Příběh života

Porod

Aneb jak jsi přišel na svět. Ještě před nedávnem to bylo takové malinké nic a najednou tady leží živý človíček. Uteklo to rychleji, než by člověk myslel. Miluji Tě!

s tatínkem :)

sluníme se :)
4 komentářů

Ve zkratce pro nečtivé povahy: datum narození 18. 5. 2011 v 03:15. Míry: 50 cm, 3400 g, chlapeček Denisek.

Vrátím se nějaký čas před den D. Trápilo mě spousta věcí a bolístek, a tak není divu, že jsem se těšila a moc si přála, aby ses už vyklubal. V diskuzi Květňátka 2011 se rodilo již od dubna a nás maminek-těhulek stále ubývalo. Tak není překvapením, že jsme pravidelně dávaly hlavy dohromady a vymýšlely, jak to trošku popohnat. Některé na začátku května měly chvilinku před termínem a některé, jako já, jsme měly ještě pár týdnů k dobru. Takže pravidelně teplou vanu večer, kdy byla chuť trošku sexu, k jídlu lněné semínko, na přípravu těla k porodu homeopatika… :D Ať už to pomohlo či nikoliv, pravidelně nás navštěvovali poslíčci a taktéž pravidelně se večer manžel ptal, když jsem nemohla spát: „Už rodíš?“

Paradoxně tomu, jak moc jsem chtěla rodit - když to přišlo, myslela jsem, že to budou nejspíš jen poslíčci. Den před porodem jsem se ještě statečně vypravila na výlet za maminkou do 20 km vzdáleného bývalého bydliště. Tam si ze mně ještě dělali srandu, že kdyby náhodou, že to odrodíme :D Po příjemně stráveném odpoledni plného smíchu a řečí: „Malému se nechce ven, on čeká na toho jedenadvacátáho, on je určitě blíženec po mně“, jsem ulehla do postele. Ale ouha, místo kýženého odpočinku se dostavily bolesti zad, takže jsem se opět moc nevyspala.

Po probuzení do sluníčkového dne a zjištění, že záda stále bolí, usedám k počítači a pročítám nové příspěvky v diskuzi Květňátek, poté přidám také svou „trošku do mlýna“ a přidávám nové poznatky o bolestech zad. Dopoledne uběhlo rychle, příprava obědu (následné zážitky ale mou paměť ochudily o informaci, cože dobrého jsem to uvařila) a poté procházka do města s myšlenkou: „snad to přejde“ jsem ještě kupovala boty do porodnice, když doma nic nemám. Zabloudila jsem i do obchodu, že si koupím zázvor a udělám si zdravý čaj. Po příchodu domů jsem opět usedla k emiminu a už ty svoje bolesti více řešila - po procházce se přesunuly do podbřišku jako poslíčci. Po zvážení všech vaiant jsem uvařila čaj a šla se naložit do teplé vany, která vždy pomohla. Ulevila i tentokrát, jenže bolest se ve zmenšené intenzitě vrátila do zad. Na internetu jsem vyhledala, že vývar ze zázvoru, skořice a hřebíčku napomůže porodu - tak šup do čaje ještě skořici a hřebíček, dosladit medem a vynikající necelý litr nápoje byl do hodinky ve mně.

Kolem páté odpoledne se bolesti zhoršily a jako by si nemohly vybrat, jednou byly v podbřišku, podruhé v zádech. Píšu si s kamarádkou, že stále nevím, co to přesně je, tak volím vyčkávací taktiku - nejdůležitější věci mám sbalené už 2měsíce, tak co. Ale zatím stále žádná pravidelnost.

V šest začíná být bolest horší, píšu na eMiminu, že asi pojedeme večer, že nesnesu tu nejistotu, co se děje a že kdyžtak mě pošlou zpátky. To už je u nás tchýně a masíruje mi záda - za to jsem ji moc vděčná. Mezi šestou a sedmou jsem sbalila poslední věci a nachystala se. Manžel měl přijet kolem sedmé, měl zrovna jízdu v práci, tak mě zanechal v péči svých rodičů, a až se vrátí tak že vyrazíme. Oproti původnímu plánu se zpozdil půl hodinky - to už jsem se cítila o poznání lépe a že teda na to kašlu, že ze sebe trapku dělat nebudu v porodnici, že to jsou 100% poslíci. Zalehli jsme k televizi. No dlouho mi dobrá nálada nevydržela, zase se to zhoršovalo. Manželovi zase volali a tak jel opět někoho odvézt. Já už se svíjela a prosila, ať mi nahoru pošle mamku. Během jeho nepřítomnosti se vše zintenzivnilo a už jsem co 3-5minut prodýchávala na všech čtyřech jako pejsek, s hlavou zabořenou do pohovky.

Tady už se časově ztrácím, jen vím, že mi potom tchýně pomáhala se obléct, tchán odnesl věci a chudák ze mě vyděšený 4× volal mému muži ať si pohne, kde krucinál je, že snad ještě porodím doma. Nevím, jak dloho jsme čekali u vchodu (kolemjdoucí na mě měli pěkný pohled jak jsem si tam tak klečela), ale jak přijel, tak šup do auta a jel jako drak, což mi v bolestech spíš přitížilo. Za 2minutky jsme na vrátnici hlásili, že jdeme do porodnice - co taky jiného s mým břichem a výrazem alá smrt v obličeji :D Manžel jel zaparkovat auto a jeho maminka se mnou už spěchala na porodní sál. Zpětně z propuštěcí zprávy vím, že bylo 22:00.

Porod

PA na přijmu nás obě sepsula, že nemáme hysterčit a vzala si mě na příjem. Tchyni nejdříve považovala za mou maminku a mě přinejmenším za 18letou holku :D Posléze zjistila jak se věci mají a z tykání přešla do vykání. Nepříjemná přestala být, jakmile mě naučila správě dýchat a připojila na monitor. Myslela jsem, že mě omyje, když mi oznámila, že jsem otevřená jen na 2cm a že možná do rána porodím. Z toho jak mi vyhubovala se ve mě něco hnulo a intervaly mezi bolestmi se trošku prodloužily (hmm nebo že by ze správného dýchání?? :D ) Manžela odvedla do pokoje, mně udělala nálev, poučila co dělat a že mě za hodinu přijde zkontrolovat. Nálev ve mně nevydržel ani 5 minut a už jsem si trůnila na wc a volala na manžela: „Miláčku, prosímtě, neposlouchej to…“ :DDD

Manžel byl v těch chvílích pro mě velkou oporou, objímal mě, když jsem chodila v bolestech po pokoji sem a tam (dokud jsem chodit mohla), chlácholil mě, a hlavně tam byl, což mi asi pomohlo nejvíce. Vyzkoušela jsem si i sprchu, ve které jsem seděla na baloně a krásně si prohřívala podbřišek. A potom do postele a vnitřní kontrola, že za půl hodinky natočíme monitor. To už bylo kolem půl jedné, když jej natáčeli a prďlka v bříško moc nejevil aktivitu a měl slabší srdeční akci, tak pro jistotu nás nechlali připojené dýl.

V 01:00opět vnitřní kontrola - otevřená na 3cm. To už byly hodně bolestivé kontrakce, v rozmezí 2-3minut. Prosila jsem už poněkolikáté o něco na bolest, nejlépe epidural, který jsem už při přijmu hlásila, že až bude čas, že ho chci dostat. Bohužel anesteziolog měl zrovna práci jinde, tak jsem dostala na otupení bolesti zad injekci Algifenu. Zabral jen na chvíli. Do tří hodin jsem ležela jako mrtvolka a snažila se náležitě prodýchat každý stah, aniž bych zatínala svaly, protože pak to bylo ještě horší - stálo mě to opravdu hodně sil.

V 02:00: „Jste otevřená na 5cm, tak Vám pustíme vodu a uvidíme.“ Měla jsem říct, až přijde kontrakce a poté mi PA praskla vodu. Pak jsme znova zapojily manžela, aby mě doprovodil na záchod a že si mě PA už pro jistotu vezme na sál. Manžel zůstal v pokojíku, při samotném porodu být nechtěl a že jej zavolají až bude maličký venku. Ještě dodám, že jsme až do porodu neměli žádný odhad váhy a míry miminka, v pátek v poradně v porodnici to neudělali, že prý až při porodu a to se samozřejmě neudělalo.

V 02:30 jsem už ležela na sále. PA mě chválila, že to krásně rozdýchávám. Ptala jsem se na epidural, ale ten už se prý nestihne. Mimo kontrakce mi bylo do zpěvu. Vesele jsem vykládala a při další kontrakci jsem si už přitláčela.
V 03:00 mě PA otočila na záda, dala nohy do třmenů a šli jsme tlačit. Brzy už jsem malého cítila v dolní části a měla jsem pocit, že mi snad rupne zadek a vůbec celý spodek :D Slyšela jsem i lupnutí a nevěděla jsem, jestli mi prdla pánev nebo jen kůže - ale asi nic, protože mi nakonec šili jen nástřih hráze, dělaný když lezla hlavička ven. Docela jsem jej cítila, ale byla jsem za něj vděčná (oproti mým předsevzetím, že si nástřih rozhodně nenechám udělat:D ) Na další zatlačení byla hlavička venku. Bohužel přestala kontrakce, tak jsme museli chvíli čekt (to jsem myslela že zešílím) a při poslední kontrakci jsem vytlačila drobečka na svět - bylo 03:15 h. Taková úúúúúúúúleva. Chtělo se mi brečet úlevou a ohromným štěstím.

Potom zavolali novopečeného tatínka, aby mu ukázali syna a mohl si jej nafotit a být u umytí a zabalení. První přisátí se sice nepovedlo, ale aspoň jsme v prvních chvílích byli spolu. Od té chvíle mi připadá Denisek hezčí a hezčí. Manžel byl s námi ještě ráno na oddělení šestinedělí, kde jsme se ještě pofotili, potulili a potom malého odnesl sestřičkám, abych se mohla vyspat a taky on jel domů, prospat se po náročném večeru.

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat svému manželovi a jeho mamince a tatínkovi, také všem holkám z Květňátek 2011, kitri, která do poslední chvíle seděla u pc a prožívala to celé se mnou, než jsem odjela do porodnice. A jinak celému nemocničnímu personálu, kteří mi byli vždy nápomocni. Na závěr se klaním všem, kteří se dočetli až na konec. Jsem prostě ukecaná baba :)

Hodnotilo 4 lidí. Score 4.8.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
kitri
Ukecaná baba ;) 1653 příspěvků 24.05.11 10:31

Krasne napsany denicek,az mi kapla slzicka :oops: jsi sikovna ,ze jsi to zvladla :palec: :hug: At jste zdravi a stastni :huban:

 
Jiiriinka1
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 24.05.11 10:33

Hezkej deníček.. Jsem ve 34tt a hltám tvé každé slovo :-D Přeju hodně zdravíčka :kytka:

 
evinula
Stálice 100 příspěvků 24.05.11 12:12

hezky deniček :palec: přeji hodne štesti a zdravi

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 24.05.11 13:31

Krásně jsi to napsala!!! A taky jsi si to hezky užila!! Přejeme hodně zdraví a lásky!!! :srdce:

 
blackbirdka
Ukecaná baba ;) 1553 příspěvků 24.05.11 14:05

Pěkný deníček, moc Vám gratuluji a o malému o trošku víc - sama jsem rozená 18.5. jen ten rok je jiný.. :-D

 
saphire
Závislačka 4358 příspěvků 24.05.11 15:31

děkujeme :kytka: :) :hug:
jinak k tomu datu, moje mamka mi pak říkala, že se 18.5.vdávala :wink: Takže docela magické datum ;)

 
marty2010
Závislačka 3734 příspěvků 24.05.11 15:59

Gratuluju k Deniskovi :)

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 24.05.11 20:50

krásný deníček at vám chlapeček hezky roste.. :hug: :hug: :hug: :potlesk: :potlesk:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 24.05.11 21:16

Krásný deníček,také to doufám takhle zvládneme,přeji hodně zdravíčka a lásky :hug:

 
moni81
Zasloužilá kecalka 567 příspěvků 25.05.11 09:12

Hezky napsané :potlesk: ,gratuluju k mimískovi a přeju hodně štěstíčka :lol:.PS:taky jsem narozená 18.5. :mavam:

 
saphire
Závislačka 4358 příspěvků 25.05.11 14:53

Ještě jednou všem děkuji :hug:

 
panibobina
Kecalka 165 příspěvků 25.05.11 22:59

moc gratuluji k Deniskovi a přejem s Viktorkou moc štěstí a zdraví :srdce:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama