Proč?

Mi24  Vydáno: 12.03.14

Říká se, že nejlepší, ale také nejhorší příběhy píše sám život. A něco na tom bude - mně život napsal jeden z těch horších příběhů. A tak už si několik let pokladám otázku Proč? Ale odpověď se asi už nikdy nedozvím. Jen vím, že to, co bylo nádherné, je už asi navždy nenavratně ztraceno a zničeno. A to je pro mě vztah s mamkou…

Proč mě mamka nemá ráda a proč tím tak trpím? Začalo to už asi v době mého počátku.

Nepamatuji si, že by si se mnou mamka v dětství hrála, poslouchala mě a trávila se mnou čas. Spíš naopak - znám jen nadávky, bití a psychické ponižování.
Chápu, že mamka nechtěla dětí tak brzy po sobě, ale bohužel stalo se. Kdyby se alespoň snažila, ale ne, spíš mi to dává jen sežrat. Jsem narozená několik týdnu před termínem na přaní mamky, která chtěla trávit čas s mými sourozenci. Asi v té době jsem se už pomalu začaly od sebe vzdalovat.

Ale přesto jsem prožila nádherné dětství. Dětství, na které budu vzpomínat celý život. :) Byla jsem od rána do večera u babičky, která mě milovala a já milovala ji. A nikdy nepřestanu. I když dětství trvalo krátce, jen 7 let, přesto ho budu mít celý život ve vzpomínkách.

Pamatuji si, že v začátku školní docházky mě mamka začala uražet a pomalu vše jí vadilo. Nevím, vždy jsem si říkala, že asi má pravdu a já jsem ta špatná.

Probrečela jsem několik nocí a i dní, kdy jsem se zavřela do pokoje a jen tupě se dívala z okna a říkala si proč. Proč mě nesnáší osoba, která má být v životě nejblížší? Několikkrát jsem jí psala omluvné dopisy a čekala, že přijde za mnou a o všem si spolu promluvíme a dané problémy si vyjasníme.

Věřila jsem, že to půjde, že když budeme obě opravdu chtít, tak se náš vztah zlepší, ale chtěla jsem jen já. Mamka nikdy, nikdy neuznala, že je možné, že chyba je na obou stranách. Nikdy nepříšla. A já už vlastně postupem času ani nevím, zda náš vztah chci zlepšít. Asi už se ani zlepšit nedá.

Ale příchodem na svět mé sestřenice jsem viděla a pomalu začala chapát, že mamka by mě měla asi i ráda, jen kdybych přišla na svět o pár let později. Kdyby se jí podařil větší věkový rozestup tak, jak si vždycky přala. Ale bohužel ne vždy se sny splní a tenhle se splnit neměl. Jen jsem v té době nevěděla, že za její nesplněné sny budu trpět já.

Mamka mě začala uražet za vše možné. Vždy říká „co nemyslíš vážně, nevypouštěj z pusy.“ A tak si uvědomuji, že ona všechny ty věcí važně myslí. Nadávky jako kr***, h*****, k*****e. Věty že jsem se neměla nikdy narodit, že mě měla utopit. Mrzí mě a hlavně bolí, bolí ty rány na duši, ta hluboká propast, která už nikdy nebude v pohodě.

Boužel to došlo až tam, kam to dojít asi nemělo (nebo mělo? Sama nevím) - pokusem o sebevraždu. Kámoška, které jsem se svěřila, mi řekla, že mi můj pokus nevyšel asi proto, že tu mám nějaký důležitý úkol. Nějaký, který mám vykonat. Ale co?! Jaký úkol, když už víc jak 20 let žiju doma, kde mě člověk, který mě má nejvíc milovat, nenavidí a já nevím proč. Proč a zač tak trpím. I když jsou lidé, kteří mají horší potíže.

Do toho jsem si prožila 8 let psychické šikany na školách a v kombinaci s velmi špatným vztahem mamky se ze mě začal stávat pomalu, ale jistě uzlíček nervů.

Nevím, jak jsem to dokázala, ale několikrát jsem si řekla, že další pokus o sebevraždu vyjít musí, ale přesto jsem už to nikdy nezkusila. Říkám si, že nemám právo odejít z toho světa. Odešlo z něj už spoustu lidí, pro mě blízkých, které jsem milovala, ale oni si nemohli vybrat, zda půjdou nebo nepůjdou. Museli jít, a tak musím bojovat a ne jít za nimi, i když bych jsem chtěla.

Prožívám a žiju několik let v „aprilovém počasí“. Vždy se nějaký čas spolu bavíme a vycházíme spolu v rámci možností. Pak udělám něco (sama nevím co) - špatně se na ni kouknu, zvýším hlas, neudělám hned to, co chce, odporuji jí… a mamka mi začne nadávat. A tak nějak současně se spolu přestanem bavit.

(Říká, že mě měla víc mlatit, že bych jsem poslouchala. Ale bohužel si neuvědomuje, že taťka na mě nemusel nikdy ruku vztáhnout a já s ním mám fajn vztah. A vždy, když něco chce, ať udělám, tak ho poslechnu.)

Její urážky mě velmi bolí. Nevím, jak někdo může urážet vlastní dítě. A proč se se mnou nebaví ona, ani nevím. Pak postupem času spolu zase začneme komunikovat. Prvně jen pozdrav, pak nutné věcí a pak už tak nějak vše..

Nemám možnost se odstěhovat, i když si to velmi přeji a mamka taky, ale bohužel nemám práci a nevím, jak bych vydržela někde v bytě sama. Snad jednou, až přijde fajnový přítel, se kterým se rozhodnu bydlet někde hodně daleko. Tak pak se to snad aspoň trochu zlepší, když se nebudeme vidět každý den a třeba jen jednou do měsíce.

Ale budu i tak trpět. Budu tu muset nechat „své“ psí mazlíčky. A bude mi chybět taťka, který tuší. Párkrát už mamku slyšel, jak na mě řve a nadává mi, a tak jakoby se mi snažil vynahradit druhého rodiče. Máme společného koníčka, poslouchá mě, vnímá mě a když něco potřebují, snaží se mi vyhovět.

A v okamžiku, kdy si najdu práci, budu muset odejít z brigády. Z brigády, kde jsou ke mně lidé hodní, slušní, baví se se mnou. Díky nim se začínám znova učit smát a komunikovat s lidmí a taky si dávám do pořadku svoji psychiku. Člověk, který tohle nezažil, nikdy nepochopí, jak nádherně zní, když vám někdo řekne „Hezky se směješ, ty jsi samý úsměv a samý smích.“ :)

A snad budu mít v budoucnu už jen štěstí a najdu si fajn mužského, který mě bude milovat a kterému se budu moci svěřit s tím, co prožívám. A snad se mi taky někdy narodí holčička, kterou si velmi přeji i proto, abych jsem jí mohla dát vše, co se nedostalo mně - lásku, kterou jsem měla dostat od mamky. A tak alespoň ukážu, že já snad své dítě budu milovat a neudělám osudové chyby, které udělala mamka a díky čemu vznikla mezi námi ta propast. A mohla jí dát nejen mamku, ale i kamarádku.

Kartářka mi dceru vyvěštila, ale ne jednu, ale hned tři dcery. Já se bojím, že jestli se to splní, že udělám chyby jako moje mamka. Že taky budu jednu upředňostnovat před druhou, že jedné dám něco, co druhé ne, popřípadně některé řeknu něco špatného a bude trpět. Že se celý život bude ptát proč. Proč má tak zkažený vztah…

Já doufám, že se to ale nestane. Nikdy bych si to nepřestala vyčítat. A do té doby budu jen doufat, že se z toho všeho nezhroutím, jak už se několikrát málem stalo.

Děkuji všem, co dočetli do konce. Na mě samotnou už je toho příliš, a tak jsem se z toho potřebovala vypsat. To jediné mi totiž pomáhá.

A tak vás i tímto prosím, milujte své dětí a dávejte jim to co nejvíc najevo. Z lásky rodičů budou těžit celý život.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Indiansummer
Kecalka 231 příspěvků 12.03.14 07:50

Ufff..to je tak smutne!!! Drzim ti palce, abys byla lepsi mamou, nez ta tvoje!!! Urcite budes. Posilam hodne sil!!!

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 12.03.14 07:50

Vím, že to je hodně těžké, ale co začít tím, že mamce odpustíš? Udělala spoustu chyb, ale je to jen člověk a věřím, že tě ráda má. Utápíš se pořád v sebelítosti a vidíš jen pošramocený vztah s mamkou, je jasné, že tě to bolí. Ale podívej se, byla tu babička, která tě milovala, táta, který je tu pro tebe, lidé v práci, co tě uznávají. A ty myšlenky na sebevraždu.. myslíš, že bys jim neublížila? Nejsi na ostrově jen ty a mamka. Tím, že jí odpustíš, spadne ti velký kámen ze srdce a věř, že je ještě možné k sobě najít cestu, pokud bys chtěla. Zkus se zhluboka nadechnout a koukej před sebe, navíc měj na mysli, že i to zlé, je pro něco dobré :hug:

 
Uživatel je onlinenonina
Závislačka 3692 příspěvků 12.03.14 07:56

Ahoj. Děvče, celýdeníček je psán velice smutně ale taky tak, že čekáš, že se něco stane samo od sebe. Vím, že je to hodně ovlivněno tím, cos prožívala a také tím co pořád prožíváš.
Na rovinu Ti říkám, že potřebuješ odbornou pomoc, aby ses dokázala na celý svůj dosavadní život dokázala podívat objektivně a hlavně se s tím dokázala vyrovnat rozumně a fungovat do budoucna.
O tom, jak se k Tobě chovala a chová Tvá máma, není pochyb, že to není v pořádku. Toho odborníka by potřebovala taky, ale z vlastní zkušenosti vím, že tenhle typ lidí si to nikdy nepřizná a chybu vidí pokaždé v někom jiném.
Není a nikdy nebyla Tvá chyba, že js se narodila. Tohle si měla rozmyslet a ohlídat právě máma.
Nechci být k Tobě příliš tvrdá, ale musím Ti to napsat.
Tvůj život je ve Tvých rukou. nikdo jiný ho nemá šanci změnit, pokaždé to bude Tvá volba. Nepříjde žádný princ na bílém koni, který si Tě vysvobodí a odveze do nějakého bytu někam daleko. toho prince pro sebe budeš muset najít sama, ale nestane se to, dokud nezačneš koukat na svět jako na příležitosti jak se dostat z něčeho co se mi nelíbí, někam, kam chci.
Jde to, bude to tvrdé, něříkám že ne, ale pokud budeš na sobě dřít, tak to půjde.
Moc Ti přeji, abys to dokázala, abys dokázala kouknout na sebe do zrcadla a říct si sama pro sebe, jak Ti to právě ndes sluší, jak jsi skvělá a jak dokážeš vše co budeš chtít.

P. S. Abys nemyslela, že vařím z vody a že se mi to kecá. Nejčastější věta, kterou jsem v dětství od matky slyšela byla - Jednou Tě zabiju a ani mně nezavřou, protože ty nejsi člověk, ale bestie v lidské kůži. - od toho je odvozen celý můj vztah k ní. nestýkáme se, měla jsem snahu ještě před 5 lety, kdy se mi narodilo dítě - možná spíš z povinosti, aby měla malá babičku. neklaplo to, i její návštěvy jednou za 3 měsíce se postupem času ztenčili na jednu ročně - na Vánoce. Toť vše. Má cesta za sebevědomím a klidem v životě trvala do mých 30 let. Jsem vdaná a ač je má dcerka postižená, tak jsme spolu všichni spokojeni a milujeme se.

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 12.03.14 08:11

:hug: Opatruj se, jdi za svymi sny a zkus se co nejmene ohlizet.
Preji jen to nejlepsi :kytka:

 
Rozárka78
Závislačka 2873 příspěvků 1 inzerát 12.03.14 08:12

@nonina to napsala přesně, asi i proto, že sama si prošla podobným vztahem s matkou… Potřebuješ odbornou pomoc, aby ses dokázala poprat s minulostí a připravit se na určitě mnohem lepší budoucnost, která ale nepřijde sama, musíš na tom aktivně pracovat! Jsi určitě na dobré cestě, obklop se lidmi, kterým na tobě záleží a kteří tě dokážou podpořit! :kytka:
@LadyPet Kecy o odpuštění mě vždycky dokážou vytočit. Radíš odpustit člověku, který ti říká, že tě měl raději utopit, uráží tě a ponižuje… Opravdu věříš, že se to dá odpustit? Ty bys to dokázala?

 
agnesold
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 12.03.14 09:07

Hodně smutný deníček a hodně prožitého trápení. :( Moc ti přeju, abys našla lepší životní cestu…a pokud chceš někomu odpustit, odpusť sobě, že jsi to tak dlouho snášela a ubližovala tím sama sobě. Vím, co prožíváš, ale nebudu tady rozvádět proč to vím…ráda bych ti řekla jen jednu věc: osvoboď sebe sama od výčitek…prostě své mámě řekni, že tě mrzí, že tě nikdy nemilovala, ale že TY se z toho nezhroutíš, protože jsi silná a budeš silná i dál. Řekni jí, že nic co ti řekne ti nemůže ublížit, protože ona tě jako dceru ztratila už dávno.

Věř nebo ne, hodně se ti uleví, když prostě svou máti přijmeš takovou jaká je a smíříš se s faktem, že jiná nebude. Minulost už nevrátíš, dětství znovu neprožiješ, tak se přestaň litovat, odpusť sama sobě, že jsi dovolila, aby ti máti tolik ublížila a začni se koukat do budoucnosti… na to co bys chtěla dosáhnout a co proto uděláš, co by sis přála mít a čemu by sis přála se vyhnout…plánuj si svůj život podle sebe a postupně po malých krůčcích ho realizuj, ale nehleď zpátky. Svou mámu hoď za hlavu a dej prostor sobě žít a jí prostor na to, aby sama přišla na to co ztratila.

Není to lehké, ale jde to a já ti moc držím palce. :hug:

 
Raduli13
Stálice 95 příspěvků 12.03.14 09:12

Tak to je mazec. Drž se :hug: Užívej si dobrý vztah s tátou a snaž se osamostatnit, třeba jen aby ses odstěhovala o ulici dál…Snaž se obklopit supr lidmi a hlavně se neboj, že je ztratíš v dnešní době technických vymožeností. Přestaň se tolik bát a začni věřit v lepší budoucnost :hug:

 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 12.03.14 09:17

Asi bych už nepřemýšlela proč. Na to asi nikdy nepřijdeš a ničím nikomu nepomůžeš. Začni žít sama pro sebe., užívej života. Přijde hezký čas, uvidíš. Jen všechno má svoje období. A piš si, že budeš ta nejlepší máma. Vyvaruješ se věcí, které se tobě samé nelíbili. Přeju hodně štěstí

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 12.03.14 10:05

Monina to napsala skvěle: nepřijede princ na bílém koni, nečekej na něco, co možná nepříjde, nestane se. Začni sama. Je to tvůj život, odstěhuj se, zařiď si život po svém, nevymlouvej se, že nemáš práci, tak ji hledej jinde. Ukaž, že to zvládneš. Ne se litovat, (i když to k politování je) ale JEDNAT!!! A pozor na partnery, lidé, kteří byli ponižováni, nemilováni atd. mají tendenci si najít stejné partnery. Proto bych se nespolíhala na to, až mě někdo vysvobodí od matky, ale začla bych sama, abych měla jistotu v sobě a nespoléhala zase na někoho, kdo mi zařídí život.

 
Everyone
Ukecaná baba ;) 1432 příspěvků 12.03.14 10:08

Chápu, u mě byly to samé v bledě modrém, ale s otcem. Ještě daleko horšho kalibru. Bavím se s ním jen kvůli mamce a mojí dcerce.Taky jsem to s ním zkoušela řešit, ale taky svojí chybu nikdy neuznal. V podstatě se mi ještě vysmál. Rozhodla jsem se to s ním už neřešit a „neutrálně“ s ním vycházet, bavit se „o počasí“, nic od něj nechtít. Prostě mu vnitřně odpustit. Ulevilo se mi. Řešit to nemělo smysl, na to musí být dva.

 
marturka
Kecalka 469 příspěvků 12.03.14 10:42

Chápu tě naprosto, prošla jsem podobným, i možná horším dětstvím. Velmi, velmi dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, jak žít. Stálo mě to mnoho let, dvě manželství. Dnes je mi víc jak 40 a stále se nestačím divit, jak mi mé nešťastné dětství a hnusné vztahy s matkou a otčímem ničí život, sebevědomí a vztahy. Život je opravdu hodně tvrdá škola. Poučení je jediné, vybudovat sebe samu, pěstovat sebelásku, myslet vždy v prvé řadě na sebe a teprve pak dávat lásku druhým. Žádný muž ani člověk tě nezachrání!!! Život a pomoc je jen ve tvých rukách.
A i když budeš dělat vše, jak nejlépe dovedeš, nikde žádná záruka na štěstí neleží. Nikdy nebudeš mít pocit, že je to za tebou, že jsi to dobře zvládla.
Přesto věřím, že žít a milovat má smysl, přestože s chybami.
Opatruj se a drž se.
Já stála na prahu života a smrti třikrát. Dnes věřím na Anděly, mnoho knih jsem přečetla a rozvoji duševního života, potkala mnoho krásnými lidí a vážím si sebe za vše, co jsem dokázala.

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 12.03.14 11:41

@Rozárka78 Já jsem to dokázala, mluvím z vlastní zkušenosti, takže pro mě to KECY rozhodně nejsou ;)

 
Rozárka78
Závislačka 2873 příspěvků 1 inzerát 12.03.14 12:08

@LadyPet Pak klobouk dolů…já to teda nedokážu. Pokud mi někdo dlouhodobě VĚDOMĚ ubližuje, pak si moje odpuštění nezaslouží. To mi připadá jako „pojď mi nas.rat na hlavu a já se za to na tebe budu usmívat“… Jiná věc je, pokud toho ten dotyčný lituje, ví, že ublížil a mrzí ho to. Pak se asi o odpuštění dá bavit. Ale to není tento případ autorčiny „pseudomatky“. Nevidím důvod… :nevim:

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 12.03.14 12:18

@Rozárka78 Ale vždyť já nemluvím o žádném usmiřovacím odpuštění, ale o odpuštění uvnitř sebe, kdy si tím dotyčný člověk ohromně uleví, nebude se pořád dokola zaobírat zmíněnou otázkou Proč?, nebude se litovat a utápět v minulosti. Říct si, je to jen člověk, tohle nezvládla, ale já jdu dál - bez výčitek, zármutku a nekonečných otázek.. Z autorčiny příspěvku jsem pochopila, že jí vztah s matkou mrzí a chtěla by, aby se spravil a tím, že změní přístup a nebude vyčítavá, mohlo by se něco v jejich postoji změnit, ale taky nemuselo. Toť vše. Pro mě to bylo vysvobození, ale tím nechci říct, že to tak musí být u každého, je to jen rada z vlastní zkušenosti ověřená :)

 
Rozárka78
Závislačka 2873 příspěvků 1 inzerát 12.03.14 12:27

@LadyPet Pak bych použila spíš „vnitřní smíření se se situací“, termín „odpuštění“ mi evokuje to, co jsem popsala, ale možná je to individuální záležitost, jak to kdo vnímá. Taky mám osobní negativní zkušenost, s otcem, a v žádném případě se nedá říct, že bych mu odpustila, ale nějak jsem se s tím právě vnitřně smířila a už neřeším, proč se to stalo, ale prostě jako fakt, že se to stalo. V tom s tebou naprosto souhlasím :kytka:

Příspěvek upraven 12.03.14 v 12:28

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 12.03.14 12:30

@Rozárka78 Myslím, že mluvíme o tomtéž, jen pro to máme každá jiný název :kytka:

 
hanka.br.
Extra třída :D 13970 příspěvků 12.03.14 13:07

Tenhle příběh jenom dokládá, jak v souvislosti se šťastným dětstvím a následně i životem pramálo záleží na tom, jestli se dítě narodí dokonalé, zdravé. To, co dítě utváří a co mu dává do života potřebnou dávku lásky, sebeúcty a sebevědomí je jeho nejbližší rodina. A ta když selže, šrámy, které si mladý člověk nese do života v podobě psychických traumat, nízkého sebevědomí a pocitů zbytečnosti, ta jsou vážná - nejvážnější. Napravovat je, to je proces na léta a kvalitu života poznamená zcela jistě. O kvalitě a plnohodnotnosti života dětí se tady toho nadiskutovalo na mnoho stran, ale v souvislosti s tím, že se dítě nenarodí zdravé. Jak vidíte, štěstí, zázemí, láska - nic z toho nepřijde automaticky se zdravou DNA. A to platí i naopak.

 
TerezkaaD
Kecalka 106 příspěvků 12.03.14 15:44

Ahoj musíš se od mamky odpoutat, jsi dospělá. Dělej všechno pro to abys se postavila na vlastní nohy. Až pak možná máma pochopí, že pro ní znamenáš víc než si teď myslí. :hug:

 
Kyselá okurka
Kecalka 245 příspěvků 12.03.14 15:54

Ve 20ti letech už můžeš žít podle vlastních představ…jestli s mamkou nevycházíte, tak se osamostnatni - najdi si práci nebo choď dál na tu brigádu, jestli si tam něco vyděláš a odstěhuj se pryč. Nemusíš hned bydlet sama, spousta mladých lidí bydlí společně v bytech a dělí se o nájem (kolikrát i studenti), protože nemají tolik peněz… Dostala by ses mezi nové lidi, našla kamarády… Na vysvobození princem bych nečekala :nevim:. A zašla bych si pokecat s psychologem, sebedestruktivní sklony nejsou to co potřebuješ ;). Držím palce.

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 12.03.14 17:27

Mamu bych od sebe asi odrizla a zila si svuj zivot.
Vety, ze ses nemela narodit a mela Te utopit bych nestravila, radsi bych ji vymazala, tohle nemame nikdo zapotrebi.

 
beata puella
Kecalka 170 příspěvků 12.03.14 18:31

Ahoj, je mi moc líto, co sis musela prožít. Já ti uplně rozumím, mám nevlastní matku, která mě celé dětství psychycky týrala a nikdy mě neměla ráda. Holky co ti tady psaly, že zažili něco podobného mají pravdu v tom, že se musíš od mámy odpoutat a začít žít svůj vlastní život. Od ní uznání ani omluvu nečekej. Měla bys to brát tak, jak to je, ona už se nezmění. Žiješ jenom jednou - tak nemarni čas s někým, kdo za to nestojí. Já jsem hned po škole odešla, našla si práci, přítele, bydlení, zplodila dítě, vdala se… nikdy nevymažu svojí minulost a taky nezapomenu odkud jsem přišla, ale jedno vím jistě - bez svých rodičů dokážu být šťastná. Kdybych se nezbavila jejích vlivů, nikdy bych to nedokázala. Moc ti držím pěsti, abys i ty našla svůj klid někde jinde, nejlépe ve své vlastní rodině :srdce:

 
pupetka
Kecalka 267 příspěvků 12.03.14 20:35

Moc smutný deníček. Držím ti pesticky aby ses s tím brzy vypořádala a zacla žit svůj život. Věřím ze to zvládneš a budeš už jenom stastna :hug:

 
jafol
Ukecaná baba ;) 1135 příspěvků 12.03.14 20:53

Myslim, ze pro tebe by bylo nejlepsi se odstehovat, pokud nemas praci jen brigadu a jsi jeste mladoucka, co tak odjet na rok na dva jako au-pair do ciziny? Je to dobra zkusenost a budes mit odstup od mati, coz ti udela moc dobre. At se rozhodnes jakkoliv, preji ti at tvuj dalsi zivot je stastnejsi nez byl dosud a hlavne zahod myslenky na sebevrazdu, to velke stesti te jeste ceka, tak se o nej preci nepripravis. :hug:

 
Anonymní  12.03.14 22:41

Pride mi to akoby som citala o mne a mojej matke. Ja som sa hned po strednej zbalila a odisla z domu. Nikdy som sa uz nevratila. Cim dalej som bola, tym bol nas vztah lepsi. Teraz chodim domov tri krat do roka, na max tyzden, dlhsie to spolu nevydrzime a da sa povedat ze az teraz dokazeme spolu komunikovat. A pred rokom sa mi narodila dcera a snazim sa jej byt takou mamou aku som ja nikdy nemala a nikdy nechcem aby prizila to vsetko co som prezivala ja. Chcem jej byt dobrou mamou, oporou kedykolvek to bude potrebovat a aj kamartkou. Drzim ti palce aby sa aj tvoj vztah s mamou casom zlepsil. Aby ste dokazali spolu aspon troska komunikovat.

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 13.03.14 21:50

@LadyPet :Nechápu proč by měla odpouštět člověku, kterému nic neudělala. Ta její matka je evidentně padlá na hlavu, když se takhle chová k vlastní dceři :pocitac: :pocitac: :pocitac:
Autorce držím palce, ať se sebere a na člověka, kterého ona sice má ráda, ale on ji né se vyprdne! :pankac: :pankac: :pankac:

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 13.03.14 22:31

@Jaruschk Přečti si i další komentáře, tam najdeš odpověď.

 
Mi24  16.03.14 00:09

Děkuji všem za podporu. :hug: Vím že by mi psycholog asi pomohl, ale je pro mě těžké o daném problému mluvit s někým z očí do očí, na druhou stranu už jsem to nechtěla a nemohla držet v sobě a proto jsem se rozhodla o tom napsat deníček. V tuto chvilí se snažím s mamkou bavit, protože cca před víc jak týdnem jsme se pohádali a i když už nějak spolu komunikujem tak se mi zdá že víc se baví ona semnou než s ní já. Vím že bych ji měla vnitřně odpustit jak jste některé psali, snažím se, ale nějak to nejde, prostě se s ní nedokážu bavit když mi v dobrém čase řekne jak mě ma ráda a o pár dnů pozdějí mě uraží. Díky vám jsem si uvědomila co je pro mě v tuto chvíli důležité a snažím se najít si zaměstnaní a hlavně začít žít podle sebe a ne podle druhých a doufám a věřím že už jsem zažila v minulostí tolik špatného že teď už bude jen dobře. Snad se podaří držte mi palce a děkuji :hug:

 
8-P
Ukecaná baba ;) 1531 příspěvků 18.03.14 20:03

@anubis25 ahoj :) měla bych pár poznámek :) Začnu tím že být tebou zajdu k tomu psychologovi, on tě nebude nutit o tom všem hned mluvit ale ty časem začneš pomalu sama, věř mi :) Protože mluvit o problému je strašně důležité :) Ono potom časem (i když by to mělo být až poté co se od mamky odstěhuješ) jednoho dne zjistíš že jsi mámě odpustila, taky proto, že zjistíš jak moc tě to posílilo, věř mi :) Ještě v životě dokážeš věci díky kterým zjistíš jak moc si silná :)
Myslím že už jsi toho špatného prožila dost a věřím že se to brzy obrátí a ty budeš konečně šťastná a podle toho jak jsi to napsala budeš dobrá máma, jen si musíš stát za svým :) drž se :hug:

 
Cattus
Neúnavná pisatelka 17237 příspěvků 21.03.14 17:02

Je mi líto, jak se k tobě rodina chová :hug:
Jsi ještě moc mladá na to, abys jasně pochopila, že nemá smysl se snažit s matkou vycházet, pokud ona o to nestojí.
Až budeš mít svoji rodinu, tak ti jasně dojde co je ona zač a já doufám, že se od ní dokážeš emocionálně odpoutat a konečně budeš mít klid :kytka:

 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 22.03.14 11:57

@LadyPet @Rozárka78 jo, to jde těžko odpustit. Sama mám obdobnou zkušenost a věř mi, @LadyPet, že rady „musíš odpustit“ jsou fakt nanic. Ten člověk, který má křivdu, i většinou fakt odpustit chce, ale nejde to, a čím víc se k tomu cítí tlačenej zvenčí těmi, kdo o tom nic neví, tím větší ten pocit křivdy v něm je a tím silněji brání odpuštění. Mně se to povedlo po 35 letech s pomocí doktorky, která poprvně v životě řekla nahlas, co si o tom všem myslí, a co jsem si myslela i já. A po určitý době se mi najednou jakoby prolomila hráz uvnitř a najednou jsem viděla toho člověka, který mi ubližoval, jako taky slabého, unaveného, chybujícího, bolavého, který prostě v tu chvíli viděl rudě a i kdyby chtěl, nedokázal se ovládnout a neublížit. Prostě ho to zlo dostalo, přerostlo, a ve chvíli, kdy do mne tlouk, už to nebylo tak, že by si prostě řekl ajaj, čímpak si udělám radost? Jo, už vím, rozbiju jí držku… a nevím, jestli jsem mu odpustila, ale asi jo, prostě to odplulo, ale je to „o držku“, moc mne to bolelo, znova mi to všechno proběhlo hlavou a na dlouho do mně nic nebylo, nicméně, stálo to za to. Jsem jiný člověk.

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 24.03.14 15:47

@maminazplzne Já už jsem tady svou myšlenku vysvětlovala a taktéž napsala, že to je samozřejmě individuální. Moje cesta byla odpuštění, tvoje doktorka a zakladatelky může být ještě úplně jiná. Byla to prostě jedna z x možností, jak se s tím vyrovnat a jít dál, takže mi nepiš, že rada odpustit - je na nic, i kdybych byla jediný exemplář, který se s tím, co mě v životě potkalo, takto vyrovnala.

 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 24.03.14 16:44

@LadyPet oprava, respektuji tvou zkušenost, takže můj názor je tento: paušální rada ODPUSTIT je platná pro asi 0,25% případů, jeden z nich jsi ty. Zbytek holt musí jít daleko složitější cestou, a někdy je na konci přijetí situace a vyrovnání se s ní. OK?

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 24.03.14 17:08

@maminazplzne Procentuálně bych si to netroufla odhadnout, ale ano, souhlasím.

Vložit nový komentář