Přes překážky ke hvězdám

Svetluska1  Vydáno: 19.02.12

Svoje štěstí jsem si musela vybojovat. Taky bych se s vámi chtěla podělit o můj příběh, cestu k vysněnému miminku. Je mi 26 let a momentálně jsem ta nejšťastnější těhulka pod sluncem. Našla jsem svou lásku, se kterou jsme počali našeho drobečka, teď je mu 18 týdnů a na svět by měl vykouknout v půli července. Ale jak to všechno vůbec začalo…

No, vůbec jsem to neměla lehké a moje rodina se mnou taky ne. Celý svůj život jsem si přála dítě, načuhovala maminkám do kočárků a měla slzy v očích při představě, že mě se tohle asi nikdy nepoštěstí. Jako sedmiletý špunt jsem měla zánět pobřišnice a byla jsem v kritickém stavu. Lékaři mě sice zachránili, ale řekli, že budu těžko přicházet do jiného stavu z důvodu malé dělohy a díky srůstům… no a aby toho nebylo málo, neměla jsem ani štěstí na přítele, co by to mimčo se mnou „spískal“ :-)) A prakticky jsem toho chlapa měla stále před očima, ale já to neviděla.

Byl (je) to můj soused Jarda, kamarád od „vedle“, který mi byl stále na blízku :-) Ale já trajdala furt někde jinde, s někým jiným a svoje srdce jsem neposlouchala, to mi vždy napovídalo, že ON je tím pravým :-) No prostě a jasně, nakonec slovo dalo slovo a my dva se dali dohromady :-) Paradox je, že Jarda mě vždycky miloval, ale já to neopětovala. Dokonce mě požádal před rokem o ruku, ale já to odmítla. Prostě jsem si myslela, že ho nemiluji tak, jak bych měla, i když ve skrytu duše jsem tak nějak cítila, že jednou budeme spolu a že budeme mít děťátko. A taky že jo :-) Dokonce jsme začali minulé léto plánovat naši svatbu :-) Ale zároveň jsme se snažili o mimčo, i když moc nedoufali.

Já jsem se zaregistrovala tady na eMiminu ve snažilkách a už to jelo :-) Ale moc nadějí jsem tomu nedávala, až moc jsem se tomu věnovala. Pila kontryhel, drmek obecný, po milování dělala všechny možné „psí“ kusy, které dělají ti, co si přejí otěhotnět :-) a furt se chodila „vybrečet“ k mému gynekologovi, když se stále nedařilo. Mimo jiné ale taky proto, že jsem měla rozházené cykly, nějakou dobu jsem kvůli svojí blbosti brala Norethisteron na zástavu ms. Takže jsem třeba vůbec nevěděla, kdy mám ovulaci, prostě chaos. Doktor byl ze mě div živý, ale po mém naléhání mi už po skoro třech měsících snažení předepsal Clostilbegit a já ho měla začít brát následující menstruaci. Dobrala jsem a snažili jsme se dál.

Netrpělivě jsem čekala na další (ne)přichozí ms. V první den zpoždění jsem si říkala, že je to třeba jen ze stresu a tady holky ve snažilkách mi napsaly, jestli už jsem testovala, na co prý čekám :-)) Tak jsem poslechla a hned o polední pauze letěla pro test, nemohla jsem tomu uvěřit, byly tam //! :-) Myslela jsem, že třeba ten test blbne :-D, tak jsem běžela ještě jednou do města a koupila ještě další tři testy, značkou nezávislé na sobě. A všechny pozitivní! :-) Byla jsem šťastná jako blecha, přítel taky, a hned jsem volala svému mudr. Bohužel měl zrovna dovču, tak jsem šla do nemocnice.

Tam mě čekal šok, na ultrazvuku mi našli myom a zároveň ještě „něco“, o čem si nebyli doktoři jisti, že je to dítě, nebylo to totiž tam, kde to mělo být, byla to taková fazolka na hraně dělohy, a tam se to doktorům nelíbilo. Vzali mi krev a řekli mi, že jestli se „fazolka“ neukáže uprostřed dělohy, tak mi musí udělat kyretáž. Pamatuji si, že mi tenkrát doktoři do lékařské zprávy napsali, že je otázka, zda-li se vůbec jedná o graviditu, to prý ukážou krevní testy, a ejhle, krev mi vyšla dobře, měla jsem vysoké HCG. Prý ale mnohem vyšší než udávám termín posledních měsíčků. Stáří mého miminka jim nesedělo tak o týden, a to bylo díky těm mým rozházeným cyklům.

Pamatuji si, že jsem tenkrát byla hrozně na nervy, šíleně se bála, že o miminko přijdu. Byla jsem si jistá, že to miminko bude v pořádku, ale bála se, jak to na monitoru budou vidět lékaři. Pár dnů na to jsem šla ke svému doktorovi, který mě, díky svému nadhledu a velké dávce optimismu, uklidnil. Udělal mi ultrazvuk a řekl mi, že je vše v pořádku. Ukázal mi, že miminko je tam, kde má být, a gratuloval mi :-) Ale musela jsem jít na neschopenku, protože moje těhotenství bylo rizikové. Byla jsem šťastná jako nikdy. Špatný nález v nemocnici prý mohla způsobit špatně nastavená sonda UTZ. nemohla jsem tomu uvěřit, v jednu chvíli jsem myslela, že o vymodlené miminko přijdu a vzápětí jsem se s přítelem začala připravovat na to naše štěstí.

U doktora jsem byla skoro dvakrát do měsíce na ultrazvuku, abych se ujišťovala, že tam mrně pořád je :-) Bohužel druhý šok na mě čekal, když jsem byla na prvotrimestrálních krevních testech, AFP pozitivní, a vyšlo mi zvýšené riziko na Downův syndrom, vyšší HCG a nižší PAPP-A. Byla mi doporučena amniocentéza v genetickém centru a následoval týden čekání na zákrok. Věděla jsem, že i potom si musím počkat na výsledky a celé to čekání bylo jako zlý sen. Nemohla jsem spát, jíst, pořád jsem si četla uklidňující články na internetu o falešné pozitivitě krevních testů. Snažila jsem se uklidnit a věřit, že vše bude dobré. Stála při mě moje celá rodina včetně přítele a já si ani neumím představit, co bych si bez nich počala, drželi nad vodou.

V den D jsme jeli na genetiku, kde mi udělali velký ultrazvuk ohledně vývojových vad a řekli mi, že vše zatím vypadá dobře a žádná vv nebyla shledána, to mi vlilo zas o trochu víc optimismu do žil, ale stále jsem se hrozně bála amniocentézy a výsledků. Samotný odběr mě moc nebolel, dalo se to vydržet, ale to čekání na výsledky bylo hrozné. I když mi bylo sděleno, že mi udělají ty rychlejší testy, kde mi výsledky zavolají do tří dnů, stejně jsem byla strachem bez sebe. No už to zkrátím :-) Sám primář centra mi volal ani ne za dva dny, že výsledky dopadly dobře a DS byl vyloučen. Mimo jiné mi řekli, že čekám chlapečka :-) Neumíte si představit, jak jsem byla šťastná, tolik jsem si přála a modlila se, aby bylo děťátko v pořádku a ten nahoře mě vyslyšel :-) A nejen on, vím, že mám anděly strážné, kteří mi v těžkých chvílích pomáhají. Věřila jsem, že to bude dobré, ale zároveň mě ovládal velký strach.

Teď jsem už 18+1 a čekám netrpělivě, kdy můj chlapeček začne kopat :-) Je to velký bojovník, už si se mnou zažil taky hodně, chtěli mi ho vzít, ale on se ubránil :-) Před týdnem jsem prodělala velkou chřipku a doktor mi řekl, že mám zkrácený děložní čípek a musím jen ležet. Dal mi Magnesolv, Celaskon a B-complex, nic víc, a mám jen ležet. Ale musím říct, že těch 5 měsíců do porodu jsem jako na trní, už abych měla malého v náruči. Mám pořád strach, že se něco stane, nedokážu si to těhotenství užívat a každý den si říkám, jestli se drobečkovi uvnitř nic nestalo :-( Nejradši bych byla stále na ultrazvuku, ale můj doktor o tom nechce ani slyšet, není to prý zdravé pořád přikládat ultrazvuk na miminko. Tak to musím vydržet a doufat, že je vše v pořádku.

K doktorovi jdu už příští týden a týden na to jedu opět na genetiku, kde mi udělají další velký ultrazvuk. No, snad vše dopadne dobře :-) Chci všem „snažilkám“ vzkázat, aby se na cestě za svým štěstím nevzdávaly :-) Věřte mi, že i když člověka může potkat hodně špatného, stále to neznamená konec. Já jsem důkazem toho, že jsem neměla ani lásku, ani miminko, ale stále jsem někde uvnitř ve skrytu duše věřila… a můj celoživotní sen, celoživotní cíl se splnil, vlastně teprve plní, ale snad se dočkám :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Mája1234  19.02.12 06:17

Moc pěkný deníček. Přeji Vám už jen hodně klidu a co možná nejšťastnější těhotenství. :hug: Zkuste si koupit domácí ultrazvuk Angelsounds. Kupovala jsem ho sestře a je super, že si můžete poslechnout :srdce: Vašeho drobečka kdykoliv.

 
martinaaaaaaaaa7  19.02.12 07:19

Ahoj, gratuluju :hug: My to měli podobné, u nás teda dlouhé snažení a dvě IVF, ale průběh těhu taky jízda - špinění, rizikové, ležela jsem v nemocnici, pak amnio a nakonec krásnej úplně zdravej chlapeček. Určitě to budeš mít taky tak. A ten strach ten nepřejde, já se trošku uklidnila až v osmým měsíci :-)

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 19.02.12 11:11

Per apera ad astra :palec: :kytka:

 
Svetluska1
Stálice 59 příspěvků 19.02.12 12:41

Holky moc díky :hug: To nehlavnější jsem ale zapomněla říct, že i když mi doktor předepsal clostilbegyt, tak jsem ho vlastně ani nepotřebovala :D mimíska jsme počali úplně přirozeně, páč mi doktor řekl, že den početí byl ještě před tím než jsem ty prášky začala brát a vůbec všechno.. čaje atd. :potlesk: Někdy prostě méně znamená více… a to jsem si myslela, že nikdy nebudu moct mít děti, vše se zdálo tak ztracené. A teprv když jsem začala cítit, že teď už mi chybí opravdu jen ten drobeček, protože svou pravou lásku už jsem našla… tak miminko bylo tu :srdce:

 
jun
Kecalka 476 příspěvků 19.02.12 12:47

přeju hodně štěstíčka :hug:

 
vandamara
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 21.02.12 17:28

ahojky, uplně jsi mi ted dala naději. Děkuji. Jsem na začátku a u mě do ted probíhá těhu stejně. Nejdřív mimi neviděli (A to už hcg bylo přes 4000 ve 4+4) a pak mi bylo řečeno, že je na hraně děložního čípku a že potratim, nebo revize. No hrůza. Pak že se nevyvíjí(ted jsme o týden starší) a pak když uviděl srdíčko, řekl, že je pomalejší, než by mělo. Na kontrolu jdu 27.2 a jsem tak nervozní jako nikdy. Přesně vím, jak jsi se cítila a cítíš ty. Držím ti pěsti, at už malého máš u sebe v náruči a vše je ok. :hug:

 
Svetluska1
Stálice 59 příspěvků 21.02.12 20:37

vandamara - A v jakém jsi týdnu teď? Pravdou je, že to máme asi fakt stejné :hug: Já měla hooodně vysoké HCG a doktoři malého neviděli, tam kde mělo být, ani nevěděli, jestli je to vůbec těhu … :nevim: ale nějakým zázrakem se během tří dnů dostalo tam, kam mělo… :dance: prostě tohle je mezi nebem a zemí, neztrácej naději!!!! :kytka: :palec: :srdce: Věř mi, že miminko se udrží, kdybys měla potratit, tak už si potratila! Příroda by si to zařídila… optoti ní jsou doktoři krátcí ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček