Přelétavý deníček II. aneb ?Svatba jako řemen?

Pavca  Vydáno: 03.08.03

Ahoj všechny štěbetalky,

Vítám vás v novém týdnu s novým deníčkem, tentokrát věnovaným svatbě a vším co s ní souvisí.

Od mé svatby uplynulo sotva 8 týdnů, vzpomínky na svatební ruch a shon mám ještě v živé paměti. Protože vás některé zajímalo i to co onomu dni předcházelo, vezmu to pěkně ze široka a vrátíme se o 7 měsíců zpět:

Byl leden, my oslavili rok našeho společného soužití a chtělo to změnu. A co by byla lepší změna než svatba! Dohodli jsme se na datu, tenkrát ještě stanoveném na 6.9.2003 a ve středu vyrazili na radnici, podepsali jsme tam oficiální žádost a mohli jsme začít plánovat, jak to celé provedeme, kolik pozveme hostů, kde bude hostina, jak to oznámíme rodičům a spoustu dalších podrobností. Já jsem duše romantická a tak jsem trvala na tom, že můj nastávající musí za mou maminkou s kytkou a pěkně požádat o ruku dcerušky. No nakonec kytku koupil, nějakou naprosto nesouvislou větu ze sebe vysypal, jako že by rád požádal o mou ruku a moje mamča tomu dala korunu, když se ho vážně zeptala, jestli by mě raději nechtěl celou, co prý s jednou rukou. Jeho rodičům jsme novinku oznámili o pár dní později, no byli v šoku, přece jen po roce známosti nečekali, že se jejich syn bude chtít ženit.

Na počtu lidí jsme se dohodli snadno, nechtěli jsme malou svatbu, ale dobrou zábavu a tak jsme se rozhodli pozvat kamarády horolezce a nebližší příbuzné, celkem zhruba 60 lidí. Jenže jak skloubit rozdílné generace, kuřáky a nekuřáky? Řešení bylo jednoduché? vybrali jsme restauraci v parku, kde se dalo posedět uvnitř, na terase, dalo se běhat po parku, v trávě i pro děti ideál. Jenže majitel nám sdělil, že v září bude restaurace pravděpodobně zavřená. Co teď? Vybrat jiné místo nebo změnit termín? Byl konec února a my se rozhodli změnit termín na 7.6.2003, o celé 3 měsíce dopředu.

Nejsem typ člověka co něco ponechá náhodě a chtěla jsem, aby náš velký den byl bez chybičky, aby nám nic nechybělo, nic se nedělalo na poslední chvíli a tak na konci března už byly zamluvené šaty a obleky, oznámení se tiskla, prstýnky byly vybrané, hostina domluvená, svatební tabule sestavená, cukroví zamluvené, dorty objednané, seznam hostů, seznam pro rozeslání oznámení a seznam výslužek s cukrovím připraven, kapela dohodnutá, rozpočet byl hotový a vymýšleli jsme harmonogram svatebního dne.

Duben a květen uběhl jako voda a my si užívali pohodu a klid před tím, než všechno vypukne. A přišel poslední týden svobody a velkého chystání. Během 2 dnů jsme postupně vyzvedli šaty a oblek, přivezly cukroví, nacpali ho do krabiček, rozvezli, nachystali se myrty svatebčanům, doladil se zasedací pořádek na hostině, přesný časový rozpis jsme všem předali a byl pátek večer, poslední svobodný večer.

Podle tradice jsem spala v domě rodičů? v mém případě tedy v bytě u maminky. No co budu vykládat, moc jsem toho nenaspala, pořád jsem se budila, nervozita už se pomalu projevovala, pořád se mi hlavou honily miliony otázek, v sobotu v šest ráno už jsem to nevydržela a vylezla z postele. Mamča mě potkala v předsíni a povídá:?No ty teda vypadáš? a vypadala jsem, jak po probdělé noci. Co naplat, zbývalo mi jen doufat, že domluvená vizážistka umí dělat zázraky.

Protože se celá rodina měla sejít v domě nevěsty, chystaly jsme od rána pohoštění. V deset hodin jsem skočila do auta a jela ke své kadeřnici, svatební účes se povedl na první pokus a potom k vizážistce, aby mi schovala kruhy pod očima a já vypadala svěže a dokonale až se budu usmívat na fotografa.
Všechno klaplo, v poledne jsem byla doma, uždibovala cukroví a jednohubky, kontrolovala zdobení aut a maskovala nervozitu. V jednu hodinu po poledni už se začali sjíždět svatebčané a já jsem byla se svojí svědkyní vykázána do zavřené místnosti, aby mě ženich neokukoval a aby mě nasoukala do svatebních šatů. Bylo 13.20 a já byla vypuštěna z pokoje jako býk do arény, spatřila jsem svého nastávajícího jak nervózně přešlapuje s kyticí v ruce, v žaketu a s cylindrem a poprvé v tento den se mi vehnaly slzy do očí. Tak strašně mu to slušelo!
Nedostal nevěstu ovšem jen tak, musel napřed zodpovědět všetečné dotazy své nastávající tchýně (kdy poprvé políbil nevěstu, kdy požádal o moji ruku) a přišít knoflík, aby maminka věděla, že si neberu nějakého ňoumu.

Ve 13.45 jsme se všichni nasoukali do aut, já nastoupila do svého červeného kabrioletu z roku 1961 a jelo se. Jízda na radnici byla triumfální, auta nám dávala přednost, dokonce i tramvaj nás pustila, všichni na nás troubili a mávali, lidé se zastavovali na ulici a mávali. A já už zase měla slzy na krajíčku!
Před radnicí nás čekalo pár nezbytných póz pro fotografa a pak už vzhůru na obřad. Byli jsme poslední svatba, obřad byl ve 14.30. Na příkaz matrikářky se všichni seřadili pěkně jako husy do řady, napochodovali do obřadní síně, vytvořili svatební špalír a pak už přišla moje chvíle a já společně s mým bratrem pomalu a důstojně kráčela dlouhou síní za zvuku svatebního pochodu ke svému nastávajícímu.

Obřad byl krásný, i když si z něho moc nepamatuji a co nám paní oddávající vyprávěla, vím detailně až z videozáznamu. Každopádně vše probíhalo hladce až do okamžiku, kdy jsem měla na:,–(it prstýnek ženichovi, třepaly se mi ruce, nejprve mi málem spadnul a potom nešel na:,–(it, rvala jsem ho na jeho prst co síly stačily, div jsem mu ho neutrhla, svatebčané se smáli na celou obřadní síň a nakonec se podařilo. Sebrala jsem ze stolu odloženou kytici a pěkně jsme si stoupli opět na svá místa. To už ale matrikářka koulela očima a musela nás upozornit, že po výměně prstýnků měl následovat první manželský polibek! My na něho zapomněli! Tak jsme zase došli ke stolu, já odložila kytku, ženich mě konečně vysvobodil zpod závoje a následoval dlouhý novomanželský polibek za jásotu a tleskání všech přítomných.
Zbytek obřadu proběhl hladce, podepsali jsme se správně, všichni hosté nám blahopřáli a my jsme se chystali vykročit nohou společnou z radnice.
v Když jsme se objevili v průčelí radnice, všichni svatebčané nám zvonili malými zvonečky a my jsme si vychutnávali tu krásnou atmosféru, ten pocit, že už jsme svoji a je to náš den s velkým? D?. Pak hosté udělali špalír, my nastoupili do svého červeného kabrioletu a odjeli vstříc budoucnosti.

Po příjezdu k restauraci nás čekalo hned několik překvapení nastražených svatebčany. Všude bylo zavřeno, na dveřích velká cedule? Inventura?, musela jsem žádat majitele už svým novým jménem, aby nás pustil dál. Ženich štípal dřevo na oheň, já krájela chleba pro hosty, zametali jsme si svoje střepy štěstí a pak nás konečně pustili dovnitř, proběhl přípitek novomanželům, a následoval náš první novomanželský tanec, na který nikdy nezapomenu. Hráli nám? Nádherná láska? a já tancovala v objetí svého manžela v kruhu svatebčanů, kteří znovu zvonili malinkatými zvonečky, aby nám popřáli hodně štěstí do společného života.

No a pak už se jen jedlo, pilo, veselilo, krájel se velký svatební dort, v noci došlo i na únos nevěsty a protože jsme si s manželem chtěli vychutnat svatební noc, jako myšky jsme se brzy po půlnoci vytratili a užívali si už jen jeden druhého.

Tak to byl můj svatební den, samozřejmě se všechno do deníčku nevešlo, to bychom tu byly do rána.

Takže holky, kdo má svatbu za sebou, vaše zážitky sem a vy, které máte svatbu před sebou, zásobujte nás dotazy, ať se ten váš velký den ten „nej“.

Pavča

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 03.08.03 10:09

Ahoj Pavčo a ostatní holčiny:-)

Čtu vás už přes 2 měsíce, moc se mi tenhle server líbí, deníčky jsou super:-) Jsem druhý měsíc Snažilka, mám skoro 10-tiletou holčičku, jsem šťastně rozvedená a hlavně také opět šťastně vdaná, věřím a doufám, že tentokrát napořád)

Pavčo, k tématu svatba: také jsme se vdávala 7.6.2003:-) To se nám vyvedlo počasíčko, viď?:-) Proto také jsem Snažilka chviličku, protože jsem chtěla jít malé příkladem, hihi, a to, že děti až po svatbě:-) Určitě si myslí své, ale mě se to tak líbí:-) Snad se nám miminko povede brzy, je mi 30 a tak jako se mnou cloumají pudy, to ještě fakt necloumaly:-)

Za chvíli přijedou příbuzní, slavíme u nás na baráčku mamky 50-tku, tak se o svatbě hned teď rozepisovat nebudu, ale když se večer urvu, určitě to napravím:-)

Přeji krásnou neděli:-)
Diny

PS: A s tím přelétavým deníčkem to byl super nápad!!!!!!!

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 03.08.03 20:27

Svatba jako řemen aneb „Svatba nebo horor…?!“

Když někomu vyprávím svojí svatební story, tak se spousta lidí baví já s odstupem času taky :)

Ale nez se dostanu ke svatbě, tak taky budu muset zabrousit trošku do historie…
v unoru 2001 jsme najednou neměli s manželem kde bydlet a nemohli jsme být spolu - nebudu šířit důvody, ale bohužel je to tak…
A na oslavě mých narozenin mě manžel z ničehonic požádal o ruku, že prý počkáme než se to vyřeší, ale určitě to nějak dopadne, ale že chce se mnou žít a má mě rád… nějak jsme to období překonali a v září už jsme mohli zase bydlet spolu a všechno šlo skvěle, jenže jsme se nechtěli brát na podzim nebo v zimě a řekli jsme si že si počkáme do dalšího roku … a pak ticho :) únor 2002 (specielně konec února) - miláček se mi zeptal, jestli si myslím že v dubnu bude hezky aby nám na svatbě nepršelo a já myslela že upadnu - představa jak všechno ženu bez nějakého plánování no potěš… chtěla jsem malou svatbu jen s nejbližším okruhem příbuzných…
nakonec jsme se dohodli na červnu …

A pak přišel ten správný chaos kolem příprav

Důležitý postup

  1. oznamit rozhdnutí rodičům (přítelovým)
    vzali to skvěle, ale moje představa o úplně maličké svatbě se rozplynula
    Ale přítelovi rodiče i sestra nám hodně pomohli a spoustu organizačních starostí ušetřili. Jsem jim za to hodně vděčná. Jsem ráda, že tyhle „nové příbuzné“ mám.

  1. zajistit místo obřadu a termín
    Ten kdo zná jednání s úřady mě určitě pochopí. Vzhledem k mojí i přítelově pracovní době úřední hodiny do 15.00 popř. 17.00 nám zrovna nevyhovují. Zejména když potřebný úřad je 50km daleko. Informovali jsme se na volný termín na úřadě telefonicky, ovšem při žádosti o předběžné zamluvení termínu, se slibem že další týden určitě přijedeme a vyřídíme všechny formality mi bylo sice slušně, ale důrazně paní matrikářkou sděleno, že to v žádném případě nepřipadá v úvahu.
    V tu chvíli přišla s prvním spásným nápadem má budoucí švagrová. Vezměte se na Kokoříně, termíny volné mají a můžete si je předběžně po telefonu zamluvit. A měla pravdu. Paní matrikářka byla velice ochotná po telefonu nám termín zamluvila, poradila nám co všechno musíme vyřídit předem.
    A při osobní návštěvě…? Dokázali jsme zařídit vše při velmi příjemném rozhovoru, který rychle utekl. A ještě bych chtěla podotknout, že tahle paní matrikářka nám řekla, že pokud bychom to nestíhali v úřední době, tak máme zavolat a ona počká.
  1. Šaty pro mě
    Vzhledem k tomu, že mám nějaké to kilo navíc, to nebylo zrovna jednoduché. Navštívila jsem několik půjčoven a byla jsem zklamaná. Šaty, které se mi líbily většinou byly do velikosti 42 max. 44. No prostě nic pro mě.
    Potom jsem na internetu objevila „Salon Nevěsta“ v Letňanech. V zoufalství jsem si řekla, že za pokus nic nedám. A dobře jsem udělala. Půjčovna v příjemném rodinném prostředí a paní, která tam byla mi velice dobře poradila. Hned první šaty, které mi ukázala (na pohled mě moc nezaujaly, ale na její radu jsem je si je vyzkoušela) byly naprosto jasně moje.
  1. Oblek pro ženicha
    To bylo ještě horší než moje šaty. Buď mu bylo sako a byly krátké kalhotky. Nebo bylo sako i kalhoty. Akorát to sako mělo rukávy tak k loktům a pod. Ale oblek jsme nakonec sehnali. Ale trvalo to dlouho
  1. prstýnky
    Tak to bylo naštěstí jednoduché - Primossa. Jenom vybrat ty správné. Z toho množství to bylo těžké, ale vybrali jsme dobře.
  1. Oznámení a pozvánky
    Další z těch jednoduchých věcí, i ty jsme vybrali v Salonu Nevěsta a za týden jsme pro ně jeli…
  1. Ubytování hostů, místo hostiny, fotograf, koláčky, dorty a další organizační starosti
    tak právě tohle zařídili rodiče a má nynější švagrová
  1. Kytice
    i s tím pomohla švagrová, ne že by vybírala za mě, ale zašla s náma do květinářství a společně jsme vybrali.
  1. Rozvoz oznámení
    Taky jsme to zvládli, akorát se nám mezitím rozbilo auto, ale stejně jsme všechno stihli včas. Problém nám pro změnu zařídila česká pošta. (ale to souvisí už s pokračováním)

Jeden bod jsem vynechala … zajistit svědky: Tak v tomhle nebyl problém. Dva moc fajn kamarádi, nejprve se jeden smál tomu druhému, když jsem mu oznámila že svatba bude v červnu a že mi už v únoru 2001 slíbil jít za svědka (nezklamal a jsem ráda). Ten smích mu vydržel tak cca 1 měsíc, než byl požádán aby byl svědkem ženicha

Další story budou následovat v pokračování - protože i samotná svatba a hlavně období tak týden před ní je na delší story … a to až zítra

Marti

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 04.08.03 00:12

Vzhledem k tomu že nikdo nikde nebrebtá a já mám ještě chvilku na PC, tak budu pokračovat se svojí story o Svatbě jako řemen … a teď začíná ta správná šou, tak týden před svatbou - tak to vezmem hezky popořádku.

Sobota - všechno klape, s kadeřnicí jsme vybrali účes a dohodli barvu a líčení - všechno v pohodě…
Neděle - kamarádka mi sdělila, že neví jestli bude moc dorazit, protože její manžel má službu a ona nevi jak by dorazila - no k radosti mé, její a hlavně její 10leté dcery, která ještě na žádné svatbě nebyla jsme to zvladli zařídit - do prahy se dopravila a odtud ji vzal manželův svědek autem.

Pondělí a úterý - všechno v naprosté pohodě - nic zvláštního se nestalo

Středa - tady už začínají problémy - i když to nevypadalo nijak tragicky - donesla jsem do práce koláčky a všechno bylo v pohodě na čtvrtek jsem měla dovolenou a v pátek klasické předsvatební volno. Vdávala jsem se v sobotu.
Pak jsem volala bratrovi a zjistila jsem, jak nás vypekla pošta - v dubnu jsem mu sdělovala předběžně termín, oznámení jsem mu posílala předem, aby nezapomněl na datum. No a když jsem mu ve středu volala - jestli nezapomněl na to že se v sobotu vdávám sdělil mi - že se přece vdávám až v červenci, protože ani oznámení ještě nepřišlo a on v pátek odjíždí na dovolenou. Ale že se mi ještě ozve… no neozval. Problém byl v tom že mě měl vést. (ovšem že se neozve jsem netušila)…
připomněla jsem se kamarádovi, který mi slíbil, že mi bude jezdit transitem - sdělil mi že má auto v servisu a nemohl mě sehnat, bohužel mi tou dobou skutečně trucoval mobil, ale že mi dá vědět Čtvrtek- všechno v pohodě, upravili jsme s kadeřnici vlasy, daly barvu a vyzkoušeli vybraný účes - pohoda
Pátek a tady to začíná vesele ve velkém - po vedrech se ztrhla hrozná bouřka. Bratr se neozval a kamarád mi sdělil že auto je stále v servisu.
A hned nastalo spousty „problémů“ k řešení 1)kdo mě povede - přítelův taťka a jak nám to spolu slušelo ;)

  1. Ovšem kdo poveze ženicha - tenhle problém musel zákonitě následovat, když taťka jel v autě se mnou - nakonec švagr :)
    mě pro změnu vezl manželův svědek
  2. jak se uspořádají auta, bez slíbeného tranzita
    přítel to tehdy okomentoval: Svatba bude i kdybych si tě měl v našem broučkovi (Daewoo Matiz) odvézt sám no neni zlatej? ;)
    A nastaly další problémy - ta bouřka měla na svědomí totální výpadek elektrického proudu… tak jsme přemýšleli jak to bude vypadat, kam jsme koukli široko daleko tma
    Příbuzní volali, že neví jestli dorazí, protože jim vítr sebral střechu
    Sekaná připravená na neděli k upečení - no s elektrickou troubou moc šancí neměla - naštěstí manželova sestra bydlí kousek a jelikož já měla ráno vyrážet od ní, tak jsme se vypravili tam a ta má plynovou troubu, takže jsme jí svorně upekli.
    Ale tím to stále nekončí - o půlnoci volal můj svědek, že nikde cestou není otevřená pumpa a on nemá benzín - tak cca 20km od místa určení - problém kdo pro něj pojede. Najděte o půlnoci den před svatbou někoho úplně střízlivého - no i to jsme zvládli - švagrová měla jen jednoho panáčka začátkem večera a pak nic
    Po půlnoci dokonce nahodili elektriku a tak jsme si oddechli - ovšem to jsme ještě netušili co nás čeká v Den „D“ :-))
  • no tak Den „D“ bude muset být samostatně jako další komentář :-)
 
Anonymní  04.08.03 00:39

Teda, piš honem,je to děsně napínavé.S děsem v očích čekám co bude dál. Veruna

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 04.08.03 00:42

Tak tady je už poslední díl mého komentáře - tedy mé svatební story :)

Sobota 22.6.2002
Vzbudila jsem se do sluníčkového dne
ráno - 7.00 - dorazila jsem ke kadeřnici - byl to poslední dům v celém městě kde stále nešel proud. Co teď? - na 7.15 měla dorazit manželova maminka - dorazila i se švagrovou a tak nás švagrová všechny 3 naložila do auta a odvezla k nim domů… Účes dopadl úplně jinak než jak byl původně plánovaný, ale celkem dobře až nám bylo líto na něj dávat závoj …, i líčení dopadlo dobře - bylo hodně nenápadné.
10.00
Dorazil švagr aby kadeřnici odvezl a mě čekala ještě dlouhá hodina, než dorazí zbytek a byla jsem zavřená jen sama s kočkou a s bojovým úkolem:
Běželo MS ve fotbale a to přece nemohlo švagrovi utéct - takže úkol zněl: Sleduj televizi a až padne gól - volej.
No čas jsem si krátila čtením Banánových rybiček :-)

Všechno ostatní běželo mimo mě - manžel jel vyzvednout kytici - ovšem hádejte co - zapomněl si sebou peníze, ještě že měl sebou mého svědka.

Zatím co já čekala, tak se všichni zvládli u manžela a jeho rodičů všichni už shromáždit.

11.00 - Dorazil ženich aby si převzal nevěstu - jeho rodiče a sestra s manželem. Ovšem první věta švagra zněla - Jak to že jsi nevolala ;-)
no přece žádný gol nepadl …
Ovšem když mi manžel předával kytku a mělo se fotit a vyrážet - tak se přece stříleli penalty a to nešlo … ale těch 5 minut se nějak přežilo - ani nevím kdo s kým hrál a jak fotbal nakonec dopadl…
Následovalo nezbytné focení… :)
Najednou si ovšem manžel vzpomněl že nechal doma prstýnky … takže ještě pro ně - naštěstí na místo odkud nakonec vyrážela celá kolona… takže taky cca 5 minut.
Na místo svatby jsme dorazili bez větších potíží - sice se na silnicich stále najdou jedinci, kteří nepustí celou svatební kolonu a klidně do ní vjedou. Komentář měl kamarád, který mě vezl - kruci já taky umím jet stovkou, ale jestli ta panenka uletí …
jeho přítelkyně se od toho dne bojí tím autem jezdit (či spíše parkovat), protože se jí teď zdá moc dlouhé, když viděla, kde byla panenka.

Od 12:00
Na obřadu skoro nikdo nevydržel vážný, protože manželův svědek, neměl nic jiného na starost, než vytrvale šeptat - no rozmysli si to, máš ještě čas :-) prostě klasické přátelské poznámky. Ovšem ani oddávající nevydržel moc vážný …

„ANO“ prý bylo dost důrazné u nás obou - tak jsme to komentovali, že přece nebudeme celý život poslouchat, že nás nebylo slyšet ;-)

Při výměně prstýnků se mi klepali ruce a na polibek manžel nějak pozapomněl - že prý mu to neřekli, že jeho sestře to říkali zvlášť kdežto nám rovnou s prstýnkama …

Při podpisech - no když se podepisoval manželův svědek tak opět vypli proud - takže zas byla tma…

Pak už jenom následovala nezbytné focení a cesta na hostinu…
cestou jsme ztratili mého svědka, který měl problémy s autem, což jsme zjistili až na místě hostiny - ten maželův se pro něj vracel…

Potom jsme si zametli své střípky pro štěstí - talíř se původně rozbil jen na 4 kusy ovšem hostinský nelenil a hned je dobrovolně roztřískal na spousty kousků ;-)

Prostě svatební klasika - ovšem na polévku jsme dostali velkou dřevěnou lžíci - jak naběračku a tím že se máme najíst - hrůza…
Snad ze všeho nejhůř mi šlo krájení dortu - bylo znát že na tohle rozhodně nejsem zvyklá, jo kdyby byl masovej, třeba by mi to šlo líp.
Pod závojem mi bylo hrozně, takže na tanec jsem ho sundala a přiznávám že po tanci jsem se s chutí jela převléct a přezout.
Ovšem vzhledem k tomu, že nenosím podpatky a už vůbec ne dlouhé sukně, tak jsem měla strach, že se zabiju…
Pak už všechno jelo v klasickém svatebním oslavním duchu. Když jsme skončili a rozpustili oslavu, sedli jsme si ještě s manželem a nejbližšími kamarády v parku před místem ubytování… a tam jsme vydrželi ještě asi do tří hodin - potom už jsme šli spinkat

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 04.08.03 00:45

P.S. - někdy ani to nejlepší plánování nevyjde, ale můžu říct že jsme všechno překonali a dneska na svatbu a vše kolem ní vzpomínám s úsměvěm - a musím říct že se přesto podařila a byl to krásný den „D“

Marti

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 04.08.03 08:51

Ahoj holky,

tak deníček vyšel, no to jsem si oddechla a spadl mi jeden velký kámen ze srdce!

Pro Noreen: teda holka - jedním slovem - nenudila ses! Tvoje vyprávění odpovídá přídomku deníčku - svatba jako řemen. Já se musím přiznat, že jsem ráda, že se nám podobné katastrofy vyhnuly. Možná jsem některým zabránila právě tím, že jsem detailista, na všechno jsem pořád dokola myslela i za ty druhé, pořád jsem všechny zodpovědné osoby „buzerovala“, kontrolovala jsem svědky jestli mají OP, svědek ženicha mi asi 20× musel ukázat, že má prstýnky a hlavně mi moc a moc pomohly ty moje " příšerný" seznamy.

Takže jedna moje velká rada: hned na začátku plánování si absolutně všechno pište! Mě se pořád okolí smálo, ale já fakt měla seznam všeho co se musí zařídit, s termíny, kdy to má být hotovo, se jménem, kdo se o to stará, termín dokončení v dostatečném předstihu, aby se případný problém dal ještě v klidu vyřešit, náhradní dodavatele cukroví, květin, a pod., ve stanovený termín jsem kontrolovala, jestli je to vážně zařízeno a pod. Chvílemi jsem sice byla ten největší otrava na světě, ale přece jenom, nakonec se svatba obešla bez „nepříjemností“. Na samotný svatební den jsem měla speciální „svatební harmonogram“, kdo, kdy, kde, všichni ho předem ode mě dostali, takže se mi nikdo nemohl vymlouvat, že by něco nevěděl.

A ještě jedna důležitá věc, pokud Vám svatbu neorganizuje nějaká agentura, vyberte si svého „svatebního koordinátora“, ať už je to maminka nevěsty, ženicha nebo jeden ze svědků, seznamte ho předem s celým průběhem, řekněte mu co si přejete, co nechcete a měl by to být právě on, kdo řeší tyhle drobné „maléry“, aby si nevěsta a ženich jen v klidu užívali ten svůj den. U nás tuhle funkci zastávala moje maminka a svědek ženicha a musím říct, že to vzali zodpovědně a skutečně se o všechno starali.

A co vy další, jaký byl ten váš velký den?

Pavča

 
Dusanovi
Kecalka 390 příspěvků 04.08.03 09:02

Zdravím přelétalky,
Tak svatební den u nás proběhl bez velkých problémů. Vdávala jsem se v listopadu v roce 1995. Ale stále si to pamatuji. S kadeřnicí která mě česala a upravovala závoj jsem nyní nejlepší kamarádka, utrácíme korunky a stále něco kupuje pro naší tříměsíční Kačenku.
Takže svatební den byl krásný a ráda na něj vzpomínám. Jen mojí mamince se nesplnilo to co řikala při rozbíjení talíře DO ROKA PROROKA a čekala na vnučku 7 let. Nebylo kam spěchat. Ale po pravdě řečeno kdybych věděla že je to tak krásný tak máme mímo dřív 

Já jsem vám slíbila že napíšu jak jsem se s manželem seznámila. Přesněji řečeno jak jsme byli seznámeni.

Bylo to ve třetáku a po vánočních prázdninách když jsme se opět sešli ve škole mi spolužačka jen tak mezi řečí řekla o hodině počítačů že mám ve středu rande. Já se na ní jen podívala a zeptala se CO MÁM ? A ona, no rande. Ve čtyři hodiny na zástavce.
No tak to bylo zajímavé. Prý že půjde semnou a seznámí nás, že mě nenechá jen tak tomu osudu.

Tak jo, nastala středa, dlouhý den ve škole. Po škole se tedy šlo na zastávku. Dušan už tam stál s dvěma kytkami. Jenda byla pro mě, růžička a ta druhá karafiát pro Moniku, moji spolužačku. Padla první pusa na seznámení a Monika že musí jít. V duchu jsem jí proklela že co já s cizím klukem. Vyrazilo se do města a povídali jsme si a jelikož jsem byla dojíždějící a škola končila pozdě, čas běžel jak o závod, tak jsem byla vyprovozena na autobus a jela domů. Od té doby jsme měla Dušana každý den před školou. Jeden den mi dokonce přišli naproti dva kluci. Dušan a kluk se kterým jsem začala krátce chodit před Dušanem. Trapas. Monika se vzala velení a šla mu to slušně vysvětlit. Bylo mi ho líto, to přinávám.

Seznámili jsme se tedy 4. ledna a já 28. ledna slavila 18 narozeniny. Oslavu jsem měla na myslivecké chatě ? stejně jako svatba ? a Dušan tam nemohl chybět. Mamince ihned padl do oka od první chvíle. Já dostala 18 krásných červených růží, které jsem si hned vyfotila a po vyvolání probrečela protože ani jedna fotka z narozenin nevyšla.

Brali jsme se ještě toho roku v listopadu. Tedy po nějakých 10 měsících známosti. Budeme mít 8 výročí a já bych manžela neměnila. V dubnu se nám narodila krásná Kačenka.

Ahoj Jarča

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 04.08.03 09:15

Pavčo - máš pravdu nenudila jsem se, ale když se na to tak podívám tak zas takové katastrofy to nebyly a všechno se vyřešilo s přehledem. Právě díky manželovým rodičům a sestře - kteří pomáhali a právě zařizovali.

Některé věci jsme opravdu ovlivnit nemohli a hlavně takhle zhuštěně to možná vypadá hororověji než to bylo… :-)

Pro ostatní které to teprve čeká - zapisujte zapisujte a odškrtávejte

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 04.08.03 09:20

Ahojky Preletavky a Pavco. Diky za krasny a uzitecny denicek..... muj den D me teprve ceka a informace tohoto druhu mi urcite pomuzou.

Nevim, kolik casu budu mit tento tyden, mam tady porad dost prace a za 12 dni jedu na dovolenou, tak bych to tady rada dala vsechno doporadku.

Mejte krasny pracovni tyden a neupecte se ve svych kancelarich.

papa zdravi Marka

 
Sandrine
Kecalka 166 příspěvků 04.08.03 10:27

Ahoj holky přelétalky,

svatba - jó to bylo něco. Je mi 25 let a jsem čerstvě a šťastně vdaná, cesta k tomu ale nebyla snadná.

S mým nynějším manželem Jirkou jsem začala chodit před třemi lety, z toho poslední dva roky jsme spolu bydleli - ideální čas na svatbu. Kdysi jsme se dohodli, že se vezmeme v roce 2003, takže jak tak přecházela zima, začala jsem být nervózní z toho, že mě ještě nepožádal o ruku. Jenom samé náznaky a nic konkrétního. Častoval mě narážkami typu „počkej na jaro, ty budeš tak překvapená“. Jenomže co je tak zvláštního na jaře, proč až na jaře? Aha, mám narozeniny, to on mě chce požádat o ruku na moje narozeniny, to je fajn. No jo, jenomže narozeniny mám v polovině března a jak budeme stíhat svatbu v létě a ještě k tomu na zámku? A co když už nebude žádný zámek volný? To mě fakt vyděsilo, a tak jsem zavolala na Štiřín a ptala jsem se, jak dlouho dopředu je třeba rezervovat svatbu. Paní byla strašně hodná, řekla, že už je skoro pozdě, že mají jenom jeden termín v červnu, dva v červenci a pak až v říjnu. Zajímal mě červen, na to datum se prý ten samý den už ptal jeden pán, takže mi paní doporučila rezervaci. Upřímně jsem jí řekla, že ještě nemám ženicha - následoval výbuch smíchu a prý že ho musím uhnat. „Pro kolik by to bylo lidí? A chtěli byste i hostinu?“ „No tak pro třicet a hostinu bychom rádi taky na zámku.“ Na konci telefonního hovoru, během kterého jsem chtěla JENOM zjistit, jak to vypadá s kapacitou, jsem měla objednanou kompletní svatbu i s hostinou v růžovém salonku. V tu chvíli mi to přišlo hrozně vtipný, okamžitě jsem běžela za mámou a řekla jí tu „novinu“. Celý odpoledne jsme se pak chechtaly - opce měla vypršet 20.3., říkala jsem „mami, budeš to pak muset zrušit ty protože já bych hrozně brečela“. Jirka přišel navečer z práce, jak jsme ho viděly, musely jsme se hrozně smát a on si chudák myslel, že jsme opilý - vůbec nečekal nějakou boudu.

Termín mých narozenin se blížil a já byla jsem čím dál nervóznější, tím spíš, že kromě rezervace svatby na zámku se to muselo taky dohodnout s matrikou v Popovicích. No a co když v tom samým termínu bude svatba na úřadě v Popovicích, to by nás neměl kdo oddat a to by nám byl zámek k ničemu - na matrice jsem nás zaregistrovala na 12:00. Jirka byl zatím stále v klidu, já už míň. Začínala jsem mít obavy, jestli jsem ho špatně neodhadla, co když mi dá k narozeninám třeba blatník? On má takové praktické dary - k vánocům jsem dostala brzdový světlo, k svátku blinkr atd. Užírala jsem se pochybnostmi, až jsem to nevydržela. Napřed jsem vyzvídala, co že mi to chce dát k narozkám „je to malý nebo velký“ „jak se to vezme, malý i velký“ Hmmm, no to by mohl být prstýnek - malá věc, velký rozhodnutí. Ale co když je to něco úplně jinýho? A tak jsem se natvrdo zeptala, jaký se mnou má vlastně úmysly - „přímo ďábelský“. Byl tak vtipnej, rozplakal mě. Vůbec nechápal, co se děje. „Ale Věru, to jsem zas něco plácnul viď? No na jaře si tě zasnoubím a za rok může být svatba.“ Byl tak pyšnej na svoje řešení, plakala jsem ještě víc. „Ale kde bychom na tohle léto sehnali zámek, ty už jsou přece dávno plný“ mezi slzama jsem vyhrkla „nejsou, na Štiříně mají volno 14.6. ve 12:00“ A bylo to. Chvíli na mě zíral, pak se začal smát „no já tě miluju. A kolik máme hostů a co jsi objednala k jídlu?“ „nic jsem neobjednala a seznam nemám“ „Nevěřím, a co je to tady? Jo, hosti jsou v pohodě, ale jídlo ti změním“. Pak mě políbil, řekl že si mě vezme moc rád a šel požádat rodiče o moji ruku. Ti o všem samozřejmě věděli, ale zachovali dekorum.

Svatba byla nádherná - oddali nás ve Francouzské zahradě, svítilo sluníčko, všude to kvetlo, bylo to moc fajn. Byla jsem na třech svatbách a musím říct, že na té vlastní jsem se bavila nejvíc. Až tohle jednou budeme vyprávět dětem, asi nám neuvěří (Jak maminka uhnala tatínka :-))
Víte, já nejsem nějakej dravej typ, vlastně bych nikdy nevěřila, že jsem schopná něco podobnýho udělat - byla to prostě souhra náhod, asi to tak mělo být. Jirka mě teď pyšně představuje jako svoji manželku - zatím mi to zní divně, ale to se poddá.

Takže dámy toužící po svatbě, pokud máte tak báječného partnera jako já, nebojte se vzít tak trochu věci do svých rukou, chlapi jsou někdy strašně nerozhodní.

Ahoj Sandrine (Věra)

 
Anonymní  04.08.03 11:32

Ahoj Pavčo,
když jsem přečetla tvou svatbu a komentáře k ní, nedalo mi to, abych nezavzpomínala na svatbu své neteře. Já sama jsem se ještě nevdávala, ale Verunčina svatba mi ten zážitek vynahrazuje, a snad i na mně jednou dojde řada ;-) Jo, jen abys byla trochu v obraze, moje neteřinka je jen o 4 roky mladší než já :-)
Vzhledem k tomu, že si Verča brala Angličana, byly veškeré vyslovené formality (termín, úřady, restaurace/hostina, svatební menu apod.) vyřízeny skutečně v předstihu. Prstýnky si vezli s sebou z Anglie (Verunka dohlédla, aby je nezapoměli).
Dva dny pře svatbou měl přiletet Ruanův (ženichův) svědek. Verunka s Ruanem pro něj jeli na letiště a všichni přespali u mně v Praze…naštěstí - získala jsem tím informaci, že mám fungovat jako koordinátorka a překladatelka. Když jsem viděla svědkův proslov (podle anglické tradice má na svatbě proslov ženichův svědek), šly na mně mrákoty, ale Kingsley (svědek) mi dal kopii, takže jsem si to mohla připravit. Od Verunky jsem už předtím obdržela požadavek na podobný proslov, takže jsem si jen nachystala svoje „taháky“ a fotky a druhý den jsme vyrazili do Mostu, kde se měla konat na zítří svatba.
Ve svatební den jsem ráno jela k sestře vyzvednout Verču i sestru a odvézt je ke kadeřnici, mezitím jsem vyzvedávala a dopravovala další lidi do nevěstina bytu (teda bytu její mamky), pak vyzvedla Verču i se segrou od kadeřnice, odvezla je ke kosmetičce, 4× zkontrolovala, jestli má svědek prstýnky, připínala myrtu svatebčanům, dojela pro nevěstu s matkou a konečně zajela sama na kosmetiku (jen na barvení řas a úpravu obočí…ale kosmetička, když viděla, v jakém jsem presu mě rovnu i nalíčila). Rychle ještě dozdobit auta (naštěstí v tom mi pomohli i ostatní), rozdělit kdo s kým pojede (nevěsta a ženich už byli jasní). Pět minut před odjezdem na radnici jsem byla splavená, takže jsem si dala ještě rychlou sprchu (ségra šílela, že to nestihneme) a konečně jsem se také já převlékla.
Ruan žádal rodiče nevěsty o požehnání. Klečel před ségrou a švárou, něco drmolil, Verča se smála. No, fakt o bylo divadýlko. Nakonec jsem to přeložila, rodiče pochopili, dali požehnání a konečně se jelo.
Na radnici se ještě zjistilo, že svědek přeci jen zapoměl prstýnky doma u nevěsty (při mé poslední kontrole je odložil na skříňku), takže hurá zpátky. Ale nakonec se to všechno zvládlo a já mlčky přešla arogantní chování oficiálního tlumočníka, se kterým jsem si pár slov vyříkala jen bokem.
Celý obřad se Verča klepala ramena - smíchy. Já stála za ní jako její svědek a řehtala jsem se společně s ní a ségra nás obě dvě rozesmívala svým napomínámím:„Pst, buďte zticha, vždyť to není k smíchu!“ No, málem jsme fakt vyprskly. Chudák Ruan byl z toho celý nesvůj. Verča pak dvojitým „ANO“ ztvrdila, že si ho skutečně bere a po přípitku jsme odcházeli. To se mi ještě povedlo nevěstě přišlápnout závoj a strhnout jí ho z hlavy, načež jsme málem chytila jednu Verčinou kyticí, jak se po mně ohnala a jednu od ségra („Jsi blbá nebo co?!“). Nervy pracovaly!
Na hostinu jsme dojeli všichni bez ztrát a potíží. Překládala jsem proslovy všech, kteří něco chtěli říci a hrozila se svědkovo proslovu. Měl ho moc hezký a já to nechtěla zkazit. Nakonec to dopadlo dobře a mně se povedlo rozesmátou nevěstu svým porslovem rozbrečet a hosty rozemát kolujícími fotografiemi, kde byl zdokumentován celý vývoj Verunčiny osoby od mimina k dnešní mladé dámě.
Pak už se jen všichni bavili a byla to nejkrásnější svatba, na které jsem kdy byla.

Omlouvám se, pokud je to příliš dlouhé, ale já na to mám fakt krásné vzpomínky. Nerada bych tím někoho nudila, takže jsem pár věcí i vynechala.

Přeji všem, co se budou vdávat, aby jim ten jejich den D vyšel a vzpomínaly na něj moc rády.

Kissie

PS: Jinak Pavčo, tvoje rada, aby si nevěsta určila nějakého pořadatele je fakt dobrá. Já tak sice měla spoustu starostí, ale Verunka byla totálně v klidu - věděla, že se může spolehnout a to jí pomohlo si ten den skutečně užít a vychutnat. A tak by to přeci mělo být, ne?

 
Meliska
Kecalka 194 příspěvků 04.08.03 12:10

Ahoj holky,
zdravím všechny v novém týdnu a doufám, že to v práci přežijeme, když nás čekají tropická vedra.
To bude tento týden počteníčko, už se moc těším na další příspěvky, tak holky piště, piště :-). Mě teprve ten den D čeká, ale myslím, že příští rok nemine :-). Takže načerpávám informace a už teď přemýšlím, co a jak bude a v duchu si plánuju a zároveň mám smíšené pocity, jak to zvládneme. Zatím nic nezařizujeme a už teď se s miláčkem občas dohadujeme, kde by to bylo nejlepší atd. Ale to je zatím takové škádlení :-).

Pavca: Krásně jsi to popsala, byla jsem dojatá, ale také jsem se zasmála. Opravdu mě pobavila věta tvojí mamky, jestli si tě nechce vzít celou, i když mu v té chvíli muselo být ouvej.

Norreen: Myslím, že dřevěná lžíce také nebude moje kamarádka a vzhledem k tomu, že se to tak dělá, tak si asi schovám pod stůl normální a budu švindlovat .-). A s tím dortem se ti nedivím, že by jsi raději krájela masový, ten aspoň drží lépe pohromadě :-).

Sandrine: To je pravda, že chlapům to trvá někdy o trošku dýl. Jsem zvědavá, jak to dopadne u nás, třeba to taky nakonec nevydržím a trochu tomu pomůžu :-). Zatím na prstýnek taky čekám, tak uvidíme, jak to dopadne.

Ahojky Meliska

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 04.08.03 12:22

Melisko - no ještě kromě dřevěné lžíce se používají jiné zlomyslnosti - děravá lžíce, nebo jeden velký knedlíček na celý talíř. Ten nám taky chtěli původně dát ale pak usoudili, že ta dřevěná „naběračka“ stačí. Švagr nám nabízel že nám přenechá svojí obyčejnou - ale nebylo to z dobroty srdce - to mi věř… chtěl ho vyměnit za dort …

 
Meliska
Kecalka 194 příspěvků 04.08.03 12:36

Norreen - ta dřevěná naběračka musela být opravdu síla, myslím, že bychom se s budoucím manžílkem mohli jít hned po jídle převléknout. Já vím, že je tam kvůli tomu ten veliký „brindák“, ale stejně. No a kdyby jste k tomu dostali ještě ten veliký knedlíček, tak by jste tu polívku mohli rovnou vzdát :-). Dokážu si to živě představit, ale aspoň je při tom sranda, teda spíš pro ostatní hosty :-). Ještě, že ten dort se krájí až po obřadu, jinak bych ho nervozitou celý rozpíchala a hosté by měli po dortu :-).

 
apolennka
Povídálka 20 příspěvků 04.08.03 13:21

ahoj štěbetalky, tedy povím vám, tentokrát to bude dlouhé čtení:-) Krásně se čte o svatbách a o všem, co tomu předcházelo. Nebudu popisovat tak pěkně jako vy svatební den a přípravy, ale vezmu to od samého začátku, jak jsem byla požádána o ruku - bez toho svatba nejde, když si dva neřeknou, že spolu chtějí být v manželství :-)
S Honzou jsme se potkali posledního dubna na oslavě čarodějnic 1999. Hned jsem ukončila svůj tehdejší tříletý vztah a do pěti dnů jsem se odstěhovala. Nutno uznat, že jsem z toho vztahu chtěla dlouho odejít, ale jaksi se nedostávalo odvahy. Honza byl taková „pomoc v nouzi“ a hodně při mě stál. Znal všechny okolnosti a byl naprosto bezvadný. Z počátku jsem trochu váhala, že je o 2 roky mladší, ale co, bylo mi s ním príma, cítila jsem se skvěle a on určtitě taky. Jednou ze společných akcí měla být i oslava silvestra. Určitě vzpomínáte, kolik bylo humbuku kolem příchodu roku 2000. Rozhodli jsme se, že půjdeme na Staroměstké náměstí, kde to bude paráda. Před odchodem na Staromák Honzik uvařil skvělou večeři, staral se o mě tak nějak ještě víc než obvykle. Do baťůžku jsme sbalili šampus, trochu pitíčka na zahřátí, mňamky a vyrazili jsme. Na Staromáku bylo skvěle. Zábava byla výborná, všichni kolem tančili, dobře se bavili, všechno krásně nasvícené. Když se blížila půlnoc, odvedl mě Honza trochu stranou z davu, tam kde stojí ten velký vánoční strom. Začal rok 2000, bouchalo šampaňské, všichni se objímali, radovali se, nad Prahou byl nádherný ohňostroj, z okolních staveb padal světelný vodopád, člověk ani nestačil všechno sledovat. A najednou mi pod tím obrovským vánočním stromem uprostřed té parády podával můj milý krabičku s prstýnkem s bílým kamenem a zeptal se „Vezmeš si mě?“.
Co vám mám ženský povídat. Rozklepaly se mi kolena a samozřejmě jsem řekla „Ano“. Takhle jsme se tedy zasnoubili…
Když Honzik udělal ten první krok, udělala jsem já ten druhý. Neurčili jsme si termín svatby, jen jsme si povídali, co a jak by se nám líbilo. Tak uplynul skoro rok, protože jsme nechtěli naší svatbou zatěžovat příliš rodiče a chtěli jsme si jí z velké části financovat sami. Ve chvíli, kdy jsme se shodli, že příští rok bude ta správná doba, začali jsme shánět společný byt. Chytila jsem se iniciativy a pár dní před vánoci domluvila termín svatby na zámku, který se nám oběma líbil. Málem jsem nevydržela neprozradit tajemství. Nechápu, jak to mohl rok zpátky vydržet schovávat několik týdnů prstýnek, aby našel správnou dobu. Byly Vánoce 2000, trávili jsme je u mých rodičů, kde jsme v té době vlastně bydleli. Mezi dárky měl Honza i následující dárek. Úhledně zabalené zdobené desky, ve kterých bylo na barevném papíru ozdobným písmem napsáno asi toto „Můj milý, vzhledem k tvé i mé odvaze si prosím do diáře označ 9. června 2001, ve 13,00. V tento den a tuto hodinu se na zámku ve Velkém Březně budeš ženit.“
Neobvyklý dárek, ale od té doby už to s tou svatbou bylo doopravdy a začali jsme se moc těšit. Přípravy proběhly bez nejmenších zmatků a stresů, svatba byla úžasná, všem se moc líbila. Nejvíc nám bylo líto, že se ty lidičky už v této sestavě nikdy nesejdou.
Tak milé štěbetalky, svůj román končím a dávám příležitost dalším.
S přáním pohodových dnů :-)
Apolennka

 
Alfinka
Stálice 65 příspěvků 04.08.03 13:34

Ahojte štěbetalky,

tak, jak jsem slíbila, popíšu i já naši svatbu, která byla 22.2.2003.
S manželem jsem se seznámila přes internet přesně 28.7.2002. Často jsme si povídali, a tak jsme se dohodli, že naše sympatie prověříme i osobním setkáním 10.9.2002. Ten den se jen potvrdilo, to, co jsme oba od začátku tušili - jiskra přeskočila. Prestože jsme byli každý z jiného konce republiky, navštěvovali jsme se docela často. Prakticky každý víkend a nejaká ta dovolená na to padla taky. Tehdy jsme začali řešit, že tento stav není dlouhodobě udržitelný, takže je potřeba neco udělat. Paradoxně by to tehdy vyřešilo i moje případné těhotenství, takže jsme se ani nechránili. Prakticky ve stejném okamžiku, jako o dítěti jsme se dohodli na i svatbě. Ta měla být co nejdřív kvůli rodičům, aby nás nechali v klidu. Hlavně proto, že jsem se měla na začátku roku přestěhovat k Michalově rodině.

Zařizovat svatbu jsme začali na dálku už v říjnu. Termín na radnici zařídil Míša, já zase hledala na internetu informace o svatbách. Sepsala jsem jakýsi plán, co je třeba zařídit a tak. Zároveň se udělal rozpočet a hledaly se možnosti financování. Podotýkám, že jsme celou svatbu zařizovali a financovali sami.
Prstýnky jsme si navrhli sami a nechali udělat u www.vantura.cz. (Náš návrh se jim tak zalíbil, že naše návrhy zařadili do základní nabídky.) Já jsem zatím v Praze zkoušela typ šatů, který by se mi líbil a slušel mi. Nakonec jsem se rozhodla opět díky internetu. Šaty jsem pak šla vybírat ve Zlíně spolu s tchyní. Naštěstí pro nás únorových svateb moc nebylo, takže jsme zamluvili šaty včas. Teprve po mém přistěhování do Zlína v lednu jsme začali zařizovat oblek pro manžela, oznámení (nechat vytisknout a rozeslat).Svatební cukroví a koláčky jsme objednávali týden před svatbou. Dort udělala tchýně. Rastauraci jsme domlouvali také až v lednu. Jinými slovy - svatba v zimě se dá se vším všudy stihnout, protože je svateb v toto období málo.
Samozřejmě nervy pracovaly ostošest. Naštěstí známé dcera, fotografka, nás slíbila vyfotit, a jiný známý natočit na video. Jako koordinátora jsme si určili Míšova bráchu, který se staral o hosty. Jeho přítelkyně zase o výzdobu aut atd. V lednu jsem si také domluvila kadeřnici, a zkusila účes. Míša objednával kytici pro mě a maminku a svědkyni a družičku. Také jsme si na bedra vzali přípravu a výběr hudby. Prostě do poslední chvíle jsme měli co dělat.
Den před svatbou přijeli kamarádky z Prahy, které jsem ubytovala u nás doma.

Jak probíhal svatební den
Ráno jsme vstaly (já, družička a svědkyně), a vyrazily ke kadeřnici. Když jsme dorazili, zjistila jsem, že jsem si spletla čas. Přišly jsme o půl hodiny později. Naštěstí nás stihla učesat všechny. Kameraman, který to točil, nás pak vzal zpět domů, protože jsem si uvědomila, že jsem nedomluvila odvoz nás od kadeřnice. Takže když jsme prijeli domu, tak jsme se vrhli na oblékání a líčení. Byla jsem dost nervózní, protože Míša se ještě neobjevil, ani, když jsme my ženský už byly nachystané. Přes mobil jsme se dozvěděla, že jsou v té restauraci s kamarádem a instalují zvukovou aparaturu. Průšvih byl, že ten kámoš ho měl odvézt a nepřišel ho vystřídat kolega v práci. Tak musel volat někoho jiného a to způsobilo docela zdržení. Obřad měl být na 10.30 hodin. Míša se přiřítil splavený v 10.00. Sebeúdržbu zvládl v rekordním čase a v 10.15 jsme vycházeli z domu. Ještě jsem zkontrolovala svědky, jestli mají občanky a prstýnky. Než se všichni uspořádali do aut, bylo 10.30, když jsme vyrazili.
Jaké štěstí, že před námi byl na radnici pár, který měl nějaké potíže s doklady, takže se jim to protáhlo. Tehdy se mi ulevilo. Všechno se stihlo v pohodě. Já jsem měla kamarádku - družičku, která se mi starala o vlečku. Poskakovala kolem mě a rovnala a držela a podávala mi cíp té vlečky, když jsem potřebovala. Oddávající měl krásnou a dlouhou řeč. Tak dlouhou, že jsem úplně zdřevěněla, když jsem se pak měla jít podepsat. Ruce jsem měla zpocelé a propiska mi v třesoucích se prstech pořádně klouzala. Prstýnek jsem Míšovi navlékla, ale s obavou, že se netrefim, nebo mi vypadne z ruky. Svoje „ANO“ jsme si řekli, políbili se, podepsali a když nám šli ostatní gratulovat, tak jsem začala slzet - štěstím, dojetím, a vůbec, že se to zvládlo. Teď nás čekalo jen focení, filmování, jídlo a zábava. V restauraci hrála hudba z rádia, protože někdo zapoměl přinést CD-čka. Tak tam Míšův brácha skočil, a pak se to teprve rozjelo. Později jsme tančili na hudbu techno, haus a rock až do půlnoci. Pak jsem s manželem odcházela domů pěšky, nádhernou hvězdnatou nocí. I když byl únor, po půlnoci, bylo mi tak krásně a vůbec jsem necítila zimu, protože mě hřála láska........

„A jestli neumřeli, tak žijí dodnes.....“
Alfinka

 
Alfinka
Stálice 65 příspěvků 04.08.03 13:42

Apolennko, taky jsem po seznámení s manželem opouštěla dvouletý vztah a odstěhovala se skoro okamžitě. Taky musím dodat, že jsem z toho vztahu chtěla už dlouho odejít…
Alfinka

 
Anonymní  04.08.03 13:50

Ahoj přelétavky,
teď jsem mluvila s Alicí, která si dovolenkuje s dalšíma maminama a miminkama. Mají se krásně, miminka jsou hodná a maminy i když se nikdy neviděly a potkaly se tady na emiminu si bezvadně rozumí.
Mám všechny POZDRAVOVAT!!!!

Páááá
Anna

 
Anonymní  04.08.03 14:01

Milé holčinky,

ačoliv jsem zatím pouze pasivní čtenář, při tomto tématu mi to nedalo a musím se zapojit i do diskuse.

Vdávala jsem se 8. 6. 2002 - jestli si povšimnete, tak je to ten nejkrásnější termín v roce - Medard. Také nás nezklamal a do 14,00 hodin pršelo štěstí. Mohu ale z vlastní zkušenosti potvrdit, že to vůbec nevadí.

S manželem jsme chodili 6 let (5 let bydleli) a pak jsme se spolu dohodli, že bychom mohli jít dále jako muž a žena. Protože každý pocházíme z jiného kouta republiky, a nevěsta má vycházet z bydliště rodičů, rozhodli jsme se pro zámek Kačina. Zámek je opravdu nádherný a paní matrikářka nejlepší, co jsem kde na úřadech zažila.
Svatbu jsme meli naplánovanou poměrně dopředu - asi leden 2002. S ničím jsme neměli problém a na všem jsme se domluvili až na malý problém - a to rozesílání svatebních oznámení, koláčků a pevný zasedací pořádek. Toto jsme řešili měsíc před termínem svatby a to opravdu divokou diskusí. Po několika hádkách s rodiči jsme si pro:,–(ili svoje, akorát bylo málo oznámení a koláčů - ukázalo se, že rodiče chtěli hlásit na všechny světové strany tuto událost, takže jsme jich ještě 50 přidělali a koláče dostali jen Ti nejdůležitější.

Den před svatbou jsem si jela do Prahy pro šaty a po příjezdu domů jsem měla telefon, že se jim stala taková nepříjemná událost a že zamluvili na 1 termín - 2 nevěstám - 1 šaty (respektive sukni). Měla jsem takový korzet a k tomu na obřad bohatou tylovou sukni a pak na hostinu jsem se chtěla převléknout do úzké bílé - a tu právě zamluvili pro 2 nevěsty. Tak jestli by mi nevadilo, že mi přivezou stejný střih, akorát jiný materiál. PO chvilce přemýšlení jsem souhlasila, ale sdělila jim, že bohužel bydlím až u Pardubic. Pracovnice salonu tedy skočili do auta, přivezli mi asi ve 20,00 hodin náhradní sukni, vrátili mi za ní peníze a že jedou rychle do Náchoda, kde čeká ta dotyčná nevěsta, která zatím neměla sukni žádnou. Přivezli ji prý kolem 22,00 hodiny. Tak to nevím, jestli bych vydržela čekat, jestli půjdu druhý den na svatbu se sukní či bez.

V den svatby jsem se o nic nemusela starat, moje budoucí švagrová mě nádherně učesala a pomohla obléknout. Byla jsem celou dobu uzavřená v pokoji a netušila, co se dole děje.
Obřad měl být ve 12,00 - takže v 11,00 hodin jsme měli vyjíždět, aby se vše stihlo. Rodiče ženicha a jejich příbuzní, kteří to měli k nám 140 km, samozřejmě vyjeli pozdě, takže přijeli v 11,10 a neustrojení. Běželi se převléknout, všichni jsme byli vystresovaní, ale nakonec vše stihli.

Ženich pak byl vpuštěn ke mně do pokoje, požádal o ruku a pak nám dali rodiče požehnání.

Obřad byl nádherný a velmi dojemný, při předávání prstýnků mi tekla nudle z nosu, takže jsem ještě pobavila příbuzenstvo. Při podpisu jsem se samozřejmě podepsala špatně svým původním jménem, ale jinak to proběhlo bez problémů.

Máme nádherné fotky - pan fotograf si pochvaloval, že je pod mrakem a fotky s dešníkem také každý nemá.

I když stále trochu pršelo, cesta byla krásná, obřad ještě krásnější a hostina a oslava úplně nejkrásnější.

Proto bych se s Vámi ráda podělila o několik rad.

  • jak již bylo výše řečeno - vše mít naplánováno a zapsáno
  • mít jasné představy a nenechat si něco vnutit příbuznými (je to Vaše svatba a Vy máte právo si ji užít, co nejlépe).
  • pozvat si toho, kdo je společenský a nebudete se muset o něj celou dobu starat, protože se nebude umět bavit
  • užít si to co nejlépe a nenechat se ničím vykolejit (třeba špatným počasím)
  • investovat do dobrého fotografa a kameramana
  • pokud jste společenské typy - hodně mladých a kamarádů a dobrou hudbu
    Tak to bude asi vše, myslím, že každá takto větší akce se neobejde bez nějakého karambůlku, ale ten, kdo si to bude umět užít, zažije opravdu nejkrásnější den ve svém životě jako my.

Lodynka

 
Anonymní  04.08.03 16:58

Ahoj všechna děvčata a vdané paní,

jelikož mi do zad netrpělivě dloube naše roční robátko, jen stručně s mou troškou do mlýna.
Brali jsme se s přítelem po pětileté známosti a dvouletém společném bydlení a dá se říct, že jen kvůli rodičům. Jsou ze staré školy a těžko by nesli přes srdce, že jsme svobodní a máme dítě.
Brali jsme se v zimě, nádherného, mrazivého, ale neskutečně slunečného 15. února 2002. Obřad live si moc nepamatuji, když jsem ho viděla na videu, zdálo se mi, jako bych tam nebyla - vše bylo nové.
Vše probíhalo dle představ a plánů a zřejmě se moc nelišilo od ostatních svateb. Jen den, kdy jsme byli s přítelem dohodnout termín svatby, má originální datum: 31.12., tedy Silvestr. A musím říct, že jsme na matrice ten den nebyli jediní. Jako by všichni chtěli na poslední chvíli vše vyřídit a do nového roku vstupovat bez restů.
Přeji krásný svatební den a svatební noc nesezdaným a bezvadné manželství, popř. hladce probíhající rozvod těm pod čepcem.

Jana

 
Casiopea
Povídálka 36 příspěvků 04.08.03 17:31

Ahoj Pavco a vsechny stebetalky preletavky :D

Za tu dobu co jsem marodila se zapalem plic se tu dost veci zmenilo ;) ja ani nestiham cist vsechny prispevky a denicky. O tomhle denicku preletavem jsem se dozvedela nahodou od Edity z tehulek ;) a musim vam to tady vazne pochvalit. Byl to bezva napad zalozit denicek kde muzeme klabosit o vsem moznem a protoze je ted tyden zvany „svatba jako remen“ hehe tak to by bylo abych nepridala taky neco do diskuse.

Vetsina z vas vi ze jsem se vdala do Nemecka a proto muj svatebni pribeh bude ( ne nebojte nebude v nemcine hihi ) o tom jak probiha takova svatba v nemecku. Teda alespon jak jsem si to prozila ja.

Ja se vdavala hned dvakrat. Jakto? No poprve to bylo 1.2.2002 na mestskem urade, a podruhe 15.6.2002 jsem mela svatbu cirkevni. Jelikoz tady v nemecku cirkevni snatek neuznavaji jako pravoplatny, tak jsem si ten cely svatebni shon prozila hned dvakrat.
Obrad na urade ale byl vic oficialni, byli tam jen rodice a svedci ( kteri jsou tady v nemecku taky jen dobrovolne, coz znamena zadne stresy pokud svedka nemate ) Po obradu jsme zasli na obed a meli jen malou rodinnou oslavu.

Zato svatba cirkevni byla jak se rika „svatba jako remen“ hehe takova ta opravdova s kvetinami, svatebni hostinou, zivou kapelou a vasnivou svatebni noci ;)
Sve ano jsme si rekli v katolickem kostele 15.6. 2002 a cely ten den se nam naramne vydaril. Pocasi bylo jako bychom si jej objednali (jelikoz den pred a den pote bylo dost zamraceno a prsavo) Hostinu jsme meli na nasi zahrade, kde jsme pro pripad necekane prehanky a destiku, nechali postavit stan pro 60 hostu. Prijela mi z ceska ziva kapela, coz byla hlavni atrakce. Tancili jsme az skoro do rana, a i nasi sousedi byli velice tolerantni, to vite parba na zahrade neni az zas tak nejtizsi.

Nechali jsme si nafotit fotky na Zamku a ja si pripadala cely den jako princezna. Dokonce me i unesli ( darebaci ) hehe a to tak dobre ze jsme skoncili v Italske zmrzlinarne a skoro jsme je tam vyjedli :)
Svatebni noc jsem bohuzel zaspala ;) Jakto? No nez jsme se dopravili do hotelu tak uz bylo skoro rano a ja nemohla udrzet oci otevrene. Takze z moji „VASNIVE SVATEBNI NOCI“ nic nebylo. hihihi. My si to pak vynahradili druhy den rano ;) a vynahrazujeme si to vlastne porad.

Bylo by toho spousta o cem bych mohla povidat :) ale to by bylo vazne na dlouho. Chci jen rict, ze moje svatba byla presne takova jakou jsem si naplanovala a vysnila :) a ten Den „D“ jsem si vazne moc uzila.
 Lenca

 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 05.08.03 08:44

Ahoj holčiny.
Mě tohle všechno teprve čeká. Mám to už „za pár“, za necelé tři týdny. Koláčkz se už pečou, šatičky šijou a prstýnky pilujou, ale ještě nemáme fotografa a kameramana. Taky nemáme živou hudbu, ani jsme ji neplánovali, ale trošku mě to teď nahlodává, jestli by přeci jenom nebyla lepší. Co myslíte? A také bych chtěla znát vaši radu ohledně zasedacího pořádku. Kdo má vedle koho sedět? Budeme mít stůl do U, takže na jedné straně ženichovci a na druhé straně nevěstovci. Dávali jste jmenovky na stůl?

Táňa

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 05.08.03 09:21

Ahoj štěbetalky,

vidím, že téma svatba vás nenechalo chladné a komentáři se to jenom hemží.

Diny: no to je krásný, že jsme se vdávaly ve stejný den! Počasí se nám teda vyvedlo jen co je pravda, i když na mě bylo docela dost vedro a v těch mých šatech jsem se pěkně pekla. Přeju každopádně brzo druhé miminko v bříšku a doufám, že se staneš přispivatelkou do našeho deníčku.

Noreen: myslím, že komentář ke tvé svatbě jsem už poslala, rozhodně to byl krásný zážitek a je vidět, že dobro nakonec vždycky zvítězí nad zlem a láska hory přenáší.

Marka: no doufám jenom, že všechny informace, které tu přečteš hodně brzo zužitkuješ na přípravě vlastní svatby! Víš jak moc bych ti to přála!

Jarča: moc pěkné seznámení s manželem. Připomnělo mi to , jak mě jednou kamarádka taky chtěla dát dohromady s jedním „prima“ klukem, ale byl to akorát hrooozně velkej trapas.

Sandrine: u tvé přípravy svatby jsem se pěkně nasmála. No to byl přítel vykulený co? Jo chlapi občas něco nadhodí a nemají ani potuchy, že jak se toho ženská chytne, už není úniku. Svatba na zámku byl kdysi taky můj sen a i když kousek od Olomouce je krásný hrad Bouzov, tak jsme tuhle variantu nakonec zavrhli, protože přemístit tam všechny ty lidi - no to bylo na dva autobusy.

Kissie: tak neteř si brala Angličana? a všechno s překladatelem? No to taky musela být legrace. Každopádně sis vyzkoušela roli svatebního organizátora a jseš plně vybavena na přípravu té vlastní svatby. A že jsi strhla závoj nevěstě? Teda stát se to mě, tak si jednu tou kyticí vážně chytla.

Meliska: no tak zase jedna svobodná, jen čti, každá rada se ti jednou bude hodit. Tak držím palečky, aby to čekání na přípravy svatby nebylo moc dlouhé.

Apolenka: teda zasnoubení na Nový rok - no to je nádhera! A přidávám se k názoru, že někdy je potřeba být iniciativní a tvůj dárek s datem a místem svatby je fakt originální.

Alfinka: tak zase jedno seznámení přes internet, no to si budeš mít o čem povídat s Alicí. Jinak jsem teda koukala, že vaše seznámení, zasnoubení a svatba se vešli do jednoho roku, to jsme na tom skoro podobně, my se zasnoubili taky po roce známosti a věděla jsem, že víc času ani nepotřebuju. No ale málem jste to zmeškali!

Lodynka: vítám tě u nás a doufám, že s pasivního čtenáře z tebe bude už jen aktivní přispivatel do deníčku. Jé svatba na Medarda, tak to vám krásně napršelo štěstí. Co se cukroví týče, ani mi nemluv, u nás to byly plamenné diskuze a nakonec jsem musela podlehnout a bylo to teda krabic. Jinak s těma šatama, no já jsem nervák, já bych asi omdlela. Další obřad na zámku - no holky vy jste teda byly princezny!

Jana: tak ohlášení na úřadě 31.12.? No já ani netušila, že v tenhle den tam pracují. Taky jsem byla na jedné takové zimní svatbě a i když byla spousta sněhu, svítilo jim na cestu životem štěstí a mají krásné fotky na nádvoří hradu se spoustou bílého sněhu. Taky tě vítám v deníčku a doufám, že u nás chvíli pobudeš.

Casiopea: no holka, konečně o tobě zase slyším, koukám nemoc tě zmohla, no hlavně, že už jsi O.K. Co se tvé svatby týče, vím, znám, fotky jsem viděla, jedním slovem nádherná romantika.

Koculka: no tak máš to za pár holka! Fotografa a kameramana doporučuju, teda co já nakonec viděla na videu, no sranda. Živá hudba, to můžu jen dopuručit. No a zasedací pořádek, tak to jsme našli v chytré knize, po pravici nevěsty sedí svědek nevěsty a pak rodiče ženicha a ženichova rodina, po levici ženicha sedí svědek ženicha a rodiče nevěsty a nevěstina rodina. Je potřeba střídat muže a ženu, aby vedle sebe neseděli dva chlapi nebo dvě ženy. Pokud tě to bude zajímat nějak víc, napiš mi osobní zprávu. Jinak kartičky jsme měli na stole, aby každý věděl, kam si má sednout.

Tak snad jsem na nikoho nezapomněla, pokud ano, odpovím v dalším shrnutí. Ještě jednou tu u nás vítám nové „duše“ a doufám, že tu s náma dlouho vydrží. Pokud máte svatební fotky, tak se pochlubte, je možné je vložit do sekce Nová fotogalerie a my je okouknem jak vám to v ten slavný den slušelo.

Krásný den všem

Pavča

 
apolennka
Povídálka 20 příspěvků 05.08.03 09:58

ahoj Táňo, tak se zase potkáváme :-) Napíšu ti vlastní zkušenost. Zasedací pořádek jsme nevymýšleli. Měli jsme pocit, že si stejně všichni posedají, podle toho, jak se znají. Nakonec se to osvědčilo, bylo to důležité jen při obídku, dál už se pak bavil každý s každým a nešlo skoro poznat, kdo kde seděl na začátku.
Hudbu jsme měli živou a to opravdu doporučuji - kapela umí rozproudit zábavu jinak než CD, je dobré, pokud umí hrát různé styly, každému se líbí něco jiného, ale naši rodiče nakonec řádili i na hity vyloženě rockové a mladí zase na „Měla vlasy samou loknu“. U nás skoro ani nebylo poznat, když mě unesli, protože kapela hrála a lidičky tančili jako o život - většinou únos nevěsty zábavu trochu zpomalí.
Fotografa se vyplatí zajistit - spoléhat na fotky, které fotí svatebčané se nevyplácí. Fotky a video nejde zopakovat a vážně je lepší mít někoho, kdo třeba není až tak svatebčan jako spíš kamarád, který umí s kamerou a jen točí a kouká, co se kde děje. Ten náš kameraman nám pak sestříhal dvacetiminutový filmeček i s fotkami a naší oblíbenou hudbou - což se příbuzným a kamarádům ukazuje lépe než nesestříhaný originál. A fotograf, který má kvalitní foťák a umí s ním zacházet? U nás to byl také kamarád, který se focením téměř živí, takže fotky byly opravdu povedené a byly i trochu jiné, než od fotografa z toho zámku, které se mi zdály na pohled neosobní. Jelikož se obecně nerada fotím, kamarád se nebál do mě trochu „rejpat“ a nakonec to byla docela zábava.
Přeji ti krásnou svatbu bez karambolů :-) a doufám, že nám pak napíšeš, jaký ten tvůj svatební den byl.
Apolennka

 
Anonymní  05.08.03 12:00

Ahoj Táňo,
fotografa a kameramana si vyber fakt profesionální, jejich úkolem je přeci zachytit váš nejkrásnější den, na tom bych rozhodně nešetřila. Co se týče živé hudby, je to příjemné, ale přijde na to, jak svatbu pojmete. My jsme měli hostinu na zámku, kde hrála reprodukovaná hudba a odpoledne až do rána jsme měli zábavu už jinde, kde byla živá hudba a kde jsme tancovali a jinak blbnuli. Zažila jsem ale taky svatbu, kde se trdlovalo mezi jednotlivými chody a taky to nebylo špatný - aspoň jsme se nenudili.
Se sezením je potíž - společenské regule velí, aby se promíchali dámy a pánové a aby manželské páry pokud možno neseděli spolu - cílem je, aby se společnost bavila celá. Z vlastních zkušeností můžu říct, že opak bývá pravdou - posaď staršího vedle mladého a lidi, kteří se neznají a s největší pravděpodobností se nebude bavit nikdo. My jsme měli čelní stůl pro novomanžele a rodiče a pak kulaté stoly po šesti lidech a pečlivě jsme vybírali, kdo se s kým bude nejspíš bavit. Každopádně u sezení do U by se mělo sedět v čele s rodiči (pokud je to čelo dost velké) a za další čestná místa jsou považována místa hned vedle rodičů (už v nohách toho U), která by měla být vyhrazená prarodičům. Potom sedí svědci a ostatní svatebčané podle důležitosti.
Jmenovky jsou fajn věc a navíc velice praktická - hostům to velice pomůže v orientaci (mám organizátoři udělali i Meníčka - každý host dostal destičky, kde měl rozepsané jednotlivé chody). Kromě jmenovek by ale stejně měl fungovat nějaký koordinátor, který bude hosty směrovat k jejich stolůj - u nás tuhle funkce perfektne splnil můj táta, ty určitě taky budeš vědět o člověku, který má organizační schopnosti. Na toho koordinátora nezapomeň, protože když bude fungovat správně, ty a ženich si budete akorát užívat a o nic se nebudete muset starat a tak by to mělo být, bude to
Váš velký den.

Z celého srdce ti přeju, aby všechno vyšlo podle tvých představ, aby sis svůj svatební den náležitě užila a měla na co vzpomínat.
Dej vědět po svatbě, jaký to bylo. A už se zbytečně nestresuj a v klidu si užívej přípravy svatby.

Pa Sandrine

 
Sykorka
Kecalka 150 příspěvků 05.08.03 14:15

Ahojky!

Vaše svatební příběhy jsou moc hezké a zajímavé - děkuji - svatba mě bohužel nějak minula (jsme s partnerem teprve 9 let, tedy žádný div, že jsme to nestihli - to myslím ironicky -:)), takže je fajn počíst si o vašich zážitcích a zkušenostech - např. o koordinátorovi jsem dosud nic netušila …

Nicméně bych také chtěla přispět trochou do mlýna - minulý měsíc jsme byli na svatbě známým - na začátku proběhlo představování svatebčanů starostovi a následovala věta „po svatbě se dohodli používat každý své současné příjmení“ (nebo tak nějak podobně) - no na radnici bylo v tu ránu docela živo - nevíte jak často se to tak u nás stává, že si manželé nevezmou společné jméno? já to zažila poprvé a fakt jsem se nestačila divit. (a to se ani jeden přijmením nejmenuje nějak blbě či hanlivě, a jedná se o normální lidi ne o nějaké umělce či veřejně známé lidi, kde by bylo přijmení spojeno s nějakým image).

My uvažujeme o tom, že bychom se mohli někdy vzít právě kvůli tomu jménu - aby se naše děcko necítilo divně, že se maminka jmenuje jinak než tatínek (jako že jsme spořádaná rodina) - tak mě ten přístup - ponechat si původní příjmení docela překvapil. Předpokládám, že vy máte s manželem společné příjmení - fakt mě tahle problematika zajímá a udivuje …

Tak jestli máte ohledně rozdílných příjmeních nějaké zkušenosti dejte vědět ..

Přeji hezký den
Sýkorka

 
Anonymní  05.08.03 14:45

S rozdílným příjmením manželů jsem se zatím nesetkala, samozřejmě kromě známých osobností. U nás bylo taky při této větě trochu živo, protože sice užíváme společné příjmení, ovšem já se jmenuji trochu jinak než moje tchýně (jako kdyby se tchýně jmenovala Tomšová a já Tomešová). Sice jsem se jí asi měsíc před svatbou ptala, zda jí to nevadí, ale stejně tam bylo při vyslovení společnýho příjmení rušno. I matrikářka dělala zpočátku problémy, jenomže jméno budu mít na celý život a proč z něj cokoli vypouštět?

Sandrine

 
apolennka
Povídálka 20 příspěvků 05.08.03 15:39

znám manžele, kde si každý nechal své příjmení, ale to bylo zřejmě z profesních důvodů. Také znám manžele, kde si vybrali úplně jiné příjmení oba, protože se jim nelíbilo to jejich a chtěli být tak trochu na úrovni, tak vybrali neutrální příjmení pro oba. Mě osobně nenapadlo ani na chvilku, že bych se nepřijala jméno svého muže.

 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 05.08.03 16:37

A to já si chci nechat své jméno. Zatím stále debatujeme a mému příteli se to samozřejmě nelíbí, ale…
Je to prostě moje jméno, se kterým žiju už 31 let a s jiným jménem si budu připadat cizí. To prostě nejsem já. Mám z toho šílené pocity a chuť z celé svatby vycouvat (za tři týdny:), protože je to pro mě nepředstavitelné a nepřijatelné. A navíc tchýně:). Když jsem se svého nastávajícího ptala, zda si vezme moje jméno, tak vyhrkl, že v žádném případě. Mluvili jsme o tom a alespoň trochu pochopil, že to prostě pro mě není jednoduché jen tak automaticky vyměnit jedno jméno za druhé. Chci si zachovat alespoň částečně svoji autonomii, své já, které by jinak zaniko, protože mám pocit, že se ztratím, a objevi se tu někdo jiný. Vím, že to píšu zmateně, ale mám z toho takové pocity. Chci zůstat sama sebou.

K.

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 06.08.03 02:08

Vzhledem k tomu, že jsem se vdávala v pokročilém věku (a v pokročilém stádiu těhotenství - ale to s tím nesouvisí), kdy existuje spousta lidí, kteří by byli změnou mého příjmení z jednoho všedního na jiné všední zmateni, rozhodla jsem si ponechat své původní jméno. Tím odpadlo i následné dvouleté vysvětlování, že ano jsem to já, ano vdala jsem se, ano musela jsem atd. Odpadla nutnost přepisovat všechny smlouvy, dohody a úřední listiny, jen tu občanku jsem si nechala vyměnit, aby tam byl manžel zapsán (zvládla jsem to i s narozením dcerky)
Posledním argumentem bylo, že můj prvorozený syn má příjmení také rozdílné než já (po svém otci) a zůstal by tak vyčleněn z nově vzniklého rodinného kruhu. A tak se teď každý jmenujeme jinak, na dveřích to vypadá kouzelně, ale vysvětlovat to musím jen nejbližším přátelům, klienti a spolupracovníci změnu nepostřehli a byl klid. Tady vidíš hned několik důvodů k uvedenému problému.

Jinak svatbu lze uspořádat i třeba takto. V květnu 2002 jsem se rozhodla, že se chci vdát přeci jen před narozením dítěte (do té doby jsem odolávala se slovy, že s pupkem ne). V červnu jsem začala shánět radnici s volným termínem, s pomocí jedné klietky, která mi to následně i odsvěčila, se zadařilo. Tehdy skoromanžel se mnou zašel a na matrice u nás vypotil oddací žádost (byla tak mokrá, že ji nechtěli přijmout) a odvezl vše vyplněné na radnici, kde měla být svatba. Prstýnky jsme vzdali, za jejich cenu jsme pořídili postýlku pro malou a patro pro velkého - abychom se vešli. Vzhledem k tomu, že jsme se oba poznali v práci u stejné firmy, tak manželův svědek byl její majitel, protože stejně za všechno mohl on. No a do počtu šesti přibyly dvě družičky, které si svou účast zasloužily originálními šaty, žmundrající kolegyně z práce. Sraz byl ve firmě, odtud jsme odjeli šéfovým autem na radnici, svatba trvala cca 15 minut, poté jsme se vrátili do práce, děvčata šla pracovat, šéf též, já připravila pro zaměstnance skrovné pohoštění, manžel si odskočil trošku se upravit do jeho štamgasťácké restauračky a bylo po svatbě. Domů jsme dojeli tramvají, a já pak den (byla jsem v osmém měsíci) léčila křeče v nohou. Jen jsem je trochu rozehnala, tak šest dní po svatbě jsem porodila. Mezitím jsme plánovali udělat posvatební sešlost obou rodin, docela jsme měli radost, že bude i poporodní zároveň, ale přišla velká voda, vyhnala nás na dlouho z domova, takže doteď jsme nestihli svatební hostinu, ale možná, že na ni ještě teď po roce dojde :-)
Celý život jsem se zdárně svatbě bránila, protože se nezdálo, že by to šlo takto jednoduše, a ono to šlo a ani to nebolelo. I rodiče nás obou vše pochopili a nikde nepadlo ani slovo výčitky, že jsme nikoho nepozvali.
 Romana

 
Sykorka
Kecalka 150 příspěvků 06.08.03 09:49

Ahojky!

Děkuji za Vaše názory - asi na tom nechat si své původní jméno taky něco bude - ale musím přiznat, že mě taková varianta (v případě, že se někdy vdávat budu) nenapadla …

Taky jsem netušila, že je možné si vzít úplně jiné příjmení než má původně každý z manželů - to jsou věci …

Ještě jednou díky za příspěvky …
zdraví Sýkorka

 
Petulinka1
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 06.08.03 10:33

Ahoj Pavli,

opravdu jsi to nádherně popsala, až mi z toho vyhrkli slzy do očí.

Doufám že až přijde ten můj velký den také si ho tak užiju.

Ahoj Petra

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 06.08.03 10:41

Ahojky holky, tak koukam, ze diskuze na tema prijmeni se tady rozbehla jak o zavod. Ja jsem zatim nikdy neuvazovala o tom, ze bych si nechala sve vlastni prijmeni… asi proto, ze je to tak zazite v CR si vzit jmeno manzela.
Diky tedy za inspiraci, myslim, ze ma opet nad cim premyslet, nez se vdam. :)

Jinak preju krasny zbytek tydne a uz se tesim na dalsi denicek.

Marka

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 12:04

Ahoj nevěsty, přelétalky, mladé paní a snoubenky!
Super nápad, tenhle deníček a svatební díl zvlášť. Měla jsem jeden den v pondělí dovču a těšila jsem se na úterní počtení a nezklamala jsem se ve svém předpokladu, že tu bude komentářů haba kůůůk a taky že jo, musela jsem zavařit tiskárnu a vzít si to domů na čtení… :-))
Ale už mám nastudováno, tak teď já se svou troškou do mlýna.
Pro mě jsou všechny vaše historky zatím inspirací, zásnubní prstýnek s malým bílým briliantem nosím od dubna (a denně na něj zálibně hledím), ale to pravé šílenství vypukne a den D mě čeká teprve za rok- nejdřív. Ty, které jste tu jak doma jste možná četly moje líčení zásnub někdy v polovině dubna v deníčku u snažilek, tak se nebudu opakovat. ( i když žádání u rodičů taky stálo za to…)
Nejdřív tedy k vám a pak k mojí kupě dotazů :-)))))))))

Pavčo- SUPER DENÍČEK i popis, opravdu. Já budu úplně to samý co Ty- vše si psát, tisíceré obvolání všech a ujišťování se - všichni mě budou mít za nervního poděsa, hezky harmonogram a..... a pak bude všechno jinak :-)))
Ten nápad s přišitím knoflíku by u nás mohl na poslední chvíli ještě všechno utnout :-))) - miláček by možná měl problém i s výměnou žárovky, natož tohle, je takový „zručný“ …

Dino- přeji co nejdřív toho mimíska a koukej sem dodat ten slíbený den D :-))

Norreen- jsi bezkonkurenční kandidátka na udělení titulu SVATBA JAKO ŘEMEN !!! , moc jsem se pobavila. Ještě že měl výpadky jen proud a ne třeba manžel že by mu vypadlo co říct : ANO (to je u nás jen jedna z drobností, kterou mě muž straší, že si to ještě u oltáře pořádně rozmyslí a zavládne dlouhé mlčení…)
Taky mě dostalo, když si představím načinčanou nevěstinku jak čučí na fočus v TV
Jinak Ti moc gratuluji ke //, ale zatím jen abych něco nezakřikla

Jarčo- tak to je asi jediné rande na slepo, o kterém jsem slyšela že tak perfektně vyšlo, jinak většinou je to katastrofa, ty dohazovačský pokusy. Máš nádhernou Kačenku a dobré proměny účesu, zrovínka včera jsem studovala vaší www na rodině. Čtu Tě taky u mimísků v deníčku

Alfinko - jsi šikulka s těmi prstýnky - ještě by Vám za zpracování návrhu mohli hodit nějakou tu kačku, ne???

casiopea- ženská, ty ještě existuješ???? To je dobře. Udivila mě ta vzdálenost skoro půl roku mezi oběma obřady, to byl nějaký záměr nebo je to v Něm. normál??

Lodynko - díky za rady na závěr, já jsem si v tom vytisklém deníčku i podtrhávala … :-)))
Já mít takový nervák se sukní, tak bych byla na prášky

Alice- hezkou dovču, že máš tda ale počásko!!! Můj tatínek tomu říká: " To si tu dovolenou hezky poctivě odpracujem" -jako že je v tom vedru dřina cokoliv

Koculko- zasedacích pořádků jsem už četla asi pět variant, včetně té, co píše Pavča a myslím, že u nás nebude použitelný ani jeden, také jsou dost vázané na tvar stolu, který může být různý, já bych se v zá:,–(ě držela jen toho, že rodiče a svědci by měli sedět nejblíž a pak už bych se s tím moc nepárala, ale pro jmenovky bych teda hlasovala určitě, ať si tam zbytečně pak nedávají přednost doalelůja.
Určitě, ale určitě nám pak popiš tu Tvojí svatbu, i když už bude jiný deníček!!! kam jedet na svatební cestu??
Udivilo mě to s tím jménem, ale i to celkem chápu.

Sandrine- perfektní kulišárna, skvěle jsi to všechno narafičila a věř mi, že nejsi jediná, kdo tak jako JEN TAK volá na matriku jakože co a jak… :-)))

Kissie- teda máš zásluh na metál, co vše jsi na té svatbě zvládla. Já jsem jednou jako koordinátor více méně také fungovala, i když jen poloviční, protože nevěsta měla vše tak perfektně připraveno, že mé povinnosti bylo hlavně ověšet všechny myrtou, dovézt kytky, nazdobit auta a aspoň do obřadu odtrhávat otci ženicha slivovicu od huby- pardooon, myslela jsem si jak se mi to daří, ale ten … měl ještě placatici v kapse a na obřadě bylo VESELO!!

Melisko - kdy Tě to čeká??? Už víš?

Apolennko- TÁÁÁk romantické zasnoubení!!!!! Já bych brečela jako pominutá, ostatně probulela jsem i to svoje, neříkej, že jsi neuronila na tom Staromáku aspoń slzenku!!

Jarčo, Apolennko a Alfinko - a další, překvapujete mě, jak „brzo“ jste se vdávaly. No ale i když my se budem brát po skoro čtyřech letech je fakt, že když přemýšlím zpět, „věděla“ jsem , že on je ten ON už dávno a kdyby se zeptal o dost dřív, také bych kývla :-))

Sýkorko - vy to hlavně neuspěchejte, jo ??? :-)))))))))))))))))))))))))

Ehm, dotazy tedy až do dalšího koment, aby to nebylo na „přečíst zbytek“
zatím ahoj
Claudie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 12:29

UUUUUUUUUUUUU­UUUFFFFFFF!!!
Tak jsem to narvala akorát bez „přečíst zbytek“, tak teď pokračování a budu mít PÁR otázeček
Ještě k tomu příjmení - já si tedy určitě vezmu příjmení svého muže, moje není nijak hanlivé,ale špatně se vysvětluje „pravopis“, tak jsem i ráda, že budu mít ednodušší, ale i tak- nikdy jsem neuvažovala o tom, nechat si svoje. Možná je to trochu „antifeministický“ názor o tom, že prostě budu JEHO žena, tak se vším všudy. na svatbách, co jsem zažilato bylo zatím vždy tak.

tak a teď bych se chtěla zeptat: různě tady někde píšete o řeči oddávajícího, zda byla nudná, dlouhá, krátká a tak. To, co jsem zatím zažila já jako divák bylo nezbytně nutnou dobu trvající, bezobsažné žvatlání, plné výrazů snad ještě z dob před 89, čtené unylým hlasem oddávajícího, který, která ví, že má další v 10:00, 10:30, 11:00 a furt to samý. Chtěla bych se proto zeptat zdali jste se některá nepokoušela či neměla možnost již před obřadem řeč zkouknout předem a HLAVNĚ jestli někdo nemáte zkušenost, jestli by šlo matrikáři vnutit řeč vlastní, aby to přečetl.

Oznámení - další otázka. nejsem moc příznivcem ultra romantických oznámení plných kudrlinek, krajzlíčků a bílých holubiček a mott typu: ruku v ruce jít, život spolu žít, holubičky, hubičky a podbné rýmy (moc se omlouvám, jestli by se tím nikdo urazil, je to každého věc) a tak bych se chtěla zeptat těch, které máte podobný názor, jestli nemáte nějaké " motto". Já už mám nápad na oznámení jako takové, ale mott jsem si stáhla z různých svatebních webů asi 5 stran (no úchyl!!!) a vše je to hrůza. (Kdybyste chtěli, mohu zaslat, „normální“ člověk si tam asi vybere :-)) ). Trochu problém je, že páry z našeho okolí už TO mají za sebou a většinou vybraly ty NEJ :-) , tak zas se neopičit. Jedni měli 1+1 = 1 s dovětkem malým písmem „potíž je určit, který to bude“ :-) a druzí měli něco ve smyslu : Teď už se nesnažíme najít toho, kdoby se nám líbil, ale snažíme se zalíbit tomu, koho jsme našli" … to možná necituju úplně přesně…
a LODYNKO - jak jsem četla Tvůj popis, tak mě napadl jednoduchý citát, který jsi vlastně nechtěně napsala: Chodíme spolu už dost dlouho, rozhodli jsme se tedy jít nadále jako MUŽ a ŽENA.
To se mi moc líbilo. my si teda shodou okolností „Ahoj muži“a „Ahoj ženo“ říkáme i tak už dost dlouho.

Co se únosu nevěsty týče , jsem na to u nás mooooc zvědavá, my jsme zatím spolu byli na 4 svatbách a na VŠECH čtyřech drahý byl ten, kdo ORGANIZOVAL (a vždy úspěšně) únos a já ta jediná střízlivá, která nevěstu s ostatními odvážela autem, já nechci vidět, až nám tohle všechno vypečení kamarádi „oplatí“. Taky jsme totiž pokaždý zvládli solidní útratu.

Svědek- můj svědek nebude české národnosti- máte s tím některá zkušenost? já už volala na matriku, prý stačí jen pas, věk víc než 18 a aby se uměl(a) podepsat. to by snad mělo klapnout :-))
Zatím a pa u 3.dílu šílené nevěsty
Claudie

 
Anonymní  06.08.03 12:49

Ahoj holky,
No je pravda, jak napsala Kočulka, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na změnu jména jakž takž zvykla - taky jsem měla pocit, že já nejsem já a bylo to šílený. Dolehlo to na mě ještě před svatbou, protože ve firmě mi nechali vytisknout nový vizitky (sázeli na to, že z toho nevycouvám :-)) a tam najednou byla vytištěná cizí ženská - navíc tchýně (ona má stejný křestní jméno jako já, ještě že mám to příjmení trochu jiný :-)) Pracuju hodně s telefonem, takže představování byl taky děs, pořád jsem to pletla. A co teprve změny dokladů - tohle pro mě byl důvod, proč uvažovat o svém původním příjmení. Dva měsíce po svatbě a já mám novou akorát občanku, zbývá přehlásit se na zdravotní pojišťovně, změnit řidičák, pas, smlouvu na byt, telefon, plyn, vodu, elektřinu, povinné ručení, pojištění proti blbosti, ....... je toho až nad hlavu, tolik, že nevím kde dřív začít. Navíc se jedná o úkony značně nepříjemné - všude ty fronty a úředníci :-( Ono nechat si původní příjmení asi opravdu má něco do sebe.

A ještě jeden postřeh: vzpomněla jsem si na jednu známou, jejíž muž si vzal její příjmení a důvod? Zatímco její manžel měl ještě dva bratry, známá měla už jenom sestru a její rod by tím pádem zaniknul. Proto se dohodli, že společným příjmením bude to její - dneska už mají kluka, takže rod Veselých může pokračovat dál.

Hezký den všem

Sandrine

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 13:02

3.díl:
No, holky, je to hrůza, ale je to tak- ještě jsem se nevypsala.
My máme také „menší“ problém dohodnout se vůbec na místu svatby. Jsme pražáci a protože na svatbě jako takové , nikoli pak na hostině bude asi dooost lidí (tedy- dost jich bude obesláno), tak bych velmi preferovala jako místo Prahu, (aby se tam taky ty lidičky mohli dostavit třeba z práce, nebo ti co nemají auto?) OVŠEM to se zcela liší od představ nastávajícího, který chce hrady, zámky a podobné zbytečnosti a moje argumentace , že Libeňský ZÁMEČEK je taky podle jména zámek neobstojí. Hledala jsem i jiné místo a kromě řady komunistických radnic (na www.svatby.cz je většinou foto) jsem našla v Praze 4 tzv.: " Chodovskou tvrz" Chtěla bych se zeptat, jestli jste tam některá nebyla, třeba jako divák na svatbě atp. vypadá moooc hezky, až na panelákové okolí. A s tím související jeden dotaz - jak lze zjistit „neoficiální“ místa, kde lze také svatba udělat, jak to udělat s matrikou- to se musí na matriku toho úřadu, pod které to místo patří a pak nějak přemluvit matrikáře nebo mu dát nějaký ten peníz do kapsičky nebo jak ho tam dostat ??? (jsou v Praze i jiné zámečky, které jsou krásné, ale nejsou jaksi „na seznamu“.)

DARY- také jedna velká otázka, jak to u vás bylo s darama. My budeme řešit problém ten, že už spolu nějaký ten čas žijeme, byt máme poměrně zařízený a pět topinkovačů, stejně jako kávových servisů nepotřebujeme, jednoduše řečeno bysme se darům jako takovým chtěli i zcela vyhnout a požádat bližní o nějaké ty finanční prostředky, což ve finále zužitkujeme daleko lépe. Už jsem o tom klábosila s holkama na chatu, ale nedovedli pochopit, co je v tom za problém, problém je v tom, že někteří se prostě URAZÍ. Urazí se při žádosti o finanční dar, budou ochuzeni o tu možnost nám něco prostě vybrat, (jak kdybychom jim řekli, že o to nestojíme) o možnost vidět to naše hrané JÉÉÉ při rozbalování (protože co si budeme povídat, darující má kolikrát z toho, jak to vymyslel větší radost než rozpačitý obdarovaný). Samozřejmě koordinátor bude mít nějaký seznam, něco potřebujem a tam bude přesně popsáno kde a jakou tu věc koupit, značku, popis a tak, ale ten zbytek… Jakou máte vy zkušenost, jak přijali hosté oznámení, že jsou po nich žádány finance, jak se to udělalo aby si nepřipadali jak při kostelní sbírce …? Jak narafičit to, že někteří z těch, kteří to pochopí budou chtít, abychom se dozvěděli, kolik že zrovna oni dali a někteří přesně naopak to zamaskovat?? Doufám, že pochopíte, v čem vidím „problém“ a něco o tom hodíte do placu :-))))

No a poslední dotaz (ale to jen pro to, že už se budu krotit :-))))) ) je, kde jste pražandy sháněli dorta a koláčky? prosím, snad to tu nikdo „nekontroluje“, udělejte i malou reklamu nějakému cukráři, který byl dobrý a levný a spolehlivý (kolik to tak stojí, nemám představu) a ještě mi prosím napište, jak jste se dopracovaly ke konkrétnímu počtu, množství a objemu - kolik koláčků na kolik osob a tak . Dík Čestný pionýrský, že tohle je konec mého výlevu
Při téhle „horečce“ budu měsíc „PŘED“ šedivá.
Claudie

 
Slunnicko
Povídálka 44 příspěvků 06.08.03 13:31

… no klasika :))))))

J.

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 06.08.03 13:40

Zažila jsem svatbu v Rostokách u P. na zámku, velká síň, ještě větší schodiště, krásná zahrada, na které se to fotilo.
Navíc celkem snadná dostupnost MHD z Prahy - i když je to dál.
Bohužel už je to delší dobu a vím, že se plánovala rekonstrukce objektu, takže nevím, zda tam svatby fungují a v jakém stavu to je nyní. Takže zkus se poptat - svatba to byla tenkrát krásná.
 Romana

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 06.08.03 13:46

nazdárek holčiny,

no teda Claudie se vyznamenala, to je komentář jako blázen dlouhý. Dalo mi to zabrat než jsem to všechno pročetla.

k tématu příjmení: já jsem brala jako samozřejmost, že si vezmu manželovo příjmení, nepřipadlo mi to ani nijak divný. je pravda, že to moje původní bylo sice poněkud neutrálnější, ne rize český, ale zase poměrně dlouhý. Ohledně vyřizování všech dokladů, smluv a podobných věcí - máte pravdu, je toho hodně, je to vopruz na úřadech, ale i to se dá zvládnout a rozhodně to pro mě nebyl důvod, proč bych si měla ponechat svoje příjmení. Co se týče telefonů, pracovních kontaktů a podobně, musím říct, že zase takové drama to není, nemám problém říct, že jsem to já, jen provdaná, vždyť jsem šťastně vdaná. Takže ze mě by feministky radost rozhodně neměly.

Téma „svatební dary“ : takže my jsme na tom byli podobně jako Claudie, domácnost vybavená, 5 topinkovačů jsme nechtěli a navíc mám svůj osobitý styl, který se ne každému líbí a nic „jiného“ do bytu nechci. Takže jsme s manželem napsali pár drobností, které nám chyběly na seznam, napsali jsme, kde se dají zakoupit, co to stojí, seznam byl k dispozici a když si někdo vybral, odškrtnul se a hotovo. Ostatním jsme prostě na rovinu řekli, že budeme raději za finanční příspěvek, výše nerozhoduje. Dostali jsme penízky v obálkách s přáním, ale i obálky bílé, beze jména, takže pokud někdo byl na rozpacích kolik je ta správná částka, vyřešil to bílou obálkou. Musím říct, že spousta těchto peněžitých darů se nám dostala do ruky před odjezdem na obřad, když jsme se sešli všichni v domě nevěsty, obálky zůstaly zalepené a my je otvírali až bylo po všem, některé peníze se dávaly bokem při čtení přání a můžu upřímně říct, že až na pár vyjímek nemám vůbec ponětí kdo nám kolik dal, v tom shonu to stejně nešlo ani postřehnout. Některým svatebčanům dokonce vyhovovalo, že nemusí přemýšlet na darem.

ad „cukroví“: jo tak to byl oříšek, já nechtěla nic moc, maminky trvaly na výslužkách a stolech plných cukroví. Takže to dopadlo tak, že jsme měli 1000 ks svatebních malinkatých koláčků a 3.500 ks drobného cukroví (což je zhruba 40 kg). K tomu ještě 10 ks rolád (asi 20 dílů/ks) a 10 ks tunelů (asi 20 dílů/ks). Do výslužek jsme dávali 30-50 kousků cukroví, celkem bylo krabic 60. K tomu velký svatební dort a 3 dorty menší. Cukroví bylo spousta, něco málo zbylo, ale koláčky se snědly všechny a celkem rychle. Co se nedalo do krabic, nabízelo se na hostině a v domě nevěsty. Jo taky jsme nechali upéct dort pro rodiče ženicha s našimi jmény a datem svatby (srdce).

ad „oznámení“: taky jsme nechtěli holubičky a mašličky, měli jsme jednoduchou kartičku v průhledném obalu, jemné, decentní. A naše moto? „z ničeho se nedá dělat věda, ani z vědy ne, natož pak ze života“. (napsal pan Werich)

Takže to je něco málo k otázkám, které tu zazněly.

Jinak holky jaké téma bude příštího deníčku? A kdo se ho ujme? Nápady sem.

Všechny Vás moc zdraví Alice a těší se na vaše komentáře.

Pavča

 
mysinka1
Povídálka 22 příspěvků 06.08.03 13:58

Ahoj holky,
tak jsem konečně dočetla svatební příspěvky - tenhle deníček se opravdu zdárně vyvíjí.
Takže mi dovolte, abych taky přispěla svou troškou do mlýna. Brali jsme se před dvěma lety, po 10 letech známosti (je fakt, že jsme spolu bydleli „jen“ asi 5 let, takže jsme neměli kam pospíchat :o)))) a svatbu jsme pojali trošku netradičně (jak se vyjádřil můj svědek - pocítili jsme potřebu náš svazek legalizovat). Předem musím říct, že nebýt mojí sestry a mamky, které všechny organizační věci zvládla na samý hvězdičky, asi bych byla ten den mnohem nervóznější.
Vzhledem k tomu, že patříme k té části lidstva, kterým pátek 13. smůlu nenosí (spíš naopak, třináctek máme v rodině docela dost), vybrali jsme si pro náš den D pátek 13.4. v pravé poledne. Na matrice jsme si předem domluvili, že chceme mít pokud možno vlastní hudbu (až na svatební pochod, ten podle úředníků zaznít musel), takže naše ANO bylo podbarvené filmovými melodiemi Ennia Morriconeho. K oltáři mě vedla maminka (to byl nepochopitelný krok pro úřednici, která mi asi 10 minut vnucovala jak sama řekla „nějakého cizího pána z davu“, ale pak se nakonec nechala přesvědčit, že nevěstu povede maminka, když si jí taky vychovala :o))))). Nad šatama jsem se dlouho rozmýšlela, bránila jsem se klasické bílé, ale nic mi dlouho nemohlo padnout do oka. Nakonec jsem našla jedny, které jsem si okamžitě zamilovala - co na tom, že byly tmavozelené - byly to ony. Tom měl tmavošedý oblek, bílou košili a kravatu do barvy mých šatů. Je pravda, že se s tím z počátku nemohlo pár příbuzných srovnat, ale když nás viděli, tak názor změnili (nebo to alespoň říkali :o)))) Po obřadu následoval oběd v nedaleké restauraci (číšník, který přinesl talíř na klasické rozbíjení, se ptal, kdo že je nevěsta :o))) a pak posezení s kamarády na zahradě.
Jak už jsem psala, vzatý jsme dva roky a teď čekáme třetího člena rodiny.
Holky mějte se fajn, já letím ještě něco málo popracovat.
Ať vám vaše svatební dny vyjdou jak si představujete
Ahoj
 Míša

 
Babinka
Povídálka 20 příspěvků 06.08.03 14:00

Mám přesně ten problém co ty, pracuju na městském úřadě a představa, že bych se měla vdávat v práci je úděsná - jen vytáhnou klíče a jít do kanceláře. Takže teď s nastávajícím hledáme vhodné místečko. Naštěstí máme ještě rok čas.
Za neoficiální místo nemusíš nic nikomu dávat „do kapsičky“ - můžeš si vybrat jakékoliv odpovídající místo a matrika Tě tam musí oddat. Ovšem nejsem si jistá, jestli se tam neplatí nějaký správní poplatek. I tuhle možnost jsme zvažovali - brát se někde v zahradě, v přírodě, jenže co když bude pršet??

Ještě jsem Tě chtěla poprosit o poslání těch Mott.
Dííky Babinka

 
Slunnicko
Povídálka 44 příspěvků 06.08.03 14:03

Narychlo zdravím všechny paní, slečny a taky ty, co zatím jen čekají až se pánové rozhoupou - jako já :( ,

deníček má už tolik komentářů (a já tolik práce), že jsem ho ještě ani nestihla celý přečíst. Mám ale v úmyslu si jej na konci týdne celý vytisknout a to nejdůležitější zahrnout někdy v budoucnu do svých plánů. Tak jen ve stručnosti :) :
Protože já si počkám asi ještě pěkně dlouho, tak jsem o tom všem okolo svatby zatím nějak výrazně nepřemýšlela a překvapilo mě, co všechno je potřeba zařídit, vyřídit, pořídit ? . Spoustu rad a nápadů rozhodně zužitkuju, takže to nebudu brát jmenovitě a vám všem, co jste přispěly děkuju a určitě si od každé vezmu nějaké to „ponaučení“.

Mějte se kráááásně, letím pracovat?

Jana

P.S. tohle téma by se mohlo opakovat častěji, až to bude aktuální, budu mít minimálně tolik dotazů jako Claudie :) a co bych si počala, kdybyste mi, holky štěbetavý, neporadily ............ :(

 
Andulka1
Stálice 82 příspěvků 06.08.03 14:17

Ahoj štěbetalky :o)
Tak jsem si přečetla nové deníčky (minulý týden jsem si užívala dovolené) a bylo toho opravdu hodně k přečtení!

Kdo že jsem? Těhulka od Brusinky, momentálně 15tt, 38 let, dva dospělí kluci (20 a 16,5 let), týden zasnoubená, za tři týdny rozvedená :o)

Alice: díky za skvělý nápad!

Moje svatba? Byla dávno, za jiných okolností…
Můj bratr se ženil 17.12.1982 a já na jeho svatbě začala tušit, že není vše jak má být a pod stromeček dostal můj kluk (známe se odmala, chodili jsme spolu rok) oznámení, že bude tatínkem. Já v té době byla ve třetím ročníku na průmce, on čerstvě po vojně.
Protože mi bylo 17 pryč, museli jsme ještě k soudu - žádat o zplnoletnění, tím se vše trošku oddálilo.
Brali jsme se v dubnu r. 83. Protože jsem byla na internátě, o všechno se staral manžel, rodiče a moje sestra s mou švagrovou. Já vždycky přijela v pátek a zjistila jsem, co nového. Koláče jsme objednali hotové (tehdy bylo celkem běžné, že se pekly doma anebo z vlastních surovin u pekaře), cukroví napekla ségra se švagrovou, svatební šaty ušila tchýně, protože chudák maminka skončila se zablokovanou páteří na neurologii. Pustili ji ve čtvrtek před svatbou, ještě byla celá nadopovaná práškama, tak mne v sobotu posílala opentlit auta ;o) Samozřejmě jsem jí vysvětlila, že to nehrozí. Svatební menu jsem byla vybírat s tchýní a mělo úspěch. Polívka byla z jednoho talíře, ale naštěstí s normálníma knedlíčkama a normální lžící :o) Obřad byl ve 14:00, pak fotograf, pak kostel, na hostinu jsme se dostali pořádně hladoví cca v 16:00. Hudba z pásků (ne kazet) a z LP (ne CD) :o)) jo jo, historie za 500 :o)) Měli jsme cca 70 hostů. Všichni se skvěle bavili.
Takže prostě jak to bývalo dříve - vše obstarali jiní a my se mohli jenom bavit.
Svatební dary? Protože jsme se brali tak brzo a náhle, nějaká šikovná teta se toho ujala a zkompletovali mi výbavu :o)

A diskuze k příjmení? Tehdy bylo samozřejmé, že jsem si vzala manželovo jméno. Byla jsem na něj pyšná a navíc je podstatně jednodušší, než mé svobodné (to komolil kdekdo).
A situace teď? Přesto, že se za pár týdnů rozvedu, nechám si manželovo příjmení, protože jsem byla necelých 18 let s německým jménem, pak 20 let s českým a vracet se na pár let k dívčímu? Když se zanedlouho vdám za jiné české? Ne, to se mi zdá být příliš krkolomné. Navíc mi po druhé svatbě zůstane stejný monogram jako teď.

Pokud mi vyjde čas, popíšu Vám v dalším příspěvku netradiční svatbu mé bývalé kamarádky… jeden by nevěřil, jak taky může svatba probíhat…

Mějte se krásně

Andulka

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 15:04

Poslala jsem Ti je osobní zprávou.
Claudi

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 15:05

… hele, Jani..... :-)))) …tak jsem se trošku vypovídala, no…

 
Meliska
Kecalka 194 příspěvků 06.08.03 15:12

Ahojky, ptala jsi se mě, jestli už vím kdy, já bych chtěla v červnu a přítel říkal, že by nebyl špatný srpen nebo září. Já nevím, ale ten červen mě strašně přitahuje, nejspíš proto, že je to začátek léta a sluníčko je v plném proudu. Ale zase bude v tomhle měsíci plno svateb. Hodně kamarádek se bralo v červnu. A co ty? Už jsi si vybrala nějaký měsíc? O přesném datumu jsem ještě neuvažovala, to je v mi „zatím“ vcelku jedno. Akorát bych chtěla mít svatbu v pátek, ten mi přijde přijatelnější než sobota. Ale tak jako ty, jsem se všemy otázkami nezabírala. Úplně jsi mě znervózněla, co všechno musím promyslet. Teda v dobrém smyslu. Ono mě to zase za chvíli přejde :-). Neboj já budu taky šedivá a myslím, že né měsíc před svatbou, ale už když budeme zamlouvat datum. To budeme ale kočky nevěsty :-).
Co se týká řeči oddávajícího, když jsme byli tento rok na svatbě u nás ve městě, tak oddávající nebyl skoro slyšet, byl to sice místostarosta, ale myslím, že oddává hlavně on. Tak to jsem si řekla, že toho na své svatbě nechci. Myslím, že slyšeli jenom snoubenci a to ještě špatně, vzhledem k tomu, že jim svědkové pořád něco našeptávali :-)). Takže myslím, že i síla hlasu je důležitá.
O místě už jsem také uvažovala a nejraději bych zvolila nějaký zámek nebo hrad a krásnou zahradu. Ta studená místnost na radnici mi nahání husí kůži. Není to tam zrovna moc útulné. Moc se mi líbí svatby přímo na zahradě, i u nás se dělají svatby venku, ale to místo je dost chudé, co se týče květinové výzdoby. A také na tebe zírají turisti z restauračky, která je hned vedle a má zahrádku směrem k právě probíhající svatbě. Všichni se nahrnou k plůtku a okukují, co se právě děje. Já bych byla samozřejmě taky zvědavá :-), ale když jsem byla přímo mezi svatebčany, tak mi to přišlo divné.
S dary je to podobné, také už nějaký čásek spolu žijeme, takže domácnost je jakž takž vybavená. To už bych si vymýšlela za chvíli nesmysly, které bych ani nepoužila. Uvidíme, co se do té doby rozbije :-), pak možná domácnost bude chtít obnovit. Jinak bychom brali také raději bílé obálky.
Chtěla jsem tě poprosit o zaslání mott, zatím jsem se po tom nějak moc nepídila, ale přijde mi, že jsou dost podobné a nic není tak originálního. Pošlu ti mého maila, jo.
Tak se zatím všechny mějte, musím běžet domů.
Meliska

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 06.08.03 15:19

Díky Pavčo!
S těmi dary to doufám klapne podobně- prostě někde bude „schránka“ - urna :-))))) a do ní se budou házet. Kdo to přidá do obálky se svým přáníčkem bude jasné že ten dal takový obnos a kdo hodí bílou obálku zvlášť a přání zvlášť bude anonymní a dohromady bude takový zmatek, že taky asi nebudem mít tucha.. :-))
A dík za ty koláčky, téééda to je kusů, ale zase na kila to moc není, a aby každý něco dostal, asi to bude taky tak nějak vycházet.

Jinak citát pana Wericha mám dokonce na tom svém seznamu, jenže mě se nezdá, že není jaksi až tak o svatbách, ale prostě o životě. Ale je to do puntíku TAK jak to řekl a právě proto bych si to tam JÁ dát nemohla když ze všeho dělám takový harakiri. Hi hi

Claudie

 
Lucije
Kecalka 418 příspěvků 06.08.03 15:58

Než jsem to sesmolila, je tu spousta dalších komentářů, tak se snad nebudu opakovat.

Vlastní proslov na radnici - my jsme tu možnost nevyužili, ale na Starom. radnici se nás přímo ptali, jestli budeme mít vlastní řeč. Takže by to neměl být problém, ale asi záleží na dohodě a vstřícnosti.
Oznámení Ti v dnešní době udělají téměř jakékoliv i dle vlastního návrhu. My jsme si vybrali ze zahraniční nabídky těch modernějších a zkombinovali dle své představy. My měli prosté motto: Máš-li lásku, máš všechno J.Lennon
Zámeček - na Chodovské tvrzi jsem byla jako divák a paneláky ve finále ani na fotkách nebyly vidět, hezké jsou taky Průhonice a velmi romantické a příjemné to je na zámku v Roztokách u Prahy - je a není to Praha.
Neoficiální místo - nejprve, když se vdáváš jinde než v místě trvalého bydliště jednoho z Vás (kde je obřad zdarma), na jiných radnicích se platí poplatek cca 500-600,– Kč. My jsme oba z Prahy 5 a brali se na Staromáku takže postup = objednat termín a vyzvednout formulář na „jedničce“, vyplnit a donést ke „schválení“ na pětku a oni to pak sami poslali zpět na P-1.
Dary - to je oříšek… My už taky prakticky měli zařízenou domácnost a doslova jsme si cucali z palce co bychom ještě potřebovali. Nakonec jsme sestavili seznam a koordinátor „dohlížel“ i na nákup blbostí. Ale s těma penězma Ti neporadím, u nás nám je vlastně dost lidí dalo samo a bez ptaní.
Dort a koláčky - objeli jsme v Praze nejméně 15 firem a cukráren a nakonec jsme skončili v malé cukrárničce V Čakovicích (Cukrárna Pierot, Cukrovarská 15), nakonec to bylo fajn, protože jsme to vezli do hotelu Troja v Kobylisích a to bylo kousek. Byli tam ohromě vstřícní, půjčili nám přepravky, paní vedoucí byla taková starší paní, která strašně ráda peče. A počty? Bylo nás na hostině 30, takže na každého 20 koláčků plus do výslužek = 800 kousků a pak minizákusky a dortíky. Větší kousky po 30-ti, ty menší po 60-ti a taky podle toho, co jsme si mysleli, že se bude nejvíc jíst. A dorty jsme měli dva. Jeden od cukrárny a jeden od tchýně. A cena jeden dort, koláčky a zákusky nás vyšli na 3.000,– Kč.
Ještě bych chtěla říct, že je důležité vybrat dobrého fotografa a kameramana. Nespoléhat na fotky od svatebčanů. Ty jsou sice taky fajn, ale… člověk chce mít i nějakou malou důstojnější vzpomínku na svatbu. My jsme měli profi fotografa, vybrali jsme si ho sami. Nabízeli nám na radnici „svého“, ale po shlédnutí fotek to bylo takový na jedno brdo. Sice to tam znal, ale fotky byly takový neslaný nemastný. Ten „náš“ ale Staromák taky znal a nakonec jsme měli 72 naprosto super fotek. Ani jedna zbytečná, ani jedna zkažená. To samé kameraman. Byl nám doporučen a když jsme shlédli jeho „práce“, byl náš. Nakonec se ukázalo, že se fotograf a kameraman znají, takže si nelezli „do zelí“, tudíž ani na jedné fotce nemáme kameramana, a na videu nemáme poskakujícího a bleskajícího fotografa. A fotky a video od svatebčanů a kamarádů byly taky super.
Toť asi tak vše. Přeju pevné nervy a určitě si všechno psát. Člověk vypadá sice jako blázen, puntičkář a malý despota, prudič, nenechat se odradit, nebrat hned to „první po ruce“, ale vybírat… Mít totiž o svatebním dni klid a jen si ho užívat, to stojí za to!
 Lucka

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele