Prostě to tak mělo být I

Heero  Vydáno: 24.02.15

Považuji se za celkem realistického člověka, mám potřebu mít většinu věcí pod kontrolou a plánovat, ale za posledních deset měsíců se stalo tolik věcí, že si začínám říkat, že se vše děje z nějakého důvodu, že to tak prostě má být, aby nás to v životě posunulo o kus dál, i když by nás to ani ve snu nenapadlo.

Na to, jak jsem plánovací, jsem byla dostatečně rozumná, aby mě nenapadlo si plánovat, kdy otěhotním, jak bude těhotenství probíhat, jak porodím, co budu dělat s miminkem… Vlastně jsem přistoupila na to, že to příroda nějak zařídí a vše dopadne, jak má, já si tak akorát můžu přát bezproblémové těhotenství a zdravé dítě. Možná mi tahle filozofie ušetřila spoustu trápení a nejeden psychický kolaps.

Při nalévání přípitku na Nový rok 2014 jsem svou skleničku přelila a jen z žertu k manželovi pronesla: „Letos budou křtiny.“ Dohodli jsme se, že až doberu platíčko, antikoncepci vysadím. Načetla jsem toho dost, abych věděla, že srovnání hormonální hladiny může trvat klidně rok, nepočítali jsme s tím, že bych otěhotněla dřív jak za půl roku. Ale samozřejmě asi jako každá, která si miminko přeje a vysadila HA, jsem se zprvu kontrolovala a hlídala menstruaci. Přišla poprvé, přišla podruhé. Možná bych s napětím čekala na další a pak byla zklamaná, kdyby se situace u nás nezměnila.

Žijeme v rodinném domě s manželovými rodiči a jeho bratrem (další jezdí na víkendy). Ač je to barák poměrně velký a každý má své pokoje, při plném obsazení osmi lidmi přece jen o někoho neustále zakopáváte. Zvlášť, když nevhodně zvolená dispozice neumožnila jiné řešení než naši kuchyň umístit do pokoje jednoho ze švagrů. On s tím dříve problém neměl, vždy tvrdil, že tady nehodlá žít a neměl potřebu si svůj pokoj zařizovat až na gauč a televizi, většinu času trávil u přítelkyň. Během následujícího měsíce však s novou přítelkyní přišel i nápad si to u něj zútulnit a bylo jasné, že zde začne trávit více času (a lezte mu do pokoje večer, když máte hlad a jídlo je v ledničce).

Již předtím jsme věděli, že žít zde i s dítětem bude problematické, ale za takové situace jsem si to už vůbec neuměla představit. Manžel mě uklidňoval, že to začne řešit, až budeme dítě čekat, že nyní je dostatek času. Věřila jsem mu a neřešila to, vždyť kdo ví, kdy se zadaří.

Ten měsíc měla perioda již zpoždění. Však se ale nic neděje, než se cykly srovnají, četla jsem, že to trvá. Přišla v den, kdy odešel můj chlupatý přítel. Možná si teď někdo zaklepe na čelo, ale pro mě to byl báječný zvířecí parťák. Jeden den vedle mě poskakoval a chtěl se mazlit, říkala jsem mu, jaký to je mamánek, když leze jen za mnou, druhý den prostě nebyl. Z ničeho nic, byl mu teprve rok. To datum jsem si už víckrát připomínat nechtěla, paradoxně se ale na něj ptali všichni lékaři: „Poslední menstruace?“

Že jsem asi těhotná, jsem si uvědomila během první zkoušky, kterých jsem měla v létě požehnaně. Ani nevím proč, ale s testem jsem v klidu počkala do druhého dne ráno, kdy se krásně ukázaly dvě čárky. Představovala jsem si tenhle den, jak budu šťastná, poběžím za manželem, budeme se společně těšit. Já ale byla zmatená. Ano, byla jsem ráda, ale… najednou pocit strachu, jak to tady zvládneme, pocit zodpovědnosti.

Dneska se za to stydím: vždyť kolik lidí se (marně) snaží i roky a já byla „v tom“ během tří měsíců!

Postupně ale zmatek přešel a s manželem jsme se těšili, měli jsme své sladké tajemství. Nyní bylo potřeba sehnat nového gynekologa. Od dosavadní jsem plánovala odejít ve chvíli, kdy zjistím, že jsem těhotná. Neuměla jsem si představit, že bych k ní chodila do poradny, když se její sestra nerozpakuje kouřit v ordinaci a já pak po každé návštěvě smrděla, jako bych strávila několik hodin v hospodě. To, že nedisponovala ultrazvukem, byla už maličkost - do té doby jsem ho nepotřebovala.

Manžel mě přesvědčil, abych se objednala do stejného zařízení, kam chodí i jeho máma. Nikdy by mě nenapadlo tam zajít, ale když jsem chtěla, aby bylo o mě a dítě dobře postaráno, byla to správná volba. Dokonce mi ani nevadilo, když mě objednali k muži (do té doby jsem upřednostňovala pouze lékařku).

Večer před návštěvou doktora jsem poprosila svého muže, zda by, až ostatním řekneme, že čekáme rodinu, nezačal řešit naši bytovou situaci. Tu tam byly všechny předchozí sliby, podrážděně reagoval, že nic řešit nebude, když ani neví, jestli se naše dítě narodí. Krve by se ve mně nedořezal. Tohle nebylo to těšení se, co jsem si přála. Tohle byla naprostá podpásovka pro hormony zmítanou těhuli - brala jsem to, jako že nás nechce.

Já šla spát v slzách a s pocitem, co s námi bude, jak se asi zvládnu postarat o sebe a dítě, ale s přesvědčením, že ho pryč nedám. Manžel poprvé po pěti letech strávil noc na gauči.

Doktor potvrdil, že jsem šestém týdnu, ale rovnou mi řekl, že pro nadmíru povinností prenatální péči nedělá, že mě bude muset přepustit jinému lékaři. Co mi blesklo hlavou? Zase někdo nový, před kým roztahovat nohy? Ach jo… Volbu jsem nechala naprosto na sestřičce a jen se zeptala, zda je dobrý. „Myslím, že budete velmi spokojená.“

Nemýlila se. Takového doktora by si přála každá: milý, vždy usměvavý, zajímá se o pacientku, ochotný, člověk schopný uklidnit pouze tónem hlasu. Každá poradna byla spíš za odměnu. Na to, že jsem dříve návštěvu gynekologie přirovnávala k zubaři, co se týče oblíbenosti, opravdu obrat o 180 stupňů.

Miminku v bříšku se po celou dobu dařilo, bylo v pořádku a výsledky vždycky dle tabulek. Místo, abych byla za toto vděčná, skučela jsem, jak je těhotenství hrozné. Sice se mi nevyhnula v prvním trimestru „celodenní kocovina“ (nechápu, jak jsem v takovém stavu zvládla všechny zkoušky a ještě v tak, aby to na mě nikdo nepoznal), brzy mě začala pálit žáha. Rostoucí bříško vyřazovalo postupně všechny kalhoty z šatníku. Byla jsem unavená, ale když si to vezmu dnes z druhé strany, nebylo to tak hrozné.

Vážně jsem si neuměla představit, že by mi bříško mohlo chybět. Tvrdila jsem, že tohle je jistě poslední dítě, co přivedu na svět…

Největší starost nastala ohledně porodnice. Byla jsem rozhodnutá nerodit v Praze, nechtěla jsem žádnou „továrnu na děti“. Přála jsem si menší porodnici s příjemným personálem, pokud možno co nejpřirozenější porod s PA. Manžel dlouhou dobu tvrdil, že by byla ale lepší Praha, v případě komplikací stejně všechny děti vozí do Motola. Žádné komplikace jsem si nepřipouštěla, nemožnost zaregistrovat se v Podolí rozhodla, že jsem hledala něco menšího ve Středočeském kraji.

Našla jsem si, že můj gynekolog rodí v Příbrami, ale to je od nás vážně z ruky. V příjemné dojezdové vzdálenosti a s dobrými recenzemi jsem našla Neratovice. I předporodní kurzy přesvědčily manžela, že nejsem cvok a respektoval moji volbu.

Jediné, co mu zůstalo, byl názor, že jsem děsná bolístka a bez epidurálu neporodím.

Při druhé návštěvě porodnice jsem zjistila, že bylo oddělení uzavřeno, ale rekonstrukce měla skončit ještě před mým TP. Nijak jsem se neznervózňovala, doktorka mi říkala, že bych ani neměla. Byla jsem přesvědčená, že vše dopadne, jak má, jen jsem si myslela, že to bude v Neratovicích, ale pro strýčka příhodu jsem přece jen koukla na hodnocení příbramské porodnice a jen tak mimochodem je přečetla manželovi. Jen se zeptal, zda nechci zavolat svému doktorovi, ale tvrdila jsem, že za prvé nemám telefon a za druhé je to pitomost.

Na posledním monitoru tři dny před TP sem se však dozvěděla, že oddělení se určitě ještě neotevře a že musíme do jiné porodnice. Celých těch dvacet minut jsem na manželově tváři viděla, jak vymýšlí, kam pojedeme.

Jen jsme odešli z porodnice, vnucoval mi telefon, ať ihned zavolám do Příbrami, že se musím registrovat. Samozřejmě jsem z nervů už plakala (kromě porodnice jsem se stresovala především z pořizování výbavy, protože manžel měl zpoždění ve výrobě postýlky - „na všechno mám ještě čas, rodíš až za pár dní“).

Řekla jsem, že zavolám až z domova, až se uklidním. „To budou ale tři hodiny odpoledne a to už tam nemusí pracovat.“ Už klidněji jsem muži vysvětlila, že v porodnici jistě pracují celý den, že to ve tři nezabalí a nejdou domů. :-)

Na příjmu vzal telefon, světe div se, můj gynekolog. Uklidnil mě, že se nic neděje, že o situaci v Neratovicích ví, ale že vážně není problém přijet tam. Jen že mi doporučuje, abych se do dvou, tří dnů stavila na vyplnění formalit.

No, jeli jsme tam právě za dva dny, ale už rovnou rodit. To si ale nechám až na příště, bylo by to už vážně dlouhé.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.1 bodů
 Váš příspěvek
 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 24.02.15 07:27

Super deníček a moc se těším na pokračování. Miminku přeji hodně štěstí a tobě ať se daří.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24108 příspěvků 24.02.15 08:31

Moc hezky napsane, tesim se na pokracovani.. :srdce:
Jen uprimne, tvuj manzel v nekterych pasazich :roll: :roll: :roll:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 24.02.15 11:56

Na mě deníček působil od počátku jako že mám čekat něco hrozného, smutného. Nevím proč. Četla jsem ho s napětím a bála jsem se. Tak doufám, že jsem si ty řádky jen špatně vyložila a vše je v pořádku.

 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 24.02.15 12:54

@Izzz taky to tak na me pusobi i dle toho nadpisu. Snad je vse v poradku a doufam v brzke pokracovani.

 
jita22
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 3 inzeráty 24.02.15 14:31

Hezke, napinave, ale jak je to s tím bydlením? To bude také priste? :)

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 24.02.15 15:47

@Izzz také to na mě přesně tak působilo :) ale vypadá to že snad opravdu je vše OK :)

Jinak s tím bydlením to máme skoro stejné :D také žijeme u otce přítele a jeho babičky v RD, ale naštěstí už zařizujeme koupi bytu :) Tak snad do porodu budeme bydlet sami :D

 
24Martina
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 24.02.15 21:05

Taky už se těšim na pokračování :).S tou doktorkou jak sestra klidně kouří-připomnělo mi to mojí dr.od které jsem také hned jak jsem zjistila těhotenství utekla pryč. Nebylo to náhodou na poliklinice Vinohrady?

 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 24.02.15 22:59

Jsem zvědavá na pokračování.
S manželem jsem v těhotenství měla podobnou zkušenost - nic neřešil, na všechno měl spoustu času. Prostě zralý na pár facek, i když alespoň to bydlení jsme měli vyřešené už delší dobu.
Doufám, že se to u vás po porodu zlomilo a tatínek funguje :-)

 
Pavlix
Ukecaná baba ;) 1536 příspěvků 24.02.15 23:54

@24Martina Presne to me pri cteni taky napadlo :lol:

 
Danka N.
Povídálka 15 příspěvků 9 inzerátů 25.02.15 12:51

Napínavé, jsem zvědavá, jestli manžel stihnul postýlku :-D

 
modrasek13
Zasloužilá kecalka 867 příspěvků 26.02.15 10:31

Krásně napsané, hořím zvědavostí, jak to bylo dál :)

 
24Martina
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 26.02.15 12:47

Pavlix - Že by dr. Vajčnerová? :roll:

Příspěvek upraven 26.02.15 v 12:51

 
24Martina
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 26.02.15 12:51

@Pavlix že by dr. Vajčnerová? :roll:

 
Pavlix
Ukecaná baba ;) 1536 příspěvků 26.02.15 14:53

@24Martina Presne :lol: Uz jsem zbehla jinam. Dostaval me taky ten kulaty odpadkovy kos, ktery mela moje babicka pred 30 lety :D

 
Heero
Povídálka 21 příspěvků 15.03.15 22:02

Nemusíte se bát, nic zlého se nám nepřihodilo, již jsem odeslala nový deníček, kde bude i nadpis vysvětlen :-) Děkuji za reakce.
A ano, původní doktorku jste uhodly. Jsem docela ráda, že nejsem jediná, kdo s tím měl problém, ale zase je příjemné zjistit, že jich snad není víc..
Bohužel, bydlení vyřešeno není a jen tak nebude. Jedno řešení se v budoucnu nabízí, ale protože to asi nebude nejpříjemnější, zatím na to nemyslím. Teď je prioritou miminko :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele