První porod aneb Jak Človíček přišel na svět

leňula2  Vydáno: 17.08.10

Už to bude rok… :-). Jaký byl můj první porod? Krásný! Každé ženě bych takový přála.

Termín porodu podle poslední menstruace jsem měla vypočítaný na 15. září 2009 a podle ultrazvuku ve 12. týdnu to bylo 19. září 2009. Celé těhotenství bylo bez komplikací. Jediné, co mi „trochu“ přidalo vrásek, byla poloha miminka - konec pánevní. Už jsem nevěřila, že se miminko otočí. A pak, na posledním ultrazvuku u své doktorky ve 36. týdnu, jsem se dověděla, že se miminko ještě zvládlo otočit hlavičkou dolů. Byla jsem nadšená a na porod jsem se začala opravdu těšit. Čekalo nás první miminko, nenechali jsme si ani říct, jestli to bude holčička nebo chlapeček, o to jsem se těšila ještě víc, až zjistíme komu to vlastně říkáme „Človíček“.

hned po narození

euforie po narození Človíčka

s maminkou první den po porodu

s tatínkem první den po porodu

Dopoledne 10. září jsem šla na 2. monitor do porodnice. Týden před tím na prvním se nedělo nic zvláštního, takže jsem si myslela, že to proběhne stejně. Na rození jsem se tedy ještě vůbec necítila. Měla jsem v plánu, že po monitoru zajdu do obchodu a koupím si pantofle do porodnice (poslední věc, která mi chyběla) a taky se stavím za dětskou doktorkou, abych ji informovala, že bude mít brzy nový přírůstek (ano, dělám vše na poslední chvíli :-) ).

Navíc manžel odjel zrovna na služební cestu do Jižních Čech, což je od nás asi 3 hodiny cesty. Měl se vrátit večer 11. září. Tak si tak sedím na monitoru, nic se neděje. Jen mě trochu začalo bolet v podbříšku a ta bolest trvala jaksi dlouho. Okolo šla sestřička a koukla na graf a křičí: „Co to je? Doktorka, kde je doktorka?“ Krve by se ve mně nedořezal. Bylo jasné, že se děje něco špatného. Doktorka hned přiběhla a řekla mi, že mám změnit polohu, tak jsem se přetočila na bok, ale ten tlak stále trval. Doktorce se to vůbec nelíbilo, nařídila mi, abych si lehla a prsty uvnitř nadlehčila hlavičku miminka, aby tak nenalíhalo dolů. Ulevilo se mi, bolest ustoupila a pak teprve mi doktorka vysvětlovala, co se dělo. Miminko si nejspíš hlavičkou přilehlo pupeční šňůru a tak ozvy začaly prudce klesat. Řekla mi, že pokud by to trvalo jen o chvilku déle, šla bych na akutní císařský řez :-(. Samozřejmě si mě v porodnici nechali.

Já jsem byla na dně, vypisovala jsem papíry, brečela jsem jim tam a volala manželovi, ať se ze služebky vrátí, že potřebuji, aby byl se mnou. Zrovna dorazil na místo a hned zas sedl do auta a jel nazpět. Mě zatím ubytovali na pokoji. Každou hodinu jsem chodila na monitor, ale vše už se zdálo být v pořádku. Udělali mi ultrazvuk, aby zjistili, jak miminko od minulého ultrazvuku vyrostlo a zjistili, že neroste vůbec. Taky mi udělali ultrazvuk na průtok krve pupečníkem. Byly to hraniční hodnoty a tak bylo rozhodnuto. Pokud nezačnu rodit do rána 11. září, tak mi porod vyvolají - Človíčkovi přestávalo být v bříšku dobře. Byla jsem tak strašně nervózní, bála jsem se moc o miminko. Manžel odpoledne dorazil a moc mi pomohl dostat se z těch nejhorších chmur. Večer odešel spát ke svým rodičům, kteří bydlí 15 minut chůze od porodnice, aby se vyspal před náročným dnem. Já jsem šla spát kolem 22.30. Před usnutím jsem se psychicky připravovala na vyvolávaný porod. Necítila jsem na sobě sebemenší známku toho, že bych mohla začít do rána rodit. Bylo hrozné vedro, ale usla jsem docela rychle.

O půlnoci jsem se probudila. Lehce mě pobolívalo v podbříšku. A zase… A zase… Přišlo mi to podezřele pravidelné, tak jsem začala sledovat čas. Uf, přesně po 5 minutách. Šla jsem na záchod, ááá odešla mi hlenová zátka. Vrátila jsem se na pokoj a začala zase měřit, to bylo 0.30. Už to šlo po 3 minutách. Já asi rodím! Ale nijak moc to nebolelo, slabší menstruační bolesti. Šla jsem za sestřičkou a s úsměvem jí říkám: „Odešla mi hlenová zátka a mám kontrakce po 3 minutách.“ Nevěřícně se na mě podívala a říká: „Na to vypadáte nějak vesele. No, uděláme monitor.“ Na něm šly ty moje kontrakce krásně vidět. Konečně mi uvěřila :-). Doktorka udělala prohlídku, to byla asi 1 hodina a prý jsem otevřená na 2 cm. Rozhodla, že mi pichne plodovou vodu, aby se miminko v bříšku dlouho netrápilo (teď mě to mrzí, že jsme to urychlovali, ale v tu chvíli jsem byla přesvědčená, že je to pro dobro mého miminka… jestli to bylo nutné se už ale nikdo nedoví). Volný byl jen jediný box - místnost s hrozně vysokou postelí uprostřed místnosti, na kterou jsem se dostala jen s pomocí stoličky a pak s porodní stoličkou. Tam mi doktorka pichla tu vodu (byly asi 2 hodiny) a bolesti se začaly stupňovat. Chtěla jsem už volat manžela (ten ještě nic netušíc spal :-) ), aby mi pomohl překonávat tu bolest. Doktorka mi udělala vyšetření a řekla mi, že jsem otevřená jen na asi 2,5 cm, že nemá cenu ho budit. Prý ať se aspoň někdo vyspí. Dřív jak v 6 hodin ho nemá cenu volat. Ale já jsem ho stejně ve 3 hodiny zavolala. Lezla jsem po zdi, potřebovala jsem se o někoho opřít, mít někoho u sebe. Pak jsem šla do sprchy a ta mi moc pomáhala. Lila jsem si hektolitry vody na bedra a v předklonu jsem se snažila prodýchávat každou kontrakci.

Manžel dorazil ve 3.30. Mezi kontrakcemi jsem mu popisovala, jaký to má zatím průběh :-). Byla jsem vlastně docela v klidu, při smyslech. Postupně jsem měla pocit, že už mezi jednotlivými kontrakcemi ani snad není žádná mezera. Kolena se mi klepala. Cítila jsem tlak na konečník. A pak ze mě vyšla krev. Ne moc, ale při každé kontrakci trochu vyteklo. Nahnala jsem manžela za doktorkou, ať jí to řekne. Hned se vrátil, oblékl mě do noční košile a pomohl mi přejít na porodní box. Byla jsem šťastná, že se jeden, mnohem lepší než ten první, uvolnil. Nikdo tam nebyl, tak jsem zůstala stát opřená o porodní křeslo (tak mi bylo nejlíp). Krev ze mě kapala na zem. Přišla porodní asistentka a nadala mi, proč jsem si nevzala vložku, že je krev na zemi a že nemají v noci uklízečku. (Jediný negativní zážitek z porodu). V hlavě mi šrotovalo, co tím chce jako říct… Ještě jsem se jí za tu krev omluvila!!! Pomohla mi vylézt na porodní křeslo, koukla na mě a říká: „Tak, při další kontrakci můžete tlačit.“ Nevěřila jsem svým uším. To už můžu tlačit? A tak jsem tlačila :-). Tlačením se kontrakce zpomalily, měla jsem dost času na oddech. Miminku se taky dařilo dobře. Na 4 kontrakce byl Človíček venku. A my jsme uslyšeli větu: „Je to holčička!“

Narodila se nám Markétka. Hned plakala. Ne, neplakala, ona tak strašně řvala, až uši zaléhaly (to jí zůstalo dodnes :-) ). Bylo 11. září 2009, 4 hodiny a 28 minut. Měřila 47 cm a vážila 2830 g. Trochu mě šili, ale nic hrozného to nebylo. Pak jsme ještě zůstali 2 hodiny na boxu a užívali si dcerušku. Bylo to jak v pohádce…

A pak nastalo šestinedělí. Ale o tom zas někdy jindy, nerada bych zkazila tuto porodní idylku :-).

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 17.08.10 18:03

krásný deníček, gratuluji a přeji Markétce i Tobě hodně štěstí :-D

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 17.08.10 18:10

Gratuluji k holčičce,náš Bobin je o 3 dny starší :-P

 
MegK
Kelišová 7055 příspěvků 17.08.10 23:40

Gratuluju ke pohodovému porodu (v rámci možností).
A gratuluju taky k Markétce.

 
Gabrle
Kecalka 165 příspěvků 18.08.10 12:24

Moooc gratuluji k rychlému porodu a k Markétce :potlesk: :potlesk: :potlesk:
Nadherně napsaný deníček.Mimichodem krásné datum narození!!! :-D Také jsem narozená 11.9. :lol:

 
žanule
Kecalka 130 příspěvků 18.08.10 13:45

Krasné :palec: Gratuluju :kytka:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14167 příspěvků 18.08.10 19:43

Gratuluju!!

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 19.08.10 16:23

Všem děkuju :-) . Až se vrátím z dovolené, zkusím sesmolit to šestinedělí.

 
surikataXY
Echt Kelišová 9428 příspěvků 19.08.10 19:17

krásně napsané :palec: ja měla taky super rychlý porod, zato šestinedělí bylo masakr :zed: :zed:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele