Přelétavý deníček VI.- ...A nejen hypochondři

claudia02  Vydáno: 25.08.03

Ahoj Holky,
tak mám tu čest se jednou ujmout deníčku přelétavek (trochu jsem si to vyremcala .-)) a vězte, že to vezmu „z gruntu“. Na začátek zá:,–(ní otázka pro tento deníček: Víte, jak se řekne „VÁŽNÉ pánské onemocnění na sedm“?? Ne? No přece: R-Ý-M-I-Č-K-A!!!! A všechno, co je horší, než rýmička, je smrtelnéééé!!! Tím se dostáváme k slíbenému tématu o mužské hypochondrii, ale zdaleka nééé jen o ní!!!

Je pravda, že umu opravdu věhlasných hypchondrů jako Adriana Molea (Deník), Náhlovského, Konráda z Doktora z hor či snad samotného Woodyho Allena budou asi dosahovat málokteří z našich miláčků, ale přesto věřím, že pár „perel“ dáte k dobru.
Moje první zkušenost s tímto jevem nastala s ex-přítelem, to mi bylo asi 20, čekala nás pracně získaná noc ve dvou (rodiče na chatě, my natěšení), když tu najednou, milý, ukládající se ke spánku vytáhl ze skříně toho nejodpornějšího kulicha a na:,–(il si ho přes hlavu… Rychle jsem v duchu projela všechny mě známé sexuální úchylky, ale „s kulichem“ jsem teda žádnou neznala, vysvětlení se mi ale dostalo, s nejvážnější tváří mi zkroušeně oznámil, že má nějakou RÝMIČKU a musí spát takto, i maminka mu to nakazovala, než odjela!!! Asi Vám nemusím psát, že já byla v tu ránu pod postelí v záchvatu smíchu, (což se ho silně dotklo), na nějaké radovánky mě teda okamžitě chutě přešly a celou noc mi bylo vyčítáno, že se o něj patřičně nestarám, např. jsem si ani jednou nesáhla, jestli třeba nemá teplotu, při třetí výčitce už se cítil dokonce na horečku…
Myslím, že kdyby nedejbože dostal ještě tu teplotu, tak během noci běžíme k notáři sepsat závěť.
Po tomhle šoku jsem s ním absolvovala několik chřipek a brzy pochopila, co se ode mne očekává: konejšit, chlácholit, držet za ručičku, s vážnou tváří sledovat tep a bušení srdce, měřit 7× denně teplotu a vzdychat i nad 36,7C, vařit čajíčky, podávat kapičky a sirupy, přikládat obklady (vůbec třeba nevadí obklad na hlavičku, když ho zrovna bolí kolínko), ubezpečovat ho, že víte, jak moc trpí a jak takové škrabání v krčku dokáže bolet, strachovat se, aby se mu TO nedostalo na plíce a ostatním s vážnou tváří oznamovat, že „je to vážné“, ale „snáší to hrdinně“.
A hlavně: Nikdy nevolat lékaře!!! Běda, to se pak hypochondřík staví čile na nohy a do hodiny je zcela zdráv, protože tuší, že jeho stav bude prokouknut odborníkem a jeho příští teplotka a chřipečka už nebudou tak hodnověrné!!!
Nemusí se ale jednat hned o tak zákeřnou chorobu, jako je chřipka, stačí jeden nový pupínek na tváři či na zádech, aby strávil zničený půl hodinu v koupelně a rozmačká si to do takových rozměrů, až má přes půl tváře bouli a hnedle ví, že tohle už není akné, ale pod tím je určitě nádor.
Nemusím dodávat, že pokud my, ve vyjímečných případech zůstaneme se čtyřicítkou teplotou doma (protože do 39 se ještě chodí do práce), že chřipka nechřipka stejně někdo nakoupit musí, o uvaření a mytí nádobí ani nemluvě a spíš než vaření čajíčku se dočkáme starostlivého „ještě abych to tak chytil…“ :-)))
Co by taky stálo za zmínku je, že naše MS je mnohem větším utpením vlastně pro NĚJ, pro něj jsou to hrozné dny k nepřečkání!!
No ale to samozřejmě už přeháním, abych vás podnítila k příspěvkům a musím taky říct, že přítel současný je v tomto pravý opak a popírá teorie, obkládky a čajíčky vůbec, prášky neuznává zcela, vše se léčí pobytem na čerstvém vzduchu, popř. sportem, obočí i koleno si nechal šít zaživa a se sestřičkou při tom žertoval, zda nemá kurs vyšívání a udělá mu tam pěkný vzor. :-) zato má ale spoustu jiných, typicky chlapských manýrů, tímto dávám podnět i k jiným tématům, pokud nemáte hypochondra (to bych se divila).
Než skončím o hypochondrech, tak na závěr opět vtípek: Víte, co má správný hypochondr napsáno na hrobě? „Já vám to říkal…“
A jak sestřička říká panu doktorovi: tak ten hypochondr z dvojky nám umřel. A doktor na to: " Hmmm, tak to už vážně přehnal".

No ale tak ty jiné libůstky, např. NÁKUPY: Snad jednou za poslední rok byl něco sám koupit, když jsem pravou rukou míchala polívku, druhou omáčku a mezitím krájela zeleninu, poslala jsem miláčka, ať vyběhne pro šlehačku, že jí nemám. Tak vyběhl… tento náročný požadavek se ovšem neobešel bez pěti (slovy PĚTI) telefonů na mobil:
1. Myslela jsi ve spreji?? Ne, nemysela
2. Myslíš šlehačku nebo smetanu??
3. Tady je na něčem napsáno „zakysaná“, tak tu jooo nebo tu neee? ( tu neee, to bych snad řekla)
4. Jaký je rozdíl když je na ní 12% a 33%, kterou chceme? (velký?)
5. Jedna je tu v krabičce a jedna v lahvičce, kterou chceš??? (třískam s telefonem)
No, co jsem chtěla ušetřit času, to jsem ho protelefonovala a jak se tvářil vítězoslavně, když jí přinesl a musel dostat pochvalu!!! Stává se to i u vás?
Vůbec nemluvím o jeho orientaci v domácnosti. U nás vůbec koluje takový záhadný samosystém (podle něj), v němž se prádlo samo naháže do pračky, vypere, zbaví skvrn, pověsí, stáhne, vyžehlí a uklidí do skříně, odkud ho se samozřejmostí vytahuje ve frekvenci dvě trika za den a šup do špíny. Celkově to považuje za něco tak přirozeného jako je třeba fotosyntéza či zemská gravitace, věci, jichž si prostě nemusíme všímat, protože se jednoduše dějí. Takže prosby jako „zapni pračku“, „dej ten vařič na míň“, „rozmraz to v mikrovlnce“ či „dej to do mrazáku tam, kde máme maso“ je zcela zbytečné vymýšlet, to jsou věci, které vůůůbec netuší JAK, perličkou je pak, když posledně vyndal mražené hranolky ať mu je udělám ve fritéze. Povídám: „My máme fritézu?“ a on „A nemáme???“ No, jak tušíte, nemáme, nevím, s čím si ji spletl, že by s toustovačem?? Hrozně se divil, prý nám jí jeho rodiče chtěli tuhle dát k vánocům, ale řekl, že už jednu máme…

Ad JÍDLO- taky moje oblíbené. Nejdřív musím předeslat, že až do našeho společného soužití jsem uměla uvařit tak vodu na čaj a vařit jsem se naučila jen a jen pro toho človíčka mého nejmilejšího a že on teda sní úplně všechno, pokud to není vegetariánský experiment a vše pochválí. Co mě ale točí, jsou dvě věci: Jednak zpravidla když se mi povede nějaká extra mňamka, jejíž příprava zabrala tři hodiny volna… nemusím popisovat…a on si to naloží, dřepne si k televizi, já tam za pět minut mrknu, on civí na obrazovku, v ruce lžíci na půl cesty do úst, která mu tam visí, pusu otevřenou a občas si vloží do pusinky a zcela nepřítomně žvýká, v tu chvíli bych dala ruku do ohně že nasypat mu tam oves, zkouše to taky a netuší, co jedl a mám trochu pocit práce nazmar.
A druhý bonbonek je, když přijedeme ke „tchánům“ (budoucím), tak miláček se OKAMŽITĚ vrhá do jejich lednice a vykřikuje: Jůůů, salám, jůůůů omáčka, mňam rizoto" (jako bysme to doma neměli!!??!!) a za doprovodných soucitných pohledů maminky (dej si, chudinko moje, vona ti asi moc neuvaří, co???) to do sebe začne ládovat pátý přes devátý stylem „poslední týden jsem byl jen o chlebu a vodě“. (hodinu před tím večeřel segedín)
(Jeho maminka je moc hodná a ví, že to tak není, ale vždycky mě napadne, co si tak asi musí myslet).

Jednou z dalších kapitol je také „konverzace“ aneb kde chodíte oba do práce a scházíte se doma jen večer, víte co mám na mysli, člověk by se rád o svém drahém něco dozvěděl, jak strávil den… Tak u nás to vypadá asi takhle: Přijde k smrti upracovaný muž, a já začínám: Tak jak jsi se měl?? „hmmmm,,,“ Dobrý? „hmmmmm“ Něco se stalo?" hmmmm „Pojedem o víkendu někam?“ Hmmmmm „Co říkal T. o té jejich dovolené? "hmmm, ani nic“ Chceš něco jíst? „hmmmmm“ Dneska v noci jdu s holkama do striptýzového baru! „hmmmmmmmmmmmm- cožecožecože??? Co bylo to poslední cos říkala???“
Jinými slovy až něco takového ho probere, jinak si fakt pokecáme, stejně jako když já vyprávím jako správná ženská o každým prdu, tak taky jen v „přiměřených“ intervalech do toho hmmmhuje a jedním uchem tam, druhým ven.

A toho by bylo!!! Poslední věc, kterou ještě napíšu a patří u nás taky mezi oblíbené je, že chodí s chlapama „na jedno“ (což samo o sobě mi vůbec nevadí, kdyby se nedušoval, že přijde v devět) a záhadně se vrací po druhé hodině ranní, kdy už já, šedivá strachy ho vidím přejetého, porvaného, okradeného, zuboženého na ulici, překonávám v sobě touhu zavolat mu co se děje a být u „kumpánů“ za? tu hysterku?, co ho pronásleduje a on se přihrne s úsměvem od ucha k uchu a zcela bez výčitek. :-)) (někde jsem dokonce četla „radu“: Vítejte ho s úsměvem a větou: " To je ale báječné miláčku, že sis tak dobře odpočinul, zatím jsem vymalovala…")

Ale dost už o našich „pikoškách“. Jistě máte taky svoje a aby tomu mému človíčkovi nezvonilo celý týden v uších z těch drbů. Musím totiž napsat, že přes dalších asi tisíc neduhů je to můj nejlepší muž na celém světě, který je ochotný dělat se mnou romantické valentýnské večeře svátku, který on neuznává, nosí mi kytky „prostě jen tak“ a často, a malé dárečky schovává pod polštář když mám být v noci sama, je na něj spolehnutí ve všem, co řekne, to platí, kdykoliv ho můžu poprosit, aby mě někde vyzvedl, odvezl, umí dokonce mluvit o svých citech a hlavně: umí říct a říká to, jak moc mě miluje.

Abychom se nevyhly drbárně v deníčku, vytáhněte na světlo boží i vaše protějšky, jistě i když jsou stejně milováni a milující, aspoň někdy nechají zvednuté prkýnko na záchodě, pastu mačkají odprostřed, v lednici nechávají prázdný obaly od vyjeděných pamlsků, ráno vstávají tak potichu, že po šestém zvonění budíku na max sedmkrát prásknou dveřmi od ložnice, v kuchyni jim vypadne hrnec z rukou, občas v předsíni zakopnete o troje boty a kopačky od bahna (hozené na vaše střevíčky), podaří se jim zapomenout na vaše výročí, nikdy nezaregistrují nové šatičky, ale že chybí čerstvý TV program odhalí okamžitě, brání si svůj TV kanál s fotbalem před vaším romantickým filmem, sází se s kamarády, máte občas pocit, že svoje auto (počítač, sbírku vláčků) mají raději než vás, mlaskají při jídle, šťourají se v nose či snad po chlapsku se „upravují“ v trenkách :-))

Nebo také zařizujete veškeré složenky, nájmy, pojištění aut, účty vy, opravy domácích spotřebičů jste se už naučily samy a protékající WC spravily protože už Vás ten zvuk točil k nepříčetnosti? Také obstaráváte dárky pro veškeré jeho příbuzenstvo (nehledě na to, že si pamatujete datumy jejich narozenin a svátků, zatímco on s obtížemi loví v paměti kolik asi tak je let vlastnímu otci), protože pro něj je nákup dárku prostě TRAUMA, děláte že jste neviděly když na společné procházce konsternovaně hypnotizuje slečnu v mini se „šestkama“ a vás při tom drží za ruku, usíná po sexu, nebo zá:,–(ně balíte věci na dovolenou i výlety jen VY a to pro celou rodinu za neustálého pobízení proč vám to tak dlouho trvá, či má ještě nějaké jiné libůstky?? (že bych na něco zapomněla??? :-))) )

Na závěr Vám přeju hezký týden a pište, pište, pište jak léčíte své milé a manželata vy a nezapomínejte na Alicino (to možná divně skloňuju) „osmero“ a nevyčerpejte se mi jedním pondělním příspěvkem, snad se najdete v dost věcech na to, abyste nám napsaly více historek na některé z témat nebo jen prostě dejte vědět ostatním přelétavkám jak se zrovna máte a čím Vás která pobavila.

Slohu zdar
Claudie

P. S. A omlouvám se za to počáteční lehkovážné „braní si do úst“ různých chorob těm, kteří s těmi vážnějšími mají osobní zkušenost, je to zde s humorem, berte to tak, zdraví a láska jsou ty nejdůležitější vědci, které člověk může v životě mít, to je jasné.

P. S.2: Pokud není Koculka na líbánkách, tak jsme zvědavé na zprávičku o svatbě, aneb udělená výjimka z tématu. :-)

P. S.3: Obzvlášť zvědavá jsem jestli se přidají i maminky z deníčků, právě jsem četla sobotní dotaz Adiny (od deníčku Zuzka a Valuška, Cipískova parta) jak se ptá: jak vám pomáhají chlapi? Myslím, že s miminkem a „typickým“ chlapem to teprv může být „sranda“, tak snad se něco dovíme i od nich, nakonec jsme na miminkovských stránkách (a hodná Šárka nás tu nechá drbat i nemiminkovsky.)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Missorka  25.08.03 02:19

Ahojky Claudie, a vůbec všechny holky,
teda ty jsi mi dala. Vykutala jsem se z postýlky, protože ne a ne spát a potichoučku, abych nevzbudila muže jsem naklusala k počítači, otevřela svoje oblíbené emimino a pak už jsem si jen dávala pozor, abych se nechechtala nahlas :-)
Co se nemocí týče musím říct, že hypochondra doma opravdu nemám, naopak měla bych ho pochválit, z dovolené jsem si přivezla zánět uší a staral se fakt dojemně. Hned z letiště k doktorovi, doktorka říkala - bude vás to bolet, klidně snězte dva brufeny - tak jsem tak v 10 večer učinila a zalezla do postýlky. Myslím si o sobě, že něco snesu, ale v 11 jsem byla vzhůru a tak od 12 jsem začala uvažovat, že nabrousím kudlu a obě uši si uřežu. Šílený. Pořád jsem si říkala, co si pomůžu když ho vzbudím, ale ve tři ráno, jsem to nevydržela, přitulila se a začala brečet, ať mě zastřelí, že už to nesnesu (vůbec nevím, jak děti zvládnou bolest uší, myslím, že nesem hysterka, ale bylo to fakt k nevydržení). Miláček byl rázem vzhůru, hladil mě, říkal mi „moje malá“ (což je fakt roztomilý, protože jsem o dobrých 6 cm vyšší :-), dopravil mě na pohotovost a vzal si volno z práce a drtil ledy za ucho :-) Fakt sladkej.
Neméně při nakupování. Vždycky má pocit, že všeho máme málo a nakupuje v mega giga množstvích, které pak nestíháme likvidovat.
A moje nejoblíbenější - je absolutně nemožné ho přesvědčit, že šortky a tričko co nosí doma se neuklízejí pod botník v předsíni, takže jsem rezignovala a minulý týden jsem se přistihla, že je odtamtud vytahuju a peru :-)
Díky moc, za skvělej deníček, jsem zvědavá, co napíšou ostatní holky :-)
Jdu postýlkovat, zdá se, že mě to uspalo.
Dobrou noc.
 Peta

 
Anonymní  25.08.03 07:31

Ahojky všem,
také přidávám něco ke slabůstkám našich chlapů. Můj manžel je milý, obětavý, a dost vzteklý-když to na něj přijde…To potom prská jako kocour a často řekne něco, co ho potom dlouho mrzí. Takže příhody s hledáním klíčů na poslední chvíli apod. jsou u nás chvílemi dusna. Jsem zvědavá až mu je bude schovávat naše Bětka (narodí se v listopadu). Jo a dobrá příhoda: jednou ve vzteku se rozhodl, že už spolu žít nebudem a odcházel z domova v trenkoslipech a vzal si sebou koš na vyhození. Dneska se tomu smějem, já se teda smála už tenkrát.
Přeju Vám ať se Vám daří zvládat slabosti našich protějšků vždy s úsměvem.
Ahoj Ali

 
Babinka
Povídálka 20 příspěvků 25.08.03 07:56

Ahoj holky,
musím říct (napsat), že doma žádného hypochondra nemám. Ale užila jsem si to s naším taťkou. Kdy při chřipce nadával, že mu mamča nechce zavolat faráře na poslední pomazání (taťka nebyl v kostele tak 50 let).
Teď mám doma zlatíčko, které se rozhodlo zcela ignorovat koš na špinavé prádlo. Takže slipy, které měl předchozí den na sobě, jsem nacházela ráno pravidelně vedle zmiňovaného koše. Jednou jsem se snažila ho vytrestat - a prala jsme jen to co bylo v koši. Dopadlo to slovi: „koblížku, já nemám co na sebe!“ Noooo teď už se trochu polepšil, ale ty slipy tam pořád čas od času nacházím…

 
Anonymní  25.08.03 09:09

Evidentne jsou vsichni stejni, nebo alespon dost podobni :o) S tim mym je taky docela sranda, sice spolu jeste nebydlime, ale uz ted vim, na co se mam tesit.
Co se tyce nemoci, tak samozrejme pri kazde zvysene teplote se umira, nedej boze kdyz je to pak angina nebo pekna chripka. To si pak nikdo nedokaze predstavit, jak je to hrozne. Ale kdyz me neco boli, tak to nic neni, to prejde atd atd a musim se dal tvarit vesele - a zalezt si pak aspon na chvilicku do postele - tak to uz se zase jenom valim :o).
Jinak s pradlem je to taky stejny - vse se vali po zemi, nadobi po sobe sice obcas (to znamena skoro nikdy) odnese, ale uklidit ho rovnou do mycky - n e e x i s t u j e.
A jakmile potrebuju s necim pomoci, tak je moc unaveny, boli ho nozicky a rucicky atd atd - vsak to urcite znate.

Ale jinak je to samozrejme ten nejsladsi, nejmilejsi a nejskvelejsi chlap a vsechny tyhle jeho neduhy spravi to, kdyz mi pak do ouska posepta, ze me miluje . Vzdyt ja uz se vlastne tesim na to, az budu jednou po byte sbirat jeho trenyrky, davat mu studene obklady a varit polivcicky.

Alice

 
Dusanovi
Kecalka 390 příspěvků 25.08.03 09:15

Ahoj přelétavky,
Tak hypochondra také nemám. Na toto téma ho pomluvit nemůžu. Na nakupování také ne, protože u nás je to právě manžel kdo dělá nákupy a má větší přehled o tom jakou mouku právě máme a jaká chybí. To dokonce před vánocemi na jednom nákupu řikal co je potřeba koupit a okolo šla paní a tak se na mě podívala jako co to má znamenat že muž má větší přehled než já, zakroutila hlavou a šla dál. Já se smála. Co jí je do toho že jo?
Máme 4 měsíční holčičku a Claudie se ptala jaké to je u nás když už to miminko máme.
No opět si nemůžu stežovat, manžel vykoupe, nakrmí, přebalí, pohlídá, vezme si i noční službu at se já můžu vyspat nebo si vezme ráno Kačenku když je víkend a mě nechá spát dál.
V tomto je opravdu hodnej a pomáhá, dokonce v týdnu mám každý den snídani na stole. Vlastně i jeho babička, máme ji v domácnosti a stará se o ní vlastně on, pravidelně jí vaří ve 4 hodiny kafe (jednou dokonce odjel z návštěvy, že se hned vrátí, jen aby jí to kafe mohl uvařit), večeře jí dělá, prostě je to hodnej chlap a já jsem ráda že ho mám.
Tak, ale přece něco je co mi na něm vadí a abych ho tady jen nechválila tak nějaké ty záporky má. A to je oblíkání. Trička má rozdělený na pracovní což jsou třeba už děravý, nebo je na nich flek apod. a normální-do zaměstnání. Ale asi jak už tušíte tak jeho nejoblíbenější jsou ty pracovní. Je schopnej když někam jdeme si vzít to nejhorší z nich, třeba od lepidla. To se nedá přehlídnout a semnou pak diskutuje o tom jestli se převlíkne nebo ne. Když mu řeknu at si vezme čistý, odpoví že to je čistý, že ho vzal ve skříni. Jo ale vzal pracovní.
Neuznává mít třeba dvoje kalhoty. Prej až se roztrhají tak si koupí nový. Z toho důvodu mám pračku se sušičkou, protože je potřebuje mít stále čistý a v zimě to třeba jen tak neuschne.
Stejně tak boty. Má jedny boty a neuznává boty na jaro, léto, podzim, zimu. Prostě má jedny na celý rok a až když chodí po patě nebo mu kouká palec koupí si nový.
Jsme spolu už 8 let a je to pořád stejný. Když jsme se seznámili tak pokaždý přišel v oranžovém triku. Já už si samozřejmě v duchu řikala pane bože on se snad nepřevlíká, až pak po čase jsem přišla na to, že jich má asi 7. Prej jsou hezký, pohodlný tak si jich hned koupil víc.
Ted naposledy přijel pro mě do města v trenkách. Odůvodnil to tak, že má kalhoty propocený?. Tak ono by to nevadilo kdyby seděl v autě, ale on musel ven, protože jsme nakládali kočárek do auta.
Tak snad miláčkovi nezvoní v uších a hezky se mu pracuje?
Mějte se krásně a přeji krásný den
 Jarča

 
Anonymní  25.08.03 09:21

Ahoj Claudie, no to se ti fakt povedlo. Opravdu dobré téma . Při čtení příspěvku jsem měla pocit, že žiješ s mým mužem. Né, opravdu si myslím, že jsou v něčem muži fakt stejní. To je ale neuvěřitelné. Pokud mohu hodnotit svého muže, tak docela komický život jsem s ním vedla i přes svatbou. Ono to začalo už v době naších zásnub, kdy jednou v zimě v Jeseníkách (právě na zásnuby) si šel po obědě zalyžovat a SÁM a já mezi tím že zůstanu v hotelu a trochu si schrupnu. Ještě mu kladu na srdce : Dej na sebe miláčku pozor, jdeš lyžovat sám, ať se ti nic nestane, budeš tam bez cizí pomoci… ! No samozřejmě se vrátil a ..... natržené a otřískané koleno a celé odpoledne jsme sháněli nemocnici , protože to nebyl pěkný pohled. No a taky to skončilo šitím. A tak je to dodnes když jde někam sám a v zápalu sportu. Jinak za svobodna jsme žili každý u rodičů takže docela v poho, akorát někdy při otevření jeho šatní skříně se na mne dost věcí vyvalilo a nezbývalo, než věci protřídit a urovnat do komínků, jelikož tílka a trička mohl mít i u svetrů , něco jako že kalhoty mají některé puky a rifle že se zase tak nemusí tak od těch kalhot stejně věšet to bylo na mne dost. Mám ale pocit, že svobodní muži jsou si snad více soběstační než muži ženatí. Připadá mi to, jako by odevzdaly někam ty své mozečky.
Co se týče chodu domácnosti, myslím si že jsem na tom stejně. Než fungovaly mobilní telefony a byl vyslán na nákup donesl potřebný produkt ve všech baleních. A raději né jeden ale dva a více pro případ co kdyby… ! Také z nákupů nedonesl jen to pro co jsem ho poslala, ale připadal mi jako dítě a donesl i čokolády, bombony, nanuky a plno nepotřebných věcí… ! O složenkách nebudu raději ani mluvit a díky bohu bankám a převodním příkazům. Když hledá úřední doklad a třeba i rodný list, tak se mne taky zeptá a nevíš kde ho mám ? Já odpovím, no však pořád na stejném místě, však víš, už jsem ti to několikrát ukazovala… ! On se vrátí že ho nemůže najít tak mu odpovím, no asi ho nemáš. Jdu do skříně, mohu mít i zavřené oči a jedním tahem ho vytáhnu. Ten výraz v očích je nezapomenutelný. Zářící se dětské oči.
O kopačkách a spoceném triku v igelitce pár dní zakopané někde ve vstupu to ani nemluvím. Dokáže mne vytočit, když špinavé prádlo doslova hodí k prádelnímu koši a už ho tam nedá. Co mne vytáčí ale nejvíc, že v kapsách nechává STÁLE nějaké dorbnosti. Ať jsou to mince, kapesníky a podobné drobnosti. Takže než hodím do pračky prádlo, všechny kapsy kontroluji UŽ. Jeho kapesníky TEĎ UŽ RADĚJI PRACOVNÍ by o tom mohly vyprávět… ! Taky se mi někdy stane, že doma nestíhám a prádlo na žehlení dosahuje výšky Vysokých Tater. On si nemůže vzít jiné tričko ze skříně, on musí zrovna to co je v koši na žehlení protože je to jeho oblíbené.
Každý večer má zaúkol si nachastat věci do práce na oblečení a já to projdu kontrolou jestli se to vůbec hodí barevně i vzorem. Nic mu neříkají proužky a barvy. O převrácených ponožkách naopak ani nemluvě. To si přinesl s sebou do manželství. Ještě že se mu to stává občas a většinou u mých rodičů… ! Někdy už to nevydržím a řeknu mu že pokud se nezlepší v těch ponožkách, tak si milenku neudrží … (zabila bych ho kdyby ju měl :-)) )
O hygieně ani nemluvě … ! ¨Neumytá vana po koupání, proužek na vaně mu nevadí, jeho asi není … , z holení na umyvadle nepořádek to je pravielně.
Na kuchyňské desce nechává drobky, prázdnou krabičku od másla nebo hořčice dá do lednice. Houbičku na nádobí od jaru nevyždíme a pak smrdí a to i hadru na pracovní desku… !
Ale na druhou stranu ho musím i pochválit. Co řeknu ať udělá, to opravdu udělá. Nemám strach že při dětech nebudu stíhat. Teda to si zatím myslím… ! Pokud nejsou olympijské hry nebo pohádka v televizi, poslouchá. Někdy si připadám, že je jak robot, nebo malé dítě. On vážně udělá co mu řeknu. Ale musí to být postupně, né najednou. Ono hodně informací mu ale pak připadá, že jedině on doma dělá a já se flákám.
Co se týče vaření, tak v době kdy jsem s mámou balila svatební koláčky (mimo domov mých rodičů) před naší svatbou, on stačil u mých rodičů ( a posléze jeho budoucí tchýně ) připálit nachystané jídlo. Nedovedete si představit ten smrad a dým. A to připomínám, že to bylo v týdnu před svatbou (takže byt byl tehdy jako ze škatulky … ) Od té doby vaření přenechá mne , ikdyž mi někdy udělá radost a přakvapí mne nějakou mňamkou. Ale toho nádobí........ jak po boji !
No abych se vrátila raději k těm pochvalám, tak opravdu mi pomáhá, jak řeknu to udělá. Jelikož máme baráček některé aktivity jsou prostě rozdělené, jinak by to nešlo a sama bych nestíhala své věci. Na technické věci moc není, po naléhání si i žárovku sama vyměním, byt umím taky vymalovat a kolem auta, mimo motoru , svedu dost.
Někdy mi ale připadá hluchý, hlavně neslyší, když je jeho oblíbený sport, nebo sportovní zprávy po televizních novinách. Jinak si někdy sedneme na zahradu a popovídáme si. Jelikož děláme spolu v zaměstnání, vidíme se až je to nezdravé.
Co se týče nějakého výročí a podobných významných dnech tak v tom je už zakopaný pes. Po naší svatbě mi zapomněl popřát k svátku a do dnes mu to občas připomenu… ! Kvítka mi teda nekupuje když ho to napadne, protože mám takový pocit, že si myslí že je to zbytečné. Jinak ale už ví, jaké květy se mi líbí a snaží se mi je aspoň k nějakému výročí darovat. Jinak to on koupí raději čokoládu a z toho máme požitek oba, protože tam nehrozí, že bych ji snědla sama. Nákup dárků přenechává raději mne. Ani se mu nedivím, někdy se mu opravdu líbí takové kýče, děs a hrůza.
Pokud se týče nemocí, mám pocit že to někdy opravdu přehání. Jeho babička je od těch prášků a bylinek, tak se to snažila přenést i na manžela. V tom jsem pes a tvrdím, že se to má nechat projevit. Snažím se mu vysvětlit, že i bolest hlavy může být nedostatkem pitného režimu a že místo prášku proti bolesti se má pořádně napít a chivlku vypnout z pohybu. Pokud se týče vybavení naší domácí lékárničky, myslím že máme dostatečnou zásobu všeho. Mého manžela snad nevystraší ani průjem o půl noci nebo vitamíny proti chřipkovému období vyhlášené hlavním hygienikem v televizních novinách.
Už nevím co k tomu říct, je toho hodně a myslím si že jsou stejně všichni muži stejní , nebo aspoň jejich chování a jednání je tomu podobné. Píšu to jedním dechem tak se omlouvám za případné chyby nebo nejasné věty.
Claudie, ten článek se mi moc líbí a manželovi jsem pár vět dala přečíst. Jen třeba k tomu nákupu dodal, že jak má člověk vědět kterou zrovna myslíš a že je lepší se zeptat nebo koupit navíc, než aby doma dostal zdrba. No tak vidíš… .
Tak se měj hezky .
Pá frézie

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 25.08.03 14:26

Ahoj Claudie,
musím přiznat, že jsem se při čtení tvého příspěvku do deníčku nasmála :o) …hezky napsané!
Přemýšlela jsem, jestli i já mám doma hypochondra nebo ne. No, asi tak napůl. Jakmile ho něco bolí, tak je to vždycky PŘÍŠERNÁ bolest. Ale když už je zapotřebí nějaký lék, tak ho do toho musím nutit, a to se týká i čaje s medem s citronem (normálně ho rád,ale když je „nemocný“, tak je fujtajbl)…to mám pak trénink na dítě…jednu lžičku za mně, jednu za maminku…ještěže máme rozvětvené rodiny ;-)
Na druhou stranu musím přiznat, že jakmile je něco mně, stará se o mně přepečlivě a dává pozor, abych včas brala léky a nezapomínala na ně (to je moje doména). A 1× týdně mi masíruje záda hmaty, které jsem ho naučila (asi většina z nás zná tu bolest od počítače a špatného zatěžování zádových svalů).
A nákupy? No, potraviny nakupujeme spolu, seznam si připravuji dopředu…to vždycky jen šílí z jeho délky…ale nakupujeme vždy na měsíc dopředu…nějak mu tento detail uniká. Když mi chybí k vaření nějaká drobná věc, klidně ho pošlu, ať ji koupí - s velmi podrobnými instrukcemi, jak to vypadá, co tam má být napsáno a tak. Ale třeba o víkendu si ráno přivstane a jde mi koupit čerstvé rohlíky…v tomhle je fakt zlatý.
Oblékání a úprava u nás žádný problém není, protože na chlapa má až neuvěřitelně vytříbený vkus. I já si od něj ráda nechám poradit. Nákupem oblečení ho spíš flustruju já, protože zatímco jeho to baví, mně absolutně ne. On mi nosí do kabinky stále nové vzorky na vyzkoušení a já už bych nejraději šla. Buďto mne něco zaujme v obchodě hned nebo prostě ne a pak pro mně nemá cenu tam tvrdnout.
Domácí práce - jo, tak to jsem do teď v šoku. V podnělí zá:,–(ně uklízí on - úplně dobrovolně, protože prý má víc času než já. Dokonce ví, kde má pračka knoflík na spuštění a umí i pověsit prádlo. A totálně mě dorazil, když jsem se jednou vrátila z práce a většina věcí byla i vyžehlená. Nechal jen kalhoty a jemné věci, u kterých si nebyl jistý - i košile (2) si vyžehlil sám!!! Jen jsem dodatečně zjistila, že třeba trička nežehlil - no proč, když to stejně nejde vidět ;-) ?!
U nádobí sice občas svádíme bitvy, ale je to tak 50 na 50. Nicméně jsem si ho již naučila, že pokud uvařím, on myje nadobí. Ale stejně toho moc není, protože jsem zvyklá si nadobí „odmývat“ během vaření. Vrací mi to stejně, jen s tím rozdílem, že on ho neodmývá…takže raději vařím já ;-)
Konverzace u nás probíhá zhruba stejně jako v tvém případě, takže se o tom rozepisovat nebudu.
A jak to bude zvládat s dítětem? No, tak tím se nechám překvapit.
Jinak platí to co u ostatních, přestože i ten můj brouček má chvilky, kdy fakt „perlí“ a nějaké ty špatné vlastnosti, přeci jen je to můj miláček a já bych ho neměnila (asi bych si stejně moc nepomohla ;o).....a hlavně - ani já nejsem bez chyby a dokonalá. Stejně nejdůležitejší je, že on miluje mne a já jeho…a tak by to přeci mělo být…i s tím sklonem k hypochondrii :o)
Těším se na příspěvky ostatních holek a díky za deníček.

Zdraví a příjemný týden přeje všem Kissie

 
Magrata
Kelišová 7461 příspěvků 25.08.03 14:38

ahoj Claudie,
tvůj deníček mě dostal,strašně jsem se u něho smála a pak jsem zapřemýšlela.

Koblížek je hypochondr,nej­vážnější nemoc je rýmyčka,ale vzhledem k to mu,že můj milovaný je bubeník,strašně ho bolí tlapička( je zajímavý,že ho bolí celý týden,ale když má koncert,buší do toho i hodinu a před kluky je machr),takže mažeme heparoid,zavazujeme a tak.Nedávno si udělal modřinu na chodidle a tak jsem mu musela připravit octan. Na druhou stranu se o mě krásně stará,vaří mi čajíčky a teď když jsem těhulka,převzal strarost o vaření,nosí sušák s prádlem a vynáší sám od sebe koš. Je to prostě moje malý hypochondrický zlatíčko:-))))

 
Anonymní  25.08.03 17:57

Z lenosti nepřihlášená Hanulka

Musím se hned taky přidat. My jsme úplně typický příklad z knih Proč muži neposlouchaj a ženy neumějí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou.
Abyste rozuměli uvedu příklad. Můj mužský zá:,–(ně nemůže nic najít. Podle něj všechno schválně neustále přemisťuju a stěhuju ( je vám jasné, že ani omylem, proč taky) a tudíž to máslo, co jsem mu řekla, že je v lednici tam prostě není a mrčí tak dlouho až musím vstát a aniž bych se dívala sáhnu do lednice a máslo mu podám. Načež on vykřikne už značně vztekle, že před chvílí tam prostě nebylo. Nebo hledal svůj bílý svetr a nemohl ho najít. Tak mi nafdal, že mu ho nosím a někam jsem ho schoval, nebo spíš nechala u svých rodičů. Já jsem kapku sklerotická a tudíž jsem neodporovala, ale vzhledem k tomu, že jsem ho nikde nenašla ani u našich, začala jsem pochybovat, že je to moje vin. No nic uplynuly čtyři měsíce a byli jsme u jeho rodičů na návštěvě a jeho maminka se ptá kdy si konečně odveze ten bílý svetr, že za chvilku se ochladí a bude mu chybět. Teda holky to zadostiučinění co jsem cítila se nedá ani popsat.

A s těma choroba, to je skoro přesný. Můj odmítá návštěvu lékaře a polykání prášků. Za to vyžaduje pozornost. Já jsem děsně necitelná, protože to moc neberu vážně a cpu prášky, které mu přece nemohou pomoci. Jsem děsná, že? Ale na co nedá dopustit je čaj se slivovicí. To léčí naprosto všechno. Ale nedej bože, abych byla nemocná já. Co mě by tak mohlo být hroznýho, že mu nemůžu uvařit večeří nebo vyžehlit košili, kterou on zítra nutně potřebuje. Ale má mě rád opravdu. Zvláštní je, že když ví že mi nemůže pomoci, že je mi špatně nebo si ublížím tak mi vždycky nadá. Dobrý ne?
No ,ale ale abych o něm řekla něco pěknýho, tak nakupování zvládá sám. Víkendové nákupy obstarává perfektně, akorát nekoupí nic z čeho bych mohla uvařit pořádný oběd. Ale to si koupím sama, protože si aspoň vyberu co potřebuju. Teď mě nutí neustále mléko a mléčné výrobky a neustále mi kupuje ovoce a zeleninku abych toho droběčka, co má přijít v listopadu, živila pěkně zdravě. Sladkej, že?

Mám dotaz. Umí se vaši chlapi dělit o jídlo. My jsme doma všechno dělili rovným dílem, ale u toho mého platilo kdo dřív příjde ten dřív žere. Nějak ho nemůžu naučit, že třeba ta čokoláda v lednici není jenom pro něj. Když ji otevřu já tak mu nechám půlku a když ji otevře první on, tak mě nechá milostivě vyhodirt ten prázdný obal.

No nic stejně ho mám ráda a on mě taky, co víc si přát? Aby to špinavé prádlo dával do koše na něj určené? To bych chtěla moc. Na to už nemá sílu, on přece CHODÍ DO PRÁCE. To by mě zajímalo kam si myslí, že chodím já.
No nic pa pa Hanka 28 tt.

 
Vega
Kecalka 177 příspěvků 25.08.03 18:05

Ahojky holčinky, taky mi to nedá a musím sem se svojí troškou do mlýna. Ani se mi nechce věřit, že ty vaše mužčíny takhle pracují. To můj manžel teda ne. Vařit neumí, jeho prozatimním maximálním vykonem je rozehřát pizzu nebo nakrájet cibuli, jednou za půl roku si uvaří čaj. DOmácí práce jsou pro něj tabu- pravděpodobně to škodí. Co se týče oblečení, to zá:,–(ně hází na jednu velkou hromadu. Jakmile dosáhne výšky asi metr, jak to shrábne a mrskne do prádelního koše. Během tří dnů za mnou chodí, jetli už má ty košile vyžehlené, nebo si musí koupit nové, aby měl co na sebe.
Konverzace viz. ostatní příspěvky, jediný rozdíl je, že i když nevnímá, je schopen zopakovat mi poslední větu. :)
Pokud po něm chci nějakou práci, o které ví, že ji nezvládnu, musím to začít dělat, načež mě od toho asi po půl hodině vztekání vyžene s tím, že to kazím, ať ho k tomu pustím. :)
Díkybohu je postižen mírnější verzí hypochondrie, ale jednou když byl nachlazený a chudák musel být celý den v posteli, tak dokonce i jeho otec, stejná verze- mu vlastnoručně nastrouhal mrkvičku a donesl až do postýlky. Podotýkám, že manželovi bylo tenkrát 23. :-)
Na druhou stranu je to on, kdo zná data narození příbuzných, pomáhá mi s nakupováním dárků, já na to dost zapomínám. :)
Ještě se mi nepodařilo ho vyslat, aby sám nakoupil, to se mu nechce, ale když jdeme spolu, tak vykoupý celý obchoďák. :-)))))

Vega

 
Anonymní  25.08.03 19:50

Ahojky,
dost dobrý téma claudie.
Příspěvek Jarči je uplně ale uplně to samý co mám doma já.trika, boty atd. nabyla jsem dojmu, že ti naši chlapi jsou snad dvojčata.
Teď jsem to dávala přečíst manželovi a povídal- no a co, takový jsou snad všichni chlapi ne?
Perlička z dnešního rána- a koše na prádlo si vytahoval kratasy( má pouze dvoje, z toho jedny spíš tak do lesa) a jelikož byli zmačkaný, chtěl si je vyžehlit.Rozpálil žehličku naplno a kratasky si paradne seskvaril. Kupovat nový si už nebude, za chvíli bude zima…
Tyhle věci s oblečením a tak mě sice pěkně štvou, ale čím dál tím víc se stím vyrovnávám a myslím,že to fakt není důležitý.když se to lehce zkoriguje…
Tak teď nějaký ty klady- celkem rád vaří různý specialitky (uklid trochu vázne , ale to nevadí), udělá co mi na očích vidí(někdy) a má šílenej rozhled ze všech možnejch oblastí, takže mám doma zadarmo takovou encyklopedii a co nevím, na to se zeptám. nepřihlášená Rea

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 25.08.03 22:58

Ahojky Claudie a ostatní přelétavky:-)

Musím říct, že jsem se tu na emimču ještě snad tolik nenasmála:-))) Claudie, krásně líčíš soužití se svým miláčkem, nejsou ti naši manžílci náhodou bratři, co o sobě ještě nevědí?

Můj manžílek, dej mu pánbůh věčnou slávu, je zlatíčko. Žijeme spolu 3 rok, vzatí jsme chviličku, ale už třetí rok se potýkám s jeho jedinečným způsobem řízení našeho autíčka co se týce směru našich cest, o kterém jsem zatím nikde nečetla, ani neslyšela. Když manžel řídí, ať se děje, co se děje, jezdí pořád ROVNĚ!!! Prostě mě má na to, abych v poslední chvíli vykvikla…doprava, tady doprava…nebo…tamhle na světlech doleva!!! Má mě na tyhle hlášky, ale děsně nerad je slyší a dává mi najevo, jak jsem strašná, co mu to říkám, vždyť ON to přece VÍ!!! No, jak jezdí když je sám, radši nepřemýšlím…nedávno jel něco nakoupit v Plzni do OBI (Borská pole, kdo zná, kraj Plzně směr Klatovy) a zastavil až u Přeštic (20 km za:-))), prostě jen jel ROVNĚ:-) Jistě uznáte, že jsem prozíravá, když v rodinném rozpočtu mám na benzín vyčleněnou „vyšší“ částku:-)

No, právě se dosprchoval, musím končit, měla bych toho víc, ale aby mě nenačapal, jak tu na něj práskám:-))

Mějte se krásně a zítra se těším na další vaše bonzováníčko)

Diny

 
mamca
Povídálka 12 příspěvků 26.08.03 00:44

Ahoj Claudie a vůbec všechny přelétavky,
Napsala jsi to fakt skvěle, myslím, že jsi nezapomněla ani jednu mužskou neřest.
Naštěstí já si nemůžu až zase tak na miláčka při:,–(it, protože hypochondr opravdu není, prádlo do pračky dát umí i pračku zapnout a prádlo pověsit. Nádobí už občas umívá i sám od sebe apod.
Ale nelekejte se, dokonalej určitě není, to samozdřejmě nejsme nikdo. Moc dobře znám to „chození s chlapama na jedno“ a pozdní noční návraty. Ale poslední dobou je náš nejoblíbenější - POČÍTAČ - protože máme dva cvrčky, tak mám jen někdy chviličku se k němu dostat a to většinou večer, jenže ho okupuje miláček a to klidně i do tří do rána, a když se k němu náhodou dostanu, tak si s pousmáním „stěžuje“ že bychom už potřebovali počítače dva.
Ale v podstatě si na manžílka moc stěžovat nemůžu, protože se občas sám od sebe ujme našich rarachů, abych si mohla něco podělat v klidu nebo si od nich jen odpočinout. V domácnosti mi taky pomůže, co se týká nákupů, tak musí mít vše napsané na papírku, ale i tak se to bez občasných telefonátů neobejde.
A co si u něj ještě cením , je to, že nijak nepodceňuje maminky na mateřské (rodičovské) dovolené.
Myslím ,že mám skvělého manžela, určitě má svoje chybičky, ale já taky! Miluju ho se všemi těmi chybičkami a myslím, že on mě s mými taky.
 mamča

 
Anonymní  26.08.03 08:30

Teda Claudie - tvůj deníček mluví naprosto jasně, srdečně jsem se zasmála, a teď zkusím přispět já, i když nejsem si jistá jestli si na všechno vzpomenu a dokážu to takhle skvěle popsat.

Tak hypochondra, který umírá při teplotách 37,1 doma nemám (naštěstí). Mívala jsem - jasný hypochondr byl bývalý přítel, ale o tom psát nechci. :-)
Manžel občas přijde s tím, že ho bolí hlava nebo mu není dobře, ale to si udělá čaj, někdy ho udělám já. Zaleze, dá si paralen a chrupká a druhý den je fit, takže usuzuju že mu zřejmě skutečně něco bylo.
Ale je pravda, že když jsem nemocná já, no není to moc často, tak mi drahouše uvaří čaj, dokonce se občas (ale to už musí být) pokusí i o uvaření něčeho do žaludku (mám v seznamu pár jídel, která on vaří v sebeobraně). Ale snídaně do postýlky či kafe se dočkám.

Ale abych jenom nechválila - jdeme na nákup, říkám, koupíme jenom to nejnutnější. Hned u prvního regálu se v názoru na to nejnutnější rozcházíme. Přece jeho buráky jsou strašně důležitý. Při nákupech různých laskomin je někdy jak malé dítě. Zas na druhou stranu, když mu řeknu, že má nakoupit na svou oblíbenou dobrotu, tak přesně koupí co má, jenom já to musím uvařit … takže ani s nákupy to není zas tak zlé.

Vaření a jídlo - další téma samo pro sebe. Manžel není vybíravej (to já jsem možná vybíravější), ale vařte pro někoho jehož maminka je tak vynikající kuchařka :-)) No vařím celkem ráda a ráda i exprimentuju. Ovšem moje základní pravidlo je - musí to být dobré, ale rychlé. Ovšem když jeho maminka uvaří koprovku, tak to taky vypadá, jak kdybych mu nedala 14 dní najíst. Ještě že maminka ví, že tak to není :-))

Tak a teď ty neduhy … v zá:,–(ě a to vždycky rostu, věci které ze sebe sundá mi hodí na hromadu prádla připravenou k vyžehlení. To bych vraždila. :-)
A „NEDOCHVILNOST“ tak to je hrůza. Nejhorší je, že já jsem člověk, co hned panikaří, co se mohlo stát, takže vidím už před sebou všechny tragické scénáře. Pak mi dojde trpělivost a snažím se mu dovolat, ovšem na obou telefonech je drahoušek nedostupný. To už moje obrazotvornost pracuje naplno … no a najednou se z ničeho nic objeví, a já jsem se zasek miláčku… tak mu ještě vynadám za ty mobily a slyším, jé já tam mam zmeškaný hovor, no já si vypnul zvuk. No já mám chuť mu nadávat a na druhou stranu jsem ráda, že už je v pořádku u mě a katastrovické scénáře se nekonaly :-)))
Ovšem jeho půlhodinové sedánky na WC ty mě taky dokáží točit …

Ale přes všechny chybky ho miluju a jsem ráda že ho mám. Protože na rozdíl od spousty jiných, mi dokáže řict jak moc mě miluje :-)

Marti (Norreen)

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 09:12

Ahoj holky,
Vy mi děláte radost když píšete jak jste se nasmály a že se vám deníček líbí, jůůů. Taky jste mě pěkně překvapily, že tak málo z vás má toho ukázkového hypochondra, já jsem nad tím tématem taky váhala, někdo ho tu v minulém deníčku navrhl že se na něm domluvily holky na chatu, tak jsem si říkala že se na to bude dobře psát ,i když toho „správného“ doma nemám. Nejvíc jste mě ale překvapily, jak jsou ti vaši mužští „schopní“, tj. co vše doma dělají.
Ale postupně:
Missorka: dobrá metoda na nespavost, noční čtení, jinak zánět uší a píchání uší znám moooc dobře, to jsou mí staří kamarádi, od svých asi pěti let do dvanácti jsem to měla každý rok, vždy ve stejnou dobu, tj. přesně na mé narozeniny a na pohotovosti už mě znali?
Jinak můj miláček taky když už jde nakoupit nebo jde se mnou, nakupuje v „mega giga“ množstvích, spoustu nepotřebných věcí, jak když má přijít válka a polovině toho pak projde „expire date“ v lednici.

Ali: scénka s košem nemá chybu, přeju hodně sil na maličkou Bětku!!!

Babinka: taky ne hypochondra??? Achjo? Jinak už jsem taky zavedla metodu „ignorování“, ne ale prádla, u nás nádobí, taky totiž NIC nedá do dřezu, ale zá:,–(ně okolo, nejčastěji na pult mezi umyté a tak jsem taky myla jen to, co bylo ve dřezu. :-)))

Alice: Koooonečně hypochondřík, hurááá!! :-) S tím nádobím viz. výše co jsem psala babince, to samý, akorát u nás máme jinou „myčku“ ?se dvěma rukama, ha ha.

Jarca: čumím jak umim na ty nákupy, u nás nehrozí že by ani věděl jaký tři druhy mouky jsou a díky za popis jaký je to s miminkem, musím říct, že tohodle se taky moc nebojím, přes všechno věřím, že s miminkem bude sám chtít umět vše dělat (koupat atd.) a i mě občas vystřídat.
Sbírka triček- to je Přesné, tentokrát je ale expert můj táta, ten trápí maminku už asi pětatřicet let tím „zaručeným výběrem toho NEJ“ zrovna když má přijít návštěva nebo když někam jedou, nejlépe na dovolenou (no na cestu, kde se člověk zpotí a ušpiní? atd.)
Ale JEDNY boty, jedny kalhoty a to až do roztrhání, to znám i já, když jsme se se srdíčkem k sobě stěhovali, ptala jsem , kolik má bot jako kolik místa můžu v botníku zabrat a on že má TROJE. To jsem brala samozřejmě jako žert, ale fakt to tak bylo, jedny pantofle, jedny k saku a jedny sportovní. Já málem padla, já měla 22 párů :-))). No ale dneska už je dost dovybavený.

Frézie- u nás jsou úrazy na denním pořádku, naražená holenní kost, natržené obočí, nalomená 3 žebra, zlomené zápěstí kůstky, řezné rány, sedřené rameno, spousta jizev „z minulosti“, o těch vážných úrazech ani nepíšu.
Jinak souhlasím s tou větou o „odevzdání mozečků“, tedy ne tak úplně mozečků, ale fakt okamžikem společného soužití prostě přenesl „chod domácnosti“ z maminky na mě a spokojeně se zase někam odevzdal :-))) Že donese z nákupu nepotřebné věci: no comment, však už jsem to taky psala Missorce, u nás to ale nejsou bonbony, ale SALÁMY, slaninky, masíčka, paštičky, šunčičku a tak. Takže se to taky dost prodraží, poslat ho pro chleba, jo a ještě jak nemá přehled o cenách, tak mu to ještě kolikrát přijde velmi výhodné a levné. :-)
Další úplně přesný věci jsou: zrovna potřebuje TO tričko, i když vyžehlených je dvacet jiných, zá:,–(ně taky mokrá nasáklá fuj houbička ve dřezu, bezradně hledá jeho věci, pro které já sahám poslepu a které jsou samozřejmě stále na tom samém místě?

Celkově jste mě překvapily, že Vaši muži aspoň občas něco uvaří, to u nás teda opravdu nehrozí, leda čajík. Je ale fakt, že na jednom grilování s partou se nečekaně ujmul masa a kuřat, nakládal, podléval, kořenil, hlídal a my jsme mlaskali jak o život (a já byla němá úžasem).

Jinak bych chtěla ještě dodat, abyste si nemyslely, že v těch posledních odstavcích, kde popisuju v deníčku „TAKY vaši mužští dělají to to to a to“, tak to prosím je tzv. všeobecná inspirace ze života, nikoli že by to ten můj všechno zvládal, to by byla fakt síla :-)))

Ahoj Claudie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 09:13

… a ještě
Jo a co zase dělají skoro všichni a u nás se stát NEMŮŽE je špinavé prádlo, za ty dva roky jsem snad v životě neviděla někde se povalovat něco jeho špinavého, vše, co sundá, putuje buď složené do skříně nebo rovnou do prádelního koše, nikde se nic neválí a i když přijde v té správné náladě s pořádnou opičkou na rameni, tak si vše pečlivě složí a uklidí nebo dá vyvěsit na balkon. V tomhle jsem ostuda JÁ, ač je to hrozné, tak moje židle je ta, která je pravidelně ověšená haldou modelů, které jsem si ráno vyzkoušela a jako NEMOŽNÉ odhodila, leč bohužel nestačila uklidit a vůbec nejlepší bylo, když na tu haldu jednou vyčítavě ukázal a povídá: " Moje maminka mi říkala, že až se někam odstěhuju, tak jestli moje židle bude vypadat TAKHLE, že mě zase vrátěj zpátky" :-))) Tak aby mě nevrátil?.
Claudie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 09:27

Ještě vám opíšu něco, co mě pobavilo, někdo mi to poslal na mail, třeba konečně někdo zjistíte, že máte hypochondra:

Co udělají muž a žena při malé řezné ráně:

Žena: Pomyslí si ?au? ? strčí si prst do úst, aby nekapala krev okolo, druhou rukou vyjme náplast z obalu, nalepí ji na ránu a pokračuje v práci.
Muži:
Hlasitě zařvou ?Do prdele?, natáhnou ruku daleko před sebe, dívají se jiným směrem, protože nemohou vidět žádnou krev, volají o pomoc, zatímco se na koberci tvoří nepřehlédnutelná skvrna, nejprve se musí po:,–(it (krev kape na gauč a okolo), vyprávějí hlasem zlomeným bolestí všem , kteří jim přispěchali na pomoc, že jim asi budou muset amputovat ruku, vrací nabízené náplasti, protože jsou příliš malé na tak velkou ránu, nahlíží do zdravotní příručky jak velkou ztrátu krve může přežít průměrný dospělý člověk, s hrdinským výrazem ve tváři si nechávají nalepit obr náplast, vyžadují si k večeři velký steak aby urychlili tvorbu červených krvinek, zatímco se maso dělá, opatrně uléhají s nohama nahoru, naléhavě se dožadují několika piv proti bolestem, nadzdvihují stále náplast aby viděli ,jak moc rána ještě krvácí, popř. ji tak dlouho mačkají až začne znovu krvácet, což vám vyčtou že náplast nebyla nalepena dostatečně pevně?. Nemohou s vámi bohužel na základě tohoto zranění hrát tenis a místo toho se utěšují sledováním Evropského poháru v době, kdy drhnete a odstraňujete z koberce a gauče skvrny, v noci již hledají první podezřelé příznaky otravy krve, pro jistotu zajdou druhý den k lékaři, v práci si pak od mladé chápavé sekretářky nechají přiložit mulový obvaz a kochají se soucitem v jejích očích, večer odcházejí do restaurace za svými kamarády a dlouho jim s nadhledem vypráví, že tato maličkost nestojí za řeč!!!! :-)))
Claudie

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 26.08.03 11:06

Ahoj holky,

Claudie, musím smeknout, báječně napsaný deníček, holt máš dar psaní. Hodně jsem se nasmála.

Já tento týden moc nestíhám, zatím to u mě vypadá na pracovní maraton a tak jsem si honem urvala chvilku, abych taky přispěla pár zážitky ze života s mým manželem a vylovila na světlo jeho neduhy, ale taky klady.

hypochondrie: no neřekla bych, že je manžel hypochondr, spíš naopak, hraje si na drsňáka, v podstatě nemocný nebývá (má to ale někdo štěstí, to mě se stát nemůže, 2× do roka si to prostě moje tělo vybere a já lehnu s horečkama). Pokud ho bolí hlava, já do něho samozřejmě cpu prášky, on je odmítá a tvrdí, že se na to půjde vyspat a pak se uvidí. Nevím jak to dělá, ale ráno ho hlava nebolí. Jediný neduh mého manžela je jeho alergie, bohužel na květinky, takže na jaře vypadá jako angorák, prská, kýchá, smrká, no prostě požitek, v noci se dusí a podobně. Co mi to ale dalo letos práce ho vyhnat k lékaři, pořád mi vykládal, že to má každý rok a že to časem přejde. Přejde, to je pravda, ale až odkvetou vešechny kytky a kdo to chrápání a funění má v noci poslouchat. Takže po 3 týdnech přemlouvání se mi podařilo ho k doktorovi dostat a pár léků, kapek a sprejů to nakonec zpravilo.

Kuchyně: no tak tady je to tak půl na půl. Manžel umí uvařit (pro mě je to ovšem v ten okamžik nepoživatelné, protože nesnáším kořeněná jídla a on je miluje a tak všechno co uvaří je potřeba pořádně dochutit, aby to mělo ten „správný říz“.), dokonce si po sobě občas umyje i nádobí. Většinou ale já umývám jeho hrnek a talířek od snídaně večer, když přijdu z práce. Z čím mě ale naprosto a totálně v kuchyni vytáčí jsou drobečky na stole. Jo je to tak, prostě namazat si chleba není problém, ale ty drobky… Prostě je asi nevidí nebo co, nebo žije v přesvědčení, že máme doma permoníky a ti je uklidí. Neuklidí, dělám to pochopitelně já, protože když ráno vstanu (později než on) a vlezu do kuchyně, abych si uvařila kafe, jsou tam! A tak jako poslušná žena je smetám a uklízím. Nepomohl ani ruční kuchyňský vysavač, dostali jsme ho darem a výhružně jsem ho postavila vedle krabice na chleba. Zůstal bez povšimnutí, akorát jsem byla upozorněna, že tam zavazí. Vzhledem k tomu, že mi tchýně sdělila, že to samé dělá jeho otec, iluze vzaly za své a je mi jasné, že smetení drobků se prostě nedočkám.

Prádlo a domácí úklid: manžel vynáší smetí, já tuhle činnost nesnáším a rovnou jsem ho upozornila, že vzhledem k tomu, že on odmítá vysávat, já teda nebudu chodit se smetím a tak to u nás funguje. Jinak veškerý úklid domácnosti je na mě, umyvadlo, na kterém jsou oholené fousy mu absolutně nevadí, vana se podle něj od špíny z jeho nohou taky umyje sama, ale v případě, že se na ní objeví špinavý proužek, manžel se mě ptá, kdy jsem naposled umyla vanu, že je nějaká černá.
Prádlo teda nesbírám po bytě, manžel vzorně hází do koše, o praní se pro jistotu starám sama, přece jenom bych nerada měla své spodní prádlo barvy šedé, modré nebo zelené. Jestli umí vyžehlit zatím netuším, zvládám obstojně sama.

Takže můj manžel sice není dokonalý, svoje chyby má, ale nakoupit zvládne bez problémů, on je ten šetrnější v naší domácnosti, takže se mi dokonce stává, že šáhnu po nějaké krabici a on mi vysvětlí, že tohle doma vlastně vůbec nepotřebujeme a klidně to může zůstat v obchodě v regále. Pokud ho pošlu do obchodu samotného, vrátí se s požadovaným nákupem a nic navíc mi nenosí, obejde se i bez telefonátů.

Jak bude jednou fungovat naše domácnost s dětmi nevím, věřím, že se o starost podělíme. Naštěstí ani jeden z nás není „puntičkář“ a tak když se jeden týden nestihne vysát byt, tak to přežijeme. Protože jsme oba dost pracovně vytížení, snažíme se nutné starosti o domácnost vyřídit co nejrychleji a pak si užívat konečně společného volna a jeden druhého.

Krásný den všem přeje

Pavča

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 26.08.03 12:59

Ahoj všechny přelétavky,
teda Claudie to je ale super deníček, až jsem se zajíkala smíchy a muselá dávat pozor na kolemjdoucího šéfa.

Přicházím také se svou troškou do mlýna.
Můj muž žil asi 5 let sám a docela se divím, jak to beze mě přežil :o)
Pokud jsem k němu docházela jen na občasnou návštěvu úplně jsme chrochtala blahem jak umí vařit, uklízet, jak je pořádkumilovný. Světe div se dnem 13.7.2002 (svatební den), jako když mávne proutkem a nějak se to odnaučil.či o tyto vlastnosti přišel?
Ještě tak 2 měsíce po svatbě se snažil prát, ale pak to zcela nechal na mě. Ale po bytě nic nehledám, dává prádlo pořádně do koše, to já spíš mám kopy oblečení na židli. Žehlit umí, ale proč by to dělal, když mi ta žehlička tak sluší. Co se úklidu týká, raději si jej dělám sama, vyženu ho se psem na vycházku a po pravdě řečeno to mám i dřív udělané, než kdyby mi pomáhal. Tak jak u Pavči,ale musí vynášet smetí (což bez řečí činí). Vařit umí a velice dobře,ale opět proč by to dělal,že? Pokud má ale volno a ví, že jsem déle v práci, tak mě nějakou mňamkou překvapí a dokonce po sobě i nádobí umyje.
Hypochondr není až zase tak velký, myslím tak v normě, pokud je mu vyloženě zle, tak mu to poznám na očích a zaženu ho do postele, k doktorovi jde vždy až na poslední hcvíli a také je jeho oblíbená medicína čaj se slivovicí.

Abych ho jen nepomlouvala, tak musím říct, že dostávám docela často nějakou kytičku, většinou vlastnoručně natrhanou. Nejvíc je toho na jaře, sněženky, lilie, no každou chvilku u nás nějaká květinka ve váze je.
Taky vím, že pokud musím třeba služebně odjet, nemusím vařit a mrazit jídlo,ale že se o sebe postará (i o psa) a doma to po mém návratu nikdy nevypadá jako po výbuchu.

Až bude miminko, tak doufám, že bude pomáhat, myslím, že bez toho to ani sama maminka zvládnout nemůže a koneckonců mimčo má i otce,ne?

Pokud si na něco pikantního ještě vzpomenu, dám vědět.

Mějte se všechny moc krásně a ať všem pracujícím rychle uteče.

Pááá
Anna

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 13:11

Ahoj pečovatelky, myčky, pračky, uklizečky a milující ženy,
stejně jako vy píšete, že se bavíte při čtení úvodníčku, tak mne bavíte vašimi komentáři, naštěstí teda každý má opravdu NĚCO. :-)

Kissie: Výcvik na masáž zad je teda extra dobrý tip, to bych zkusila zavést. Jinak teda vůbec máš nějak podezřelýho vzorňáka, nechceš ještě zapřemýšlet, aby líp „zapadl do party“ ??? :-)))

Magrata: hurráá, jeden trpící rýmičkou, jinak ale krásně se starající, to si to těhulkovství užiješ, tak to má být!!

Hanulko: Výborná zmínka o těch knihách „Proč muži neposlouchaj atd.“, z nich já bych taky asi polovinu textu podtrhala tučně a dala zarámovat, úplně přesně u nás platí to, že než by se někoho zeptal na cestu, je schopen tři hodiny jezdit v kruhu, musí si to najít sám, to už nás ale znají čumilové na návsi v celém příslušném okrese, kde zrovna kroužíme? :-)
Jinak zajímavý tip na lék, myslím, že čaj se slivovičkou by se ujal i u toho mého odmítače léčebných terapií.

Jak jsi se ptala na dělení se o jídlo, tak u nás naštěstí nevznikají problémy, protože málo věcí v lednici je společných , já mám 100% jistotu že on se netkne jogurtu, o sýru ani nemluvě a já tam zase nechávám válet se ty jeho klobásky a vše od masa, toho se netknu. Co se dobrot týče, tak v tom jsem ta horší opět já, načatému balíčku čokolády odolám málokdy, ale on chodí okolo třeba tři týdny a nevěnuje jí ani pohled, tak mu kolikrát sním i tu jeho, za všechno mluví, že velikonočního zajíčka má dosud bez povšimnutí na stole, já kolem něj denně chodím a povídám mu: „že ti ukousnu aspoň ucho, zajochu“?:-)

Vega: zvláštní pozdrav pro jednoho taky antipracanta a antivařícího!!!! Taky máme zkušenost že než by si něco vypral nebo našel, to si radši šel koupit nové.

Rea: příjemný zbytek léta se „škařečkem“, třeba ti aspoň vysvětlí princip elektromagnetické rezonance, pan encyklopedie :-)))

Diny: že by teda měl můj drahý tajného bratra? No, otec je vždy nejistý?., ale „oficiálně“ teda nemá:-) Při tvém líčení prozíravosti s benzínem se mi vybavila někdejší reklama na Shell (nebo Aral?), jak pan pochoduje s kanystříkem k nejbližší pumpě?

Mamča: naštěstí jsme každý přišli do domácnosti už se svým PC, jinak by byly taky boje.

Marti (Norreen) díky za obsáhlý příspěvek, koukám taky „šťastně rozešlá“ s hypochondrem? Jo a konkurenci v mamince a jejím vaření mam taky, svíčkovou a koprovku jsem RADŠI zatím vůbec nezkoušela, nemam šanci..
Jo, ty WC sedánky pořádá s čerstvým výtiskem novin??? :-)))

Těším se na další drby :-)
Claudie

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 26.08.03 13:14

ahojky,

ráda bych se připojila k Vaši diskuzi. Tvůj článek se mi moc líbil, hrozně jsem se nasmála. Takže co se týče Hypochondrie, tak mám doma hypochondra I. kategorie. Uvedu příklad, zrovna včera byl na letišti a pouštěl letadla ( je to aktivní modelář, modelující u nás v ložnici - takže každý den leží na podlaze tuny hoblin, odřezků, gumiček atd) ((uklízím já)), a odlítla mu vrtule a rozsekla mu stehno. No jel na pohotovost a bylo to na šití ( asi 8 stehů). určitě to bolí, to věřím, ale já mám neustále na talíři, jakej to je hroznej chudáček, a že mu to jen taktak nepřeseklo tepnu, a že skoro vykrvácel,krev se úplně řinula z rány (tak to popisoval). A když pak jsme byli večer doma, tak ho to tak strašně bolelo, že musel sníst celý broskvový kompot a nemohl mi ani 1 nechat, jak ho to hrozně bolí. A nebo další případ, byli jsme na dovolené na Kypru a jemu se udělaly nějaký malý pupínky okolo kotníku, dopadlo to tak, že jsme lítali po nemocnicích, musel mít chudák rozbor krve a nakonec to bylo jen ze sluníčka. A co se týče mě, tak když jsem nemocná a mám pocit že umřu, tak mi donese čaj, léky, pomůže ale má skoro roušku přes pusu aby to nechytl ode mě, jelikož on si nemůže dovolit být nemocný.

Nákupy - zá:,–(ně já, nemá absolutně přehled co co stojí, a jen se diví, kam ty peníze pořád dávám, a když ho jednou vyšlu nakoupit, tak přiveze samý nejdražší věci, takže si jdu radši nakoupit příště sama.
Jinak sama jsem si vymalovala, zrekonstuovala dveře, oblepila kuchyňskou linku ale ten protejkající záchod se mi ještě nepodařilo spravit, ale to se naučím.

Ale je to můj miláček, miluje mě, je hrozně hodný, milý, vtipný, galantní a nevím co bych si bez něj počala.

Míšenka

 
Sandrine
Kecalka 166 příspěvků 26.08.03 13:30

Ahoj přelétavky,

teda to vypadá na hodně vděčný téma. Včera jsem si to musela všechno vytisknout, abych se aspoň trochu orientovala. Četla jsem si to doma když se brouček díval na zprávy a strašně jsem se řezala. Za chvíli se ozvalo „haló, no tak haló, já jsem tady sám, zapomenutej“, „ale nejsi zapomenutej, jenom jsem si chtěla něco přečíst“ „ale já jsem dole sám“ „vždyť se díváš na zprávy a mě to nebavilo tak jsem šla nahoru, bylo mi tady dobře“ „hm, ale mě ne“ přičemž se chopil dálkovýho ovládání, zapnul ty blbý zprávy před kterýma jsem utekla, hlavu mi zabořil do klína a byl spokojenej. A já měla po zábavě. „a co to tady vlastně máš? to jsou zase ty tvoje virtuální kámošky? No jenom aby to nebyl nějakej Honza z Prachatic, to bych tě hnal“ A tak jsem zkusila konverzaci, kterou nahoře popsala Claudie „a jak bylo v práci“ „hm“ „a co babička, byl jsi za ní“ „jó dobrý“ ...... takže milá Claudie, je to všude stejný jenom s tím rozdílem, že můj nejdražší neříká hmmmmmmm ale jenom hm :-) - jasně a stručně :-)

Jinak hypochondr teda není. Docela mě překvapilo, že většinou (co jsem stačila přečíst) ti naši chlapi s nemocema nepřehánějí. Co se nákupů týče, ty jako správnej chlap nesnáší. V potravinách nakupujeme přesně podle předem pečlivě napsaného papírku, když jedeme kamkoliv jinam, rád slyší pro co jedeme - udělá si pak představu jak dlouho to bude trvat a nějak se s tím srovná. Když je něco neplánovanýho - jako třeba jednou jsme se zčistajasna (teda pro mě, já se neorientuju) zjevili na Smíchově u Carrefouru a já chtěla dovnitř - měli tam v buticích zrovna spoustu slev, kromě toho dva dětské obchody - no prostě něco pro mě. Brouček na:,–(il takový tempo, že jsme podél výloh doslova klusali - dovnitř se dostat bylo naprosto nemožný, nestíhala jsem ani výlohy. Stejným stylem mě velkoryse vzal ještě do patra, tak jsme opět udělali okružní běh a šup po eskalátorech dolů do garáží. Když se zavrtal do sedadla, hluboce si oddychl. Pak ho napadlo podívat se na mě, což neměl dělat. Navíc udělal druhou hrubou chybu, když se bezelstně zeptal „ale miláčku, tobě se tam dneska nic nelíbilo že sis nic nekoupila?“ To by zasloužilo pěstí mezi oči, má štěstí, že má jemnou ženu.
Znám kluka, kterej dostane od svý holky seznam co má koupit - rajčata, papriky (zelenou, oranžovou, žlutou, červenou), banány, jablka, okurku, čínský zelí … přičemž on přinese rajčata a banány, zbytek ne, protože už tam byl přece dost dlouho.

U nás doma je celkem sranda - prkýnko na záchodě mě nechává klidnou, pokaždý si ho sklopím. Šuplíky taky zastčím, sice nepochopím, proč je zavírá jenom napůl, ale nezuřím kvůli tomu. Vyžehlený trička, který najdu zmuchlaný mezi kalhotama v úplně jiný skříni zase vyndám a srovnám. Kalhoty s pukama pověsím tak jak patří - brouček nechápe, že když mají puky, mělo by se to respektovat. Oblek, je-li potřeba, pověsím na ramínko - manžel ho hází přes křeslo. Co ale opravdu nesnáším a už to tady taky Claudie naťukla, je nedodržování hodin. Nenařizuju mu, kdy má přijít, ale když se dušuje, že přijde za chvilku (tzn. k večeři, kterou pro něho s láskou už dvě hodiny připravuju) a v půl desátý večer volá, že uvíznul v někde Uhříněvsi a jestli bych ho nepřijela odtáhnout, tak to mě fakt dokáže vytočit. Jednak tam nemá co dělat a jednak měl zavolat dřív. To že nestihne večeři v sedm ale zřejmě zjistil až v půl desátý, to jsou celý chlapi.

Takže ženský, přeju pevný nervy a letím zase zpátky do deníčku k Fantagiro.

Sandrine

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 26.08.03 14:03

Ahoj Marti,
neodolala jsem a píšu ti ohledně těch „sedánků na WC“.
Mně až tak moc nevadí, aspoň mám hodinu čas jen pro sebe ;-).....ale většinou (jako naschvál) ke konci té hoďky začnu potřebovat třeba čůrat…no, to snad fakt dělám naschvál, ne?!! Já bych mu nejraději občas skočila na klín, jak je to akutní, a on se ze záchodu vleče jako by šel na popravu. A ten odéééér!!! Díky za reklamy, které inzerují různá INTENZIVNÍ vonítka na WC.
Ale nejhorší je, když ráno vstaneme oba stejně. To se pak o dveře od WC přetahujeme :-) No fakt, to je jako by někdo v posteli odstartoval Závod Míru. Když to nestihnu první, aspoň se vklidu připravím a tak, ale zase…plynovou masku do vybavení bytu teprve chystám :-)
No nic, já jen, že s tím WC na tom nejsi sama.
 Kissie

PS: Zrovna včera se mi povedlo se zaseknout u časáku na WC - a miláček potřeboval taky jít…no to bylo řečí!!! ;-)

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 26.08.03 14:12

Claudie, co k tomu dodat?!!!
Musím to vytisknout a dát přečíst tomu svému - to je fakt přesné :-D
 Kissie

 
Missorka  26.08.03 14:18

Ahojky holčiny,
souhlasím se všema, že tohle téma je super. Teď to tak pročítám a kromě toho, že se šíleně řežu, mě zahřálo u srdíčka jak ty naše chlapy milujeme a nevyměnily bychom je. Neškodí si to čas od času připomenout. Mimochodem podobná diskuse v jejich vydání by mě docela zajímala - aneb máte přehled co vaši miláčci považují za legrační, zvláštní, na nervy lezoucí u nás???
 Peta

 
Meliska
Kecalka 194 příspěvků 26.08.03 14:23

Ahoj Claudie a všechny přelétavky :-),
opravdu jsem se pobavila, všechny vaše příspěvky jsou prima.
Musím říct, že hypochondra doma taky nemám. Co se týče nemocí, tak je to taky pravý opak, k doktorovi jde když má teplotu 39 nebo celou noc zvrací a ráno je bílý jako stěna. To už musí být. Ale mám pocit, že se tak kouká i na mě. Když řeknu, že mě bolí záda nebo břicho, tak na mě nevěřícně kouká, vždyť přeci stále stojím a něco doma dělám a neležím v posteli, tak jak mi vlastně může být blbě. Prášky taky zá:,–(ně nebere, to ho musím donutit, aby si vzal aspoň paralen na teplotu.
Ale co se týče nákupu, placení složenek, sjednání spoření, pojištění, různého běhání po úřadech a dalšího zařizování, tak se na něho můžu spolehnout a rozhodně to zvládá líp než já.
V kuchyni rád experimentuje s kořením, ale jíst se to dá a je to i dobré :-), uvaří jak čínu, tak ptáčky, ale horší je to pak s tím nádobím a se sporákem. Chlapi si samozřejmě během vaření nádobí neumývají, takže Himaláje to jistí :-)).
A domácí práce, raději se jim vyhýbá a nutně v tu chvíli musí jet na ryby, protože kdy jindy by jel, když už se tam do konce týdne nedostane. Ale když mu řeknu, tak mi samozřejmě pomůže, teda né utírání prachu a žehlení, ale vytírání a luxování zvládá na jedničku.
Prostě když jsem nemocná, tak jsem si jistá, že tam neshnijeme a neumřeme hlady :-).
Ale na druhou stranu je to typický chlap, špinavé ponožky u gauče, hozené slipy na křesle a dálkovač místo žezla v ruce to jistí. Nejvíc samozřejmě hypnotizuje televizi při fotbale a to si vždy vedu monolog. Kdybych se tam houpala na lustru, tak si toho určitě nevšimne.
Ale co mi nejvíc vadí na chlapech a je to určitě u všech, jak se strašně změní, když jsou s kamarádama a nebo když se napijou více alkoholu. Vím, že ženy nejsou taky určitě stejné jako doma, když jsou někde ve společnosti, ale není to taková změna. Neříkám, že se můj miláček opíjí nějak do němoty, ale frajeřinky před kamarádama se musejí dělat a v tu chvíli se mění v nezvladatelné zvíře, ba ne :-)), dělám si srandu.
Ale jaký na to máte názor vy, jací jsou vaši miláčci na oslavách, mezi kamarádama, no prostě ve společnosti cizích lidí?
Mějte se krásně Meliska

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 26.08.03 14:40

Claudie, Claudie…
vzorňáka, jo?…no, je fakt, že ty typické mužské „neduhy“ u něj mají podobu velmi mírnou (viz můj předchozí příspěvek).
Občas mě sice vytočí tím předlouhatánským vysedáváním na WC (což mu začínám zdárně vracet - díky knížce, kterou tam mám) ;-)
Ale co mě teda skutečně dokáže rozběsnit, jsou jeho připomínky na ženy-řidičky. Nebudu se raději moc rozepisovat, nebo bych se nezastavila.
On sice po tom, co si zanadává (přičemž ještě teď žasnu nad obsáhlostí jeho slovníku, co se ženských jmen a názvů týká) dodává:„Miláčku, já vím, že ty jsi jiná a vůbec ne taková…“ Ale na moji poznámku, že „napadal“ celé ženské pokolení moc nereaguje, max pronese výše uvedenou větu v ještě měkkčím podání (Jenže já jsem chlap nebo UFO, aby se mne to nedotýkalo?!)
Takže, jedinou obranu, kterou jsem za tím vynalezla je, že jakmile nějaký řidič před námi sebemíň zazmatkuje, jede moc rychle nebo moc pomalu nebo nedá blinkr nebo…no, prostě cokoliv,za co by si ženská za volantem vyslechla své, upozorňuji miláčka na neskutečnou nemožnost a absolutní antitalent toho řidiče před námi. Asi mu to dochází :-)
Ale musím přiznat, že když jedeme spolu a řídím já, nemá připomínky k mému stylu (jednou jsem prudce dupla na brzdu, zastavila u krajnice a požádala ho ať vystoupí…nevys­toupil, ale pochopil), a je dokonce galantní a skládá mi (už ;-) i poklony.
Claudie, bude to stačit? ;-)
 Kissie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 14:58

Kissie, to už jsi několikátá, kdo z tohoto deníčku něco dává přečíst tomu svýmu a už se trochu začínám bát, že se ti chlapi seberou a půjdou na mě, asi budu chodit příští měsíc kanálama :-)))
Claudie

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 26.08.03 15:18

Tak se dneska hlásím ještě jednou,
jak tak pročítám příspěvky, musím vám napsat o tom, jak můj manžel MILUJE čokoládu. Holky to je děs, já nemůžu mít ve špajzu ani čokoládu na vaření a tak mám své skrýše, protože co je byť jen trošku čokoládové u nás nepřežije 2 minuty!! Za to čokoládu v krabici s punčocháči, či v sáčku od rýže by ji nehledal :o) Doufám, že to nečte, jinak mám po skrýši. Taky jsem jí dávala do remosky (ale to už prokoukl), či do omáčníku po babičce. Jistě to znáte, ve špajzu nějaké oplatky pro případ náhlé návštěvy…To u nás nehrozí, zase jsou ve skrýši.
Když už je doma největší krize, dělá si tzv.„dobrotku“ normálně si nasype do hrníčku kakao, cukr a zalije troškou mlíka na takové blátíčko…Není on narkoman??

Tak tolik z naší čokoládové story.

Anna

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 15:37

Jo, jo, jo, to úúúplně stačí, protože téma řízení, na to jsem fakt zapomněla, to bych otevřela další maaaxi kapitolu, u nás je TO SAMÝ s komentářema na řidičky, do nedávna jsme měli škodu 120 a nemohli jsme si moc vyskakovat, ale teď máme rychlého ďábla, který jede kolik je třeba a tudíž všichni ostatní jsou „ženský, co to tady zdržujou“ a podobně, mě sice taky vždycky řekne, že já taková nejsem, ale když občas za jeho spolujezdectví řídím, tak to je něco!! Jestli jste viděly tu reklamu na …asi Rexonu, nevím, jak ON říká: Miláčku, pojedeme tvým autem a pak: Dej blinkr, předjeď ho, to stihneš, to je ještě oranžová, plyn, brzdiii a podobně, tak to je přesný!! :-)
No, kdyby to nebylo jeho auto, tak už jsem mu taky jednou zastavila ať si vystoupí.
Jo, taky když jsme měli tu škodárnu, tak když jsem jela sama říkal: „Hlavně ať se TI nic nestane! , zatímco teď říká: " Hlavně to někde neodři“ :-))) …a zkouší mě z křižovatek..
takže tohle by bylo opravdu prima téma.
Claudie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 26.08.03 15:44

Ahoj Aničko,
tak teď jsem teda vyprskla smíchy já, nad těma skrýšema a fakt doufej, že to nečte. U nás jsem čokofil já, ale co na miláčka zabírá a to mě opustilo tak v pěti letech je Pikao a Lesenka nebo jak se to jmenuje, takový ty tubičky a to cucá jak děťátko a neodolá … :-)
Claudie

 
Missorka  26.08.03 15:46

To je fakt dobrý!!! Můj muž miluje Piknik a Jesenku je schopnej ji vycucnout na jeden zátah!!! :-) Mysela jsem, že je to ojedinělý… ale koukám, že máš doma podobný zlatíčko :-)
 Peta

 
Toffifee
Zasloužilá kecalka 622 příspěvků 26.08.03 16:09

V pohodě Claudie,
když mi žena řekla, co tu tvoříš, tak jak na emimino nechodím, tak musím každý den shlídnout ty Vaše příspěvky:o)) lepší než televize. Ženě to pak čtu, když kojí a chudák Valča (viz Cipískova parta) pak nechápe, proč se ji ten cecík tak třese:o)) …a taky se tam… občas poznám, no:o)
Libor
PS. Zjistil sem, že jsem nalogovaný přes manželku…no, stejně jsme jedno tělo a jedna duše :o))

 
Anonymní  26.08.03 16:17

Ahoj holky,
tak k tomuhle se připujuju. Co se jídla týče, je u nás boj. Já se častokrát chovám jako náš pes - vrčím. Mělo mě to napadnout už při první dovolený, že to bude těžký - vraceli jsme se ze Šumavy a já už od Klatov skuhrala, že mám hlad. Miláček nic. Jak jsme míjeli jednu restauraci za druhou, moje nálada klesala. Čert vem restauraci, občerstvení je taky dobrý - je tady jedno bylo, hm a zase nic. A co občerstvení, to je hezká pumpa, tam mají určitě JÍDLO. Nakonec jsem to uhrála na čůrání - zastavil u pumpy. Než jsem se vyhrabala z WC, ládoval se na baru česnečkou. „A co jsi objednal mě !!!???!!“ „ale vždyť ty česnečku nerada“ Tak jsem tam seděla a čekala, až si to v klidu dojí a lomcoval se mnou vztek. Když se zeptal, jestli nechci ochutnat, málem jsem ho přizabila.

Jindy máma pekla buchty - ona umí fakt výborný, holt maminkovský. Já mám nejradši tvarohový, a to prostřední - bohužel jich tam moc není. No a protože jsem zrovna neměla chuť, vzala jsem si jednu prostřední (tu nejhezčí - vybírám to podle zvláštního klíče, jsem magor) a dala si jí stranou. Za chvíli mi manžel povídá - „na, nechceš kousnout?“ a podává mi krásnou prostřední buchtu. „ne, já teď nemám chuť“ „ale měla bys aspoň ochutnat, když už jsi si jí vybrala“ „cože, to je ta moje buchta? Děláš si ze mě srandu?“ Naoko jsem se vztekala, protože jsem nevěřila tomu, že by mi jí mohl sníst. Šla jsem do svý schovky a buchta nikde. Á, brouček je vtipnej, myslela jsem si, dělá, že mi jí fakt vzal a přitom jí jenom vrátil mezi ostatní. Tak jsem vzala milej pekáč a začala se přehrabovat v buchtách. Holky, ona tam fakt nebyla. Začala jsem mít podezření. Manžel mě pobaveně pozoroval a jestli to prej není tahle. Jasně že není, svojí buchtu poznám mezi tisíci jinými !!! On nedokázal pochopit, že si poznám buchtu a já zas nemohla pochopit že mi jí sežral. Byl tam plnej pekáč, tak proč zrovna tu jednu jedinou mojí? Nakonec jsme se málem pohádal kvůli blbejm buchtám. Ale mě šlo o princip, proč mi proboha všechno bere? U jídla neznám bratra ani manžela.

Totéž se opakovalo u mojí oblíbený Gejši - já si vezmu na chuť jeden čtvereček a než se otočím, je tam prázdnej papír. Kdyby ho aspoň vyhodil do koše, ne, on ho tam provokativně nechá plnej drobečků. Taky mi sežral koblihu a nevím co všechno ještě. Hrozně se tím baví, já už míň :-).

Sandrine

 
Anonymní  26.08.03 19:17

Ahoj,
tak tohle téma je vážně super.Můj muž je kromě obav z nemocí a děsné hysterie (je hrozný cholerik) jinak úplně skvělý.Uklízí,va­ří,luxuje,kou­pe děti,dokáže všechno opravit,zařídit ,prostě zvládne téměř všechno (když se mu chce).
V případě,že choří,tak ho musím neustále kontrolovat a on se odebere do naší ložnice,kde (min) 2 dny umírá.V opačném případě,když chořím já (tak jsem hypochondr-pořád mi něco je) ,zvládám celý chod rodiny,chodím s dětmi ven (i při horečkách) a ještě dokážu být milá na tatínka. Nedávno ho bolela hlava (nejspíš od krční páteře,protože se nepohybuje),ale můj muž si vsugeroval,že má nádor.Dokopat ho k doktorovi je umění.
Ještě horší je to s jeho záchvaty,když mu něco nejde.Zá:,–(ně všechno"rozša­luje".Absolut­ně nechápu,proč se říká o ženách,že jsou hysterické,protože na mého manžela (i tchána) prostě nemají!!!

Zuzana

 
Anonymní  26.08.03 22:50

Kissie :)) takhle to znám taky, ale už jsem našla i na to ráno řešení, prostě když máme vstávat stejně, tak manžela vykopu z postele tak o cca půlhodiny dřív, než je vůbec nutno, a až když vyleze ze záchoda teprve vstávám, protože se tam ještě před odchodem vrací :))

S tou hoďkou - to určitě děláš naschvál, vždyť já taky :-))) Jakmile manžela vidím, že si bere knížku, tak oznámím: Jdu první :) sice se mi snaží vysvětlit jak strašně je to akutní, ale nedám se, protože já jsem do minutky pryč, ale on tam pak tráví tu minimálně půlhodinu :)))

Svého času jsem rozesmála jeho sestru, chystali jsme se někam jít a manžel, že musí nutně na WC. Tak jsem zas sundala bundu (bylo to v zimě) a prohlásila, tak to mám ještě půl hodiny čas :-))))

 
Anonymní  26.08.03 23:08

Claudie - kdepak čerstvý výtisk novin, to je moc tenké. Nejraději si sebou bere knížku a on má samé úžasně „útlé“ knížečky. Čte Clancyho a to jsou bichle od 600 stránek výše :)))

No já kromě maminky mám konkurenci ještě v babičce - svíčkovou udělám to není problém, jenomže já jí moc nemusím, takže párkrát za rok u rodičů a babičky mi stačí. Koprovku bych zřejmě neuvařila z toho důvodu, že jí prostě nejím a kdybych jí měla ochutnat, tak by to nedopadlo dobře, tak holt tu si musí dát u maminky.

A jsem skutečně šťastně rozešlá s hypochondrem :)

Marti (Norreen)

 
Anonymní  27.08.03 08:02

Tak 100% to nečte, je v Rumunsku na horách jako průvodce, naštěstí. Ještě je sranda, jak nabádá psa, aby hledal čokoládku, jenže pes na něj kouká a nechápe o co jde, je to strašná prča. Jinak okolo Pikaa a Jesenky (vlastně okolo celého oddělení sladkého) se v obchodě nesmíme ani ochomýtnout, kdyby mu to nebylo blbé, zblajzne to už před placením.

A.

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 27.08.03 08:34

Ahoj Libore „fousáči“,
to mám ale zatím jen štěstí, že to čte chlap, který je pohodář a bere věci s nadhledem. Mimochodem, ten můj miláček to četl taky, teda ten úvodníček, na zbytek neměl sílu :-))) a přežil to.
Pozdravuju Zuzku i Valušku, já zas čtu moc ráda je.
Claudie

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 27.08.03 08:39

Tak holky ještě pár zážitků o které jsem se nepodělila

Nádobí - tak jedna z prací, které prostě dělat nebude - utře ho, uklidí (někdy i správně) ale mýt ho nebude.
Odpadky - no s normálními odpadky problém není (když už prskám) tak vymění pytel v koši a dojde je vyhodit, ale protože tu není tříděný odpad, a vyhazujeme samozrejme i PET lahve, je na ne vdzycky vycleneny pytel a maji se seslapat a hodit tam a kdyz je plny, tak se proste dojde vyhodit. No lahve jsou vzdy vzorne srovnane v rohu aby neprekazely, ale ze by byly tam co maji, to taky ne.
Jiny uklid - ja vytiram, manzel luxuje
A hlavne řekla jsem mu ze to co je za dveřma me nezajima, takze kdyzžje na nas řada na uklid chodby je to na něm. A musim rict ze to dodržuje…

S tím manželovým vařením to taky není žhavý - jak jsem psala má pár jídel, která vaří „v sebeobraně“ :-) - ale jinak proč by se to učil :))

No a co se týče dělení - o čokoládu či sušenky se podělí (to spíš mívám problém já, ale dělíme se celkem vzorně) - ovšem o oříšky či bramborové lupínky no to ne. To zjistím až když vedle gauče u televize, je prázdný pytlík od buráků či lupínků. Samozřejmě nechá tam 1-2ks a děsně se diví, že prskám, že to mohl rovnou ten sáček vyhodit.

Ale jak už jsem psala včera, zas má jiné dobré vlastnosti a tou hlavní a nejdůležitější je to že mě má rád :) Určitě i já mu dokážu lézt na nervy a tak to chce zachovat klid :)

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 27.08.03 08:40

Ha ha, samozřejmě jsem myslela taky Jesenku a ne Lesenku, nemám přehled :-) a jsem ráda že v tom nejsem sama, ale zvláští výcvik psa na „hledej cokošku“, to je fakt perlička :-)))))
Claudie

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 27.08.03 08:45

Tak to přesně znám, ten můj taky miluje čokoládu nade vše. Hlavně miluje Tatianu, když spolu někam jedeme autem, tak má u mých nohou odhozených asi 200 prázdných obalů od Tatiany. Nebo úplně miluje takovej ten žlutej sojovej špalek, kterej je neskutečně sladkej. Vždycky se musím smát, když se mi snaží jako nabízet jestli si nechci kousnout a v jeho očích úplně vidim říkat " opovaž se si kousnout, vždyť mi to sníš". A nebo takový ty arašídový křupky, zrovna včera snědl jeden pytlík asi během 2 minut a když jsem řekla, že mi ani nedal tak mi nabídl drobky co zbyly v míse, že prý ty jsou nejlepší. Já to stejně nejim ale naschvál vždycky rejpu že mi nenechal, jelikož se vždycky musím smát pod vousy.

čauky
Míša

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 27.08.03 09:15

Claudie, neboj se.
Milan má smysl pro humor a tyhle věci bere s nadhledem :-)
Ten příspěvek včera, který jsem mu dávala přečíst, ho rozesmál. Mám ti vzkázat, že:„Pěkný!“…a „trfný“, dodávám já.
 Kissie

 
kissie
Povídálka 21 příspěvků 27.08.03 09:39

Jak to tady tak pročítám, tak zjišťuji, že ten můj je takový malý kříženeček se všemi vašimi zlatíčky, prostě takovej miloučkej podvraťáček (to mu vracím za svého/jeho psa ;-) Fakt, z každého má něco :-)
Ale vážně, k tomu sladkému. Já teda moc sladké nemusím, ale čas od času mě přepadne šílená chuť a pak si něco sladkého zobnu. No, včera jsme venčili psa, a jak se tak vracíme, přijelo do jedné z bočních ulic auto Family Frost. Milanovi blýsklo v očích. „Miláčku, co kdybychom si něco dobrého koupili?“ „Já si sebou nevzala peníze.“ (na co taky do parku se psem?) „No, já nějaké u sebe mám“ Nepátrám po důvodu, ale odkývám mu, že teda můžeme něco koupit. „Víš, oni dělají takový výborný větrníčky plněný nějakým skvělým vanilkovým krémem!“ Nevím, protože jsem od nich kupovala něco naposledy před X lety. Milanovi blýská v očích čím dál tím víc. Jdeme, kupujeme jedno balení a mizíme domů. Milan vysype větrníčky na talíř, aby trochu rozmrzly - pak jsou prý baječný! Já se pouštím u zpráv do žehlení (hromada by mohla konkurovat Vysokým Tatrám). Milan opatrně jeden zkouší a se slastným úsměvem mi oznamuje, že ještě nejsou SPRÁVNĚ rozmrzlé…a bleskově v něm mizí zbytek nerozmrzlého větrníčku. Pak už jsou OK. Bere si dva a usedá spokojeně do křesla. „Já chci taky!“, ozvývám se. „Ale vždyť ty nejíš sladké!“ namítá vyděšeně. „Ale chci ochutnat. Podáš mi jeden, prosím?“ (stojím pořád u žehlícího prkna). Neochotně mi nabízí jeden z těch, co si přinesl. Okusím, jsou dobré, takže si klidně dám ještě. Chvíli žehlím a miláček se nenápadně plíží k talíři. „Milane?!“ To jsem fakt nevydržela - mezi prsty měl jeden, v dlani ukrytý druhý a v druhé ruce další. S nepopsatelně tragickým výrazem ve tváři se jednoho z těch 3!!! vzdává a podal mi ho. A zrhuba ve stejném duchu to pokračovalo, než byl talíř prázdný. Pak si jenom povzdechl:„No, to jsem měl koupit ty balení dvě, kdybych věděl, že mi to CELÉ sníš!!“ Jen dodávám, že já z počtu 20 měla cca 4. :-)
Takže Jesenkám a Pikau, brambůrkám a podobným laskominám fakt po včerejšku rozumím ;-)
 Kissie

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 27.08.03 09:43

Teda děvčata tady se to rozjelo ve velkém, jen přemýšlí, jestli nejsou nějaké stránky pro chlapy a jestli oni takhle nedrbou i nás :o)

Napadla mě ještě jedna perlička z domova: balení na cesty.
Jelikož je můj muž vášnivý horal a každý kopec je jeho, je machr na balení. Už jsme s ním absolvovala 3 letní dovolené (Rumunsko, Chorvatsko-hory a letos Řecko) a balení u nás probíhá komicky. Já bych nejraději nabalili kde co, co kdybych to potřebovala. Tak můj muž vypracoval seznam. Navíc zastává názor „co nemám, to nepotřebuju“ a navíc letos na 15 denní dovolenou vymyslel, že se vezme jeden 80 litrový batoh a já budu mít na zádech jen malý příruční. Na jedné straně ho chápu, jelikož jsme putovali a kdo to má tahat,ale na druhou stranu mě už na seznamu zarazilo, že mám povolené pouze 4×kalhotky, 2× tričko (však se to přepere), 2× kraťasy, 3× ponožky. No dopadlo to tak, že jsem toho měla víc, holt jsem to do toho batohu namačkala, a opovážila jsem si vzít sandály a „vietnamky“!! Musím poznamenat, že v tom velkém batohu byl i stan, spacáky a jídlo na těch 14 dní!! Ještě jedno pravidlo Roman zastává: „bere si jen škaredé věci a pak je tam nechá a nazpět už nemá plný batoh“. Letos jsme se prala o každou věc (měla jsem i natáčky, hihi), dokonce mi nechtěl vzít ani karimatku a tak jsem jí zbalili pod paží a jelo se.
No holky, pokud chcete školení, jak úsporně balit, domluvím Vám lekce.

Tak páááá
Anna

 
Anini
Kecalka 371 příspěvků 27.08.03 09:46

Zapomněla jsem dodat, že jsem teda v tom velkém batohu letos neměla ani jedny dlouhé kalhoty a ani jednu mikinu, či triko s dlouhým, takže jsem se modlila, ať neuhodí v Řecku mrazy.Taky v těch vedrech si Roman neodpustil poznámku o tom, že jsem zapomněla Hubertus.
Naštěstí mrazy nebyly a já to přežila i s těmi třemi kusy spodního prádla :o) a dovolená byla úžasná

 
Magrata
Kelišová 7461 příspěvků 27.08.03 11:59

ahoj
neodolám a ještě jednou napráskám svýho manžílka:-)

Rýmička - vždycky na jaře trpí alergii,celou noc smrká,chrchlá­,prostě mě budí:-),oči má jak angorák a v nich vyděšený výraz,ale na alergologii NIKDY!! vždyť by do něho píchali jehly a tak vůbec.

Sladkůstky - miluje JESENKU a to moc.Jinak je pravidlem,že v neděli,tak v deset večer,zasedne před lednici a doslova jí vyžere.Jednou tam zůstalo máslo a kečup.

KAMARÁDI - v té chvíli zjištuji,že jsem si vzala naprosto jiného člověka:-)) momentálně si ze mě dělá legraci,že až budu rodit,veme kamarády a pivo a všechno to natočí na video( naštěstí vím,že kecá,protože je strašně starostlivý)

CESTOVÁNÍ - balí si sám,ale taky dělá seznam a zakazuje mi vzít íc než dvě trička.Taky to tajně pašuji.

Ale jak už jsem jednou napsala,jinak je to naprosto úžasnej chlap,který se o mě stará,miluje mě,maže mi chleba,věší pradlo a toleruje moje výbuchy vzteku:-))

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 27.08.03 13:04

Tak jsem tu s další várkou, protože jen co se tu něco šustne, už čtu a směju se pro změnu já, u některých teda obzvášť, píšete fakt super zážitečky.
Zdravím Pavču a Anini, „matky“deníčku, jsem ráda, že jste taky přispěly a že jsem se tedy pobavila!!!

Pavčo: TAKY drobíme,a jak, zá:,–(ně mimo prkýnko? a na vanu říká: " zase SE TO ucpalo". No bodejť by ne, když je to plný jeho fousů a chlupů. Díky za dlouhý příspěvek a snad Tě sem práce ještě pustí!

Anini: to se tedy trochu „děsím“ svatby, jestli pak ztratí i ten zbytek dovedností , co ještě občas dělá :-)))

Misenka: rozseklé a šité stehno se POVOLUJE, to už je doooost vážný na konejšení a soucítění, možná i na ten broskvový kompot. Ale ty pupínky!!! , to už je chlapík zpátky v kategorii HYPO :-)
S nákupy máme to samý, kupuje předražený věci, záí:,–(ně třeba tuňáka Rio Mare za 40,– a když jdu já, koupím si nějaký no name Giana za 9,90,– a taky to stačí.
Jo a TATIANA mě dostala úplně, já zas dostávám kousnout s takovým tím pohledem „ne aby sis kousla MOC“ nejčastěji Twistra, to je jeho. Nebo mi ho nastaví k puse tou stranou, kde je jen to samotný těsto a ne náplň.

Sandrine: posílám pozdrav „konverzačnímu expertovi římská dvě“. K tomu seznamu nákupů ti napíšu ještě něco mnohem šílenějšího, jedna moje kamarádka posílá manžela na nákup tak, že mu musí napsat seznam podle POŘADÍ uložení těch věcí v obchodě!!!!!! Aby prostě šel a nemusel se vracet a to ještě záleží kam jde, takže ona zná Kaufland, Penny a všechny další nazpaměť a ví, že když do Kauf. nenapíše jako první zeleninu, že jí prostě nemá a podobně. Síla.
Scénka s pumpou i s buchtou nemá chybu, my se zase nehádáme o prostředky, ale o KRAJE, takový ty extra propečený kraje i trochu připálený z pizzy, koláče, zapečených věcí, to je boj! A kůžička z kuřete!!!!!

Missorka: To víš, že jsem se zeptala, co můj miláček považuje za „zvláštní“ na mě, no to se ví, že jsem se dozvěděla svý, (bylo toho dost) ,ale měl v zá:,–(ě ve všem pravdu, pobavilo mě ale, že jedna věcí je „jsi zavřená hodiny v koupelně a já nevím, co tam děláš“, nešlo mu o ten čas, ale co tam můžu vydržet dělat. No jo, ale já jaksi nemám touhu se před ním producírovat s naplácanou maskou nebo nohama nastříkanejma depilační pěnou, s balzámem na vlasech apod., takže prostě neodemknu koupelnu, dokud nejsem zase člověk, však bude ještě mít příležitostí dost vidět mě v natáčkách. :-)

Melisko: taky skoro vzorňák, ještě že má ryby a fotbal, řezala jsem se smíchy, protože jsem si představila jak se houpeš na lustru a on skanduje " Spar- ta Spar-ta" a nevnímá.
Jací jsou na oslavách a s kamarády napíšu zvlášť aby se ještě někdo přidal, protože to stojí za to, to je taky téma!!

Kissie: tak to jsem se tak bavila až jsem se maskovala za monitorem, abych nebudila smíchem podezření okolo. Schválně se na ty větrníčky kouknu až přijedou, u nás Fam. Frost jezdí naštěstí tak brzy, že to ještě ani omylem není z práce doma, ale větu „tys mi to CELÉ snědla“ znam

Zuzka: zručný hysterik, hmmmm, tak to je unikát :-)))

Norreen: díky za další příspěvek, inspirovalas mě hláškou že nádobí uklidí „někdy i správně“. PCHÁ!!! Nikdy!!! Nádobí tedy občas uklidí, ale je to pro mě fakt spíš utrpení než pomoc, když to pak hledám, přijde mi, že snad schválně vymýšlí skrýše, malý rendlíček hozený do papiňáku jsem našla asi po měsíci až jsem teprve něco dusila, odměrka mezi zavařovacíma sklenicema a jiné?

Anini: těch stránek, kde chlapy drbou nás se taky trochu bojím?.
Na téma: jak chlap balí zavazadla opět píšu zvlášť, to taky stojí za to, žes to zmínila!!!

Magrata: další „práskačka“ se ještě chytla na tipy ostatních a dala ještě další drby do placu a hurá, další „Jesenkář“!!! :-)))

Jdu napsat ještě něco o tom chování „mezi svými“ a balení se na cesty, takže se mě jen tak nezbavíte,
pa pa čus bus autobus
Claudie

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 27.08.03 13:25

Holky, díky Anini, že si vzpomněla na další záležitost, která stojí za zmínku a to je balení se na cesty. Doslova se podepisuju pod její příspěvek, tak jednak: sbalený je za pět minut čistého času přesně a nerozhoduje, zda zrovna jedem na víkend či dvoutýdenní dovolenou, do jednoho mini batůžku se mu vejde spacák, karimatka, stan, dvoje boty a vše, co potřebuje a většinou i bochník chleba, zatímco v mém rozložitém batohu po zabalení „ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÝCH věcí“ nezbývá ani skulinka pro pravé trekingové boty, které jediné nakonec budu opravdu potřebovat a spacák vozim zá:,–(ně mimo jako zavazadlo č. 2. A potřebuju min. hoďku, vždyť si to musím připravit, rozložit, rozhodnout se zda červený svetr nebo šedou mikinu, což kolikrát považuju za rozhodnutí ZÁSADNÍ a natolik osudové, že si obojí musím vyzkoušet jak se hodí ke kalhotám, které si beru? a už to jede, pak najít správné barevné kombinace (přece v těch horách nebudu nevkusná?), pak do koupelny a sbalit veškerou kosmetiku a co ho vytočí spolehlivě: před každou cestou si chci umýt hlavu a to je teprv zdržení. U nás pátky vypadají tak, že předem je mi dán povel: v SEDM ojíždíme, takže to musím běžet z práce tak ve 4 a tak tak to stíhám a on za pět sedm vytahuje teprv batoh ze skříně.
Na letošní Krétu jsme jeli takto: On: apartní kufírek pro dámičky na kolečkách velikosti školní brašny, v něm vše, i věci na potápění a tuna konzerv
Já: taška národní hokejové reprezentace, nepočet párů bot, troje plavky (co kdyby) a všechny moje oblíbené šatičky (pak pršelo? ehm?). Musím říct, že cestou na letiště jsem teda proklínala každý papírový kapesník navíc a chudák to chvílema stejně táhnul on.
Při té příležitosti jsem dostala poučení že naše děti děti bude zá:,–(ně balit ON nebo budou mít přesně daný seznam a běda jak ho překročej, že budou kontroly.
Takže k tomuto se jistě taky někdo připojíte, fakt ještě že teď máme toho kombíka, tam se toho nahází horem dolem spousty a ještě je poloprázdnej.
Jak je to u vás?
Claudie

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 27.08.03 14:05

holky tak možná se stal zázrak - můj manžel, který většinou nezavolá apod. No jak jsem si stěžovala včera, tak právě volal.

Že prý je za půl hodinky doma - ale nemyslete nebyl to zázrak - chtěl jen jestli bych mu připravila kafíčko :)))
No proč ne, někdy to dělám taky tak :-))))

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »