Pro mámy batolat aneb jak to může být ještě horší

vrony  Vydáno: 23.02.06

Po dlouhém čase jsem se znovu dostala ke knize Jiřiny Prekopové Malý tyran, jistě ji mnohé budete znát. Mimo zajímavé čtení o panovačných dětech jsem našla i dobrý ilustrační a odstrašovací příběh. Takže jestli se vám někdy zdá, že vaše dítko až příliš projevuje svou vůli, přečtěte si epizodu od satirika Franze Hohlera a uvidíte, že to u vás ještě není tak hrozné…

„Znám případ jednoho dítěte, které přesně v roce začalo odmítat jakoukoli potravu. Když mu chtěli dát jídlo, zakrylo si obličej rukama, odvracelo se, takže nebylo možné vpravit mu do úst třeba jen jednu lžíci. Když se to přece podařilo, všechno vyplivlo a začalo křičet. Jediné co přijalo, bylo trochu vody.
Zneklidnění rodiče se snažili přimět dítě, aby jedlo kaši, nejprve domluvami, pak hrozbami, ale zbytečně. Banán, který jinak jedlo, teď odmítalo. Teprve náhoda vedla k řešení. Dětský pokoj uzavírala mříž upevněná do dveřního rámu, takže dítě mohlo být ponecháno v místnosti a bylo vidět, co dělá. Třetí den odmítání potravy chtěl otec matce, která už byla v pokoji, podat kaši. Tu přiběhlo dítě k mříži a žádostivě se podívalo na talíř. Otec se hned sehnul a začal dítěti dávat kaši přes mříž. Dítě se zdálo velmi spokojené a snědlo všechnu kaši. Příští den ráno, než odešel otec do práce, nakrmil dítě stejným způsobem a ono se nebránilo. V poledne však matka chtěla podat kaši přes mříž, dítě nechtělo. Od otce přijalo večer kaši přes mříž bez problémů.
Teď tedy dítě jedlo,ale jen když je krmil otec.Pro otce to nebylo jednoduché, pracoval mimo bydliště. Jednou přišel později, přehodil kabát přes židli a krmil dítě.Teprve pak si všiml, že si zapomněl sundat klobouk.Když šel příští ráno k dítěti, nechtělo jíst a ukazovalo mu na hlavu.Otec se upamatoval na předchozí večer , na:,–(il si klobouk a spokojené dítě se nechalo krmit.
Až dosud byla matka vždy přítomná při krmení dítěte. Ale jednou ráno, když v noci špatně spala, zůstala v posteli . Dítě však odmítalo jíst kaši v matčině nepřítomnosti, takže otec musel matku přivést, takže ta přišla v noční košili.Od nynějška matka musela vždy, když dítě jedlo, obléknout noční košili.
Brzy si však dítě začalo vymýšlet nové požadavky. Nejdřív ukázalo na skříň a přitom se dívalo na matku. Matka šla ke skříni a chtěla ji otevřít, dítě však zaječelo a ukázalo na vršek skříně. Matka řekla ne, to neudělám. Dítě si lehlo na podlahu, kopalo nohama a tlouklo rukama.Přesto se rodiče rozhodli nepřistoupit na toto přání a tak šlo dítě spát bez jídla. Rodiče doufali, že do rána na nápad zapomene.
Když příštího rána matka seděla v noční košili a otec v klobouku stál před mříží, dítě odmítalo jídlo a ukazovalo na vršek skříně. Po dvou dnech,kdy začalo jevit z hladu známky slabosti, se rodiče vzdali. Matka vylezla na skříň, lehla si tam, načež dítě ihned a s velkým potěšením jedlo kaši, ale stále se ujišťovalo, jestli ho matka ze skříně skutečně sleduje. Rodiče byli po této porážce velmi zdrceni.
Když mělo dítě další den jíst, běželo k oknu a nenechalo se od něj odvést. Otec ukazoval matku, která spořádaně ležela v noční košili na skříni, ukazoval na svůj klobouk a chtěl je krmit přes mříž, ale dítě se pevně drželo okenní římsy. Otec věděl, co to znamená… Pokoj byl v prvním patře, přinesl tedy žebřík, vystoupil k dětskému pokoji a podával dítěti kaši otevřeným oknem. Dítě zářilo a snědlo úplně všechno.
Další den pršelo a otec vystoupil po žebříku s deštníkem v ruce. Od té doby musel k oknu přicházet vždy s deštníkem, nezávisle na počasí.
Mezitím přijali rodiče pomocnici v domácnosti. Dítě ji však odmítlo, také naděje, že by si dívka lehla v matčině košili na skříň, se ukázala jako falešná, dítě propadlo záchvatu zuřivosti kvůli takovému nehoráznému pokusu o podvod. Dívka musela zůstat stát u mříže a dívat se, jak dítě jí . Ale jedlo jenom tehdy, když po každém soustu zachrastila chrastítkem.
Zdálo by se, že to už je krajní mez. Nyní však dítě začalo odstrkovat otce, který se opíral o římsu. Otec musel koupit štafle, vystoupat nahoru a krmit dítě lžící připevněnou na bambusové tyči. Aby lžíci mohl do kaše ponořit, musel levou paži s talířem zcela natáhnout, nemohl tedy kaši postavit na štafle. Protože však nesměl zůstat bez deštníku, zhotovil si držák z drátu.
Jeden soused, který to všechno pozoroval ,viděl toto.
Venku ve výšce prvního patra stojí štafle, z nichž otec v klobouku a s deštníkem podává oknem dítěti kaši lžící připevněnou k bambusové tyči. Matka leží v noční košili na skříni a dívka stojí před mříží, která je zabudována do okenního rámu. Obě přihlížejí, jak dítě jí, a dívka po každém spolknutém soustu dodatečně zachrastí chrastítkem.
Jen tehdy, když jsou tyto podmínky splněny, dítě jí.“

Pokud jste se prokousaly až sem, jistě uznáte, že naši umínění drobečkové jsou andílci:o)

Veru

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
beky
Nováček 6 příspěvků 23.02.06 12:53

Božíčku, tak to je drsný, chudáci rodiče.Zajímalo by mě, jak tohle všechno dopadlo.Přece ho tak nemohli krmit pořád?

 
baghira
Závislačka 2902 příspěvků 23.02.06 12:56

Ahoj,
tohle už sjem četla - na Rodině.
Je to ale síla......

Baghira

 
Missorka  23.02.06 13:29

No já předpokládám, že když je někdo satirik, tak sice píše ze života, ale s notnou nadsázkou… ;-)

Peta

 
Lesina
Echt Kelišová 9857 příspěvků 23.02.06 14:36

Peto, ja DOUFAM, ze je to psano s notnou nadsazkou!!!!!!!
Protoze jestli ne… Adletko omlouvam se, ze mi vadi tve hodinove snidane a vecer…
 Lesina

 
Missorka  23.02.06 14:39

No, já si vzpomněla co všechno jsem podnikala ve Valuščiných prvních 4 měsících, abych do ní dostala mlíko… A taky to nebylo moc s nadsázkou…

Předpokládám, že kdybych zjistila, že pije mléko, pokud ji krmím nahá a zpívám internacionálu, rozhodně bych to dělala… ;-)

Peta

 
terik
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 23.02.06 14:44

Tak tenhle clanek se mi ted zrovna moc hodi. Puvodne se jedlo bez problemu v sedacce, pozdeji musela mit na pultiku milion hracek (ktere postupne hazela dolu), potom zabiralo jezeni aspon v kresle v obyvaku a ted jsem docela v koncich, protoze netusim, co po me moje vlastni dite chce. U kohokoliv jineho ji naprosto v pohode. Snazila jsem se to resit radikalne a neustupovat, ale zatim vysledek zadny. To jsem zvedava, kam to az zajde u nas…

Terik, Charlie 14,5m a Zoe 30tt

 
vrony
Závislačka 2869 příspěvků 23.02.06 17:39

Na uklidněnou: tenhle příběh je vymyšlený, aspoň jsem to tak pochopila. Ale v knize Malý tyran je uvedeno spoustu případů dětských klientů,kteří by tak po dvou, třech hravě předběhli dítko, o kterém je článek. Vašich( našich) batolat se to snad netýká (až tak moc:o)))

Vrony

 
Radina  23.02.06 23:32

nevím jak daleko je tento článek od skutečné pravdy a kolik je v něm nadsázky, ale já jsem byla také tyranem. Vychovávaly mne babičky a já jsem jedla jenom ve stoje. Pak jsem byla ochotná přistoupit na sezení u jídla, když mi zpívala, pak když mi četla pohádky, pak jenom venku na zápraží když mi říkala básničky a pak jsme se přesunuly na houpačku - za každé zhoupnutí jedno sousto. Doteď si vzpomínám jak jsem prožívala záchvat vzteku, když jsem si vynucovala víc než jedno zhoupnutí za sousto lakrumáčku =o)))). To mi ještě neby ani pět let a mám to v živé paměti. Ta kůlna s houpačkou už nestojí, dům jsme prodali, všechno vodnés čas, ale historie se opakuje a můj syn je pokračovatelem tyranů.

 
hadeelka
Nováček 1 příspěvek 10.10.06 15:36

:))) a ja si myslela, ze moje dvojcatka jsou tyrani

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček