Pro co bych zabíjela

finduska  Vydáno: 15.01.12

Shrnutí se mi nedaří vymyslet, protože deníček přepisuji a vedle mě vříšká dítě. Respektive, přepisovala jsem ho. Jak bych začala svůj deníček, nejspíš navázáním na ten předchozí, Patálie jedné matky.

S naším 8měsíčním synkem si od začátku užíváme radosti i „radosti“. Naše dítko totiž nemůže být v ničem „normální“, nedej bože tabulkové :-D Můžu ho nazvat čímkoliv, kyselinou žeroucí úplně všechno od pokrmů poživatelných, přes noviny, plenky, až po hlínu :-D Když se to nedá sníst, tak to aspoň pořádně ojede jazykem – futra, židle, po­dlahu, televizi­. A málem bych zapomněla na kabely, sežere všechny, je jedno od čeho jsou.

Dále bych ho mohla nazvat lenochodem (ovšem to tak před měsícem), protože byl líný jako veš a nejraději se válel na břichu, hrozně ho bavilo, jak to maminku stresuje, že nedělá tuto a tuto. I motorovou myší. Za ten poslední měsíc, protože je nezadržitelný, ne­dohonitelný a já nevím, co ještě. Někdy ho mohu nazvat mamánkem – to, když už ho nic nebaví a visí mamince na nohavicích. Někdy zase introvertem, to, když je největší zábava hrát si sám a jak se někdo, včetně maminky, přiblíží, následuje řev, chce být sám.

Je i rozmazlencem. To, když chce usnout pouze v náručí nedbaje toho, že maminka při své tělesné konstrukci opravdu nemá sílu na to tahat a houpat desetikilové dítě, dokud se ono dítě nerozhodne, že tedy už je čas spát. Ovšem čím bych ho nemohla nazvat nikdy, je tabulkové dítě. Posuďte sami, začalo to už nejspíše v dobách houpaní se v partnerovo „kulkách“, kdy se po oné důležitě věci, z které vznikají děti, jedna mrštná potvůrka rozhodla, že antikoncepce je trapárna a ukážeme to celému světu (podotýkám, že po porodu malého bez čepičky ani ho…). Malý žádné nevolnosti mamince nezpůsoboval, první netabulková věc.

Druhá netabulková byly pohyby, zatímco „normální prvorodička“ pozná pohyby zhruba mezi 20–22. týdnem, já o nich nevěděla ještě ve 23. týdnu, což bylo docela zvláštní vzhledem k tomu, že jsem nahoře měla sotva 2 kila a břicho jako kdybych se přežrala fazolí. Ještě ve 29. týdnu jsem vypadala opravdu „netěhotně“. Ovšem naše dítko se rozhodlo, že nic nepojede tak, jak má. Pak si z nás robil srandu v podobě pohlaví - holčička, chlapeček, holčička, chlapeček, věčně na nás ukazoval prdelku, popřípadě ručičky. Dále netabulkově se narodil po mé 6týdenní hospitalizaci 35+2, s váhou 2250 gramů. Naprosto netabulkově byl i s maminkou propuštěn domů už po 9 dnech místo slibovaných 14 dnů minimálně. O prsu nechtěl slyšet vůbec, natož o kloboučku na něm, naprosto netabulkově donutil svou matku částečné kojení ukončit po 4 měsících. Koníčky pásl dřív, než měl.

Nezvykle také usínal na bříšku a spinkal tak celou noc (kde jsou ty časy). Na bříšku spinkal od začátku (zhruba tedy od prvního ukončeného měsíce). Ovšem překulení se na bříško neexistovalo ještě ani v 5 měsících :-( Až teprve týden poté nějaké plazení či lezení, o tom se mamince mohlo v 7 měsících jenom zdát. Naše dotorka už plivala oheň a síru na to, že bude vlivem nedonošenosti opožděný, byla jsem z ní absolutně na nervy. Načež se tedy Matýsek týden před 8 měsícem rozhodl, že se na ten mámy otrávený kukuč nebude koukat a že tedy, když máma chce akční dítě, má ho mít. Věřím tomu, že se v duchu tenkrát škodolibě usmíval a prohlásil něco o tom, že plakat budu já, kdežto kdo se směje naposledy…

A začalo peklo. Zatímco matka se snažila barák zkulturnit na blížící se Vánoce, napéct cukroví a všechno kolem, dítko se začalo nejprve plazit dozadu, to vydrželo týden, poté pérovat, a pak přišla ta „strašná věc“, která už tak zoufale nestíhající matku přivedla až na myšlenku vy… se na Vánoce, vy… se na cukroví a nejlépe na úplně všechno, poté na druhou myšlenku, ukradnu diazepam a budu koukat na uklidněné dítě, kterému kape slina z koutku, poté na myšlenku ZVLÁDNU TO. A díky této myšlence jsem na Štědrý den měla 8 druhů cukroví, salátu hromadu, řízky, dva tácy chlebíčků, upečenou buchtu a ještě nazdobené dárky (to jen, že samochvála smrdí):-D Ona „strašná věc“ se jmenuje lezení. Ta věc, která matku, která každý den zametá a vytírá obden, naučila vytírat každý den ještě se zalepenýma očima, sotva dítě zakňourá, aby ho mohla pustit do ringu.

Vytírat každý den musím i z důvodu chybějících prahů, máme hotové tři místnosti, koupelnu, záchod, špajz, chybí dětský pokojík, chodba, veeranda a terasa (ta ovšem úplně) :-D, takže ráno utřu televizi, odpoledne je zase zaprášená. Lezení bylo dost katastrofické v tom, že dítko se naučilo být opravdu nezvykle rychlé, a tak za ním všichni (díkybohu partner měl 14 dní dovolenou) vláli jak hadr na holi. Drobátko nás zachránilo sezení, alespoň na chvíli se malý naučil zabavit vsedě. Jenže ouha, přišla láska, a ta láska našeho syna se jmenuje dveře. Je hrozná prča dolézt ke dveřím a třískat do nich oběma rukama, ovšem tak šikovně, že jakoby otvírá a zavírá dveře (nejdou dovřít), načež když ho tahle zábava už nebaví, tak nejlepší je vylézt na chodbu na beton a když přiběhne máma vrátit dítko do civilizované místnosti, vyslechne si proud nadávek řinoucích se z úst synka, ještěže jim nerozumím.

Naše dítě má největší radost z jídla, a tak se náš byt stál sídlem pet lahví, ptáte se proč? No jednoduché, když se dítě dostane na nebezpečné území, zabouchá kdokoliv, kdekoliv o zem petkou, naše dítě předvede motorovou myš a se šťastným smíchem se vrhne rychlostí kulového blesku na petku, zamorduje ji a teprve, když z ní nic nevyždíme, rozčílí se, to se zachrání čajem. Ano, až tak jsme museli zajít daleko, že vypadáme jako rodiče tyrani, v horším případě notorici, to když matka zapomněla na nutnost bordelu a petky nemilosrdně vyházela a jediné co bylo po ruce, byla lahev Lambrusca a piva připravená na večer. Třískali jsme o zem jimi :-D Ovšem naše dítě se rozhodlo nám to, že z něj děláme blbce lahvemi, vrátit a nemilosrdně si začalo stoupat. Takže udělalo blbce z matky, která se na návštěvě u doktora tak styděla, ono dítko s moněm na oku, škrábancem na bradě a tváři, na prdelce s jelitem, nevypadá zrovna vábně, že. Takže neschopná matka hadra, jenže já jsem v tom fakt nevinně, proč si někdo nevšimne toho, že já mám vytrhané vlasy, poškrabaný obličej, pokousané ruce a poštípané celé tělo? :-D Ale toho, že mám dítě trpící sebedestruktivními sklony si všimne každý :-D

Hmm, koukám, že název deníčku opravdu nesedí s tím, co jsem psala. Já opravdu nevím proč jsem vlastně začala psát o tomhle. Víte, pro co bych zabíjela? Pro chvíli, která nastává každý den, přes všechno pomlouvačné, co píši, bych zabíjela pro každý stoj našeho synka, pro každý jeho úsměv. Pro chvíli, kterou mi dnes dopřál po dlouhé době (položila jsem ho na sebe na bříško, nechal se hladit a usnul), což už neudělal hodně dlouho. Připomněl mi chvíle, kdy jsme měli dvoukilového drobečka, který se ztratil na našich ramenou. Přivedl mě na myšlenku, že nás za chvíli čeká první krok, první jízda na kole… A tak půjde čas. Pro chvíle se svým synem bych zabíjela.

P.S.: První zub jsme měli až po 8 měsících (tabulkově 6–8 měsíc :-D)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Yamyna
Ukecaná baba ;) 1799 příspěvků 15.01.12 06:31

:palec:
Hooodně jsem se pobavila :mrgreen:
Neboj, mám doma něco podobného a shodou okolností i stejně staré ;)

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 15.01.12 10:01

Ahoj, moc hezky napsané :potlesk: Ležela jsem smíchy u popisu motorové myši mordující PETku:-D A to teprve počkej, až začne běhat:-D Z těch boulí si nic nedělej, moje 14m dcera je OK, do doby než se rozhodneme jet k dr nebo na návštěvu. To se pak přizabije a udělá si milion modrin a skrabanců:-D

 
ivanak
Závislačka 3908 příspěvků 15.01.12 11:39

Tak ten poslední odstavec me dojal. Já mám 8-mi týdenní dcerku. Dny i noci trpíme na prdíky a někdy je to už opravdu náročné, ale miluju ty chvilky, kdy se na mě usmívá, kdy kouká po světě okolo sebe, kdy mi usne na ramínku po krmení, ale miluju i chvile, kdy se tu na ní koukám, jak spinká a já mám čas pro sebe. :-)

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 15.01.12 12:42

:potlesk: Vážně si mě rozesmála. Jsem zvědavá o čem budeš psát, až synáček začne chodit. To bude masakr… :mrgreen:

 
Kathula  15.01.12 20:42

Fin :mrgreen: :lol: … a tak sis stale stezovala jakej ze je to lenoch :pankac: :*

 
Girly
Kecalka 316 příspěvků 15.01.12 20:56

Rozesmála jsi mě, díky :-) Manžel se ptal, tak jsem mu kus deníčku i přečetla. A on poslouchal, to tu ještě nebylo, takže jsi fáákt dobrá spisovatelka :-)

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 15.01.12 22:23

Ty máš míého syna doma ? :D :D já jen že úplně ale úplně na chlup máš stejného syna jako já :D spánek? co to je to neznám :D domčovoi to přijde stašně srandovní usnout si v půl 7 a v 9 být zase fresh :D kdežto já padám na držku :D

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 15.01.12 22:40

Hahaha, a ako uz pisali hore, pockaj az ked zacne chodit, to bude sranda :-) Doma mame 14.5 mesiacneho chlapca, ked idem k nemu s nocnikom tak uz bezi odo mna prec a skus ho chytit s bruskom v 7. mesiace :-)

 
tikule
Ukecaná baba ;) 1605 příspěvků 15.01.12 22:55

Finduško tak jsem se fakt pobavila :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: nezávidím ti to.my se jen plazíme :) a už máme 7 zubů :)zítra nám je deset měsíců :lol:

 
sonam
Kelišová 6226 příspěvků 16.01.12 17:11

To som sa pobavila :lol: . My sme tiez nedonoseni (36+5), mame 6 mesiacov a zatial sa neotaca, tak ma to tiez stresuje. Snad zacne robit tiez vsetko naraz.

Příspěvek upraven 16.01.12 v 17:12

 
Petrlis
Ukecaná baba ;) 1428 příspěvků 18.01.12 13:46

:palec: Jedním slovem - úžasný :palec: Moc hezký článek. Fakt jsem se pobavila.
Mimochodem pamatuju si tě, ze Stodské porodnice, já tak byla začátkem dubna se zvracením a zánětem močového měchýře. ležela si vedle na pokoji a byla tam s tebou holka co měla to samý co já. asi si na mě nebudeš pamatovat. Nevadí. :mrgreen:

Příspěvek upraven 18.01.12 v 13:47

Vložit nový komentář