První a druhý porod

aaaaja  Vydáno: 03.09.11

Mé dva porody aneb jak jsem podruhé čekala podobný zážitek a bylo to úplně jiné a mnohem víc v pohodě. První dcera se nám narodila začátkem června roku 2009. 3 dny před termínem jsme s manželem po obědě dospávali oslavu u kamarádů z předchozího dne a tak nějak došlo i na milování. Pak jsem se začala cítit divně, myslela jsem že to jsou poslíčci, dala jsem si vanu, jestli to přejde a ono to nepřešlo, ale žádná hrůza, ještě jsem udělala koláč ke svačině, ale pak jsme se rozhodli jet se radši podívat do porodnice.

Tam mě prohlédli a že si nás tam nechají. Manžel jel ještě koupit nějaké drobnosti, mně dali klystýr (nevadilo mi to a ani to nebolelo) a šla jsem na pokoj, kde byl gauč, balon a tak. Byli jsme tam s manželem, že začátku plní humoru, jen mi občas udělali monitor. Pak už to začalo být silnější, kroutila jsem se, popocházela(a nadávala), a tak jsme se domluvili s PA, že mi napustí vanu. Tam jsem se naložila snad na dvě hodiny, ze začátku to povolilo, pak už to byla síla, měla jsem pocit, že tu vanu rozkopu a nakonec jsem se při kontrakcích i potápěla, a to byl hodně silný zážitek, cítila jsem spojení s miminkem a dostávala jsem se jakoby do jiného světa. PA přicházela jen zkontrolovat ozvy.

Pak mě na chvíli vyndali z vany, moc už jsem nevnímala, manžel mě dával napít, chvilkami držel monitor na ozvy, pak už i kyslík. Křikla jsem, že už mě to nutí tlačit. Následně jsem se, nevím jak (ale prý jsem tam došla), dostala na sál, kde jsem měla tlačit, ale už to moc nešlo, dostala jsem trochu oxytocinu a za chvíli strašná úleva a najednou se mi něco hrabalo na břiše a PA volá, že máme dceru. Probrala jsem se z mrákot a objímala ji a byli jsme dost překvapení, protože ačkoliv jsme pohlaví nevěděli, tak všichni tipovali kluka. Pak měl následovat porod placenty, ale té se nechtělo ven a doktorka s ní dost bojovala a ztratila jsem hodně krve, ale moc jsem to nevnímala, jen tu chvíli, kdy byl manžel s malou na zvážení a oblečení. Ani šití po nástřihu (který mi dělali v kontrakci a byl nebolestivý) jsem moc necítila.

Malá zkoušela sát a myslím že se jí to trochu dařilo. Pak jsme si malou vyžádali nechat u sebe a zůstali všichni spolu ty dvě povinné hodiny na sále, já v naprosté euforii, jak kdyby mě někdo opil… že klidně hned další dítě a tak. Psali jsme zprávy a užívali si to. Když jsem pak měla vstát z křesla, tak jsem omdlela (kvůli ztrátě té krve) a manžel mě v podstatě ze sálu odnesl, na pokoj jsem jela na vozíčku. Dost jsem krvácela a ráno mi ještě dělali revizi dělohy pod narkózou (nebolí to), protože mi tam kus placenty zůstal (nebo prý možná nějaká druhotná). Kromě toho, že jsem byla vyřízená z té ztráty krve a dostávala se z toho několik dní, to byl úžasně silný a emotivní zážitek a celkem splnil mé představy o přirozeném porodu.

Druhé mimi jsme čekali letos začátkem července, když mi gynekoložka ve 38. tt řekla, že to může být prakticky kdykoli, tak já bláhová to čekala každou hodinou a nakonec se tak stalo až za 3 dny, před termínem. Skoro každou noc, v těch posledních dnech, jsem vzpomínala na první porod a prožívala ho znovu a těšila se a taky se bála. Opět jsme přírodě trochu pomohli. 1. 7. jsem měla narozeniny a byl pátek a tak si s manželem říkáme - dneska by to šlo… No a kolem 4. odpoledne jsem měla pocit, že rodím a tak po vaně, ve které to nepřešlo, jsme jeli do porodnice (měla jsem přijet dřív, protože jsem měla pozitivního streptokoka, tak aby mi dali antibiotika).

V porodnici panoval klid, nález skoro žádný, tak diskutovali, jestli si nás tam mají nechat nebo ne, nakonec nás poslali domů (i když p. doktorka říkala: „ta se vrátí“). Babičku, co hlídala malou, jsme zase odvezli domů, udělali si dobrou večeři, pak jsem se vykoupala s malou (hrály jsme si ve vaně s kachničkami, bavily se, prostě pohoda, i když bolesti jsem trochu měla). Dcerku jsem uspala a pak to začalo být trochu víc zajímavé, ale pořád takové menstruační bolesti, ale přicházelo to ve vlnách. Když to bolelo, tak jsem chtěla už jet, když to přešlo, tak jsem si říkala, že plaším. Okolo 10. večer jsme volali hlídací babičku a vyrazili směr porodnice. Trochu jsem si ze srandy povzdechla, že miminko k narozeninám už mít nebudu.

Zaparkovali jsme u druhého vchodu do nemocnice, ale ten byl zavřený, manžel chtěl přejet, ale já říkám, projdeme se, když už tak už, přece zase nepojedeme domů :) Takže ještě trochu noční procházka a pak schody do třetího patra, kde je porodnice. Tam byl nález asi na 6 cm, převlékla jsem se a při monitoru se mi snažili napíchnout žílu na antibiotika, ale nemohli ji najít a podařilo se to skoro v 11. Pak mě uložili na postel vedle vyšetřovny a zavolali manžela a prý pokud porodím dneska, tak mi už dnešek budou počítat. Cože? To si děláte srandu? Jako za hodinu? Vždyť to ještě moc nebolí, ale za minutku to začalo a manžel se mezi kontrakcemi převlékal do toho slušivého úborku. Asi třetí kontrakce strašně bolela a najednou horko a mokro a říkám: „voda“. Manžel mi nechápavě podává pití… Pak jsem se postavila a hrčela ze mně voda. Na další kontrakce mi PA poradila prodýchávat je rychlým psím dýcháním, opravdu to zabralo, asi po třetí cítím nutkání tlačit a PA volá že jdeme na sál.

Došla jsem tam mezi kontrakcemi úplně v pohodě a pak asi na druhou byla malá na světě. A opět se ozvalo: „máte holčičku“ a já cítila teplé tělíčko na mém břiše. Bylo půl 12. v noci, takže se mi stihla narodit jako dárek k narozeninám :) A máme datum narození stejné. Pak nastal opět jako při prvním porodu boj s placentou a mně to bylo skoro jedno, protože jsem si držela svoje miminko, které mě opustilo jen na chviličku, když ho vedle mne vážili a ošetřovali. Pak jsem jí dala cucat a ona mě vydržela oblizovat celé ty dvě hodiny na sále. Placentu nakonec p. doktorka „vyhrábla“ rukou, což nebylo zrovna příjemné, ale za chvíli bylo po všem (šití bylo jen dva stehy) a my si mohli v klidu užívat s miminkem.

Měla jsem trochu takový pocit, že jsem si miminko ani pořádně nezasloužila, protože to bylo tak rychlé a bolelo jen tak krátce. Kdybych to byla bývala věděla, tak bych se vůbec nebála. Ale opět jsem měla moc příjemný pocit, že se porod obešel bez všelijakých zásahů a porodila jsem celkem přirozeně. Jen bych příště (pokud nějaké bude :)) nechala placentě víc času, protože věřím, že by se odloučila sama a bez toho, aby ji ze mě někdo páčil.

Miminko bylo se mnou hned na pokoji a manžel se vrátil domů asi ve tři v noci a dcerka ani nevěděla, že byla část noci jen s babičkou. Druhý den už vítala svoji sestřičku a v pondělí ráno jsme asi po 60 hodinách v porodnici odjížděli jako kompletní rodina domů.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
pajasa1
Povídálka 22 příspěvků 5 inzerátů 03.09.11 10:53
:-)

Moc hezky napsané, grutuluji k pohodovým porodům (podobná zkušenost u mě) a hodně zdravíčka holčičkám:-)

Příspěvek upraven 03.09.11 v 10:54

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 03.09.11 14:29

Gratuluji k super rychlému porodu. Můj druhý byl taky rychlovka a moc ráda na něj vzpomínám :srdce:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 03.09.11 15:48

gratuluji a závidím :hug: můj první porod byl taky pohodový a doufám, že druhý bude taky

 
verunka19
Povídálka 27 příspěvků 03.09.11 19:05

Gratuluji k dceruškám :-D a ke krásně prožitým porodům bez komplikací..Snad to budu moci podobně prožít :srdce:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 05.09.11 08:55

Ahoj,moc gratuluji k holčičkám a zároveň zívidím tak pěkné porody.Snad mě někdy taky takový čeká :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček