Příběh jednoho porodu :o)

Anita  Vydáno: 24.09.05

Už je to skoro rok, co na svět přišla naše holčička a já stejně jako ostatní maminky ročních dětí trošku bilancuju, co všechno se tím změnilo a taky se mně vrací vzpomínky na porod, i po tom roce stále živé a dokonale uložené v mé paměti i srdíčku…
Doufám, že si další z popisů porodů najde svoje čtenářky, vím, že těhulky tyhle informace hltají, a můj porod byl nekomplikovaný, mám na něj krásné vzpomínky, tak snad jim to pomůže trošku se zbavit obav…

Moje těhotenství bylo naštěstí bez větších problémů, porod jsem měla vypočítaný na 3.10.2004, ale miminku se tak brzy na svět ještě nechtělo. Pamatuju si na poslední nervozní dny plné očekávání, kdy to přijde…bříško už bylo těžké a malá kopala tak, že jsem nemohla ani sedět, bezesné noci a funění při každé větší námaze :o) Ale dočkala jsem se.
Za 2 dny po termínu se dostavili poslíčci. Trvali celou noc a já jsem byla přesvědčená (jako nezkušená prvorodička), že už je to „ono“. Ráno začaly bolesti ustávat, volali jsme s manželem do porodnice, kde nám bylo sděleno, že podobné stavy mohu mít i několik dní a nemusí jít ještě o pravé porodní bolesti…byla jsem docela zdrcená, nedovedla jsem si představit, jak bych ty další dny s poslíčky, kteří byly fakt nepříjemní, přežila.
Pravé bolesti se ozvaly poprvé za několik hodin poté, kolem půl třetí odpoledne, zezačátku nebyly tak silné, i když v té době jsem si říkala, že to bolí pěkně. Manža navrhoval procházku - což jsem dost nevrle zamítla, už jsem toho měla po probdělé noci dost. Sněla jsem ješte rohlík, a to bylo moje poslední jídlo na dalších 20 hodin. Kolem šesté večer se mně zdálo, že kontrakce už jsou pravidelně po 3-5 minutách, tak jsme vyrazili do porodnice. Bohužel ještě mně tam nechtěli :o) Málem jsem to obrečela. Kontrakce se zase zmírnily a otevřená jsem byla jen na prst. Jeli jsme domů. Bolesti už ale nepřestaly, zkoušela jsem teplou koupel - po té se nic nezměnilo, manža vyčerpáním spal a já se prala s kontrakcemi do 4 do rána, kdy jsem už nevydržela a vzbudila ho, že jedem, že už toho mám dost a určitě rodím.
Dorazili jsme na příjem (do Brna Bohunic) kolem páté ráno, manža s přesvědčením, že zas zbytečně. PA mně vyšetřila, byla jsem otevřená jen na 2 cm, ale prý už mě přijmou, strašně se mně ulevilo, že už nemusíme zpátky domů. PA tvrdila, že tam ale ještě budem dlouho čekat. Pak monitor (už jsem měla co dělat, vydržet při kontrakcich v klidu sedět), u toho jsem odpovídala na otázky doktorovi, co psal příjem. Manža šel pro tašku, kterou jsme nechali v autě.
Rovnou jsme mohli jít na sál a tam přečkat následující dobu do porodu. Protože už jsem byla unavená z bolestí, požádala jsem o epidurál, PA nabrala krev na testy kvůli srážlivosti a že za chvíli přijde anesteziolog. PA byla velice příjemná a vstřícná, hodně mě to zbavilo strachu a uklidnilo, ten přístup dělá opravdu hodně.
Pak následoval klystýr (měla jsem s sebou i Yal, ale prý klasický klystýr může urychlit porod, tak jsem s tím souhlasila) Nebyla to žádná hrůza, ale je fakt, že po vyprázdnění už byly kontrakce hodně silné, odešla mně hlenová zátka, osprchovala jsem se - ve sprše jsem byla ráda, že mně manža pomáhá. Vrátili jsme se na sál, za chvíli mně PA píchla vodu, což ještě vystupňovalo bolesti, už jsem měla pocit, že jsou snad po 2 minutách a epidurál nikde…
Kolem sedmé přišel anesteziolog, nesměla jsem se hýbat, aby se správně strefili, pamatuju se, jak se divil, že už mám takové stahy, prý jak dlouho tam jsem…porod se dost rychle rozběhl. Epidurál mně bezvadně zabral, do 10 min jsem cítila kontrakce jen jako menší bolesti na pravé straně břicha, byla to velká úleva, seděla jsem na balonu, v ruce napíchlou kapačku kvůli tlaku a v pohodě prožívala čekání na mimi. PA se mezitím vystřídaly, nová PA mně vyšetřila, bylo kolem 7:30, a řekla, že nález je krásný, otevřela jsem se od těch pěti hodin ze dvou na sedm cm. Čekala jsem, kdy ucítím tlak na konečník a potřebu tlačit…Po osmé hodině jsem cítila velké nucení na tlačení, zavolali jsme PA a já vylezla na polohovací postel, PA zjistila, že už jsem připravená na vytlačení miminka. Radila, jak tlačit - při každé kontrakci jsme tlačili třikrát - nadechla jsem se, zadržela dech a tlačila ze všech sil, cílila jsem obrovský tlak na pánevní dno. PA mě chválila, že nám to jde, byla jsem jí vděčná, že mně povzbuzuje, mačkala manžovi ruku a do tlačení dávala všechny síly, které se ve mně někde vzaly a pomáhaly mému zlatíčku na svět. Kontakce jsem cítila už zase pořádně, mezi nimi jsem se snažila nabrat trochu síly na další tlačení. Občas sestřička kontrolovala ozvy miminka a říkala, že je šikovné a že se dobře drží, což mně nejvíc pomáhalo. Neminul mně nástřih - nakonec na dvakrát, ani jsem o nich nevěděla, PA to provedla při kontrakci.
Při tlačení už byl přítomný doktor, taky byl příjemný a snažil se mně dodat sil.
Pak prý že už stačí 1-2 kontrakce, a budeme u konce. Dala jsem do nich poslední zbytky sil, nakonec to byly ještě kontakce tři.....a najednou mně pokládali naši holčičku na břicho, byla trošku fialová, teploučká a jemná na dotek, jemně poplakávala a já ji hladila roztřesenýma rukama, v očích jsem měla slzy a cítila nepopsatelné štěstí, že už ji mám, že ji držím…ten okamžik byl nádherný, nevím, jak ho popsat, ale vím, že už nikdy na to nezapomenu :o)
Manža hrdinně přestřihl pupeční šnůru a za chvíli už mohl malou chovat. Ještě odešla placenta a pak mně čekalo šití - to příjemný nebylo, ale koukala jsem při tom na naši malou, tak se to dalo vydržet.
Nikolka vážila 3500g, měřila 51 cm. Narodila se v 8:50. Ještě na sále mně ji zkoušeli přiložit, ale nepřisála se, to jsem ještě netušila, že kojení bude náš největší problém v porodnici, naštěstí se časem podařilo ho vyřešit a malou kojím do teď a ještě nemíním přestat.
Porod je velký zlom a opravdu to nejnáročnější mě teprve čekalo - denní starosti a radosti kolem miminka, ale to už by byl další příběh.
Moje zlatíčko už si vyžaduje opět moji pozornost, takže se jí jdu věnovat a omlouvám se za případné chyby v textu - snažila jsem se stihnout ho napsat, než se malá vzbudí :o)
Všechny maminky, těhulky a snažilky zdraví
Anita a Nikolka (už téměř roční)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Jarka
Závislačka 3678 příspěvků 24.09.05 11:19

Ahoj,

jsem těhulka a všechny tyhle příběhy opravdu hltám, tos měla pravdu hned v úvodu. Tak zase jeden příběh porodu bez zbytečných komplikací, který může těhulky trochu uklidnit :) po čtení všech hororových příspěvků..
Napsala si to moc hezky :).
Navíc doufám, že moje miminko bude holčička a shodou okolností mám vybrané jméno Nikolka :)

Tak přeju tobě i tvojí Nikolce hodně štěstí do dalšího roku života :)

Jarka a Třešnička 20tt

 
vendelina
Kecalka 473 příspěvků 24.09.05 12:21

Jééé, tak jsem si poplakala:o) Krásně napsané a úplně jsem si představovala sebe. Přeju vám moc štěstíčka a děkuji za povzbuzení!!
Vendelina + Emma 29tt

 
Mirka02
Kecalka 168 příspěvků 24.09.05 13:23

Děkuju za moc hezký popis porodu.
Já přenáším, tak denodenně očekávám, jestli to UŽ nebude dneska… Do nemocnice nastoupím na vyvolávání asi ve čtvrtek…
Tak díky za tenhle článek.
Mirka 41 TT

 
Anita
Povídálka 15 příspěvků 24.09.05 13:36

Ahoj Jarko,

přeju co nejlehčí porod a hodně radosti z miminka, ať už to bude Nikolka, nebo chlapeček (manžel chtěl pořád kluka, třeba ještě někdy bude :o)
Užívej si těhotenství a odpočívej, po porodu si už moc neodpočněš!

Anita

 
Anita
Povídálka 15 příspěvků 24.09.05 13:39

Ahoj Mirko,

už se určitě brzo dočkáš, ty poslední dny jsou únavný, tak se drž! Snad nebude třeba vyvolávat :o)
Hodně stěstí!!!

Anita

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 27.09.05 21:00

Fňuk, to mě dojalo! Přeju tobě i Nikolce hodně zdravíčka a šťastné dny!

Bibina + Anička 5 měsíců

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček