Předlouhé snažení

Laura22  Vydáno: 24.08.07

Ahoj snažilky. Vzhledem k tomu, že už jsem přečetla kvanta článků zabývající se tématikou miminko a početí, rozhodla jsem se přispět svým příběhem a dát všem snažilkám alespoň malou naději, nebo uklidnění v situaci, kdy se třeba jen první rok nedaří.

Dnes je tomu již tři a půl roku, kdy jsem se začali s manželem snažit o mimi. Vdávala jsem se jen z toho důvodu, že jsem si nepřála nic jiného než založit rodinu. Bylo mi 21 let a už jsem tušila problém, protože můj cyklus nebyl do té doby nikdy pravidelný. Snažila jsem se na miminko neupínat a řešit spíš ten můj cyklus, abych měla alespoň podle čeho určit plodné a neplodné dny. Již po půl roce snažení jsem se svěřila své gynekoložce a ta mi na:,–(ila Clostylbegyt. První informaci, kterou mi v souvislosti s tímto lékem sdělila, bylo, že vajíček po tomto preparátu dozrává víc a je větší pravděpodobnost vícečetného těhoteství. Od lékařky jsem odcházela s pocitem, že problém je nalezen a brzy bude vyřešen i když s rizikem, že se budu muset starat o dvojčata, což jsem si v té době nedokázala vůbec představit. Nastal další půlrok snažení a zároveň i manželův spermiogram. Když mi doktorka oznámila, že manžel bude muset toto vyšetření podstoupit, nevěděla jsem, jak mu to říct. Naštěstí vše přijal tak nějak v pohodě a vyšetření jsme společnými silami absolvovali. Spermiek bylo dost, i se dobře pohybovali, ale nějaké hodnota nebyla úplně v normě. Za měsíc jsme absolvovali druhý spermiogram, který už byl úplně v pořádku. Zároveň nám však našli nějaké bakterie, které se pohlavně přenáší (něco jako chlamidye), tak jsme byli oba přeléčeni antibiotiky a bylo nám sděleno, že i tohle mohl být problém v početí.

Nastalo zase dlouhé snažení, kdy mi gynekoložka předepisovala různé léky jako Utrogestan, Proveru atd., ale můj cyklus byl stále rozházenější. Mezi tím odešli na mateřskou dvě mé kolegyně z práce, otěhotněla moje sestra, manželovo sestra, bráchovi se narodilo druhé dítě a snad všichni kamarádi a známí nám den co den oznamovali radostné novinky, které já jsem vždycky obrečela, stejně jako bezpočet negativních těhotenských testů. Když jsem si kupovala první test, připadala jsem si trochu hloupě, ale zanedlouho jsem je chodila kupovat jako rohlíky. Po necelých třech letech snažení mi konečně má gynekoložka napsala doporučení do centra IVF. Docela si s odstupem času začínám říkat, že mě měla poslat mnohem dříve a nesnažit se mě vyléčit sama, když na to nemá kvalifikaci.

Objednala jsem si tedy telefonicky termín v IVF centru (mimochodem šest týdnů dopředu) a čekala na den našeho prvního pohovoru. Dva dny před tímto dnem mě stihla obrovská bolest v oblasti ledvin. Byla jsem v pohodě, protože jsem mívala ledvinové koliky a po práškách na bolest se vše po dvou dnech srovnávalo. Tentokrát se ale nic nesrovnalo. Skončila jsem na pohotosti, kde mě okamžitě hospitalizovali s vnitřním krvácením od praské cysty na pravém vaječníků. Čekalo se přes noc, jestli se vše samo vstřebá, ale bolest byla čím dál větší. Druhý den jsem šla hned na operaci, při které bylo zjištěno, že jsem měla polycystický vaječník, kterému byla vlivem velkého množství cyst uskřípnuta výživa a musel mi být i s vejcovodem amputován. Když mi to po operaci přišel doktor oznámit, propadla jsem zoufalému pláči a nechtělo se mi vůbec žít. Moje naděje na mimi úplně vyhasla, vždyť když to nešlo s dvěmi vaječníky proč by to mělo jít s jedním.

Po propuštění z nemocnice jsme dostali zákaz půl roku se snažit. Bylo to dlouhé ale už jsem byla na čekání zvyklá. Při poslední kontrole jsem oznámila doktorce, že se objednám znovu do IVF centra a potom mi sestřička v čekárně pošeptala, ať nechodím, tak kam mám doporučení ale do jiného, více úspěšného centra. Dala jsem na její radu a opět jsem čekala šest týdnů na první pohovor. Paní doktorka v centru byla milá, sestřičky také. Po prostudování mého doporučení mi doktorka oznámila mou diagnozu - anovulace - dozrávání, ale neuvolňování vajíček. Dohodli jsme se, že už nebudeme zkoušet další druhy léčby ale rovnou přistoupíme k IVF. Hned ten den jsem vyfasovala první léky a od druhé dne cyklu jsem si měla začít píchat injekce pro dozrávání vajíček. Ze začátku jedna denně, posléze dvě. Z centra jsem odcházela se slzami v očích, protože jsem byla přesvědčená, že tohle nezvládnu. Bylo milé překvapení, že píchání injekcí není zas tak strašné - jenom jsem měla na břiše a stehnech modřiny. Přišel den odběru vajíček - punkce. Ráno jsem se probudila s obrovskou bolestí břicha - skoro stejně silnou, jak když jsem přišla o svůj pravý vaječník. Byla jsem hrozně vyděšená. V centru mě uspali a provedli punkci. Narkóza nebyla vůbec drastická, tak jsem se po půl hodině v pohodě probrala, ale břicho bolelo pořád. Dostala jsem tlumící léky a všechno bylo v pohodě. Vajíček bylo 23, což je na jeden vaječník opravdu hodně, proto jsem měla ty silné bolesti. Oplodněno ze spermií, které daroval manžel během mé narkózy, bylo 17 . Zaplatili jsme 12500 Kč za odběr a dále 3000 Kč za použité léky. Docela mě to vyvedlo z omylu, že pojišťovna platí tři cykli - ale ne všechno a ne nadstandartní péči. Ale peníze opravdu nehráli roli.

Za šest dní jsme se vydali na transfer embria do dělohy. Nechali jsme si přenést jedno, protože jsme nechtěli hned riskovat vícečetné těhoteství, třeba se uchytí. Transfer byl hotov bezbolestně během chvilky. Pak jsem chvíli ležela na oddělení a následně jsem si užívala čtrnáct dní dovolenou, kdy jsem téměř pořád ležela s nohama nahoře. Po celou dobu jsem brala léky, píchala si injekce do břícha a manžel mi píchal jednu injekci denně do zadku. Šestnáctý den, kdy už jsem necítila zadek jsem si měla udělat test. Byla jsem hrozně nervózní a nemohla dospat. Test byl bohůžel negativní, což jsem opět hrozně obrečela. Po kontrolním odběru krve jsem si hned domluvila další stymulaci děložní sliznice a druhý transfer. Embria už jsme měli jenom tři, protože ostatní se přestala v nějakém stadiu vyvíjet. Asi po měsíci jsem při druhém transferu dostala dvě embria. Třetí už se znovu nezamrazovalo, že to prý není dobré. Zaplatila jsem dalších 4500 Kč za druhý transfer a 1500 za zamražení. Jelikož v té době odešla další moje kolegyně na mateřskou, musela jsem hned po transferu do práce. A chodila jsem celých čtrnáct dní a vůbec jsem se nešetřila. Je fakt, že jsem se vyhýbala nošení těžkých věcí, stresu, alkoholu a také pohlavnímu styku. Po šestnácti dnech jsem si dělala test. Byla jsem nervóznější ještě víc než napoprvé, protože už týden jsem měla bolesti v bříšku jako při menstruaci a nebylo mi zrovna dobře. Sledovala jsem napjatě test, na kterém se nejdřív objevila kontrolní čárka (to už jsem brečela) a potom se pomalu vynořila i ta vytoužená druhá (sice né úplně stejné barvy, ale byla tam) S manželem, který byl u toho, jsem se na sebe dívali zamilovaným pohledem a nemohli tomu uvěřit. Hned jsem volala výsledek do centra a byla jsem objednaná za čtrnáct dní na ultrazvuk, kdy se ukáže jestli se vyvíjí jedno nebo dvě embria. Dnes už je mi jedno, jestli to budou dvojčata, hlavně jestli se těhotenství bude vyvíjet v pořádku. Zatím si to moc neberu do hlavy, necítím se jako těhulka a vůbec si to nepřipoštím. Počkám až mi doktor za čtrnáct dní poví, jestli po těch třech a půl letech marného snažení se nade mnou bůh slitoval a dopřál mi největší radost, kterou mohl.

Chtěla bych tímto vyčerpávajícím článkem dát naději všem snažilkám. Věda je dnes na vysoké úrovni a proto se nebojte vložit do rukou lékařů. Budu vám všem držet palečky.
 Laura

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
PeťuleP
Zasloužilá kecalka 548 příspěvků 24.08.07 14:12

Ahoj Lauro!!!
Utřela jsem si slzičku a hrozně moc Vám gratuluju. Bylo to vyčerpávající, ale na konci s pozitivním výsledkem. Moc držím palečky, aby mimi byli nebo bylo zdravé.
Děkuju za povzbuzení Petra

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 24.08.07 15:54

Připojuji se ke gratulaci, ať všechno dobře dopadne a ať máte zdravé (nebo dvě zdravá? ) miminka. Příběh je napsaný moc hezky, já trpím stejným probléme, jen s tím rozdílem, že v mém věku pojišťovna IVF bohužel nehradí.

 
pajk
Ukecaná baba ;) 1947 příspěvků 24.08.07 17:00

Lauro, moc gratuluju k vysněnému těhotenství a držím palečky aťje vše v pořádku a ať za 9 měsíců držíš ten nádherný uzlíček (popřípadě dva .:-)) v náručí

 
žižalička
Echt Kelišová 9374 příspěvků 24.08.07 20:25

Ahoj Lauro,
opravdu jste cekali moc dlouho a take tolikrat jsis prozila takoveho zklamani,jak jsi psala,ze jsi chodila ty testy kupovat jako rohliky,tak ja jsem byla na tom stejne,take nam to trvalo dlouho,ale ted mame doma krasnou holcicku a ty se take dockas az svuj uzlicek budes drzet v naruci a je jedno jestli jeden nebo dva :o)
Preji vam obema i vlastne trem :o) ,aby vas uz provazelo jen stesti a radost z miminka a to vysneneho,nase Kacka je take vysnena a vymodlena a mam pocit ze to beru i jinak.  

Drzim vam palecky dej o sobe jeste vedet jak to pokracuje,uzivej si tehotenstvi jen jak to jde,nechej se obletovat manzelem a rodinou je to nekrasnejsi obdobi pro zenu a proto si ho plnymi dousky vychutnavej.
Moc hezky jsi svuj pribeh popsala :o) Hodne stesti a tomu hrasku co se v tobe klube take :o)  

Markyna a Kacenka 14m

 
Mava
Generální žvanilka 24582 příspěvků 24.08.07 20:28

Lauro, gratuluji k úspěchu a držím palce, ať se to dál dobře a dobře vyvíjí.
 mava

 
Romanazl
Nováček 1 příspěvek 27.08.07 13:15

Ahoj Lauro, moc blahopřeji, že se tvé snažení nakonec v dobré obrátilo. Držím palce, aby bylo i nadále vše v pořádku a ty jsi měla velkou radost z potomka (ků). Můžeš mi prosím napsat, ve kterém centru jsi IVF podstoupila  a kdy? Zřejmě to bylo teď nedávno, že? Díky Romana

Vložit nový komentář