Pro dobrotu...

Miarei  Vydáno: 15.07.11

Ani nevím, proč vám tuto story posledních měsíců a let píšu. Snad si chci postesknout, možná postěžovat, možná jen vykecat. Jedná se o ne příliš veselý příběh z rodiny, která má být člověku vším, vlastním krev se přeci zapřít nedá, nebo ano?

Věci se mají takto

V roce 2005 umřela mamča v nedožitých 39 letech. Nechala po sobě mě (tehdy 19, studující VŠ), sestru (tehdy čerstvých 11) a bratra (tehdy skoro 7). Všichni jsme žili v rodinném domku na malé vesnici ještě s babičkou a dědou a dvěmi svobodnými strýci (36 a 27 let). Rozhodovalo se, komu se hodí děti na krk a jelikož jejich otec (můj nevlastní) nejevil zájem, tak se nabídl mladší ze strýců, že si je vezme. Starší strýc je odjakživa typ člověka zajímající se jen o sebe, alkohol, cigarety a nemuset pracovat.

Se mnou se nepočítalo, jelikož jsem studovala a babička nechtěla můj život zatěžovat. Jenže co osud nechtěl, za 3 měsíce po mamče odešla babička a za rok a půl po mamče i děda. Já jsem v tu dobu už nestudovala, podpora ke studiu nebyla žádná a byla jsem nucena přispívat do rodinného rozpočtu. Jenže po neustálem zvyšování nároku na placení jsem při nejbližší příležitosti opustila domov.

Dál jsem sledovala situaci z povzdálí

Viděla jsem, že výchova není ideální, že se jí ani zdaleka nepodobá, ale nezasahovala jsem, jelikož jsem viděla, že děti jsou šťastné. Občas jsem se je snažila z vesnice vytáhnout, vzít je na výlety, kupovat oblečení a jídlo, které tam prostě mít nemohly. Jenže časem se vše začalo hroutit jak domeček z karet. Strýcové se chovali jak utržení ze řetězu. Peníze na děti byly utráceny za cigarety a alkohol, šílené nákupy kdečeho, v domě se začaly scházet divné existence a pořád alkoholové večírky. Děcka se učila obžerství, neměla disciplínu o poslouchání nemohla být řeč.

Problémy

Později se začala pubertální sestra více scházet se sousedem (je cca o 15let starší), strýc si našel přítelkyni s dětmi a rozjel se kolotoč telefonatů od bratra či sestry, že strýc se k nim chová hnusně, že jim nedá ani peníze, že sestru vyhodil k jejímu příteli, že bratrovi nedá ani nejíst, že to všechno manipuluje jeho ženská, že peníze strýc cpe do jejích dětí, že bratr doma musí všechno dělat… atd. atd.

Byla jsem z toho zoufalá, a tak jsem si bratra brala k sobě co se dalo, vynahrazovala mu ty útrapy, dávala mu peníze, kupovala obleční a on byl vděčný. Sestře bylo 15 a žila se svým přítelem, nelíbilo se mi to, ale zdál se mi jako relativně zodpovědný, ségra sekala latinu a chodila do školy, prostě to fungovalo, tak jsem přivřela obě oči.

Změna

Byla jsem tehdá dva měsíce před porodem, byl leden 2010, když mi bratr brečel do telefonu, že mu opět něco provedli. Začala jsem příteli brečet na rameni, že nevím co mám dělat a on tehdá zavelel, že pro něj jedeme a bereme si ho k sobě. U strýce jsme udělali scénu, bratra naložili a jeli k nám.

Několikrát jsem rozmlouvala s bratrem a sestrou a ptala se jich, zda chtějí, abych si je vzala do péče. Několikrát mi to odkývali. Tak jsem začala obíhat úřady a řešit pěstounskou péči. Nebylo to snadné, člověk narážel na byrokracii na každém kroku a o neochotě úředníků snad psát ani nemusím.

Úřady jsem obíhala těsně před porodem a následně i s malým dítětem v kočárku až konečně v červnu 2010 přišlo rozhodnutí od soudu, že jsou sourozenci oficiálně „moji“. S úředníky jsem stejně bojovala až do prosince, protože neustále byly problémy s penězi, dětem totiž náleželo sirotčí po mamče, které stále nechodilo a já je více méně živila z mateřské.

Bratr žil u nás

Všechno bylo v pohodě, on se snažil, sice bojoval se školou, ale to jsem považovala za nedostatek spojený se strýcovou výchovou. V srpnu jsme se stěhovali, bratr dostal vlastní pokoj. V září nastoupil na novou školu, aby nemusel dojíždět.

Snažila jsem se mu dávat vše, snažila jsem se, aby měl pravidelné jídlo, protože ani k tomu nebyl naučený, snažila jsem se ho učit disciplíně, ačkoliv to byl boj (nebyl zvyklý si čistit zuby, pravidelně koupat atd.), kupovala jsem mu obleční jaké chtěl (přeci jen je to mladý kluk, který chce zapadnout), dostal všechno možné, na výlety s námi jezdil, do restaurací chodil, hospodařila jsem mu s penězi, aby z nich něco v budoucnu měl… Nic moc jsem doma po něm nechtěla, měl si udržovat pořádek ve vlastním pokoji, na starosti měl vynášení koše a zřídkakdy pomáhal s nádobím či něčím jiným.

Přišla škola

Nejdřív to bylo v pohodě, pak jsem začala dostávat telefony ze školy, že bratr opět neměl tohle a tamto, že se pral, choval nevhodně atd. Jeho měsíční zapomínání byla někdy i kolem 28! Jak to dělal, když jsem ho kontrolovala, to nevím. Pak začal i propadat. S učitelkou jsme vymýšlely všechno možné, ale nic nezabíralo. Šla jsem s ním k psycholožce, následně k odborníkovi do ambulatní poradny, pak do pedagogicko-psychologické poradny. Závěr? Disgrafie s lehkou formou dislexie. Vždy byla snaha o nápravu jen krátkodobá, a pak byl tam, kde předtím. V pololetí propadnul ze šesti předmětů. Celá zoufalá jsem se obrátila na Středisko výchovné péče, kam začal pravidelně docházet k psychologovi a k pedagogovi. Psychologická zpráva byla velmi nelichotivá, nic pozitivního na ní nebylo. Pedagog se mu hodně věnoval a zprvu měl naděje, že mu pomůže, však i on ty naděje postupně ztrácel.

Pro bratra jsem nebyla autorita, neměl potřebu mě v čemkoliv brát vážně poslouchat, školu měl na háku, záliby žádné, domluvy, slibování, výhružky, zákazy, tresty… nic neplatilo ani nepomáhalo. Dokázal mi lhát i když jsem ho chytla při činu.

Byla jsem hodně zoufalá

Situaci jsem probírala se sociální pracovnicí, která mi začala navrhovat na nějakou dobu diagnostický ústav. Zprvnu jsem nechtěla. Pak ale přišel i s touto myšlenkou onen pedagog a nakonec 3 týdny před koncem školního roku, kdy jsem viděla, že mu vychází 5 pětek, jsem s tímto opatřením souhlasila.

Bratra jsem v červnu s těžkým srdcem posílala do Diagnostického centra v Liberci s nadějí, že se polepší a brzy se vrátí domů.

V té době jsem nějak moc nevnímala pomluvy a výhružky ze stran sestry a zbytku rodiny, nevnímala jsem, že na mě okolí pohlíží jako na tu nejhorší na světě (nechápala jsem to), nevnímala jsem, že se poslední nejbližší příbuzní náhle přestali ozývat ačkoliv předtím s námi komunikovali pravidelně… Postupně mi to začalo docházet. Bratr se sestrou před rokem a něco hráli divadlo na mě, jak je strýc na ně ošklivý a já ho pak div neobvinila z týrání dětí, a to samé divadlo nyní hráli bratr se sestrou na příbuzné i na okolí. Já bratra nutila pracovat, on musel furt hlídat malou, já mu nic nekoupila, kvůli mě propadl, já se ho chci zbavit protože čekáme druhé dítě atd.

Byla jsem zklamaná

Pak bratr začal psát z ústavu lidem okolo, pomlouval mne, psal o mne jako o „té pí.e, ku.vě, že mi jednu natáhne až se vrátí, ať jdu do pr.ele…“

A posledními kapkami bylo to, když jsem zjistila, že z mého telefonu poslal bez mého vědomí 3 sms za skoro 300 kč a toto maskoval zničením ani ne rok starého telefonu za 10 tisíc a taky jsme s přítelem začali zjišťovat, že chybí peníze a šperky. Okradl i malou, která dostala peníze od strejdy a šetřili jsme jí je.

Kdysi jsem mu řekla, že zloděje doma nechci, ukradne a jde, a po tomto všem ho opravdu doma nechci. Teď jsem pro rodinu a okolí já ta nejhorší, která se bratra zbavila. Prostě takto člověk dopadá, když se snaží pro někoho udělat něco dobrého a pomoci mu začít lepší život.

Omlouvám se za román a děkuji těm, kteří dočetli do konce.

Mě vypsání se mi hodně pomohlo

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
BabyNicole
Kecalka 388 příspěvků 15.07.11 06:26

Přesně tak,nekteri sourozenci se ani jako sourozenci nechovají,to taky znám. Hodne stesti preju Tvé rodině :potlesk:

 
Motýlková
Ukecaná baba ;) 1459 příspěvků 15.07.11 08:38

Páni, nemám slov… je to síla. Ale vy jste obdivuhodná a silná ženská! Opravdu. Užívejte si svojí skvělou rodinku a sourozence nechte jít svou nevděčnou cestou… :nevim:

 
Reia  15.07.11 09:48

Drz se a vubec nemysli na to co si mysli okoli, pac ty sama nejlip vis jak to vsechno bylo a pokud proste nekdo je te povahy, ze chce druhym ublizovat, tak si stejne nejaky ten duvod najde byt by to byla sebevetsi kravina… sama moc dobre vim jak to dopada, kdyz se snazis pomoc a nakonec se to obrati proti Tobe…ale to sme my ty hodne a ze je nas spousta:-), ktere se snazime videt v cloveku i kousicek toho dobra… :wink:

 
Kosmmi
Stálice 81 příspěvků 15.07.11 10:48

Máš můj velký obdiv. Věř, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Všechno zlé, co v životě vykonáme se nám vrátí a taktéž i naopak. Jsem přesvědčena, že tvůj život bude provázet slunce, proto musíš snést určité příkoří, ale hodní lidé si správné místo na světě najdou. A těm zlým se to dříve nebo později všechno vrátí v určité podobě. Na rozdíl od tebe nemohou být šťastní.

Příspěvek upraven 15.07.11 v 10:50

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 15.07.11 11:08

jj, tak život odplácí, za dobrotu na .....
drž se, žij svůj život a buď šťastná :mavam:
Výchova tvých strýců v nich asi nezanechala mnoho dobrého :-?

 
Lucianna.84
Ukecaná baba ;) 2046 příspěvků 15.07.11 16:14

Já ti přeju hodně síly, protože ta je na místě.

 
Jennnynka
Zasloužilá kecalka 824 příspěvků 15.07.11 20:35

Věřím tomu, že jak jste se hezky chovala k Vašemu bratrovi, tak se Vám vše jednou v dobrém vrátí. Zapomeňte na nevděčnou rodinu a žijte svou rodinou. Přeji Vám hodně štěstí v životě :kytka:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 15.07.11 21:54

Hlavne je dulezite si uvedomit, ze to vsechno neni tvoje vina. Oni za to ale nemuzou ani tvi sourozenci. V dulezitem obdobi vyvoje ztratili sve nejblizsi lidi a zili v nevhodnych podminkach, nikdo je k nicemu nevedl, takze ty jsi to pak s nimi mela nejtezsi a udelala jsi to nejlip, jak jsi mohla! Preji tvoji rodince hodne stesticka :hug:.

 
oskli
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 15.07.11 23:25

No, tak to mi hodně připomíná naši současnou situaci. Mám 2 vlastní a 4 pěstounské sourozence. S tím jedním bráchou byly problémy od počátku, od jeho 8 let - škola, nerespektování autorit, lhaní, krádeže… Ale něco se postupem času povedlo aspoň v rámci rodiny nacpat do nějakých hranic, ale třeba pořízení trezoru bylo nezbytný dost záhy. Všechno ale začalo gradovat loni, když skončil devítku a pak už bylo hůř a hůř. Momentálně ho vyhodili z druhé školy, utekl z domova, chová se jako debil, tvrdí, že ho taťka mlátí (nikdy od něj on ani nikdo jiný nedostal víc než facku při zvlášť nejapném držkování nebo lhaní do očí, taťka je maximální kliďas vždy všechno řešící domluvou), takže to už mě fakt vytočilo. Naši jsou z něj úplně vyřízený, rozvrátil celou rodinu a teď to vygradovalo tak, že ho taky čeká diagnosťák. Ale co bude dál, to nikdo netuší…

 
Tasemnice
Ukecaná baba ;) 2397 příspěvků 15.07.11 23:51

Přeji hodně síly a pevné nervy-něco podobného mám za sebou...... :hug:

 
mobycek
Povídálka 26 příspěvků 16.07.11 11:32

myslím,že časem pochopí oba svojí chybu,že tohle provedli vám,ačkoliv ste jim dala vše.vy na sebe můžete být pyšná.

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 16.07.11 12:19

8-o 8-o 8-o No tak to je šílený!!!!! :pocitac:

Hlavně neobviňuj sebe nebo něco takovýho, udělala jsi vše co jsi mohla a uměla. :hug:

Pokud si příbuzní a okolí nenechají vysvětlit jak to vše bylo a je, nestojí ti za to, aby ses na ně jakkoli ohlížela. Vím, bolí to, když je člověku takhle hrozně křivděno, ale TY jsi udělala dobrý skutek…a ne jeden, a TY si do života můžeš nést dobrý pocit sama ze sebe, že ses i přes překážky (dvě další děti k novorozenci-klobouk dolů :pankac: :potlesk: ) dokázala starat.

Jsi báječná ženská. Na okolí se vyprdni!!! Hlavní je, jak si stojíš v očích svého muže a svého dítěte! :srdce:

A ano, pro dobrotu na žebrotu. Já i moje mamina jsme přesně takovýhle samaritáni, a opravdu skoro nikdy se nám to nevyplatilo…potažmo skoro vždy se nám to vymstilo. V dnešním světě hold bejt s*ivě, která hledí jen sama na sebe je nejsnažší a nejlepší cesta, jak v tomhle hnusnym světě přežít. :zed: Fakt smutný!!!

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 17.07.11 13:40

Já myslím, že když tvůj bratr přišel v 7 mi letech o maminku a následovala naprosto nevhodná péče strýců, kteří o výchově ví kulový, nemohlo to ani dopadnout jinak..
Pro mě je tvůj bratr obět smutného osudu..Tobě a všem okolo se jeho nynější chování jeví jako nevděk, sprostota a nezodpovědnost..ale já nemyslím, že on se nenarodil pro diagnosták..Ty jsi také dcera své matky a vychovaná jsi dobře - jen jsi měla štěstí, že to relativně v dětství dopadlo lépe..
Z mého pohledu - v tom nejkritičtějším období, kdy zrála jeho osobnost dostal za příklad to nejhorší..Potom už bylo jedno, jak moc skvělá jsi pro něj byla sestra a co všechno jsi mu chtěla poskytnout..On už byl jinde.

Možná jednou pochopí - vyroste a uvědomí si..Ale také nemusí..
Netrap se tím..Jsou věci, které nejdou vrátit.
Přeji hezké mateřství. :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele