Prosba o radu - jak na spinkání v postýlce

emimino  Vydáno: 17.11.02

Obracím se na vás s prosbou, jak naučit malého Jíru spinkat v postýlce. Pro ty, co nečtou Vrabčákův deníček, napíšu základní fakta:
Jíra se narodil 5 týdnů před plánovaným termínem porodu. Byl naprosto zdráv a měl 2,7 kg. První dvě noci byl „na pozorování“ u sester a pak dostal žloutenku, takže ho další 4 dny svítili. U mě byl pouze na kojení. Další den jsme šli domů, takže jsem ho ani jednu noc neměla u sebe.

Doma jsme ho uložili do postýlky, ale každou chvíli plakal. Takže jsme to vyřešili tak, že jsme ho dali do zavinovačky do korbičky kočárku a tu jsme si dali mezi sebe do postele. Tam vypadal spokojeně a tak jsem si ho pak přendala v korbičce vedle své postele. Na kojení se budil po cca 3 hodinách a celkem snadno pak usínal (i když to vždy tak 15 až 30 minut trvalo, ale neplakal a většinou jsem usnula dřív než on). V osmi týdnech onemocněl zánětem ledvin a museli jsme do nemocnice. Zpětně si vybavuji, že cca poslední týden špatně usínal, hodně plakal a tak jediný způsob jak ho uspat byl ten, že jsem si lehla do postele na záda a položila si ho na bříšku na svoje břicho. Nakonec jsme tak oba usnuli. Po probuzení a při dalším kojení jsem ho dávala buď do korbičky nebo si ho nechala u sebe v posteli. Pro ty komu se to zdá nebezpečné podotýkám, že celou noc svítíme (i když pouze lampičkou se slabou žárovkou), u nás v posteli má vlastní peřinku a ze strany táty je obložen polštářkem, takže nehrozí, abychom ho ze spaní třeba praštili nebo zalehli. I dříve když ještě spal sám v korbičce jsme museli svítit, protože když jsem měla pocit že už spí a zhasla tak začal plakat.

V nemocnici mi skoro pořád plakal, a tak jediná možnost, jak ho utišit, bylo chovat a neustále kojit. Proto také spal se mnou v posteli. Občas se mi ho mezi nočním kojením podařilo odložit do postýlky, ale víc než do dalšího kojení tam nevydržel. Když brečel tak hrozně vřískal, takže to bylo slyšet po celém oddělení. Nakonec už jsem z toho byla vynervovaná a i jsem na něj párkrát vztekle zvýšila hlas.

Po týdnu jsme se vrátili domů. Častý pláč pokračoval ještě asi další 3 dny, opět vyžadoval chování a časté kojení a spaní v naší posteli. Teď už je to zase v normálu, po kojení mi sám usne, ale nikdy ne v postýlce. Přes den ho nechávám na gauči přikrytého lariskou, třeba ho chovám, odložím ho když musím po bytě odběhnout a když se vrátím tak spí. Tak jsem si říkala, že je nejvyšší čas vrátit se do své postýlky. Ovšem korbičku kočárku odmítá vytrvalým řevem, a to dokonce i když má jít na procházku s někým jiným než se mnou (s babičkou) a v postýlce je to totéž. Jak se odpoledne začne stmívat, začíná být neklidný, projevuje se to tím, že se budí a vyžaduje časté kojení, třeba i po hodině. Zkoušeli jsme už kdeco - uložit a hladit ho, zhasnout, svítit, nechat ho samotného a odejít, uspat v náručí a odložit, ale nic nezabírá, když jsme ho chtěli nechat vyřvat tak to vydržel hodinu a půl. Nakonec to skončí tak, že opět usíná u mě na břiše a po nočním kojení uprostřed naší postele. Na druhou stranu to má výhodu - při kojení ho nemusím nijak přendavat, jen vytáhnu prso, napije se a hned usne a žádné dlouhé uspávání se nemusí konat.

Ráda bych se zeptala někoho fundovaného, co s tím. Mám ho trápit a naučit (jak?) na postýlku, nebo brát v potaz že je po nemoci (určitě byl v nemocnici stresován aspoň tak jako já) a učení na postýlku odložit? V tom případě na jak dlouho? Možná se taky bojí tmy, nevím, už si prostě vůbec nevím rady.

Děkuji za případné odpovědi.
Jiřina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Adika1
Nováček 7 příspěvků 17.11.02 23:10

Jiřino
asi ti neporadím. Napíšu ti, jak to bylo u nás s Adamem: Dokud jsem ho kojila (do 4m), tak samozřejmě usínal u kojení. Pak jediný způsob, jak ho uspat bylo uhoupání v náruči. Párkrát jsme ho zkusili šoupnout do postýlky, světlo rozsvícené, s tím, že by mohl usnout sám a my měli trochu klidu. Bezvýsledně!!! Tak jsme čekali do 6m, protože, jak jsme měli načteno, v této době jsou děti schopné usínat sami.To nám neprošlo!! Tak jsme zkusili tzv. uřvávací metodu. Nechat řvát a postupně prodlužovat intervaly návštěv u postýlky. Adam vydržel řvát 2 hod. Pak jsme to už nevydrželi ( asi jsme slaboši), ale ten pohled na něj byl hroznej. Vypadal příšerně nešťastně a já si připadala jako krkavčí matka. Tak jsem si řekla, že tohle již nikdy více…
Takže jsme ho nadále uspávali v náručí ( a navíc vždy usnul docela rychle, protože je za celý den hodně unavený)…a utěšovali jsme se tím, že to jednou skončí. Přece ho takhle nebudeme uspávet do 14 let :-)
A skončilo..
Před dvěmi měsíci( to mu byl 1 rok) jsme zjistili, že mu to uspávání v náruči nějak vadí a trvá dlouho než usne. Tak jsme ho dali do postýlky a on v ní usnul. Dokonce se stalo, že v ní, ale to musel být hodně hotovej :-), usnul bez naší přítomnosti. Ale to opravdu jenom párkrát..
Takže v postýlce usíná až v 1 roce a musím u něj být. Mě to, ale nevadí, protože se celou dobu než usne držíme za ruce. A to je něco tak nádherného…!
Takže jaký je závěr a moje rada: Nech všemu volný průběh. Až bude chtít spinkat v postýlce, tak tam usne. Nebudeš ho uspávat v náručí do jeho 15 let. Já vím, že by člověk chtěl mít, taky chvilku pro sebe…,ale až se Jíra začne více pohybovat a vnímat svět, tak bude více unavenější a bude rychleji usínat.
Snaž se tyto okamžiky co nejvíce užívat, už se nikdy nevrátí a ještě budeš s láskou vzpomínat na doby, kdy Jíra toužil po tom, aby jsi ho uspávala..
Přeji pevné nervy a hlavně pro Jíru hodně zdraví

 
Anonymní  18.11.02 00:52

Ahoj Jirinko,

Jak jsem psala do Vrabcackova deniku, Eden spinka v postylce bez problemu skoro od zacatku, takze nevim, jestli jsem na spravnem miste s radami. Nicmene si myslim, ze moznym duvodem muze byt Jiruv hlad. Kdyz jsem Eden dala poprve napit z lahvicky, spala jako andilek a bylo ji jedno kde /umele mlicko je totiz mnohem sytejsi a miminko ho tudiz nevyzaduje tak casto/.

Jira si uz zvykl na Tvou postel, svetlo.. atd, a bude asi dost tezke ho to odnaucit. Ja bych Ti radila zacit s tim co nejdriv, at mas potom klid. Cetla jsem, ze je dobre miminko v postylce hladit a mluvit na nej, zpivat mu, atd., coz ho uklidni a nebude uz postylku povazovat za ‚nepratelske‘ prostredi, odkud ho okamzite vytahujes jakmile zacne plakat. Muzes mu taky zkusit tam dat neco z Tveho obleceni, napr. satek, nebo plysaka co budes den nosit pod trickem, aby se nasakl Tvym pachem, na ktery si Jira zvykl ve Tve posteli a ktery mu v jeho postylce pravdepodobne chy­bi.

Ze zacatku mu nech svetlo rozsvicene nez usne, potom zhasni. Pokud se probudi, zkus to znovu za par dni / u nas to fungovalo/.

Dobra vec je taky kolotoc nad postylkou - mimco si zvykne na melodii /pres den/ a ta ho potom vecer uklidni a uspi. Dudlik a hlazeni po celicku to jeste urychli.

Preji ti pevne nervy a jako vysledek klidny spanek cele vasi rodinky!
 Dita

 
Anonymní  18.11.02 08:23

Jiřinko, je to už hodně dlouho moje tenkrát miminko ma dnes již 14 let. Je to také kluk a uspávat jsem ho musela každý den. Ale tenkrát mi někdo poradil, nebo jsem to vyčetla, že se má jemně maminčina dlaň položit od ouška přes spánkek k čelíčku miminka (prsty ruce jsou na čele miminka). Prý je na spánku nějaký bod a miminko to uklidnuje. Nehladíš ho, jenom máš dlan jemně položenou na jeho hlavičce, můžeš mu i trošku zakrýt očičko na té straně , kde tu ruku máš. Možná si zvykne tím i trošku na přítmý. U nás to pomáhalo a Miška se vždy zklidnil a pěkně usnul. Přeji Ti at se vám to podaří a nemusíte se oba trápit. Je moc krásné mít miminko. Budte moooooooc štastní a zdraví. EvaK

 
Anonymní  18.11.02 11:51

Ahoj Jiřinko,

jsou to lumpíci, viď? :) My jsme Viktorku cca od 2 týdnů večer neuspali jinak, než v náruči (cca 20 min.) a pak opatrně pokládali do postýlky, ale většinou se takovéhle „uspávání“ konalo 2× - 3×, protože se po uložení vzbudila a plakala, což znamenalo uspávání i do 23:00 - byli jsme z toho s manželem „na prášky“, bolela mne záda a měla jsem pocit, že už ji neunesu.

Ale s příchodem 3. měsíce jsem řekla dost, před spaním ji chvilku nosím, a jakmile začne zavírat očička, uložím ji do postýlky, zhasnu a chvilku hladím nad ouškem (přičemž pokračuju ve zpívání). Občas ještě vyplivne dudlíka a začne se rozčilovat, ale z postýlky ji už nevyndávám, dám jí znovu dudlíka a pokračuju v hlazení a zpívání. Pokud ho vyplivne znovu, nechám ji vztekat (i slzička ukápne) cca 5 minut, pak dodám dudlíka a hladím nad ouškem do uklidnění. Když ani to nefunguje a dudlík letí znovu, nechám ji vztekat 10 min. atd.atd. (nikdy ne déle než 15 minut). Po 3 takovýchle večerech usíná nejdéle po první pětiminutovce.

Když jsme jí nechávali rozsvíceno, koukala na hračky nad postýlkou a úplně se probudila, kdežto za tmy nevidí nic, takže usne pravděpodobně i nudou :). Důležité je opakovat naprosto stejnou proceduru každý večer (my máme koupání, papání v ložnici, trochu hraní, trochu papání, chování a šup do postýlky - celý proces nám teď zabírá cca 1,5 hod., takže Viki usíná kolem 21:15).

Stejnou proceduru opakujeme i v noci, když se vzbudí (bez toho nošení) - zjistili jsme, že to není hlad, co jí budí, ale spíš kakání nebo něco jiného. Hlady se občas vzbudí až kolem 5:00 - nají se a jde hned do postýlky a usíná max. po 2 „pětiminutovkách“. V noci vůbec nerozsvěcím.

A nevím, jestli nám taky nepomohla rada paní doktorky trochu podložit matraci pod hlavičkou, aby mimčo spalo trošku „z kopce“ (navíc to pomáhá proti větrům).

Ovšem myslím si, že každé mimi má svůj čas naučení se spaní v postýlce (my tam Viki dáváme jenom na noc, přes den spí v kočárku nebo v korbičce). Uvidíš, že jakmile se Jíra začne víc mrskat, bude unavenější a nakonec mu bude šuma*****, kde usne, hlavně, že bude moci spát :).

Přeju hodně štěstí (a trpělivosti, protože ti naši prckové jsou úžasně vynalézaví). Já jsem myslela, že se věčného uspávání nezbavíme a po 3 měsících se něco „zlomilo“ a najednou máme úžasně hodné miminko :)))

Pa, Bublina

 
Anonymní  18.11.02 13:28

můžu potvrdit. Já našeho broučka taky uspávám na ruce a čirou náhodou jsem zjistila, že když mu jemně hladím po čelíčku a zavadím o koutek očička, usíná mnohem rychleji. Snad si troufnu napsat i bleskově.
 Jana

 
naivnikacatko
Kecalka 140 příspěvků 18.11.02 19:13

ahoj jirinko :)) no ja taky nemam zadnou fundovanou radu, jen ze nase opicka taky v postylce sama neusne. uspim ji v naruci nebo v sedacce nebo v pojizdnym kosiku. tam vsude usne i behem dne - ale v postylce nikdy. ty mimca jsou stejne mazany hihi :)) jo a potvrzuju tu evinu radu - hlazeni od cela pres spanek na tvaricku ji krasne uklidnuje :))
tak spanku zdar, posledni tri dny opik v noci spinkala i ctyri hodiny v kuse, jupíííííííííí­ííííííííííííí­ííííííí :))) hihi
 kace

 
mysacek
Povídálka 28 příspěvků 18.11.02 20:25

Ahoj Jiřino, já mám 14 měsiční dceru Karolínku, narodila se 4 týdny před termínem a vážila 2,85 kg, jinak naprosto zdravé a spokojené miminko. Silnou žloutenkou jsme prošli také. Se spaním v postýlce jsme měli stejné „problémy“. Já kojila 7 měsíců a Karolínka s námi spala do 1 roku a občas k nám stále chce.I když dnes už usíná a spí ve své posteli. Jsem zastáncem toho, že člověk nemá nic lámat přes koleno. Když Karolínka na 7 měsících přestala v noci jíst, tak už ji postýlka byla těsná, takže jsme to vyřešily dospěláckou postelí, ke které manžel udělal ze dřeva ohrádku a já ji obšila molitanem. Jinak je opravdu možné, že se ti mimčo budí hladem. Mám pár rad, které jsme vyzkoušely a pomohly. Že musíš hodně pít, utčitě víš, pak existuje čaj pro kojící matky, ale co bylo nej, mám to od své gynekoložky, tak to byla šlehačka, když jsme měly mléčné krize, tak jsem během dne vypila šlehačku s mlékem. Mléka jsem neměla víc, ale bylo hustčí a sytější, takže to Karolínce stačilo a byla spokojená. Taky jsou dobré masáže teplou vodou ve sprše. Vyzkoušej a uvidíš. Doufám, že se ti to osvědčí jako mě.
Michala

 
Anonymní  18.11.02 21:01

Ahoj Míšo,
vím, že se tu teď řeší usínání miminek…já, ale prosím o radu ohledně jídla. Chci se zeptat, jak jsi zaváděla u Karolínky pevnou stravu. Mám sedmiměsíční holčičku Míšu, kterou stále kojím. Odmítá naprosto veškerou pevnou stravu včetně zeleniny, ovoce, mléčných výrobků atd. Pokud do ní mám dostat alespoň malé množství, je to se strašným řevem. Většinou jí chytne hysterický záchvat a já nevydržím a dám jí napít od sebe. Teď tedy alespoň začala pít Hamilon do kterého mixuju ovoce. Vyzkoušela jsem všemožné skupenství strany (hustší, řidší, mačkanou, mixovanou), lžičku, lahvičku, ale vše spolehlivě zklamalo. Už opravdu nevím, jak na ní. Předem díky za radu. Hanka

 
Anonymní  18.11.02 23:08

Ahoj,
ja radu teda nemam, u nas to je presne opacne, nejdriv usinal a ted je to desny problem. Mame Alexe kteremu ted bude 5 mesicu. Od narozeni krasne sam usinal v postylce, jenom jsme parkrat za vecer skocili na jeho upozorneni mu dat dudlika do pusy, protoze mu vypadl, ale to vydal jen jeden skrek, zadny plac. No a najednou, zacalo to asi pred mesicem, nedokaze usnout jinak nez u nas v posteli a to nekdy jeste jenom kdyz ho drzime za ruce. Nekdy mi usne u kojeni, coz driv nikdy nedelal. Vubec nevim proc se to zmenilo. Bylo to pro me docela narocny, protoze tak krasne usinal a ted tohle, no uz jsem si zvykla, nijak to pres koleno nelamu. Kdybych ho nechala samotnyho v postylce, tak zacne desne brecet a neni dlouho k utiseni, to za to nestoji. Tak ho radsi uspavam, jak chce on. Aspon usne rychleji a bez revu. Ted jenom doufam, ze si to zase prehodi, jak byl zvykly. Nevim co se mu stalo, mozna maji jenom nejaka obdobi, kdy se treba boji, tak ho nechci zbytecne trapit. Driv taky temer nebrecel a ted najednou si nekdy zabreci. Pritom se v jeho okoli vubec nic nezmenilo ani nema zadny spatny zazitky. Kdyby nahodou nekdo vedel cim treba muze byt takovahle zmena zpusobena, tak napiste.
Martina a Alex

 
Anonymní  19.11.02 10:08

jak to řešila Kačka s Adámkem na Rodině?
http://www.rodina.cz/…s/detail.asp?…
„Asi před měsícem nám začali potíže se spaním. Adámek se začal v noci budit. Nejdříve jen jednou, postupně zvyšoval asi až na 6-7 probuzení za noc. Kdysi stačilo jen přijít, pohladit, dát dudlík a spinkal dál. Pak už to nepomáhalo, plakal stále. Musela jsem ho tedy z postýlky zvednout, pochovat, většinou i nakojit, aby znovu usnul. Také jeho kouzelné usínání zmizelo stejně rychle, jako se to naučil (nechali jsme ho tehdy asi čtyři dny za sebou vybrečet, a po pěti minutách jsem k němu chodila, než usnul). Buď usínal u kojení, nebo u pohádky. Poslední dobou se u pohádky strašně vztekal, až jsme se občas "překřikovali“, komu bude více rozumět. Jestli mně, když čtu pohádku, nebo Adámkovi, který brečel a vzpínal se v postýlce. Pohádky šly tedy stranou a zkusili jsme opět metodu „nechat vyřvat“. Tentokrát však už bezúspěšně. Sice usnul, ale to už bylo spíše vysílením od křiku, než uklidněním, že se vždy vrátím a příjdu za ním. Svůj pláč den ode dne zesiloval, až to byl přímo hysterický řev. I švagrová a bratr se přišli jednou z horního poschodí podívat, co se to u nás děje… V noci se budil stále častěji. Obě babičky se jednomyslně shodly na tom, že má v noci hlad a nemáme se čemu divit, když je tak velké miminko kojené. Jenže my jsme si to nemysleli. Když jsem ho v noci zvedla z postýlky a pochovala, občas začal zavírat oči hned, co jsem ho přitiskla do náruče. A když jsem ho kojila, tak pořádně sát začal až tak po minutě. Jednu noc už jsem k němu šla asi po šesté a síly mě začaly opouštět. Byly asi 4 hodiny ráno. Skoky se mi sice snažil pomoci a v noci k Adamovi také vstal, ale ten plakal do té doby, než jsem stejně přišla já. Pak Skoky navrhl, abysme ho tedy vzali k nám do postele. A ejhle, ani nakojit nechtěl, usnul u nás hned a zařezával do 7 hod. Asi se sám ve svém pokojíku bojí. Zkoušeli jsme ho i otočit, na stěnu připevnili malé světýlko do zásuvky, aby neměl úplnou tmu, ale nic nepomohlo. Dopadli jsme tak, že už dvě noci spí s námi v pokoji a my se opět vyspíme. První noc byl mezi námi na posteli, ale šíře 1,4 metru není pro 2 dospělé a jedno hooooodně se roztahující miminko zrovna to nejlepší. Další noc jsme přesunuli postýlku k naší posteli, odstranili jednu bočnici a „rozšířili“ tak naši postel (pamatuji si tento tip z miminkovské diskuse, bohužel to nyní nemůžu najít, autorovi tímto posílám své díky!). Adam opět spí ve své postýlce, ale je i u nás. Určitě nechce být sám, když včera usínal, tak se občas lekl, otevřel oči, zakvičel, ale jen co mě uviděl, hned šly zase víčka dolů a spal dál. Dvě noci jsme už strávili bez častého buzení a (hlavně mého) vstávání. Nyní se probudil jen jednou, okolo 4 hod. a po nakojení spinkal zase dál. :))) Zatím nám se Skokym společné spaní nevadí, ale chceme ho postupně naučit spát samostatně."

 
Betsy
Nováček 4 příspěvky 19.11.02 10:48

Milá Jiřinko,
jsem maminka již jedenáctiměsíčního andílka s ďáblem v těle, ale i přesto si velmi živě pamatuji na problémy s usínáním, které trápí více méně snad každé novorozené miminko a jeho rodiče. Po tak dlouhé době, co máme Sárinku doma, jsem již pochopila, že někdy jsou všechny rady nanic, protože ať chceme nebo ne, tak každé mimi je osobnost. Nicméně já mám pro Tebe a Tvého Jířu možná spásnou radu, ale záleží na Tvých a ostatních příbuzných nervech.
Díky mému rychlému čtení jsem z Tvého příspěvku nevyčetla, kolik Jiříkovi teď je, ale Ty se v mém doporučení, jež je podpořeno knihou od Johnson&Johnson: „Velká kniha o matce a dítěti“ a také vlastnoručním a několika mých známých vyzkoušením , podle Jiříkovic věku najdeš.
Takže, jsou dvě možnosti, buď jste ochotni až do zhruba předškolního věku spát s děckem v posteli, pak si Jiříka k sobě berte, a nebo chcete mít manželskou postel pro sebe a Jiřík, aby měl také své snové království(což mi přijde pro všechny zúčastněné v domácnosti přirozenější), pak je jen jedna rada: Zhruba do šesti měsíců je možné, aby děcko usínalo při každovečerním kojení, nebo sání z lahvičky a po té bylo přeneseno do postýlky, ale jiné rituály, jež zaberou více jak pět minut nedoporučuji. Pokud se mu to nedaří, tak jej po nakrmení, chvilkovém pomazlení, uložit do postýlky, položit dlaň na čelíčko a palcem jemně a pomalu přejíždět přes očíčka Jiříka, přičemž se mu tak budou zavírat víčka(nic neříkat ani nevydávat jiné zvuky)-děcko se tak zklidní a až za pár dní pochopí, co se po něm chce-„zavři oči a spi“, tak brzy usne. Když se kdykoli zvečera či v noci probudí a není to na jídlo, tak jej nevyndavat z postýlky (samozřejmě, kdyby brečel bolestně, že by jej trápily třeba větry, nebo něco jiného, tak pochovat, to ano)a opět hladit palcem přes víčka. Chce to vytrvat, ale přinese to své ovoce v přípravě na nácvik samostatného usínání, které nastoupí zhruba v šesti měsících, kdy jsou děti již mentálně vyspelejší. Od šesti měsíců zaveď svoji metodu usínání a potom se podle ní striktně řiď(bude tak usínat i dopoledne a odpoledne). Jestliže se dítě nuklidní, když jej položíš do postýlky, postupuj týden podle níže uvedené taktiky-dítě se tak naučí usínat ve stejnou dobu. Brzy tak pochopí, že k němu přijdeš vždy, když pláče, ale že jej nebudeš chovat, takže nebude plakat zbytečně. Jestliže bude Jiřík po uložení do postýlky plakat, tak se k němu vrať, pohlaď jej, dej mu pusu na dobrou noc, ale neber jej do náruče, ani u něj nezůstávej dlouho. Jestliže bude znovu plakat, zavolej na něj šeptem něco uklidňujícího, ale jdi k němu až po pěti minutách. Jestliže vydrží nepřetržitě plakat pět minut, co nejrychleji a zároveň nejpříjeměji zkontroluj, zda ja vše vpořádku(pokakání , vedro, zima apod.), pohlaď jej, dej mu pusu na dobrou noc, zachumlej do přikrývky, nebo tak něco(nevím, jak doma topíte a jak je JIřík teplomilný) a pak bez váhání odejdi.Bude-li Jiřík dál plakat, zkontroluj jej krátce vždy po pěti minutách a asi po půl hodině takovýchto kontrol prodlužuj interval jednotlivých návštěv, avšak nikdy jej nenechej plakat déle jak 15 minut vcelku. To vcelku je od začátku důležité, protože děti třeba brečí dvě, tři minuty, pak jen vzlykají a po minutě se zase rozbrečí. Vzlykání se podle doktorů neurologů nepočítá za brek. Takže měř čas opravdového breku. Zní to celé možná drsně, možná komicky, že budeš za dveřmi vaší ložnice stát se stopkami-můj manžel se mi zpočátku smál, ale když vuiděl, jak se usínání naší dcerky den ode dne lepší, tak mi vysek super poklonu.Nakonec totiž každé dítě(možná, že váš Jiřík později, protože kluci jsou neurologicky citlivější) přijde na to, že to Tvé kratičké polaskání v dlouhých intervalech nestojí za všechnu tu námahu s pláčem, a bude samo spokojeně usínat. Nám se to podařilo zhruba po tom týdnu. Ale chce být skutečně nekompromisní a vydržet, protože Ti teď mohu stoprocentně zaručit, že se mu tím pláčem nic neděje, jen Tě chce dostat pod svou moc, a to se těm našim miláčkům, přiznejme si to, docela často daří.
Tak Ti držím pěsti a kdybys chtěla kdykoliv poradit či podpořit v průběhu nácviku, tak mi napiš: betsik@atlas.cz

 
Anonymní  19.11.02 12:26

Ahoj Hanko,

mne to pediatr vysvetlil tak, ze jsou dve moznosti. Uvaris zeleninu v pare /ze zacatku jsou dobre mrkev, cukety, proste to, co je nasladle a jemne, nema moc silnou chut a nehrozi u toho alergie/. Potom oddelis vyvar od zeleniny a :

Bud zacnes hned mixovat /cim dal husteji a redit mlickem/ a zkusit davat na lzicce /ze zacatku jen jednu ci dve, postupne zvysovat/ a potom hned nakojit. Pokud mimco odmitne, zkusit to za tyden. Ale jak vidim, prave tohle u vas nefunguje… :((

Nebo: / a to se u nas osvedcuje/ zacit davat vyvar do lahvicky misto vody, stejne jak to delas s ovocem, a az si miminko na chut zvykne, zacit mu do lahvicky davat postupne jednu, dve… atd lzicky rozmixovane zeleniny /mnozstvi zeleniny odectes od mnozstvi mlicka v prasku aby to nebylo moc huste/. Postupne se z toho stane cim dal hustsi polivka / cim dal vic zeleniny/ a potom muzes zacit davat na lzicce.

Je pry dobre zkouset vzdy jen jeden druh zeleniny, az si miminko zvykne, muzes jich davat do vyvaru vic. Tim zjistis, co ji treba nechutna. Ja to delam tak, ze stridam zeleninu kazdy tyden.

Co se tyce organizace jidelnicku, zeleninu davas ze zacatku v poledne, potom v poledne a vecer.

Docela me poucil i clanek na e-mimcu o prechodu na pevnou stravu, je tam spousta dobrych napadu.

Preji Ti pevne nervy a hodne uspechu!!!
Dita

 
Anonymní  19.11.02 18:03

Ahoj,
mám 4-letou berušku Marušku, kterou jsem od narození uspávala v náručí nebo mi usnula při kojení u nás v posteli. Já bych ti poradila, aby jsi se mu přizpůsobila, protože tak je nejspokojenější a nepláče. Já sama jsem Marušku chovala skoro pořád, protože tak byla nejspokojenější a já taky. Četla jsem v jedné knize /a naprosto s tím souhlasím/, že děti, které rodiče nechávají brečet, časem plakat přestanou, ale není to proto, že by chtěli být hodné, ale protože se smíří s tím, že stejně nikdo nepřijde.
 Líba

 
Anonymní  19.11.02 21:49

Ahoj Jiřinko!
Naši sousedi mají čtyři děti. Nejmladšímu chlapečkovi jsou tři roky a je to moc chytrý a šikovný kluk. Minulý týden jsem tuhle sousedku potkala, právě když se chystala odvézt dětskou postýlku z domu. A ona mi povídá - Dáváme pryč postýlku, stejně nám byla na nic, jsou mu tři roky a ani jednou v ní nespal! Pořád byl s námi v posteli.
Tak si myslím, že jako maminka čtyř dětí o dětském spaní něco ví.
Já osobně bych miminko taky moc plakat nenechávala, přece jenom, do hlavy mu nevidíš a nevíš, jak mu je, třeba ho opravdu něco trápí.
Moc zdravím Tebe i Jíru a držím palce, ať všechno v pohodě zvládnete.
 Lenka

 
Anonymní  20.11.02 09:33

Ahoj Dito,
urcite zkusim tve rady. Clanek na e-mimcu o prechodu na pevnou stravu jsem cetla taky, ale podle toho se mi moc nedari. Diky moc. Hanka

 
Anonymní  22.11.02 20:31

Tak vás zdraví Jírova maminka Jiřina :o))

Děkujeme za rady, upřímně řečeno, než jsem si stihla všechny přečíst, je všechno jinak. Jednou jsem Jíru zkusmo po večerním kojení položila do postýlky (na bříško) - a ejhle - tři čtyři minutky pofňukával a usnul. Pak se po 4 hod. vzbudil na kojení a opět usnul v postýlce. Totéž se opakovalo po dalších 3 hodinách a pak už bylo ráno. Tak nevím co zabralo, ale problém je vyřešen :o))

Jinak ještě shrnu jak jsem postupovala:
1. den: nakojila jsem Jíru a uložila v mojí posteli (na bříško - na zádech se hrozně mele a mrská ručičkama i když mu je zastrčím). Cca 15 minut se vztekal a pofňukával, tak jsem ležela vedle něj, nemluvila na něj, nezvedala a občas pohladila. Nakonec usnul.
2. den: totéž, akorát se vztekal trošku déle
3. den: zabalila jsem ho do spacího fusáčku a nakojila u sebe v posteli. Pak jsem ho i se spacáčkem odložila na bříšku do postýlky. Chvilku kňučel, dvacetkrát přetočil hlavičku z jedné tvářičky na druhou a usnul.
4. den: totéž, fňukal a cca po 10 min. usnul.
5. den: po uložení se chvilku mlel, přetáčel hlavičku než našel ideální polohu a bez fňukání usnul. Vzbudil se na krmení po rekordních 5 a půl hodinách a pak spal další 4 hodiny.

Tak nevím, snad to pochopil co se po něm chce. Teď mi zase pro změnu vříská v kočárku - jak si zvykl spát na bříšku tak nechce být na zádech a v kočárku to na bříšku nejde - ale to zatím neřeším, je pořád hnusně, takže ven moc nechodíme.

Jinak ještě bych chtěla upřesnit - nevím, jestli jsem se špatně vyjádřila, ale můj problém nebyl, že se budí, ale že ho postýlka rozčiluje a nechce v ní usínat. Jinde mi spal docela dobře. Takže rady že má hlad nebo mu moje mlíko nestačí byly naprosto o něčem jiném. Rady jak hodně pít a vařit si čaj pro kojící matky samozřejmě dodržuju a tak ze mně mlíko stále teče a zaručeně ho má Jíra dost.
A ještě jedno doplnění - za 14 dní budou Jírovi 3 měsíce.

Mějte se fajn a díky všem za snahu :o))
AHoj Jiřina a spinkající (i nadále?) Jíra

 
folyovka
Povídálka 12 příspěvků 24.11.02 11:06

Milá Jiřinko nějak jsem nepostřehla kolik tvému vrabečkovi vlastně je.Já sama jsem začala s uspáváním v postýlce nedávno.Tomáškovi je 14 týdnů a asi od 13 týdne usína ve své postílce.Do té doby usínal se mnou v posteli při kojení.Já jsem při tom pozorovala po očku televizi jen se stlumeným hlasem.Potom,když usnul nechla jsem ho tam do té doby než jsem šla spát.POtom jsem ho přenesla do posýlky kde spal do prvního kojení tj.02:00h.Potom už jsem ho měla u sebe až do rána,ale to jen proto,že jsem u kojení usla a Tom taky.S uspáváním v postýlce se má začít od tří měsíců má mít pravidelný večerní režim.My v 18:15 koupeme v 18:30 papáme v mojí posteli u toho většinou usneme a vzbudíme se asi v sedm.Pak říháme a rázem i procitáme.Do púl osmé se dojídáme popř.přebalujem a o půl jsme už většinou unaveni.Tak pokládáme do postýlky.Někdy to je s pláčem jindy usne hned.Kdzž pláče nejdu za ním hned,ale asi za 5min.Jen ho pohladím nic u toho neříkám dám mu dudlíček akdyž pláče moc dávám mu pusinky a hladím ho to většinou zabere hned a pak následuje tupý pohled do nikam a spánek.Při nočním kojení se snažím neusnout a vracím ho do postýlky.Někdy musím k plačícímu Tomáškovi i víckrát,ale víc než půl hodiny to netrvá.Chci podotknout,že když byl Tom nemocný spával se mnou.A potom jsem znovu začala dávat do postýlky.Všechno musí jít pomalu a postupně.Ať si zvykne na každodenní ritual.Ještě musím podotknout,že mu nechávám zapnutou tv jen obraz bez zvuku místo lampičky kterou má nad postýlkou a ruší ho.Mimi musí vědět,že není samo a opuštěno.Nechávám proto otevřené i dveře.Přeju Vám hodně štěstí.Jana

Vložit nový komentář