Pro všech pět párů z šesti a nejen pro ně.

 Vydáno: 05.06.03

Můj příběh je podobný asi jako každého 6 páru v naší republice. Každého 6 páru, který se snaží o tu nejpřirozenější věc na světě a z nějakého důvodu to nejde ? o své dítě.

Jako asi každý mladý pár jsme tomu nechali po svatbě volný průběh a těšili se na miminko. Když dva roky stále nebyl důvod shánět dupačky, navštívili jsme jedno z center asistované reprodukce u nás v ČR.
Už ten název ?asistovaná? v nás budil rozpaky. Ale počáteční ostych jsme překonali a s důvěrou se obrátili na ošetřující lékaře. Po absolvování všech diagnostických vyšetření jsme konečně dospěli k pokusům IUI a následně i IVF.
Nechci tu psát o jejich průběhu, i když v poslední době se dočítám o těchto metodách zkreslené informace a moc přeji autorům, že toto nezažili, protože většinou ani nevědí o čem píší.

Chtěla bych napsat o nás, jedné z těch, která má přídavek ?neplodná? a musela se s tím smířit. Chtěla bych napsat o ne moc příjemné stimulaci vaječníků pomocí hormonálních injekcí, některé z nás si je hrdinsky píchají samy do břicha, o napětí kolik vajíček se podařilo získat, o dalším čekání kolik a zda se vůbec oplodnila, o transferu embryí - pokud máte to štěstí a dojde k němu a 14 denním napětí, zda jste opravdu maminka.

Je to celé hodně stresující a psychicky náročné, je moc těžké pro ženu i muže vyrovnat se s tím, že potřebují pomoci mít dítě a ještě obtížnější je se po každém neúspěchu znovu vzchopit a jít do toho znovu. O finanční stránce ani nemluvě, pokud chcete lepší léky, nebo je nutné nějaká z nehrazených metod, v průměru necháte za jeden cyklus ze tří hrazených pojišťovnou mimotělního oplodnění částku cca 17.000 Kč v závislosti na konkrétním centru asistované reprodukce. Ne každý si může dovolit zaplatit možnost mít dítě.

Někdo, neznalý těchto problému, který by zavítal do nějaké z čekáren center, možná by ho překvapilo, kolika lidí se tento problém týká. Z těch lidí nevyzařuje jen smutek, napětí,bolest, odhodlání, ale také očekávání a hlavně láska. Velkou lásku a porozumění tu cítíte z každého páru, jsou to lidé, kteří jsou neuvěřitelně spjati jeden s druhým. Zažili by jste tu sice někdy chvíle velkého zklamání a neštěstí, ale také ohromného štěstí, ze kterého až mrazí.

Chtěla bych jen říci těm, které toto nikdy nepoznali a já jim moc přeji ať ani ve své rodině nepoznají, neberte nás jako jiné, nebo jako někoho, kdo chce něco za každou cenu. Mít dítě je přece přirozená touha každé ženy, navíc žádná nezíská víc, než může. Vy které víte co je být mámou, představte si, co by jste cítily, kdyby ten malý človíček nikdy nebyl a vy nevěděly, jestli vůbec někdy bude.
Představte si tu prázdnotu, která by tu bez něj byla.
Mějte s námi trpělivost, protože i když se snažíme na sobě nedávat nic znát, někdy je nám hodně špatně.
Neptejte se nás donekonečna, proč ještě nemáme dítě, když vy ano, věřte, že málokterá vdaná žena kolem třicítky ho nemá z vlastní vůle. My víme, že na to nemáme myslet, ale pokud procházíte stimulací, ultrazvuky a vším tím spojeným, těžko se dá nemyslet.
Nikdo z nás nechce lítost nebo ohledy, potřebujeme někdy možná jen trošinku povzbuzení, pohlazení a pochopení. Každá z nás potřebuje věřit na nějaké další možné příště.

Všechny máme v sobě moc lásky, strašně moc lásky, kterou bychom rády daly tomu malému uzlíčku, který by se z lásky narodil. To co vám možná připadá přirozené, je pro nás opravdu hodně těžce vybojované. Vybojované nekonečnými slzami, bolestí, smutkem a nadějemi. Každá z nás musí být hodně silná a dokázat po neúspěchu se znovu zvednou a zkoušet to znovu. Vyrovnat se s tím, že někdy jste maminkou jen pár týdnů a pak z nějakého důvodu zase nejste.
Věřit, že opravdová přání se v životě plní.
Můj příběh zatím nemá šťastný konec, ale já věřím, že mít bude a stejně jako moje?kolegyňky? v boji za miminkem to nevzdám. Ten cíl mít dítě a rodinu je pro nás tak důležitý a převyšuje všechno to zlé co nás na cestě k němu může potkat.
Moc přeji všem, kdo zrovna teď má třeba to špatné období, ať dokáže znovu najít sílu jít dál, musíme věřit, že každá z nás jednou bude moci tomu svému broučkovi říci, víš my jsme Tě s tatínkem moc milovali, ještě než jsi nám přišel do bříška a všechny ty slzy z neúspěchu a čekání mnohokrát převýšily slzy z radosti, že máme právě Tebe.

Hodně štěstí všem.

Michala

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 05.06.03 07:02

Nejsem sice momentálně aktivní snažilka,ale moc si přeji miminko,abych měla komu dát svou lásku a za koho se prát.
Mám známou,která podstoupila umělé oplodnění a prožívala jsem to celé s ní.Bylo to nesmírně těžké a trpěla jako zvíře.Injekce si píchala sama a pravidělně dojížděla na nějaké kontroly.A pak ten odběr vajíček-trhání zubů bez narkózy je prý legrace.Ovšem byla jedna z těch šťastných,kterým se to povedlo na první pokus.A teď mám pětiletá dvojčátka.
Sice jsem jí sledovala,ale nedovedu si představit,jaké to je na vlastní kůži.Ale pokud bych nemohla otěhotnět,neváhala bych ani vteřinu.Nesmírně obdivuji každou ženu,která tohle absolvuje.Kdyby měli rodit muži,asi by nepodstupovali takové věci.
Přeji všem ženám(a ultrasnažilkám zvláště),aby si brzo pochovaly ten nejsladší uzlíček na světě.
Martina

 
Anonymní  05.06.03 07:29

Ahojky Michalo,
tclj článek mě dojal až k slzičkám. Krásně si to všechno vyjádřila. Jsem už taky dlouho dlouho snažilka bez výlsedku a teď nám bylo doporučeno IVF. Takže se z toho pomalu vzpamatováváme ale jsme teprve na začátku. Nejvíc se asi bojím právě toho zklamání že se to nepovedlo.
Přeji ti moc a moc štěstíčka při dalším pokusu, aby se to už konečně podařilo a ty jsi brzy mohla chovat ten krásný uzlíček štěstí. Budu držet palečky ahoj Maru

 
Zdenik1
Ukecaná baba ;) 1652 příspěvků 05.06.03 08:18

Ahoj Michalo a ostatni snazilky,
moc vam holky drzim palce, preju hodne sily, brzke otehotneni, opory v okoli.
Jenom si predstavuju jak narocne to vsechno musi byt a kdyz to nevyjde sebrat se a jit do toho znova. Kdo timhle neprosel muze si jenom domyslet. Podle me rozhodne jine jste, jste nesmirne silne i kdyz to boli, jste opravdu statecne… moc vam fandim. a doufam, ze kolem sebe mate hodne lidi, kteri vam pomuzou aspon malinko ulehcit, potesit… budte nekdy tolerantni k litostivym recem i kdyz vas stvou, nekdy ten clovek chce pomoct ,ale zrovna nevi jak…

drzte se!!!
Zdenik

 
Anonymní  05.06.03 12:38

Ahoj Míšo,
u tvého vyprávění mi tekly slzy. Jako kdybych to psala já sama. V tomhle máme asi všechny stejné pocity. Naději, těšení se, strach, bolest, bezmoc.....
My stojíme terpve na začátku, takže větší část máme před sebou. Teď čekáme na první IUI a já se bojím neúspěchu, ale přesto všechno do toho jdem. Často si říkám, jak je život nespravedlivý, ale tak to buhužel je a my s tím budeme bojovat. To krásné miminko stojí za jakoukoliv oběť.
Moc vám držím palce, jednou se to přece musí povést a dej určitě vědět jak pokračujete.

Čauky Simčík

 
Anonymní  05.06.03 12:49

Ahojky Michalko,
opravdu po přečtení tohoto článku pláču a asi právě pro to jak jsi to krásně a upřímně vystihla.Já podstoupila IVF už 4 x.V 18 letech jsem přišla do jiného stavu,ale měla jsem před sebou nezbytnou operaci kolena a hrozilo,ře pokud ji neabsolvuju v termínu-nebudu moci chodit.Tak verdikt zněl-INTERRUPCE.Bylo to těžké,ale nutné.Pak jsme se s mužem vzali a časem začali snažit o další miminko,přišlo po 6 letech a hned jak jsem všem řekla celá šťastná,že čekáme mimi-druhý den jsem začala krvácet a dítě jsem potratila.Byla jsem zoufalá a nešťastná,ale já hlavu neztratila.Po 2 letech se to povedlo znovu a znovu jsem byla nejšťastnější člověk na světě.Byla jsem na ultrazvuku a tam mi bylo sděleno že dítě je v děloze a dostala jsem těhotenský průkaz.Bylo mi špatně tak hjak k těhotenství patří a já s radostí počítala týdny jak jsem přeonala minulý potrat.Když jsem byla ve 12 týdnu,začalo mě bolet břicho a já jela hned na ultrazvuk a tam mi řekli tu šílenou zprávu.Mimoděložní těhotenství.Myslela jsem,že to nezvládnu.Málem jsem jim na sále umřela,protože vejcovod jak se ho dotkli prasknul pod tak velkým lodem.I to jsem překonala a opět jsme usilovali znovu o dítě.A opět po 2 letech přišlo a opět mimoděložní.Už jsem věřila,že mě osud trestá,ale nevím za co.Podstoupila jsem IVF,protože nemám ani jeden vejcovod a jinak otěhotnět nemohu.A k tomu všechny ty anabáze s oplodněním spojené.Nevedlo se to 3× a já to nevzdávala.Pod­stoupila jsem hysteroskopii,jes­tli za to nemůže děloha,ale ta byla v pořádku.Tak jsem royhodla jít po čtvrté a nyní jsem v 7 týdnu a podle ultrazvuku je vše v pořádku.Miminku bije srdíčko a já děkuju bohu za to štěstí jen doufám,že to nebude zase krátkodobé,To už nevím,jestli bych zvládla.
Michalko tobě děkuji za krásný příspěvek a moooc držím palečky,protože to má všechno smysl.Hodně štěstí!Martina

 
MoniC
Povídálka 21 příspěvků 05.06.03 13:34

Milá Michalo,

nemůžu nezareagovat na Tvůj článek, který mě dojal až k slzám. Sice patřím k těm, kterým se podařilo otěhotnět přirozenou cestou, ale protože muselo být těhotenství ukončeno, umím si představit zlomek bolesti, která se po neúspěchu dostaví. Znám ten nepříjemný pocit, kdy se často začne dostávat otázka, proč ještě nevozíte kočár, proč tak dlouho čekáte s potomkem … Právě procházím obdobím, kdy každá maminka s bříškem mě úplně rozhodí a přemýšlím, jak velké bříško už bych v tuhle chvíli měla já. Věřím ale, že všechna současná bolest bude jednou vykoupena vytouženým dítětem.

Je krásné, že máš partnera, se kterým prožíváte vše společně, protože sdílená bolest není tak veliká. Přeju vám oběma hodně štestí, trpělivosti a statečnosti a držím palce, aby jste se svého miminka dočkali co nejdříve.

Monika

 
schamka
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 05.06.03 13:38

Ahoj,
precitala som si tento clanok, ale vyvolal vo mne trosku rozpaky. Priznavam, ze cestina nie je moj materinsky jazyk, takze mi asi unikaju rozne nuansy a tiez Internet je tak neosobne medium, ze nie vzdy sa poriadne podari vystihnut ton, akym to, co mame na srdci, chceme povedat.

Drzim ti palce, aby sa nakoniec dietatko umudrilo a nastahovalo aj do tvojho bruska, velmi ti zelam, aby vas dom zaplnil jeho smiech a dzavot.

Len nerozumiem, preco si taka zatrpknuta voci okoliu, preco mas pocit, ze ti ti druhi chcu ublizit, preco je zle, pytat sa vas, ze ci uz sa vam podarilo, ved ludia vam prejavuju ucast, zaujem. Hovori sa, ze vyrozpravat sa zo svojich problemov pomaha, a ked ti niekto ponuka takuto pomoc, tak ich odsudzujes ;o(

Vies, ja som jedna z tych, co nemaju ani sajnu, co za tym vsetkym je, pretoze snazit sa zacneme az (veru-veru pre mna je to az az) o 3 mesiace. Do tej doby tu sliedim po dennickoch a nasavam informacie. Netusim, co to znamena, mesiac, co mesiac cakat na druhu ciarku, co to znamena, ked sa neobjavi.
Napriek tomu, viem si predstavit, ako sa citia tie, co toto zazivaju, pretoze aj ja tuzim po dietati.

Avsak po precitani toho clanku teraz citim akoby taky pocit viny (no neviem to presne popisat), ze ja som nic take nezazila (a mozno ani nezazijem, ktovie), ale ty hej a ty mas take trapenie. ;o( Je mi to luto a iste to nie je spravodlive, ale taky je zivot. Neboj sa, urcite to zvladnete a babatko pride, skus byt trosku otvorenejsia a menej zatrpknuta. Ten bocian k vam meria dlhu cestu, ale urcite k vam potrafi!!! ;o) Zelam ti, aby uz bol za humnami ;o)

Maj sa pekne a drzte sa!
Jana

ps: ozaj, dievcata, ani jedna neuvazujete o adopcii? Ja mam este casu dost, ved ako som pisala, este sme ani nezacali, ale trosku som aj premyslala, co bude, ak sa nebude darit… tak ma zaujima, co si o tom myslite. Pekny den, vsetkym! ;o)

 
Anonymní  05.06.03 19:53

Ahoj Míšo, já jsem maminka ročního chlapečka, ale cítím s Tebou. Moje kamarádka se vdávala ve stejnou dobu jako já, s tím, že hned chce miminko. Ale…Už jsme 3 roky vdané a ona stále jezdí po všech možných klinikách, píchá si inijekce atd. a stále nic. Jak smutný je pohled v jejích očích, když k nám příjde na návštěvu a vidí synka běhat po kuchyni. Přeji Tobě i všem ostatním snažilkám, aby jste brzy poznaly ten nádherný pocit být MÁMA. Držím palce!!! Petra

 
Anonymní  05.06.03 19:53

Ahoj Míšo, já jsem maminka ročního chlapečka, ale cítím s Tebou. Moje kamarádka se vdávala ve stejnou dobu jako já, s tím, že hned chce miminko. Ale…Už jsme 3 roky vdané a ona stále jezdí po všech možných klinikách, píchá si inijekce atd. a stále nic. Jak smutný je pohled v jejích očích, když k nám příjde na návštěvu a vidí synka běhat po kuchyni. Přeji Tobě i všem ostatním snažilkám, aby jste brzy poznaly ten nádherný pocit být MÁMA. Držím palce!!! Petra

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 05.06.03 20:36

Ahojky Míšo!

Moc děkuji za Tvůj článeček. Pláču, ale i tak děkuji za ty slova, která jsi napsala. Nemám za sebou ještě ani IUI ani IVF a pořád tajně doufám, že to ani nebude potřeba. I tak mám ale stejné pocity. Napsala jsi to úplně přesně.
Dokonce už asi i můj švagr pochopil, že to, že se nedaří není sranda. Ze začátku si rýpal do mého manžela, že se asi málo snaží a že to přeci nic není. Ale mám pocit, že už i on začíná chápat, že u některých párů to prostě není jen tak… Prostě, dokud se s tím člověk nesetká, neuvěří. Neuvěří, jak moc to může bolet.
Přeji nám všem - snažilkám - ať se na nás jednoho dne usměje štěstí a ať v našich bříškách najdeme ten nejkrásnější dáreček, který jednoho krásného dne vykoukne ven!
Pá Montička

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 05.06.03 20:39

Přeji mooooooooooře štěstíčka!!!!!! Montik

 
Anonymní  05.06.03 21:06

Jani,
pokud sama v tom kolotoči nejsi, tak možná ani nevíš, co to všechno obnáší. Míšin článek mi vůbec nepřišel zahořklý. Ale to, že reakce okolí nebývají zrovna příjemné, to je fakt. Zvlášť v české společnosti, kde se každá sousedka cítí povolána čučet vám až do ložnice. Komentáře typu „a co vy, vy se nebudete brát?“ člověk ještě dokáže nějak přežít, ale poznámky typu „novákovi už čekaj třetí a vy furt nic?“ eventuelně opepřené poučnou poznámkou o tom, že „dítě je největší štěstí a to vám žádná kariéra nenahradí“ až po „no hlavně že jste si pořídili nové auto, ale vnouče mamince nepořídíš co?“ - ty dokážou ublížit na hodně dlouho. Podobně jako dobře míněné rady typu „hlavně se na to tak neupínej“.

A potom - lidé umělé oplodnění ještě stále odsuzují. Mají pocit, že je to nějaká „hanba“, že žena, která nemůže mít dítě je „méněcená“.

Přitom tyhle holky, které pro to miminko podstoupí první poslední, od bolesti až po „maličkosti“ typu, že jsou po hormonech napůl vykolejené (střídání nálad, přibírání na váze), jsou podle mě mnohem víc hodné obdivu, než někdo, kdo k dítěti přijde ani neví jak. Myslím, že „umělá“ mamina si je mnohem víc vědoma toho, jaký dar dítě je a myslím, že právě tyhle holky by si ta miminka všechny zasloužily. Většina mamin by pro dítě do ohně skočila, ale tyhle holky tohle všechno dělají ještě před tím, než vůbec to dítě mají - dělají to pro někoho neznámého, pro někoho, o kom ani netuší, jestli vůbec někdy přijde.

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 05.06.03 22:38

Milá ?, mluvíš mi z duše. Mámou se může stát mnohá a často i nechtěně. Ale varianta chtít a moci jen za předpokladu zdlouhavých nepříjemných procedur je od potvory přírody pěkná kruťárna. A zaplaťpámbů, že už ji umíme alespoň tudy ošálit. Každý pár (v tomto případě jde skutečně o partnery a ne jen o ženu, psychicky strádají oba), který si pořizuje miminko umělým oplodněním, zasluhuje řád za statečnost. Stejně jako každá maminka nemohoucí kojit - bezproblémové kojičky si těžko představí, co to je za trápení a fušku vykrmovat miminko uměle.
Měli bychom si zvyknout, že tyto maminky nejsou méněcené, že v tomto případě se příroda opravdu sekla, protože jsou-li ochotné tohle vše vydržet, pak jsou to mámy zatraceně jak se patří. A my takzvaně „bezproblémoví“ o tom nemáme ani šajna. A pak že nemáme problém.
 Romana

 
Anonymní  05.06.03 23:16

Dobrý den,
musím potvrdit, že Míšin článek není zahořklý, on opravdu vystihuje pocity ženy, která bojuje o štěstí. Sama jsem to prožila, 5 let nevysvětlená sterilita, 2× IUI, pak na vlastní žádost IVF.Měli jsme obrovské štěstí, vyšlo to!!! Dnes máme skoro pětiměsíční holčičku a musím říct že stálo to za to!!!Ano bylo to náročné, hlavně psychicky ale dnes mohu říci, že nás s manželem jen tak něco nerozhodí. Máme teď k sobě opravdu blízko.
Ráda bych řekla všem " bojujícím " ženám, že neklesejte na mysli, ono se stěstí unaví a sedne i na vás as hlavně dnes lékařská věda dokáže mnoho!!!
Takže bojujte!!!!Jsem s vámi a držím Vám palce!!
Anastázie

 
Stanasek
Kecalka 431 příspěvků 05.06.03 23:47

Po všem co sem si tady přečetla vám všem chci říct jenom jedno jediné: smekám před vámi hluboce a přeju hrozně moc a ze srdce aby se už konečně i na vás usmálo štěstí !
 Stáňa

 
schamka
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 06.06.03 09:32

Hm ;o( veta Přitom tyhle holky, které pro to miminko podstoupí první poslední, od bolesti až po „maličkosti“ typu, že jsou po hormonech napůl vykolejené (střídání nálad, přibírání na váze), jsou podle mě mnohem víc hodné obdivu, než někdo, kdo k dítěti přijde ani neví jak. je zase necitliva k tym druhym. ;o(( Vazne sa teraz citim vinna, ze ja tieto problemy nepoznam a ty hej ;o(((((

Je jasne, ze niektori ludia vedia povedat nieco, co dokaze poriadne pichnut pri srdci. A je mi luto, ze na takych musis narazit. Lenze na tych narazi v zivite kazdy. ;o( Vlastne teraz ani neviem, co ti napisat, aby som ta povzbudila, pretoze mam strach, ze ta to zaboli.

Aspon ti zelam, aby to snazenie uz bolo u uspesneho konce ;o) Drzte sa!
 Jana

 
Anonymní  06.06.03 10:11

Ahoj Michalo, úplně Tě chápu. Já jsem sice otěhotněla na první pokus, ale protože to bylo za 5 let po svatbě, hloupých řečí jsem si užila dost a dost. Manželova rodina žije na vesnici a problém nastal, když se do roka nenarodil kluk jako buk. Vůbec nechápali, že by mateřství mohl někdo dobrovolně odkládat, mysleli si, že nám to nejde a několikrát zdůraznili, že je to pádný důvod k rozvodu! Jejich neustálé připomínky měly úplně opačný účinek - dítě jsem chtěla čím dál míň. Když jsem pak otěhotněla, moc se divili, brali mě jako ztracený případ. Naše vztahy jsou dodnes vlažné a stýkáme se tak třikrát do roka. Jak by tohle nesl někdo, kdo skutěčně nemůže otěhotnět, si vůbec nedokáži představit. Proto přeji pevné nervy a hloupé řeči - jedním uchem dovnitř a druhým ven !!! Petra

 
Anonymní  06.06.03 12:07

Ahojky, mluvíš mi z duše, znám ty soucitné pohledy, zase nové auto, změna bydlení, no ale děti nemají, takže ne vše se dá za peníze koupit.....znám ty pocity, kdy všechny kamarádky, které děti ani nechtěly už je mají a stále ta stejné soucitná otázka a co vy? Stále se snažím dávat najevo, že na děti je času dost a nikdo kromě rodiny neví, co všechno se pro to malé mrně podstupuje. Je spousta lidí, bohužel, kteří bych řekla mají svým způsobem radost z jistého mého základního mateřského neúspěchu. Já nevím, alespoň to takto cítím, je mi líto, že jsem možná „zatrpklá“, ale mám s tím hodně zkušeností. Mnohokrát mi tyto řeči ublížily, byly mířené na přesné místo, které měli zasáhnout a také ho spolehlivě zasáhly…proto jsou holky z emimina jediné mé zpovědnice, které mě vždycky potěší. Je to super, protože jim vždycky můžu napsat pravdu, tak jak to opravdu cítím a moc mi to pomáhá a ulevuje…možná jsem padlá na hlavu anebo paranoidní, nevím, ale cítím to tak. Dříve jsem taková nebyla, ale mé okolí mne naučilo, že všechny své strasti musí člověk zvládat sám s partnerem. Není možné jakoukoliv slabost přiznat navenek, protože se to okamžite obrátí proti Vám.
Nemyslím si, že článek Míši je zatrpklý, spíše realistický. To je můj názor, ale chápu, že názorů je spousta.
Každopádně Míšo nezoufej, jsem v podobné situaci jako ty a mám hodně podobné možná i stejné pocity. Usměj se na svět i přes všechna ta trápení a řekni si, že není všem dnům konec! Vše má svůj správný čas a tomu se snažím věřit i já…:o))

Ahoj Eva a držímpěsti!

 
Anonymní  06.06.03 13:23

ahej všem snažilkám, jsem také jenda z těch, která stěží zadržovala slzy při čtení tohoto článku a také jedna z těch, která začala navštěvovat centrum asistované reprodkuce. Nikdy bych nevěřila, že se tento problém bude týkat i nás, žádnými, ale opravdu žádnými gynekol.problémy jsem netrpěla, manžel je také v pořádku.Dnes jsme po prvním neúspěšném IUI,čekáme na injekční stimulace a další IUI. V mém okolí je jedna přítelkyně, která si tím vším martýriem prošla, takže jsem věděla, jaké jsou dnes možnosti,vždy jsem se zájmem naslouchala co jí dále čeká a snažila se ji povzdbudit při dalším a dalším neúspěchu-dnes je již na pokraji porodu a jak tady některá z vás řekla, štěstí se jednou unaví a sedne si i na vás. Já pevně doufám, že štěstí si postupně poposedá na nás všechni trpělivé snažilky a budeme šťastnými maminkami. Také vím, jaké je odsouzení okolí, obvzláště pak starší generace k metodám asistované reprodukce, proto ani moji nejbližší nemají tušení co podstupujeme a co nás čeká, zrovna, když by člověk potřeboval povzbuzení i od nich. Ale myslím, že to s manželem zvládneme, máme jeden druhého. Takže…vzhůru k dalším pokusům a opravdu…HODNĚ TRPĚLIVOSTI A ŠTĚSTÍ. Janka

 
kokina1
Nováček 7 příspěvků 06.06.03 21:34

Ahoj Míšo,
když čtu tvůj článek,tak je mi do breku.Sama mám dvě děti,dcera 6 let a syn 3 měsíce a jsou největším štěstím mého života.Ale trošku pozitivního pro vás.Kamarádka je 5 let vdaná.Když neotěhotněla 2 roky po svatbě,tak šli k doktorovi a musela podstoupit vše o čem píšeš a kromě toho ještě odstranění nádoru na nebo u dělohy,odstranění jednoho vaječníku a dostala 20-ti % šanci otěhotnět.A 14­.4.2003 se jim narodila Terezka 3,90kg a 51cm.Takže všem držím moc pěsti(štěstí) a věřte si,určitě to vyjde.
 Kokina

 
Anonymní  06.06.03 23:42

Milá Michalo a všechny snažilky,
prošla jsem si podobným trápením jaké popisuješ. Taky jsem se manželem asi 4 roky po svatbě a marných pokusech vydali do centra asistované reprodukce, kde nám doporučili IVF. První pokus sice vyšel, ale pro komplikace bylo těh.bohužel v 9tt přerušeno, druhý pokus bohužel nic. Nemusím psát o smutku, který vždy následoval, ale nepřestávali jsme věřit a doufat a napotřetí se vše vydařilo. Momentálně jsem ve 21tt a čekáme holčičku.
Chtěla bych tímto předat trošku štěstí a optimismu všem, co mají takové trápení. Věřte ve šťastný konec, věřte odborníkům, věřte samy sobě.
Přeji všem hodně síly a vytrvalosti, hodně štěstí, hodně lásky a co nejméně bolesti.
Martina

 
monicka01
Kecalka 266 příspěvků 09.06.03 09:42

Ahoj Míšo,
při čtení tvého příspěvku už zase pláči. Je to pláč soucítění, protože moc dobře vím jak se cítíš. Vše co si popsala moc dobře znám a tvé pocity mám i já. Za měsíc jedu na 3 pokus. ten strach a obavy nechci popisovat. Nějak vnitřně jsem přesvědčena, že to vyjde. Už celých sedm let čekám a čekám. Můj život je ještě protkaný nečekaným těhotenstvím ( přirozenou cestou ) a následný potrat:-( Manžel nevydržel a rozvedl se se mnou. Operace žaludku, kdy mi pro pozitivní nález odebrali 3/4. Vše je za mnou a já jsem se zvedla. Snažím se hýřit optimismem a strašně věřím, že to vyjde. Musí to přeci vyjít, vždyť jsem nic špatného nikomu neprovedla. Snad miliónkrát jsem si říkala proč já! Nechci se stále ptát - chci žít a děkovat za každou krásnou chvilku svého života:-)
Míšo musíme veřit, že nám život nadělí štěstíčko, které nám rozjasní naše životy. Jsem ráda, že se našel někdo, kdo o tom dokázal tak pěkně napsat jako ty. Pokračuj v tom. Mě stránky e-mimina strašně pomáhají - jsou tu holky se stejným trápením. Mám pocit, že toto břímě nenesu na svých bedrech sama.
Přeji ti strašně moc štěstíčka a krásnou kuličku v bříšku:-) Hlavně nesmíš přestat věřit. Já jezdím do Pronatalu v Praze. Budu ráda, když budeš reagovat namůj příspěvek. Pa Monika ( moni )

 
Anonymní  09.06.03 11:20

Ahoj,
moc vám všem děkuji za hezké reakce na můj článek.
Děkuji i těm, co jste maminkami a dokážete pochopit, jak nám je. Asi je těžké vcítit se do pocitů, které člověk nezažil a já vašim dětem moc přeji, že mají právě takovou maminku, která to dokáže.

Mrzí mne , že Jana můj článek pochopila trošku jinak než byl myšlen, určitě žádná s naším trápením si nepřeje, aby se někdo cítil provinile, ale ani my samy se tak cítit nechceme.

Jestli tu můžu udělat trošinku reklamu na jiné stránky, tak o tomhle všem je prima diskuse na www.rodina.cz pod odkazem IUI, IVF, určitě tam najdete radu, podporu, ale i kamarádky, které rozumí tomu jak nám je.
I mě moc pomohlo vědět, že v tom nejsem sama a hlavně vidět to, že to funguje a ten čáp lítá. Sice je to asi „pán“ v letech, trošku mu to trvá, ale je hodně důležité věřit, že ví co dělá a to nejkrásnější miminko má schované právě pro nás.

Moc se mi líbí jeden citát : „člověk se někdy nemůže vyhnout porážce, ale je v jeho silách odmítnout kapitulaci“ - a tu mi nikdy nepřijmem.

Přeji vám všem moc a moc štěstí, máme to sice trošku složitější než ostatní, ale určitě to zvládneme, za ten voňavý uzlíček to přece stojí:)

M.

 
Anonymní  09.06.03 13:09

Ahoj všem stejně postiženým!
Taky patříme mezi vás, bohužel, ale taky bohudík. Své jsme si za ty necelé 3 roky taky protrpěli a ted pevně doufáme, že nadešel ten správný čas i pro nás…
Přála bych vám, aby jste se na ten Váš problém dívali jinýma očima, nic k nám nepřichází náhodně, všechno má svůj smysl a i tento náš problém má svůj smysl. Po prvním neúspěšném pokusu IVF jsem poprvé sáhla po jedné knize, která nastartovala můj nový život, život ve víře, v chápání souvislostí a nalézání cesty k jednotě a naplnění. I ty kruté okamžiky k nám nepřichází náhodně, vše má svůj řád a vyšší smysl, i když se nám to prvně tak nejeví, protože se na to díváme jiným negativním pohledem.
Já jsem za to dlouhé čekání na vytoužený uzlíček změnila pohled na celý problém. Kdyby mě toto postižení nepotkalo, asi bych nikdy nenašla lepší cestu k novému životu - k pozitivnímu myšlení, …
Někdy si prostě musíme prožít i utrpení, abychom se z něj poučili. Když pochopíme, dostaneme se výš.
Přeji všem, aby vám „naše společné“ postižení brzy přineslo to vytoužené štěstí, které se v něm zatím zdánlivě ukrývá.

Pokud chcete posílit vaši naději a získávat pozitivní impulzy do dalšího „boje“, zkuste si přečíst knihu „Andělé stojí při nás“, stojí za to.
Držím vám (a taky nám) pěstičky, nebojte, to bude dobrý …
 D.

 
Anonymní  09.06.03 14:00

moc ti děkuji snad to vyjde.I tobě přeji mooooc štěstíčka

 
Maky1
Závislačka 2907 příspěvků 09.06.03 14:00

z tohoto článku mě začaly slzet oči a zamrazilo. I přes to teplo které tu kolem je se mě dotkl hodně mrazivý pocit.
Ještě na tom nejsem ?tak špatně? jako některé z vás. Zatím nenavštěvuji žádné centrum asistované reprodukce a stále je tu naděje že se to třeba povede bez pomoci lékařů. Stále doufám.
Narážky a otázky typu ?tak kdy už budete mít miminko? už nereaguji. Prostě je přehlížím a dělám že jsem neslyšela. Prášky jsem vy:,–(ila v únoru roku 2002 a od té doby se objevila jen jednou jiskřička naděje která po 5 týdnech zhasla. Bolelo to hodně. Ale čas jde dál a vše zahojí. Stále se snažíme a doufáme. Občas mě přepadá beznaděj že nám zkrátka není přáno. Když o tom všem mluvím s lidmi okolo sebe mám pocit že je otravuji stále stejnou písničkou, že je to nezajímá.

Všem nám přeji aby to dobře dopadlo a už brzy jsme mohli v náručí chovat malinké uzlíčky štěstí. Určitě si ho všechny zasloužíme.

„…v životě není nic nesmyslné.Není nic co by se stalo bez důvodu a náhodou.Mnohé nesmyslně vypadá především proto, že tomu nerozumíme.Ale všechno co se děje má smysl.Všechno! I to co se stalo teď.My ten smysl ještě neznáme,ale jednou ho poznáme, možná brzy, když ho budeme hledat…“ -J.M.Simmel-

 
Anonymní  09.06.03 15:02

Jsem na tom podobně, i když se snažím si to nepřipouštět. Bohužel jsem take byla nucena ukončit těhotenstvi, plod se přestal vyvijet. V tuto chvili se nesmime snažit. Počítám dny, abychom to opět mohli zkusit.Samozřejmě si taky představuju jak bych teď vypadala ja i mimi, ale smutek se snazim predelat v teseni, ze i nas to stesti jednou potka. Drzim pesti!

Verča

 
Anonymní  09.06.03 15:09

Napoprve jsme bohuzel nebyli uspesni, strasne doufam, ze zklamani uz nenastane, kazdopadne se uklidnuji posledni variantou-adopci. Bohuzel mam pocit, ze v CR je to porad jedna z tech opravdu slozitych cest.O adopci jsem premyslela uz drive, ze bych si po svych detech, kdyz to půjde jedno vzala. Nevim jak na tom bude manzel. Tohle jsme jeste moc neprobrali, kazdopadne tu ta varianta je a to je nadeje.

Verca

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 13.06.03 19:21

Ahoj děvčata,
mám dotaz, který je soukromý a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly spíše na mou schránku.
Včera jsem dostala dopis od kamarádky. Má muže jednou rozvedeného, který má v prvním manželství dvě holky. Kamarádka po několika letech čekání na otěhotnění loni porodila holčičku. Přijal ji neslaně nemastně, i když byla jejího velmi těžkého a zdlouhavého porodu účasten. Ten vůl ji už od 6ti měsíců malé tlačí do dalšího těhotenství, přímo ji vydírá citově. V každém hračkářství u klučičích hraček dělá divadýlko. Teď mi psala, že přišel domů s nápadem navštívit jedno centrum asistované reprodukce, které nabízí výběr pohlaví potomka. Ona o tom uvažuje aniž by tušila co to obnáší. Já sama když čtu dopisy od vás jsem z toho úplně pryč a běhá mi mráz po zádech. Ráda bych jí poslala vylíčení toho, co jí vlastně čeká, aby se mohla rozhodnout, zda-li to chce podstoupit. Ona sama o dalším dítěti neuvažuje, vlastně se ještě nevzpamatovala psychicky z toho prvního porodu. Jenom kdyby měla zaručeno, že to bude chlapeček, aby mu udělala radost. Má obavu, že po přirozeném oplodnění by se opět narodila holčička. Šíleně ho miluje. Děkuji vám za ochotu se podělit o vaše zkušenosti.

 
Anonymní  18.06.03 19:59

Ahojky Michalo, za pár měsíců mi bude třicet a mám zasebou několik mnoho neúspěšných pokusů IVF. Opravdu nevím kolik, někdy po třetím zklamání jsem to přestala počítat… Na výsledky posledního pokusu jsem se už ani nedokázala těšit, převládal jen strach z dalšího neúspěchu. Vše probíhalo vždy totiž naprosto stejně: léky od prvního dne cyklu, UZV, přenos, další léky, čekání, test - s negativním výsledkem. Nedokážu popsat slovy radost, jakou jsme zažili před pár týdny - při první kontrole po přenosu byl test pozitivní!!! Vím, že jsme teprve na začátku, ale stejně jako dříve věřím, že všechno dobře dopadne. Ta víra je totiž strašně důležitá. Takže to nevzdávej, musíme být silné, určitě nám to vyjde! Držím pěsti :-) Jola

 
Anonymní  20.06.03 13:21

Ahojki!
Srdečně grutuluji ke štěstíčku, ted už bude všechno dobrý. Mohla bych se zeptat, do kterého centra jste chodili a kolik jste museli platit (bez léků) od 4. IVF cyklu, kdy to už nehradí pojištovna (a zda jste měli např. ICSI)???
Nebo jste ty další IVF cykly měli psány na někoho jiného (aby to bylo hrazeno pojištovnou)???
Mockrát díky za informace, určitě užitečné i pro stejně postižené.
My to po druhém neúspěšném IVF (před víc než rokem) necháváme na přírodě. Zatím nic, ale věříme, že to jednou musí vyjít (zvlášt když není žádný problém, takže patříme do té poměrně velké skupiny nevysvětlitelné neplodnosti).
Krásné týdny těhotenství přeje

D

 
Anonymní  27.06.03 09:09

Milá Michalo,
chtěla bych Ti moc poděkovat za skvělý článek. Musím říct, že mě po dlouhé době zase alespoň trošku nakopnul. Už jsem také ze všech těch doktorů a diagnoz unavená a musím si pořád připomínat, že musím vydržet a že to všechno nepodstupuju kvůli sobě, ale kvůli nám, nám třem (možná čtyřem). Je fakt, že nejhorší na tom všem je, že nám často okolí vůbec nerozumí a že si o nás myslí, že jsme hysterky a přeháníme. Bohužel to asi nikdy nemůžou pochopit, pokud to sami nezažijí, což rozhodně nikomu nepřeji.
A tak nám všem bojovnicím přeji hlavně pevné nervy, klid a víru, že se nám jednou podaří ta nejkrásnější a zároveň i nejzákladnější věc na světě.
 Atka

 
Anonymní  18.09.03 09:05

Michalo,

napsala jsi to tak nádherně… Kdyby si to tak ti ostatní uvědomovali, bylo by nám snažícím na světě radostněji.

Na té trati za vlastním miminkem jsme s manželem už 5 let. Máme teď před sebou 2.IVF. Snad už to vyjde.

Přeji i tobě, aby ses co nejdříve dočkala toho svého malého uzlíčku, co ti jednou řekne „mami“.

Markéta

 
Anonymní  09.03.04 02:12

Ivana: Tvůj dopis je plný smutku a je opravdu k pláči. Ale když mluvíš o tom jak ti ostatní ubližují, jsi si jistá, že ani ty jsi někoho nikdy neranila? Každý se snaží cítit, že je lepší než druhý. Já jsem nikdy s otěhotněním problémy neměla, spíš naopak. Dnes mám 3 děti (15. 9, 2 roky) všechny s jedním manželem. Život bez dětí si nedovedu představit. Vůbec nevím co bych každý den dělala a jak byhc ten čas vyplnila. Mám švagrovou, která se několik let také marně snaží otěhotnět. Víš co mi řekl její muž? Řekl tak kdy budete mít čtvrtý s dávkou notného pohrdání, jakobychom byli jakési „socky“ a že on se nechá po prvním dítěti sterilizovat. Asi kyselá závist, ale bolí. Proč společnost odsuzuje lidi s více dětmi? Pokud dítě nemáš, každý řekně No ona dělá kariéru OK! Má-li jedno - Je něco lepšího přece v dnešní době… peníze atd. Se dvěma je ticho - Ta je v normě. a pak to přijde tři a více - Je buď cikánka, šlapka, alkoholička, má už kolikátého chlapa, je věřící a nebo něco jiného, ale rozhodně divná je! Být „in“ rozhodně spíš znamená děti nemít než jich mít víc. Bohužel! Myslím, že děti jsou budoucností národa a ne čokli, kterých jsou teď plná dětská pískoviště a parky. Ruku na srdce nikdy tě něco takového nenapadlo? Určitě si myslím, že ženy, které děti mít nemohou a pak se to konečně podaří udělají pro své dítě všechno. Jen jestli toho není někdy až příliš a z vymodleného miláčka vyroste opravdu slušný a nesobecký člověk nebo rozmazlený zmetek, kterému celý život někdo umetal cestičku.
„In“ je také zobat hormonální antikoncepci, kdo tak nečiní bude také tak nějak divný. Podle hesla důvěřuj ale prověřuj, protože prověřit nedokážu, raději nevěřím. Kolik žen dnes děti mít nemůže a jedli ji? Kolikrát už vychvalované léky měly vedlejší účinky. Jde o velký byznys, všude se mluví o prospěšnosti a neškodnosti a lékaři předepisují. Jenže oni jsou jen praktici, kteří nedělají výzkumy a tak věří tomu co se dovědí někde při studiích tak činí v dobré víře… Kdysi jsem se bála neplodnosti a rakoviny, dnes už spíš toho druhého. Osobně tě neznám a tak nic proti Tobě Míšo. To mimi Ti přeji. Přiber 10 kg, třeba jsi moc hubená a nejsi v „chovné“ kondici. Až se Vám to podaří zůstaň nad věcí a vychovej toho slušného člověka, je to těžké ale věřím, že to jde. Pokud se to nepodaří nezoufej, třeba díky tomu prožiješ krásný život vedle milujícího muže, protože ty těžkosti posílí váš vztah. Já mám celý život pocit, že můj muž sice děti chtěl, ale asi až trochu později než v 21 letech a tak k nám to společné nadšené těšení nějak ušlo a já to prožívala spíš tak nějak sama se sebou. Můžeš napsat na ivankav@centrum.cz

Vložit nový komentář