Přirozený porod koncem pánevním

Marsee  Vydáno: 21.02.13

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se o zážitek z mého druhého porodu podělit, či nikoliv, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Ne z důvodu popsání samotného porodu, ale spíš kvůli událostem, které se staly před ním.


6 komentářů

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se o zážitek z mého druhého porodu podělit, či nikoliv, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Ne z důvodu popsání samotného porodu, ale spíše kvůli událostem, které se staly před ním.

V lednu 2012 jsem v 5 hodin ráno objevila //, po neskutečně nutkavém pocitu, že si mám udělat těhotenský test. Prvním příznakem těhotenství totiž bylo, že můj 10měsíční syn začal odmítat kojení. A jak test ukázal, opravdu jsme čekali druhé miminko:) Byli jsme rádi, protože jsme děti chtěli brzo po sobě a hned se zadařilo :) Těhotenství probíhalo bez problémů. Ve 20. tt jsme podstoupili velký UTZ, kde nám sdělili, že s velkou pravděpodobností budeme mít opět chlapečka. Byla jsem (přiznám se) celkem zklamaná, přáli jsme si holčičku, ale po manželově ujištění, že třetí miminko určitě bude holčička, jsem to hodila za hlavu, anebo jsem si to myslela.

V 24. tt jsem začala mít problémy se zkráceným děložním hrdlem, a pokud bych neodpočívala a nepřestala tahat prvorozeného syna, mohlo by dojít k předčasnému porodu. Díky rodině za to, že mi byli oporou a společně jsme zvládli miminko donosit do 36. tt. Pak jsem se šetřit přestala, protože jsem věděla, že už je miminko připravené přijít na svět. Bohužel ale bylo od 30. tt stále otočeno koncem pánevním. Taky schovávalo svoji výbavičku a nebylo moc dobře vidět, zda-li se stále jedná o chlapečka, paní doktorka totiž řekla, že to možná vypadá i na holčičku. Moc jsem se radovala, ale někde uvnitř jsem tušila, že to stejně bude kluk a strašně mě trápilo, že to nedokážu přijmout a radovat se z toho naplno a stejně si přeji holčičku. I když jsem stále všem říkala, že je to jedno, co to bude, hlavně ať miminko v pořádku donosím.

Od 30. tt jsem měla také stále nepříjemný pocit z toho, že miminko je a bude otočené dupkou napřed. Každou další kontrolu jsem se modlila za to, aby se otočilo hlavičkou dolů, ale ono si tvrdošíjně stálo za svým. Porodu císařským řezem jsem se bála. Jsem zastáncem přirozených porodů a můj první byl krásným zážitkem. Ale především jsem zastánce toho, že každé dítě si svoji hodinu, kdy přijde na svět, určuje samo tak, aby mu byly dány do vínku právě ty vlastnosti, které potřebuje ke splnění svého úkolu tady (viz. Klasická čínská typologie osobnosti), a samozřejmě proto, že dítě právě narozené potřebuje poznat a cítit svoji matku a matka jeho. To znamená okamžitě po porodu přiložení dítěte matce na břicho, prsa atp. O toto jsem své druhé dítě opravdu připravit nechtěla a hodně mě trápilo, že by ho po porodu sekcí někam odnesli a ono by nevědělo, co se děje, kde je máma a proč ho opustila (viz. Koncept kontinua od Jena Liedloffové – hodně mě tato kniha oslovila a věřím, že dítě má být od svého narození stále s matkou).

Další důvod, proč jsem nechtěla rodit sekcí, byl ten, a teď prosím ženy, které takto rodit musely, aby se nenahněvaly a četly dále, že jsem se styděla za to, že nemohu své dítě porodit přirozeně, a tudíž nejsem dobrá žena, ta žena, která, kdyby rodila před 1000 lety, by své dítě neporodila a zemřela by ona, nebo dítě, nebo oba. Tím pádem jsem měla o sobě vážné pochybnosti a cítila jsem, že jsem zklamala.
Ve 37. tt bylo miminko stále koncem pánevním a já jsem už nevěděla, co mám dělat. Stále jsem věřila, že se otočí. Přemlouvala jsem ho, vizualizovala si jeho převrat, ale stále nic. Cviky jsem neprováděla, protože jsem si říkala, že třeba miminko ví, proč se nechce otočit a tlačit jsem na něj nechtěla. O víkendu v 37. tt jsme šli s mužem na seminář Cesta (Brandon Bays – všem, kteří na sobě chtějí pracovat, moc doporučuji) s tím, že by mi snad ještě toto mohlo pomoci – jedná se o alternativní metodu samoléčení všeho :) Na základě svých zkušeností Brandon vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta (The Journey), která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi.

A tam, na semináři, jsem konečně přišla na to, proč se miminko nechce otočit. Za prvé – miminko cítilo, že se stále nejsem schopná smířit se s tím, že je to kluk – po tomto uvědomění jsem se mu z celého srdce omluvila a zcela upřímně jsem tento fakt přijala. Dříve, když se mě někdo zeptal, co to bude, jsem řekla, že nevíme (i když jsem to tušila), a po tomto uvědomění si jsem hrdě oznamovala: „je to kluk a bude se jmenovat Christian“. A za druhé – stále jsem se nebyla schopna smířit s tím, že bych měla rodit císařským řezem.

Když jsem procházela metodou cesty (nebudu vám popisovat celý průběh, protože to byste četly ještě zítra) zjistila jsem, že je potřeba se omluvit všem matkám, které rodili sekcí za to, že jsem si o nich a potažmo i o sobě myslela, že jsou méněcenné, protože nejsou schopny porodit přirozeně. Všem jsem se z celého srdce omluvila, omluvila jsem se i sama sobě a hlavně si odpustila. A přijala jsem fakt, že i když porodím sekcí, nejsem o nic míň žena, než ostatní, které měly to štěstí rodit přirozeně. Smířila jsem se s tím. (Christý se sice ani po tomto uvědomění neotočil, ale já věřím, že to byl jeden z důvodů mého rychlého porodu, kdy jsem za 3 hodiny od první kontrakce porodila krásného zdravého syna).

Po tomto krásném víkendu jsem se v pondělí probudila a byla strašně ubrečená a nervózní z toho, že ještě nemám spoustu věcí přichystanou :( U prvního dítěte jsem vše měla do puntíku v 7. měsíci a teď 3 týdny před porodem ještě nemám ani sbalenou tašku do porodnice :( Vyplakala jsem se muži na rameno, ulevila si :) a začala konat. Během dvou dnů jsem skoro vše zařídila, a ve středu jsem ještě z Prahy jela do Brna ke své kadeřnici nechat si udělat hlavu :) Ano, ano… spousta z vás teď namítne, že jsem blázen, ale byla jsem si jistá, že budu stejně jako u prvního těhotenství přenášet, a tudíž jsem neměla strach, že bych začala rodit někde na Vysočině ve vlaku:) Vše dobře dopadlo, neporodila jsem :) Ve čtvrtek odpoledne jsem měla vše tip top a jen jsem si ještě naplánovala na pátek výlet do obchodu kvůli koupi oblečku do porodnice pro Christianka, protože má chudák vše po bráchovi a já jsem chtěla alespoň jednu věc koupit jen a jen pro něj.

Dopoledne jsme tedy s prvorozeným vyrazili a pořídili :) Po příchodu domů jsem si obleček přiložila na břicho a povídám Christýnkovi: „tak a můžeš přijít na svět“ :) Málem bych zapomněla dodat, že ve 36. tt jsem byla na první kontrole v porodnici a tam mi pan doktor oznámil, že není zcela nutné a nevyhnutelné rodit sekcí, že miminko je dobře položené a klidně bychom zvládli i porod koncem pánevním. Načež se mi tedy velmi ulevilo, že mě nikdo nebude do císaře nutit, ale zároveň jsem si byla vědoma komplikací, které mohou u KP nastat :( Byla jsem opět zmatená, ale byla jsem ráda, že si můžu vybrat, respektive, že si Christý může sám vybrat, kdy se narodí. Načež mě pan doktor opět zpražil, když řekl, že se na příští prohlídce domluvíme, kdy tedy ten porod vyvoláme, protože miminko musí jít na svět dřív, než doroste do obřích rozměrů. Takže zase ťafka :( Ačkoliv mi byl nabídnut i přirozený porod, stejně by přirozený nebyl, jelikož by mi ho vyvolávali a opět by Christýnka donutili přijít na svět jindy než by chtěl on. Takže opět z bláta do louže :( Ale stále jsem věřila, že to všechno dobře dopadne.

Byl pátek odpoledne. Já v 37+6 tt. Starší syn se probudil z odpoledního spánku. Trochu jsme pořádili na posteli a já jsem se jen předtím, než jsme šli ven na procházku, odskočila vyčurat. Na WC po vykonání potřeby mi blesklo hlavou – co kdyby mi teď luplo v zádech (jako u prvního porodu) a začala bych rodit? A než jsem to stačila domyslet, tak mi v těch zádech opravdu luplo. Říkala jsemsi, že to není možné a bylo to asi něco jiného. Postavila jsem se, natáhla si kalhoty, spláchla a najednou mě polilo horko na nohách. Kouknu a ejhle, praskla mi plodová voda.

Chvíli jsem nevěděla, která bije a co si o tom mám myslet, ale následně jsem si vzpomněla na tu větu, kterou jsem dopoledne vyřkla: „Christýnku, máme všechno, můžeš přijít na svět“ :) Okamžitě jsem volala muži, ať přijede z práce, že již rodíme, a následně jsem se pokoušela sehnat hlídání pro našeho syna. Veškeré domluvené hlídání padlo a já vyzkoušela ještě jednu kamarádku. Ta byla zrovna v autě na cestě na Slovensko, ale naštěstí v době, kdy jsem ji volala, se nacházela 5 minut jízdy autem od našeho domu. Takže mě zachránila :) Rychle jsem volala sanitku, nachystala si tašku a po tom, co všichni zúčastnění dorazili, jsme vyjeli směr porodnice.

Byla jsem si naprosto jistá, že je všechno v pořádku, že se Christian sám rozhodl, že chce na svět, a tudíž jsem byla klidná i pro případ přirozeného porodu. Ovšem… v porodnici mě pěkně zpražili. To, že mi praskla voda, absolutně neznamená, že je dítě připraveno jít na svět a budeme čekat, jestli se do 24 hodin dostaví kontrakce. Pokud ne, budou porod vyvolávat a pokud budu chtít, mohu si samozřejmě zvolit i sekci. Byla jsem zoufalá, naprosto zmatená. Lehla jsem si tedy na hekárnu.

Muže jsem posla domů s tím, že kdyby něco, tak ho zavolám, ale že to prý tak rychle nebude. S největší pravděpodobností mi budou porod vyvolávat až zítra, protože konce pánevní prý vůbec nejdou a nepostupují a vše strašně dlouho trvá. Nakonec jsem volala muži, že stále nevím, jak se rozhodnout, jestli rodit přirozeně, nebo zvolit sekci, načež jsme se domluvili, že pokud do 24 hodin začnou samovolně kontrakce, tak budeme vědět, že Christý chce na svět přirozeně, a pokud by nezačaly, zvolíme porod sekcí. To mě natolik uklidnilo, že jsem si lehla a začala si představovat, jak mám prcka u sebe a jak jsme to všechno dobře zvládli.

Ve 23:00 mi ale začaly první kontrakce a hned pravidelné po 4 minutách. Po hodině jsem to oznámila sestře a ta se na mě dosti nevěřícně podívala a řekla, že tedy zavolá paní doktorku. Ta mě vyšetřila s tím, že se nic neděje, mám lehnout a pokusit se spát. Načež jsem jí odvětila, že to nejde, že ty kontrakce jsou celkem silné. Pak si něco pošuškaly s porodní asistentkou a řekly mi, že mi píchnou nějako injekci na spaní a na uklidnění. Vyděsila jsem se a řekla, že žádnou injekci nechci, přeci nebudu rodit a u toho spát a ony odvětily, že než já budu rodit, tak už budu dávno zase vzhůru. Tak jsem si řekla, že jsem asi já blázen a mají pravdu a nechala si to píchnout.

Potom, co odešly, se kontrakce zrychlily. Měla jsem je každé 2 minuty s pocitem, že asi proskočím oknem, jak byly silné. Už se to v posteli nedalo vydržet, tak jsem tam pochodovala a mezi kontrakcemi jsem usínala a nadávala si do blbců, že jsem si nechala píchnout tu injekci. Zvládla jsem dalších 45 minut a poté se moje tělo samo pročistilo. Pak přišla PA a ptala se, proč neležím, tak jsem jí odvětila, že mám kontrakce každé 2 minuty a že jsou už opravdu silné. S neochotou mě připnula na monitor. Po půl hodině svíjející se v bolestech na lůžku jsem čekala, že uvěří, že už se něco děje, ale PA mi jen suše řekla, že kontrakce jsou nic moc a že z toho ještě nic nebude. Zeptala jsem se jí se psím výrazem v očích, jestli si vážně myslí, že jsem takové máslo a nic nevydržím, že ty kontrakce opravdu mám silné, a ona nic neodpověděla, jen se na mě koukla a jen z pohledu bylo jasné, že si myslí, že ano.

Rezignovala jsem. Pomyslela jsem si, že jsem asi opravdu mimo, a rodit ještě nebudu a poprosila jsem ji (i když jsem si říkala, že nikdy žádné medikamenty proti bolesti chtít nebudu), jestli mi dá něco proti bolesti, protože jestli má takhle trvat ještě do druhého dne, to je 20hodin, tak to prostě nevydržím. Načež mi odvětila, že mi žádné léky proti bolesti nedá, protože je ještě brzo. Pak se na mě ještě pohrdavě otočila a oznámila mi, že mě na chodbě čeká muž, který mi nese svačinu, a stačila ještě dodat, že určitě ještě nerodím, když mám hlad. (Nejedla jsem již víc jak 12 hodin a byla jsem opravdu hladová a oni mi nechtěli dát ani suchý rohlík, tak jsem zavolala muže, ať už přijede, protože jsem prostě tušila, že to bude už brzo, ale i proto aby mi dovezl kus chleba).

Přibelhala jsem se za ním na chodbu, pověsila jsem se na něj a skoro s pláčem mu sdělila, že mi tady nikdo nevěří, že už rodím, a chovají se ke mně jako k nějaké hysterce, a že nechápu, co se vlastně děje. Naštěstí na mě zavolala druhá PA, že tedy alespoň uděláme přípravu. Byla jsem vděčná, že už se konečně začne něco dít. Přišla jsem na přípravnu. Mám si prý vylézt na postel a ona mě překontroluje. Jakmile do mě sáhla, tak se zarazila a řekla, jste otevřená na 7 cm. Začala jsem se radovat, že přeci jenom nejsem blázen a opravdu rodím (u prvního porodu jsem po otevření na 7 cm do 15 minut porodila) a PA mě zpražila slovy, ještě se neradujte, ještě jste nepřeskočila, a vykázala mě na 30 minut do sprchy. Mně už byly její řeči fuk, protože jsem věděla, že to za chvíli bude hotovo. Vlezla jsem do sprchy a PA za mnou poslala muže. Stála jsem tam asi 5 minut, během kterých jsem prodělala 3 kontrakce, při kterých jsem myslela, že mi snad vypadají vlasy a poprosila jsem muže, aby okamžitě někoho sehnal, že už rodím.

Potom, kdy asi tak 2 minuty hledal, nakonec přišla sestra a že tedy jdeme na sál. Než jsem tam došla, měla jsem další dvě kontrakce, a to už jsem musela nohy tlačit k sobě, protože jsem měla pocit, že mi miminko vypadne, a sestra mě stačila sprdnout, ať nohy nezatínám, že je mám u každé kontrakce uvolnit. Já jsem už její slova pouštěla jedním uchem sem a druhým tam. Vylezla jsem na kozu a ona mi ještě cpala k podpisu papír, že když se při porodu něco pokazí, tak jsem si sama vybrala rodit přirozeně a oni budou z obliga. To jsem samozřejmě nepodepsala, protože jsem měla další velkou kontrakci a papír jsem hodila někam za hlavu. PA mě kontrolovala, vykulila oči a říká, „máme zašlo, máme zašlo“. To znamená, že jsem již dostatečně otevřená se zašlou brankou a mohla jsem přejít k vypuzovací fázi, jenže namísto x doktorů, kteří měli být přítomni u porodu koncem pánevním, tam byla jen vyplašená PA.

Honem začala s křikem svolávat doktory a já jsem se snažila ještě netlačit, i když už jsem měla pocit, že to neudržím. Když dobíhala první doktorka, tak jsem už nevydržela a nechala jsem věcem volný průběh… miminko se samovolně tlačilo ven. Čekala jsem na nějaké instrukce, ale místo toho jsem se dočkala jen věty paní doktorky: „Jestli už tlačíte, tak tlačte alespoň pořádně.“ To mi bylo signálem, že mohu tlačit. Zabrala jsem ze všech sil, vědoma si toho, že malý musí jít ven na jedno zatlačení, aby se mu hlavička nezasekla někde na půl cesty, nebo nepřiskřípl pupečník. Raději nedomýšlet.

Naštěstí jsem ani tak moc tlačit nemusela a Christýnek vyklouzl ven najednou. Začal plakat. Jak jsem si oddychla, že jsme to zvládli. Doktorka ho skoro ani nestačila chytit a poté, co mu ustřihávala pupeční šňůru, jen pronesla, že tak to má vypadat. Pak mi malého dali hned na břicho a já jsem se neubránila dojetí. A hlavně jsem byla neskutečně vděčná za to, že to Christý tak krásně zvládl. Poté tatínek malého odnesl na zabalení a ošetření a já jsem porodila placentu. K šití nebylo nic. Čekala jsem od PA a doktorů alespoň malé slůvko omluvy, že mi nevěřili, ale bohužel, ničeho jsem se nedočkala. Ale hodila jsem to za hlavu, byla jsem hlavně šťastná, že je to za námi. Pak mi malého přinesli, hned se krásně přisál a všichni tři jsme si užívali tu nádhernou chvíli.

Christýnek, ač vylezl o 14 dnů dříve a k tomu ještě dupkou napřed, byl naprosto zdravý a v pořádku. Vážil 2840 g a měřit ho neměřili, protože byl složený napůl jako paragraf :) Naštěstí bez následků – kyčle má v pořádku :)

A proč jsem se vám s tím vším svěřila? Milé ženy, prosím, důvěřujte sami sobě. Věřte v sebe, věřte v to, že i to maličké ví, co dělá. Ničeho se nebojte, ať už musíte podstoupit císařský řez, přirozený porod koncem pánevním nebo ten regulérní hlavičkou napřed. Věřte, že vše dobře dopadne a že zanedlouho budete mít ten svůj uzlíček štěstí v náručí. A já jsem ani potom, co se se událo, na PA a doktory nezanevřela. Věřím, že mi nechtěli nijak ublížit, byli prostě v tu chvíli jen méně chápaví, méně vnímaví, méně empatičtí, a v podstatě to byl i tak krásný porod :) a já se už nemohu dočkat toho třetího :) Snad nám bude dáno :)

Děkuji všem, kteří dočetli do konce. Přeji vám ze srdce mnoho lásky a štěstí ve vašich osobních životech a ať se vám splní vše tak, jak si přejete.

Děkuji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Ella:o)  21.02.13 05:47

Jste statecna. Přeji Vám i cele Váši rodince zdravicko. A do třetice tu holčičku :-)

 
stankaSR
Kecalka 303 příspěvků 21.02.13 06:33

Prístup personálu otrasný, ale tvoj prístup taký úžasný, že ten pôrod bol nakoniec krásnym zažitkom, tomu verím. :srdce:

 
morčák
Ukecaná baba ;) 1618 příspěvků 21.02.13 07:07

Nevím jestli bych pro doktory měla tolik pochopení jako ty.Jsi úžasný člověk a plný pochopení i pro nelehké situace. Mít tak trošku z tebe.
Přeji ti, tvé rodině a všem ti blízkým jenom to nejlepší v životě.

 
tonj  21.02.13 07:43

Hezký deníček! Já rodila pl. císařem pro kp a byl to zamotaný příběh, ale rozhodla jsem se pro císaře. Pak mě taky napadlo, že být to před x lety, třeba bych neporodila…ale pak jsem si řekla, že je to kravina, protože být to před tisíci lety, jak jsi psala, tak tu můj muž není, protože by zemřel na zánět slepého střeva a já bych byla plazící se mrzák, protože jsem nosila pavlíkovy třmínky na kyčle. :mrgreen: Takže, takhle o tom opravdu nejde uvažovat, ale k tomu jsi taky došla..Gratulace k zdravému miminku a hodně štěstí :kytka:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 21.02.13 07:44

Konečně někdo kdo chtěl rodit přirozeně KP. Já tak rodila své první dítě a bylo mi 18 let. Nikdo se mně neptal. Jestli tak a nebo tak.Ale je to již 14 let. Nepřišlo mi to nic hrozného. Já sama za sebe mohu říci, že druhý porod mi přišel horší. A do nemocnice jsem při prvním přijela ve 13 hod a v 15:28 byl malý venku, Krásný deníček. Až na ty lékaře, to mně mrzí. Já naštěstí už tenkrát měla dobrý přístup. :hug: :hug:

 
rachel55  21.02.13 08:15

Teda ja vubec nechapu, jak se takhle muze chovat personal a byt takhle neprijemny, proboha snad jsme lidi, ne???

Jinak moc pekny denicek :kytka:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 21.02.13 08:22

Já měla druhé dítko taky KP, moc jsem chctěl rodit přirozeně, protože první je akotním císařem. Před 1000 lety bycom porod nepřežili ani jeden, ale takhle jmse to zvládli a máme zdravého úžasného synka. Vzhledem k prvnímu císaři byla bohužel jasná volba a druhé dítko šlo taky sekcí. A máme zdravou čipernou dcerku. Kdyby nebylo prnvího císaře, tak bych rodila taky spontánně. Co mi tedy hodně vadilo bylo, že u mého císaře bylo dost mediků a mediček (to mi samo nevadilo, k tomu jsem dala souhlas), ale vadí mi to, že jim ukazují jako jedinou možnost porodu KP císařský řez. Za pár let už nebude moc doktorů ani porodních asistentek, kteří budou schopni (a ochotni) vést Kp spontánně. Já na praxi viděla jednoho zkušeného doktora vést KP spontánně a musím říct, že to byl koncert. Všichni byli v klidu, i maminka a děťátko se narodilo úplně v klidu, sico po delším, ale klidném porodu. A aby toho nebylo dost - já jsem ze 3 dětí, všichni jsme KP a spontánně a já jako poslední v sanitce:)

 
mayerka
Ukecaná baba ;) 1517 příspěvků 21.02.13 08:22

Gratuluju k pěknému porodu a miminku! Je mi líto, že ten personál byl takovej nanicovatej… Před 3 měsíci jsem taky rodila přirozeně KP a všichni doktoři i sestry mi moc pomáhali tím, jak mě podporovali v rozhodnutí rodit přirozeně, fandili mi a to byla velká opora! A že porody KP jsou pomalé, no nevím, praskla mi voda a málem jsme ani nestihli dojet do porodnice, když jsme dorazili, malý už byl v cestách :lol:
Ještě jednou gratuluju a maminky, co mají děti KP, nebojte se toho :mavam:
PS: rodila jsem na Vinohradech

Příspěvek upraven 21.02.13 v 08:23

 
ivulineček
Zasloužilá kecalka 635 příspěvků 1 inzerát 21.02.13 08:29

Ja jsem rodila kp, nechtela jsem a nasledky mame doted. nemocnice ma carku a ja jako prvorodicka jistotu, ze priste nerodim.

 
maminaA
Kecalka 132 příspěvků 21.02.13 08:29

Nejdřív dovol, abych pogratulovala k miminku, to že se narodilo zdravé, je nejdůležitější! Ale úplně mi to připomnělo můj druhý porod. Kdy jsem tedy nemusela řešit konec pánevní, ale úplně stejně mě měli za hysterku. Protože jsem měla první porod a druhý úplně stejný a taky jsem byla najednou otevřená a rodila po cestě na porodní sál. Ale před tím jsem musela tři hodiny poslouchat, ať to zaspím, že mám čas a podobně. Musím říct, že to hoooodně znepříjemní zážitek, který je pro matku tak důležitý. Na co jsou všechny porodní plány a vybavení porodnic, když pak rodím a sestřička mi nedá ani ručník do sprchy… No, raděj nevzpomínat. Já to té porodní asistentce neodpustila dodnes. Je to o lidech, je dobré mít štěstí na dobrou porodní asistentku, která i když porody vidí několikrát denně, tak to nebere jako rutinu a chápe, že maminky rodí jen párkrát za život. No, tak hlavně ať jsou ty ratolesti zdravé a špatný zdravotní personal raděj nepotkávat :mavam:

 
Mobidick
Závislačka 3235 příspěvků 21.02.13 09:03

Tvuj denicek me zaujal protoze me take cekal porod zadeckem dopredu. Nepristupovala jsem k nemu tedy s zadnou filozofii jako ty, spis jsem nechala veci plynout a cekala co se bude dit. V porodnici me celou dobu presvedcovali o prirozenem porodu naopak cela moje rodina do me hucela at jdu na sekci. (je teda pravda ze v porodnici meli primo specialisty na porod KP a take mi delali rentgen rozestupu kosti, aby byla jistota, ze hlavicka projde) nakonec jsem sekci, po rozhodnuti porodnika, k uleve cele me rodiny podstoupila :) muj chlapecek mel o kilo vice nez tvuj. Jsem rada ze tvuj porod probehl v poradku a nezanechal nasledky, to je to nejdulezitejsi.
Gratulujike krasnym chlapeckum :kytka:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 21.02.13 09:05

Moc blahopřeju k miminku :) A moc Ti fandím za přístup, který máš - jak k porodu samotnému, tak i k miminku.

Vzpomněla jsem si na svůj vlastní porod, protože moje dcera byla taky koncem pánevním, ale já jsem teda věděla, že jako prvorodička budu raději za císařský řez - i podle duly 2/3 porodů této polohy stejně končí sekcí, takže pokoušet se rodit přirozeně a pak kvůli komplikacím muset pod kudlu, to jsem fakt nechtěla. Taky jsem to hodně řešila, protože mi přijde porod císařem nepřirozený (nechápu ženy, které ho chtějí, jen aby se ušetřily bolestí a neroztáhly se „tam dole“) a radši bych dítě přivedla na svět tak, „jak se má“, ale strach z rizika převážil. Nevím, zda bych byla odvážnější, kdyby to byl už můj druhý porod…

Jsem moc ráda, že člověk, který zvládne se na tyhle stresy vybodnout, může porodit rychle a bezproblémově (myšleno za sebe) :)

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 21.02.13 10:01

Pěkný deníček… já do posledího týdne nevěděla jak budu rodit, ale díky tomu, že malý taky nebyl otočenný a bohužel odhad v posledním týdnu, když se rozhodovalo jestly normálně nebo sc bylo rozhodnuto že půjdeme sekcí díky váze miminka přes 3 kg. Ale určo sem to neměla v plánu. Prostě sem tomu nechala volný průběh at to dopadne jak má :palec: No jo personál oni lékaři a setry jso utaky jenom lidi… někdo řekne, že s tím musí počítat, že to vpovolání si vybraly a podle toho se mají chovat, ale jak říkám sou to jen lidi… Taky se ke mě v životě spousta sester a lékařů nechovala zrovna nejlépe a ematií určo taky netrpěly.. ale sou to jen lidi… A já díky tomu všemu jsem se taky vydala na dráhu zdravotní sestry :palec: Tak mnoho úspěchů s mimčem a at ste hlavně zdraví :hug:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 21.02.13 10:04

Ahojky, gratuluju k pěknému porodu a nejvíce k tomu, že je malý naprosto zravý.
My takové štěstí neměli a do porodu koncem pánevním bych nešla ani omylem, to se radši nechám rozkuchat. Rodila jsem dvojčata a velmi rychle a předčastně v 33+|1tt, doporodnice jsem dojela na 8 cm otevřená a do půl hodiny byly děti venku.
Jenže - malá byla hlavičkou a byla venku rychle - malý byl nad ní příčně. Před porodem se doktor rozhodoval, co se mnou - dcera už ale byla v porodních cestách a tak jse musela porodit normálně s tím, že pak by se šlo asi na císaře. No nešlo - pan doktor do mě sáhl, protrhl synovi blány a za nožku ho stáhl dolů. Bohužel syn se hlavičkou zasekl o mé kosti, pamatuji si jen, jak ho doktor držel v pase a kýval s ním sem a tam a já musela tlačit nejvíc jak můžu. No povedlo se, syn se dostal ven, ale přidušený - 5 týdnů strávil v inkubátoru a ikdyž měl téměř 2 kila, byl na tom daleko hůř než dcera se svými 1,5 kily. Po několika měsících se začalo cosi špatného ukazovat a nakonec jsme skončili s diagnozou - dětská mozková obrna - lehkého stupně. Ve 4,5 letech jsem si vyžádala konzultaci na endokrinologii - skončili jsme s diagnozou hypopituatarismus - což je poškození hypofýzy a nedostatek růstového hormonu - takže pícháme každý den před spaním injekci, a by mi syn rostl a nebyl z něho mrňousek.
takže za mě - porod koncem pánevním nikdy více, radši bych měla jizvu na břiše, než postižené dítě

 
tonj  21.02.13 10:35

@VeTi Takhle jsem přesně uvažovala. Císaře jsem hrozně obrečela, chtěla jsem rodit normálně…ale rozhodla jsem se pro to, co je menší riziko pro dítě…nidky bych si to neodpustila, že jsem nezvolila pro syna bezpečnější variantu. To, že mi je to někdy líto, že jsem vlastně nezažila porod, beru jen jako minimální daň za zdravé dítě…
Je mi líto, že má tvůj chlapeček problémy, ale určitě to skvěle zvládáte.

 
afaxi
Ukecaná baba ;) 2407 příspěvků 21.02.13 10:37

Gratuluji k miminku. Zaujala me ta cast kdy si mluvila o Ceste a o tom jak si se omlouvala a tak. Moje mala.sla ven akutnim cisarem, prenasela sem a nakonec byla mala pro me. velka. po tom cs sem trpela z podobnych duvodu- prisla sem si neschopna ze neumim porodit svoje dite. Vim ze kdyby sem rodila.pred tisici lety tak sme umreli nejspis.obe, ale proste ty pocity zustavaji. Taktez ted ctu Kontinuum a cast kde je popisovano jak ma byt dite s. matkou hned po porodu ve me vyvolavalo silene pocity. Asi zkusim Cestu, to me nenapadlo, mam ve svem okoli i cloveka ktery zvladne provest…preju jen to dobre :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 21.02.13 10:43

Gratuluji :kytka: Věřím, že třetí už bude holčička :hug:

 
subsomi
Kelišová 6510 příspěvků 13 inzerátů 21.02.13 12:27

Nedá mi to a musím reagovat.
Taky jsem si moc moc přála rodit přirozeně, celou dobu jsem svá dvojčátka přemlouvala ať vydrží co nejdéle uvnitř a ať se otočí hlavičkou dolů. Povedlo se, otočili se a vydrželi do 38tt (vydrželi by i déle, ale lékaři už měli strach o jejich výživu, takže mi v 38+0 začali porod vyvolávat, 4 dny jsem se tomu bránila, ale 38+0 už byli neoblomní a že už bych to musela vzít na své riziko :? ) po vyvolávacím čípku mi praskala voda a pomalu začaly kontrakce, vše bez problému, já jsem se krásně otevřela na 10cm, bez jakýchkoliv medikamentů, jenže dětem se nechtělo sestoupit do porodních cest, stále byli příliš vysoko, takhle to dr. nechali asi 2 hodiny, ale pak rozhodli, že není na co čekat, že musím na císaře :,( byla jsem nešťastná, že jsem to jako matka nezvládla, ale souhlasila jsem, po 8 hodinách kontrakcí jsem byla už trošku mimo.
Až po porodu jsem se od dr. dozvěděla, že Lucka (dítě A) byla otočená zády a musela by teda udělat více otoček aby se dostala do pordních cest a v tom jí trochu zavazel Matěj (B) navíc Matěj byl větší než Lucka, takže by při přirozeném porodu mohlo nastat více komplikací. Ať jsem jsem chtěla cokoliv děti věděly, že přirozeně to nepůjde a držely se vysoko, aby jim někdo pomohl.
Sice mě dodnes trochu trápí, že jsem je něla hned u sebe, mě odvezli na JIP a děti na novorozenecké oddělení, naštěstí za nimi hned šel partner, ale asi to tak mělo být :nevim:
Matku dělá matkou starost o dítě ne porod.

 
markytka7
Kecalka 143 příspěvků 21.02.13 12:28

Nejdůležitější je být spokojená sama se sebou, poslouchat svoje tělo a to co napovídá duše a podle toho dělat rozhodnutí. Tohle umění lidé pod vlivem moderních technologií a stresu pomalu zapomínají. Gratuluji, že jsi vše zvládla a máš být na co hrdá :-)

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 21.02.13 12:40

@subsomi nic si z toho nedělej. Já viděla děti až 20 hodin po porodu a to jsem už 4 hodiny po přirozeném porodu pochodovala po pokoji a chtěla jít za nima. No sestry nebyly ochotné mi ukázat, kde děti vůbec v inkubáru jsou :pocitac: :pocitac: ležela jsem totiž na normálním gyn. odd. a ne na šestinedělí.

 
Sofinečka
Kecalka 117 příspěvků 21.02.13 13:17

Jsi fakt skvělá :potlesk: :hug: Děkuju moc za krásný příběh :hug: :mavam:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 21.02.13 15:39

Odpoledne se stavim v knihovne, uz jsem si zkontrolovala, ze maji jeden exemplar Cesty volny. Tvuj pribeh me moc zaujal a obzvlast tvuj postoj. Gratuluji k detem, k porodu a preju hodne stesti.

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 21.02.13 15:45

Veľmi dlhý denníček, ale veľmi čítavý a pekný. :D Výborne si to zvládla napriek prístupu personálu. Ja mám za sebou vyvolávaný pôrod ukončený sekciou a nemôžem sa zbaviť pocitu, že keby som rodila pred xxx rokmi, porodila by som normálne, len trochu neskôr. :think: Bola som samozrejme z toho sklamaná atď. ostatné čo píšeš, ale pochopila som, že ženu ženou nerobí to, akým spôsobom dieťa opustilo jej telo. ;)

 
Viktorka Maxikova
Kecalka 141 příspěvků 21.02.13 18:24

Příběh je krásný a jeho autorka odvážná :palec: moc blahopřeji :kytka:
Já si teda tady připadám jediná jako absolutní fnukna, protože mně by císař nevadil :nevim: my k němu teda (zatim naštěstí) nemáme indikaci, vím, že přirozený porod je pro dítě to nejlepší, moc bych chtěla co nejdříve kojit a tak.. ale jsem už trochu vyčerpaná každodenními bolestmi zad (mám něco jako Ischias, pocit, že mi někdo vráží kudlu do zad a řeže nohu). neříkám, že se vyloženě bojím bolesti jako takové, jen mám malinko strach, že budu na porod vyčerpaná a nezvládnu ho. ale když tak poslouchám Vaše pozitivní naladění, tak bych se na to asi měla vykašlat a myslet tak, že to prostě půjde.. ale spíš mám strach o mimi

 
zeme  21.02.13 19:40
Cesta

Gratuluju! Moc mě zajímá Cesta. Četla jsem knížku a moc se mi líbila. Chtěla bych Cestu projít. Můžeš mi prosím napsat kontakt na „průvodce“, se kterým jsi byla spokojená? díky moc

 
PetraP86
Zasloužilá kecalka 629 příspěvků 21.02.13 21:11

Gratuluju, krasne :)
Ja taky vedela, ze rodim, prijeli jsme do porodnice s kontrakcemi po trech minutach a tekla ze me plodovka… Po natoceni monitoru a testu na plodovou vodu mi bylo sdeleno, ze mam poslicky a voda neodteka… Jake bylo jejich prekvapeni, kdyz jsem tam za 3 hodky dorazila znovu, otevrena na 7cm, plodovku chteli pichnout, ale jelikoz tam uz zadna nebyla, poskrabali maleho na hlavicce :(… za dalsi hodinu byl na svete… takze naprosto souhlasim, clovek by mel hlavne verit svym pocitum… ja si v tu chvili, dle jejich reakci, pripadala taky jak nejvetsi hysterka na svete…

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 21.02.13 21:34

Gratulace ať Christí hezky roste a má plno zdravíčka ;-)

 
Anonymní  21.02.13 21:41

Gratuluji k potomkovi, ale docist to nelze. Co na tom, jestli kluk nebo holka :cert:

 
chatwenna  21.02.13 22:15

Ja teda nechci rejpat, ale pripada mi, ze se posledni dobou dela z panevnicku neco extra… A taky nechapu, proc by tam melo byt x doktoru, jak se zminila autorka denicku??? Za dob nasich maminek byly panevnicci naprosto bezni a temer 90% z nich se rodilo spontanne… To je az dnes moda vsechno delat sekci…

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 21.02.13 23:23

Ahoj… pekne, pekne :)) Zajimaly by me ty „Cesty“ a tak.. i ty tvoje duvody proc rodit prirozenou cestou se mi libi :) Mela jsem to dost podobne - http://www.emimino.cz/…tisice-8924/ a rodila jsem teda dvojcata - Risu prvniho hlavickou, holcicku druhou koncem panevnim 5 tydnu pred terminem. Nastesti byli deti vahove na hranici, ze pediatri souhlasili s prirozenym porodem. PS. I se mi libi ta tva uvaha o „neprijeti“ skutecnosti, ze druhe mimi je chlapecek. Ja bych prave jeste chtela chlapecka a vim, ze bych chtela Olivera a ze kdyby to mela byt holcicka, ze vlastne nevim ani nejake jmeno.. Zkusila bych nekde pohledat i tu knihu, co zminujes - nemas jeste nejake dalsi zajimave typy? Mej se krasne!! A zas napis, dobre se mi to cetlo :)

 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 21.02.13 23:51

Marsee :hug: Ještě jednou gratuluju. Rozumím ti a moc ti přeju tu radost z přirozeného porodu. Buďte všichni zdrávi :kytka:

 
Zozole
Ukecaná baba ;) 1315 příspěvků 22.02.13 09:26

Marsee, krásný deníček. Do třetice přeju holčičku, ať na ty svoje kluky nejsi sama ;)

 
Pexeso
Kelišová 5467 příspěvků 22.02.13 12:10

Denicek jsem cetla jedním dechem. krásny závěr. moc gratuluji a přeji hodně štěstí a spokojenosti ;)

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 22.02.13 12:18

Gratuluju ke zdravému miminku. Já jsem dceru rodila KP, dr mě vyšetřil a řekl, že do 3,20 kg dceru porodim přirozeně. Po rozhovoru na toto téma jsem neváhala a byla jsem přesvědčená, že když u toho bude tenhle odborník, bude všechno ok. Dcera se narodila od samovolného prasknutí vody za 2 hodiny a vše proběhlo naprosto normálně a přirozeně. Trochu mám pocit, že z KP se dělá strašák a pak si prostě i maminky nevěří, že by to mohli zvládnout :nevim: Tím neházím všechny do jednoho pytle, ale pokud je zjištěno, že miminko může bez problémů projít, proč jít na daleko rizikovější operaci? :nevim: :roll:

 
Marsee
Ukecaná baba ;) 1375 příspěvků 22.02.13 19:19

Všem moc moc děkuji za pěkné komentáře :kytka: Doufám, že aspoň některým jsem tímto deníčkem mohla pomoci…alespoň tedy pozitivním smýšlením :)

Věřím v to, že pokud se pro jakýkoliv porod rozhodnete a stoprocentně tomu věříte (samozřejmostí je mít to podložené i lékařsky, např. nerodíme KP 3,5kg dítě) tak vše dopadne dobře. Nesmíte si připouštět jakékoliv pochybnosti, jelikož zákon přitažlivosti opravdu funguje…

Moc mě mrzí @ivulineček že vy se po porodu KP potýkáte s doživotními následky :( Posílám na dálku alespoň hodně sil… @VeTi i tobě a tvému chlapečkovi…

Zeme pokud máš opravdu zájem o proces cesty, napiš mi prosím SZ napíši Ti detaily :)

Anonimní škoda že jsi nedočetla dokonce, tam by jsi se dozvěděla, že jsem na to samozřejmě přišla, že je to absolutně jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček…u třetího miminka si chci nechat překvapení až do konce a s vděčností a láskou přijmu jak třetího chlapečka tak i holčičku… a Tobě bych poradila více naslouchat a neodsuzovat lidi hned po tom co si vyslechneš jen třetinu příběhu… A ještě jednou opakuji, že máš naprostou pravdu. Co na tom, jestli je to kluk nebo holka…

@chatwenna Ano v něčem máš pravdu, je zcela zbytečné aby se maminky takto strašily a odrazovaly od přirozeného porodu koncem pánevním. Na druhou stranu statistika nemluví moc příznivě ve prospěch těchto porodů a doktoři si nechtějí kazit reputaci a samozřejmě nechtějí ohrožovat životy miminek. Ale jak zde již někdo psal, pokud známe dobře polohu a míry miminka, neměl by přirozený porod koncem pánevním být o nic horší. Ovšem nejsem porodník…

Přeji pěkný večer všem :kytka:

 
chatwenna  22.02.13 19:47

@Marsee jasne, to nebylo nic proti tobe ;) jinak moc pekny denicek :)

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 22.02.13 21:30

Tedaaaa…smekám… :mavam:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 23.02.13 11:16

@Marsee Malý se narodil s porodními mírami 1920g a 47 cm a ačkoliv byl drobeček, tak prostě ta hlavička špatně srotovala a zasekla se o moje kosti - to je právě ten problém, u kterého ti nikdo nezaručí že se tak nestane :nevim: nechci nikoho strašit, to ne, ale tohle je moje zkušenost. I docentka na endokrinologii říkala, že děti, které se narodí KP mívají problémy s růstem :nevim: a to my bohužel máme :nevim:

 
zeme
Povídálka 15 příspěvků 23.02.13 14:06
Cesta - info

Ahoj, nějak tápu v tom, jak se s Tebou na eMiminu spojit, SZ nemůžu poslat. Jsem tady vlastně trochu omylem. V diskusi zmizel můj vzkaz, jestli bychom se mohly spojit přes email… zkouším znovu ***@seznam.cz

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 23.02.13 15:36

Opravdu moc pěkný deníček, hezky se to četlo.

 
Sportovka
Kecalka 437 příspěvků 23.02.13 15:44

Ahoj. Moc hezky napsané a Tvůj postoj i to jak jsi to zvládla je opravdu obdivuhodný. Já se rozhodla pro sekci jako prvorodička s hraničním rozměrem pánve, jak mi sdělil můj gynekolog (ten jeden rozměr, myslím nějaký předozadní jsem měla na hraně) rodící v okresní nemocnici s plodem v poloze KP jsem měla jasno. Mrzelo mne, že neporodím přirozeně, ale útěchou mi bylo alespoň to, že pro malou to nebyl až takový šok. Neboť naštěstí den! před plánovaným termínem sekce mi těsně po půlnoci praskla voda a při čekání na sekci, (která nakonec proběhla cca 4 hodiny po prasknutí vody - v tu noc tam měly nabito - rodily tři holky) jsem se i krásně otvírala a zažila kontrakce. Chybělo mi akorát to přitulení miminka po porodu, první, kdo si malou pochoval byl manžel, hned po ošetření. Ale celkově jsem ráda, že malá se narodila v pořádku, to bylo to nejdůležitější, nechtěla jsem prostě riskovat. Držím palce, ať se vám podaří ta holčička a všem přeji hlavně zdraví.

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:46

Gratuluji k miminku :kytka:

 
Nelly 66
Ukecaná baba ;) 1755 příspěvků 14.07.15 17:55

Krásné, také mam chlapečka Kp, uvidíme co nakonec zvolíme :) ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček