Případi II

wobludka  Vydáno: 09.12.12

Mateřství je forma adrenalinového sportu. Někdo skáče s padákem, my si pořizujeme děti! Všechno nebo nic, ale na tom, co jsem držela v ruce, jsem si málem vykroutila oči z důlků. Nicneříkající miniaturní flek. A tak nás nečekalo ani smutnění, ani výbuchy radosti – místo toho trávím čas nakláněním počuraného papírku proti světlu, zatímco manžel si ho rovnou vyfotí a porovnává vrstvy ve photoshopu. Fakt případi. HCG 136 jednotek. Tak a jsem v tom. Proboha, co s tím budeme dělat!

5+6 jdeme na oběd, ale je mi po něm mizerně. Odpoledne jsem unavená, tak odpočívám. Chci se přesunout do ložnice, ale stojí mě to větší než malé úsilí. Ráno mám v plánu jet do města, ale vzdávám to už při čištění zubů. Doplazím se do postele a volám CAR – o únavě v těhotenství jsem slyšela, ale že až tak. Doktora to upřímně těší.

6+0 opouštím postel jen na záchod, do nejvzdálenějšího koutu středně velkého bytu se odvážím jen jednou, přičemž teoretická příprava tohoto úkonu mi zabere zhruba dvacet minut. Manžel protáčí buď oči v sloup, nebo se mi směje, nicméně na mé prosby přece jen volá SOS směrem k CAR.,,Motá se Vám hlava když stojíte? Tak proč to děláte?“ To je rozumné. Televizi sledovat nezvládám, o čtení knížky nemůže být ani řeč, tak prostě jen ležím a koukám do stropu.

6+1 sbírám zbytky sil a počestně zvracím do záchodu. Jelikož se situace záhy několikrát opakuje a hrozí zneuctění ložnice, zabavuji psovi misku.

6+2 zvracím po dvaceti minutách, a to i v noci, podaří se mi párkrát usnout asi tak na hodinu – ale díky tomu udržím trochu vody a čtvrt suchého rohlíku.

6+3 znovu proklínám toho, kdo před CAR instaloval zpomalovací retardéry, a s kapsami vycpanými pytlíky se došourám do ordinace.,,Zvra­cíte? Ale to moc rád slyším!“ Dostávám první fotografii a komentuji ji slovy: „Hmm, dobrý.“

6+4 kdože měl ten nápad, pořídit si dítě?

6+5 proboha, vyndejte to někdo ze mě!

Rodina dospívá k názoru, že je to psychické. A tak dostávám přednášku o tom, že se mám vzchopit, protože normální těhotné chodí do práce. Druhý den totéž zopakuje úředník OSSZ, který na mě při kontrole nejspíš zvonil, ale já v domnění, že jde o pošťačku, odmítla plýtvat posledními zbytky sil. Naštěstí to vyžehlí můj gynekolog, pouští mi i tlukot srdíčka, načež ho rozsekám prostou otázkou – Torecan by nebyl? Sestřička mi v dobré víře radí, ať jdu do obchodu, postavím se před regál s pitím a koupím si to, na co mám chuť. Cítím obrovskou bezmoc – ona nechápe, že nejsem schopná do toho krámu dojít! Dostávám vynadáno, že nedokážu říci, kolikrát denně zvracím. Tak se druhý den polepším a dostávám se k číslu 16.

Už nikdy nebudu jíst neoloupané jablko a syrovou mrkev! A prý že se zmrzlina nedá vyzvracet – potvrzuji, že na její ohřátí a následné vyvržení stačí zhruba 5 sekund. O Cole, zázvorových lízátkách apod. ani nemluvě.

Na hrudní kosti už mám bolestivou odřeninu od záchodového prkýnka, potom, co jsem se ve spěchu smekla po záchodovém Světě Motorů, mám i sedřené koleno a naraženou čelist. Na základě toho beru peřinu a stelu si přímo u záchodu. Manžel mě naprosto vážně prosí, zda bych nemohla další noc zvracet o něco tišeji – chystá se na koncert mé nejoblíbenější kapely a potřeboval by se v klidu vyspat.

Už je to hodně zlé – ve tři ráno mám zimnici, tak mě zahřívá manžel, panikařím, proto mi láskyplně předčítá z knihy, její obsah však stejně nepobírám. Tekutinu jsem neudržela skoro 30 hodin, a tak mě čeká má první hospitalizace.

Doktor konstatuje, že ten zmetek se má jako prase v žitě, a dvě hodiny mi dává otázky typu, kolik cigaret jsem v životě vykouřila (asi 5), jakou značku a jestli mám radši trávu nebo hašiš, přičemž vše pečlivě zaznamenává do karty. Dospívám k názoru, že je to cvok. Názor radikálně měním ve chvíli, kdy se mi přiznává, že vidí, jak mi je zle, a jelikož tušil, že na postel budu muset čekat, snažil se mě nějak zabavit. Sestřička mi s úsměvem sděluje, že chudák Alice Bendová kvůli nevolnostem včera taky nemohla na večírek (tímto škodolibě zdravím Londýn).

Na jídelním lístku je obvykle glukóza a Hartmannův roztok s Torecanem. Jednou mi ho zapomněli přimíchat a vizitu jsem nenahodila jen o fous. Nakonec se přece jen daří můj stav stabilizovat a já se vracím domů, nicméně do 14. tt si hospitalizaci ještě dvakrát zopakuji. Pak už to doma nakonec vždycky nějak vybojuji a v 19. tt se začínám vydávat na krátké, zhruba stometrové procházky (samozřejmě s doprovodem), abych alespoň částečně obnovila ztracenou svalovou hmotu.

Ve 22. tt cítím první malé šimrání a opájím se tím pocitem, za dva dny je to jako když řídím a někdo mě neustále zezadu kope do sedačky. O pár dní později se už při každém pohybu dítěte koušu do rtu, nebo prostě rovnou nadávám. Triply vyšly mizerně, ale v kombinaci s NT screeningem a genetickým UTZ zůstáváme relativně v klidu. Zvracím zhruba 5× denně, a ten malý parazit mi už měsíc rajtuje hlavou po čípku.

27. tt. Jenže tentokrát to krapítek přehnal – branka povolila, čípek drží už jen na pár milimetrech, břicho jako šutr. Gynipral, Lekoptin, Duphaston a maximální možná dávka magnézia. Kdo znáte, víte, že po téhle svačince je problém trefit se lžičkou do pusy. A tak trávím další týdny pozorováním stropu. Doktor říká, že mi to moc sluší. Později si stěžuji na masivní otoky a doktor konstatuje, že už si minule všiml. Stále několikrát denně zvracím – prý to nemám dělat, protože miminko svírám a ještě víc tlačím dolů. Nejspíš dospěl k názoru, že mě to hrozně baví. Alespoň už netvrdí, že to přejde. Dojídám druhé obří balení Rennie.

Když přicházejí první porodní bolesti, je ze mě stále zvracející, zcela nesamostatná obrovská koule, omezeného pohybu i úsudku. Ale o tom třeba zase někdy příště…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
neumisa
Neúnavná pisatelka 17988 příspěvků 09.12.12 10:55

Wobludě, wobludě, ty umíš člověku zvednout náladu :mrgreen: Jsi holka šikovná, statečná a přežila jsi - takže se těším na pokračování :twisted:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 09.12.12 11:31

Nádhera :) Deníček nezklamal, stejně jako ten první. Moc jsme se bavila, i když průběh těhotenství ti vůbec nezávidím. Ale jsi statečná a vydržela jsi. Přeju hodně štěstí.

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 09.12.12 12:29

Chápu že to muselo být hrozné období ale já jsem fakt nasmála :lol:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 09.12.12 13:19

Koukám že jsi to taky neměla lehké ale zvládla jsi to :potlesk:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 09.12.12 15:50

Taky jsem se chvilkama bavila, ale verim, ze sis musela asi dost vytrpet! :hug: Tvoje miminko je ti ale urcite velkou odmenou a stallo za to! :kytka:

 
Aluse
Vesmírná mluvilka 34406 příspěvků 09.12.12 16:12

Tak sup sup uz chci treti cast na tvuj vyklad porodu se fakt tesim :D

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 09.12.12 17:08

Tvoje deníčky je radost číst :lol: :lol: :lol: ovšem velmi živě si dovedu představit tvé utrpení s těhotenstvím. Já zvracela všehovšudy asi 3×, jinak mi bylo mizerně asi dva měsíce a zvracení jsem se snažila rozdýchávat. Vážně si nedovedu představit, že by mi bylo takhle zle až do porodu :pocitac: už se těším na pokračování :-)

 
Lenenka1  09.12.12 17:56

Zasloužila bys medaili za zásluhy(minimál­né),jinak samozřejmě klid, zdravíčko, hlavně už navždy bez zvracení.

 
magda07
Stálice 54 příspěvků 09.12.12 18:27

Ten zmetek se má jako prase v žitě :mrgreen: fakt výborný, dostala jsi mě. Deníček super! Jinak jsi si teda užila, hrůza..

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 09.12.12 19:16
:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

nádhera! myslim teda to Tvoje psaní…ne ten Tvůj stav :P :palec:

po takovým těhotenství by bylo záhodno, aby malý parazit byl spavé, žravé a smějící se mimino :D

hodně štěstí, síly a energie! a piš!! :palec:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 09.12.12 19:32

Zajimavy denicek. Ja jsem ale asi velka citlivka protoze ja sve deti nedokazu nazyvat paraziti, ackoliv dokazu pochopit ze to tak zkutecne je. No ja mam radeji asi to nu nu nu uzlicku :)

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 09.12.12 19:52

Neuvěřitelné… Budu se opakovat, ale ty máš na psaní fakt talent. Těhotenské obtíže se dají popsat i mnohem banálněji; tvůj výkon fakt nemá chybu. Aspoň vím, kdo může „někdy příště“ aspirovat na Nobelovu cenu za literaturu… :think:

Příspěvek upraven 09.12.12 v 19:53

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 09.12.12 21:18

Skvěle napsaný deníček, moc dobře se četl ikdyž chápu tvoje muka s nevolnostma. Jsem zvědavá na tvůj porod :)

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 09.12.12 21:23

Díky všem za přání :kytka:

@neumisa hele neumytá míso, ty taky koukej vysekat z ledu nějakou tu kachnu a hodit to sem :jazyk:

@VeTi já měla nedávno nějakou blicí virózu a fakt nechápu, jak jsem to mohla přežít :zed: :D

@Viicky tak každý jsme nějaký, kdybychom byli všichni stejní, byla by to pěkná nuda… ale se čtením pokračování radši opatrně, mohlo by to s Tebou seknout :oops:

 
Sarik12
Extra třída :D 12457 příspěvků 09.12.12 23:04

Pokracovani urcite napis, clovek se od srdce zasmeje :mrgreen:
I kdyz to muselo byt utrpeni porad zvracet :hug:

 
Micilinka
Kelišová 5823 příspěvků 10.12.12 09:33

Další super deníček!! Těším se na další část :*

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 10.12.12 09:50

Deníček vtipně napsaný, fakt super.. :lol: i když by mě zajímalo jak bys to dělala kdyby bylo další dítko :P

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 10.12.12 09:55

@evick2 myslím, že nebude dlouho trvat a dozvíš se to :mrgreen:

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 10.12.12 09:58

No já sama teď čekám další kvítko k tomu co mám doma tak jsem sama na sebe zvědavá :lol:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 10.12.12 10:32

Mě je teda parazit milejší, než mimišek či fazolka v bříšku :mrgreen: což by se mimochodem do stylu tohoto psaní ani v nejmenším nehodilo :roll:

piš dál takhle - je to super!!

mimochodem mi to připomnělo jeden díl DR. House, kde jedný paní zjistil cca v 5. měsíci, že je v tom a ona se bála nějaký nemoci, tak se ptá „to tam mám jako nějakýho parazita?“ a on na to, že vlastně jo a že jsou dokonce i lidi, co jim dávaj jméno :P

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 10.12.12 10:35

Hele ale ty to bereš hopem, v deníčku pár dní zpátky jsi čekala, jestli budou dvě čárky a teď už skoro rodíš.. Mě to bylo divný :mrgreen:
Ale opět super napsaný ;)

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 10.12.12 11:18

@evick2 no jestli jsi to měla poprvé tak nějak obdobně jako já, tak se dej na modlení :lol:

@dvojmatka :mrgreen: jj ten má dobrý hlody :mrgreen:

no já asi nemám důvod vám nebo sobě něco nalhávat - když jsem měla jeho haxnu narvanou pod žebrem, tak mi ta jeho ťapinka rozhodně nepřipadala roztomilá… Pochopitelně jsem ho měla ráda a těšila se na něj, ale nebyl to žádný hluboký cit, ale hodně instinktivní záležitost. Taková ta opravdová láska přicházela postupně s tím, jak se mnou začal komunikovat. Což se nikterak nevylučuje s tím, že když řídím a on po mně vzteky hází botama tak, že se mi jedna zasekne mezi řadící páku a ruční brzdu, tak je to prostě mrňavej hajzlík :cert: a pomněnkový oči jsou mu prd platný :mrgreen:

 
lilia81
Extra třída :D 14649 příspěvků 1 inzerát 10.12.12 12:41

Ahojky,

pardon, já se musela smát, ale to jenom proto, že tak do 4. měsíce vím, co jsi si prožila a s těmi čutanci… jojo, znám!

je mi tě strašně líto, že jsi prozvracela těhotenství, já tohle nejhorší období, kdy jsem se fakt zvedla jen vyčůrat a vyzvracet (asi 6-8× denně - já vím, jsem totálně trapná ;), na číslo 16 jsem se nedostala) měla jen 3 týdny, ale taky neudržela fakt nic v žaludku a zvednout se z postele byl heroický výkon!

každopádně jsi statečná, skvělá, že jsi to zvládla a chápu tě, že asi toho, kdo prohlásil něco o „nejkrásnějším období v životě ženy“ a „ranních nevolnotech“ bys na místě zabila :)

 
wobludka
Extra třída :D 11364 příspěvků 10.12.12 13:23

@lilia81 no já myslím, že ve chvíli, kdy si říkáš, že už fakt nemůžeš, tak je úplně jedno jestli to trvalo pár dní nebo týdnů a jestli jsi zvracela dvakrát nebo dvacetkrát… pro mě byl asi nejhorší ten začátek, než poznali, že se nejedná o klasickou těhotenskou nevolnost, ale hyperemesis g., a pak právě to období, kdy už jsem třeba nezvracela zase až tak často, ale tušila, že už to o moc lepší nebude, probudila se a říkala si - pane bože né další den… a měla před sebou třeba ještě tři čtyři měsíce :zed: Mně bohatě stačilo, když někdo přišel a od dveří hulákal - To máš psychický! :cert: :cert: :cert:

 
Těhullle
Kecalka 384 příspěvků 11.12.12 13:03

Masakr,,, tohle jsem nikdy nezažila, mám klidné i nynější druhé těhotenství, ráno jsme například štípala dřevo jelikož přítel je pořád v práci v cizině, tak hodně štěstí a další díl si s radostí přečtu :potlesk:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 12.12.12 19:03

Jezis tak to bude zas neco… :D

 
Margery
Závislačka 3867 příspěvků 3 inzeráty 16.12.12 22:16

Tak jsem se pobavila, ale soucítím s tebou. Já zvracela v těhotenství jednou a to na návštěvě u tchýně, vyblila jsem její světoznámé zelí :mrgreen:

Ale jsi opravdu statečná, žes to přežila :hug: :hug:  :hug:

 
kovarovakobyla
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 18.12.12 16:09

Opět krásné!!! Máš skvělé „básnické střevo“ pláču tady smíchy :)

 
lenkahol  19.12.12 19:16

No a my si jak pořizujeme děti, tak přítel skáče padákem :D krásný deníček :)

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 24.09.13 22:19

Čtu se zpožděním, zaujaly mě názvy deníčků na Vašem profilu.
Chtěla bych říci, že něčím podobným si prošla moje máma, prý zvracela ještě na porodním sále a nikdo jí to nevěří. Tak vidím, že není sama, takoví „případi“ fakt existují. Jinak máte fakt spisovatelský ta­lent

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele