Příběh mých fobií

Norae  Vydáno: 09.08.13

Sama se divím, že tohle píšu. Není to věc, která by byla tajemstvím, ale něco, o čem mám pocit, že se nikdo vlastně se mnou nechce bavit. Na moje pocity a názory koukají lidé tak trochu, jakoby měli ve tvaři výraz „Chudáčku, prožila sis svoje, a proto to chápeme, ale stejne jsi magor a nemůžeš si dělat, co chceš“. Možná mi to pomůže, co já vím…

Do tří let jsem byla jedináček. Byla jsem trošku vymodlené dítě a to jsem si užívala. Měla jsem pozornost ze všech stran, moje maminka musela brzo do práce, hodně se o mě starala babička. A taky teta, která po nečekaném potratu druhého dítěte již nemohla mít víc dětí.

Pak se narodila sestra. Ta, která byla vždycky klidnější, hodnější, přátelštější, usměvavější. Ta, která měla přízeň rodičů jakožto toho mladšího potomka a to až do doby, než se o čtyři roky později narodil bratr. Ale byly jsme dvě sestry, byly jsme porovnávány a já byla ta, která všechno schytala.

Bohužel, ačkoli svou sestru miluju, vždycky jsem vůči ni chovala zášť. Nebylo to jen kvůli upředňostňování mé sesty ostatními (nemluvě o tom, že ona byla vždycky ta hubená a hezká, takže se mi nejednou stalo, že se kolem mě pohybovali kluci, které jsme považovala za kámoše, ale oni se jen snažili dostat k nim). Dlouhé roky jsem měla pocit, že ji dávám něco za vinu. A nejen ji.

Ve třech letech jsem onemocněla na salmonelózu. Pamatuju si, jak mi mamka dávala pít čaj z malého porcelanového hrníčku, abych do sebe dostala nějaké tekutiny. Nepamatuju si, že by mi bylo nějak zle, vím jen, že jsem byla nemocná podle ostatních. A doktor doporučil mé mamce, aby mě poslala do nemocnice, protože je doma malé mimino. Moje sestra. Salmonelózou tehdy onemocněla i moje babička. Průběh její nemoci nebyl tak vážný, aby musela do nemocnice, přesto do nemocnice šla, aby byl někdo se mnou.

Pamatuju si to staré, malé venkovní schodiště. Sestoupili jsme po něm a já si snad ještě do této chvíle neuvědomovala, co se děje. Najednou jsme byli v nějaké vyšetřovací místnosti, kde bylo plno stolů a židlí a papírů a psací stroj. Najednou mě vzala sestříčka a odtáhla do výtahu. V ten moment tuším se zrodila moje lehká klaustrofobie. Kéžby to zůstalo u toho.

V nemocnici jsem se cítila ohrožená, necítila jsem se tam v bezpečí, věděla jsem, že musím pryč. Pořád jsem utíkala, dodnes si pamatuju to velké schodiště, a zábradlí, ktrého jsem se přidržovala. A tu studenou podlahu, po které šlapaly moje bosé nožky.

To víte, byl rok 1989, lékaři si to vyřešili po svém - přivazali mě k posteli. Pamatuju si ten pohled, kdy ležím v te malé postýlce a vidím svoje nohy přivázané bílou látkou k rámu postele. Měla jsem na sobě malou peřinku a nohy mi spod ní trčely a mně byla hrozná zima. Dodnes mi je na nohy pořád zima a i v létě spím v teplých ponožkách.

Byly tam se mnou dvě děti, holka a kluk. Ta holka mě pořád škádlila, brala mi moje hračky a zneužívala toho, že jsem se nemohla hýbat. Babičku dali do vedješího pokoje, ale nedovolili ji ke mně chodit. Rodiče za mnou nemohli. Mohli mě vidět jen skrz sklo, ale já, připoutaná na lůžko, jsem k oknu jít nemohla.
Jak jsem se o pár let dozvěděla, byla jsem v nemocnici dva týdny. Dva týdny indispozice, strachu a stesku. Můj otec se všemi možnými způsoby snažil mě odtatud dostat, ale nešlo to, tehdy něco jako revers dítěte neexistovalo. Až po dlouhém běhání po kdejakých známých a úplatcích mě dostal ven.

Dodnes si skoro všechno přesně pamatuju, ale stejně mi to nikdy nedávalo moc smysl. Proč mě tam tak dlouho drželi? Tak dlouho jsem nemocná nebyla. Prý dělal primář naschvály, ale proč? Trauma mi zůstalo opravdu velké, od té doby jsem se bála doktorů a nemocnic, do mých 17 let mi nikdo nebyl schopný vzít krev. Celou dobu jsem měla v nemocnici kapačku a při představě, že by mě někdo píchal v loktu, jsem prostě nebyla schopná narovnat ruku.

Byla jsem ale poměrně zdravá holka, až na jedno odbobí, a tak jsem to neřešila.
Pak se ale můj život změnil. Dodělala jsem školu, začala mít normální vztah, našla si práci, vlastní byt… a přišla touha založit rodinu. Z dětí jsem měla vždycky tak trochu hrůžu, ani jsem je neměla ráda. Ještě pár let tomu jsem byla přesvědčena o tom, že žádné mít nebudu. A hlavní důvod byl - porod. Nebyla jsem schopná si připustit, že bych někdy v životě měla porodit. Porod mi absolutně nepřipadal jako něco zázračného a krásného. Z patetických vět žen „ano, bolí to, ale dáváš nový život“ se mi dělalo špatně. A dělá vlastně dodnes. Když jsem měla občas to „štěstí“ nějaký porod vidět v TV, dělalo se mi mdlo. Když jsem jednou na Discovery viděla dokument o prenatálním životě, zakončený třemi porody, rozbrečela jsem se. Tohle jsem prostě nebyla ochotá zažit, nikdy. Nejen ty bolesti, ale celý ten průběh, to, co se stane s orgány a to, že mě u toho někdo vidí.

A pak přišla ta prapodivná, pro mě skoro až nepochopitelná touha mít dítě. A začalo období mých nejhorších úzkostí. Chci dítě, chci svoje dítě, ale nemůžu ho porodit, prostě to nezvládnu, nikdy. Byla jsem v bezvýchodné situaci, nevěděla jsem, co mám dělat, moje pudy byly pomalu silnější než já. Ať jsem se snažila sebevíc samu sebe přesvědčit, že dítě nechci hlavně z materiálních důvodů, jsem se začínala pomalu, ale jistě hroutit.

Tehdy jsem byla na kontrole u mé psychiatričky a ta mě trochu uklidnila, že mi může napsat indikaci k císařskému řezu. Moje obavy to však úplně nevyřešilo.
Začala jsem se zajímat o porody obecně. Co všechno mě vlastně čeká. Nejen u porodu, ale všechna ta gynekologická vyšetření. Nastalo další zhroucení. Ne, tohle prostě nedám. Vůbec, nikdy, pfuj, to mě rači zabijte…

Co mám dělat? Kdo mi poradí? Byla jsem v zakletém kruhu, chtěla jsem mít dítě, ale nebyla jsem schopná ho mít. V noci se mi zdávaly šílené scénáře, měla jsem noční můry. Jeden pokrok však nastal. Jak jsem začala číst o přirozených porodech, začínalo mi to docvakat. Já se nebojím porodu, já se bojím nemocnice a vyšetření.

Můj dávný názor o porodech doma byl jasný - je to šílené riziko a do toho bych nikdy nešla. Matky, co se pro tohle rozhodnou, jsou pomatené alternativky, co žerou listí a placentu zahrabavájí do květináčů. Díky obecné masáží, která zde převláda ještě z dob komunistů, jsem patřila do skupiny žen, jež mají pocit, že bez doktora žena nikdy neporodí.

Ne, rozhodně se ze mě ze dne na den nestala bojovnice za domácí porody, ale něco se ve mě změnilo. Už jsem nepřemýšlela o tom, že nebudu schopna dítě nikdy porodit, ale o tom, jak zajistit, abych měla porod co nejpřirozenější.
Ale to byla chvíle, kdy jsem o dítěti s partnerem teprvě uvažovali. Až přišel měsíc, kdy jsem se přestali chránit a já na testu našla slabou druhou čárku. Tohle byl asi nejšílenější týden v mém životě. Už? Teď? Vážně? Už chci to dítě teď? A vážně ho chci? Ježišmarjá, co mám dělat. Já to dítě neprodím, já ho neporodím! Byla sem v tak šíleném stresu, že to snad ani nemohlo dopadnou jinak… MS nakonec přišla a doktor mi na to řekl, že to nejspíš nic nebylo.
Naprosto zhroucena jsem několik dnů měla svůj svět zničený. Ale donutilo mě to jednat. Začala jsem si zjišťovat další informace.

Mezitím ale byla moje mamka v nemocici. Byla jsem za ní na návštěvu a byla tam i moje babička a táta. A nějak jsme se začali bavit o porodech a tak a já jen tak mezi řečí řekla, že asi budu jednoho dne rodit doma. Taťka se mi vysmál a mamka na mě koukala jak na blázna. Jen babička mi řekla, že jedno dítě rodila doma a jedno v nemocici a ten porod doma byl naprosto v pohodě. Zarazilo mě to. Uvědomila jsem si, že mojí rodiče jsou „ze staré školy“ a něco takového jako porod doma je pro ně naprosto nepředstavitelné. A že mě vážně mají za blázna.

Ten den jsme ale rozebírali ještě něco. Dobu, kdy jsem jako malá byla v nemocnici. Snad poprvé se mnou o tom mluvila i babička, která tam se mnou byla. Mimo jiné mi řekla, že podle toho, jak jsem se tam chovala, si myslí, že mě něčím dopovali. Abych neutíkala a abych neřvala.

Po krátkém rozhovoru jsem byla chvilku zticha a přemýšlela. Když jsem pak jela domu autem, začaly se mi vybavovat jisté věci. Doma jsem pak cvičila jógu a najednou jsem se zastavila v podivné poloze a něco se mi vybavilo.

Celý život jsem hledala odpověď na otázku PROČ? Proč mě tam tak dlouho drželi? Proč jsem tak zoufale chtěla utéct, proč jsem měla takovou šílenou potřebu odtamtud zmizet?

Najednou jsem viděla sebe samu, jak ležím, přikrytá tou malou peřinou, přivázaná. Byla noc, tma a nade mnou stál nějaký chlap. A pak jsem ho cítila na sobě. Cítila jsem, jak na mě někdo leží.

Upadla jsem na kolena a nepřítomně jsem hledela na stěnu. Připadala jsem si jak v nějakém stupidním americkém psychothrilleru. Takové věci se přece nedějí, tohle je jenom ve filmech!

Najednou mi vše dávalo smysl. Všechno. Všechny mé fobie, klaustrofobie, fobie z doktorů, sociofobie, tokofobie, úzkosti a deprese. Všechny mé problémy, včetně těch sexuálních. Včetně toho šíleného despektu, který k doktorům mám. Já třeba od jisté doby nechodím k gynekologovi a nikdo by mě už nedonutil jít na stěr. V sexu jsem hodně submisivní a neumím pořádně říct ne. Než jsem měla současný vztah, de facto jsem nemohla mít sex střízlivá. A občas, když mám sex ve tmě a patrner na mě lěží, mám zaškuby a mám chuť ho odkopnout a utéct. A když se to nepodaří, začnu brečet a mám pocit, jako bych byla znásilňována.

Taky jsem uvědomila jedno. Nemůžu rodit v nemocnici, pokud to bude nemocniční prostředí. A nemůžu připustit, aby nějaký doktor sahal na moje dítě.
Jenomže, jak to udělat? Ve svém okolí pochopení nenajdu a už vůbec ne v porodnicích, které tady jsou. Co mám dělat? Nedokážu si představit, že budu rodit v nemocnici, v té hnusné, odporné, studené nemocnici, ve které se mi tohle stalo. Neodkážu si představit, že budu rodit na tom hnusném porodním křesle. Nedokážu si představit, že mě budou doktoři a porodníci kontrolovat, strkat do mě kdovíco, vyšetřovat a v konečné řadě, že se někdo doktne a bude vyšetřovat mé čerstvě narozené dítě.

Ale domácí porod? Vážně? Tohle má být ta alternativa?

Od doby, co jsem si uvědomila, kde je problém, se už porodu jako takového nebojím. Vůbec. Nebojím se bolesti, tlačení i případného zranění. Nebojím se ani o to dítě, pokud ho nechám, ono vyjde na svět samo. Vím, že to oba zvládneme. Protože těhotenství a porod není nemoc.

Ale co když? Mám dost odvahy na to, abych tohle dovolila? A má na tohle dost odvahy můj partner, který by mi musel být oporou? A co na to mojí rodiče a další lidé? Já vím, že mi to může být jedno, ale není.

Posledních pár měsíců mám dost. Každý měsíc očekávám, že MS nepřijde a ona vždycy přijde. Podvědomě vím, že je to kvůli mému strachu. Strachu z toho, že jakmile budu těhotná, už nebude cesty zpět a já se budu muset definitivně rozhodnout, jak to dítě porodit. Bojím se toho, že nebudu mít volbu a že když půjde do tuhého, nebudu mít šanci ani sílu dožadovat se dodržení porodního plánu. Bojím se, že budu nakonec v takovém stresu, že si sama sobě ten porod zkomplikuju. Ale doktorům ani nemocničnímu personálu nevěřím. Ani sestřičkám, ty jsou kolikrát ještě horší než doktoři.

Dodnes podivně nesnáším svou sestru za to, že jsem kvůli ní musela do nemocnice. Nesnáším své rodiče za to, že mě tam poslali. Nesnáším babičku za to, že mě odtamtud nedostala.

Cítím se špinavá a zničená a navždy poškozená z toho, co se kdysi stalo. Cítím se ztracená a zmatená. Cítím se slabá v tom, že v dnešním světe nemůžu rozhodovat, co se s mým tělem bude dít. Že nemám volbu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
martina0310
Zasloužilá kecalka 901 příspěvků 09.08.13 00:34

Teda…!Normalne mi z toho nejni uplne nejlip na dusi. A kdybych se mohla zeptat, jestli chodis na nejake psychoterapie? Nejspis se ti stalo neco hnusnyho a mela bys to nejdriv v sobe zpracovat, treba s neci pomoci.Nez se zacnes snazit o miminko. Preju hodne stesti! :hug:

 
Tee34
Ukecaná baba ;) 1788 příspěvků 09.08.13 00:35

To je hrozny. :hug: nepochopím jak se tohle mohlo vůbec stát :cert:. Moc ti držím palecky at ti ten porod nakonec dopadne tak jak si přeješ ty.jsi silna určitě to zvládneš :srdce:

 
trpaslinka
Extra třída :D 11346 příspěvků 09.08.13 01:14

Zkus odpustit. Sestře, mance i babičce. Třeba Ti to hodně pomůže. Asi Te to nezbaví strachu z lékařů, ale určitě to pomůže Tvé bolavé duši. A až se na to budeš cítit, odpusť i tomu lékaři. Nemá srdce a takových lidí lituji. :hug: třeba se pak dočkáš skvělého tehotenstvi a úžasného porodu. Já rodila v anglii a tak vím, o čem je porod bez zbytečných zásahů s co nejpřirozenějším průběhem. Hodně štěstí :hug:

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 09.08.13 01:26

Je to příběh opravdu jako z hororu. Myslím, že překonat tohle chce odbornou pomoc, ale zřejmě jí máš - psala jsi něco o své psychiatričce. Ale trvá to moc dlouho a lidé si tohle nesou dál celý svůj život, jen s tím umí lépe žít. Tak ti přeji, aby se ti podařilo zlepšit své vztahy s rodinou, protože až si budeš budovat tu svou, budeš je všechny potřebovat (i když tvůj negativní postoj chápu). Hodně štěstí.

 
Maripossa
Kecalka 272 příspěvků 09.08.13 04:17

Je mi lito co se ti prihodilo…takova zvirata byla jsou a bodou :nevim: preji mnoho sil a uvidis ze to casem prekonas i kdyz asi nikdy ne uplne..ale ver mi ze ten maly poklad za to stoji :hug: :kytka:

 
Maripossa
Kecalka 272 příspěvků 09.08.13 04:17

Je mi lito co se ti prihodilo…takova zvirata byla jsou a bodou :nevim: preji mnoho sil a uvidis ze to casem prekonas i kdyz asi nikdy ne uplne..ale ver mi ze ten maly poklad za to stoji :hug: :kytka:

 
alda
Kecalka 286 příspěvků 09.08.13 05:23

Máš v sobě hodně nezpracovaných traumat a bolestí, dokud s tím nezačneš něco dělat, dobře ti nebude. Ale tenhle deníček je velký krok k uzdravení. :kytka:
Jak už tu někdo napsal, měla bys pracovat na tom být schopná odpustit - své sestře, rodičům, babičce. Tím se i ty sama osvobodíš, i když ti to asi bude připadat teď jako nesmysl.
A s tím odpuštěním přijde i vyřešení strachu z porodu, respektive nemocnic. Možná najdeš alternativu v podobě nemocnice, nějakého CAPu, nebo alternativnější porodnice. No a když nenajdeš, tak budeš rodit doma, nebudeš ani první ani poslední. Když si aspoň částečně vyřešíš to co tě trápí, tak pak budeš schopná odpálkovat kritiky a stát si za svým. Moc ti držím palce. :hug:

 
wildcat8
Kecalka 261 příspěvků 09.08.13 05:42

Ahoj, myslím že by ti mohla pomoc regresní terapie…pohledej si něco o tom, pokud už si neslyšela…i když ty se teda do té své minulosti dokážeš dostat sama a vybavit si ji, ale třeba ti k tomu ještě nějaký kousek chybí, ta regresní terapie to dokáže a hlavně by ti měla pomoc to všechno tak nějak pochopit a,,poskládat,, a pak snad se s tím hlavně nějak vyrovnat, nebo spíš sžít, jít dál…má kamarádka to podstoupila a její tchýně tyto terapie dělá a podle vyprávění a to opravdu ve většině případů (ale musí pro to člověk být odhodlaný a připravený) pomáhá!

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 07:17

Dekuji za podporu damy, trosku jsem se bala co tady kdo na to rekne.. a abych pravdu rekla, napsala jsem to, poslala a uz si rikala, jestli jsem udelala dobre. Pak jsem si ale rekla, ze at uz budou rakce jakekoli, bude to pro me jako takovy stret s realitou.

jinak, v peci psychiatru a psychologu jsem od svych 17 let, teprve posledni tri roky mam psychiatricku, ktera mi fakt pomaha a od zari mam naplanovanou pravidelnou psychoterapii, co dva tydny, zase zkousim jinou psycholozku no.

ano, mate pravdu, mela bych odpustit. Nebo se s tim nejak smirit. Pracuji na tom.

@wildcat8 na regresni terapii jsem byla. Musim rict, ze kazde setkani podobneho typu mi neco dalo. Ale dneska (je mi 27), uz vim, ze je to beh na dlouhou trat.

Příspěvek upraven 09.08.13 v 07:17

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 08:05

Při čtení deníčku mám pocit, že se ti nikdy nic špatného ve skutečnosti nestalo. Že jen zbytečně negativně prožíváš věci, které jsou neutrální, nebo je tam negativního málo. A v tobě zůstává jen to špatné a navíc ohromně nafouknuté. Chodíš na nějakou terapii? - edit. to už to čtu, že chodíš. :? Tak na nějakou jinou. Určitě by to pro tebe bylo dobré, protože takhle ze života nic nemáš a ten problém je opravdu v tvém vnímání. :kytka:

Příspěvek upraven 09.08.13 v 08:07

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 08:37

@Tiger-lily mas na mysli, ze se to vlastne nestalo? A nebo ze se to stalo, ale vlastne to neni zas tak vazne? Nevim. Faktem ale je, ze jsem se v 16 poprve pokusila o sebevrazdu a od te doby se to opakovalo, byla jsem i na psychine. Mela jsem spoustu ruzych problemu, ktere se projevovaly ve vsech odvetvich lidske psychiky, a jsem rada, ze dneska ziju de facto normalni zivot. Problem ale je, ze jsem vlastne nikdy nevedela PROC. PROC se tohle vsehcno deje, proc jsem takova, jaka jsem. Jakmile jsem si uvedomila, proc, v podstate mi to pomohlo.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 08:48

@Norae :hug: To mě mrzí, přála bych ti, abys byla spokojenější. Ano, věřím, že se ty věci staly. Neshledávám reálný důvod pro nějakou těžkou depresi nebo fobii. :nevim: Prostě mi to přijde, že problém je v tvém prožívání. Většina ostatních by tyto zážitky hodila za hlavu. Nevím, jakým směrem se tvoje terapie ubírá, zaměřila bych se na to abys se svým terapeutem (klidně i manželem) sdílela svoje prožívání a byla jsi směrována k tomu pozitivnímu. :nevim: Mám pocit, že to peklo v duši je jen tvůj vnitřní problém.

Příspěvek upraven 09.08.13 v 08:48

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 08:53

Na moje pocity a názory koukají lidé tak trochu, jakoby měli ve tvaři výraz „Chudáčku, prožila sis svoje, a proto to chápeme, ale stejne jsi magor a nemůžeš si dělat, co chceš“.

Mluvím za sebe - takhle bych na tebe určitě nekoukala. Když mi někdo sděluje nepříjemný zážitek, projevím empatii a nepovažuju dotyčného za magora. PS - jsem jakási „normální“ osoba :D fakt.

Zamyslela bych se nad tvým psychickým stavem, kdybys popis svých nepříjemných zážitků provázela popisem svých souvisejících fobií. Každý si s sebou něco nese, ale tohle je přehnaně silné.

A poslední věc vztahující se k citované větě, jak jsi na tom s chápáním mimiky a sociálních situací?

 
Mišanila  09.08.13 09:05

Držím pěsti, ať boj se svými zážitky a fobiemi zvládneš.

Co se týče porodu, tak nejspíš nejlepší by pro tebe asi byl nějaký porodní dům jako fungují v Německu a leckde jinde, bohužel čechy jsou v tomhle mentálně i reaálně zaostalá země…

Pokud bych uměla Německy, popř Anglicky, tak bych snad i zvažovala porod v cizině v takovémto zařízení, pokud by to bylo finančně zvládnutelné.

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 09:12

@Tiger-lily tak ja si myslim, ze „peklo v dusi“ je vzdy ciste vnitrni problem. Protoze nejde rict, co je a co neni duvod k tezke depresi, takova hranice neexsituje. Nemluve o tom, ze sklony k depresi jsou casto i vrozene, nebo zpusobene jiz necim v tehotenstvi (to vsechno mam mimochodem). Takze ano, souhlasim s tim, ze vetsinu veci si clovek zpusobuje sam. Vim to i proto, ze dneska jako dospela umim uznat, ze v puberte jsem ani pomoct nechtela, utapela jsem se ve vlastni zoufalosti a navenek jsem nejspis i pusobila tak, ze ze sebe delam chudacka. Pred par lety jsem se rozhodla, ze se CHCI „uzdravit“ a muj dnesni zivot se s tim davnym neda srovnavat. Ale to je uz na dalsi denicek. Presto, ono to zas az tak jednoduche neni, ze dne na den to nejde, clovek na sobe musi furt pracovat. Takze jsem i celkem rada, ze jsem tohle napsala.

@Mišanila umim anglicky celkem dobre, ale nevim, jestli bych odjela do anglie rodit :mrgreen: taky se mi pristup v CR nelibi, ale snazim se momentalne dospet k tomu, abych si byla sama sebou jista a mela dot sily na to, abych si sama mohla vybrat :)

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 09:18

@Tiger-lily jeste jsem se zamyslela nad tim co jsi psala o te mimice. Nevim co mas na mysli, to, zda jsem schopna odhadnout, jaky maji lide ke me vztah na zaklade mimiky kdyz se mnou mluvi?

A pak k tem fobiim. Nevim, jeslti bys dala prednost tomu abych popsala presne, jake ty fobie mam, ale to by byl trochu dlouhy denicek :mrgreen: a nebo nevim, omlouvam se, asi jsem pri patku mene chapava ;) kazdopadne mam treba dost silnou sociofobii, nebyt prace, tak asi ani nevychazim z bytu ;)

 
Mišanila  09.08.13 09:30

@Norae No nemyslím zrovna Anglii, jejich porodnictví má svoje pro i proti a někdo je vychvaluje, někdo zatracuje ;)
Mně osobně by se víc líbilo konkrétně Německo nebo Rakousko a porodní dům, který bych si osobně vybrala a prohlédla. Pokud by člověk bydlel u hranic, tak by to mohlo být i v dojezdové vzdálenosti…

A smůla na personál v čechách dokáže semlít i sebejisté rodičky, ale zase můžeš mít krásný prood i v české porodnici, jen je to podle mě o mnohem větším štěstí, než v zemích, kde je respekt k pacientům a chování personálu ne lepší úrovni.

Ale zapracovat nejdřív na sobě je určitě ta správná cesta ;)

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 09:33

@Norae O fobiích piš, jak uznáš sama za vhodné. :kytka:
K té mimice - myslela jsem, jak vyhodnocuješ podle toho, jak se lidé tváří a co říkají, jak to prostě myslí, co si myslí a celkovou situaci a co z toho vyplyne.

Jsou na to i různé pitomoučké obrázkové testy, možná znáš od svého terapeuta. :D

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 09:39

@Mišanila nastesti mam super chlapa (aspon teda myslim), ktery by doktorum nedovolil delat si se mnou co chteji, on sam uz kdysi prohlasil, ze k porodu rozhodne pujde, de facto aby me tam chranil.. takze doufam, ze i v te nemocnici by to nakonec bylo ok :) horsi je, ze tam, kde bydlim, prichazi v potaz vlastne jen jedna, mozna dve porodnice, a obe jsou desne. Jedna z nich je ve spitale, kde se mi to stalo. Mozna se s nima pujde domluvit, mozna ne, ale to, jakeho chytnes porodnika a sestricka a asistentku stejne neovlivnis. Ale taky jsem uz premyslela i o ambulantnim porodu, abych aspon nemusela lezet na sestinedeli.

@Tiger-lily nevim, nikdy jsem o tom moc neremyslela, ackoli je fakt, ze celkem rychle odhadnu povahu cloveka, kdyz ho poznam.. jj, ty obrazky znam, sem si kolikrat uz vymyslela takove silene asociace :mrgreen:

 
anlendy.
Ukecaná baba ;) 1426 příspěvků 09.08.13 09:42

Je mi z toho ouzko. Nevím, co napsat ani jakého smajlíka dát na konci věty.
Přeji hodně štěstí!

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 09:46

@anlendy. dekuji

 
Terrinka93
Ukecaná baba ;) 1934 příspěvků 09.08.13 10:02

Ja ti držím pěstí :hug: porod doma je v dnešní době naprosto normální.. Najdi so dobrou hodnou porodní asistentku a bude fajn.. Co se týče tvého zneužití.. ja bych asi nedokázala mlčet.. Asi bych prahla po pomstě nebo aspoň trestu.. Podle mě ten co ti to provedl tam muže pořád být.. ja nevím no.. A volbu máš :kytka:

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 10:14

@Terrinka93 kdyz jsem o tom zneuziti mluvila s mou psychiatrickou, tak rekla, ze ted uz to stejne nijak nevyresim, je to 25 let.. ze se s tim musim smirit. Asi ma pravdu. Ceka me ted pravidelna psychoterapie, jednou za dva tydny, tak uvidim, co to se mnou udela :)

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.08.13 11:15

Ježíš to je mi líto.. :hug: Do určitých věci, které popisuješ se dokážu vžít, je to v porovnání s tebou prkotina a trochu jiné, ale chápu, co to je mít z něčeho panický strach. Mám velký problém s nahotou, do toho velmi nízký práh bolestivosti, nízké sebevědomí a aby toho nebylo málo, tak mám na veřejnosti neustálý pocit, že jsem trapná, každý mě pomlouvá a ačkoliv mě někdo za něco pochválí, tak já bych se nejraději zdekovala domů.. Teď když jsem byla 2,5 měsíce nemocná, to bylo pro mě takové malé vysvobození a uklidnění od posledních hektických let..Když jsem přemýšlela, kde se to všechno vzalo, tak asi z dětství, když sem jako malinká byla zavřená na infekčním se spálou a pak ve škole, kdy jsem měla smůlu na lidi okolo sebe.. Vím, že v porovnání s tebou, jsou to maličkosti, ale plně chápu to s tím porodem, taky jsem přemýšlela, jak to udělám, až to přijde, miminko je pro mě naplnění života, ale já jsem na domácí porod příliš velký srab, a díky několika operacím, které si mé zdraví již vyžádalo, vím, že to zvládnu, bude to sice šílenej stres, ale musím to dát. Vždycky, když jsem šla do nemocnice, tak to bylo šílené, ale nějak jsem to překonala a částečně na to zapomněla, zejména u té nedávné mě překvapilo, jak rychle jsem tu bolest a ostatní vytěsnila z paměti. Už se mi daří překonávat bolest, sice jsem u zdravotníků za cvoka, když se už všeho kroutím bolestí a strachem, ale do dneška nedokážu překonat nahotu, to je asi to nejhorší co mě trápí u toho porodu.. Budu doufat, že na to rychle zapomenu. Omlouvám se dlouhý příspěvek a přeji ti aby, až to přijde, si to zvládla, našla způsob, jak to všechno překonat a užít si ten malý uzlíček štěstí..

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 11:24

@roksy25 s nahotou mam podobny problem, je to i mym nizkym sebevedomim a nadvahou. Byla jsem tlusta odmalicka a bohuzel mi to vsichni kolem davali sezrat, i mi rodice. I dneska bych nejraci byla u sexu oblecena :mrgreen: takze svlekani pred doktorem - ani napad :mrgreen: s bolesti nastesti nemam problem, vzhledem k 10 letum sebeposkozovani.. ale neni bolest jako bolest. Bolesti u porodu se ale nebojim. Taky si rikam, zda jsem an domaci porod prilis velky srab ci ne, ale postupne se toho nejak prestavam bat :) hodne ctu pribehy na strankach www.pribehyproivanu.cz a to me uklidnuje :)

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.08.13 11:47

@Norae Ze mě se stal tlouštík až v dospělosti, do nějakých ještě 17let o mě lidé v okolí měli obavy a podezřívali rodiče, že mě trápí hlady:) Jenže vlivem operací, hormonů a změny stylu života, jsem teď pravý opak..:( Ale ve mě ta nahota je už od dětství..Taky bych nejraději byla při sexu minimálně v tričku, ale to bohužel nejde.. Ono pro mě ta bolest se dá překonat, když to ostatní nekomentují a neztrapňují mě, ale jinak je to další stres a stud navíc.. Posledně mě vytáčela odezva v souvislosti na otázky jak mi je: „Prosím tě, počkej až budeš rodit, to teprve bude bolest“.. Já to do určité míry chápu, ale spousta lidí nechápe, co to znamená mít nízký práh bolestivosti a že něco bolí víc, než to co mi je, nebo to co je nebolí a mě jo, ještě neznamená, že ta bolest pro mě není hrozná.. Takže jsem už pak raději říkala jen: „Ale jo, jde to“
Děkuji za odkaz, je to fajn, že tu stránku pro ni někdo vytvořil. Mě by se ty domácí porody zamlouvaly, ale jak říkám, já na to nemám odvahu a obdivuji ostatní, že to toho jdou a mají pak ty zážitky jaké popisují..

Příspěvek upraven 09.08.13 v 11:49

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 11:56

@roksy25 ty jo, tak to bych tem lidem asi dala facku :mrgreen: vis, ze jsem to slychavala taky dost casto? kdyz jsem dlouhe roky nechodila na krev, mela strach z doktoru z nemocnic a tak.. tak dokonce od me mamky vprichazely vzdycky vety „a kdyz budes mit dite, tak k doktorovi budes muset chodit“ a „kdyz budes chtiti mit dite, tak musis chodit na krev“. Dnes za to mamku nevinim, dve deti porodila za komancu, treri tesne po revoluci. Ona nic jineho nezna.
To byl prave ten sileny strach, co jsem v sobe mela. Jakobych nemela zadnou cestu ven. Protoze pokud chci dite, musim do nemocnice a do peci doktoru. Jakobych nemela na vyber. A vety typu „pockej u porodu, jak to bude bolet“ jsou uplne mimo misu, protoze kazda bolest je jina, ja treba vydrzim hodne velkou bolest, ale spis tu povrchovou. Porodni bolest je neco, co je pro zenske telo vlastne prirozene. Neni to bolest z poraneni, z nemoci, z operace. Porodni bolest je navic neco, co ani jedna dosud nezname, takze nevime jak ji budeme zvladat a nikdo nema pravo delat zavery misto nas a uz predem nas strasit, ze pockej co to bude u porodu. Treba nebude! Treba budeme mit pohodovy porod, a nebo pujdem rovnou na cisare, nikdo to nevi.

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.08.13 12:11

@Norae Vždycky, když jsem se s někým bavila o dětech a porodu, tak jsem říkala: „Jen co to na mě přijde, tak mě už doma klepněte paličkou a proberte mě, až bude po všem..“ Ach jo, kdyby to tak šlo..Mě dost mrzí v dnešní době, že si žena nemůže vybrat, jak své dítě přivede na svět(myslím podle zákonů a zdravotníků). Vše se jen omezuje, kouká se na ně jak na mimoně a tlačí je tam kam nechtějí zajít a když se odhodlá jít za svým, tak vlastně porušuje zákon..

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 12:17

@roksy25 jj, to jsem si taky kdysi rikala :mrgreen: ale od toho je tady moje psychiatricka, ktera mi v ramci krize slibila planovany cisar. Tak jde to, vsechno jde, kdyz se chce. A ze si nemuze zena vybrat? Ja ti nevim, porodni plany uz existuji a kdyby ses rozhodla rodit doma, kdo ti dokaze, ze jsi to planovala a ne ze jsi to nestihla, protoze byla porodnice daleko? A nechtela jsi to riskovat v aute? Nevim, ty zakony presne neznam, ale nemyslim si, ze by bylo vylozene ZAKAZANE rodit doma. Problem je ale u tech porodnich asistentek, tem ted hrozi pokuty :( ja si hlavne myslim, ze zena JE schopna porodit uplne sama, i po tom, co jsem cetla ruzne pribehy.

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.08.13 12:29

@Norae Tak jsem to myslela, vím že to není zakázané, ale jde mi o to s těmi asistentkami a tak.. a i když je porodní plán, tak se stále najdou doktoři, kteří to kritizují a tlačí tě někam kam nechceš.. tedy aspoň, co jsem slyšela někde příběhy a co furt vymýšlejí ti nahoře. Příliš jsem to nestudovala, řekla jsem, že se tím budu zabývat, až na to přijde, protože mě už dřív kolegyně dost vystrašily, když mi líčily jejich zážitky… I když to jde, tak je to stále kritizované:(

Příspěvek upraven 09.08.13 v 12:30

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 12:32

@roksy25 to je prave to, ty si sepises porodni plan, ale nakonec se nedodrzi, bo kdoviproc, a ty nemas v tu chvili odponovat.. ja byla taky hodne vystrasena tim, co jsem v okoli slysela.. hlavne od tech starsich rocniku, jak mi mamka vypravela jak byla u porodu privazana! 8o ale to, ze jsem zacala patrat sama, zacala projizdet emimino a ruzne pribehy o nemocnicnich a prirozenych porodech, na jednu stranu me vystrasilo jeste vic :mrgreen: ale na druhou stranu uklidnilo v tom, ze pokud si to udelam po svem, bude to v pohode ;)

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 13:02

To zneužití se prokázalo? Nebo je to jen vzpomínka, jak je nad tebou chlap? :think:

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 13:07

@Tiger-lily jak prokazalo? Nema se to jak prokazat. Nevim, zda bych byla schopna presne popsat co si pamatuju. Ale neni to jen chlap co lezi na me. Je to i nasilne drzeni, nejake neprijemne doteky a tak… Ta vzpominka byla dlouhe roky potlacovana, pamatovala sem si hodne veci a neco mi v tom chybelo. Pak jsem nasla posledni dil skladacky. Nebo si myslis, ze jsem si to vymyslela nebo nejak vsugerovala? Co ja vim, jak bych se uz nedivila nicemu :mrgreen:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 13:08

@Norae Co já vím. :mrgreen: Jen mě napadlo, že ta situace mohla nastat při vyšetření - nepříjemné držení, nepříjemný pocit, doktor sklánějící se nad tebou…

To by nemohlo být? Prostě jen zkreslené vnímání reality?

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 13:12

@Tiger-lily chmm, mozna mohlo.. kdyby ne to, ze si pamatuju, ze byla tma, noc, ze ty dve deti spaly, byl tam jen ten jeden clovek (pri vysetreni by byla i nejaka sestricka), a byla jsem privazana k te posteli :nevim: ja jsem uz premyslela i o nejake hypnoze a tak, ale ted me ceka ta psychoterapie, tak uvidim kam se to posune.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 14:11

@Norae :nevim: To se klidně mohly pomíchat dvě vzpomínky v jednu, držím palce, ať terapie pomůže a všechno tam důkladně rozeberete. :kytka:

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 09.08.13 14:25

Hlavu vzhůru. Jaku 5 letá holčička jsem ztrávila rok v kuse v nemocnici od přivazování k postely, hrozným kapačkám do nohy jatrních biopsiíí atd atd. a spoustě dalších vyšetřeních a injekcí a bůhví čeho ještě… po příšerné sestřičky a příšernou dobu. Měla sem to štěstí, že já tam ležela až v roce 1992. Ale i tak traumata nejdou vymazat moje celé dětství se točilo kolem lékařů. Dokonce mě pobyt v nemocnici prodloužila i zminovaná salmonela, kterou sem chytila přímo tam. Jsem jedináček a sourozenec mě hrozně chybí můj otec má rakovinu a já jsem tak na to sama. No co jsem chtěla říct taky mívám noční můry vracejí se mě zážitky z nemocnice když si čtu dopis který mě tam někdo s příbuzných poslal brečím. Ale našla sem si sebeobranu přihlásila sem se na zdrávku vystudovala 4 roky a dělám v nemocnici sestru ted sem na RD, ale dělám ji pro to, že mě ta práce naplnuje a mám takový pocit, že v mé přítomnosti už nemůžou být ty sestry zlounky či nepovedení lékaři, že můžu být ten žalovníček a něco s tím udělat atd. Prostě moje obrana je útok… než abych se bála lékařů a nemocnice, tak do ni raději pujdu pracovat, aby mě to přešlo :palec:

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 14:31

@Tiger-lily to jiste mohly. Jenomze odkud pak ty sexuologicke problemy? Ty jsem mela odjakziva.. a mam obcas i ted. Jiste, problem v intimite muze vyvolat kdeco, ale ty pocity znasilneni, ktere mivam, asi uplne normalni nejsou.. kazdopadne diky za nazory, aspon nekdo na netu se se mnou o tom bavi, kdyz lide v okoli nechteji ;)

@PusinkaMartinka tak to je hodne dobrej pristup, to ti chvalim a zavidim :) a kezdy bylo v nemocnici vic takovych, co bojuji s tim, jak se obecne personal chova :)

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 09.08.13 15:27

No ty brďo 8o 8o 8o Z toho deníčku je mi trochu ouvej teda… :| Tohle si prožít. Je mi to moc líto… :hug: :|

Bohužel jsi podle mě poznamenaná na celý život. Skutečně to v tobě zanechalo to špatné a není se co divit. Jediné co ti zbývá si to plně uvědomit a snažit se žít dál… po svém. Od nikoho si nenech nutit jak by ses měla v jaké situaci zachovat. Řiď se svým srdcem a těhotenství ani porodu se neboj. Co se vyšetření týče tak není nic snažšího než si najít gynekoložku ženu a porodníka ženu, u porodu třeba Dulu. Snad by ti to v ledasčem mohlo pomoci… :hug: :hug: :hug:

 
Trojlístek
Závislačka 2927 příspěvků 09.08.13 15:51

@Norae Já byla v nemocnici v cca 2,5 až 3 letech v Brně. Plastika ledvin. Nešlo to jen jedinou operací, bylo jich několik a každá ta hospitalizace byla příšerná a ponižující.

Ve 3 letech ještě i ve Zlíně na operaci očí, tam to bylo o něco lepší, ale to Brno, to bylo něco. Malé postele, malé peřinky, zima… zlé sestry. Rodiče tenkrát s dětmi nemohli. Mamka se bála co tam se mnou provádí a oprávněně se bála. Taky jsem na rodiče naštvaná, že to mělo být jinak, ale nešlo to a proto jim musím odpustit. V kartě mám tunu záznamů jak jsem byla nezvladatelná a neléčitelná, ale pramálo psaní o mých komplikacích a následné léčbě.

Pokud se domníváš, že se tam stalo co naznačuješ, tak to je příšerné!!! Celkově máš trauma z tohoto prostředí a výborně to vyřešila @PusinkaMartinka já taky přesně z těchto důvodů chtěla být zdravotní sestra, ale skrz zdravotní stav a následky jako malinká to nešlo. Vím, že by mi to jako terapie hodně pomohlo.

Takto se přes to budeš muset přenést, poněvadž nemáš dořešené vztahy s rodiči a sestrou, tak to bude horší. Nevím jestli tohle jde napravit, ale mohla by to být cesta, jen moc nepočítej s tím, že to někdo pochopí, ten kdo to neprožil…

Tvá rodina ví, co se ti v nemocnici pravděpodobně přihodilo???

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 16:12

@Cmochy najit si gynekologa a porodnika zenu by bylo fajn, ale u nas v porodnici je snad jen jedna zena, jestli vubec.. a gynekolozek je mnohem min nez chlapu.. ale tohle urcite jeste resit budu, treba k zubarce chodim k me sestrenici, psychiatricka - taky sestenka :) takze by se mi libilo najit si nekoho znameho. Ale zatim to jeste nehrotim, zatim jeste nejsem ani tehotna a k doktorovi nepujdu driv, nez to bude fakt nutne.

@Trojlístek vi to jen mamka. Jak jsem ji to rekla, nejdriv me uklidnovala ze ne, tohle se nemohlo stat. Ale o 10 minut pozdeji uz rikala neco jineho. Uz si tak jista nebyla, jak o tom zacala premyslet. Tak tak koukam, takove trauma z nemocnic ma dost lidi. A nejspis budem vsichni podobny rocnik, byli sme jako mali v nemocnici jeste za komancu. No ono celkove ty nemocnice byly strasne.. Taky tam o mne rikali jak jsem nezvladatelna, rikali jak jsem rozmazelnej fracek.. a pritom to byl de facto pud sebezachovy. Ja jsem ale rada, ze jsem si tohle konecne uvedomila, konecne totiz mam neco, s cim muzu pracovat.

 
Trojlístek
Závislačka 2927 příspěvků 09.08.13 16:20

@Norae Ano, taky tuším, že budeme obdobný ročník.

Ale víš co si myslím??? Že pokud je tvůj současný partnerský vztah v pořádku, tak porodem miminka sprovodíš ze světa hodně svých traumat, mindráků a ponížení, ať už budeš rodit kdekoliv a jakkoliv.

Co se týká rodiny, která více stranila sestře, tak s tím moc nenaděláš. To v sobě pravděpodobně poneseš, protože pravděpodobně ji nedokážeš odpustit z více důvodů a pohnutek, přestože výchovné chyby se dopustili rodiče, ale tak to chodí a nejsi jediná.

Bych ti strašně ráda nějak pomohla, ale nevím jak - napadá tě něco?

 
Domcus1
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 09.08.13 16:31

Podle me se nejdriv musis srovnat sama se sebou a s tim otresnym co se ti stalo a pak se pokusit o dite…

Ja nejsem zastance porodu doma, protoze treba kdybych rodila doma ja, umrela bych a se mnou i moje dite…Treba existuje porodnice, ktera je schopna ti zajistit prostredi, co ti bude prijemne. Rodila jsem v Usti a myslim ze porodni boxy byli moc hezky…tim ze jsem rodila v noci, bylo tam takove pritmy a kdyby to personal nezkomplikoval tak i ten akutni cisar by pro me nebyl trauma…

Drzim palce, at se vse zlepsi a ty odpustis rodine a v sobe si to srovnas…:)

Příspěvek upraven 09.08.13 v 16:31

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 16:38

@Domcus1 ja sama nevim zda jsem ci nejsem zastancem domacich porodu, me ale prave vadi, ze jsou tady jen dve moznosti. Mi se nelibi, ze kdyz mam fobii z nemocnic tak jedina alternativa ma byt pro me porod doma :nevim:
a do usti mam bohuzel daleko, bydlim na opacnem konci CR :)

@Trojlístek dekuji, me hodne pomaha uz tahle diskuze :) se sestrou je to opravdu beh na dlouhou trat, nejhorsi je, ze neco podobneho zazival i muj pritel, taky ze tri deti a taky nejstarsi a taky byl vzdycky ten nejhorsi. Proste to jsou rodicovske chyby, ktere se na nas obou hodne podepsaly, hlavne na nasem sebevedomi.
jsem rada, ze mam tedkom celkem normalni zivot, po tom, co jsem udelala v zivote za kraviny. Takze je mozne, ze to bude lepsi a lepsi. Ale Domcus ma asi pravdu, mela bych si nejspis vyresit tohle a pak se pokouset o dite. Ale stejne se mi zatim nai nedari otehotnet.

 
liliepnouci  09.08.13 17:02
To není

Fobie nebo lépe - to nejsou fobie, nýbrž s největší pravděpodobností hraniční porucha osobnosti /tzv. borderline) - a jelikož je to porucha osobnosti, zakomponovaná v samotné podstatě člověka, je také velmi obtížně léčitelná - jak chcete léčit charakter? Domnívám se, že nejspíše máš těžkosti všude, kam přijdeš, protože tam „přinášíš“ sama sebe se všemi svými problémy. Asi ani ostatní lidé se tebou necítí úplně nejlépe a tím pádem ani ty.Je velmi těžké připustit si, že problém je prostě v tobě a nejspíše za to nikdo nemůže. Změnit sama sebe, své prožívání…to je práce na celý život. Lapidárně řečeno bych doporučila: přestaň kňourat a přijmi zodpovědnost za svůj život! Většinou ti to nikdo z psychologů ani lékařů takto do očí neřekne, vědomi si tvé poruchy a reálně očekávaných reakcí, nebo řekne a potom si hledáš jiného psychologa či psychiatra, který tě nevystavuje pro tebe nepříjemným zážitkům. A to je zamotaný kolotoč. Vážně si myslím, že nemáš-li děti, není to vůbec špatné, možná to takto blokuje sama příroda, asi by to pro tebe byla příliš složitá a náročná situace. Tím pádem bych zatím porody nechala plavat a pracovala na hledání harmonie a životní rovnováhy. Síla s tebou!

 
Norae
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 09.08.13 18:34

Liliepnouci: nj, borderline mam mezi mymi diagnozami taky ;) pak jeste maniodeprese, ta sociofobie, obsedantivne-kompulzivni porucha, uzkostni porucha, nemluve o tetanii :mrgreen: psychiatry jsem menila vzdycky, kdyz se do me snazili narvat co nejvic leku a dal to neresit. Nebo me postat na tri mesice do psychiatricke lecebny. Vetu „prestan knourat“ hned vedle „prestan se predvadet“, jsem slychavala celou pubertu. Kdyby to tehdy uz lidi kolem me nebrali na lehkou vahu, mohlo byt vsechno jinak a nemela bych za sebou tolik pokusu o sebevrazdu a hospitalizaci na psychiatricke ambulanci. Ale lidem kolem me to bylo jedno, mysleli si, ze si na neco hraju. Bohuzel mi bylo teprve asi 22 roku, kdyz mi rodice konecne pochopili, ze nejsem zadna heeerecka co jim dela naschvaly a ze potrebuju pomoct.
Ale v tom, ze bych mela vzit zodpovednost za svuj zivot do svych rukou, v tom souhlasim. Nebo apson v tom, ze bych se mela vykaslat na to, co na to reknou ostatni. To jde asi poznat i z toho denicku, prilis mi zalezi na tom, jestli me mi rodice budou povazovat za magora, kdyz budu chtit rodit doma. Ano, proto mam ten pocit nemoznosti volby, bojim se zmeny a bojim se ucinit sama svoje rozhodnuti. Bohuzel jsem ale takhle vychovana. Vetsinu zivota jsem od moji mamky slychavala to jeji „no udelej si to jak chces“, ktere bylo jasne manipulativni. Ostatne, i moje matka je uz nejaky ten rok na slabych antidepresivech. Obcas mi prijde, ze mame v rodine nejakou psychickou poruchu, kterou na sebe prenasime.
A ano, taky si myslim, ze tehotna zatim nejsem kvuli memu psychickemu stavu. Nevim, jestli je to zalezitost prirody a nebo podvedome vim, ze by to jeste prijit nemelo. Ale rozumove a racionalne se touze po diteti branim uz asi 2 roky. Lehce receno, uz na to nemam silu. Takze ackoli si racionalne muzu cpat do hlavy, ze bych dite zatim mit nemela, biologicke hodiny si delaj svoje :nevim:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 09.08.13 19:26

Teda to je šílené :hug: :hug: nedokážu si to představit, ale myslím si že nákej porod doma a takové ty věci kolem tě stejně nezachrání. Mimču se muže něco kdykoliv stát a do té nemocnice s ním stejně budeš muset jít a mám kamarádku s podobnou fobii a je z malim po nemocnicích furt:-( jako na potvoru :,(,takže spíš bych se zkoušela fobie zbavit než se jí vyhnout

 
Crystalline  09.08.13 20:08

Obdivuji te, ze dokazes o svem traumatu tak otevrene psat. Myslim, ze kdyz uz sis uvedomila, z ceho prameni, mas napul vyhrano. Urcite bych vyhledala pomoc psycholozky, se kterou to dotahnes do konce. Drzim ti palce, at uz je jen dobre.

 
Crystalline  09.08.13 20:21

@PusinkaMartinka uzasny :potlesk:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.08.13 20:24

@Norae Klidně se můžem bavit. Za mnoha sexuálními problémy hledej vztah s matkou, tak zkus popátrat tam. :think: A asi tam bude souvislost i s tvým zkresleným vnímáním a extrémní submisivitou v této oblasti.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček