Přelétavý deníček X. - Žena za volantem aneb jak nám to jde

norreen  Vydáno: 21.09.03

Ahoj děvčata, tak vzhledem k tomu že se nikdo o deníček nepřihlásil ujímám se ho já. Jubilejní X. deníček na Téma: „Žena za volantem“.

Asi to každá z vás zná. Oblíbený komentář různých chlapů - Žena za volantem=auto bez řidiče a na nás je abychom to vyvrátily. Tak čím začnu - asi sebou:

Řidičák jsem začla dělat r. 1994 - koncem roku. První zkoušky se konaly - 29.12.1994 - testy dopadly naprosto skvěle plný počet bodů, jízdy - to byla tragédie - nervozita udělala své, takže v pulce ledna se konalo repete - opět neúspěšně. Ráno začlo chumelit a nějak jsme se se zkoušejícím komisařem neshodli na počtu pruhů na silnici. Tvrdil že tam byli dva a já nedala blinkr při přejezdu z pruhu do pruhu - no hádejte se ;-)

Tak holt dotřetice. To už jsem uspěla. Akorát jsem celou jízdu jela sama a žádné sřídání v půlce se nekonalo. - takže řidičák mám od února 1995.
Nějakou dobu jsem se stejně bála jezdit. Můj tehdejší přítel mě dokázal totálně znervoznit. U sebemenší chybky na mě začal řvát a to se samozřejmě stupňovalo. Později jsem začla jezdit bez něj a hned bylo líp. Dneska pro mě auto rozhodně není nepřítel.

No a vezmeme pár karambolů.

  1. Můj vlastní - to byla doba kdy mi ještě pořádně nestihl oschnout inkoust. Můj tehdejší přítel si zvrkl kotník a já slíbila sjet tetě do vedlejší vsi pro nákup. Za silnicí byl hodně hluboký příkop a já neměla ten správný odhad, takže ze strachu před sjetím do příkopu jsem začla vytáčet brzo a škrtla jsem nárazník o sloupek. Jelikož to jenom lehce drblo, tak jsem dojela na nákup a vrátila se zpátky. Ovšem moje teta stihla vyrobit pěkný zmatek. Přiběhla za přítelem, že jsem mu rozbilla auto. Jak nemohl došlápnout, tak div „nevyběhl“ ven. Co s chlapem neudělá strach o jeho plechového miláčka. Když se mu ulevilo že nebude tak zle, když jsem odjela, tak mu řekla, že jsem rozbila blatník. Když jsem dorazila zpátky tak k tomu autu přímo utíkal. Podotýkám že jedinou škodou byl 1,5cm škrábanec na nárazníku. ;-)))
  1. To už bylo po rozchodu s přítelem a s mým vlastním autíčkem Š120. To už jsem jezdila pravidelně. A to si představte. Měla jsem tu drzost zastavit na vedlejší silnici, když po hlavní jelo auto. Do mě vrazil chlápek s favoritem a hned mě seřval proč jsem zastavovala, když ten maník s mercedesem na proti to přejel. Odpověděla jsem že jsem zastavila proto že na hlavní jelo auto. Nejprve se nadechl na nadávání a láteření. Nakonec se zmohl jenom na komentář, že udělal chybu že se nekoukl. No větši škodu měl rozhodně on. Já měla na autě tažné zařízení.

Další karamboly už nebyly. Akorát když jsem prvně ze své či přítelovi Š120, přelezla do našeho nového Daewoo Matiz, tak jsem málem při lehkém přibrždění prošla předním sklem. Ale jinak v pohodě.

A shrnutí: Znám ženy u kterých platí že Žena za volantem=auto bez řidiče, ale znám i takové chlapy. A stejně znám ženské, které každého chlapa strčí do kapsy. V době kdy jsem pracovala v nákladní dopravě - setkala jsem se se dvěma - jedna jezdila na kamionce s návěsem a ta druhá na tuzemsku se soupravou 8+16 a můžu říct, že zajíždět k rampě jako ona uměl jen málokterý chlap.

Když náhodou před náma jede někdo příšerným stylem, komentuju - a všimnul sis že to nebyla ženská, ale chlap. Jo můj manžel uznává, že lidi jezdí různě. A daleko horší než ženy za volantem jsou řidiči v klobouku.

Holky tak pochlubte se taky svými začátky, úspěchy i neúspěchy.

Martina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Magrata
Kelišová 7461 příspěvků 22.09.03 07:23

ahoj Marti,
já jsem dělala řidičák v roce 2000 a taky napotřetí. Moje první cesta autem byla strasliva,vůbec jsem nevěděla,co mám dělat. Naštěstí můj koblížek je zlatíčko,nekřičel na mě a vůbec mě nenervoval.Začala jsem jezdit,nejdřív ve 120,pak nám ji ukradli,teď máme Suzuki a jsem spokojená. Je fakt,že Filip od roku 2000 nesedl za volant a kamarádi si z nás dělají legraci,že se v březnu do porodnice odvezu sama:-))
měla jsem jediný karambol,po silvestru jsem couvala ,všichni kamarádi vylezli a já se samozdřejmě strefila do sloupku.No to jsem si vyslechla ,i když polovina z nich jsou neřidiči.
myslím si,že je úplně jedno jestli řídí ženská nebo chlap,ale v momentě,kdy předjedu na dálnici chlapa,vím,že během minuty mě předjede,protože jinak by se zbláznil:-))
zdraví řidič Magráta

 
Sandrine
Kecalka 166 příspěvků 22.09.03 08:28

Ahoj holky přelétalky,

k řízení nejde nic nenapsat :-)))) Moje zážitky jsou celkem pohodový, až na autoškolu. Řidičák jsem si dělala až ve 22 letech, chtěla jsem udělat radost tehdy příteli (dnes manželovi). Představovala jsem si to tak, že se potají zapíšu do autoškoly, naprosto bez problémů si udělám řidičák a pak mu ho vítězoslavně ukážu. Měla jsem to dokonale natrénovaný. Do autoškoly jsem se zapsala, první hodina na parkovišti byla těžce v pohodě, všechno perfektně vycházelo. Druhá hodina mě vrátila zpátky na zem. Jela jsem na parkovišti na křižovatce do tvaru T a odbočovala - začala jsem moc brzy a zůstala jsem zaklíněná v obrubníku (pro představu: měla jsem přední kolo, roh obrubníku narvanej pod autem a zadní kolo a nemohla jsem ani dopředu ani dozadu, couvat jsem pochopitelně neuměla). Instruktor na mě začal řvát, že jsem mu zničila auto a že je teda zvědavej, co s tím budu dělat (druhou hodinu v autě!). Dneska bych vystoupila z auta, řekla mu, ať si to zařídí jak chce, že je to jeho práce a nenechala bych se sebou takhle zacházet. Tehdy jsem se rozklepala, nechala na sebe řvát a domů se vrátila s pocitem naprostý ničemnosti. V takovým rozpoložení mě našel manžel. Brečela jsem mu na rameni, že už tam nikdy nejdu. Nechápal kam, tak jsem mu prozradila můj superplán. Utřel mi slzy, vyjel se mnou na pole, po:,–(il mě za volant a něco mě naučil. Autoškola byla horor, ale zkoušky jsem udělala na poprvé a ačkoli mě řídit rozhodně nenaučili, měla jsem svého „učitele“-amatéra, kterej je strčil do kapsy.

Pa

Sandrine

 
Anonymní  22.09.03 08:57

Tak ak mozem, tak sa pridam aj ja. Vodicak som robila v roku 1997.Testy na plny pocet bodov a aj jazda dopadla skvele. Som pomerne technicky typ zeny.Velmi rada soferujem a zaoberam sa roznymi „chlapskymi hrackami“. Soferovanie ma velmi bavi a dokazem sa pri nom totalne uvolnit a prist na ine myslienky. Soferujem uz hmmm ako tak pocitam peknych 6 rockov. Avsak s jednou malou nehodou na konte :o))). Trocha neprisposobena rychlost a jeden spomaleny sofer predo mnou. Tak si to odniesol predny naraznik a na tom druhom aute predne dvere a svetla. No skodu opravil moj velmi zrucny muzicek, tak ma to moc vela nestalo. V tieto dni cakam mimiska, som na zaciatku 6. mesiaca a tak si spolu soferujeme. Aj mimiskovi sa to paci,lebo vzdy, ked sa niekam vyberieme, tak v aute je taky spokojny.
Takze to je tolko k mojmu soferovaniu. Verim,ze premavka na nasich cestach a hlavne taky agresivny soferi sa ukludnia, spomalia svoju diabolsku jazdu, otvoria oci a vsimnu si, ake su zeny povabne a sikovne soferky :o))).
Takze, mile zienky-soferky, prajem Vam vela zdravia, stastia, odvahy a mnoho stastnych najazdenych kilometrov na vasich tatosoch.
Pekny den zela Lenka a jej maly mimisek.

 
misenka
Echt Kelišová 8602 příspěvků 22.09.03 09:06

Ahojky,

já si udělala řidičák asi 2 měsíce před mýma 18týma narozeninama ale dostala ho až jak mi bylo 18. Naštěstí jsem udělala vše napoprvé (byla jsem na sebe hrozně pyšná - byla jsem první z rodiny, kdo to udělal vše napoprvé). Hned po získání ŘP jsem se nebála a občas jezdila máminým autem. Pak jsme jednou jeli s kamarádkou autem a vybourali se, nikomu se nic nestalo, ale já se od té doby bála řídit a lekala se, jen když někdo prudčeji zabrzdil. Pak jsem jezdila do práce (asi 15 km) autobusem,ale jednou jsem to nestihla a tak jsem si šla vzít auto a jela jsem. Od té doby jsem se přestala bát a jezdila. Bohužel se mi pak objevili určité zdravotní potíže, takže teď řídit nemohu. Ale vždy když vidím nějakou ženskou za volantem, tak jen tiše závidím, už vidím sebe, jak sedím za volantem, puštěný rádio a pohodička. No tak snad se vše nějak vyřeší a já opět budu patřit mezi Vás - řidičky.
Mějte se zatím krásně
papa
Míšenka

 
Anonymní  22.09.03 09:13

Ahojky ženský, nedá mi to, abych na tento článek taky nezareagovala a nepřidala tu svoji třošku.Řidičák jsem udělala ještě před mým 18 rokem a to napoprvé.Tenkrát jsem si myslela, jak perfektně umím řídít,ale jen pár měsíců po zkouškách jsem si zpětně uvědomila, jak se opravdu v autoškole řídit nikdo nenaučí.Každým měsícem jsemna sobě pozorovala pokroky.Všichni to určitě znáte: první jízda bez spolujezdce,větší rychlost než 70km/hod, jistota v parkování.(jen tak mimochodem, v autoškole jsem poprvé couvala až na zkoušce - nikdo se neobtěžoval to se mnou vyzkoušet dřív.Kdyby nebylo mého tatínka, tak necouvám ještě teď).
První bouračka samozřejmě byla - myslím, že tím si projde snad každý.S čerstvým řidičákem v kapse - jistá si úplně ve všem-jsem narazila „pánovi v klobouku“ do auta.Dával blinkr do prava a odbočil do leva.Po těch letech si musím přiznat, že teď bych takvou situaci zvládla- předvídat se v autě prostě musí,ale tenkrát .....
Můžu vyskočit z kůže, když někdo řekne ženksá za volantem= auto bez řidiče!! Nechci tady říkat,že rychlost je známka dobré jízdy,ale přece jenom, když moje průměrná rychlost (neeee ve městské zácpě) je rozhodně vyšší než 90km/hod a 6 let jen s jednou nehodičkou, naježděno mám spooustu km a ještě žádný spolujezdec (ba ani kluk v pubertě), mi neřekl, že bych jela špatně - naopak (hlavně můj přítel) mi i kluci říka(li)jí, že jsou překvapení, že nemají strach a že není vůbec poznat, že za volantem je „ženská“.
Už toho nechám, tenhle příspěvek bude děsně dlouhý a nehci tady nikoho nudit,ale mám spoustu kamarádek, které jezdí perfektně a mám taky kamarády, kteří nejezdí vůbec perfektně.
Všechno je jen o cviku,když se jedzí, musí to zákonitě jít.Ale problém je spíš v tom, že když jede pár (manželé) automaticky si za volnat sedá chlap a pak má samozřejmě větší „praxi“.

PS: spolu se mnou dělalo řidičák 29 lidí a z toho 2 kluci neudělali testy a 2 jízdy! Holky všechny!!!!

JInak deníček je super, čtu ho, ale přispívám poprvé.Jen tak dál holky!
Mějte se krásně a spoustu km bez nehody, ať těm chlapům ukážeme, že nejsme o nic horší ba právě naopak!!
Páá Drosera

 
Sykorka
Kecalka 150 příspěvků 22.09.03 10:30

Ahojky!

Řidičák jsem si dělala na gymplu v rámci nepovinného předmětu - takže jsem taktéž třímala řidičák v ruce ještě před 18. narozkami. První veselá příhoda se udála hned v autoškole - měli jsme sice trenažér - ale to byla spíš legrace a hned potom první jízda (dopoledne při hodině volna) jsme s kámoškou vyrazili - ona od školy v centru rovnou v provozu cca 15 km za město - tam střídačka a já zpátky - představovala jsem si nějaké velké parkoviště a místo toho hnedka provoz a tvrdá silniční realita - ale dokázali jsme v pohodě dojet - naštěstí. Potom jsem se učila jezdit s autem rodičů - ti měli Wartburga s řadicí pákou nikoli vedle sebe, ale na volantu - tam, kde obvykle bývá blinkr - no to jste měli vidět, jak při řazení lítalo auto z jedné strany silnice na druhou …ale taky jsem to nějak vybrousila.

Potom, když jsme se dali dohromady s partnerem, tak jsem dostala roli jeho osobního šoféra, neb tvrdil, že řidičák k životu nepotřebuje a že ho mohu klidně vozit - takže zkušenosti byli nabrány, postupně se přidala i auta služební a vcelku jsem se vyjezdila. Před pár lety si tedy partner řidičák taky dodělal - takže jsme se začali u řízení střídat, ale teď, co jsem těhotná zase řídím častějí - neb odolávám démonu alkoholu a můžu za volant sednout kdykoli.

Jinak nehoda taky byla - hnedka čerstvě po řidičáku - v popojížděcí zácpě (byla tam vyfrézovaná silnice a na konci se muselo najet na schod na původní úroveň vozovky) tak přede mnou jel náklaďák (rychlost cca 10 km/h) a nějak z toho schodu sjel pozadu zpátky a já nebyla dostatečně daleko - takže to odneslo jeho světýlko a policajti se smáli a říkali, že nižší pokuta než stovka bohužel neexistuje …

Musím přiznat, že mě řízení mooooc baví - cítím se přitom dobře a troufám si říci, že jsem v řízení dost šikovná (dokonce mě v tom utvrzují i kamarádi, které občas přepravuji). Jinak se trochu bojím na ledu a sněhu, když to klouže - zúčastnila jsem se coby spolujezdec dvou nehod, při kterých se auto točilo na kluzké vozovce o sto šest, ale smyk už se mi na náledí taky podařil a vybrala jsem ho - takže to snad tak zlé taky nebude …

Jinak souhlasím s tím, že nejhorší jsou řidiči kloboučníci - s touhle kategorií se prostě nedá nic srovnávat.

Řízení 3× zdar
Sýkorka

 
Babinka
Povídálka 20 příspěvků 22.09.03 12:51

Ahoj přelétavky

Nedá mi to, abych taky nepřispěla. Já jsem si dělala řidičák v roce 1999. Zapůsobila jsem na učitele svou technickou „zdatností“ - ptal se mě a mé kamarádky - tohle je co děvčata ??ticho, no co je to je to dy no dy. Vypadlo ze mě „dynamo“ ??v té chvíli nevěděl jestli se má smát, nebo plakat " to je diferenciál!!!"
Zkoušky jsem naštěstí udělala v pohodě na poprvé - měla jsem dobrou trasu, ale vyježděná jsem moc nebyla.
Když jsem se pak řítila městem - v očích smrt, říkal mi můj koblížek - Gábinko, kolik se jede po městě? - a já na to 50 - vytřeštěně jsem čučela na tachometr, no a on na to Proč jedeme 35? Žádnou kalamitu jsem naštěstí (teď klepu na něco tvrdého a blbého) neměla, řídím když se mi chce, nebo když musím. Nejsem ještě úplně vyježděna, ale 35 se už po městě neploužím :-)))

Babinka

 
Pavca
Kelišová 6289 příspěvků 22.09.03 13:45

Ahoj přelétavky,

teda Noreen, no to je téma! Tohle jestli bude číst nějakej chlap, tak ho asi klepne a bude si ťukat na čelo, jak my si o sobě myslíme, že jsme zdatné řidičky a přitom, kdybychom se neploužily po silnici, oni chlapáci by si mohli jezdit jako v ráji…

Takže něco málo o mě a mých řidičských schopnostech. Řidičák jsem si dělala taky v 18-ti, ale protože jsme neměli doma auto, moje maminka řidičák na auto nemá, akorát na motorku, tak jsem nějakou dobu nejezdila nebo jen tak kousek s autem vypůjčeným, potažmo jsem posloužila jako noční řidič, když se jelo z nějakého flámu a všichni ostatní měli mírnou hladinu alkoholu v krvi.

Před pěti lety jsem nastoupila do prvního zaměstnání a pak to přišlo. Můj tehdejší šéf potřeboval, abych byla jaksi „k dispozici“ neustále a tak mu lezlo krkem mé každodenní dojíždění přes celé město tramvají a tak usoudil, že když mám řidičák, dostanu firemní vozidlo a budu tady nejpozději za 10 minut. A tak jsem začala vlastně od znova, zvykla jsem si napřed na ojetinky a pak jsem dostala autíčko zbrusu nové, ale bylo to žihadlo, pro ty kdo se vyznají to byl Golf, V5 s obsahem 2,4 v benzínu. Takže nějakých 240 km/h na dálnici mě nemohlo rozházet. no nebudu to natahovat, asi dva roky jsem řádila na silnicích jako tajfun, naštěstí bez nehody a pak mi došlo, že je na čase přestat blbnout, protože za volantem jde o život a ty předpisy asi k něčemu budou.

Takže dnes jsem pozorný řidič, většinou dodržuju i rychlosti, mám najeto několik desítek tisíc kilometrů (vlastně každej rok pracovně najedu tak 45 tisíc km) a rozhodně neohrožuju silniční provoz jako ve svých 19 ti letech.

Takže všem řidičkám hodně zdaru za volantem a málo arogantních chlapů na silnicích.

Jo a jako perličku na závěr: jednou mi nedal přednost na křižovatce chlap, měl tam stopku, ale nějak ji asi neviděl, vlítnul do křižovatky, já naštěstí stihla uhnout a zabrzdit. Vylítl z auta, začal mi sprostě nadávat, no měla jsem hodně blbej den, byla jsem pěkně namíchnutá z práce, tak jsem vyletěla taky, zařvala dvakrát tolik, chlapa jsem chytla za košili a táhla jsem ho k té značce, řvala na něho, že je debil a že má čumět kam jede, no ostatní lidi v autech řvali smíchy. Nakonec se mi u té značky chlap omluvil, vletěl do svýho auta a odjel. Tak jsem s pocitem zadostiučinění vlítla taky do auta a jela jsem už klidná domů.

Krásný den přeje Pavča

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 22.09.03 14:31

Ahoj holky,
musím se přidat, tohle je opravdu téma!! Já patřím taky do skupiny žen řidiček a taky si stojím za tím, že řídím líp než leckterý chlap a je mi fuk, co se říká o samochvále!! :-)) Řidičák jsem získala dokonce v 17ti na poprvé (i když, Babinko dy… dy… , hádala bych taky dynymo), takže jsem na něm měla s platností od … datumu osmnáctin. A pak to začalo. Tatínek se uvolil půjčovat mi rodinný vůz, ovšem výhradně pod jeho dozorem!! Takže celé prázdniny jsem projezdila po vesničkách u nás na chalupě, jak se stále někde zařizovali nějací řemesníci a vozila jsem tatínka. Začátky byly krušné, táta nikdy nikomu nepůjčil auto a snad poprvé seděl jako spolujezdec, takže moje nervy se s jeho nedaly vůbec srovnat, cukala mu noha, ruka i v koutku úst. :-)))
Hned napoprvé jsme sedli do auta a táta: „Tak jeď a říkej mi, co děláš“ Tak jsem otočila klíčkem ,ale autí udělalo brm prm prm pššššššššššš a zase zhaslo, což jsem zopakovala asi dvakrát než táta vylít, co to tu jako nacvičuju. Povídám, že startuju a on na mě: " A co sytič !?!?!?" No, hleděla jsem na něj tak zmateně, že jsem myslela, že mi jedna přilítne a vzmohla jsem se jen na " to jsme nebrali…" To už byl táta úplně rozlícený a řval: " Veeen, vééén a vrať ten řidičák!„
No, skončila jsem s tím, že po mě hodil "manuál“ k autu a než jsem to měla přečtený a nastudovaný, tak jsem nejela ani z garáže ven, takže po tom, už bych dy dy dynamo netipovala. No holt v autoškole jsme vždy sedali „do teplýho“.
Autoškola je opravdu jen začáteček. Po pár set najetých km, kdy táta nervoval mě a všechny ve voze jsem z rodinných důvodů musela začít jezdit častěji do Plzně a auto mi bylo zapůjčeno, pak pro velký úspěch zase a pak už jsem sama začla jezdit pravidelně. Od té doby všem doporučuju: jezděte sami!!!! Teorii už jsem uměla a jak mi do toho nikdo nekibicoval, stalo se pro mě řízení zábavou, potěšením a uvolněním! Fakt jsem se na dálnici vyřádila a po městě prostě musela.
Taky když si zpětně uvědomím, kolik jsem si to v starém autě po dálnici řinula a nebála se, tak mě dodatečně obchází hrůza.
Přesně platí, co už tu někdo napsal… jakmile předjedete chlapa na dálnici, do pěti minut je před vámi. Takže největším potěšením pro mě bylo, když jsem mohla rodinu vozit i tátovo novým autem, kterému 160 na dálnici nedělalo problémy a chlápci se asi mohli po… Teda jen do chvíli než mě tatínek upozornil, zda mám na pokuty a ať se kouknu na tachometr, v tom novém tichém se to vůbec nezdálo.
Přítel měl škodověnku a sednout do ní z tátova „novýho“ znamenalo jak jí znova do autoškoly, pokud jste autí nepohladili, nepochválili dopředu , nesáhly tuhle a tam, tak nestartovalo, o jízdě ani nemluvě.
Teď máme přes půl roku novýho kombíka a jak psala Norreen, při prvním „přibrždění“ jsem málem vylítla předním oknem, jak jsem byla zvyklá stát na brzdě celou vahou :-)))
Taky jsem u škodověnky slýchala od přítele „hlavně ať se TI nic nestane“, zato teď slýchám „hlavně to nikde neodři“. :-)))
Autí mi půjčuje jak kdy, čím dál víc a také jsem dobrá jako nechlastající řidič odvozník, rozvozník. Taky mě trochu štve, jak již bylo napsáno, že když spolu někam muž a žena jedou, bere se skoro jako samozřejmost, že řídí chlap. Kde pak mám ty zkušenosti nabrat??
Jo,a že při tom poslouchám neustále: " Sleduj, TOHLE byla určitě ženská…" , to ani nemusím psát.
Ahoj Claudie
zatím 9 let bez jakéhokoliv karambolu, ťuky ťuk

 
Slunnicko
Povídálka 44 příspěvků 22.09.03 17:10

Ahoj všechny holky ? přelétavky,

po dlouhé odmlce, způsobené čtrnáctidenní dovolenou a následnou dezorientací a přizpůsobováním se původnímu pracovnímu tempu, se opět hlásím do deníčku.

Hned na úvod se prásknu a sdělím, že řidičák teda NEVLASTNÍM, takže zážitky z cest sdílím pouze jako spolujezdec. Proběhlo však několik zoufalých pokusů mého do té doby neuvěřitelně trpělivého táty naučit mě nemožné. Vzdal to poté, co mě vzal na obrovské prázdné parkoviště, u kterého byl jeden jediný strom a já jsem si to hned na první pokus namířila přímo na něj. Táta se mi vrhal na klín a zachraňoval své ještě novotou vonící autíčko, ? ale ubrzdila jsem to! Tak-tak! I když ono se asi ani nedá říct ubrzdila, zkrátka jsem pustila volant i pedály, zakryla si oči a auto naštěstí zdechlo!
Další pokus, co by stál za zmínku, uskutečnil můj přítel, který mě do určité doby neustále hecoval, že někam zajedeme a já si to jako zkusím! Tak dlouho, až jsem se naštvala a souhlasila. Jen abych mu předvedla jakej jsem expert a dal mi konečně pokoj. Zavezl mě na dlooouhatánskou opuštěnou cestu mezi poli, vystoupil a ještě stále s úsměvem na tváři mi předal klíčky. Nastartovala jsem asi napošesté a ladnými přískoky se rozjela. On seděl vedle mě a radil: ?? spojka a zařaď?. Já jsem otočila a sklonila hlavu a povídám:?? a co tam teď mám???? ? následoval první výbuch, bylo mi vyčteno, že když řadím, nemůžu se dívat jinam než před sebe a co bych tam tak jako asi mohla mít, když jsem se právě rozjela. Tak jsem to nějak zvládla a chvíli jsem po rovince jela celkem ?slušně?. Pak se přítel zahleděl na moji bravurní práci s pedály a zaječel: ?? panebože, pravou nohou se šlape buď plyn nebo brzda! ? spojka LEVOU!?. No, tak já šlapala pravou nohou plyn a levou brzdu ? nejlépe obojí zároveň. To už jsem se bránila jen tichým pípnutím, že mi to neřekl. Dojela jsem asi 20ti km rychlostí do půlky trasy a bylo mi doporučeno ?přidat?. Přidala jsem a najednou se začala nebezpečně přibližovat obrovská plechová vrata, kterými tahle cesta končila. Vedle mě se ozvalo nejdřív polohlasně ?brzdi?, pak už zvýšeným hlasem, a asi dva metry před vraty už to bylo jen ?stůůůůůůůůůj?! Opět jsem použila svoji osvědčenou metodu, vše pustila a auto chcíplo! Přítel vyběhl, na čele krůpěje smrtelného potu a šel to rozchodit do polí. Když se vrátil, beze slova natáhl ruku, já mu vrátila klíče a od té doby mám klid a za volant mě nikdo nepřemlouvá.
Uznejte, že mám hodně důvodů k tomu, abych se prostě BÁLA řídit. Jsem zářným příkladem toho, že žena za volantem může představovat ?jisté nebezpečí?. Na druhou stranu, když na jaře dělala řidičák moje !mladší! sestra a donesla domů ty vzorové testy, tak jsem dost perlila! Udělala jsem je líp, než můj přítel! Tam se nikdo neptá jakou nohou se šlape který pedál ? Jo, teoreticky bych to měla celkem zmáknutý :).

Stejně mě autoškola asi nemine, nechci být odkázána na to, že mě musí neustále někdo převážet, takže jednou, ? jednou zkrátka řidičák udělat musím. A už předem lituju všechny, co mě na silnici potkají.

Mějte se pěkně a krásný zbytek týdne (mě od zítřka začíná čtyřdenní nonstop maratón nad skripty :-((((( ).

Jana

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 22.09.03 17:43

Ahojky holky! Tak jsem si konecne nasla chvilku a precetla jsem si novy denicek!

Muj zivot za volantem se omezil pouze na vyucovaci hodiny v autoskole. Poprve jsem si zacala delat ridicak v roce 1999 (bylo mi 22 let) a asi po 10 jizdach - mimochodem moc me to bavilo - jsem odcestovala mimo republiku a nedodelala jsem ho. Myslela jsem si, ze se vratim do 3 mesicu a dodelam ho, ale vratila jsem se az za 2 roky, takze to bylo pase a musela jsem zacit nanovo!
Podruhe jsem si zacala delat ridicak v roce 2002, ale ani tenkrat jsem si ho nedodelala - spis z osobnich a pracovnich duvodu. Byla jsem prilis vytizena a nevychazelo mi chodit na hodiny a na jizdy.
Opet musim podotknout ze rizeni auta me strasne moc bavi.
Ted se s pritelem smejeme tomu, ze si snad ten ridicak udelam az na materske dovolene :)

Pavco: Moc jsem se smala u tveho prispevku a je fajn, zes tomu chlapakovi „Schumacherovi“ ukazala, ze jezdit se ma s citem :)

Tak papa,

Marka

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 22.09.03 20:00

Holky jsem ráda, že se vám deníček líbí. Když jsem řekla manželovi, na jaké téma jsem napsala deníček, tak se rozesmál a prohlásil že je to oblíbené téma. Ale rozhodně to nekomentoval těmi klasickými slovy. Už jsem ho naučila :)
Koukám že je vás tu spousta jako já. Spousta takových co se za volantem uvolní a pročistí si hlavu.

A hlavně holky co teprve začínáte. Ať vás neodradí problémy začátečníků, protože když nebudete jezdit, tak je vám řidičák k ničemu a jsou to vyhozené peníze. Takže jezděte, jezděte a jezděte. Je to potřeba. A z chlapů si nic nedělejte, většinou ti dobří řidiči, uznávaj, že ženská za volantem, nemusí být vždy neštěstí.

Takže jezdím ráda a stojím si taky zatím že patřím mezi ženy řidičky.

Pavčo - dobře žes toho chlápka k té značce odvlekla :) Příště bude opatrnější, nevím jestli při jízdě, ale určitě při nadávání. Copak ví, kdy narazí na další takovou :)

 
Meliska
Kecalka 194 příspěvků 23.09.03 12:54

Ahoj holky,
já jsem si řidičák dělala ve svých 17 letech od školy. Strašně se to táhlo. Jízdy, jestli si dobře vzpomínám, jsme měli jednou za čtrnáct dní a někdy i déle, podle toho, jak se to hodilo instruktorovi. Musím říct, že do autoškoly jsem chodila nerada a ježdění mě ani moc nebavilo. Instruktor pravidelně zastavoval na parkovišti u školy, kde procházeli všichni žáci, takže všichni se postavili, tak aby na nás krásně viděli a začala zábava s rozjíždění a vjetím do silnice. Teď už se tomu taky směju, protože to musel být srandovní pohled skákajícího auta vpřed, ale tenkrát mi bylo ouvej, zvlášť když instruktor zvýšil hlas a přidal k tomu nejapnou poznámku. No prostě jsme ho s kamarádkou vždycky totálně vytočily, že nás vyhodil i z auta. Teď už bych si to samozřejmě nenechala líbit, ale tenkrát jsem byla vyplašená. Nejlepší bylo ?tady zahni doprava? a já šup doleva J), no a když jsem mu to udělala třikrát za sebou, tak to nevydržel J. Takže snad po roce jsme dělali zkoušky, uspěla jsem až na potřetí a to díky jízdám. Co se týče testů a technických otázek, tak to jsme měla zvládnuté.
Musím říct, že špatný řidič nejsem, ale díky mému instruktorovi a jeho přístupu naučit něco, co nás nikdy nenaučil, jsem zkoušky udělala napotřetí.
A s mým tátou to byla taky občas sranda, když jsem ještě neměla řidičák a šli jsme jezdit. Myslím, že už předem měl nervy na pochodu a taky mi to dával během jízdy najevo :-)). Takže mé ježdění po zkouškách bylo jenom s tátou a to ještě jenom u nás po městě. Pak jsem se odstěhovala a pořídila si Škodu 105 a naučila se jezdit. Samozřejmě jsem zažila i pár krušných chvilek, ale žádnou bouračku. Třeba když jsem couvala z garáže, byla taková stará s dřevěnými vraty na zámek a začala jsem se moc brzo točit a ejhle vrata nejednou vyseli na mém autě. Rychle jsem hnala pro souseda, na:,–(ili jsme je zpátky a já mohla pokračovat dál :-)).
Takže se můžu přidat k tomu, že jezdit se nenaučíte v autoškole, ale samy. Ale v dnešní době už bych řidičák dělat nechtěla, ty testy mi přijdou docela složité, ale na druhou stranu naučit se dá všechno.
S přítelem jsme si pořídili lepší autíčko a škodovku prodali. Už bylo na čase, začínala jsem se v ní bát jezdit :-)). No jo, už jí holce bylo čtvrt století :-)). Takže jezdím sedm let bez nehody a řízení mě baví.
Meliska

 
Anonymní  23.09.03 14:03

Sluníííí, docela jsem se nasmála,ael ráda bych ti poradila.
VLastnit řidičák je v této době skoro až nutnost a tvoje rozhodnutí dotoho jít jen chválím.Taky si vzpomínám, jak jsem poprvé sedla do auta : ladnými poskoky vpřed a na „zdechnutí“ zastavit. Já ale měla štěstí na učitele a ten mi říkal (jak debilkovi)- zmáčknispojuku, zařaď jedničku,přidej plyn, pouštěj spojku- rozjeď se, přibrzdi, zmáčkni spojku a zastav. A pořád a pořád dokola.Další den přidat dvojku a trojka už jde sama.Nejdůležitější je se umět rozjet a zabrzdit. Zkus ještě jednou zajet na veeeeliké prostranství a tohle zkoušet. Uvidíš, že takhle ti to půjde!
Držím palce, uvidíš půjde to a řídit auto je perfektní věc, řízení mi dělá radost a zvlášť když se dostanu sama někam hooodně daleko, kde to vůůbec neznám.
pá Drosera

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 23.09.03 15:10

Ahojky holčinky, nejdřív jsem chtěla dát svůj příspěvek jako anonymní,a le pak jsem si řekla, že já se rozhodně nemám za co stydět. Chtěla bych touto cestou trošku upozornit co se v autoškole může stát, nechci nijak strašit,a le opravdu si dávejte pozor a ne jako já. Autoškolu už mám už dlouho, možná že už si to dneska instruktoři nedovolí, ael přece vám to napíšu. měla jsem hodného intruktora, který na mě nijak nekřičel a zdálo se mi,že mě chce opravdu něco naučit. Těsně den před závěrečnýma zkouškama jsem měla posledníjízdu a říkal, že největší problém je, že autoškola se dělá povětšinou ve městě a pak při zkouškách dělá problém vyjet na silnice za město a že si to projedeme. Neviděla jsem na tom nic špatného. Jaké však bylo mé překvapení když jsem měla odbočit na vedlejší cestu, to jsem si ještě říkala, že chce procvičit couvání. No tušíte správně, nechtěl cvičit couvání, chtěl procvičit něco úplně jiného.......­........ Možná jsem byla na první pohled moc plachá, vyplašená a mladá, že si to na mě dovoloval,a le kdo ví. Tenkrát se ve mě vzedmula hrozná odvaha, začala jsem an něj křičet co si to dovoluje a komu všemu to povím. Naštěstí ho to přešlo, byl hodně naštvanej a jeli jsme domů. Tenkrtá jsem se úplně klepala,a si vám nemusím vyprávěct co jsem prožívala.Můj přítel byl pryč a do telefonu jsem to nechtěla rozebírat a nakonec jsem mu to řekla až po letech protože by ho šel asi zabít :-O Rodičům jsem taky nic neřekla,takže jsem prožila opradu bezesnou noc. Samozřejmě mě od zkoušek druhý den vyhodili, kdo ví jestli jsem opravdu jela tak mizerně nebo.........­........
Pak jsem je udělala na podruhé.
Každému bych doporučila jezdit ve dvou nebo si brát někoho s sebou. Nechci nikoho kdo teď dělá autoškolu strašit, berte to jako mé varování.
Samozřejmě mě pak provázely klasické problémy jako nervozita mého manžela když jsem řidíla, věty typu „co to děláš“… Ale v práci mě taky nakonec z řízením takříkajíc „hodily do vody“ a nakonec jsem se myslím slušně vyjezdila a řízení mi nečiní žádné problémy.

Tak to je můj příběh, snad mě neodsoudíte jako nějakou výzývavku, rozhodně jsem do autoškoly nechodila v minisukni a ani nejsem nijak atraktivní osůbka. Maru

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 23.09.03 20:42

Maru - ty se nemáš za co stydět. Myslím, že je to ostuda někoho úplně jiného. Bohužel i tohle se stává. Lidi jsou prostě různí. Jsou dobří učitelé a pak jsou tací jako ten tvůj. Je jich naštěstí menšina, ale existujou. I když taky nevím jak dneska …

 
Anonymní  26.09.03 15:28

Ahoj devčata, tak vzhledem k tomu že je pátek, loučím se s deníčkem a předávám pomyslnou štafetu dál. Už se těším na další téma. Vždyť je jich tolik.
Přeji krásný víkend. Příští týden nebudu, tak budu téma dočítat celé zpětně. Mějte se krásně
 Marti

Vložit nový komentář