prvorodička

mochanka  Vydáno: 12.10.04

Ahoj holky.Dnes poprvé jsem objevila tuto adresu a 4 a půl měsíce po mém prvním porodu bych se s vámi ráda podělila o svou zkušenost a případným „těhulkám“ možná i trochu poradila,jak ty příšerné bolesti alespoň trochu překonat.

Vše začalo někdy v polovině roku 2002, kdy jsme se s přítelem rozhodli,že bychom měli rádi miminko.Proto jsme na konec srpna 2003 naplánovali svatbu a někdy od května 2003 jsem začala užívat vitamín E a kyselinu listovou.Po posledních měsíčkách v srpnu jsem vy:,–(ila antikoncepci a nechala vše osudu.Svatba byla nádherná,hned 3. den jsme odjeli na líbánky na Ibizu.No a tam jsme stvořili naše miminečko.Když jsem si dělala těhotenský test,sami jsme byli překvapení,že nám to vyšlo hned a tak brzy.Těhotenství proběhlo bez jakýchkoliv potíží,jen se stálým pálením žáhy.Porod mi byl naplánovaný dle měsíčků na 25.5.2004, dle pohybů,které jsem mimochodem nijak zvlášť nezaregistrovala a spíše jsem tipovala, na 2.6.2004.Věděla jsem,že první dítě se většinou přenáší,proto mě nijak nepřekvapilo,že jsem po prvním termínu nic nepociťovala.Ve čtvrtek 27.5.2004 jsme šla na běžnou kontrolu ke svému gynekologovi.Na­pojil mě na ozvi a pak to začalo.Dle jeho výrazu jsem zjistila,že se mu něco nelíbí,proto mě poslal na podrobnější mašinku.Tam mě půl hodiny připojili a poslali s výsledkem zpět.Sto mi pan doktor oznámil,že mám kontrakce,tudíž si mám jít domů sbalit tašku a co nevidět se hlásit na příjmu v porodnici.Myslela jsem,že si dělá legraci,protože jsem nepociťovala jedinou malou bolístku,jedinou kontrakci,žádné píchání nebo cokoli,co by jen vzdáleně naznačovalo porod.Ale nedal si to vymluvit,proto jsem šla v pohodě domů,cestou si koupila salát a rohlík k obědu,zavolala svojí mamce a manželovi do práce.Doma jsem na něj hodinku počkala,vzala tašku a s manželem odjela autem do porodnice.Můj manžel již značně nervózní,já celkem v pohodě.Byly 4 hodiny odpoledne.Manžela jsem poslala ještě domů a začala podstupovat příjímací procedůry.Po vyholení a klystýru (což není taková hrůza,jak všichni tvrdí) mě připojili na monitor a 3 hodiny jsem ležela na porodní posteli.Začala jsem mít trochu strach,protože se panu doktoru nelíbili ozvy srdíčka,ale naštěstí se vše uklidnilo a srovnalo.SMSky lítali mezi mnou a manželem jako tryskáče a po poradě se sestřičkou jsem si ho k sobě zavolala.Doma by se zbláznil a když bude se mnou,aspoň se trochu uklidní.Asi kolem 8 hodiny se rozhodli píchnout mi plodovou vodu.Docela nepříjemná záležitost.Po vyšetření mi píchli oxytocin na kontrakce a my čekali.Měla jsem pro sebe celý porodní sál,kde jsem byla s manželem a poslouchala rádio.První bolesti se dostavili kolem půl 9 a začly být dle mého názoru ihned docela silné.Vydýchávala jsem je ve stoje opřená o zeď nebo poskakováním na míči,manžel mi masíroval kříž,s jeho pomocí jsem tu minutu bolestí vždy nějak přečkala.To jsem ale nevěděla,co mě ještě čeká.Po vyšetření mi sestřička řekla,že jsem otevřená jen na 2 a musím být na 10.Nedovedla jsem si to vůbec představit.V půl 10 už jsem měla tak silné bolesti,že jsem nevěděla,jestli stát,sedět nebo co vlastně dělat.Sestřička mi poradila horkou sprchu.Musím říct,že horká voda stékající po mých zádech až ke kříži mi opravdu ulevovala a bolesti byly menší.Manžel sice říkal,že jsem jako uvařený rak,tak vroucí vodu jsem měla,ale opravdu to pomohlo.S přek­vapením jsem zjistila,že horká voda mi pomohla rychleji se otevírat.Proto jsem po 22 hodině vlezla do sprchy ještě jednou a byla tam snad 20 minut.Poté mě pan doktor vyšetřil a řekl,že jsem připravená rodit.Ty bolesti,kdy máte chuť tlačit a ještě nesmíte,abyste se nepotrhala jsou opravdu hrozné.Manželovi jsem v tu chvíli vždy úplně drtila ruku a svíjela se na posteli,snažila se dýchat dle instrukcí.Ačkoli jsem epidurál nechtěla a řekla jsem,že to musím vydržet,požádala jsem o něj sestru.Ta mi však odpověděla,že než by mi epidurál zabral,tak stejně porodím,tudíž jsem ho nakonec neměla a během jedné hodiny jsem opravdu porodila.Musím říct,že samotný porod není vůbec nic vedle těch hrozných bolestí při kontrakcích.Nástřih hráze jsem vůbec necítila.Vlastně jsem ani nevěděla,kdy mám pořádně tlačit,tu bolest už jsem ani nevnímala.Jen jsem byla vynervovaná z toho,že nemůžu vytlačit hlavičku,která mi dala nejvíc práce.Měla jsem málo dechu a po každé jsem byla sama na sebe naštvaná,že jsem nevydržela tlačit ještě chvíli.Nakonec se povedlo,hlavička byla venku a tělíčko během několika vteřin také.Andrejka se narodila v 00.30 po víceméně 4 hodinách opravdových bolestí.Manžel rád přestřihl pupeční šňůru a holčičku odnesli umýt a vyšetřit.Ájinka měla 50cm a 3170g.Během 10 minut mi ji již podávali,ale já jsem jí nechtěla,měla jsem strach,že jí ublížím,jelikož mě ještě zašívali a to mě dost bolelo.Proto si naší malou Andrejku vzal do náruče manžel a já na ně se slzami v očích koukala.Po zašití jsme si jí spolu ještě půl hodinky užívali,poté jí odnesli odpočívat a já také odpočívala na porodním sále.V tu chvíli jsem si říkala: „Stálo to za to!“To ráno,kdy mi ji přinesli vykoupanou a voňavoučkou na krmení jsem poprvé zažila ten krásný pocit,být mámou a vědět,že mě někdo potřebuje.

Vím,že na prvorodičku jsem porodila dosti lehce a hlavně rychle.Věřím,že mi to velmi urychlili ty horké sprchy a to,že jsem hodně chodila a poskakovala na balóně,kdy se zemskou přitažlivostí miminko dostávalo stále níž a níž.Doufám,že některým nastávajícím maminkám jsem dala alespoň tip,jak zkusit překonat tu hroznou bolest,kterou musíme podstoupit k narození našich úžasných děťátek.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  12.10.04 10:37

Ahojky mochanko,

jsem ráda, že se zase setkáváme při nějaké diskuzi (naposled ohledně svatby, kterou jsme měli stejný den, pamatuješ?)

Jak se daří malé Andrejce teď? Jsou jí už čtyři měsíce, to to letí… Psala jsem ti esemesku, když se malá narodila a od té doby jsem si na vás několikrát vzpomněla.
Nyní máme opět stejné téma, akorát ty máš rok náskok:-)) My čekáme miminko příští květen a moc se na něj těšíme. Vyšlo nám to také poměrně brzy, třetí měsíc snažení a to někdy kolem výročí svatby:-))

Také si přeju takové pohodové těhotenství a porod jako jsi měla ty:-)) Musíš mi na to poradit nějaký recept:-)) No zatím mi nic není, ani nevolnosti, ani žádné bolesti, mimísek roste podle ultrazvuku tak jak má:-))

Takže pozdravuj Andrejku a manžela a někdy se k nám mrkni na diskuzi těhulek květňátek! Rádi uvítáme rady už zkušené maminy:-))

Evitka 9+3tt (Jitka)

 
Anonymní  12.10.04 14:12

Ahoj,
po přečtení tvého článku jsem si řekla, že je velká škoda, že jsi nenavštěvovala (pravděpodobně) žádný předporodní kurz, mohla jsi získat úplně jiný pohled na věc a brala bys porod jako krásnou událost, končící shledáním se svým miminkem, které jsi nosila v bříšku.
Holky, které to čtete, pokud budete brát porod jako „příšerné bolesti“ (viz první odstavec), skutečně je budete mít a vnitřně se tak zablokujete, že pěkně ztížíte miminku příchod na svět, porod nebude postupovat, vy budete trpět (a mimi taky) a tohle neznamená nic dobrého, jen hrozící komplikace (na které samozřejmě nesmíte ani pomyslet při pozitivním přístupu, který je nutný).
Dobrý předporodní kurz vás seznámí zhruba s průběhem porodu, hlavně vás naučí dobře dýcha a uvolňovat se v první době porodní - a hlavně - budete vědět, jak a kdy tlačit… mě teda předpor.kurz připravil výborně, na porod jsem se těšila, a nikdy nezapomenu na slova paní por.asistentky Jarmily Kovaříkové (snad promine, že ji tady jmenuju), že každou kontrakci je nutné brát jako další krůček blíž k setkání se svým miminkem, že kontrakce (nesprávně nazývané jako por.bolesti) je vlastně „kamarádka“, která nám pomáhá uvědomovat si, co se děje, každá „bolest“ nám napovídá, co dělat.. jen poslouchat své tělo. Pak jde všechno hladce. Uvolnit, se, dýchat, pokud možno před samotným porodem být co nejdéle doma ve svém prostředí (než budou kontrakce pravidelné) a umět také mezi kontrakcemi odpočívat, protože na samotné tlačení pak budete potřebovat hodně síly, aby bylo mimi brzy u vás v náručí. Hodně pomáhají tako masáže (jak masírovat vás/partnery opět naučí v kurzu), teplá voda, aromaterapie, připravte si na porod svoji oblíbenou hudbu jako příjemnou kulisu, ve většině dobrých porodnicích je tohle umožněno.
Mochanka snad promine moji tak trochu kritiku, ale já jak čtu v popise porodu slova jako „bolest“ (nebo k tomu ještě „příšerná“, „nesnesitelná“..) tak si říkám, sakra, přece ta maminka chce mít svoje děťátko v náručí, proč se tímhle způsobem myšlení (vnímání) porodu tak blokuje a nervuje? Můj prorod byl tím nejkrásnějším zážitkem v mém životě (ať už byl jaký byl), s položením mimi po porodu na bříško ihned zapomenete na všechno, co tomu předcházelo. Já jsem byla hned v pohodě, hned jsem šla sama do sprchy, zpívala jsem si, tekly mi slzy štěstí a říkala jsem si „za týden bych mohla rodit zas:-)“ A to jsem rodila celkem (od nástupu pravidelných kontrakcí) asi 10 hodin, bez oblbováků, bez oxytocinu… přirozeně, s manželem po boku a s personálem, který nám do ničeho nemluvil, díky jim za to (Brno Bohunice, nadstandarní por. sál, 2003) .
Všem přeji zdravá miminka a hlavně nebojte se porodu, buďte v pohodě!
Petra a Matýsek

 
Andynka
Zasloužilá kecalka 766 příspěvků 12.10.04 14:32

Milá Mochanko
napsala jsi hezky o svém porodu,já mám již jeden také za sebou a mohu jen potvrdit tvá slova,neni to zrovna procházka ružovou zahradou,ale samozřejmě to stojí za tu bolest,odměna je veliká.

Petro
s tebou ani v nejmenším nesouhlasím,po­pisuješ tu porod jako kdyby žádná bolest nebyla.Já rodila od prasknutí plodové vody do narození syna pouhé 3hodiny,ale užila jsem si své.Ta bolest prostě k porodu patří a tak to většina rodiček také bere,ale napsat,že vlastně o žádný bolesti nemuže být řeč je zcela zcestné.Své dítě miluji a podstoupila bych to klidně znovu ale o bolesti porod prostě je ,někdo má to štěstí ,že ji snáší lépe a někdo zase huře,nenamlouvej zde nastávajícím maminkám,jaká je to balada,budou jen překvapeny.Nikdo tady nechce maminky strašit i já říkám holky je to v pohodě všechny to zvládnete a budete štastné,ale cesta k miminku prostě trochu trnitější je.
Andynka 26tt(na porod se těšící)

 
Marketina
Povídálka 50 příspěvků 12.10.04 15:54

Milá Mochanko, taky s tebou souhlasím, co se týče všeho, co jsi popsala, porod bolí, všechny jsme to zažily, někoho trochu míň, někoho víc. To že maminka píše, že cítila bolest a třeba i příšernou nic nemění na tom, jestli je nebo není dobrá máma. Všechny, co máme děťátko, já dokonce již 2, víme o čem ten porod je. Dobře, že se na tu bolest tak rychle zapomíná. Prvního syna jsem rodila 30 hodin s komplikacemi a s epidurálem, druhého, před pěti měsíci, 12 hodin, bez epidurálu, ale se zvracením a nevolností. Proto, že mě porod bolel, se ale necítím jako horší máma. Každá to prostě snášíme jinak, důležité je, že jste obě v pořádku.

Petro, připojuji se k Andynce, tys možná měla porod, tak jak jej popisuješ, ale není fér takto hodnotit zážitek někoho jiného. Je podle mě úplně jedno, jestli předporodní kurz navštěvuješ nebo ne. Já jsem rodila taky v Brně Bohunicích, byla jsem tam moc spokojená, navštěvovala jsem předporodní kurz a nakonec nic z toho, co nám tam o porodu říkali, v mém případě neplatilo. (např. když vám někdo bude tvrdit, že rodil víc jak 24 hodin, tak mu nevěřte). Myslím, že psychicky jsem byla dost vpohodě, jsem skoro z oboru, věděla jsem jak ulevovat bolesti, jak správně dýchat a kdy, cvičila jsem jógu, manžel mi masíroval záda. Sprcovala jsem se, seděla a houpala na balonu. Bolelo to, ale beru to tak že to k tomu prostě patří. A zvládly to všechny, zvládnou to i všechny další ať je to bolí nebo ne.
Markéta

 
Anonymní  12.10.04 15:56

Jasně že porod není bezbolestný - myslela jsem to tak, že by pro maminky na své dítě se těšící měla tato „bolest“ být příjemným završením těhotenství, ať si to každý přebere jak chce… nejsem masochistka, bolest snáším jako většina lidí, ale porod je o něčem jiném než o fyzické „bolesti“ kterou člověk prožívá třeba po úraze apod.
Myslím, že když ženská jde rodit vystrašená články typu „šíleně to bolí“, nemůže mít pohodový porod, cesta miminku se musí „otevřít“ hlavně pozitivním myšlením.
Naprostá většina patologií a komplikací při porodu je způsobena křečovitostí a nepřipraveností rodičky… a pak umělými zásahy lékařů do přirozeného procesu, protože se stává, že maminky panikaří, ztrácejí nad sebou kontrolu - právě z důvodu strachu z neznámého a rad kamarádek a maminek typu „hrozně to bolí, ale musíš to nějak přežít…“ Generace našich matek brala porody jako nutné zlo a dokáží o něm vyprávět úplné horory - proč to nebrat jako příjemný proces, na jehož konci čeká vytoužená odměna - zdravé spokojené miminko? Nemělo by se zapomínat, že průběh porodu hodně ovlivňuje zdraví a psych.stav miminka i do budoucna. Ono takové menší „přidušení“ zdržováním porodu, když mamince docházejí síly nebo neví, jak správně tlačit, může mít katastrofální následky. Proto doporučuji všem se na porod připravit, to je všechno, co jsem chtěla svým příspěvkem říct.
A jinak - mně připadá horší třeba bolest u zubaře při náročnějším zákroku:-)
Každý má na to asi jiný názor, od toho diskuse jsou.
 Petra

 
Anonymní  12.10.04 16:13

Ahoj,

připravovala jsem se fyzicky a psychicky na přirozený porod a ten můj nakonec skončil neplánovaným císařem. Bolelo to dost, pokoušela jsem se rodit normálně, ale dítě nešlo přes pánev dolů. Myslím, že před porodem jsem byla idealistka, tvrdá realita nepřerušovaných asi tříhodinových křížových bolestí doprovázených silným zvracením, kdy se doktoři pokoušeli zjistit, jestli přeci jen neporodím normálně, mi otevřela oči. Porod v některých případech bolí stokrát víc než následky chirurgických zubních operací /prodělala jsem dvě/ a nedají srovnat. Žádný porod se nedá srovnat, a nikdo nemůže tvrdit, že je výhradně bezbolestný nebo výhradně bolestivý. je pro každého individuální jak jeho průběh, tak schopnost jej prožívat.

 
mochanka
Nováček 1 příspěvek 12.10.04 16:42

Ahoj,
tvůj příspěvek mě trochu zaskočil,protože jsem v žádném případě neměla v úmyslu někoho strašit těmi „příšernými“ bolestmi.Musím říct,že jsem předporodní kurz navštěvovala.Bo­hužel ve chvíli porodu mi ty rady byly totiž k ničemu a dýchala jsem tak,jak jsem to prostě cítila a potřebovala,aby mi to pomohlo.Porodu jsem se v těhotenství vůbec nebála a musím říct,že jsem vůbec nebyla psychicky zablokovaná a každou kontrakci jsem přestávala s chladnou hlavou a myšlenkou,že to jde dobře a tím vším,čím procházím pomáhám svému miminku přijít na svět co nejdříve.Jestli to vyznělo jinak,tak mě to mrzí.Jen jsem chtěla poradit a podělit se se zkušeností,jaký porod jsem měla já a co mi pomohlo tu cestu mimíska na svět trochu urychlit.Můžu tě ujistit,že po 4 měsících bych znovu ještě asi nerodila (jak ty píšeš za týden zas),možná proto,že jsem po nástřihu hráze nemohla ještě 3 týdny chodit,ale u každého je to individuální a za 2-3 roky to klidně podstoupím znovu.Kéž bych to měla tak v pohodě,jako procházka rajskou zahradou,jako ty!

 
Anonymní  12.10.04 17:31

Ahoj,
já se také vložím do debaty… Rok po porodu si už vůbec neumím vybavit, jaké bolesti jsem prožívala - jen si s úsměvem vzpomínám, že se mi chtělo umřít :-) Porod ale nevnímám jako děsné bolesti.
Když jsem se připravovala na porod, bála jsem se asi jako každá prvorodička. Ale řekla jsem si, že porod je bolení jako každé jiné… trvá určitou dobu a pak přebolí. A tohle vsugerování se mi opravdu osvědčilo. Hrozně jsem se těšila na miminko a jakmile bylo na světě, bylo po bolení… (tedy, to jsem si myslel na porodním sále - druhý den jsem se nemohla po:,–(it kvůli šití a měla jsem pohmožděná asi 3 žebra jak na mě dr. hupsnul a potlačil mimi ven).
Je to asi opravdu o přístupu k porodu… Pokud ho už dopředu budete brát jako hrůzu a děsivé bolesti, pak ho tak prožijete. Pokud se připravíte na to, že to bude bolet, ale pro dobrou věc, bude se Vám porod snášet mnohem lépe.
Hezký den. H.

 
Andynka
Zasloužilá kecalka 766 příspěvků 12.10.04 17:41

Petro ty už opravdu nevíš co napsat,když přirovnáváš porodní bolesti k zákroku u zubaře.Mě řezali dásen,pusu jsem měla oteklou,ale tahle bolest je opravdu hodně jiná.Katastrofální následky muže mít snad jen tvuj pohled na porod jak ho tu prezentuješ,já byla na porod maximálně připravená,ale vše je nakonec uplně jinak.ani doktor ti nemuže předem říci jak bude porod probíhat a jak jej bude rodička zvládat.Určitě zato nemuže ten fakt,že by nechodila na předpor.kurzy nebo se méně na své dětátko těšila.To je zase muj názor.
Andynka

 
Anonymní  12.10.04 18:30

Musím nesouhlasit sPetrou, že za spoustu komplikací může nepřipravenost " negativní" náhled rocičky na porod. Pozitivní myšlení a příprava je sice pěkná a žádoucí věc , ale spousta komplikací je prostě tímto neovlivnitelá- např. omotaná pupeční šňůra, pokles ozev, odlučování placenta , špatné a abnormní rotace.
Co se týká prožívání porodních bolestí- a bolesti to teda opravdu jsou… podle uznávené škály bolesti, kterou používají lékaři zabývající se bolestí O- žádná bolest až 10 - největší představitelná bolest se skorováné pohybuje okolo číslice 8.
Před 8 měsíci jsem rodila a jako anesteziolog jsem se předtím podílela na řešení některých komplikací při porodu a můžu říct, že při některých okamžicích je vám veškerý pozitivní přístup na prd a potřebujete tychlý a erudovaný lékařský zásah…
Ahoj SARA

 
kolovka
Povídálka 31 příspěvků 12.10.04 20:53

Teda musím se mochanky zastat.Ač jsem se na miminko těšila, těhotenství jsem měla v pohodě,navště­vovala jsem předporodní kurz, kde nás por.asistenka neučila dýchat a měla pro to své důvody-nechtěla, abychom se soustředili jsen na dýchání. O porodu jsem měla naivní představy-chtěla jsem jej přirozený, bez medikace, bez nástřihu hráze. Ale osud tomu chtěl jinak a já jsem po 14 denním přenášení šla na vyvolávání porodu a než jsem se dostala na porodní sál, tak to trvalo 2 dny.Kontakce jsem díky vyčerpání vnímámala jako bolesti,myslím si, že pokud je podáván oxytocin, tak to vždy více bolí. Nakonec jsem byla ráda, že mi nabídli epidurál a myslím si, že jen díky tomu, že jsem se mezi kontrakcemi mohla chvilku prospat, jsem v sobě našla sílune ani tak psychickou jako fyfyzickou. O nástřihu hráze se nedalo diskutovat-syn měl 4590 g, takže i přes to, že nejsem žádný drobek a nastřižení, mě vnitřně roztrhal.
Ráda bych, aby to příště bylo víc přirozenou cestou, ale už vím, že to tak dopadnout nemusí.
Kolovka

 
Anonymní  12.10.04 22:45

Holky neblbněte, určitě není žádoucí se tady vzájemně „utloukat“ názorama a dělat špatnou náladu. Článek je o tom, jak pisatelka prožívala porod a je každého věc, co si o tom myslí - téma přirozené/nep­řirozené porody atd. bylo snad stokrát diskutováno jinde.
Já sama jsem rodila 3 děti, všechny porody byly celkem v pohodě, až na ten první, kterej byl ještě za totality, ale podle mě je to záležitost hodně individuální, každá prožíváme různé věci jinak.
Jen jsem chtěla napsat, aby se to tady nezvrhlo do nějakých slovních útoků a urážení se, jako tomu několikrát na emiminu u ožehavých témat už bylo.
Pěkný večer. Maruška

 
Alenea
Kecalka 122 příspěvků 12.10.04 23:17

Ahoj
docela chápu obě strany diskuze.Mě porod čeká za 2.5 měsíce a protože je to poprvé, tak se přirozeně trochu bojím.Mamče je 48 let a porodila 3 děti,vždycky tvrdila že porod sice bolí ale dá se to vydržet.A ta sladoučká odměna stojí za to.Já se spíš obávám aby se něco nepřihodilo během porodu našemu zlatíčku,protože mám postiženou sestru která by se narodila uplně normální nebýt pozdní reakce lékařů na její stav. Ale to už je jiná kapitola.Myslím, že každý vnímá bolest jinak,a taky každému od ní pomůže něco jiného.Ale tu sladkou,voňavou odměnu dostaneme všechny a v tu ránu bude po jakékoliv bolesti.
Tak se mějte krásně
Alena a cipísek 28tt

 
Anonymní  12.10.04 23:38

Panebože Petro,to snad není možný.Tvé názory znějí jak citace z bible,brrrrrrr­rr.M.

 
Anonymní  13.10.04 08:33

Petro, nezlob se, ale taky s tebou nesouhlasím. Žádná bolest není nikdy příjemná, i když se jedná o narození dítěte. Pisatelka článku nikde nepíše, že byla bolestí vystrašená a že se porodu bála, jen uvádí, že ji to hodně bolelo, což je zřejmě fakt a má na to plné právo. Nikoho tím nestraší, já jsem zatím bezdětná, porod mě čeká až za 4 měsíce, ale rozhodně mě tímto článkem nevyděsila, protože vím, že bolest k porodu patří (ať už je malá nebo velká) a musím se s tím zkrátka vypořádat, zkrátka si myslím, že je důležité při porodu myslet na to, že ta bolest vlastně vede k miminku a že tak pomáhám na svět svému drobečkovi. Myslím si, že je správné, aby ženy, které porod teprve čeká, věděli, že porod je ta nejkrásnější věc na světě, ale že se taky bolí. Znám osobně ženy, které navštěvovali porodní kurzy, mysleli pozitivně, na porod byli (jestli se to tak dá říct) zcela připraveny (myslím psychicky), ale stejně je ta bolest nakonec dost zaskočila. A není na tom nic špatného, když to člvoěk přizná.

 
Jindriska
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 13.10.04 13:36

Milá Petro!
Rodila jsem dvakrát, vždycky to bolelo i přes to, že jsem se porodu nebála a oním příjemným završením těhotenství pro mne teda určitě nebyly porodní bolesti, ale miminko v náručí. Kromě toho bych se tě ráda zeptala, jak vysvětluješ fakt, že když lékaři do přirozeného prlběhu porodu v minulých stoletích nezasahovali, že úmrtnost dětí i rodiček nebyla nižší, ale naopak mnohonásobně vyšší. Předpokládám, že si to snad nevysvětluješ tím, že si všechny komplikace i úmrtí zavinily rodičky samy svým „zablokovaným“ přístupem k porodu. Zdravím,

Jindra + 2 děti

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 13.10.04 13:46

Ahoj holky ,reakce na článek je obrovská ,ale přiznejme si ,že každá žena (nebo lépe řečeno -člověk) má jiný práh bolesti.Dejme si otázku ,proč někomu např. od bolesti hlavy pomůže paralen a někomu jinému např. tramal nebo brufen.Já sama mám čtyři děti narozené 2/87 ,4/88 ,6/90 a 7/2002.Když bych měla popsat jeden porod po druhém ,žádný nebyl stejný ,každý měl zcela jiný průběh a i ten poslední ,kdy mi sousedka radila nechej si dát epidurál,říkala jsem si nač? Zvládla jsem to 3× proč ne teď a pak když jsem viděla svou spolupacientku na pokoji ,která po epidurálu byla a točila se jí hlava ,bylo jí slabo atd ,tak jsem nelitovala. Nevžívejme se proto do role dotyčné ,ale jen ji nechejme nám sdělit svůj názor .A ještě jedna otázka proč podle průzkumu většina lékařek rodí císařským řezem?
MOCHANKO-článek byl super piš dál a kašli na kritiku. Pa pa Anna + Eliška.

 
Anonymní  13.10.04 17:07

Ahoj Anulko, odkud jsi čerpala informaci, že většina lékařek rodí CŘ? Opravdu by mě to zajímalo, protože i já jsem lékařka rodila jsem normálně vaginálně a když ro spočítám tak z cca 15 porodů mých známých a spolupracovnic lékařek byl pouze jeden CŘ pro abnormální rotaci a problémy s ozvami.
Nechci tvoji informaci nějak zlehčovat, fakt by mě to zajímalo. Ahoj SARA

 
Katrin
Povídálka 34 příspěvků 14.10.04 07:39

Ahoj Saro, nemám v ruce žádné statistiky, ale já (jsem také kékařka) mám opravdu okolo sebe dost kolegyň, které rodily nebo chtějí rodit sekcí. Myslím, že částečně se na tom podílí strach z bolesti, ale z větší části je to strach o mimčo, přeci jen si asi lépe dovedeme představit, co vše se může stát. Nicméně já jsem se přesvědčit nedala, budu rodit „klasicky“ a taktéž bez epidurálu (i když jsem se tím stala terčem jejich útoků), myslím si, že bolest při porodu má své opodstatnění v celém mechanismu. Čau Katka, 38tt.

 
Lucinda
Stálice 92 příspěvků 14.10.04 12:19

Ahoj Mochanko, hezky jsi to popsala. Hodně jsi mi připoměla můj průběh porodu. I já jsem oproti jiným prvorodičkám měla poměrně rychlý porod, i když určitě ne bezbolestný:-). Do porodnice jsem to měla kousek a u porodu jsem měla svého lékaře takže k porodu jsem jela (celkem bez strachu) až když už jsem měla stahy asi po minutě, předtím jsem jen telefonicky uvědomila doktora a ještě 2 hodiny ležela v teplé vodě (opravdu to hodně pomáhá) a moje cestování v autě kdy jsem visela za madlo nad oknem a kroutila se jak žížala mi připomělo film Kdopak to mluví:-))Otevřená jsem po příjezdu byla už na 4 cm, doktor mi píchl plodovou vodu a pak se to opravdu rozeběhlo na plno. Já pak ještě trávila 2 h. ve sprše (na balonu už jsem pro velký tlak na konečník sedět nemohla) a když mi bylo nejhůř šlo se rodit.I přesto, že porod netrval dlouho a malá měla jen 3 kg jsem neměla už skoro sílu jí vytlačit a navíc se mi chtělo strašně zvracet (a to pak správně dýchej:-(( ), malá se začala dusit takže mi také pomohli nástřihem a oxytocinem, ale i tak musela dostat trochu kyslíku. Dneska je jí 7 1/2 m. a je úplně v pořádku. Bolest k porodu prostě patří a každý ji prožívá jinak, ale to malé krásné klubíčko na ní pomůže rychle zapomenout. Všem budoucím maminkám přeju aby měly porod co nejsnazší a zbytečně se nenervovaly dopředu, nic se tím nezmění, miminko ven musí:-))). Lucka

 
Anonymní  14.10.04 13:08

Ahoj Katrin já jsem pro epidurál byla rozhodnutá předem a musím říct, že zpětně si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Nevím jak bych po cca 26 hodinách kontrakcí měla sílu tlačit- takhle jsem posledních šest hodin byla v pohodě jen s tlaky a ne bolestmi. Bohužel pozitivní myšlení mi vydrželo jen prvních cca 15 hod:o))
Nechci tu dělat propagaci epidurálu a fakt Ti přeju kratší a přirozený porod. :o)))))) Ahoj SARA

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 15.10.04 00:26

Mila mochanko, svuj pribeh si napsala moc hezky..hlavne konec byl nejkrasnejsi. A na ten se rovnez tesim i ja :-) !!!

Preji Ti hodne radosti s Tvoji Andrejkou a dalsich takovych (krasnych) prizpevku do emimina.
Markina 19tt.

 
Katrin
Povídálka 34 příspěvků 15.10.04 07:29

Ahoj Saro, to, co jsem psala, jsou samozřejmě jen moje představy a realita může být úplně jiná. Souhlasím s tebou a po 26 hodinách kontrakcí bych si o epidurál také řekla - doufám, že to nebude zapotřebí, ale u prvorodiček jeden nikdy neví… Takže ani já se ho dopředu zcela nezříkám, uvidíme podle situace. Zdravím Katka.

 
Anonymní  23.10.04 02:31

Ahoj vsem.
Tedy absolutne nechapu, proc vetsina z vas tak hrozne zavrhuje Petrin nazor. Ja s ni stoprocentne souhlasim. Nikdo netvrdi, ze porod neboli. Jen to, ze „boli“ jinak a ze to neni zadna nemoc. Doporucuju precist si knizku Nova doba porodni. Pak mozna zmenite svuj pohled a nazor na porod. Mimochodem, jsem maminka 8 mesicni holcicky, takze vim o cem pisu. Prestoze muj porod trval 25 hodin (samotne kontrakce 13 hodin a byly pekne silne hned od zacatku nebot mi je vyvolavaly) na dalsi porod se tesim, protoze vim, ze to proste stoji za to.
 Jana.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček