První porod, dlouhé čekání

rija  Vydáno: 23.02.10

Bylo mi tehdy 35 let a s přítelem už jsme ani nedoufali, že by se nám po 10 letém snažení mohlo miminko podařit. A pak to najednou přišlo…

To, že jsem těhulka, jsem zjistila až v 9 týdnu, protože jsme měli spoustu starostí se svatbou přítelova syna z prvního manželství.
Pak samozřejmě okamžiky velké radosti, protože jsem žádné dítě neměla a hrozně jsem toužila být maminkou.

Těhotenství probíhalo v naprostém klidu a můžu říct, že kdyby mi nerostlo bříško a nepřibývala kila, ani bych nevěděla, že jsem těhotná.
Mimochodem, na konci už jsem měla navíc 20 kg a byla jsem nateklá jako balonek, ale do práce jsem chodila do poslední možné chvíle.
Nastal den termínu a nic. Další kontroly v porodnici na Fifejdách, taška v autě a miminko nic. Vraceli jsme se takhle z přítelem 4 krát, než jsem 10 dní po termínu prohlásila, že domů už nepojedu.

Taky že ne, vzala jsem si nadstandardní pokoj na předporodním, abychom si to s tatínkem řádně užili a tiše vytrpěla první tabletu na vyvolání.
No holky, kdyby tam měli zahrádku, tak ji jdu okopat a posekat trávník a bůhví co ještě, protože tableta netableta, miminko nic.
Tatínka jsem poslala domů a nařídila porodní pohotovost.

Druhý den opět kontrola lékařů, talší tabletka a já nic. To už jsem měla fakt nahnáno. Sestry sice říkaly abych byla v klidu, ale to už bylo moc…
A pak konečně, v 15 hodin mi odtekla voda a já volala příteli, že už je to tady. Přijel tryskem, jenže já zase nic. Npomohla sprcha, ani balon ani procházky a navíc mě rozčiloval ten kapák. Nemluvě o tom, že než přítel přijel, už jsem byla oholená a po klystýru, takže vlastně dokonale připravená, jenže náš malý asi ne.

Další noc ve strachu, každou hodinu monitor a já mohla jít klidně do dolů.
Ráno už jsem při vizitě prosila doktory o císařský řez. Malý byl bez plodovky a já s nervama hyn.
Největší bolest jakou jsem cítila, byla ta kontrola lékařů.
Pak to přišlo, cestou na sál si ze mě zřízenec utahoval, že bych mola jít pěšky, když je mi tak dobře, ale já měla jiné myšlenky. Nechala jsem se uspat celkově, ale měla jsem hrozný strach o miminko.
Přítel byl celou dobu se mnou na sále, vše kontroloval a hlídal.

V 15 hodin 27. 6. 2008 byl malý konečně na světě.
TRVALO TO DLOUHO, ALE STÁLO TO ZA TO.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Romik
Ukecaná baba ;) 1837 příspěvků 24.02.10 16:44

Ahojky,
moc gratuluji. Je to úžasné, že po deseti letech snažení se na vás usmálo štěstí. Přeju tobě i prckovi do života jen to nej.
Romana
PS: 27.6.2008 jsem měla termín porodu :wink:

 
rija
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 25.02.10 15:50

Děkujeme za přání a co se Vám narodilo,já tam zapoměla napsat,že je to Davídek,měl 3,70 a 51 cm.
Přejeme hezké jaro

 
Romik
Ukecaná baba ;) 1837 příspěvků 25.02.10 18:49

Rijo, tři dny po termínu se narodila Lucinka, měla 49cm a 3,5kg.

 
rija
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 26.02.10 22:08

A sakra,další potencionální nevěsta,tak to je dobrý,hlavně že jsou ty naše zlatíčka zdravé. :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele