Předčasný porod i těžké krvácení

Karolina111  Vydáno: 24.11.14

Teď mu je 2,5 roku a dnes ráno mi s očima upřenýma na větrací mřížku na zdi suše oznámil, že „Tenhle větrák není elektrický, ten funguje na základě fyzikálních principů.“ Přiznám se, že ač jsem na jeho podobné hlášky už celkem zvyklá, tentokrát jsem nevěřila vlastním uším a doslova mi spadla brada. Kde to jen slyšel? Přitom stačilo tak málo a všechno bylo úplně jinak.

Žít v jiné době, zemřeli bychom oba u porodu. Moje vytoužené těhotenství bylo komplikované od samého začátku. Krvácení mě upoutalo na lůžko už v srpnu, v prosinci se situace zhoršila a já byla hospitalizovaná v FN Motol. Tamní specialisté mě i malého pečlivě hlídali a my s Vojtíškem jsme měli jediný cíl - společně jsme se snažili vydržet co nejdéle. Někdy jsem počítala dny, jindy doslova minutu za minutou, které se nám podařilo navzdory diagnóze získat pro sebe.

Podle intenzity krvácení jsem buď ležela na oddělení rizikového těhotenství - to jsem počítala dny, nebo na porodním sále, kde se porodníci snažili krvácení zastavit a rozhodovali se, zda provedou akutní císařský řez, nebo ještě zkusí počkat - tam jsem počítala minuty. Nesměla jsem do sprchy dokonce ani na toaletu, mým úkolem bylo „jen“ ležet.

Narodil se předčasně

Vydrželi jsme do února. Vojtíšek se narodil ve 29. týdnu těhotenství s váhou 1540 gramů. První pocity po mém probuzení z narkózy byly naprosto jednoznačné, byla jsem šťastná, že syn žije. Vzpomínám, jak jsem se těšila, až ho poprvé uvidím a pohladím. Byl úžasný. Tak maličký, napojený na spoustu hadiček a přístrojů. Nohy mě po tom dlouhém ležení sice téměř neunesly a stehy po císaři provedeném jen před pár hodinami taky nebyly nic příjemného, přesto jsem se zvedla z kolečkového křesla a nakukovala zvědavě do inkubátoru stejně jako manžel.

Prvních 24 hodin je klíčových

První hodiny prý rozhodnou o tom, jestli předčasně narozené miminko chce dál bojovat o svůj život. A náš malý bojovník to nevzdal! Byla jsem naštěstí ještě pod vlivem léků a doznívající narkózy, takže si tyto chvíle vybavuji spíš jen matně. Nejspíš by se nervózně vlekly stejně jako ty, které předcházely Vojtíškovu narození.

Jakmile mě propustili z JIPky, mohla jsem díky velkému pochopení lékařů a sester zajít za malým kdykoliv během dne. Byla jsem vděčná za každou chvíli prožitou u inkubátoru, naučila jsem se alespoň orientačně rozeznávat blikající a pípající přístroje, které mě po pár dnech už tolik neplašily svými hlasitými alarmy. A zjistila jsem, že pokud mě u vstupu na oddělení nevítá ve dveřích lékař, mám velkou naději, že ten den nebyly žádné vážné zdravotní komplikace.

Krvácení do mozku

Těžká nedonošenost si totiž i u Vojtíška vybrala krátce po porodu svoji daň. Třetí den po jeho narození lékaři odhalili krvácení do mozku a posléze i s ním související hydrocefalus. Krvácení mělo za následek, hromadění mozkomíšního moku v hlavičce, a to na úkor mozkové tkáně. Následovala spousta bezesných nocí, den co den jsem prostála nebo proseděla několik hodin u inkubátoru s očima upřenýma na Vojtíška a zoufale doufala, že zase bude dobře.

První operace

Vojtíškův stav se bohužel nelepšil. Naopak. Přestože lékaři dělali první poslední, krvácení se postupně měnilo z 1. stupně na 2. a pokračovalo až ke stupni číslo 3 (škála končí na čísle 4). Malý si prošel sérií lumbálních punkcí, které mu měly ulevit od tlaku v hlavičce, pokaždé to na pár dní zabralo, pak se situace opakovala. Když mi zavolali z Motola, že Vojtíšek musí s hlavičkou na operaci, málem jsem omdlela. Klepala jsem se po celou dobu, kdy mu zákrok prováděli a několikrát nedočkavě volala ohledně výsledku operace. Vše dopadlo dobře. Dostal dreny, kterými průběžně odtékal mozkomíšní mok a viditelně se mu ulevilo.

Druhá operace

Celou dobu Vojtíškova pobytu v inkubátoru jsem strašně záviděla maminkám, které si mohly svá minimiminka klokánkovat. Pro nás bylo klokánkování velmi vzácné a nedostatek našeho fyzického kontaktu pro mě byl velmi bolestný. Obvykle měl totiž Vojtíšek po lumbálce, což znamenalo, že se s ním de facto nemohlo hýbat. Pak dostal dreny, které sice nějakou manipulaci umožňovaly, ale opět jsme nemohli klokánkovat jako ostatní.

Nakonec lékaři, s ohledem na nelepšící se stav, vše vyřešili voperováním tzv. shuntu. Tuto Vojtíškovu operaci jsem přečkala už přímo v Motole, abych ho mohla navštívit ihned, jak to bude možné. Čekání bylo strašné, bezmocné a zoufalé zároveň. Po operaci byl Vojtíšek zafačovaný a oteklý, ale pohled na něj mě uklidnil. Žil. Lékaři věřili, že to bude jeho poslední komplikace. Tolik jsem ta slova potřebovala slyšet… a další dny ukázaly, že se nespletli.

Rehabilitace, odsávání, rehabilitace, odsávání…

Poslední dny v nemocnici se točily kolem převazů, spousty vyšetření hlavičky, očí, sluchu, klokánkovali jsme a Vojtíšek se musel naučit sám jíst z lahvičky. Dostával do ní mateřské mléko, které jsem ve dne v noci odsávala a vozila mu ho do nemocnice. Nakonec si na něm pochutnával víc jak 9 měsíců, sám se nakojit nechtěl, takže odsávačka dostala co proto. Mimochodem - asi nejsou stavěné na soustavné odsávání, podařilo se mi ji totiž úplně „zavařit“. :-) Není se co divit, zjistila jsem, že denně jsem odsáváním mateřského mléka strávila 6 - 8 hodin.

Vojtova metoda pomohla

Do toho jsem se učila rehabilitační techniky tzv. Vojtovy metody. A cvičili jsme opravdu poctivě 4× denně. Vojtíšek u toho plakal a já taky. Ale nevzdali jsme se, teprve po 3/4 roce jsme mohli ubrat a cvičit jen 3× denně a méně cviků. Po roce od Vojtíškova narození jsme mohli s cvičením přestat úplně. Tehdy bylo zcela jasné, že jeho dosavadní vývoj probíhá normálně. Pravidelné kontroly u specialistů získaly větší časové rozestupy a některé už nejsou potřeba vůbec.

Malý pohodář

Netuším, jak po tom všem, co za svůj krátký život prožil, dokáže mít neustále dobrou náladu a stále se usmívat. Vojtíšek je veliký bojovník, který postupně zvládnul všechny problémy, se kterými se díky předčasnému narození potýkal.

Zároveň však víme, že bez špičkové práce odborníků z Motola bychom tuto šanci nikdy nedostali. A touto cestou za veškerou péči všem moc děkujeme stejně jako Nadačnímu fondu N, který se stará o to, aby oddělení mělo to nejmodernější přístrojové vybavení a tyto předčasně narozené děti dostaly zase o něco větší šanci na přežití bez trvalých zdravotních komplikací.

Závěrem přejeme všem rodičům i dětem, které také potkal předčasný porod, aby i oni časem mohli napsat svůj vlastní příběh s dobrým koncem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Bakera
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 24.11.14 05:43

Moc gratuluji k úžasnému bojivníčkovi. I přesto, čím jste si prošli obdivuji tvůj optimismus a chlapečkovu sílu. Ať už vás v životě potkávají jen samé veselé věci, to špatné už jste si oba vybrali :hug:.

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 5 inzerátů 24.11.14 07:34

Krásné, jak dokáže tak malinké miminko zabojovat, až mám slzu v oku a přeji Vám, ať už Vás nepotkají žádné takové strasti a máte jen samé radosti, jste všichni zdraví a užíváte si spolu mnoho veselých a radostných chvil :-)

 
kve-tinka
Závislačka 3849 příspěvků 35 inzerátů 24.11.14 08:04

Fyzikální zákony jsou fyzikální zákony. ;) Silnější přežije. :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 24.11.14 08:21

Je to silny pribeh s tolik stastnym koncem! S Vojty se klube velky sikula, kdovi, cim jeste prekvapi :* Hodne, hodne zdravi :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 24.11.14 09:50

Možná mě ukamenujete, ale je mi líto že Vás potkalo, to co Vás potkalo, já bych neměla sílu na to s ním, s takovým malým chudáčkem tohle vše přežívat, už bych si hodila mašli… Ale co se týče mě doufám, že mě nikdo neukamenuje, když řeknu, že kdyby tohle měl zažívat den co den, tak by mnoho lidí asi nejradši slyšelo telefonát, že to bohužel nezvládl.. Miluji děti to ano, ale nějak nesnesu trvalý pláč, bezmoc a jiné… :/ Vám samozřejmě přeji hodně štěstí :) jste opravdu silná žena že jste to zvládla a také vojtíšek. To je něco :kytka:

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 10:30
Já nekamenuji...

Ne nebudu kamenovat. Nikoho…S podobným názorem se setkávám poměrně často, spousta lidí si myslí, že by něco podobného nezvládla, nebo že by pro miminko bylo lepší, kdyby to jeho malé tělíčko nezvládlo.
Ale co když je to Vaše jediná šance na dítě? Víte, že podle lékařů třeba už nikdy více žádné mít nemusíte. Ano, mohou se samozřejmě mýlit, ALE co když mají pravdu? Opravdu to vzdáte? Necháte ten malý bezbranný uzlíček, který má takovou sílu bojovat a prát se o svůj křehký život, necháte ho svému osoudu? Vždyť má obrovskou šanci žít úplně normální život, můžete pak od sebe čerpat lásku, sílu, radosti i starosti. Opravdu byste jako novopečená maminka za jeho život nebojovala? Viděla jsem za těch několik měsíců strávených v Motole tolik příběhů, osudů, maminek i tatínků… a všichni byli odhodlaní prát se za svoje vlastní dítě doslova do posledního dechu. Snad proto mohu s čistým svědomím říct, že JÁ SI TO NEMYSLÍM!

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 10:39

Moc děkuji. Je to opravdu zlatý, trpělivý a přemýšlivý chlapeček, neznamená to však, že kam ho postavím, tam ho také najdu! To tedy ani náhodou. :lol:…vyrůstá z něj však neskutečný pohodář a my jsme moc šťastní, že ho máme! Bez lékařů a sester a jejich úžasného přístupu bychom to však zvládali daleko hůř. Veliký dík tedy patří hlavně jim.

 
Koty
Závislačka 3506 příspěvků 24.11.14 10:53

@Karolina111 Gratuluji k velkému bojovníkovi :srdce: Prošli jste si peklem, ale stálo to za to! Mmch říká se, že nedonošenci, pokud vše ustojí bývají prudce inteligentní - no něco na tom asi bude 8) Přeju spoustu zdravíčka :*
@Andrea.Tom teda u příběhu, který dopadl dobře, číst, že by z Tvého pohledu bylo lepší, kdyby to skončilo, je pro mě přinejmenším nepochopitelné. Jsou jiné osudy, u kterých souhlasím, že pro rodiče by byl konec lepší, ale tenhle rozhodně není jeden z nich.

 
biskupka
Kecalka 287 příspěvků 24.11.14 10:56

Úžasný bojovník s úžasnou maminkou! Moc hezky napsané ;). Přeju jen to nej nej :pankac:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 24.11.14 10:56

@Koty také jsem naspala a teda i myslela jsem to tak jak ty :) že v polovině kdy jsem četla co vše museli zažívat bych byla nejradši za špatnou zprávu.. ale tady jsem ráda že to takto dopadlo :) také říkám že bych něco takového nezvládla.. :)

 
Koty
Závislačka 3506 příspěvků 24.11.14 11:06

@Andrea.Tom Tak to potom jo, já se úplně zarazila, když jsem to četla 8o Zvládla bys to, ono totiž ani nic jiného nezbyde. Máš za sebou horší zážitky a ta vidina a doufání, že to bude dobré by Tě držela. Také jsem si prošla nervama o zdraví a život malého a když mi bylo nejhůř, manžel mě uklidňoval tím, že mimís si ani jeden z těch všech zákroků nebude pamatovat. To mi moc pomáhalo..

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 11:12

Při pohledu na toho malého cvrčka ležícího v inkubátoru prostě nemůžte nebojovat… prostě to nejde. Naopak, všechno ve vás se vzepře, že tohle přeci dáte! Když to dokáže on, tak vy taky… vzájemně si dodáváte sílu a postupně zvládáte den za dnem, problém za problémem.

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 24.11.14 11:17

Opravdu jsem nechtěla nic vyhrotit to né… jsem ráda že to dopadlo dobře nakonci ;) samozřejmě vědět že v celém těhotenství byl zdravý, tak bojuji :/ já už neměla proč bojovat, bez ručiček a nožiček by se špatně žilo všem… Ale zde jsem ráda jak to dopadlo :)

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 11:22

@Andrea.Tom to je mi líto…

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 24.11.14 11:37

@Karolina111 děkuji ale to je teď mimo.. Hlavně že jste v pořádku oba :)

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 24.11.14 11:59

Obrovská poklona!!! Před všemi!!! Vámi, Vojtou i lékaři!! Mate muj neskonalý obdiv!!! Posílám hodně sil a zdraví celé vaší rodině!! :* :srdce:

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 13:04

Děkuji, bylo to složité, ale chci naším příběhem jen říct, že se to může stát komukoliv. Vloni se například v naší republice předčasně narodilo cca 10 tisíc dětí!

Chtěla jsem jen napsat, že má smysl bojovat, nevzdat to a především věřit, že všechno dobře dopadne! Pokud je tu někdo, kdo je těsně po předčasném porodu, pak moc doufám, že ho náš příběh inspiruje a dodá mu tolik potřebnou vnitřní sílu.

 
krakatice
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 24.11.14 13:05

Je úžasný, co děti zvládnou. Souhlasím s tím, že děti, který měli težký start a dostaly se z toho, jsou jakoby „vyspělejší“ a snad se chtějí rodičům nějak revanšovat za ty nervy.
Můj syn už toho má za sebou v roce taky dost (za sebou má těžkou neurochirurgickou operaci a před sebou pravděpodobně operaci hydrocefalu, ale pořád doufáme, že to bude OK) a větší zlatíčko neznám. Pediatričku přímo zbožňuje a vůbec na všechny lékaře a sestry se vždycky směje. Sní všechno, co mu dám, spí celou noc v kuse, hraje na schovávanou, říká máma a táta, můžeme ho klidně vzít i do restaurace a víme, že to bude v pohodě. Kamarádka, co má středně nedonošenou dceru to má taky tak.

 
shagga
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 24.11.14 13:06

Držím palce, ať je vše i do budoucna už jen dobré. Pravděpodobně jsme se v Motole těsně minuly ;) V půlce března jsem také nastupovala do Motola na rizikové a strávila tam 2,5 měsíce. Mladej se narodil „až“ ve 32tt, ale vím, jaké to je, když se poprvé maminka přijde podívat na své miminko na JIPku, všude samé pípání, hadičky, člověk se bojí toho drobečka jen pohladit, aby se mu nerozpadl před ořima :srdce:. Díkybohu nás nepotkaly absolutně žádné komplikace (kromě cvičení Vojtovky) a dneska mám doma téměř 2,5letého zbojníka, který mi dává pořádně zabrat, jak je akční, zvídavý a neskutečně ukecaný :D

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 13:10

@krakatice ano, to máte pravdu… Vojtíšek na tom je stejně, jako to píšete - usměvavé sluníčko, nevzteká se zbytečně nad malichernostmi, je prostě nad věcí. Na lékaře rozhodně nezanevřel, rád si s nimi popovídá a než uměl mluvit, tak se na ně aspoň smál.

Příspěvek upraven 24.11.14 v 13:11

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 13:18

@shagga to bylo opravdu o kousek :-) v březnu jsem chodila na JIRP za Vojtíškem… hlavně, že jste neměli žádné zdravotní komplikace! Gratuluji!

 
krakatice
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 24.11.14 13:20

@Karolina111 Asi je to i o matkách na JIPce jsem zažila hysterické děti hysterických matek, ale když nerezignujeme na výchovu a držíme se zásad, tak nedopustíme, že se z dětí stanou „chudáčci“, naopak, stanou se z nich silné osobnosti, které jen tak něco nerozhází. Když o synovi někdo řekně, že je chudáček, tak mě to zvedá ze židle, pro mě je to prostě borec a žádnej chudák! ;)

 
shagga
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 24.11.14 13:32

@krakatice S tím musím jen souhlasit. Není důvod chovat se k nedonošeným jinak než k donošeným ;) Vzpomínám si na mou maminku - já sama se narodila v 27.tt s necelým kilem váhy.. a to je 30 let zpátky. No vypiplali mě, prodělala jsem pár operací. Doktoři mamince řikali, jak mě nemá nechávat běhat a hrát si na hřišti s ostatními dětmi. Ona to ale vzala po svém a šup, dělala jsem vše co jiné děti a myslím že to bylo to nejlepší, co pro mě mohla udělat.

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 13:34

@krakatice chudáček? Ani náhodou! Lékaři nám tam vždycky říkali, jak je baví sledovat předčasně narozené děti po propuštění z porodnice. Sledují je, jak rostou a hlavně sledují, jak se učí daleko rychleji, než jejich v termínu narození vrstevníci.
Vysvětlují si to prý tak, že se jim rodiče v tomto ohledu víc věnují, protože pro ně není samozřejmostí, že se dítě vyvíjí „normálně“ bojí se o jeho vývoj a tak miminko daleko víc stimulují, ať už Vojtovkou nebo jinými podněty, které neustále vymýšlejí.
Nicméně ano, souhlasím. Je to o přístupu rodičů, pokud z dítěte budu dělat chudáčka, nejspíš se jím stane, protože to vnitřně přijme za normu a fakt. Moje dítě má za sebou krvácení do mozku, to ale neznamená, že ho nepustím na krok. Naopak, v ničem ho neomezuji, jen ať běhá, skáče, a taky přiměřeně padá, jezdí na kole, klouže se na skluzavkách… a hlavně, ať si to užije.

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 24.11.14 14:01

Nechci rýpat, a le jen k tomu začátku, žít v jiné době, asi by k žádnému porodu ani nedošlo, takže těžko soudit. jinak moc gratuluju k vypiplanému, zdravému klučinovi!!!

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 14:18

@Krrysa nevím, jestli rozumím správně - jak to myslíte, že by k žádnému porodu nedošlo?
V mém případě by k němu došlo, ale já bych při něm spolu s malým zemřela - já na vykrvácení, on na udušení. Rodila bych, ale nepřežili bychom to.

Nicméně předčasné porody nejsou jen kvůli této diagnóze… příčin je neskutečné množství a týkají se mladších i starších matek, některá prožívá těhotenství úplně ukázkové a pak je najednou problém. Jen za tu dobu, co jsem byla v nemocnici, jsem byla svědkem několika podobných situací. Maminka šla ráno na běžnou kontrolu (bez jakýchkoliv příznaků) na gynekologii, v poledne byla v nemocnici - třeba kvůli špatným odezvám miminka a odpoledne už byla po porodu. Občas za ní ani tatínek nestihl dorazit včas…

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 24.11.14 14:22

@Karolina111 psala jsi, že problémy jsi měla od začátku, musela ležet atd…nechci proboha nic přivolávat, nebo soudit, jen mě napdá, že těhotenství, který se udrželo s péčí medicíny, by si skončilo v začátku, chápeš, jak to myslím?

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 14:41

@Krrysa to je možné… těžko říct, já sice ležela, ale medicína prostřednictvím lékařů zasáhla až v závěru těhotenství, kdy by Vojtíšek už byl životaschopný.

Ptala jsem se na to, jak by kdyby… doktoři říkali, že to je nevyzpytatelné. Vyprávěli příběhy, kdy maminka miminko donosila až téměř do termínu porodu a měla stejné komplikace jako já, nic s ní třeba ani nedělali, jen jí měli pod kontrolou. Což se musí, pokud se totiž začne OPRAVDU krvácet, může být za pár minut po všem. Maminka prostě vykrvácí. Takže bez rychlého zásahu a stálé kontroly přímo v nemocnici to nejde.

 
eviku-miluna
Závislačka 3574 příspěvků 24.11.14 16:25

Moc hezky napsané. Malý Vojtíšek je opravdu velký bojovník. Přeju mu hlavně zdraví a ať vám dělá jen samou radost :hug:.

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 16:32

@eviku-miluna děkuji, psalo se mi to hodně těžko, je to všechno stále ještě moc „živé“

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 24.11.14 21:11
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
neonka
Kecalka 175 příspěvků 24.11.14 21:45

Ahoj, neco tak uzasneho jsem dlouho necetla, mooooooooc Vam vsem fandim- mamince, tatovi, malymu :D Myslim si, ze malej citil tu obrovskou lasku, ktera z tebe salala a tak to vse zvladnul!! At se jen a jen dari. Tento denicek mi dnes zvedl mou pokleslou naladu :kytka:

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 24.11.14 21:52

@neonka moc děkuji za tak krasna slova :hug: bála jsem se, abych to nenapsala příliš emotivně nebo snad smutně, i když obojího tam bylo až až… chtěla jsem hlavně poděkovat těm, kdo se o nás celou dobu starali a dát naději těm, kdo prožívají nebo budou prožívat to samé. A zatím ještě nevědí, jak to s miminkem dopadne. Ještě jednou děkuji.

 
Mišanda Ž..
Závislačka 3608 příspěvků 24.11.14 22:18

Krásný deníček, jste moc pozitivní a myslím si, že i tento přístup dětem moc pomáhá. Naši kluci se narodili plánovaně 4 týdny před termínem, jsou jednovaječní, byli hlídaní od začátku těhotenství, byla jsem jednou v nemocnici a musím říct, že to co jsem tam prožila za příběhy s dobrým i špatným koncem…neuvěři­telné, nezapomenu na ně do konce života a dívám se na těhotenství úplně jinak, je to opravdu zázrak donosit zdravé dítě a není to žádná samozřejmost. Nikdo není připravený na předčasně narozené děti, těžké říct nebudu za ně bojovat…já vím, že bych bojovala.
Přeji Vám do budoucna stále takový krásný optimismus a zdravého Vojtíška a třeba i další děti s klidným těhotenstvím ;)

 
Pizlam
Ukecaná baba ;) 1574 příspěvků 24.11.14 23:24

Neuveritelne! :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Lejaa
Echt Kelišová 8944 příspěvků 25.11.14 00:14

Moc dojemný příběh se šťastným koncem:) Úplně jsem zamáčkla slzičku. Gratuluji vám, jak jste to nádherně zvládli a můžete být na Vojtíška pyšná, je to jistě velký bojovníček, je úžasné jak o svůj život bojoval a vyhrál:) Moc hezké!!! :srdce:

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 25.11.14 10:52

@Lejaa děkujeme… někde jsem četla, že předčasně narozená miminka mají při svém příchodu na svět o jeden hormon navíc - je to prý hormon štěstí. Sama za sebe tuhle teorii musím potvrdit, narodilo se nám opravdu silné a naprosto pohodové dítě. Moc děkuji za přání i za podporu. :mavam:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 25.11.14 14:50

@Karolina111 Jste oba moc silni a statecni…Preji jen to nej do budoucna a kupu zdravi :kytka: :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24085 příspěvků 25.11.14 16:15

Krasny pribeh :kytka: :kytka: :kytka: At Vam dela Vojtisek porad takovou radost, jste statecni vsichni :kytka: :kytka: :kytka: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 25.11.14 21:18

@Karolina111 ja vzdycky rikam, ze mame ty deti tak zlaty proto, ze nam chteji to trapeni na zacatku vynahradit :palec: mam dve predcasne narozeny zlaticka, denicek mi udelal radost :mavam:

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 26.11.14 12:47

@Kaculatko to je krásné! A neměli jste žádné zdravotní komplikace? To je úžasné! To jsou dvojčátka? Moc gratuluji! :mavam:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 26.11.14 13:40

@Karolina111 nastesti jsou decka v pohode, problem je asi u me, rodila jsem oba predcasne a jsou dva roky od sebe :nevim:

Příspěvek upraven 26.11.14 v 13:40

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 26.11.14 15:07

@Kaculatko někdy to tak prostě dopadne… hlavní je, že jste v pořádku, zdraví a bez následků! A to ta dnešní medicína už fakt umí! :-)

 
šmajchlíček
Povídálka 35 příspěvků 26.11.14 21:33

Děkuji za krásný deníček a moc vám, manželovi i Vojtíškovi :potlesk:! Přestáli jste toho opravdu hodně, Teď už vše bude určitě jen dobré. Ostatně, Vojtíšek to dokazuje už teď. :) Mám také Vojtíška narozeného ve 27. týdnu, teď je mu korigovaně 10 měsíců a je to zdravý, moc hodný a moc veselý kluk. Kromě toho, že po porodu musel být okamžitě zaintubovaný, protože nedýchal, neměl už pak žádné komplikace. Ale myslím, že stejně jako u vás, bychom v dřívějších dobách nepřežili ani jeden. Já bych vykrvácela kvůli vrostlé a ještě předčasně se odlučující placentě, Vojtíšek… Nedoklubínci jsou opravdu bojovníci. A Vojtíškové tím spíš! :)

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 27.11.14 11:10

@šmajchlíček To je veliká pravda, když se malý narodil a bojoval už asi týden v inkubátoru, volala mi kamarádka a říkala, že jsem mu dala opravdu hezké a příznačné jméno. Teprve poté jsem zjistila, že význam jména Vojtěch je bojovník!

Přiznávám, že jsme s ohledem na předčasný porod nad jménem nepřemýšleli zvlášť dlouho. V podstatě jsem ho vymyslela během jedné bezesné noci, kdy jsem krvácela na na porodním sále a přitom počítala minuty… a očima doslova postrkovala hodiny, abychom ještě chvilku vydrželi. Tenkrát, asi po měsíci v nemocnici, jsem si vlastně poprvé připustila, že se to může stát! Že se náš syn opravdu nejspíš narodí předčasně a my pro něj zatím nemáme ani jméno. Předtím jsem tu myšlenku odháněla od sebe stůj co stůj. Jako bych věříla, že když si to nepřipustím, předčasný porod se konat nebude.

 
šmajchlíček
Povídálka 35 příspěvků 29.11.14 21:42

@Karolina111 My jsme měli jméno připravené už při prvním těhotenství, nakonec to je Magdalenka. Ale zato jsem vůbec netušila, že ten význam jména bude opravdu tak příznačný. :srdce: Ať už jsou ti naši Vojtíšci už jen zdraví a my s nimi! :hug:

 
MarieOVMUC
Kelišová 7382 příspěvků 05.12.14 16:22

Tleskám a obdivuji. Melo by byt vice takovych silnych zen :) Take jsem zacala mit predcasne stahy ve 29. týdnu. už mi dlouho předtím tvrdlo břicho při námaze, ale ja jsem nechápala, u předchozí těhotenství s dcerou jsem to neznala. nakonec jsem ležela v nemocnici na gynipralu - kapacich. Mela jsem kontrakce, ze jsem z nich blinkala, z gynipralu jsem mela takove buseni srdce, ze jsem mela mzitky pred ocima.. no nakonec se maly prensel 14 dni a narodil se vyvolavane :))

v te dobe jsem mela doma 18 ti mesicni dceru a nedovedu si predstavit, ze bych byla doma s ni a nechala maleho „samotneho“ v porodnici a zase naopak..

 
Karolina111
Kecalka 125 příspěvků 14.12.14 17:11

@MarieOVMUC v tomhle jsem měla „výhodu“, že na mě doma čekal jen manžel :-) bylo to strašně časově náročné - nejdřív dlouhý pobyt v nemocnici, pak denodenní dojíždění do Motola k inkubátoru, kde jsem pravidelně proseděla i víc jak půl dne. Všechno jsem samozřejmě dělala bez jakéhokoliv rozmýšlení a s láskou, jen se zamýšlím nad tím, že pokud bych měla doma ještě malé dítě, byl by to teprve opravodvý mazec!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček