Pro povzbuzení snažilek

Kacovka  Vydáno: 13.03.13

Tento deníček bych chtěla věnovat všem dlouholetým snažilkám a vlít jim trochu optimismu do žil.

Začnu od „pravěku“. S mým manželem jsme měli první rande 26.12.2001, seznámili jsme se přes seznamku na netu :-). Každý jsem měli svůj byt, ale do podzimu jsem se i z hafušou definitivně přestěhovala k němu. V létě 2003 jsme koupili domek a přestěhovali se a na podzim po mých 30tinách jsme se domluvili, že spolu počneme dítko a rozhodně jsme nechtěli zůstat u jednoho.

No, ale nedařilo se, mezitím jsme se v roce 2005 vzali. Dostali jsem doporučení na spermio, to dopadlo na výbornou, tak mě na můj nátlak bývalý gynekolog laskavě poslal do CAR. Tam zjistili, že hormony i vaječníky mi pracují, jak mají, byla jsem i na zjištění průchodnosti vejcovodů po RTG vše v pořádku. Sice nejhorší vyšetření, jaké jsem kdy absolvovala. Mudra si nevzala s sebou desinfekci z oddělení, takže mi do rozkroku chrstli klasickou.

No, šla mi pára z uší a tekly slzy a nebýt přikurtovaná, asi bych zdrhla. Absolvovali jsme několik UIU bez pozitivního výsledku, jediným mým problémem byla velká obezita, jinak jsem oba byli zdraví. Začátkem roku 2008 jsem měla autonehodu a i když se mi nic nestalo, jen auto bylo na odpis, tak jsem od léta začala mít problémy, hodně mě bolela hlava a vypadalo to že od krční páteře. Chodila jsem na masáže, obstřiky, ale nepomáhalo to, v říjnu jsem letěli na dovolenou do Egypta a tam se jsem jednou při snídani málem omdlela, polovinou těla jakoby mi prošel proud.

Po návratu se mi čím dál častěji stávalo, že jsem levou polovinu těla jakoby necítila, jako když si třeba přesedíte nohu. Po svátkách jsem šla zase na obstřik a dostala žádanku na RTG krční páteře při další MS, ta se jako na potvoru courala. Pak jsem na přelomu ledna a února během víkendu ztrácela hybnost v levé ruce a pondělí ráno jsem s ní už nehla vůbec, tak mě manžel odvezl k mému doktorovi, kde jsem za vražedných pohledů od důchodců všechny předběhla.

Doufala jsem, že dají obstřik, nějak hnou krkem a vyřízeno. Dostala jsem hned žádanku na neurologii, protože mi prý i visel koutek, tam opravdu moc „příjemná“ sestra, která mi skoro vynadala, co obtěžuji, ale že musím počkat. Bylo mi všechno jedno, chtělo se mi jen spát, odtamtud jsem už jen jela domů pro věci a šupem do nemocnice na neurologii. Hned mi udělali RTG, CT a punkci z míchy a později mag. rezonanci. Doktor mi řekl, že buď mám mrtvici, ale nemluvila jsem z cesty a měsíce jsem dokázala vyjmenovat i pozpátku, nebo roztroušenou sklerózu a nebo nádor na mozku. Po 14 dnech kapaček a naštěstí i rehabilitací jsem z rukou hýbala a měla i diagnózu, zjistili mi Vaskulitidu CNS.

Brzo jsem si připadala jak hřebík, každý doktor co měl kladívko, mě chodil oklepávat, takže revmatické onemocnění, které mě se usadilo v centrálním nervovém systému. Dostala jsem Anopyrin, kortikoidy a hodinovou přednášku o černých vyhlídkách do budoucna. Na první a poslední kontrole u neuroložky u nás na poliklinice mi doktorka řekla, že nic takového nemám (ačkoli to měla ve zprávě z nemocnice), že anopyrin mi vysadí a kortikoidy taky, protože se po nich přibírá (asi nevěděla, že se musí vysazovat pozvolna při dávce jakou jsem brala, že by mi mohla odbourat ledviny).

Ptala se, jak se cítím, tak jsem jí řekla, že unavená a že mi dělá problém i vyjít jedny schody ( už jsem začala otékat). Řekla mi, že to mám z té nadváhy. To, že předtím mi schody problém nedělaly, slyšet nechtěla. Taky mi řekla, že k žádnému revmatologovi nemusím, ikdyž jsem to taky měla ve zprávě napsané.

K revmatologovi jsem šla a k ní už ne, objednala jsem se jinam. Manžel naštěstí od známého doktora získal kontakt na revmatologický ústav v Praze, tak jsme tam poslali maila a domluvili návštěvu, to bylo v květnu 2009. To už jsem po kortikoidech otékala tak, že mi popraskala kůže po celém těle, strie mám i na holeních. Taky mi vypadaly 2/3 vlasů, zato jsem zchlupatěla tak, že se mi obočí spojilo z vlasama, knírama jsem mohla mrskat a kotlety jsem měla větší než Trautemberg.

Na kontrole jsem se z doktorem domluvila, že mě pozvou k hospitalizaci, cca na týden, že si udělají svou diagnostiku. Nakonec jsem tam byla 3,5 týdne, zjistili mi, že mám z léků ještě navíc steroidní diabetes. Jinak Vaskulitidu potvrdili, ale tím, že se mi vrazila do hlavy, že jsem spíše případ pro neurologa. K jedné super neuroložce mě i poslali, jezdím k ní dodnes a myslím, že mi zachránila život a zdravý rozum.

Bývalo mi po lécích opravdu hodně zle a navíc jsem měla stálé ataky nemoci, projevující se třeba tím, že když jsem se zvedla ze sedu a ničeho jsem se nepřichytila, tak jsem opět necítila polovinu těla, bouchla sebou o zem, musela jsem zůstat 5 minut ležet a pak jsem se zvedla jakoby nic a mohla odejít. Doktorka mi doporučila postupné odbourání kortikoidů (vysazovala jsem je půl roku) a nasadila Warfarin. Taky mě poslala do spánkové laboratoře, kde zjistili, že mám spánkovou apnoe, a proto jsem tak unavená a nevyspalá, dostala jsem přístroj na spaní a bylo mi fajn. Taky jsem začala chodit na obeziotologii a začala pomalu hubnout, což doktor považoval za malý zázrak s kortikoidama. Na jaře jsem se i přihlásila do Stobu a začala si vyběhávat vyšetření před bariatrickou operací, ke které jsem se úspěšně dostala.

V září 2010 jsem v ÚVN podstoupila tubulizaci žaludku společně s kamarádkou a tím začal nový život. Bylo mi výborně, kila krásně mizela a my začali zase uvažovat o potomkovi, takže jsme se na jaře 2011 objednali do CAR, tam si domluvili první IVF. Neuroložka nebyla úplně proti. Odebrali mi 5 oocytů, 3 se oplodnili a 1 mi zavedli. Rozhodli za mě, že více ne, bylo mi to líto, protože ty zbylé 2 nebyli vhodné k zamražení.

No po 14 dnech začátkem července test negativní, což jsem věděla vzhledem k probíhající MS, ale nebrala jsem to až tak tragicky, ikdyž jsem si poplakala taky. Jenže mě po skončení MS stále bolely prsa a v podbříšku, tak jsem šla ke svému už bývalému gynekologovi. Chtěla jsem, aby mě prohlédl a případně mi napsal žádanky na imuno a genetiku. Byl hodně nepříjemný, že mi nic nenapíše a nebude mě kontrolovat, že ať mě zkontrolují v Pronatalu. Ani se nezeptal, kdy tam jdu.

Po dobu stimulace a čekání po ET jsem si místo braní Warfarinu, který se v těhu nesmí, píchala minihepain. Teď už jsem zase byla na Warfarinu, no naštěstí jsem za 14 dní opravdu do Pronatalu na konzultaci jela a tam mi udělali i ultrazvuk a zjistili, že jsem těhotná. Dodnes nevím, jestli to bylo z toho IVF nebo domácí zázrak, takže jsem zase přešla na injekce a každý týden krev a ultrazvuk. HCG sice rostlo, ale mimi se nevyvíjelo. Našla jsem si nového gynekologa, který byl a je výborný, takže stále doufal, že to bude OK.

Nebylo, 1.9.2011 jsem podstoupila revizi. Byla jsem cca 9 tt, byla to anem¬bryomola. Přijímala mě hodně mladá a nepříjemná doktorka a vynadala mi, jak jsem si se svou diagnózou dovolila otěhotnět a že oni to teď musí řešit. Tak jsem jí řekla, že naprosto přesně znám svůj zdravotní stav a že bych tam mnohem radši přijela až na jaře porodit. Tak mi odpověděla, že u nich bych stejně rodit nemohla, že nejsou na patologická těhotenství vybaveni. To jsem jí ubezpečila, že po tomto mě v jejich nemocnici už neuvidí.

Po zákroku jsem několik dní probrečela a přála si z narkózy se už neprobudit. Jak jsem se dala do kupy, opět jsem se objednali do CAR a tam nás objednali, jak na imuno tak na genetiku. Genetika dopadla na výbornou až na malý zádrhel, kdy manželovi do závěru zprávy napsali, že je žena. Naštěstí si toho všimnul, tak to doktorka opravila ;-).

Na imunologii manžel OK já antifosfolipidový syndrom, při opakování potvrzený. Naštěstí tím, že si stejně musím ředit krev, by to v těhu problém nebyl, takže v lednu 2012 jsem jeli opět do CAR. Plni optimismu jsme si mysleli, že v únoru podstoupíme další IVF, jenže nás čekala ledová sprcha, kdy nás odmítli dále léčit kvůli mé neuro diagnóze, což jsme nechápali.

Můj stav se nezměnil, i dle poslední mag. rezonanci nález stejný, cestou domů jsme se z manželem pohádali kvůli adopci. On je razantně proti, což celkem chápu, mají negativní zkušenost v rodině a o jeho postoji vím od začátku našeho vztahu. No, ale vzdát jsem to nechtěla. Takže jsem hned druhý den naklusala ke svému gynekologovi na radu, uklidnil mě, že by to nevzdával a dal kontakt na Stellart, který spolupracuje s Gennetem.

Do týdne proběhla 1 konzultace a začátkem března jsem stimulovala, vajíčka moc nerostla a při odběru v Gennetu mi nakonec odsáli jen jedno a druhý den volali, že nebylo zralé, takže k transferu nic. Opět jsem si poplakala, ale po 3 cyklech jsme naplánovali třetí IVF s jinýma lékama. Tak 2.7.2012 bylo OPU 6 oocytů, z toho 4 oplodnily, a k transferu 5. 7 to dotáhli, 2 jedno výborný druhý horší, tak jsme si řekli, že dáme šanci oběma :-D

No a výsledek mě teď kope a 11.3 se narodí sekcí po 9 letech naše první dítko, holčička Kačka. Musím říci, že celé těhotenství probíhalo naprosto v pohodě, miniheparin si píchám 2× denně, ale je mi dobře, neměla jsem ani nevolnosti apod.

Zle jsem se cítila jen po plodovce, kdy jsem se o Kačku strašně bála. Dělali mi jí jen kvůli věku, všechny testy byly negativní, ale mrzelo mě, jak se mnou mluvily některá kamarádky a známé, když jsem řekla, že uvažuji, že to nepodstoupím. Tak se chovaly, jak kdybych odmítala transfuzi nebo něco podobného. Všechny otěhotněli při prvním pohledu na chlapa a nemusely podstupovat, co my a tak dlouho čekat :-(.

Chceme do roka zkusit druhé dítko, takže hned jak dokojím a dám se dohromady, jdeme na to. Letos mi sice bude už 40 a trochu mě chytá panika, jak to taková postarší prvomatka amatérka zvládne, ale já i manžel se moc těšíme.

Snažila jsem se to zestručnit, co to šlo a spoustu věcí vynechat, tak snad jsem někomu dodala naději :-).

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
myšák1187  13.03.13 01:55

Držím moc palečky, po tom co jsis zažila si fakt už štěstíčko zasloužíš. Jinak deníček se četl jako detektivka, ještěže ten úvod byl takový že člověk věděl že to dobře dopadne, jinak bych na to neměla nervy :) :kytka:

 
vecernice16
Kecalka 273 příspěvků 13.03.13 07:44

Přeju hodně štěstí! :kytka:

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 13.03.13 07:52

Máš toho hooodně za sebou ale držím pěstičky aby bylo vše v pořádku…a k narození Kačenky moc blahopřeju

 
sisi33
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 13.03.13 08:11

Mocinky Ti blahopřeji k těhu, že se povedlo a přeji spoustu zdravíčka tobě i miminku. A taky musím pochválit tvého manžela, že to s tebou dotáhl až do konce, protože málokterý chlap by čelil takovým problémům. Hodně štěstí!!!

 
aristonka  13.03.13 08:12

Hodne stesti, prosla sis peklem, ale na konci Te ceka zaslouzena „odmena“. Jsi bojovnice.

 
TerezkaaD
Kecalka 106 příspěvků 13.03.13 08:23

Gratuluji a držím palce! Rodila jsem sice třetí dítě, ale ve 39 a na čtvrté se nám nechtěně podařilo zadělat, když měl malý 8 měsíců. Rodila jsem ve 41. Zatím se to dá zvládnout. I těhotenství byly v pohodě a plodovku jsem v obou případech odmítla :lol:

 
lucive
Kecalka 453 příspěvků 13.03.13 08:57

Kacovka,
musím ti říct, že jsem ten tvůj deníček zhltla, jako odpolední sváču :). Obrovská gratulace… Po takové době… To je opravdu zázrak v tom nejlepším slova smyslu :kytka:.
Přeju ZDRAVÍ. ZDRAVÍ, ZDRAVÍ a samozřejmě i spostu štěstí do rodinného života. :hug:

 
makau  13.03.13 09:10
*

To je dukaz ze se clovek nikdy nema vzdavat, velkou poklonu za vase usili a taky ze jste to oba spolu zvladli!

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 13.03.13 09:33

Od porodu se mi nejak prehazely hormony, takze nebudu lhat, kdyz napisu, ze mam slzy v ocich z radosti, ze se vam to nakonec povedlo!!!

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 13.03.13 10:15

Ahoj Kacovko,

vše špatné už máš evidentně vybrané, takže teď si užívej štěstí:) Gratuluju. Díky za taková povzbuzení… E.

 
Foteini
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 18 inzerátů 13.03.13 11:55

Ahoj, drzim palce, musela jsi toho vytrpet opravdu hodne. To by porazilo vola! Pises, ze mas termin 11.3., to je pred dvema dny. Neprepsala jsi se?

 
babulka01
Generální žvanilka 22339 příspěvků 13.03.13 11:58

Děkuji za tento deníček, opět jsi mi vlila optimismus a sílu do žil na další snažení se. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Přeji vám s Kačenkou hodně štěstíčka do dalšího života a hlavně zdravíčko. :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 13.03.13 12:00

Přeji také hodně štěstí, zdravé dítko.

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 13.03.13 13:47

Tak sem si taky poplakala… krase napsano a gratuluju k tehu a ted uz nejspis i ke Kacence.

 
kacovka neprihlasena  13.03.13 16:07

Ahoj denicek jsem posílala minulou neděli, ale zveřejnění chvilku trvá. Kačka přišla na svět 11.3.2013 v 8:13 s mirama 49 cm 3150 g, jsme obě v pořádku a malá je neuvěřitelne hodné miminko. Už se těšíme domů za šťastným tatínkem ;) snad se mi to povede konečně odeslat, nějak tu zlobí mobilní net :(

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 13.03.13 18:20

No teda a to si někteří říkáme že máme složitý život :-O přeju hodně štěstíčka pri porodu a pak po zbytek celého vašeho dlouhého života :palec:

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1260 příspěvků 13.03.13 19:43

Díky za deníček a smekám, čím sis musela v životě projít a zvládla to. Teď budete mít vytouženou holčičku, gratuluju! :kytka:

 
cupino  13.03.13 19:44

Kacovko, obrovska gratulace :mavam: :mavam: :mavam:
My to měli podobné…ted tu máme 3 letý zázrak doma a druhé nejde…a nejde…nicméně i přes mé roky se nevzdáváme…i když někdy propadám panice… :think:ale jak vidím naděje umírá poslední, takže ať žijí maminy po 40 :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
kulínek
Povídálka 23 příspěvků 13.03.13 20:14

Moc gratuluji, teď už jen to zdravíčko a taky štěstíčko. Ať vám malá dělá jen samou radost.
Před tvým manželem klobouk dolu, je dobrej že to vydržel. :potlesk: Moc vám gratuluji a hodně štěstí do dalšího miminka. :lol: :hug: :hug:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 13.03.13 20:27

Autorko - to je úžasné! Deníček i zpráva o narození Kačenky. Přeji hlavně zdraví celé rodině :kytka:.

 
Sion
Závislačka 4081 příspěvků 13.03.13 20:42

@Kacovka No hrůza jaký hrozný doktory jsi potkala, měla jsi na to celkem smůlu :( Opravdu jsem nečekala, že by se někteří lékaři mohli takhle hnusně chovat :zed:
Ale naštěstí je všechno pryč a ty máš krásné malé štěstíčko :palec: :hug:
Jen jsem se chtěla zeptat, jak si psala o té nadváze, jestli to není tajemství, jaká byla? Já mám totiž taky nadváhu a docela dost. Chceme se za měsíc objednat do Sanus centra, ale bojím se, že kvůli mé nadváze to nemá smysl :,(
Když jsem byla na podzim na laparoskopii, tak mi doktorka říkala, že byh měla tak 10Kg zhubnout.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 13.03.13 20:44

Při čtení mi běhal mráz po zádech, čím vším jsi prošla. Velká gratulace, že se nakonec miminko podařilo :kytka:

 
L2n  13.03.13 22:50

To sis teda „užila“.Teď když už vím, že jsi šťastně porodila, můžu se i zasmát Tvému přirovnání „…zato jsem zchlupatěla tak, že se mi obočí spojilo z vlasama, knírama jsem mohla mrskat a kotlety jsem měla větší než Trautemberg“ :potlesk:

 
Hanule81
Kecalka 260 příspěvků 13.03.13 23:17

:hug: Atˇuž je vše jen jak si přejete :kytka:

 
Denisa76
Nadpozemská drbna 29672 příspěvků 14.03.13 08:49

Super ;) :kytka:

 
lilia81
Extra třída :D 14677 příspěvků 1 inzerát 14.03.13 10:28

Teda, prošla jsi si šíleným! gratuluji ke Kačence - předpokládám, že už je na světě a z tebe je šťastná máma! hodně zdraví vám všem!

 
andys5  15.03.13 09:05

Kacovka: moooooooc ti gratuluju!!!A pře­ju hodně štěstíčka. Taky si si pěkně užila teda. Když jsem pročítala tvůj deníček tak mi to hooodně připomínalo mne a mé zatím stále neúspěšné snažení :-(. Ale děkuji ji vlila si mi naději do žil!!! Také se snažíme už 5 let mam za sebou několik inseminací a neúspěšných IVF…už jsem to začínala pomalu vzdávat a ty jsi mi díky tvému deníčku pomohla ještě bojovat.. Také jsem začala ve 31 a už mi je 36 :-(
A také jsem se tě chtěla zeptat jak už tu bylo jednou zmíněno s jakou váhou jsi nakonec teda prosím otěhotněla..také bojuji s nadváhou???

Děkuji a hodně štěstí :kytka:

 
Kacovka
Povídálka 34 příspěvků 22.03.13 20:12

Hezký večer, konečně mám chvilku se sem přihlásit, jsme od pondělka doma, Kačka mohla jít už v pátek, ale musela počkat na mě až mě převedou z miniheparinu zpět na warfarin, tak jsem tam byly o skoro 4 dny déle :-) Kačka jse přez den zlatíčko, zato v noci řádí, ale zjistili jsme, že nechce spát ve tmě, tak jí dnes necháme rozsvícíno a uvidíme, jestli to bude lepší.
Jinak pár odpovědí ohledně mé váhy, má nejvyšší váha byla cca 185 kg (vím byla jsem medvěd :jazyk: ) s touto váhou jsem se vdávala, byla jsem obézní už co si pamatuji od školky, takže díky dietám a jo-jo efektu jsem to takhle dopracovala, pak se mi podařilo „zhubnout“ na 157,7 a s touto váhou jsem šla na operaci žaludku, nejnižší váha k jaké jsem se dostala byla 113,5 pak po dvou stimulacích na IVF mi to vyskočilo na 122, potvrzení těhotenství bylo na 118,9 což je prví zápis v těhu průkazce z poradny, rodit jsem šla z 129, domů dorazila 118 a dne mám 115, počítám že do týdne budu na té nenižší váze, budu šťasná když se dostanu na 99, nijak to nehrotím, hlavně kojím, tak to je teď důležitější :-) Uvidím jak budu kojit dlouho, jak dokojím zkusíme Kačce bratříčka. Momentálně jsem teda unavená a snažím se spát vždy s Kačkou, jen dále pracuji z domova, takže dopoledne musím být online, no nějak to zvládnu.
Jsme z manželem oba šťastní, že jí máme :srdce: :srdce: :srdce:

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 17.05.13 07:24

Gratuluji at dělá holčička radost :D :D :potlesk: :potlesk:

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 17.05.13 07:25

Naše dcera přes noc vyžaduje světlo na chodbě-protože se bojí a to jí je 6.let -má to od mala :D

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 17.05.13 07:29

Mě gynekolog také doporučil schodit-a to jsem měla „jen“ 72 kg a ted mám 62 kg :D :D tak to je teda dobrý no :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček