Příběh panenek

hankamisa  Vydáno: 19.02.11

Podělím se o další příběh ze svého domácího deníčku (založen po smrti dětí, abych ulevila svému srdci). Právě jsem dopsala poslední stránku a začínám listovat. Je v něm toho mnoho o mém narození, dětství, dětech. Narazím na příběh o panenkách, o který se podělím.

Jako malá holka jsem si hrála s panenkami a věděla, že si některé schovám pro svoji holčičku. Když jsem se dozvěděla, že ji budu mít, panenky putovaly po letech z krabice na poličku a já se těšila, jak si s nimi bude mé zlatíčko hrát. Bohužel, jak jsem psala nedávno v deníčku (Anička s Michalkou) mé přání nebylo vyslyšeno. Dcerka odešla za svým dvojčátkem. Panenky tak po krátké době putovaly zpět do krabice, bylo mi to líto, ale musely.

Přibyl další syn a náš obývák se začal rozrůstat o další modely aut. Pomalu mi mezi těmi auty začínalo být úzko. Dlouhých pět let trvalo, než se mi po několika nezdařených pokusech povedlo panenky vyndat. Vracely se mi bolestivé vzpomínky a nerozbalená krabice vždy putovala zpět na půdu. Jednou jsem si řekla dost, andílci by si přece nepřáli, abych se trápila. Bylo to hodně bolestivé i s nervovým otřesem, ale já to dokázala.

Panenky jsem dala na poličku a jednu oblékla do oblečku, který dcerka nosila. Věřte nebo ne ale byla to velká úleva od bolesti (měla jsem to udělat dřív). Dokázala jsem se o nich i bavit, což mi do té doby nešlo. Jako by tu byli andílci se mnou a pomáhali mi bojovat s osudem. Dnes jsou na poličce nejen panenky, ale i fotka naší malé bojovnice. Vzpomínky bolí a já vím, že ani čas nepomůže, ale dá se to zvládnout. Pohled na ně mi dává sílu jít a bojovat dál.

Další příběh zase příště.

Nezlobte se, ale ted něco jen pro naše andílky. Holky naše, moc děkuji za vaši sílu a ochranu, kterou nám dáváte a vím, že to nemáte vůbec jednoduché. Mému dvojčeti andílkovi sestřičce, díky za naši maminku. Jen já a holky vědí, co tím myslím.

DĚKUJI.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
sandra.1990
Nováček 3 příspěvky 19.02.11 07:12

Ahoj, četla jsem i Tvůj minulý deníček a musím říct, že se mi slzy spustili proudem :cry: Vím, že o lítost nestojíš, já sama o ní taky nestála, když jsem třikrát potratila v 10tt…Jsi neuvěřitelně silná a jsi bojovnice, a já bych Ti strašně přála hodně štěstí…Děkuji Ti za to, že jsem mohla nahlédnout alespon částečně do tvého života..Držím pěsti, aby bylo už jen a jen lépe :hug: :hug:

Příspěvek upraven 19.02.11 v 07:13

 
ginger7  19.02.11 13:28

Opravdu nadherne napsane, taky mi vyhrkly slzy. Clovek se pak uplne stydi, ze resi kraviny, kdyz jini lide projdou necim tak strasne tezkym… vzdy jsem obdivovala silu tech, kterym se neco podobneho stalo, ci tech, kdo pecuji treba o nemocne deti atd. Mas muj obdiv. Musi to byt moc tezke…

Vložit nový komentář