Průběh mého těhotenství

atanas  Vydáno: 29.09.12

S přítelem jsem začala chodit v červnu 2010, nyní máme 8měsíční dcerku a krásné chvilky, ale až teď, když je moje dcerunka na světě. A také od chvíle, kdy moje sestra otěhotněla.

můj pupík

Myslela jsem si, že moje jediná sestra, které jsem se mohla vždy svěřit, bude moc ráda, že bude teta, ale nebyla, ani trochu. Půl roku před tím, než jsem zjistila, že čekám děťátko. Umřela mi babička, babička, která mě s mojí mamkou vychovala, tedy nejbližší člověk. Mamka se totálně psychicky zhroutila. Bydlím s partnerem asi 50 km od mamky, sestra 350 km. Když jsem mamce oznámila, že bude babička, byla zrovna v nemocnici, ale byla moc ráda, plakala štěstím, pak se to dozvěděla sestra a já jsem si myslela, že to vše co prožívám, jak ve mně ten špuntík rostl, bude prožívat se mnou. Ne nebylo to tak. Sestra si přála miminko první, nedařilo se a tak s manželem požádali o adopci. Ta docela vycházela, já jsem jí stále říkala, že vlastní je vlastní, ale umělé oplodnění nepřipadalo v úvahu, měli utkvělé představy o tom jak je to nepřírodní a nepřirozené.

Ale abych navázala, zasypávala mě emailami o adopčátku a jak ona je světice a já ta špatná, nezajímalo ji, jak mé těhotenství probíhá, jen stále opakovala, že není důležité dítě porodit, kojit, ale vychovat. Trápila jsem se, v každé větě bylo pouze plno výčitek, bolestivých narážek, říkala, jak jí je jedno, jestli bude teta, jak nedokáže mít to malé ráda, jak mi závidí, jaký jsem srab, že chci epidural. Plakávala jsem každý den, sestra mě nechtěla ani vidět, až asi v 8 mi týdnech a pak až ve 36. týdnu. Dítě mít mohla, ale nechtěla podstoupit hormonální léčbu a posléze umělé otěhotnění.

V mamce jsem oporu také neměla, neustálé telefonáty byly plné depresí a pláče, pobytů v nemocnici a hysterie. Celé těhotenství jsem řešila jen záchvaty mamky a nezájem sestry. Po porodu jsem byla sama jen já a moje mimuško. V tomto krušném období jsem ale měla oporu v mém mužíčkovi, díky němuž jsem zvládla vše ukázkově a šel i k porodu. Moc ho miluji a jsem nesmírně šťastná, že mám takového muže. Porodila jsem v lednu 2012 a sestra začala několik málo měsíců před mým porodem brát hormony a v únoru 2012 zjistila, že čeká mimi. Teď mi stále píše, jak je to krásné mít miminko v bříšku, jak kope. Teď to je krásné, ale když se to dělo mě, nebylo to důležité a mě to zajímat musí. Někdy si říkám, odpustit či ne, toť otázka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 29.09.12 09:12

:roll: asi bych odpustila, ale nezapomněla :roll:

 
Elin29
Kecalka 216 příspěvků 29.09.12 09:56

No tak schválně jaká bude tvoje povedená sestřička hrdinka u porodu a dá to bez toho epidurálu.. :roll:..jinak milé sestřičce bych od plic řekla co si myslím o jejím hnusném chování vůči tobě a to ještě v době těhotenství kdy je žena nejzranitelněj­ší..to od ní byl fakt hnus.. :cert:..a dokud by se mi upřímně neomluvila a nelitovala by svého chování, tak bych s ní přerušila veškeré styky..já jsem taková razantní ale každý takový není..tobě i holčičce přeji hodně štěstíčka a radosti.. :kytka: :mavam:

 
melounek00
Kecalka 262 příspěvků 29.09.12 10:57

Naprosto souhlasím s @Elin29 já bych to udělal přesně tak jak píše..od sestry to tedy vůbec nebylo hezké..já bych to jen tak nepřešla…

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 29.09.12 11:10

Asi dobré se sestrou promluvit o tom, co tě mrzelo a mrzí, jinak to bude mezi vámi stále viset. její chování považuju za pochopitelné, ale nepřijatelné :nevim:

 
mončís  29.09.12 11:59

Neodpustila bych… protože bych viděla jakej člověk se z ní vyklubal!

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 29.09.12 12:10

Určitě odpustit, závist je hrozná a sestra toho určitě lituje :hug:

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 29.09.12 12:38

Třeba jí v době její snahy o adopci zase chyběla tvá podpora :nevim:
promluvte si o tom, třeba to vše prožívala prostě jinak a neuvědomila si, jak tím ubližuje…stejně jako jsi mohla ubližovat i ty. Přeji at se to podaří mezi vámi vyjasnit :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 29.09.12 13:33

Zavist je hrozna vlastnost, zrejme ji tva sestra mela az moc v sobe…
urcite si casem budete rozumet, protoze vas spoji deti a kdyz ne, tak alespon vis, ze ti za to nestoji ;) ;) ;)

 
xpisk03  29.09.12 14:48

Souhlasím s @Elin29 . odpustila bych ji, ale až se omluví, ne to jen tak promlčet!!!

 
Tessie_J  29.09.12 15:08

Ach jo, to hle je složitý, člověk „odpustí“, ale nezapomíná a bolí to pořád, zvlášť od vlastní rodiny. Já bych se neubránila několika větám k jejímu chování vůči tobě a co vlastně od tebe teď očekává. :nevim:

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 29.09.12 15:15

Já bych dělala jen to co ona Tobě aby si uvědomila jaké to je…nezájem…myslím jsi že jí to pak docvakne a když se přijde omluvit jak se chovala tak pak bych se pak s ní nějak kontaktovala ale každopádně bych jí nechala vydusit protože je sobecká..vše nejlepší k holčičce :kytka:

Příspěvek upraven 29.09.12 v 15:16

 
atanas
Povídálka 33 příspěvků 29.09.12 15:27

Děkuji všem za reakce…jen bych chtěla říct, že jsem několikrát načala tohle téma, ale moje sestra si je jistá, že to mi přece nemohlo ublížit a nemá se za co omlouvat…já ji v adopci podporovala na 1000%,přála jsem jí aby dostala miminečko. Jen jediné co jsem jí řekla a sestra to brala jako velké ublížení,,že vlastní je vlastní a, že bych pro to udělala vše. Tím myslím, umělé oplodnění…pak bych teprve uvažovala o adopci…sestra umělé oplodnění neuznává…tudíš tuhle možnost by nikdy nepodstoupila.

 
pavlinka77
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 29.09.12 22:02

Asi bych odpustila, ale nikdy nezapomněla :-( Nějak to neumím a už vůbec, když mi ublíží blízký člověk.
Asi bych jí taky napsala, že mě to nezajímá, aby věděla jaké to je :-(
Já jsem se snažila o miminko dva roky a všechny moje kamarádky mezitím stačili otěhotnět a porodit a nikdy by mě nenapadlo být na ně nepříjemná nebo jim to vyčítat a už vůbec se jim vyhýbat :-)

 
Verunecka289
Závislačka 2775 příspěvků 28.10.12 12:11

No těžko říct ale pokud si myslí že se nemá za co omlouvat tak asi není v pořádku ale asi bych neodpouštěla myslím že se to ani odpustit nedá :nevim:

 
tea11
Povídálka 17 příspěvků 29.10.12 08:51

Já maličko Tvou sestru chápu..moje mladší sestra otěhotněla neplánovaně chvilinku přede mnou…tou dobou jsme my s přítelem už byli neštastní z toho, že nám to pořád nešlo, pokoušeli jsme se o mimi přes rok, takže to pro mě taky nebylo moc veselé, když mi sestra oznámila, že budu teta…nicméně já jí narozdíl od Tvé sestry řekla, že jí to moc přeju, ale at se nezlobí, pokud s ní nebudu chtít probírat plenky atd, ale že mě moc trápí, že k nám mimčo nechce…no a za dva týdny jsem měla pozitivní test :lol: ted máme obě před porodem a užíváme si to…ale pokud Tvá sestra není schopna uznat, že se chovala nevhodně, i když měla trápení, nevím zda bych odpustila :nevim:

Vložit nový komentář