Proč se nechovají lékaři a sestry jako v seriálech?

Rachel  Vydáno: 28.01.04

16. října se mi narodila dvojčátka. Chlapeček Honzík a holčička Nina. Narodili se ve 36. týdnu těhotenství císařským řezem. Nemám bohužel zkušenosti, jaké to je mít porodní bolesti, neboť operaci mi lékaři naplánovali na den a hodinu. Moc si vážím toho, že mi u porodu mohl být manžel nablízku. Jak říká, i pro něj to byl silný a krásný zážitek. Hodně mě mrzelo, když nám dvojčátka krátce po narození převezli na dětskou jednotku intenzivní péče z důvodu nízké porodní hmotnosti, vzniku novorozenecké infekce a stále o nich mluvili jako o nedonošencích.

Ještě dnes se mi honí hlavou, proč doktoři nenaplánovali porod o pár dnů později, aby se děti více vyvinuli, když dětem se na svět ještě nechtělo a po zdravotní stránce jsme všichni ?tři? byli vpořádku. Já naštěstí mohla brzy za dětmi a první tři týdny jsme strávili společně, i když v ne příliš milém prostředí nemocnice. Musím přiznat, že nemám zrovna ty nejlepší vzpomínky na tuto dobu. Nechci se o tom moc rozepisovat, nejradši bych na vše zlé zapomněla. Ale napíšu aspoň něco.

Nebylo nám, maminkám v porodnici, na oddělení šestinedělí vysvětleno, jak a kdy odstříkat mléko. Museli jsme sami prosit sestřičky, aby nám vysvětlili techniku a hlavně donesli skleničku na mléko. Přitom každá z nás si přála své dítě kojit, být v pohodě, abychom měli dost mléka. Je sice pravda, že u postele byla připravena brožurka o technice kojení
a stavu po porodu, ale každá z nás, maminek, potřebovala názornou ukázku, očekávala pomoc personálu a snad by nás potěšilo i pár vlídných slov. Nebudu jmenovat nemocnici, ale jen uvedu, že se každému pyšní tím, že podporuje kojení a ?rozkojí? i tatínky. Proto jsem si ji tehdy zvolila. No a po přeložení mých dětí na dětskou JIP jsem musela nejmíň třikrát za den prosit sestry a lékaře, aby mi podali informace o stavu mých dětí. Oddělení dětské JIP je úplně v jiném areálu nemocnice než porodnice. I to se mi jeví jako nesmyslné. Maminky mají problém, ještě rozbolavěné po porodu, se jít podívat na své dítě. No a přeložení na oddělení k dětem jsem si musela doslova vybrečet.

Po přijetí na dětské oddělení mi sestřičky ukázaly, jak koupat dítě a poučili mě o počtu dávek mlíčka, které mají dostat. To jsem ale netušila, že se najdou i takové sestry, které ze mě udělají neschopnou matku, když nedokážu do svého dítěte ?dostat? požadovanou dávku mléka. Byla jsem ve stresu z toho, abych dodržela přesně na minutu tříhodinový interval krmení a množství mléka. A tak se stávalo, že jsem krmila děti se slzami v očích, s vědomím, že jsem neschopná matka a když se probudili o půlhodinku dřív než měli dostat další dávku mléka a hlady si cucali skoro celou ručičku, dostala jsem radu, ať tu půlhodinu dítě nějak zabavím a až v určený čas nakrmím. Zkuste ale zabavit dítě jakýmkoliv způsobem, když je totálně hladové. Bylo mi hrozně. Ošetřující lékař byl na oddělení vždy jen chviličku, a to při vizitě. Očekávala jsem, že zde musí být někdo povolaný vždy při ruce, kdyby došlo k nějakému problému. Ale zůstaly jen sestry. Lékařka mi jen nerada podala informace o stavu mých dětí. Mluvila vždy stroze a s výrazem, že ji zdržuji. Párkrát jsem jí to jakoby odpustila, ale neubránila jsem se dojmu, že všichni lékaři a sestry mě a každou další maminku berou jako ?obtížný hmyz?. Dvakrát se mi stalo, že doktorka v době, kdy tam měla být, vůbec na oddělení nedorazila a já ji nezastihla. A přitom mé děti podstupovaly jedno vyšetření za druhým, kromě novorozenecké infekce se přidala infekce močových cest, docházely na ultrazvuk, vyšetření očí apod. Musela jsem doslova ?číhat? na chodbě a čekat, až spatřím lékařku a zeptám se, co a kdy se bude dít. Měla jsem strach o své děti, chtěla jsem, abych s nimi už mohla domů. Asi nejhorší ze všeho bylo, když Honzík skoro každou dávku mlíčka, kterou dostal ať už sondou nebo z láhve, vyzvracel. Někdy méně, jindy víc. Napadlo mě chodit se dívat častěji i v noci, jak ho sestry krmí. Naštěstí mi bylo umožněno střídavě kojit
a dokrmovat, ale přišla jsem na to, že Honzík potřebuje více času na krmení, častěji odříhávat. To sestry zřejmě nebraly v úvahu, proto jim ublinkával. Říkala jsem si, že jsem přišla v pravý čas. A jednou, když hodně plakal, všimla jsem si, jak mu každou chvíli sestra cpe dudlík do pusy. Dobrá, řekla jsem si, pryč je představa, že děti na dudlík učit nebudu, ale jeho bolelo bříško. Svlékla jsem ho a sestra mi poradila, ať mu masíruji bříško. Stála jsem nad ním asi čtvrthodinku, stále plakal, byl neklidný. Sestry nic. Napadlo mě strčit mu do zadečku teploměr, třeba to pomůže. A taky že jo. Hned se vykakal, bříško změklo. Neubránila jsem se pocitu, že každá maminka, která na oddělení přijde za svými dětmi, ubere každé sestře polovinu práce. A přitom je stále musíme prosit o pomoc, na co se nezeptáme to se nedozvíme, o co nepoprosíme, a to několikrát, nedostaneme.

Ptala jsem se doktorky, kde může být problém, když Honzík často blinká, a sdělila mi, že se zítra pro jistotu udělá rentgen žaludku. Na můj dotaz souhlasila, že můžu být u rentgenu s Honzíkem. Trochu jsem se uklidnila. Jenomže hned ráno, když jsem šla náhodou kolem pokoje, kde Honzík ležel, jsem spatřila, jak už Honzíka rentgenují. Ne žaludek, ale plíce. Okamžitě mě polilo horko. Řekli mi jen, že si ho už můžu obléct. Po chvíli jsem se ptala jiné sestry, proč rentgen plic. Trochu se usmála a řekla, že se spletli. Jeli znovu pro přístroj a já se od Honzíka už ani nehla. Napasovali ho do jakési formy a postavili do svislé polohy. Bylo mi ho strašně líto. Celou dobu vyděšeně plakal. Měla jsem stochutí vzít obě své děti a utéct co nejrychleji to půjde. Takový malý človíček a zacházejí tu s ním jako s pokusným králíkem.

Je to jen pár příhod, které jsem se svými dětmi zažila, ale nerada na to vzpomínám. Snad každá maminka, která má podobné zkušenosti, mi dá zapravdu. A je hodně smutné, že zdravotnictví se nelepší. Je mi jasné, že lidé, kteří ve zdravotnictví pracují, nebudou nikdy takoví, jaké vidíme v televizních seriálech, ale nechápu, proč si na svou práci tak stěžují
a jsou nespokojeni. A kde jinde, než ve zdravotnictví, kde jde o život dětí a dospělých,
o jejich zdraví, by měla být maximální péče a starostlivost?
Když už ne k matkám dětí, tak alespoň k těm dětem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 28.01.04 09:05

Teda jeden horší příběh za druhým. Co k tomu říct? Ani nevím.
Jen je dobře, že už jste všichni doma a z předchozího dopísku miminkům je jasné, že jsou zdravá a ty ta nej maminka na světě.

papa Veronika a Adámek

 
Sarlotka1
Kecalka 260 příspěvků 28.01.04 09:12

Ahojky Rachel,

je mi líto, žes měla takovouhle špatnou zkušenost… Mám z Tvého vyprávění úplně husí kůži a představa, že budu jednou své dítě svěřovat do rukou těchto lidí, kteří se tváří tak báječně a přitom báječní zdaleka nejsou ...... ach jo :(

Doufám, že Ti Tvá krásná miminka dělají hodně radosti :o)

Pa Šarlotka

 
Anonymní  28.01.04 09:12

Rachel,
to je opravdu hrozné! Nenapadlo tě jít si stěžovat? Vždyť každý lékař má svého nadřízeného a když nepomůže ten, pak je tu snad i nějaký ředitel nemocnice a pokud nepomůže ani to, existují snad i další nadřazené stupně. Vím, že se mi to píše, když nejsem ve tvé kůži, ale tohle přece nemůže zůstat jenom takhle bez odezvy, protože se tak budou chovat donekonečna. Chápu, že jako mamina po porodu jsi byla unavená a vyjukaná, ale mohla jsi třeba zkusit zaúkolovat tatínka nebo někoho z rodiny s trochu prořízlou pusou. Omlouvám se za ten rozčilený tón, nezlobím se na tebe - je mi líto, co jsi zažila, ale na ty studené a neochotné lidi.
Byla bych moc ráda, kdyby jsi tady napsala o kterou konkrétní nemocnici se jedná, aby si ostatní maminky dávaly pozor, kam půjdou rodit.
Fakticky mě tvoje „příhoda“ dostala. Je mi smutno, protože lidé, kteří mají především pomáhat, se chovají opravdu jako hulváti!!!!!
Přeji ti aby, jsi na všechno špatné zapoměla a tvé děti byly zdravoučké a dělali ti jenom radost!!!!!!!
Kočulka

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 28.01.04 09:31

Rachel
teda já sama nechápu proč když bylo všechno v pořádku ti naplánovali porod takhle brzo. Prostě asi podle tabulek. Sama vím o případu kdy maminku nechali až do poslední chvíle. Věřím že ti ty dva uzlíčky radosti mockrát vynahradili to špatné čím jsi musela projít.
Je dobře že jsi to napsala, už kvůli tobě. Já i sama na sobě jsem si ověřila že sdělená radost je radost dvojnásobná a sdělená starost či trápení je hned poloviční.

Moc ti přeju ať se s náma dělíš jen o tu radost. A s tou starostí si taky poradíme.

Martina

 
Zajdulanek
Povídálka 47 příspěvků 28.01.04 10:54

Ahoj,

to je hrozně hrozně smutné, co píšeš.
Je to za vámi a teď si to s dětičkama všechno pěkně vynahradíte, že jo? :o))
A už nikdy nic podobného - nikomu !!! >:-(

Hodně štěstí
Lenka

 
letadlo
Závislačka 3592 příspěvků 28.01.04 11:06

Ahoj Rachel,

je mi moc líto, to čím jsi Ty a Tvoje dětičky musely projít. Skoro se mi nechce věřit, že je ještě něco takového možné. Je dobře, že jsi to napsala. Nechápu, proč Tě nenechali plně kojit a proč jsi neměla miminka hned u sebe. Napiš, co to bylo z porodnici, ať víme, kde nerodit.

Přeji hodně radosti z miminek a samé hezké dny plné sluníčka.

Papa

Jana

 
binky
Zasloužilá kecalka 880 příspěvků 28.01.04 11:51

Určitě smutná skušenost,ale pozor!!!nejsme všichni stejní!!!!!
Sama pracuju jako zdravotní sestra,nebudu hodnotit jaká jsem profesionálka,ale můžu hodnotit své kolegy a tak říkám:jsou mezi nimi perfektní profíci jak ve své práci tak ve vztahu k pacientům,jsou mezi nimi perfektní profíci ale trošku studený lidičky a jsou mezi nimi taky takový od kterých bych si nenechala napsat ani recept.Tahle skupina se pak ještě ale dá rozdělit na 2 skupiny.1.ne­profesinální a necitlivý a 2.né moc šikovní ale úžasní lidi,kteří se dokáží vcítit do vašich starostí.
Závěr z toho tedy je že nejsme všichni stejní,mrzí mě že jsi měla takhle špatnou zkušenost,ale chyba je pokud jsi si jí nechala pro sebe.Možná že kdybys sis opravdu stěžovala byla by sjednaná náprava a ostatní maminky by potom byli ušetřeny podobné zkušenosti.

Omlouvám se za pravopis,nejsem žádná spisovatelka

Binky

 
Toffifee
Zasloužilá kecalka 622 příspěvků 28.01.04 12:46

Ahoj.
Když čtu takový příběh, tak je mi vždycky hanba, že jsem zdravotnice. Člověk se snaží a pak mu to někdo takhle kazí :o(
Pokud bylo nutné porod naplánovat takhle brzo (což často nutné je), tak ti to měli pořádně vysvětlit. Takový přístup je fakt hrůza. O tech ostatních příhodách ani nemluvím :o(
Určitě napiš, co je to za porodnici, aby si daly ostatní holky pozor.
Rada všem: Je nutné se ptát, někdy člověk dělá ve zdravotnictví tak dlouho, že mu přijde normální to, co ostatním ne. Horší ale je, když se nedostane odpovědi, jako ve tvém případě :o( To je fakt děsné!
I my, pacienti ale utváříme naše zdravotnictví tím, co požadujeme.
A že se nechováme jako v seriálech? Ty jsou totiž šílené slátaniny a blbosti. Skutečnost je úplně jiná. Být jako sestra Stefanie, tak mám nad hlavou svatozář a můj den by musel mít min. 40 hodin.
 Zuzka

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 28.01.04 13:15

Ahojky,

díky za komentář. Máš pravdu, že i pacienti musí vyjít vstříc lékařům. Akorát je většina lékařů beznadějný příklad. Všichni by nejradši pracovali dobře až tehdy, kdy dostanou větší platy. Ale nenapadlo je, že by měli nejdřív dokázat, že si je zaslouží. Nikdy jsem se tak na to nedívala, dokud jsem to na vlastní kůži nezažila. A myslíš si, že kdyby všem lékařům přidali dejme tomu deset tisíc korun, že by se snažili více? Nevěřím tomu.
Víš, mrzí mě, že tyto zážitky mám zrovna z doby, kdy jsem přivedla na svět dva malé človíčky, musím přiznat, že jsem zklamaná. Ale člověk musí jít dál a mávnout nad tím ruku, protože jinak by se zbláznil.
Lékaři a sestry mají odpovědnou práci, ale měli by ji dělat jen Ti, kteří ji neberou jen jako práci, ale i jako koníček. Jinak by to snad nemohli být lidé. Neopravují přece stroje, starají se o lidské bytosti.
To jsem se zase rozepsala, viď?
Co se týká seriálů, lezou mi na nervy. Ano, jsou příliš nadsazené, ale myslím, že aspoň 1 % úcty, vhodného chování a lidského porozumění by je nestálo tak moc.
Ptala ses, o jakou jde porodnici.
Psala jsem o nemocnici Ostrava - Fifejdy.
Měj se moc hezky a ještě jednou díky za Tvou zprávičku.

 
Toffifee
Zasloužilá kecalka 622 příspěvků 28.01.04 13:51

Ahoj.
Já nemyslím, že takových je většina, ale jsou, to máš pravdu. Neopřekvapuje mě, že je to Ostrava, už jsem o tom slyšela :o(
O tom, že křičíme jen o peníze na platy to zkreslují hlavně novináři. Jistě, jde i o platy - ale komu dnes nejde? Nejvíc mě štve, že kluk, který prolezl základku, protože ode mně tři roky opisoval, teď bere dvakrát víc než já, protože jezdí s kamionem do Německa. Známý dělá dělníka v Rakouské firmě a bere víc než naši doktři. Štvou mě spíš ty nepoměry.

Horší ale je, že nejsou peníze na léky, na materiál a na pomůcky. Já ve funkci staniční sestry jsem si musela vybojovat každou jednorázovou plínu, každou gumovou rukavici… Šetřila jsem, kde se dalo a stejně to bylo málo. Dokonce jsme spoustu věcí dělaly bez rukavic - prostě došly a na nové ještě nebyl nárok. Když jsem pak četla v odborných časopisech a učebnicích, co bych mohla pro své pacienty udělat… Ale nemůžu, nikdo mi nedá ani korunu navíc.

A otázka hezkého prostředí? To se mi vysmáli. Tak jsem si při malování oddělení udělala malířské odpoledne a chodbu barevně a vesele vymalovala sama s pomocí dvou sester.
Ale to je úplně jiné téma a rozhodně ne tvůj problém. Ty máš teď úplně jiné starosti, že? :o))
Přeji celé tvé rodině hodně štěstí!!! Obdivuji všechny maminky, které zvládají dvojčátka!!!
 Zuzka

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 28.01.04 14:08

Ahoj Zuzko,

z toho, co píšeš, bych si přála, aby všechny sestry a lékaři byli takoví, jako Ty. Když se na to podívám i z Tvé strany, je asi těžké, pokud se na tyto věci takto dívá jen jeden člověk třeba z deseti, že? To Tě možná chuť na zlepšování a zkrašlování přejde. I to chápu.
Je to smutné, ale když málokdo chce začít hledat chybu v sobě - a stát? Ten na zdravotnictví mám dojem dost kašle.
Zrovna jsem se dozvěděla, že vakcína pro děti stojí 1000,– Kč. Mám dvojčátka a každé potřebuje 3 vakcíny. To je 6.000,– Kč. Proč proboha stát vydělává na malých dětech??? Pro děti je vše někdy dražší jak pro dospělé. A přídavek na dítě ve výši 300,– Kč není ani na plenky, ale co si budu stěžovat. Myslím, že je to na dlouhou debatu a stejně bysme my nic nevyřešili. Za nás totiž bohužel rozhodují Ti, co takové zážitky a starosti nemají.
Děkuji za přání štěstíčka, Tobě přeji také hodně pevné nervy v práci a přeji si, aby takových lidiček jako jsi Ty bylo v nemocnicích víc a víc… snad jednou

 
Anonymní  28.01.04 23:31

Ahojky,
je to hrozné, co jsi musela s miminky prožít. Dost mě udivilo, že jsou to Fifejdy, protože jsou vedeni jako Baby-friendly hospital, tak jsem si myslela, že se podle toho taky chovají. Byla jsem tam v těhotenství zkonzultovat kojení, protože jsem měla problém s plochými bradavkami a tamní Dr.Lišková mě přesvěčovala ať rodím raději u nich. A teď čtu o šíleném přístupu, o absolutním přehlížení potřeb miminek, o kojení po třech hodinách a přesném množství mléka. Je to děs a jsem moc ráda, že jsem tam nerodila. Přeju Tobě i Tvým miminkům hodně štěstíčka a zdravíčka.
Mia
PS.Mimochodem dcerka se narodila taky 16.října :-)

 
Anonymní  29.01.04 13:37

Mě je také moc líto, co jsi prožila. O to víc, že vím přesně o čem píšeš. Je to 2 roky, co můj syn po porodu strávil 8 dní na JIP. Vím, že to není dlouho, ale tyhle dny asi nikdy nezapomenu. Za dítětem jsem mohla chodit, to ano, ale pokaždé, když mě někdo uviděl, hned se ptal, co tam dělám. Jaký to pro mne byl šok, když jsem ho přišla po 2 dnech v inkubátoru přiložit a oni mi řekli, to je zajímavé, že nepije, vždyť z lahvičky pil pěkně. Tak takhle jsem se dozvěděla, že už pije z lahvičky nikoliv ze stříkačky či jinak.Poté mi kojit nedoporučili s tím, že to syna unavuje a nezvládá to (měl 2kg70). Tak jsem odstříkavala s nadějí, že bude líp. Každý den jsem chtěla mít už dítě u sebe. Ještě chápu tu péči, když ležel v postýlce s připnutými senzory dechu a srdce, ale proč tam měl ležet už jen zcela normálně v postýlce mi uniká. Ptala jsem se doktorů pořád. Prý aby byl pod dohledem. Jaký dohled? Vždyť děti tam plakaly a nikdo k ním nešel, kdyby se dusil tak s frekvencí nakouknutí jednou za půl hodiny asi nic moc neudělají. A o faktických chybách je škoda mluvit. Podařilo se mi dostat k jedinému vyšetření - očí a ty byly v pořádku. Ve výstupní zprávě bylo uvedeno, že v pořádku nejsou (ostatní výsledky nemohu posoudit) a tak jsme si ho zopakovali, že je dítě plně kojeno tam taky stálo asi zbírají body a o lécích které dostával ani slovo ´(antibiotika, encephabol). Bylo toho ještě moc a omlouvám se, že to tady píšu, jen mě to prostě znovu přepadlo po té, co čtu tvůj příběh. Jinak syn je úplně v pořádku a také jsme se doma rozkojili. Ale děkovat personálu novorozenckého oddělení jedné Brněnské nemocnice nebudu i když na tom měl třeba zásluhu. Dodneška mám pocit, že synovi za to, že jsem nebyla s ním když mě potřeboval, ještě něco dlužím. Ať i tvé děti jsou v pořádku a ta bolístka na duši se vyhladí. Irena

 
KatkaH1
Povídálka 17 příspěvků 29.01.04 20:04

Ahoj Rachel,

je to opravdu smutný příběh.
Mně se narodila v červnu holčička taky dříve, než měla. Ale zkušenost mám naštěstí úplně jinou. Ležela tři dni na JIPu a pak na dětském oddělení v nemocnici v Mladé Boleslavi. Ikdyž jsem nebyla s ní na pokoji, mohla jsem kdykoli za ní přijít, ikdyž právě neměla hlad nebo se nemusela vykoupat. Sestřičky tam byly skvělé a každé ráno ráno mi paní doktorka řekla, jak na tom malá je.
Přeju Ti krásné dny s Tvými drobečky a hlavně hodně zdraví.

S pozdravem Katka a Linda

 
Stanasek
Kecalka 431 příspěvků 29.01.04 23:11

Ahojky,
opomíjím komentář k tvému článku,protože je to vážně hrůza a už ti to tady všechny holky napsaly.
Ale chci ti napsat ohledně těch vakcín. Vakcíny o kterých píšeš,na jejich přesný název si momentálně nemůžu vzpomenout - po roce a půl doma si začínám připadat vygumovaně, jsou tzv. nadstandartní a proto si je rodiče musí hradit. Jsou určitě šetrnější a citlivější a proto si hodně rodičů rádo připlatí, já se přiznám,že jsem si nepřiplatila a zvládli jsme očkování bez nejmenších problémů. Ale nechci tady strhnout polemiku na tohle téma,spíš ti chci napsat, že i tyhle „drahé“ vakcíny stát proplácí „nemocným“ dětem. Píšu nemocným v uvozovkách. týká se to třeba dětí, které jsou v péči neurologa, což si myslím, že vzhledem k tomu,že máš dvojčata a nedonošená a ze začátku nemocná, může být váš případ. Takže jestli máš miminka v péči neurologa,stačí se s ním domluvit a pokud ti do zprávy napíše, že dětem zrovna tuhle vakcínu doporučuje vzhledem k zdravotnímu stavu atd.,měli by jí dostat zdarma.Aspoň u nás to tak funguje.
Snad sem ti alespoň trošku poradila, měj se hezky, užívej si krásných miminek, přeju ti,ať z nich máte jenom samou radost a hlavně ať už se vám včechny problémy vyhýbají.
 Stáňa

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 30.01.04 08:37

tak vidím, že nejsem sama, kdo má podobné zkušenosti. 8 dní na JIP je přece jen dlouho a úplně s Tebou cítím, jak Ti bylo, když se na Tebe sestry dívaly, jako bys jim tam překážela. Ale já sama jsem si pořád v duchu musela opakovat, že je to mé dítě, jenom mé a já mám nárok ho vidět kdy chci. Jedna maminka to řešila nejlíp: přinesla si z pokoje židli přímo k postýlce dítěte a ve dne v noci tam u postýlky miminka četla časopisy. Obdivovala jsem ji. Sestry se tvářily kdovíjak, ale co na tom sejde, viď? Jo, a taky jsi mi připoměla, jak některé maminky nevěřily svým vlastním očím, když při vizitě řekla doktorka mamince, že má její dítě komplikace s tím a tím, té mamce se kolikrát zastavilo i srdce, ale po několika minutách ji sestra opravila, že to mluví o jiném dítěti. Prostě chaos, berou svou práci asi jako komedii nebo co. Někdy jsem si říkala, že by si každá doktorka a sestra měla zkusit být v naší kůži. Mít dítě na JIP a aby s ní bylo zacházeno úplně stejně jako s náma.
No nic, už toho nechám, protože se mi zase vracejí ty nejhorší vzpomínky, ale děti jsou díkybohu zdravé, jsem teď konečně šťastná, že je mám doma a nemusí se o ně starat někdo cizí.
Jako aspoň jedinou kladnou věc na to můžu říct, že z těch 10 nebo 15 sester a lékařů dohromady, co se tam střídali, snad mohu pochválit jednu, která dělala svou práci opravdu s velkým respektem a láskou. Nebyla náladová, což se rychle pozná, když jste měsíc každý den s nimi v kontaktu. Je smutné, že jen jedna z tolika, ale přece.
Taky přeji Tvému synovi hodně zdravíčka, abyste byla spokojená rodinka. Myslím, že jsi skvělá máma, protože dokázat po tom všem začít znovu kojit, to je umění. Mě se to bohužel nepodařilo. Lituji toho hodně.
Měj se krásně.
 Rachel

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 30.01.04 08:48

Stáňo,

ano, už jsem se teď taky dozvěděla, jak to s těmi vakcínami je. Ale myslím, že to nic nemění na tom, že děti by měli za něco „lepšího“ platit. Děti by přece měly vždy dostat to nejlepší. O tom by se vůbec nemělo debatovat.
Děkuji Ti za přání a Tobě taky přeji hodně radosti z miminka? Asi jsi na mateřské … je to vážně tak ubíjející být doma tak dlouho? Já se toho už pomalu taky začínám děsit .. i když s dětma jsem doma ráda, ale kdoví, jak dlouho se to dá vydržet …
 Rachel

 
Pomnenka02
Kecalka 251 příspěvků 01.02.04 11:06

Ahoj Rachel,
Cítím s tebou, taky jsem loni prožila 3 dny v porodnici a můj chlapeček byl na JIPce ? nebylo to ani ve stejném areálu nemocnice ale v jiné nemocnici Myslela jsem že se z toho sesypu, pořád se mi chtělo brečet a nechápala jsem jak to že není zdravý ? zjistili mu novorozeneckou infekci a odvezli ho do FN Poruba , která je zařízená na takové případy… Bylo to pro mě hrozně těžké slyšet pláč miminek a přitom nevědět jak je na tom to moje. Viděla jsem ho po porodu asi 3× a naposledy pak v inkubátoru s rozpichanýma ručičkama, patičkama a hlavičkou a zabaleného jen v plence… Netrpělivě jsem čekala na každou zprávu od dětského lékaře jak mu je a jestli je jeho stav už lepší. Moje sestra, která má zdravku pak zjistila že na JIPce v Porubě pracuje nějaká známá bývalé spolužačky a ta mi vzkázala že chlapeček je na tom dobře a že to vypadá že ho brzy přeloží na intermediální odd, a jestli se tak stane , můžu po svém propuštění z porodnice nastoupit do Poruby za ním. To mi dodalo sílu a energii a soustředila jsem se na to abych se vůbec rozkojila ? protože malý nic ode mě ten první den kdy mi ho párkrát donesli nechtěl, asi byl zesláblý u porodu a možná i ta záhadná nemoc… Prosila jsem sestřičky aby mi vysvětlily jak odstříkávat ? strávila u mě jedna z nich asi 3 minuty a pak jsem byla nechaná vlastnímu snažení ? když si vzpomenu na to jak se mi po půl hodině podařilo 2 den po porodu odstříkat asi tak 1 polévkovou lžičku a už jsem nemohla vysílením sedět, … Vyprosila jsem si odsávačku ? i když se sestřička tvářila jako že to je teda velice nevhodné ? šlo to s ní mnohem líp. Na další pokus se mi podařilo už asi 10 ml pak 15 a pak 25ml … ? pravidelně co 2,5 hodiny ve dne v noci jsem se takto snažila ? a přitom myslela na to jak se má můj Daník… Mlíčko jsem nosila na novorozenecké oddělení kde mi sestřičky moc děkovaly a povzbuzovaly mě ať to nevzdám. Čtvrtý den mě propustili s tím že mi dětský lékař domluvil přijetí do FN Poruba na to intermediální odd. Asi 2 hodiny jsem čekala na chodbě, protože asi byla neděle a sestřičky měly plno práce. Pak mě dovedli na pokoj a řekli mi že Daník tam ještě není ? prostě zmatek. Moje sestra, která tam byla se mnou se vydala na ?průzkum? a přišla mi říct že Daník už tam je ? děti jsou na tomto oddělení po 6 v takových prosklených pokojích , každé má svou vyhřívanou postýlku s monitorem, který hlídá dech děťátka, některé jsou pod modrým světlem , některé mají u sebe přístrojů více no ale už to nejsou inkubátory.Podívat se může na miminka maminka ? kdykoli a max. 1 blízká osoba z rodiny. Šla jsem se podívat jestli to můj syn je a téměř jsem ho nepoznala ? teda kdyby na visačce neměl napsané své jméno tak bych pochybovala jestli je to vážně moje mimi. Pak přišlo první kojení ? sestra mi přišla říst ? malý má hlad, pojďte si ho nakrmit. Tady si sedněte a kojte ? no hrůůůza. Sedělo se mi tehdy ještě docela špatně a malý křičel a tvářil se jako bych ho chtěla udusit a ne nakrmit. Měla jsem taky slzy v očích ? sestra se zatím starala o zbylých 5 jí přidělených dětí. Pochopila jsem že potom co dostával své dny jídlo z lahvičky to zas tak lehké nebude… Když se tohle po pár hodinách opakovalo sebrala jsem odvahu a poprosila sestřičku jestli si můžu vzít malého k sobě na pokoj a lehnout si s ním, a zkusit to v leže. Řekla že by neměla ale dobře ať to zkusím. Vyžadovalo to hodně trpělivosti z mé strany i ze strany mého syna ale po sedmi dnech od porodu dosáhl zpátky svou porodní váhu a dodnes ? kdy je malému 5 měsíců stále jen plně kojím. Taky mu dělali spoustu vyšetření , UTZ snad celého těla, stálé odběry krve ? bylo mě ho moc líto ale personál byl velmi ochotný a vstřícný, když už byl pak Daník u mě v pokoji dětská doktorka která chodila na vizitu se k malému i ke mně chovala tak mile, že kdybych bydlela blíž Ostravy a ona měla někde ordinaci určitě bych chodila k ní i dál. Také se setřičkama jsem se po tom týdenním pobytu skoro se všemi seznámili a bylo nám tam vlastně docela dobře. Je pravda, že to všechno je o lidech. Chápu že i nemocniční personál je někdy příliš zaměstnán a nechápe že zrovna naše požadavky by měly být tak důležité aby se jimi zabýval ( o vegetariánskou stravu jsem žádala 3 dny :-D ) ale nakonec ? konec dobrý, všechno dobré…
Chtěla jsem povzbudit maminky ať se nebojí Ostravy ? i tam jsou hodní lidé v porodnicích.
A tobě Rachel přeji ať ti tvá dvojčátka dělají jenom radost, a ať jste pořád zdraví .
Pomněnka

 
TailorTailor
Stálice 52 příspěvků 01.02.04 12:12

Ahoj Rachel,úplně s tebou souhlasím,když píšeš že na tu dobu tak nerada vzpomínáš.Takové okamžiky(které trvaly celou večnost) si snažíme schovat někam daleko a nevybavovat si je.Mám take zkušenost s pobytem našeho dítěte na Jip po porodu.Psala jsem o tom už někdy na podzim ke štěstíčkům.Jsem šokovaná z přístupu sester a to jsem taky zdravotník.I když jsem se nedopátrala po příčinách komplikací našeho Kevči(a ani jsem asi neměla odvahu) ,tak jsem a budu vždycky vděčná za přístup sester a personálu nemocnice, ve které jsme byli.Mám úplně jiné zkušenosti a byla jsme už tenkrát překvapená tou vstřícností a zájmem o kontakt personálu s rodiči dítěte a bezmeznou ochotu vždy pomoci. O to víc mě šokuje,že jinde to nefunguje ani v nějakém standartu.Po porodu a zvláště asi po tom co neprobíhal nijak ideálně je každá matka asi úplně jiná a chová se jinak něž za normálních okolností,ale na to je personál asi taky zvyklý.Náš Kevča se narodil 54 hodin od začátku odtoku plodové vody a s oboustraným plášťovým pneumotoraxem.Jeho stav byl velmi vážný a nebyl schopen transportu do nijaké další nemocnice,ale pan primař který tenkrát sloužil nás během prvních hodin o všem informoval ,proseděl u něj celou noc a jeho stav konzultoval s kapacitami jiných novorozeneckých jednotek a myslím,že udělal vše co mohl. A všichni se starali o Kevču i nadále výborně a i na nich bylo vidět,jakou mají radost,že se se vším tak popral a daří se mu.A to všechno za ty špatné platy jaké tam mají.To všechno pro to,že mají svou práci rádi,že jsou na správném místě a ještě asi úplně nevyhořeli.Zrovna tak,jako se snažiili zpříjemnit pobyt nás u nich,tak se naše rodina snad dostatečně snažila poděkovat a dát najevo svou vděčnost.Myslím,že nakonec když se to všechno zlepšilo,tak jsme konečně prožívali to nekrásnější období našeho života a to hlavně díky nim.
Já vím a bohužel je to tak,že situace je taková jaká je.A ani já bych asi nebyla zrovna schopná si stěžovat a dožadovat se něčeho víc.Stále se ještě člověk spoléhá na to,že narazí na dobré lidi a je smířen s tím jaké jsou podmínky našeho zdravotnictví.Ale vše je to jen o přístupu nás lidí.Doufám Rachel,že se ti podaří zapomenout a děti ti budou dělat jen radost.Už to máš za sebou a to je dobře bude jen lépe.PAPAPA TAilor

 
Nezbeda
Povídálka 36 příspěvků 02.02.04 15:05

Milá Pomněnko,

díky za povzbuzení, v květnu se chystám rodit právě ve FN v Porubě, takže mě tvé „doporučení“ potěšilo i uklidnilo, že jsem se při výběru oprodnice rozhodla správně.

Přeji tobě i děťátku hodně zdraví.
Nezbeda

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 04.02.04 09:00

Ahoj Pomněnko,

také Tobě děkuji za komentář. Zažila sis chudáku taky dost, myslím. Ale přesto vím, že Ostrava - Poruba je rozhodně o něčem jiném než Ostrava - Fifejdy. Hodně maminek si Porubu chválí a já dlouho, strašně dlouho zvažovala, kterou z nich si vybrat. Vybraly Fifejdy jen proto, že tam chválili jednu sestru, která maminkám hodně pomůže v kojení. No, mě ale ne. přišla jsem domů a nekojím. Mrzí mě to hodně, je to má chyba, ale vím, že v začátcích mi měli pomoci oni. Nepomohli. Porubu doporučuji všem budoucím maminkách, a jako důvod mi stačí to, že jsou spokojené ostatní maminky, málokdo si na Porubu stěžuje. Tehdy jsem zvolila špatně. Ale děti jsou zdravé a já se modlím, aby byly celý svůj život.
I Tobě přeji hodně štěstíčka s Daníčkem, ať jste hodně zdraví.....
 Rachel

 
jasankaa  16.04.10 08:38
fifejda jip -miminka

V ostravě Fifejdách jsem taky musela TRPĚT!-s miminkem které přišlo na svět trochu dřív jinak bylo v pořádku zdravé , krásné,moc šikovné jak říkal pan doktor.Bohužel pár dní jsme tam musely zůstat a ty nám strpčovyly tupé a arogantní sestry..Příjemné byli jen když si popíjely kávičku v té své místnůstce na gauči a to je nikdo nesměl rušit..Bylo to deprimující vidět ty malé miminka napojené na přístroje a kolem nikdo ..nikdo nikde.Mno ono to bylo možná i lepší aspoň jsem tam mohla být sama s mým maličkým a nikdo NEREJPAL..Slovo slušnost sestry neznaly.A kdyby se něco dělo nevím nevím jak by to ty osoby zvládly..až po kafíčku snad..a s remcáním samozřejmě.Některé maminky tam plakaly díky jejich přístupu..no hrozné a to jsem zvyklá na ledacos ,ale u miminek a na jipce HRŮZA! :-(

 
nelaa
Kecalka 451 příspěvků 16.04.10 16:26

Přečetla jsem celý jen ten první příspěvek, tak nevím, jestli už to někdo nepsal. Ale…
Maminky hlavně si nikdy nedělejte špatný obrázek z vyšetřevacích metod. Je to hrozné, ale vypadá to děsně právě u dětí/miminek. prostě to vyšetření se musí udělat, ať už u toho dítě vypadá strašně nebo ne. Pokud na to nemáte nervy raději k vyšetření nechoďte. Myslím, že snad můžz dát ruku do ohně za všechny zdravotníky, že ve vyšetřeních si opravdu nikdo nelibuje a nedělají je rádi.
Sama jsem sestra, v nemocnici jsem nikdy nezačala pracovat, pracuji v laborce jako odběrová sestra a můžu, že hoooodněě často na nás bývají lidi tak sprostí. A ení snad nic horšího než neoprávněně úzkostlivá matka, ketrá má poznámky, že si připadáte jako když její dítě trápíte naschvál. kolikrát jsem se málem rozbrečela.

Nicméně musím dát za pravdu, že zdravotníci se často chovají hnusně a arogatně. Jestli to je vina toho, že mají hodně práce (já jsem teda zrovna neprošla moc odděleními, kde by sestry měli čas sedět u kafe), pracují v šíleně stresovém prostředí, často jsou na ně právě pacienti hnusní, nebo jsou špatní už z povahy, ...... to asi nikdo nevyřeší.....
Ale za sebe můžu říct, že pokud se někdo choval slušně ke mě, nikdy bych na něj nebyla hnusná, ale pokud přijde př. nějaká baba ztěžovatelka začnu mít taky odstup a jsem nepříjemná.
A taky co jsem si všimla na sobě a kolikrát jsem se za to styděla: podvědomě jsem přebírala vzorce chování od sester na odděleních ( já tam chodila jen jako žákyňka). A kydž tam byly sestry prudy, začla jsem být taky pruda. pamatuju si z jednoho odd. babičku těsně nad hrobem, pořád měla žízeň, ale voda se jí zdála teplá a to i když byla dobu odtočené. Říkám sestrám, paní chce studenější vodu, ony: a kde ji jako máme vzít a šly k babičce: jiná voda není, musíte pít tuhle. A bylo. Pak přišla na jinou směnu sestra a ta když slyšela, že chce babička studenější vodu, dala do lednice džbánek vody, popsala ho jejím jménem a dávali jsme paní pít vodu z lednice. Taková pitomost, ale mě to vůbec nenapadlo, chovala jsem se stejně jako ty krůty sestry a byla na babču hnusná a přitom stačilo tak málo.

 
bedru
Kelišová 5597 příspěvků 16.04.10 21:50

Rachel, prvně chci popřát tobě a dvojčátkům hodně zdravíčka do života!!!!taky jsem zdravotník-porodní asistentka a vždycky , když čtu negativní ohlasy na nějakou porodnici, tak mě to mrzí, mám pocit, že tohle je zrovna oddělení, kde jsou „pacienti-klienti“ nejcitlivější, zvlášt když jde o děti a nastávající maminky plné hormonů, které jim brání být tvrdší k negativnímu přístupu personálu. pročetla jsem všechny odpovědi a musím souhlasit se všemi zdravotníky tady. taky myslím, že je velmi dobře, že jsi zveřejnila nemocnici, měli by se tyhle zkušenosti maminek dočíst i oni, aby věděli , jak se o nich celorepublikově mluví.možná potom by vedení zakročilo

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele