Přijmout, odpustit a žít

Anonymní  Vydáno: 07.09.16

Pokud čtete tento deníček v rámci ranního rituálu s kávou či čajem v ruce a deníček vás zaujme, maličko vás pozdrží, asi není nejkratší. Pokud jste ve spěchu, upozorňuji předem – bude dlouhý! Vždy jsem si myslela, že jsem silný člověk. S každou smutnou událostí jsem se vždy nějak vypořádala, uzavřela ji, poučila se a šla dál. Také jsem si ale představovala, že kdybych potratila, tak já bych to určitě nezvládla, že to musí být strašně těžký zážitek. Sama sebe jsem pak ale překvapila, že jsem to zvládla, nebylo to lehké, ale zvládla, a že teď už jsem zase silnější a zvládnu v životě všechno. Jak jsem se mýlila, nebo spíše, co jsem si to nalhávala… Nezvládla jsem nic, bude to rok a jako bumerang se mi to stále vrací…

Ve 22 letech mi bylo z důvodu podezření na endometriózu a obrovských bolestí doporučeno otěhotnět. Věřím, i ze zkušeností ostatních, že by to mohlo pomoci. Ale je vám 22 let, vedle sebe máte mladého klučinu, o kterém víte, že s ním asi budoucnost nestrávíte, ale jste tak mladá, ještě to neřešíte a představa dítěte? Ne díky, děti moc chci, ale cítím se nepřipravená. Možná by to byl dobrý krok k mému zdraví, ale špatný k dítěti. Dítě by mělo dítě, tak jsem se mentálně cítila.

Roky lehounce plynuly, mezitím cysty praskaly a bříško bolelo, ale už ne tolik, jelikož jsem dostala antikoncepci, která by mi měla pomoci. Ovšem cysty se neptaly. Nicméně myslím si, že nikdy nešlo o nic nebezpečného. Někdy se vstřebala, někdy praskla, někdy to bolelo méně, někdy jsem se málem skácela k zemi. Volná tekutina se vstřebala a život plynul dál. Doktor mi vysvětlil, že není čeho se bát. Naučila jsem se poznávat svou bolest a už nejezdila pokaždé vyděšená na pohotovost.

Mezitím jsem poznala muže, který často otevíral téma, kdy bychom mohli mít dítě. Sám jedno měl, rodinný život mě naplňoval, poznala jsem strasti i radosti a jednoho dne ucítila, že takto jsem šťastná. Bylo mi pětadvacet, měla jsem již několik měsíců vysazenou antikoncepci a shodli jsme se, že do toho chceme jít.

Jen pro upozornění, nebyl by to zrovna ideální taťka, ještě horší partner… Ale byla jsem naivní a najednou to dítě… Moc jsem ho chtěla a věřila, že jej možná dítě změní (bóže, když se slyším, nafackovala bych si!) a všechno bylo v té době ještě ale růžové.

Druhý cyklus od počátku „snažení“ se mé tělo začalo měnit, byl to nejdříve sem tam drobný projev změny, ale čím dál více jsem cítila, že jsem v JINÉM stavu. Ve chvíli, kdy jsem před sebou držela test a zírala na druhou čárku, vypustila jsem jen: „Do……e.“

První chvíle byla opravdu silná, mísil se ve mně strach a nadšení. Ono je moc jiné o dítěti mluvit a jiné otěhotnět a vědět, tak a teď je to tady, ten obrovský zlom v životě. To si myslím, že si může málokdo představit, kdo to ještě nezažil. Často mluvíme o tom, jak bychom se zachovali kdyby, ale pak nastane situace a občas se nestačíme divit. :-)

Když ovšem najde člověk druhou čárku podruhé, je to už prý jiné. A také je to jiné, když chcete společně dítě a partner vám suše oznámí (když už cítíte, že jste těhotná), že bychom to měli vlastně odložit, že asi není nejlepší doba!

Těch 5 vteřin s testem v ruce jsem stála jako paralyzovaná a ve chvíli, kdy vše doputovalo do mozku, jak mělo, zmocnila se mě obrovská radost. Cítila jsem se tak šťastná, překvapená tou rychlostí a vděčná životu za ten dar. Od té doby jsem měla pocit, že zářím. :-) V životě jsem nezažila takový pocit výjimečnosti. Byla jsem tak pyšná, že čekám dítě. Pyšná na své tělo. A od chvíle, kdy jsem viděla to malé srdíčko, jak tam buší, zamilovaná do toho malého tvorečka, který mi jednou mohl říct mami.

Přítel se začal ohromně „měnit“. Tak jsem to v té době viděla, ale nevšimla jsem si, že ukazuje jen svou pravou tvář. On už takový byl, ale uměl vždy hezky mluvit. Pak přestal hezky mluvit, začal ubližovat, hlavně tam, kde to bolelo nejvíce. O tom se zde ale nebudu rozepisovat.

Po dvou měsících těžkého stresu jsem potratila. Nikdy na tu kontrolu nezapomenu, ale já to cítila „naštěstí“ už s předstihem. Týden před kontrolou jsem se bavila se sestrou o tom, jak je zvláštní, že se najednou necítím těhotná. Za týden přišlo jen potvrzení, doktorka nemusela nic říkat. Již v první chvíli jsem viděla, že ač je miminko větší, nic nebuší.

I přes to, že jsem se na tento okamžik týden opatrně připravovala, bolelo to jako zaražená kudla do hrudi. Konec, prázdno, mrtvo. Brečela jsem, cítila jsem se tak zbytečně. Za necelý týden jsem podstoupila revizi, jelikož jsem chtěla, aby ji prováděla má doktorka, které plně věřím a která mi nabídla, že pokud budu mít zájem, ráda by to provedla osobně a s co nejlepší péčí.

Ten týden byl nekonečný. Máte nateklá prsa, vypouklé bříško, každý pohled do zrcadla vás bolí, ale vy víte, že ten tvoreček ve vás je mrtvý. Upínala jsem se k výkonu jako k vysvobození a k novému začátku. Když jsem se probudila z narkózy, cítila jsem se prázdně, ale klidně.

Všichni byli nadšeni, jak skvěle to beru, rodina, kamarádi, doktoři. Prý s takovým přístupem se jen tak nesetkají. Ale já nebyla silná ženská, já jen sebe a okolí snažila přesvědčit, že jsem v pohodě. Brečela jsem minimálně, ale i přesto mi bylo od partnera naznačováno, že se chovám jako hysterka. To bolelo strašně. Svěřila jsem se mu málo s čím, držela v sobě svou bolest, on jakoby během týdne zapomněl… A pak mi to dával pěkně sežrat.

Jestli jsem si už před tím v jeho přítomnosti nevěřila, teď už jsem si přišla jak špinavý hadr na vytírání. Uvěřila jsem tomu, že se chovám nepatřičně a čím dál tím víc v sobě bolest zatlačovala dále a dále. Vzpamatovala jsem se, byla jsem zase ta ženuška, co nemá problém a o všechno se postará. Nějaký klid po revizi? Prosím tě, všechno zvládnu, díky že jsi se mnou spokojený… Ach bože, nafackovala bych si po druhé!

Vzhledem k partnerovu chování, jeho ztrátě touhy mít dítě se mnou, jeho požádání o ruku a následné odložení tohoto kroku a rozmýšlení, se kterou chce vlastně být (s bývalou nebo současnou? To je těžké pro člověka, který neví, co chce…), jsem sebrala poslední zbytek sil a sebeúcty (jestli mi vůbec ještě nějaká zbyla) a na Nový rok si poprvé v životě dala předsevzetí.

Předsevzala jsem si, že s ním skončím, že ho doslova odstraním ze svého života a ukončím vysávání mé veškeré energie. Věděla jsem, že to bude těžké, ale také jsem věděla, že chci být v životě šťastná a že mi dal život druhou šanci a doufat, že přijde třetí, by bylo ještě naivnější, než v té době já sama. Udělala jsem to hned. Za toto rozhodnutí, bych se prosím, konečně pochválila. :-)

Kdybych já tenkrát tušila, že HO konečně potkám, už za 2 dny… Ano, takto rychle, život je plný vtípků a některé byly vážně blbé, ale tenhle se mu musí nechat, ten se opravdu vyvedl. :-)

Říkejme mu třeba Petr. Bylo to jasné, absolutně nebylo co řešit. To, co jsem si myslela, že nemůže existovat, že člověk prostě z něčeho slevit musí… nemusí! To je omyl! On je člověk, u kterého si přeji, aby se neměnil. Aby byl tak skvělý, jaký je, aby svou osobnost dále rozvíjel a učili jsme se od sebe navzájem. Tak krásně jsme se spojili a nic nebyl problém, jelikož jsme vše cítili naprosto stejně. Dnes už nemusíme mluvit.

On řekne: „Lásko, víš co mě napadlo?“

A já řeknu: „Vím, a jsem pro.“ :-)

Mám vedle sebe člověka, který mi každým činem ukazuje, jak kvalitním člověkem je. Miluji ho a mám pocit a prý je to i vidět, že zase zářím! :-)

Tak, a teď se konečně po dlouhých peripetiích dostaneme k jádru pudla (přemýšleli jste někdy nad tím, proč používáme zrovna jádro pudla? Já tedy na nic nepřišla :-D ). Oba chceme děti a oba bychom je chtěli spolu. Petr ví o všem, co se mi událo a naprosto chápe, že pro mě je v budoucím životě dítě prioritou č. 1.

Často mluvíme o dětech, našich plánech, pohledech na výchovu a jak moc je chceme. Rozdíl ale mezi námi dvěma je ten, že já už si prošla metou „Přeji si dítě“ a on teprve kráčí k ní. Toto já respektuji a chci počkat, až si k tomu také sám dojde. Dítě musí vzejít ze dvou lidí a ne z dupání jednoho, to už chápu.

Bohužel poslední dobou mé bolesti zase začínaly být opět opravdu hodně nepříjemné a měla jsem pocit, že už mé tělo křičí: „Halooo, přestaň to přehlížet a dělej něco!“ nebo „To budeš koukat za rok za dva, až budete chtít děti a zjistíš, že máš břicho v haj..u.“ A pořád mi díky tomu vyvstávaly na mysl myšlenky typu, abych já to dítě ještě vůbec mohla mít.

Nicméně, vzhledem k příznakům, které jsem navíc začala pociťovat, vše nasvědčovalo tomu, že bych mohla být těhotná. Nakonec testy ukázaly opak. A ve mně se rozproudil zmatek. Vím, že Petr by se k tomu postavil krásně, i jsme to probrali, ale opravdu nerada bych ho svou blbostí (i když nevím jak, brala jsem prášky) dotlačila někam, kde ještě nechce být.

Na druhou stranu to vytáhlo všechny ty myšlenky, které jsem tenkrát zatlačila tam někam dozadu a já byla několik dní naprosto nepoužitelná. Došlo mi, že jsem nic neuzavřela, ale že jsem vše jen potlačila. Všechny ta bolest byla najednou venku a bylo jí hodně a já nevěděla, co s ní.

Došlo mi, že jsem o tom neměla s kým mluvit. Má sestra neoplývá občas ani zrnkem empatie, moje mamka je zlatá, ale nechtěla jsem otevírat její staré rány z potratu a bývalého přítele to nezajímalo. Najednou jsem ležela v Petrově náruči a brečela. Vše se ze mě valilo, brek i všechny informace. Vše, co mě bolelo, všechny myšlenky, najednou jsem mu to všechno vyprávěla a i přes to, že mě klidně vyslechl, pochopil, jak jen to bylo v jeho mužských silách a povyprávěl mi o tom, jak to všechno vidí s dětmi on, nedokázala jsem to v tu chvíli v sobě všechno poklidit a uklidnit se.

Začala jsem psát tedy tento „deníček“ s tím, že vám - čtenářkám, maminkám, ženám v podobné situaci, napíšu svůj příběh a nechám si poradit, jak se vyrovnat se svými pocity z potratu, jak zvládnout touhy po dítěti, jak v sobě odpustit bývalému, abych to nechala jít. Je tu spousta zkušených žen, které by mi mohly pomoci.

A víte co? Po tom, co jsem zde sepsala, jsem klidná a vím, co je „správné“ pro mě, Petra i budoucí dítě. Děkuji vám, že jsem to díky vám sepsala, na spoustu věcí se podívala jinak a znovu. To stačilo, odpověď už znám, odpověděla jsem si sama. I přes všechny peripetie v mém životě se cítím nyní šťastná. Mám vedle sebe Petra. Spolu všechno zvládneme.

Mějte krásný den. :-)

P. S.: O několik týdnů zpět:
Nedávno se mi k ránu zdál sen. Zdálo se mi zatím o všech dětech. O nevlastním, které jsem za vlastní přijala. O nenarozeném dítěti a jak by to vypadalo, kdyby se narodilo. Nyní to byl ale jiný sen, byl plný klidu a lásky. Byla jsem na konci těhotenství a byl mi stále po boku Petr. V tom se mi začal rozbíhat porod a já v nemocnici porodila. Ten sen byl plný lásky nás tří, plný štěstí a radosti, čeho se nám dostalo. Narodila se nám holčička s nádherným moudrým upřeným pohledem a aura kolem ní zářila jako duha. Byla to křišťálová holčička… Už se na tebe moc těšíme!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Pipilota Citrónie
Kecalka 354 příspěvků 07.09.16 05:59

Nádherné. Spoustu lásky a děkuji za deníček :srdce:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 07.09.16 07:18

:kytka: :kytka: Držím palce, ať se podaří miminko a jste všichni šťastní.

 
Lenka 80
Kelišová 6006 příspěvků 07.09.16 07:19

Krasny denicek. preji brzy plne brisko.

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 587 příspěvků 07.09.16 07:23

Krásné a těším se na pokračování :kytka:

 
majkl8686
Kecalka 497 příspěvků 07.09.16 08:34

:srdce: Nadherny denicek :srdce: Taky uz delsi dobu na takoveho andilka cekame :andel:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 07.09.16 08:38

Toto prožívá spousty žen a většinou na bolavé srdce po potratu pomůže nové těhotenství (vlastní zkušenost). Z tvého deníčku je vidět velká touha po dítěti a obavy z otěhotnění. Tvůj smutek si myslím pramení z toho, že Petr ještě asi není připraven na dítě. Držím pěsti, aby vaše společné rozhodnutí bylo co nejdříve.

 
Anonymní  07.09.16 11:04

Tvuj denicek je psany krasne. V sobotu me potkala revize ZT, strasne to boli a vim jak se Citis. Musime byt silne a urcite miminko prijde brzy. :hug: strasne mi pomaha ma dcerka a i manzel. Uz se nemuzeme vynatesit az prijedu s tim malym ulickem stesti a byla stastna 4clena rodina. Navic v nemocnici mi rekli, ze po revizi muze byt zrani vice folikulu a muzou byt dvojcatka. Ja bych za dvojicky byla rada!!! :mavam: Tak drzim palce at se brzy zadari :hug:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8271 příspěvků 07.09.16 11:05

Držím pěsti, at se vyrovnáš s dřívějšími traumaty a at vám to s „Petrem“ klape, včetně potomků.
Jen snad jediná výhrada - užívání HA. Vím, že ji lékaři rádi předepisují i při endometrioze, teoreticky by měla potlačením přirozeného cyklu mírnit její vývoj a bolesti. Osobně si však myslím, že HA není lékem, jen zástěrkou, a naopak má řadu vedlejších účinků. Mimo jiné možnou poruchu plodnosti z hormonálních příčin - u některých žen rozhodí cyklus na mnoho let po vysazení. Ženě s těžkou endometrizou a brzkou touhou po dítěti bych ji neradila, její následky tě mohou nepříjemně překvapit :think:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 07.09.16 11:16

Já moc nevím, co si o deníčku myslet. Na jednu stranu říkáš, že prožitky z minulosti nemáš zpracované, dotazuješ se čtenářek, které si prošly něčím podobným, jak s tím vším naložit… a zároveň hned v další větě jako mávnutím kouzelného proutku už víš, vše je srovnané, uzavřené - prý sis odpověděla sama. Asi jsem špatně četla, protože já tam tu „odpověď“ nikde nevidím. Naopak naprosto rozumím tvé vnitřní rozpolcenosti a smutkům, které tě dohánějí. Obávám se (a nepřeji ti), aby to nebylo zase jen o tom, že vše zametáš pod koberec a nechceš ty strašáky uvnitř sebe jen vidět, ačkoli tam stále jsou. Přeji ti, ať se všechny rány z minulosti zahojí a máš konečně klid, po kterém toužíš :kytka:

 
sk8girl
Stálice 64 příspěvků 07.09.16 12:42

Na kazdeho znas nekde ceka uzlicek stesti je jen otazka za jak dlouho se k nam dostane, a mezitim bohuzel musime prejit tezke chvile v zivote. Ale ja pochopila ze cim vic trampot nas potka tim vic si vazime a citime tu radost z veci, ktere jsou pro ostatni samozrejmosti. A to z nas dela silne a zkusene. A hlavne ty nejlepsi mamy na svete protoze po vsem co jsi zazila, bude jiste nadherne drzet v naruci ten mali zazrak zivota :) preji mnoho stesti lasky a hlavne deti :srdce:

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 07.09.16 13:45

Tak ať se ti sen co nejdřív vyplní a můžeš si vysnít další détě, dovolenou,… Hodně štěstí v životě! :mavam:

 
Anonymní  07.09.16 16:02

Mila autorko,
endometrioza je sice zaludna a bolestiva, ale da se lecit operativne a nasledne hormonalne pred snahou otehotnet. S manzelem jsme se snazili 7let a ani ivf ani darci a darkyne nic nam nepomohlo. Lecba me endometriozy 3.stupne pomohla a necekane po roce a po uraze panve na bezkach (neco se ve me hnulo)jsem najednou byla tehotna.my,tutove neplodny par

 
Anonymní  07.09.16 16:09

Ted prozivam to, co jsem uz davno zahrabala hluboko…nadherne rodicovstvi…Jsem letos uz po dvou revizich a zase se projevuje manzelova genetika…vzdy kolem 10tydne ZT.Betu to tak, ze prvni tri mesice jsou nejiste a nema smysl truchlit nad necim, co nedokazu ovlivnit.Na miminko byste byla sama, nyni jste stastna a mate skveleho partnera…zkuste si na tom najit to pozitivni co vam vase ztrata prinesla. preji at nedate staremu smutku dlouho zelenou a drzim moc palce at endometrioze natrhnete frak! Anna

 
hapwom
Zasloužilá kecalka 625 příspěvků 07.09.16 16:16

Možná už radu nepotřebuješ, možná přecejen ano. má je ta, že tu bolest si musíš odžít a prožít, jinak to nepřekonáš a bude Tě to trápit i v budoucnu. vždycky je plno spouštěcích momentů. ostatní Ti mohou pomoct ji překonat, ale musíš si tím projít především ty sama. věřím, že vše dobře dopadne. mě zamlklý potrat hodně posunul a od té doby moje tělo bylo schopno dokonce 3× otěhotnět (1× IUI - naše první narozené dítě, 2× přirozeně - jednou zamlklý potrat a teď jsem ve 34. tt). podotýkám s potvrzenou endometriózou 3. stupně s neřešenými ložisky (mj. na vaječnících)

 
Phiriani
Stálice 80 příspěvků 07.09.16 18:33

Připadá mi, že tvůj současný smutek pramení, spíše než z potratu, z toho, že tvůj současný partner s tebou zatím dítě nechce a ty jsi rozpolcená mezi tím, že to chápeš, ale na určitě úrovni mu to vnitřně vyčítáš. Pokud jste spolu tři čtvrtě roku, tak bych se pokoušela řešit endometriózu primárně medicínsky. Pokud jste spolu třeba dva roky nebo déle, tak bych natvrdo chtěla vědět, v jakém časovém horizontu by on dítě chtěl.

 
Constance
Kecalka 347 příspěvků 08.09.16 20:25

Preji spoustu lasky, je moc dobre, ze mas partnera, ktery Ti je oporou, to je to nejdulezitejsi. Opravdu. Hyckejte si i dal vas vztah. Deti odrostou, prijde na ne puverta, partner zustava…
Btw ad „jadro pudla“ tusim je to jakoze vtipne spojeni „k jadru veci“ a „kde je zakopany pes“?

 
Anonymní  09.09.16 13:12

Teda, děkuji :hug: Obávala jsem se reakcí na to, jak jsem byla hloupá, což byla a vím to. Děkuji moc za podporu!!! Strašně mě to zahřálo :*

@jenika1 ano máš pravdu, budu klidnější, až si k tomu kroku dospěje. Ale jsme spolu přes půl roku a to je opravdu krátká doba na to sžít se s myšlenkou, že měl člověk to štěstí a potkal ji/jeho a také, někdy ještě nad tím neuvažoval, jelikož vedle sebe neměl partnerku, se kterou by děti chtěl. Spolu se na ně těšíme, vymýšlíme, ale on si musí dojít do toho bodu :-)

@Anonymní 1: držím palce, kor kdyby to byla dvojčátka :-) je skvělé, že máš po revizi tu možnost zkusit znovu zaplnit ten prázdný prostor, to je skvělé :hug:

@pe-terka Mám v sobě veliký rozpor… Já věřím tomu, že naše tělo je dokonalé a dokáže si spoustu věcí vyřešit samo, samozřejmě může být závada, to neříkám… Nicméně jsem došla k tomu, že vysadím antikoncepci, osobně mám čím dál tím větší averzi na umělé zásahy do těla. Mám ji vysazenou 2 týdny. Jenže! Byla jsem teď týden v ČR u své doktorky a ta mi řekla, že dle pohmatu a UT by tvrdila, že jsem naprosto zdravá, ale nelze přehlédnout, jak sebou cukám a rudnu při vyšetření… řekla mi už po několikáté otěhotněte. Řekla jsem jí, že to mám v plánu, ale zatím to není aktuální. Ona mi řekla, že jediné řešení je nasadit antikoncepci kontinuálně cca na rok, vyřadit tělo z provozu. Já chápu, proč mi to poradila, o endometrioze jsem si toho pročetla a chápu ten krok. Ale já už do sebe nechci prát hormony :-( Kor jestli chci děti. Jestli jsme se na něčem shodli s holkama ať kamarádkama, či zde na emimino, všechny jsme potratily v podobném stádiu a brali jsme antiko léta až těsně do otěhotnění (já 14-25!!!). Ale mám takové bolesti, že už občas ani sex není možný a partner mi nechce způsobovat bolest… Teď tedy přemýšlím nad tím, zda vyřadit tělo a tu mršku třeba trošku zbrzdit, nebo jej nechat být a nedejbože za rok za dva zjistit, že mám zjizvené vejcovody a podobně… :? Je to pro mě nyní těžké rozhodování… A ještě dodatek - nevím jaký stupeň endometriozy mám…

@En.Joy Ten deníček jsem psala, protože jsem „nevěděla“. Během psaní deníčku jako bych se podívala očima někoho jiného a viděla, jak jsem mohla být nešťastná a také jakého člověka mám dnes vedle sebe a že se není čeho bát :-) Ale vydala jsem ho i tak, protože jsem na emiminu marně hledala podobné téma, když jsem nevěděla kudy kam a třeba by to někomu mohlo pomoci :-) Myslím, nebo doufám :-), že strašáky nezametám, stále o tom s Petrem mluvíme a naše názory se vyvíjejí, např. po kontrole zmíněné výše.

@sk8girl To je nádherné :srdce: Já vnitřně cítím a vždy jsem cítila, že děti mít budu, ale strachy mě někdy zahánějí do kouta. Ale vím, že budu mít k dětem jiný přístup po všem co bylo, než člověk, který se řekne chci dítě, otěhotní a má je. Tím nechci nikoho snižovat, chraň bohu, ale díky tomu všemu se můj pohled na děti, výchovu a ostatní věci hodně zformoval. Samozřejmě člověk míní, život mění, tak uvidíme, jaká bude realita :lol:

@hapwom Děkuju!!! Já věřím, že endo není konečná. Za prvé jsem otěhotněla velice lehce, což se samozřejmě nemusí opakovat. Ale nyní mám prý dle doktorky reprodukční činnost naprosto v pořádku. To mi vlilo sílu do žil :-)

@Phiriani S partnerem jsme přes půl roku, tudíž ho chápu. On děti chce, chceme je spolu, často si povídáme o tom, jaké to bude, ale jsme spolu krátce, žijeme nyní v UK, taky proto to na mě asi tak dopadá, jelikož je to další obrovská změna. Samozřejmě díky poslední kontrole jsme přehodnotili některé vyhlídky a vymýšlíme, jak to udělat, abychom si to tu zkrátili více, než jsme předpokládali a jak to udělat s jeho prací. Samozřejmě máš pravdu, jakmile přijde s tím, že by byl rád, kdybychom tomu nechali volný průběh, spadne mi kámen ze srdce :-)

@Constance Ano, to si často říkám. Hlavně, já potkala někoho, já snad potkala anděla… Pro mě je to úžasný člověk a každý den je pro nás krásnější a mohla bych se tu rozepisovat hodiny :srdce: :mrgreen: a to je hrozně důležité. Naši čekali ségru po 2 měsících vztahu, po 4 se brali a kde jsou teď… :( Je důležité, že v něm mám a věřím, že budu mít oporu. On je vedle mě pokaždé, když mě cokoliv bolí a že za toho půl roku toho bylo opravdu hodně, poznali jsme se velice brzy po všech ránách a ustává to a drží mě a vymýšlí, jak mi pomoct, potěšit, nabít mě energií, je to můj poklad :srdce:

S jádrem pudla - vidíš, takhle jsem nad tím nepřemýšlela… :think: :think: :mrgreen:

 
oliii
Kelišová 5386 příspěvků 09.09.16 21:18

Mě když se takový sen zdál, tak jsem za nedlouho zjistila, že jsem těhotná věřím, že i ty budeš těhotná v ten pravý okamžik kdy miminko bude k vám chtít přijít :hug:

 
Zavin
Povídálka 40 příspěvků 10.09.16 01:07

Moc krásne napsane, vůbec nevadí že je to dlouhé dočetla jsem to az dokonce :) přeji moc úspěchu a štěstí :) ať vám konečně vse vychází jak má.

 
mlejnice01
Stálice 66 příspěvků 10.09.16 15:13

Nádherně napsané a přeji tu holčičku ze snu ať se u vás co nejdřív objeví. :srdce:

 
emma38
Závislačka 2759 příspěvků 4 inzeráty 10.09.16 21:53

Pro zakladatelku tak za prve bych si nechala endošku odstranit pak zahájit léčbu pokud bude nutná a pak probrat situaci s partnerem. Já sama měla mívala po první dceři veliké bolesti v jizvě po císaři cca pět let pak jsem si nahmátla takovou kuličku jak mi končila jizva, šla jsem na operaci s tím že mám v jizvě tekutinu(má to nějaký latinský název nepamatuji se)z histolky mi řekli že to byla tkán podobná endometrioze, dr. mi dal pro jistotu léčbu jako by to endoška byla na půl roku injekce tkz. mi udělal umělý přechod a bolesti jsem se zbavila.Jo a na revizi jsem byla cca před skoro dvěma lety čekali jsme vymodlené dítě, ale já dostala boreliózu a miminku přestalo bít srdíčko tak jsem musela na revizi po revizi to byl děs a musela jsem si to odžít mě osobně pomohlo miminko pustit jít dál rozloučit a uzavřít v sobě říct nahlas jak moc jsme ho milovali byt s námi bylo jen chviličku. Pochopila jsem že musíme jít dál…a za půl roku jsem otěhotněla znova a těd mi tu v postýlce spinká ten největší zázrak naše milovaná holčička. Tak hlavu vzhůru jsi mladá život před sebou za 1/dej do kupy tělo ostatní přijde.

Příspěvek upraven 10.09.16 v 22:09

 
Anonymní  16.09.16 09:53

@oliii @Zavin @mlejnice01 děkuji Vám všem moc :hug: Veřím, že každé přání, každá poslaná energie pomůže ;) Dnes se mi o ní opět zdálo. Mám pocit, že ta dušička krouží kolem nás a čeká na ten správný čas. Možná na to, jak to budoucí taťka vyřeší s prací a na to až maminka „dozraje“. Už 5 let cítím určitý duchovní vývoj a čím více cítím posu, tím více si přijdu jako na začátku. Sama vidím, že za tu dobu, co na miminko „čekám“ jsem přišla na spoustu věcí :) Tak uvidíme :srdce:

@emma38 ono jde o to, že nemám endiometrozu potvrzenou, zatím se mi do bříška nikdo nedíval… další věc, pokud tam je a měla by se léčit, tak hormonálně či operativně. Operace zatím doktorce nepřijde aktuální a hormony do sebe prát opravdu nechci. Mám za sebou pekelně bolestivý cyklus jako už dlouho ne, ale zatím jsem se do hormonů nenechala zlomit. Nyní mám v plánu, nebo už se teda snažím, změnit životní styl. Navracím se ke sportu, hodně jsem přehodnotila pohled na stravu a dnešní „chuťovky“, více poslouchám tělo, posiluji svalový korzet atd atd… Prostě dělám vše, co by mohlo pomoci. Dávám tomu 3 měsíce, pokud se nic nezmění, nastavím hormonální léčbu. Ale nejsem příznivce potlačování příčiny lékama, jak je dnes často velikým zvykem :nevim:

 
kackamikuni
Stálice 71 příspěvků 05.10.16 19:42

Krásný deníček. Plný lásky. Držím palce :andel:

 
Denisa76
Nadpozemská drbna 29672 příspěvků 07.10.16 08:35

Už se moc těším na pokračování

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček