proč miminko nepřichází?

Katy1  Vydáno: 05.01.07

Tak jsem se po nějaké době pročetla na emiminu články a příspěvky a odhodlala jsem se k tomu, že i já přispěji svou zkušeností a snad někomu pomohu pochopit jak těžká je situace, když miminko nepřichází.

Začalo to nevinně, vlastně to odstartovala moje maminka, která se laicky zabývá různými přírodními vědami atd.(čaje, bylinky astrologové..) Jednou mě poslala k astrologovi a ten mi mimo jiné řekl, že mám problém na pravé straně v podbřišku a že budu mít problém s otěhotněním. Protože jsme miminko plánovali, sice ne v tu chvíli, ale informace, že by mohl být problém mi nedala spát. Vypravila jsem se ke svému doktorovi, ale neřekla jsem mu, že mám tyto informace a odkud jsou. Jen jsem mu řekla, že bych chtěla otěhotnět a vy:,–(it antikoncepci. Dostalo si jen příkrého pohledu a na otázku „kolik vám je, že chcete už dítě?“ (bylo mi 22 let) jsem se nezmohla na odpověď a tak mi ihned bez vyšetření a odběru krve předepsal hormonální prášky. Když jsem odcházela z jeho ordinace, věděla jsem, že tam už nikdy nepřijdu.
Nový lékař mě při první návštěvě vyslechl a vůbec mu nebylo divné, že chci dítě. Po ultrazvuku a krevních odběrech následovaly ultrazvuky ve 13 a 15 dnu od menstruace a tím zjistil, že mám opravdu problém na pravém vaječníku a to cystu jak hrom. Chirurgicky mi cystu odstranil a bohužel mi vzal skoro celý vaječník, při této operaci udělal jak říkal „revizi všeho“ tzn: průchodnost vejcovodů (profuky) a srůsty, které tam byly odstranil.
Další měsíc mě hnal na ultrazvuk, jak to teda vypadá, že tato operace má velkou úspěšnost a že by mělo být vše v pořádku. Jenže jsem mu zkazila den, protože tam cysta byla ještě větší a opět na pravo. Takže znova do nemocnice, tentokrát jan na ambulantní zákrok. Naštěstí mi nevzal zbytek vaječníku ale odsál 50ml tekutiny.
Ale i přes tohle všechno stále nic. Tak naklusal manžel na spermiogram a zachoval se jako chlap, přestál vše v pohodě i když na spermiogram se chodí třikrát. Žádný problém nezjistili. Následovalo období inseminací (pro mě horor, měla jsem velké bolesti a pro manžela taky, protože musel skousnout takové podmínky, že jsem nevěřila, že neodejde domů s tím, že se na může vykašlat). Každý měsíc různé vyšetření, hormony na uzrání vajíček a následně injekce a po ní druhý den nepředstavitelná bolest (praskají folikuly). Toto dva roky a furt nic, už jsem nemohla jak psychycky, tak ani fyzicky. Zjistila jsem, že vydržím daleko větší bolest než jsme si kdy představovala. Rána, když jsem se po čtyřech plazila v bolestech na záchod a tam bolestí zvracela, když jsem měla pocit, že začnu bouchat hlavou o zeď aby mně bolelo něco jiného víc, byly strašná. Ale ta síla, že můžu udělat něco pro to aby jsme se dočkali toho uzlíčku lásky, ta mne vždy hnala dopředu a dávala mi sílu, že to zvládnu a vydržela jsem. Nakonec zjistili, že mám protilátky proti manželovým spermiím a tak zbývalo umělé oplodnění.
Následovala několikaměsíční „léčba“ hormony a pak začala příprava na umělé oplodnění. Byla jsem doporučena k panu doktoru Raichovi. Pan doktor Raich nás hned při první návštěvě seznámil se situací co a jak je potřeba. Hned na začátku nás upozorníl, že základní umělé uplodnění, které hradí pojišťovna nám nepomůže, že potřebujeme pomoci trochu víc, takže nás to přijde na nějakých 15.000,–Kč. S tím jsme souhlasili a začal běh na dlouhou trať. Ultrazvuky, odběry krve a léky, spousta léků. Když podle ultrazvuku a krve bylo tělo přiravené, tak mi na zámečku odebrali „19“ vajíček. U některých provedli ICSI a nechali je „uležet“ o něco déle, než je běžné. Toto byly úkony, které jsme platili a opravdu to vyšlo na 14.800,–Kč.

Za týden jsem šla na první transfer, ten bohužel nevyšel. Zůstalo nám tedy 6 zmrazených embryí - 4000,–za tři roky uchování. Trvalo půl roku, než byl možný další transfer. Ani jsem si nenechala dát neschopenku, protože ze zmrazených embryí je pravděpodobnost úspěchu daleko menší. Vyšlo to na pátek, tak jsem si řekla, že bude stačit když budu přes víkend ležet a v práci budu dělat jen lehké věci. V pátek jsem šla ráno do práce a po obědě jsem se metrem vydala na zámeček po transferu jsem ležela dvě hodiny na posteli a chvíli na zádech a pak na břiše (někde jsem slyšela, že na břiše je to lepší). Pak pro mne přijel manžel a po cestě domů na kruhovým objezdu přidal plyn. Jeho odpověď na moje rozčilování byla: to musí bejt, jako odstředivka, aby se tam pořádně chytil.

No nevím, jestli pomohla ta jízda, nebo to, že jsem myslela na něco jiného, ale povedlo se a po pěti letech se nám narodil kluk jak buk. V březnu mu budou dva roky a dělá nám jen radost. Sice se v něm nezapře beran, ale zatím to zvládám, už jen proto že mám skušenost (manžel je býk jak vyšitej).

Nedokážu popsat pocity které jsme měla, když mi řekli,že jsem těhotná ani když jsem cítila první pohyby miminka, ale je to něco neopakovatelného, co se nedá popsat ani srovnat s ničím jiným. Teď vím, že vše co jsem udělala a vytrpěla pro něj, bych udělala znova, protože vím, že to za to stojí.

Vím, že spousta z vás nemá to štěstí jako já a už absolvovala víc pokusů o miminko, ale věřte, že kdo tohle nezažil, nemlže pochopit co se skrývá ve vašem srdíčku a proto držím palce a jsem s vámi a i když se mi nepodařilo napsat vše co jsem zažila, tak určitě se najdete v některých pasážích.

Nejste v tom sami a to je nejdůležitější, i ti lidé, kteří vás už štvou větami typu „nemysli na to atd“ vám chtějí vyjádřit svou účast a být alespoň takhle nápomocni.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Andynka
Zasloužilá kecalka 766 příspěvků 05.01.07 21:35

Katy
nedalo mi to a přečetla jsem si tvůj příběh.Musím přiznat,že mi běhal mráz po zádech,když jsem si přečetla co všechno jsi musela ty i tvůj manžel pro miminko vytrpět.Mám ráda šťastné konce  a tak je skvělé,že jste se nakonec dočkali a máte zdravého krásného kluka.Já jsem na druhé straně,nikdy jsem s otěhotněním problémy neměla a dokonce náš třetí syn se povedl ani nevím jak.O to víc mě mrzí,když tady čtu jak se jiní natrápí pro malej uzlíček štěstí.Všem bych moc přála aby se svého vytouženého děťátka dočkali.A vám ať dělá malý raubíř jen samou radost a třeba k němu jednou přibude sestřička nebo bráška.

Andynka a klucí (3 exempláře,to je taky pěknej hukot)

 
Jardanet
Nováček 4 příspěvky 12.03.07 19:05

Dobrý den,

touto cestou chceme upozornit, že diagnóza neplod­nosti rozhodně neznamená nemožnost početí potomka. Stále tu existuje opomíjená neděje v podobě alternativní medicíny. Náš příběh je popsaný na neplodnost.org a chceme tím pouze ukázat, že i po 10 letech bez dětí může přijít obrat. Držíme všem pěstičky, aby se to povedlo.

Šárka a Jaromír Špánkovi

 
LOREEN1
Nováček 1 příspěvek 13.06.08 08:54

 Ahoj vsem. Tak predne chci moc pogratulovat, ze jsi Ty a manzel podtoupila cestu tak trnitou, ze treba já uz bych byla na konci a nemela dál sílu!! Obdivuju Vás a moc Vám to preji! Jinak jsem chtela rict, ze pan Doktor Raich ve Vodickový ulici na Václaváku je nejlepsí doktor snad!! Chodí tam moje mamka, chodila tam její mamka a já. Hodne mi pomohl s ruznými jinými vecmi. Bohuzel ziju ted v nemecku a zatím jsem na tak dobrého doktora nenarazila… Já jsem nemohla taky otehotnet jakou dobu, je mi 20, ale po miminku touzim snad uz od 18-ti. Ted konecne jsem v 6. týdnu tehotenství, tak se vsichni modlíme, aby se to povedlo. Moje teta nemohla 8 let mít deti, prosla si tím nejhorsím peklem........... Najednou se jim to podarilo, otehotnela, vse probíhalo hladce… Az pak SOK - miminko se narodilo mrtvé........... Uz nemeli zádnou nadeji, zádné svetýlko v tom temnu....... A konec koncu ani chut a sílu zkouset to znovu a znovu...... Po dalsích dvouch neskutecne dlouhých letech se jim to povedlo, narodila se jim holcicka Leonie, naprosto zdravá, krásná..... Vsichni jsme jim to tak práli, ze snad i díky nasí podpore to spolecne zvládli!!! To jen jsem chtela ríct príbeh nekoho me blízkého. Vím, ze to je strasné, protoze Díte, miminko je kus Vás a je to to nejhezcí, co cloveka muze v zivote vubec potkat!!! Jsem moc ráda, ze i nám se to konecne povedlo...... A vsem co se jim to nedarí chci vzkázat - neveste hlavu, bojujte!!!! Protoze to za to stojí!! Preju MOC stestí!! Loreen a André

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček