Přelétavý deníček IX. - Ať žijí duchové!!!!

Marka  Vydáno: 14.09.03

Moje milé přelétavky!

Vítejte v novém deníčku. Včera jsem se s holkama dohodla, že ho napíšu já a můžu říct, že jsem opravdu přemýšlela celý večer nad několika tématy. Je dobré, že jsem si tak nějaká témata schovala do budoucna aspoň ve stadiu rozpracování v mojí mysli.

Pro dnešní deníček jsem si vybrala téma trošku odlišné od těch? každodenních starostí a radostí?, které jste zvyklé na těchto stránkách řešit.

Takže ještě jednou! Vítejte v deníčku? paranormálních jevů?, nevysvětlitelných živých snů, duchů apod.!!!

Začnu se svou zkušeností a doufám, že se najde řada z vás, které máte podobnou zkušenost a rády se o ni podělíte s námi.

Příběh č. 1.
Bylo mi 18 let a dodělávala jsem si druhou maturitní zkoušku na ekonomicky zaměřené škole v Roudnici nad Labem. Školu jsem zvládala levou zadní a tak zbývalo hodně času na zábavu a kamarády. Peněz moc nebylo, takže jsem se dost odbývala v jídle. Tohle všechno píšu proto, že všechny tyto okolnosti mohly mít za následek následující? vize?. Jednoho dne jsem přišla na intr (používala jsem ho jen jako ubytovnu, žádný řád se ke mně už nevstahoval, jelikož jsem byla plnoletá) a šla jsem spát. Uprostřed noci (někdy po půlnoci, nevím přesný čas) jsem se probudila. Otevřela jsem oči a měla jsem pocit, že v pokoji nejsem sama. Postel jsem měla pod oknem, přesně naproti dveřím do pokoje, které se na noc nezamykaly. Vzdálenost od postele ke dveřím asi 4 metry. Pomalu jsem se překulila, abych měla výhled na dveře, ale zahlédla jsem pouze slabý proužek světla z hlavní chodby, který prosvítal pod dveřmi. Už už jsem chtěla zase zavřít oči a pokusit se usnout, a v tom jsem zahlédla jakýsi stín, který přelétnul pokojem? nemohl být z ulice, neboť jsem měla zatažený závěs a tak jsem zpanikařila. Schovala jsem hlavu pod deku a nechala jsem koukat jen oči malou škvírkou. Stín nezmizel, ale začal se vznášet uprostřed pokoje (blíž ke dveřím, než k mé posteli). Měl podobu člověka s jaksi zdeformovanýma nohama, ale ruce a hlava a trup odpovídali lidské podobě. Pod dekou jsem začala přemýšlet, co to jen může být. Jsem v podstatě rozumově založený člověk, takže nějaké duchařské báchorky na mě neplatí. S tímto přízrakem jsem si však nevěděla rady. Stín se pohyboval místností neslyšně, levitoval nad podlahou a byl průhledný (asi jako kouř z cigarety)? a pak se stalo něco co si nedokážu vysvětlit dodnes? stín začal ze stolu a z gauče a ze židlí brát do rukou mé věci? tedy obrysy mých věcí a skládal je do otevřené skříně. Věci tedy hmotou byly pořád na svém místě, ale jejich obrysy putovaly do skříně. Ten lidský stín mi tam uklízel!!! (Je teda pravdou, že jediným nepořádkem bylo rozhazené oblečení a v tom jsem expert do dneška). Já pod dekou nemohla dýchat. Štípala jsem se silně do nohy, jestli se mi to jen nezdá. Nezdálo. Vlasy jsem měla přilepené k tělu a celé tělo hořelo. Chtěla jsem vstát a utíkat ke dveřím a přespat třeba u holek vedle, ale to bych musela proběhnout tím stínem a toho jsem se strasně bála. Nevím, jak dlouho mohly trvat tyhle výjevy. Odhaduju to asi na 15-20 min. A najednou jsem se ale přestala bát. Ne, že bych vstala a šla ke dveřím, to bylo nad mé fyzické síly, ale duševně jsem se přestala bát. Otočila jsem se k tomu stínu zády a snažila jsem se usnout. Nakonec se mi to podařilo.
Ráno bylo vysvobozením! Okamžitě jsem uklidila všechny věci do skříně a utíkala jsem říct holkám, co se mi stalo. Byl mi nabídnut azyl na další noci v tom týdnu. Hurááá! Můj tehdejší přítel si myslel, že jsem se zbláznila a že to byl jen sen. Ale já vím své. A nebo jsem bděla a snila zároveň???

Příběh č. 2

Psal se rok 2000 a já jsem se svým přítelem byla už asi rok na Novém Zélandu. Jednou večer jsem si šla normálně lehnout a spát.
Zdál se mi podivuhodný sen.

Já a můj přítel (dnes již bývalý) a naši dva spolubydlící (holka a kluk) jsme nasedli do našeho auta a jeli jsme v noci někam za zábavou. Divné už bylo to, že řídila Karolína. Sotva jsme vyjeli z garáží, tak si to namířila na chodník a jela čím dál tím rychleji?. Já jsem seděla vzadu v autě a začala jsem ji usměrňovat. Ale ona si nedala říct a pořád přidávala plyn. Už jsme jeli asi 170 km/h a já dostala strach. To už ale na ni řvali i kluci v autě. Ona se ale otočila od řízení dozadu a koukla se na mě? měla uplně zelené oči, které svítily (až dosud jsem si nikdy nevybavovala barvy ve svých snech? vždy jsem měla pocit, že se mi zdají sny černobílé)a tak zvláštně se na mě usmála. Odtrhla jsem pohled a podívala jsem se z auta ven. Až doposud prostředí snu odpovídalo skutečnosti. Ale najednou jsme se ocitli v ČR ve vesnici, kde bydleli moji rodiče, asi 2 km od našeho domu. Zatoužila jsem je vidět. A v tom se to stalo! Vjeli jsme na most, Karolína nezvládla řízení a v plné rychlosti jsme narazili do betonového sloupu. Vše se zpomalilo (obraz jako ve zpomaleneém filmu) a já jsem viděla moje tělo letící předním sklem ven z auta. Ve vzduchu udělalo přemet a dopadlo na silnici daleko před nabourané auto. Hnána silou, že chci vidět moje rodiče jsem se postavila na nohy a začala utíkat co mi nohy stačily. Do toho běhu jsem dala všechno! A najednou jsem si uvědomila, že neběžím po silnici, ale že moje nohy kmitají nad zemí a že já stoupám k nebi. Koukla jsem nahoru na oblohu, ta se rozevřela a já jsem si uvědomila, že jsem umřela, že to co stoupá k nebi je moje duše a že se musím za každou cenu vrátit do svého těla, které zůstalo ležet na silnici. Nebe se otevřelo ještě o něco víc. A v té puklině bylo vidět bílé světlo. To mě donutilo prohnout mé tělo do luku a srdcem směřovat k tomu světlu. Hlavu jsem měla zvrácenou dozadu. Ozvala se hudba? hluboké tóny varhan (takové ty silné, kostelní, co se rozléhají). Moje tělo plulo k tomu světlu za zvuku varhan stále blíž, bylo mi příjemně teplo, neměla jsem strach a chtělo se mi spát. Znova jsem si ale uvědomila, že už jsem jen takový kousek od rodiny a že se chci do svého těla vrátit a v tom? jsem se probudila.
Nemohla jsem popadnout dech. Po:,–(ila jsem se a hluboce jsem se nadýchla, jako když zůstanete příliš dlouho pod vodou a pak vám nejde se nadechnout. Dýchala jsem jako o život a srdce mi tlouklo jako o život. Pot mi stékal po zádech. Do rána jsem už neusnula a ráno jsem všechno vylíčila spolubydlícím.
Začaly dohady o tom, co můj sen znamenal. Můj ex přítel si myslel, že šlo jen o normální sen (jako obvykle), ostatní byli toho názoru, že jsem prodělala slabou mozkovou příhodu a na chvíli jsem přestala ve spánku dýchat?.
Já sama nevím, je to pro mě velká záhada.

Co myslíte vy? Máte některá z vás podobný zážitek? Příliš živý sen a nebo neobjasněnou skutečnost, která se vám stala? Nechali jste si někdy vyložit sen? Vlastníte snář?

Budu se těšit na vaše příspěvky. Přeji vám krásný týden.

Vaše Marka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  14.09.03 21:43

Ahoj Marko a ostatní přelétavky!
Musím říct, že mi z Tvých příběhů šel mráz po zádech! Možná máš schopnosti o kterých nevíš, třeba vnímáš energii jinak než ostatní a to Ti umožnuje takové věci vidět. Nevím, ale je to fakt zvláštní.
Já takové zážitky nemám, ale musím říct, že se mi už mnohokrát v životě stalo, že se mi něco zdálo a pak, třeba za rok nebo dýl, se to opravdu stalo. Mám u toho vždycky zvláštní pocit. Je to děsně tajemný.
Těším se na další duchařské historky!!
Ahoj Matlásek

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 15.09.03 08:29

Ahojky,

tak já mám také jeden zážitek. Někdo tomu možná neuvěří, já totiž jsem tomu tady dřívě nevěřila.
Než jsem se odstěhovala za mým nynejším manželem do Mladé Boleslavi, bydlela jsem v Jablonci nad Nisou už jen s mojí mamkou (obě sestry už vylétly z hnízda). Bydleli jsme v rodinném domku v klidné části města. Náš dům byl vždycky takový zvláštní, v noci praskal, slyšeli jsme po chodbě klapání drápků (to až nám umřel pejsek), ale to hle jsme si vždy omlouvali a říkali si, že to dělá dřevo atd. Pak najednou mamka začala říkat, že už asi 2× viděla na chodbě v noci nějakou velikou postavu chlapa. Popsala ho tak, bílý obličej a na sobě měl takový ten černý hábit s límcem. Já jelikož jsem hrozný srab, tak jsem si pořád říkala, že to není pravda, a že nás chce mamka vystrašit atd. Pak jednou ráno přišla, a říkala, že s ní ten „duch“ mluvil. Prý jí řekl, že se jmenuje Aurelián a že nám nechce ublížit. JInak taky říkala, že když se jí zjevil v ložnici, seděl jí na posteli a ona nemohla hnout nohama, a náš pes byl prý úplně najažený. No pořád jsme tomu moc nevěřila. Moje sestra na tyhle věci vůbec nevěří, naopak se z toho dělá srandu. No a pak jednou ráno, když přijela na víkend k nám, přišla celá rozklepaná, že se v noci probudila a že stál Aurelián vedle ní a díval se na ní. A od té doby už tomu ona věří a to podotýkám byla hodně silný odpůrce duchů a tajemna. Já už jsem se docela bála ale pořád jsem nic neviděla sama. Až donedávna. Bylo to na Zelený čtvrtek, to už jsem bydlela v Mladé Boleslavi, přijela jsem na víkend, najednou jsem se v noci probudila a takový ten nepříjemný pocit, že tam někdo je. Tak jsem otevřela oči a stál tam. Byl vysokej, koukal na mě a v ruce něco držel ( mě připadlo že to byl polštář ale neví přesně). Já se tak strašně lekla,srdce mi málem vyskočilo a v záchvatu strachu jsem po něm šáhla rukou a rychle utekla k mamce do ložnice. Jen si pamatuju na ten hrozný strach, úplně jsem se klepala, srdce mi tlouklo jako o závod. Od té doby se přiznám, že když přijedu za mamkou na víkend, tak spím s ní v ložnici jako malá, ale já se prostě bojím se ho zase potkat.
Nás bratranec se o tyhle věci zajímá a když jsem mu to vše vyprávěli, tak utíkal do knihovny a zjišťoval. Zjistili jsme, že na místě našeho baráku byl dřívě kostel a nějaký Aurelián byl jeho farářem nebo něco takového. Mamka je klidná, jelikož ví, že jí nic neudělá ale já se tam bojím chodit v noci i na záchod. Vím že to zní legračně a neuvěřitelně, ale viděli jsme ho 3 lidé, a z toho 1 totálně nevěřící.

Ještě jedna taková menší příhoda. Jednou v noci se mi zdál sen, slyšela jsem hrozfně vřískat kočku ale bylo to tak nepříjemný, a jelikož máme kočky doma, napsala jsem mamce, jestli je kočka v pořádku, že se mi zdál sen. Koukla jsem se ještě do snáře co to znamená a znamenalo to, že se dovím nějakou ošklivou nepříjemnou zprávu. No a mamka mi napsala, že kočka je v pořádku, ale že moje milovaná babička umřela. Já na sny věří, už hodně se mi to potvrdilo. Moje mamka i babička vykládali karty, a vždy co mi vyložili tak vyšlo, bohužel i to špatný. A tak muž mi mamka odmítá vykládat karty ale já ji vždy přemluvim a pak jsem akorát naštvaná jelikož mi nevychází nic moc dobrého.
No pro dnešek bylo toho už dost. Uatím se mějte hezky

Míšenka

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 15.09.03 09:15

Tak je konečně pondělí a já tu hned ráno nacházím komentáře od vás.

Míšenko: Věřím, že se u maminky doma bojíš. Mně se stávají podobné věci (živé sny, vidění duchů) i několikrát do roka. Mám strach skoro vždycky, ale spíš takový ten fyzický - běhá mi mráz po zádech, potím se, srdce mi tluče jako o závod. Ale psychicky se vlastně zas tak moc nebojím. Vím že duchové a sny jsou tady proto, aby tě chránili a ne ubližovali. Vždyť jsou nehmotní!
Každopádně je skvělé vědět, že na tohle nejsem na světě sama a že i mezi vámi přelétavkami se najdou podobně „postižené“!!!

Matlásku: Tak o nějakých nadpřirozených schopnostech snad radši mluvit nebudeme! Necítím se nijak vyjímečná, ba naopak spíš handicapová svými vidinami a spíš se snažím je logicky odůvodnit.
Vím, že většinou šlo o stav v mojí mysli (stres, špatný způsob života, málo spánku … atd.) a proto jsem byla možná citlivější k vnímání jinými než smyslovými orgány :)

Tak papa a těším se na další příspěvky. Docela ráda se bojím!!!

Marka

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 15.09.03 11:24

Ahoj Markétko,
teda to je hezký deníček,akorát se strašně bojíííím. Já nemám takové řeči moc ráda, jak je něco „tajemného“ tak raději dávám od toho ruce pryč. Určitě něco mezi nebem a zemí existuje,ale proč bych na to měla přijít zrovna já? :o)
Každopádně nikdy se mi nic tajemného nestalo, nebo si to nepamatuju,akorát mám někdy „lítací“ sny a po probuzení jsem pak hrozně unavená, jako bych fakt lítala. Ale lítám jen nad městem a koukám na lidi, co chodí dole.

Takže už mě nestraš, nebo do konce týdne na deníček nekouknu :o)))

Pááá
Anna

 
Anonymní  15.09.03 11:47

Holky, aby se nám sem nepřidal ten z diskuze, co do něj kopou, četly jste to? To je deníček pro něj jak dělanej… :-)))))))
Ahoj
Claudie
asi nepřihlášená

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 15.09.03 12:14

No myslím, že ten co do něj kopou asi musí mít vykopanej mozek a být silně dementní nebo co.
Míšenka

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 15.09.03 12:16

Ahojky,
já jsem nečetla o nikom, kde to najdu?

A.

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 15.09.03 12:21

V levym sloupci na hlavní stránce v diskuzích, je to teď snad i na prvním místě. Mě teda nejde do hlavy, když má tak vygumováno, že je schopen se dostat na mimino, najít diskuzi, vytvořit příspěvek, poslat atp. :-)
Claudie

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 15.09.03 12:22

Tak jsem to našla, to si asi dělá srandu? To není možné, to bude nějaký Apríl, každopádně deníček pro něj jak dělaný, akorát nechápu, co dělá na emiminu!!

Jo Pavčo, ty jsi z Olomouce, omrkni to na Karafiátové ulici, jestli to s tebou bude něco dělat, hihihi.

A.

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 15.09.03 13:10

Ahoj Aninko,

tak koukám, že mám asi docela pošahaný sousedy. Budu si na ně muset dávat pozor, takovýhle případ pro psychitra!

Pavča

 
Toffifee
Zasloužilá kecalka 622 příspěvků 15.09.03 13:49

Ahoj holky!
Teda!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!
Od Marky jsem četla příspěvek včera večer a od Míšenky teď odpoledne. Večer nebo odpoledne ? běhá mi mráz po zádech! Já myslela, že si to Američani do těch seriálů vymýšlejí a ona je to pravda! A tady u nás, v Čechách!
Stejně jako Matlásek, i já občas zažiju něco, co se mi kdysi zdálo. Jako by ten sen byl předpověď budoucnosti. Ale takové nadpřirozené úkazy! Bojím se, ale trochu vám to i závidím :o)))
A ?ten co do něj kopou? si myslím, že má schizofrenii. Oni bývají velice inteligentní ? proto se dostal na internet a uměl napsat příspěvek. Má ale pěkně silné bludy, chudák. Snad půjde k nějakému psychiatrovi.
Holky pište další příhody, už se těším!!!!!!!
 Zuzka

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 15.09.03 14:39

On už zvládl napsat snad do všech diskusí co jich na českém internetu je, dala jsem si vyhledat „zkopaný“ a vyjel mi šílený seznam, všude ten samý text nebo ho občas správcové vymazali :-)
Claudie

 
Babinka
Povídálka 20 příspěvků 15.09.03 16:48

Ahoj přelétavky,
Nikdy jsem sice neviděla ducha, ale zažila jsem něco jiného. To že se mi občas zdají sny, které potom zažiju, na to jsem si zvykla.
Když mi bylo asi deset, odjela jsem na týden za kamarádkou do Německa. Vraceli jsem se v noci, takže jsem obě v autě usnuly, jeli jsem i s jejími rodiči - nikdo kromě mě neuměl slovo česky. No a jak jsem si tak spala, najednou mě začala budit nějaká žena se slovy Gábi - vstávej hranice. Přitom v autě nikdo nepromluvil. Kamarádčiny rodiče na mě vyjeveně zírali a udiveně to pak i vykládali našim?.nooo asi se mi něco zvláštního zdálo?nevím

Babinka

 
Koculka
Kecalka 225 příspěvků 15.09.03 16:50

Ahoj holčiny.
Já přidám svůj předtuchový příspěvek, i když nebude zrovna veselý.
Jela jsem na veletrh s kolegyní a jejím manželem v den mamčiných narozenin. Vyráželi jsme ráno a já předešlou noc téměř nespala a když jsem usnula, tak jsem měla hrozné sny, že jsem se zase strachem probudila. Ráno jsem to hodila za hlavu, myslela jsem si, že mám cestovní horečku a jako zmlácená se vypravila na cestu. Dárek pro maminku jsem měla koupený už z dovolené - korálový náhrdelník. Přála si korál od moře a tak jsem koupila náhrdelník z takových kousíčků růžovo oranžových korálů. Těšila jsem se domů, až ji udělám radost. Dopoledne mi volali rodiče a ptali se, jestli jsem v pořádku. Na výstavišti byl docela hluk, ale po ujištění, že je všechno v pořádku jsem pokračovala v courání po výstavišti.
Přijeli jsme zpět a já šla na autobus a za hodinku jsem měla být doma. Měla jsem nehezký pocit, že mě doma čeká něco zlého.
Po příjezdu k nám do města jsem koupila mamce kytici a šla domů. Tam mi taťka řekl, že v noci zemřel můj bratr.
Nikdy jsem nevěřila na předtuchu, ale u mě aspoň částečně funguje. Teď jsem jako vystrašený králík. Občas na mě padne šílená úzkost a hned volám všem nejbližším a zjišťuju jestli jsou v pořádku, protože mívám strach.

Kočulka

 
Babinka
Povídálka 20 příspěvků 16.09.03 07:35

Něco podobného se stalo mé mamce. Když jsem měla asi 5 měsíců, byli jsme s mamkou a bráškou na návštěvě u babičky a dědy. S babičkou a se mnou měly jít na pracházku, ale mamce se pořád nechtělo, nemohla se odtrhnou od domu, když v tom přijeli policajti oznámit, že se mamčinýmu bráchovi stala dopravní nehoda. Druhý den na minutu přesně mamka vycítila kdy strejda umřel, každej jí říkal ať nejsejčkuje - ale ona to prostě nějak poznala.

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 16.09.03 08:28

ahoj holky,

tak to je teda téma, taky mi lehce běhá mráz po zádech. Z vašich příspěvků je jasné, že tu prostě mezi náma jsou a že se dějí věci, které si nedokážemě racionálně vysvětlit. I když odborníci na telepatii by asi byli jiného názoru.

Musím přiznat, že jsem ve svém životě měla období, kdy mě tzv. bílá magie a vše co s ní souvisí hodně zajímalo. Jsem majitelkou tarotových karet a syderického kyvadla, karty samozřejmě vykládat umím a z vlastní zkušenosti vím, že nelžou. Příhoda je to neveselá, když jsem viděla v kartách co mi naznačují, nechtěla jsem tomu věřit, karty hodila na dno krabice a rozhodla jsem se, že na ně už v životě nešáhnu. Tenkrát v nich stálo, že zemře moje babička, v té době jí vůbec nic nebylo, nebo jsme to nevěděli, ale za 3 měsíce jí diagnostikovali rakovinu a ona do půl roku skutečně zemřela. To pro mě bylo signálem, že někdy je možná lepší nevědět.

A co se týče „duchů a levitujících postav“? Tak bohužel s tím příliš zkušeností nemám. Co se mi stává ale pravidelně je tzv. Déja vu, prostě přijedu na neznámé místo a jsem si naprosto jistá, že už jsem tam někdy byla, ve městě se dokážu zorientovat a dokonce jsem jednou věděla, kde je v okolí nějaká hospoda. Všichni mě považovali za blázna, potažmo notorika, kterej jezdí po vlastech českých a obhlíží hospody a pak dělá chytrou.

Vzpomínám si i na první setkání s déja vu, bylo mi 13 a byli jsme na lyžařském kurzu. Bydlela jsem na pokoji s 6 holkama, nikdy před tím jsem tam nebyla. Hned první noc mě něco „zvláštního“, jako by šimrání vzbudilo, já si sedla na posteli, rozhlížela se tmavým pokojem, do kterého svítil jen měsíc a najednou mi blesklo hlavou, že tady už jsem spala, tohle místo znám, nejsem tu přece poprvé. Doma jsem pak lámala z mamky jestli jsme tam skutečně nikdy nebyli a ona mě ujistila, že nikdy. A od té doby se mi tyhle příhody staly víckrát.

Takže patřím do skupiny těch, kteří věří, že prostě něco mezi nebem a zemí je a jsou situace, kdy jsme schopni to něco vnímat.

Tak ať žijí duchové a všem vám přeji krásný pohodový den

Pavča

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 16.09.03 10:37

Ahojky holky, zdravim vas pri uternim ranu. Včera odpoledne už jsem neodpovidala, neboť jsem byla na sve první schůzce v Sanatoriu Pronatal na genetice. Pokud takove vyšetření některou z vás čeká, tak se nebojte. Budou vás jen trosku vyslýchat a pak vám naberou krev. Výsledky budou do 14ti dní.

A ted zpatky k deníčku a vašim příspěvkům.

Toffifee a Bábinka: Souhlasím s tvrzením, že ten do kterého kopou (viz příspěvek z 15.9. na e-miminu) asi opravdu trpí nějakou duševní chorobou. Na rozdíl od něj ale snad já i holky s podobnými zážitky netrpíme duševní poruchou, ale spíš nějakým druhem citlivosti na mimosmyslové vjemy. Každopádně vaše sny jsou myslím důkazem toho, že váš mozek dokáže vnímat a vstřebávat některé věci i v průběhu spánku, takže bych do budoucnosti setkání s duchy nevylučovala :)

Kočulka: Tvá smutná předtucha měla určitě základ v tom, že jste měli s bratrem mezi sebou silné pouto. Nefunguje to jen u dvojčat, ale i mezi rodiči a dětmi a sourozenci navzájem a také později mezi manželi. Myslím, že je to i vědecky dokázáno.

Pavča: Tvé pocity Deja vu (snad to píšu správně :)) naprosto chápu. Mívám je taky, ale ne ve spojitosti s místy, ale ve spojitosti s událostmi. Třeba, když si ráno zavazuju boty, nebo když potkám někoho nového… mám takový ten neurčitý pocit, že už jsem to přezi zažila, že už jsem se s tím člověkem znala… Ale zatím se mi nikdy tímto způsobem „nevrátilo“ nic strašidelného, spíš jen příhody běžného dne.

Děkuji moc za vaše příspěvky a těším se na další.

Jo, mimochodem nevíte něco o Alici???

Vaše Marka

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 16.09.03 10:49

Ahoj Marko,
Alice žije :-))) Co o ní hcceš vědět? Přečti si deníček pro jarní miminka a její článek "překvapení! a budeš vědět všechno :-))))
Claudie

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 16.09.03 13:27

Uz jsem si toho vsimla. Jsem rada, ze to oznameni probehlo v klidu a ze ted bude o sebe jen pecovat a pripravovat Verunku na prichod sourozence… Jinak diky!

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 16.09.03 16:10

Ahoj Marko a ostatní přelétavky,
tak zase nový týden a nový deníček. A jaké téma!!!
Asi jako většina lidí mívám Déja vu. Jako Marka, většinou se to týká běžných situací v životě. S někým se bavím a pak najednou dopředu vím, co bude následovat, ať je to nějaká akce (někdo třeba přejde k oknu a otevřeho ho) nebo znění dialogu. Vím předem, co řeknu a i když to říct nechci (v případě, že se mi to nelíbí), stejně to ze mně vyklouzne. Parkrát jsem měla Déja vu i ve spojitosti s místem. Dodnes si pamatuji, jak jsme byli s rodiči na návštěvě nějakého zámku a já ty místnosti znala a dokonce jsem věděla o tajné chodbě a až kam ústila. Průvodce o ní nic neříkal, nicméně její existenci po dotazu potvrdil včetně místa vyústění, které v té době bylo zasypáno. Tyhle „úkazy“ my naštěstí život nijak nekomplikují…asi ;-)
A duchové?
S duchem mám jen jednu zkušenost. Narozdíl od holek, které psaly dřív, špatnou.
Začalo to, když mi bylo tak 12 nebo 13 let. Měla jsem vysoké teploty a tak mě mamča uložila k sobě do ložnice. Uprostřed noci jsem se vzbudila s mrazivým pocitem, že je tam někdo cizí. Nikoho jsem neviděla, jenom cítila obrovský chlad. A pak jsem ucítila, že se něco položilo vedle mě na postel a začalo se to cpát pod mou peřinu. Byla jsem totálně ochromená, nedokázala jsem se pohnout. Viděla jsem, jak se peřina vyboulila, jako by pod ní skutečně něco putovalo. A pak peřina odlétla na stranu a začala se mi rozevírat blůza od pyžama. Jediné, na co jsem se zmohla nebo čeho jsem byla schopná byla šeptaná věta:„Maminko, já mám strach!“ Nechci uvádět všechny podrobnosti, protože i teď vzpomínka na tento zážitek je pro mě velmi nepříjemná. Dělo se toho víc. Celou dobu máma ležela vedle mě a tvrdě spala. Což je docela s podivem, protože normálně mívala lehké spaní. Pak to skončilo, já se konečně promrzlá přikryla a neusnula až do rána.
Vím, že to mohlo být způsobeno horečkou, chlad jsem mohla cítit, protože jsem měla rozpálené a zpocené tělo. Ale kdo mi vysvětlí ty obrysy pod dekou, odlétnuvší deku a další věci, které se děly?!
Od té doby jsem mívala pocit přítomnosti tohoto konkrétního (no, nazývejme to duchem) ducha. Vždycky jsem se bála, vždycky kolem něj byla negativní nergie. Dlouho jsem to nikomu nesvěřila, myslela jsem si, že by mě lidi považovali tak trochu za cvoka. Až můj nejlepší kamarád tohle dokázal probourat. Chodil s holkou, která měla opravdu nadání na nadpřirozené věci. Pak se s ní rozešel, ale zájem mu zůstal. Takže jsme se jednou o tom bavili, celé jsem mu to řekla, nevynechala jsem žádný detail, popravdě, ten duch jakoby se se mnou i stěhoval (až do Prahy…mrcha jedna). Petr byl tenkrát rozzlobený a vystrašený a normálně vážně měl o mně strach.....no, po nějaké době mi dal malého plyšového králíčka s instrukcemi jak na toho hnusného ducha (ne, nebylo to, abych ducha přetáhla králíčkem po hlavě ;-). Zatím to funguje, i když někdy mám co dělat.
Předtuchy - tušení. Taky dobré téma. Můj přítel to zatím neakceptuje, můj nejlepší kamarád mi už konečně věří. Jde o to, že normálně předtuchy nemívám. Má se něco stát, tak se to stane, aniž bych měla jakékoliv tušení. Co mi ale „jde“ jsou „tušení“, když mi přítel v něčem zalže. Fakt, nekecám. Mám to prověřeno na několika „adeptech“. Jakmile mi zalhali v něčem, na čem mi záleželo, věděla jsem to. A když jsem po tom „šla“, tak jsem jim tu jejich lež dokázala. Klidně to mohla být z jejich pohledu prkotina. Ale pak byli naštvaní, že jsem je přistihla při lži (třeba i nevinné). Takže kamarád mi prostě nelže (nikdy to neměl zapotřebí a když to zkusil, stejně mu to nevyšlo), ex přítel si doteď myslí, že jsem ujetá (ne-li přímo, že jsem mu prohledávala kapsy…přísahám, že opravdu ne!!!) a můj současný přítel.....no, ten svůj postoj k tomuhle zatím hledá, ale rozhodně z toho není nadšený. A ani já…trochu mi to přeci jen komplikuje vztahy ;-) Pater (kamarád) tvrdí, že prostě, pokud mi na někom hodně záleží, tak se na něj dokážu „napojit“....­.teorie, která možná stojí za úvahu.

No, tak se zatím mějte fajn, budu se těšit na další příspěvky.
Zatím pa,
 Kissie

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 17.09.03 08:42

Ahoj Kissie,

z tvého příspěvku mi běhá mráz po zádech, raději ani nebudu přemýšlet co se vše dělo dále. Jak tak na to koukám, tak fakt asi mám štěstí, že je u nás „duch hodný“. Ale i když víme, že nám nic neudělá, tak mám stejně pořád strach. Mamka už si na něj nějak zvykla. Co se týče chlapů, tak můj manžel pro tohle nemá pochopení, nebo spíše tomu nevěří a kroutí hlavou když o tom mluvím, ale nechává mě být, jen mi občas vynadá, když mi mamka vyloží karty a vyjde mi něco špatnýho, tak mám trošku nervy.Tak mu vadí, že se nervuju, i když sám už zažil že co mi mamka vyložila v kartách tak vyšlo. Předtuchy mám také a vím, jak je to nepříjemné. Pamatuju si, že jsme jednou jeli s kamarádama v autě a řídila jedna kámoška. Já ještě se známým seděla vzadu a jak jsem si sedla, tak jsem automaticky si vzala pás a všem řekla ať si ho taky vezmou, já se přiznám, že si pás skoro nikdy neberu, natož vzadu. Ale ten¨krát to bylo tak nějak automatický ani nevím proč, no a za 10 minut jsme se vybourali a ty pásy nás zachránily. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen kdyby jsme nabourali o 1 metr vedle, tak jsme se zabili asi všichni, jelikož tam byl skalnatej sráz.

Tak se zatím mějte.
papa
Míša

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 17.09.03 09:22

Ahoj holky!

Konečně středa!!! Takže se nám krásně půlí týden a svět vypadá hned veseleji.

Kissie - z tveho příspěvku mi opravdu běhal mráz po zádech. Doufám, že podobné zkušenosti už nebudeš muset postupovat…

Misenko - je super, že dokážeš své předtuchy správně využít. To je dar! Myslím, žes to vzala za správný konec. Jen tak dál - naslouchej vnitřním hlasům a předtuchám. Můžeš tím zachránít životy!!

Tak si užívejte babího léta a nenechte si zkazit náladu ani přízemními mrazíky.

Paaaa paaa

Marka

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 18.09.03 07:55

Ahojky,
takm i držte palce, jelikož se chystáme na víkend jet za mamkou do Jablonce a naším Aureliánem. Už mi mamka psala, že se na mě s Aureliánem těšej, no jo vtipálek. No každopádně až mi ustalala u sebe v ložnici, protože mě zná jaká jsem srababa. No tak uvidíme copal na mě „duch“ nachystá.
Mějte se a krásný víkend (asi se sem už zítra nedostanu)
papa
Míšenka

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 18.09.03 08:31

Týden se nám pomalu přhoupnul do druhé půlky a já se ptám - kdo převezme štafetu? Témat je hodně, můžete si vybrat sami nebo sáhnout do archivních.

Alice

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 18.09.03 08:41

ahojky přelétavky,

musím říct, pěkně se nám tu ta duchařina tento týden rozmohla, alespoň vím, že nemám ty "zvláštní " stavy sama.

Jdu jen na skok, protože za chvíli odjíždím pracovně pryč a budu zase až v pondělí, tak jsem celkem zvědavá, kdo se ujme nového deníčku a jaké pěkné téma na nás nachystá.

Všem vám takhle dopředu přeji krásný víkend, užívejte podzimního sluníčka a v pondělí jsem tu jako na valašce celá netrpělivá na nový deníček.

Krásný den přeje Pavča

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 18.09.03 09:09

Ahoj Holky, pro budoucí autorky deníčku jsem jen vylovila někdejší tipy , které psala LuciaM do srpnového deníčku.

Re: Přelétavý deníček III. eMimino, kamarád do deště. (Hodnocení: 0)
Od: Anonymní - Pátek, 15.08. 2003 @ 16:06:09 CEST
Pozdravujem a pripájam sa zo Slovenska. Nové témy by mohli byť napríklad - Moja/e fóbie, Ako som už po x-tý krát začala a prestala cvičiť, Vodičský preukaz alebo žena za volantom, Moje zberateľské vášne, Ako som si po svadbe obľúbila domáce práce, Voľný čas, Aj vy spomínate na školské časy? … možno sa niečo uchytí.

Ahoj Claudie

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 19.09.03 11:34

Zdravim vsechny preletavky pri patku.

Tímto prispevkem se chci rozloucit se spravcovstvim IX. denicku a jubilejni X. vydani preletaveho denicku necham na nekom jinem :)

Zatim se zadna z vas neprihlasila!!! Tak mate sanci vsechny.

Preju vam krasny a nicim neruseny vikend. Uzivejte babiho leta. A jeste dekuji vam vsem, ktere jste prispely.

Papa,

vase Marka

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 19.09.03 11:36

Připomínám pár dřívějších témat a přidávám nové:

Holduj tanci, pohybu! A nebolí to?
Pirátka silnic nebo šuplíkový řidičák?
Z čeho mám strach?
Intimníček (Váženě i nevážně o intimnostech, anonymní příspěvky)
Ach ty velké slevy!
Televizní seriály Školou povinní
Moje hobby
Chlapi, bytosti z jiné planety?

Kdo si vybere?

Alice

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 19.09.03 11:54

Alice - pokud se nepřihlásí nikdo jiný, tak já se hlásím o téma „Pirátka silnic nebo šuplíkový řidičák?“ - i když možná s trošku předělaným názvem. Ale je fakt že jsem vedla VIII. deníček, takže ráda dám přednost komukoli dalšímu. Kdyby se nikdo jiný nepříhlásil, napíšu deníček v neděli :)

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 19.09.03 14:12

Misenko neboooj!!!! On je to duch hodny!!! Tak pa a poreferuj nekdy, az budes mit dasi zazitek.

Pa, Marka

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele