Prý

Anonymní  Vydáno: 30.03.16

Prý smrt přináší chlad, ale tak to není. Cítím teplo, až nesnesitelné teplo. Tenhle deníček nebude popisovat můj příběh, který tu už někde je. Bude popisovat pocity jedné zoufalé ženy, která se snaží porozumět pocitům, které jí přinesla ztráta toho nejcennějšího, vlastního dítěte.

Vždy jsem měla smrt spojenou s chladem, ale omyl, to je jen předsudek z amerických hororů. Smrt přináší teplo, spoustu tepla… Teplo ze svíčky, která téměř nikdy nepřestává hořet, teplé slzy kutálející se po tvářích, horkost, která zaplaví tělo, když přijde ten dobře známý pocit bezmoci, bolesti, zešílení.

Teplo, které cítíte ze slunce, když po dnech nebo možná týdnech opustíte bezpečí domova. Pohledy, které vás pálí v zádech. Jediný chlad na tom všem je ten, že až mrazí z toho, kolik tepla smrt přinesla.

Můj až do této doby obsáhlý slovník posedlo a ovládlo jen několik slov.

Chci!

Chci své dítě zpátky - nejde to. Chci aby to šlo - nejde to. Chci vrátit čas- nejde to. Tolik toho chci a tolik toho nejde.

Proč?

Připadám si jako tříleté dítě, které poprvé objevilo otázku proč. Proč já? Proč on? Proč my? Proč ne oni? A tisíce dalších Proč? Které mi běží myslí.

Nemůžu!

Nemůžu, ne teď opravdu nemůžu vstát! Nemůžu přestat brečet! Nemůžu se tvářit, že svět pro mne běží dál. Nemůžu si pomoct a neumím slovo „nemůžu“ vyškrknout.

Snažím se!

Když už jsem došla až sem, nevím, jestli má smysl tuhle frázi rozepisovat dál, mám pocit, že mi stejně neuvěříte a že v to nevěřím snad ani já sama, ale opravdu se snažím. Snažím se žít pro to, co mám. Snažím se věřit, že se rána obrousí, snažím se věřit, že život bude zase snesitelný. Snažím se, se o o snažit.

A to je asi vše, deníček, bez hlavy, bez paty, který popírá všechno to pozitivní, co se snažím ukazovat světu, když nejsem schovaná za podpisem anonymní.

Tiché volání o pomoc, o kterou asi stejně nestojím a která nepřijde.
Kousek toho temného, co ve mně raší a kvete. Ten kousek, který nemůžu ukázat světu v celé parádě a který se vždy bude skrývat za mým smířeným a statečným já.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 30.03.16 00:39

Rozumim ti a soucitim s tebou :hug: nekdy je mozna lepsi neukazovat svetu zadnou statecnou tvar, ale tu uprimnou: zranenou, osamocenou, zjizvenou a prazdnou. Protoze jedine tehdy, kdyz clovek vystavi na odiv sva nrjtemnejsi tajemstvi, se mu opravdu ulevi a svet mu muze dat to, co opravdu potrebuje.

 
NikiNaty
Zasloužilá kecalka 812 příspěvků 30.03.16 02:28

:hug: presne tohle jsem prozivala..jsou to urcite faze kterymi si projit musis…potom prijde prvni uprimny smich a hned na to vycitka ze ses zasmala..velka vycitka…trva to, je to hrozne dlouha cesta ale jde to prekonat. u me by to bylo rychlejsi s psych. pomoci ale odmitla jsem..prokousala jsem se s tim castecne sama a castecne s partnerem. budou to letos v cervnu 3 roky a muzu Ti rict ze smirit se nesmirim nikdy…neni den kdy na nej nemyslim..ale je to proste lepsi.. :kytka: :hug:

 
Uživatel je onlinexjuklickova
Závislačka 3231 příspěvků 2 inzeráty 30.03.16 03:56

Za me uzasny denicek. V zivote neni jen to bajecne…

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1701 příspěvků 30.03.16 04:45

Vzdy, kdyz ctu tyto smutne denicky, tak si pokorne uvedomim, ze se zbytecne lituju.
Smutek a truchleni ma sve stadia a clovek se tim musi prokousat. Neboj se vypsat, vyplakat, zanadavat. Casem jiste najdes zpusob jak zit a byt i stastna. Ver tomu. Drzim palce :hug: :kytka:

 
Kattynka000
Ukecaná baba ;) 2185 příspěvků 2 inzeráty 30.03.16 07:39

:hug: vystihla si to přesně, tohle by se vážně nemělo stavat… drž se :hug:

 
Anonymní  30.03.16 08:26

Moc ti rozumim, u nas to ted byly 4 roky, co jsem otehotnela s andílkem a spousta tech slov mne napada i ted, sice ne tak casto, ale napada. A strasne moc mi chybi.

 
Katty1203
Kecalka 151 příspěvků 40 inzerátů 30.03.16 09:06
:hug:
 
Kika 22
Nováček 3 příspěvky 30.03.16 09:22
Drž se.

:srdce: :srdce: :srdce: Protože tam nahoře stejně žije a vidí, co děláš, tak se drž-už kvůli němu. Ahoj.

 
pe-terka
Echt Kelišová 8191 příspěvků 30.03.16 09:27

Moc mě to mrzí, držím pěsti, ať se tvá bolest co nejdříve obrousí.. Je dobře, že o svých pocitech upřímně mluvíš, i to je součást duševní terapie…Útěchu nemám…Tedy ano. Věřím, že nikdo zcela neumře, jen je prostě už jinde. Jednou se zase setkáte a bude to už napořád :hug:

 
_BBQ_s
Echt Kelišová 9111 příspěvků 30.03.16 10:13
:,( :,( :,(
 
baluuu8
Extra třída :D 11653 příspěvků 30.03.16 10:27
:srdce:
 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 30.03.16 10:34

Přeji ti hodne sily :,( :hug:

 
xMicha
Nováček 7 příspěvků 192 inzerátů 30.03.16 11:11

Krásně napsané a moc smutné :,( To musí být tak hrozně těžké, neumím si to ani představit. Hodně sil přeju :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 30.03.16 11:43

:hug: :hug: :hug: Pomocná ruka je na konci tvého ramene, potřebuješ ji jen najít. A v ostatních deníčcích píšeš i o podpoře manžela, nebraň se tomu a nechej si pomoct.

 
Katciicek
Ukecaná baba ;) 1033 příspěvků 30.03.16 12:05
:hug:
 
Janityska
Povídálka 19 příspěvků 30.03.16 12:27
Janityska

Lépe to napsat a vyjádřit bolest ani snad nešlo :,( každého napadne, že je smrt součástí života, alr jakmile zaklepe na naše dveře je to jiné a nejhorší když si vezme někoho koho tak milujeme :srdce: Nejhorší když mámě vyrve z náruče její dítě je jedno jak je velké ta bolest je nesnesitelná :( Bolest nikdy nezmizí, ale čas jí zmírní a slova útěchy každý marně hledá. Drž se :srdce: jen ti přeji ať čas co nejdřív tu obrovskou bolest obrousí :hug:

 
Uživatel je onlinemafina 5
Nováček 2 příspěvky 64 inzerátů 30.03.16 14:18
:hug: :hug: :hug:
 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 30.03.16 14:33

@pe-terka Krasne jsi to napsala. :srdce: A zakladatelko. Je super, ze o tom mluvis. Pomuze Ti to. Jistotu nemam, nastesti jsem tohle nezazila a snad ani nezaziju. Chci Ti jen rict, ze ackoliv si Tvou bolest nedokazu predstavit, soucitim s Tebou. PS: Rada bych si precetla dalsi denicky. Hezky pises :hug:

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 30.03.16 14:56

:hug: za me hezky deníček, který má hlavu i patu. Drz se…

 
bacilkaM
Kecalka 260 příspěvků 30.03.16 15:05

Tak moc ti rozumím… Jako bys vyjadřovala i mé myšlenky.
My budeme mít za pár dní za sebou už první smutný rok.

Přeji hodně sil :srdce:

 
bacilkaM
Kecalka 260 příspěvků 30.03.16 15:05

Tak moc ti rozumím… Jako bys vyjadřovala i mé myšlenky.
My budeme mít za pár dní za sebou už první smutný rok.

Přeji hodně sil :srdce:

 
Alternativa
Kecalka 184 příspěvků 30.03.16 15:15

Opravdu smutný deníček. Je mi moc líto a smutno z toho, jak je život, nebo spíš vlastně smrt krutá a bere nám ty, jež milujeme. Radu nemám, ale přejí hodně sil :kytka:

 
Kubeneczek
Kecalka 231 příspěvků 30.03.16 16:01

Jako bych to psala já, každou otázku si denně taky pokládám! Proč já, proč on, proč my a proč né oni! Cítím to stejně! Mám za sebou čtyři smutné týdny a před sebou celý život bez mojí malé chuděrky! :hug: drž se a věř že nejsi sama, je nás spousta jen každá to prožíváme jinak a po svém, ale máme hodně společného…tu nekonečnou bolest a prázdnotu :,(

 
bozska-mrcha
Extra třída :D 10168 příspěvků 30.03.16 16:42

Syn mi zemřel co by devíti měsíční jinak zdravé dítě (Sids) před 15 lety. A ano, ač se tomu teď těžko věří, časem se to všechno obrousí. Člověk zvykne všemu jak říkaly naše babičky, jen to období než se z toho člověk sebere, je prostě na ho@vno,slušný výraz se použít nedá. S každým dnem, týdnem, rokem to bude „lepší“. Cesta je jen jedna, prostě žít. Nikam nespěchat, nebranit se bolesti, ale ani životu :hug:

 
radúna
Extra třída :D 10385 příspěvků 30.03.16 18:44
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
kcx
Nováček 1 příspěvek 30.03.16 21:00

Moc krásně jsi to napsala. V listopadu nás opustil náš devítiměsíční syn. Rozumím Ti a cítím totéž. Není minuty, abych na něj nemyslela…drž se a přeju hodně sil :hug:

Příspěvek upraven 30.03.16 v 21:05

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 1 inzerát 30.03.16 21:12
:,( :,( :,(
 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 31.03.16 10:48
:srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
nikola 22
Zasloužilá kecalka 530 příspěvků 31.03.16 20:17

Pekny deníček, před pár týdny jsem taky prisla o miminko ve 35tt plne chápu pocity… :hug:

 
Anonymní  01.04.16 18:42

Je to 3 roky co nás potkalo něco obdobného a pořád mám na srdci přesně to co říkáš ty.. 3 roky, a pořád se to nezlepšilo… :(

 
Anonymní  02.04.16 15:29

Znám pocit, kdy se snažíš snažit, ale nemůže a nemůžeš… Prošla jsem si tím, že jsme měla denně zapálenou svíčku, že jsme prosila Boha ať mi ho vrátí pak jsem prosila ať se o něj alespoň postará, když už nic… Ležela jsem a nemohla se pohnout a vlastně ani nechtěla.. časem to dojde do fáze, kdy pohnout se bude jediné co ti zůstane a každý pohyb bolí skoro až fyzicky. Brečela jsem ještě měsíce po tom, když jsem viděla malé dítě v sedačce. Klepala jsem se a bylo mi zle. Skončilo to rozhovorem na psychiatrii a léčbou na pár měsíců, protože takhle žít se nedalo. A pak jsem se rozešla pohyb přestal bolet a po roce a půl je to lepší. Pořád ta vzpomínka bolí pořád je stejně hluboká, ale nikdo za to nemohl a doufám, že jednou se to povede v lepší čas…

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 11.04.16 22:00

Jezis to je tak smutny psani, uplne to trha srdce.At ti zivot prinasi uz jen to hezke. :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček