Psychika snažilky: 12 část - A zase znovu...

Filipina  Vydáno: 19.10.07

Ahoj děvčata, tak dávám vědět jak na tom vlastně jsem.
Ve středu jsem se vrátila od gynekologa. Vlastně jsem nebyla ani tak smutná, protože už jsem věděla co mi řekne. V sobotu ráno jsem začala mírně krvácet. Pak to na celý den přestalo, ale v neděli zase. Prsa přestala bolet a místo toho se dostavily deprese. Tak zase nic… A přitom to vypadalo tak pěkně.

Falešné naděje jsem si dělala téměř 14 dní, ale rozčarování jednou přijít muselo. Středeční kontrola byla už jen pro jistotu. Ultrazvuk neukázal nic, test, který mi sestřička dělala byl také negativní.
A tak jedu zase od začátku. Opět do sebe budu valit hormony, opět si budu nechávat píchat injekce, opět budu hlídat plodné dny. Všechno, o čem jsem si myslela, že už mám za sebou, mě zase čeká. Jen už jsem teď o něco moudřejší a vím, že se mám držet těchto tří pravidel:

1. Za žádnou cenu si nebudu dělat testy před vynecháním menstruace!!!!!
2. Už nikdy nebudu vykládat radostnou novinku po rodině dřív, než budu mít v ruce fotku z ultrazvuku!!!!
3. Žádný předčasný vyšilování a stresování se!!!!

Ušetřím tak stresu sebe i manžela, odpadnou lítačky po rodině s vysvětlováním že teda vlastně těhotná nejsem. A jestli jediné z těchto tří pravidel poruším, tak mi pořádně vynadejte, protože ten rozum jednou chytnout přece musím!!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
martice
Ukecaná baba ;) 1599 příspěvků 19.10.07 14:39

Ahoj Filipino,
nejsem sice pravidelným přispěvovatelem, ale rozhodně jsem pravidelným čtenářem všech snižilkovských příspěvků a deníčků. Tvůj příběh sleduju a už jsem si myslela, že má zase jedna vyhráno. Moc mě to mrzí. Věřím, že to musí být megatěžké. Obdivuju tvoji sílu resp. sílu Vás všech. Já jsem na začátku našeho snažení (teď nás za 15 dní čeká 1.I.U.I), ale vím moc dobře, že šance na úspěch jsou téměř mizivé. Už teď si říkám, že nebudu panikařit, když to nevyjde, ale zároveň mi ta představa, že by to neklaplo přijde neuvěřitelně děsivá a vaše příběhy mě moc a moc pomáhají. Díky za podporu Vám všem co se nebojíte o tom mluvit, já tu sílu pořád ještě hledám. Držím palce, ať to každé z nás jednou vyjde. :-)
Martice

 
Elinda
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 19.10.07 14:52

No to vážně naštve!!!!!

Ale co, nevyšlo to teď, vyjde to příště. Co člověku život má dát, to mu dá, i kdyby se dotyčný „postižený“ stavěl na hlavu. A času je ještě dost, dokud neklepe na dveře čtyřicítka, není nic ztraceno.

Hodně zdaru! *:-D

 
jajanina
Povídálka 42 příspěvků 19.10.07 15:15

Taky jsem držela palečky… no ale tu výrobu víc "užijete " ;-)) Holt tvoje mimčo zjistilo, že roste hromada hub a nedokáže přestat hledat další a další koše :-) ale ono brzo houby zapadají sněhem ;-)))

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 22.10.07 15:08

Ahoj Filipi
Je mi Tě vážně moc líto.
Já jsem na tom teď přibližně podobně, ikdyž jsem o několik levelů za Tebou. Tenco cyklus se od jiných lišil tím, že mě prsa nebolela vůbec, tak jsem doufala. Teď si myslím, že byl spíš anovulační :-) Když jsi psala, že sis udělala test, šla jsem si ho udělat taky - negat. Pak ještě jeden den před očekávanmou MS, taky negat. Obvykle mám cykly kratší, a MS dostávám dopoledne, takže když jsem to ještě 28 den večer nedostala, tak jsem fakt byla v naději. A pak to přišlo, mrcha červená. Teď skučím, břicho mě bolí jak blázen a deprese mě hryže za krkem a všichni kolem chrlej děcka jak z kulometu.  Mám silný pocit méněcenosti. Moje sestra rodí za měsíc a já vím, že tou dobou nebudu ani těhotná. Na příští ovu budeme u manžílovejch rodičů, takže to bude komfort pro plození jak někde na koleji.  Nicméně jsem pro to odhodlána.
Začala jsem si zase měřit teplotu, po novém roce půjdu někam k dr. Kamarádka mi vypočítávala, kdo otěhotněl za jakou dlouhou dobu, což mě dokázalo utěšit jen nakrátko.
Tak držím palce Tobě i sobě, nechť máme brzy v sobě robě.
Pudlice.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 15:25

Ahojda, děkuji za povzbuzení. Mě čeká inseminace snad v pátek, pokud mi výjde ovulace tak jak mi sliboval doktor (jenže při mým štěstí, kdy se i pokladna zasekne když jsem zrovna na řadě :-))  o tom tak trošku pochybuju). Tak držím moc palečky, taky je to moje první inseminace tak vůbec nevím co si od toho mám slibovat. Udělala jsem chybu v tom, že jsem tak dlouho nezměnila gynekologa, že jsem s tím tak dlouho váhala. Možná už jsem touhle dobou mohla být těhotná. Ale nevěš hlavu, všechno je lepší být odkázaná jen na domácí snažení, když už s tebou chtějí dělat něco doktoři tak je to dobrý. Držím palečky aby nám to oběma vyšlo… Moje kamarádka otěhotněla po 12 letech snažení na 5 IVF a to měli oba snad ty nejhorší vyhlídky, který mohli mít. A zadařilo se. Tak nevěš hlavu, ono to jednou určitě výjde.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 15:26

Díky za podporu, do čtyřicítky mám naštěstí ještě spoustu času takže na mimču budeme pracovat a pracovat a pracovat a pracovat až se nakonec musí nějakej ten prcek zadařit :-))

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 15:28

To s těma houbama je dobrý :-)) To si musím zapamatovat. Ale asi na tom něco bude, když jeho budoucí maminka i tatínek jsou oba vášniví houbaři :-)) Zřejmě to zdědilo po nás. Tak doufám že ho přestane bavit čekat na další houbovou sezónu :-)) Díky moc za povzbuzení.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 15:36

Jak tak čtu tvůj příspěvek tak mám pocit jako bych to snad psala já sama! Děláš úplně stejný věci, máš úplně stejný pocity, jako by jsi mi je snad kradla přímo z hlavy :-)) V mým okolí to taky těhuluje a rodí jako na běžícím pásu, včera jsem se dozvěděla, že za tu dobu, co se snažíme my, jedna manželova kolegyně stihla otěhotnět, porodit, být nějakou dobu na mateřské a znovu otěhotnět. Člověk by to správně ani neměl registrovat, jenže ta psychika je potvora a nedá se s tím nic dělat!
Teď jsem zjistila, jaká je hloupost dělat si těhotenské testy, nebo aspoň v mým případě. Hormony je krásně zkreslují a jakoby ze zlomyslnosti přimalují tu druhou čárečku, abychom vyšilovaly a pomalu chystaly výbavičku :-)) A pak je zklamání veliký. Doufám, že tenhle měsíc bude lepší, pokud budu ovulovat, tak jdu v pátek na inseminaci, tak snad mám aspoň malou naději. Jen bych ti poradila toho doktora neodkládat až po novým roce a v co nejbližší době navštívit nějký to centrum. Není na co čekat, čekání je obrovskej záhul na psychiku a moc se ti uleví když už s tebou začnou něco dělat.  Aspoň tak to vidím já. Dneska se biju do hlavy za to, že jsem tak dlouho odkládala výměnu neschopné doktorky a taky to, že jsem se centra bála jako čert kříže a odkládala to tak dlouho, přestože jsem tam mohla už po roce.
Takže držím palečky a doufám, že obě otěhotníme už v tomto cyklu.

 
miru
Nováček 9 příspěvků 22.10.07 17:27

Moc držím palce na pátek.Já takhle šílela dva roky,pak jsem řekla,že do 40 a povedlo se.Samo  od sebe,ani jsem už s tím nepočítala.Takže moc,moc moc držím palce a ať to v pátek vyjde.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 22.10.07 17:57

Když já se ještě nesnažím rok, ani po tom novém roce to nebude rok, budu muset lhát.. Manžel mi říká, a má asi pravdu, že zbytečně vyšiluju. A že určitě nemůžu otěhotnět kvůli tomu, a to má možná taky pravdu. A že to věděl, že to tak bude - má mě prokouknutou. Ty bys radila jit rovnou do centra a vynechat  spádovou gyndu? Jak to je s těmi centry, je to vůbec na pojišťovnu? Budu si muset projít příslušné diskuse.
S temi testy, sama taky nevím, proč si je dělám, když tý jedný čárce stejně nevěřím. Moje sestra měla negativní test i po vynechání menses, // až pátý den. Měla takový ten 25ti jednotkový, které se prodávají nejčastěji. Já mám od kamarádky jeden dvacetijednotkový, šetřím si ho, až budu mít opravdu opravdové zpoždění. Za celou dobu snažení jsem neměla zpoždění ani jednou. Na psychiku je ale asi lepší dostat menses dřív než se nechat napínat a být zklamaná. Úplně nepříšernější pro mě jsou ty poslední dny před menses, od ovulace je to vůbec blbé a po posledních 5 dní je ze mne šílenec. Pozoruji nejmenší pohnutí ve svém podbřišku a analyzuji, jestli to je menstruační nebo ne. Obvykle se mi to zdá jako menstruační a pak sama sebe přesvědčím že to nevadí. Protože jsem slyšela od lidí, že měli při těhotenství silný premenstruační syndrom včetně bolesti prsou a podbříšku. Mě teda prsa přestávají bolet už tak 3-5 dní před MS.
Nikdy jsem neviděla na testu //, leda na ovulačním (a i to mě potěšilo), ale když slyším tvoje svědectví, tak je to snad dobře. Určitě bych si myslela, že jsem potratila a děsně bych řešila proč. Tuhle jsem řešila i to, jestli můžu v předpokládané době implantace běhat po schodech v metru.
A pro ty, kterým už se cuká ruka, aby mi napsali, že na to nemám myslet a nemám šílet - trhněte si nohou. Nejde to. Je to obsese. Pro snažilky by se měla dělat speciální psychoterapie „jak zaměřit pozornost na něco jiného“.  Muži prý každých 20 vteřin myslí na sex. Tak co.
Jediné co jsem vydržela, nemám doma jedinou miminkovskou věc.
Filipi, tak držím palce na inseminaci, to už máš zapár. Já si na ovu počkám celé 2 týdny. Kdybych byla potkan, měla bych ovu každé 3 dny. Zase kdybych byla kůň, tak jen jednou za rok, takže je to takhle vlastně docela dobré. A kdybych byla nosorožec, tak by do mě manžel nalil 7litrů spermatu, takže bych při každém sexu přibrala 7 kilo. Do nového cyklu vesele.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 19:24

Mně taky pořád všichni říkali: „nemysli na to, nevyšiluj, určitě nejsi těhotná jen kvůli tomu, že na to pořád myslíš.“ nebo „uvidíš, že hned jak se na to přestaneš upínat, budeš těhotná.“ U nás v rodině jsou všichni jako králíci. Jednou si vrznou bez jakýhokoli počítání plodných dnů a jsou těhotní. Babička z mamčiny strany měla 3 děti, všechny tři okamžitě. Můj táta je z 6 dětí, sestřenice měla obě děti na první pokus, prvního syna „spáchali“ když si jednou zapomněla vzít antikoncepci, druhý syn se zadařil taky okamžitě na první a jediný pokus. Mě měla máma taky okamžitě. Prostě extrémně plodná rodina, tak to hold někdo musel „vyžrat“. 
Já se přiznám, že když jsem poprve navštívila doktorku, taky jsem kecala. Tvrdila jsem, že se snažíme 8 měsíců a snažili jsme se sotva 4. Ale v sobě jsem cítila že je něco v nepořádku, ono se říká že by se mělo zkoušet půl roku a po té době zajít ke svému gynekologovi. Jenže to asi neplatí u „magorů“ jako jsem já, kteří si hned po prvním neúspěšném měsíci začínají měřit bazální teploty, počítají plodné a neplodné dny, užívají všemožné vitamíny a studují každou knížku či článeček o početí. Po 4 měsících, kdy jsme se snažili opravdu v době, kdy jsem měla mít plodné dny, jsem se rozhodla, že doktorku dál odkládat nebudu. A protože je mi jasné, že po čtyřměsíčním snažení by mi řekla že to máme ještě zkoušet, tak jsem zalhala a další čtyři měsíce si přidala. Dnes jsem pro to moc ráda.
K téhle doktorce jsem chodila asi půl roku, užívala jsem hormony a pořád poslouchala jak vzdychá a říká že neví co se mnou. Nakonec jsem ji sama požádala, jestli by neposlala manžela na spermiogram, sama jsem ji taky požádala o laparoskopii a když uběhl rok od začátku našeho snažení a doktorka by mě pořád léčila tím samým jen proto, že nevěděla co se mnou, sama jsem si zavolala do CARu a objednala první pohovor. V tu samou dobu jsme změnila gynekologa, po měsíci i CAR. Teď chodím do Fertimedu v Olomouci, mám to kousek a jsem moc spokojená. Zjistili můj problém, který by se sám nevyřešil a mě jen mrzí že jsem do CARu nešla mnohem dřív. Problém, se kterým nešlo otěhotnět přirozenou cestou bez pomoci doktorů, se odstraní obyčejnýma tabletkama a můžeme se vesele snažit dál. Jen mám strach že je problém v protilátkách.
Te´d ještě k těm syndromům, pod všechno to, co jsi napsala, bych se mohla klidně podepsat i já. Do ovulace jsem po psychické stránce ještě v pohodě. A pak to začíná. Pozoruju na sobě každý měsíc nějaké podivné příznaky (pokaždé je to něco jiného). Jednou mě bolí „nejak divně“ prsa. Podruhé mám „nějaké divné“ tlaky v podbříšku. Jindy mě přepadnou „nějaké divné“ nevolnosti, pak se mi „nějak divně“ motá hlava. Ano, vím že příznakem těhotenství můžou být mírně zvětšená prsa. A najednou se mi zdá, že začínají „nějak divně“ růst. Pak se dočtu, že na začátku těhotenství je větší potřeba čůrání. Začínám chodit častěji na záchod. Jsem přesvědčená, že tohle už přece MUSÍ být těhotenství. Udělám si tedy test. Jedna čárka. Prvních deset minut jsem smutná a neustále se chodím dívat jestli třeba náhodou vedle první čárečky nevyskočila ještě ta druhá. Pak se uklidňuju. Vždyť kamarádce těhotenský test ukázal negativní výsledek na konci druhého měsíce. Třeba mám taky jen špatný test. Dělám si ho po pár dnech a opět vychází negativní. Pořád tomu nevěřím, vždyť mám tak typické příznaky! Občas začínám mít pocit, že se mi mění pachy a chutě. Pak si někde přečtu, že falešné těhotenské příznaky si žena může vyvolat tím, že na to neustále myslí. Ale jsem přesvědčená, že tohle není můj případ.
Ten den, co mám dostat menstruaci, se neustále hlídám, kontroluju a mám mpanickou hrůzu z toho, že pocítím onu známou bolest břicha. Když to přichází, pořád se ujišťuju, že to ještě nemusí nic znamenat a když začnu krvácet, zamýšlím se nad dvěma variantama: bu´d je to potrat, nebo to pořád ještě nemusí nic znamenat. Četla jsem i případy, kdy ženský menstruovaly klidně i další tři měsíce! Jenže už někdy tou dobou se smiřuju s tím, že zase nic. Mám deprese, jsem podrážděná na sebe i okolí, vím, že to není správné, ale nemůžu si pomoct. Manžela miluju nade všechno, ale právě on je nejblíž a právě on to nejvíc odnese. Když mě deprese pomalu začínají přecházet, příjde někdo z mého okolí s novinkou, že čeká rodinu. A depka je zase zpátky.
V poslední dobou to prožívám o něco méně než dřív, alespoň v době před ovulací. Posledních 5 dní, jak píšeš i ty, je nejhorších. To člověk na sobě opravdu vidí i to, co není. Vím, že je tu u nás nějaká psycholožka, která se zabývá přímo problematikou neplodných párů. Kamarádka k ní kdysi chodila, ale osobně si myslím, že psycholog neporadí nic nového. Tohle pochopí opravdu jen člověk, který je na tom podovné jako my.  

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 19:26

Jééé, tak to by se mi taky líbilo kdyby to šlo takhle snadno. Minulý rok jsem si říkala něco podobného, byla jsem přesvědčená, že do konce dubna otěhotním a pokud tomu budu opravdu silně věřít, tak se mi to povede. A houby, zase nic :-(( Ale už je to víc jak rok, možná bych to mohla zkusit znovu :-))

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 19:26

Jééé, tak to by se mi taky líbilo kdyby to šlo takhle snadno. Minulý rok jsem si říkala něco podobného, byla jsem přesvědčená, že do konce dubna otěhotním a pokud tomu budu opravdu silně věřít, tak se mi to povede. A houby, zase nic :-(( Ale už je to víc jak rok, možná bych to mohla zkusit znovu :-))

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 22.10.07 21:16

Filipi, moc mě to mrzí, ráda a s napětím čtu tvoje příspěvky, ale radši bych prožívala jiný émoce, než ty beznadějný… :-(
S Pudloslavou si koukám rozumíte :-), jo jo moc moc moc souhlasím s tím, ať si trhnou všichni, kdo chtějí napsat, ať to tolik nežerem, že se nám bude líp těhotnět…Nejde to nejde to nejde to!!!!!!!!!
Jsem snažilkou už rok a není to žádná sláva. První dítě se nám podařilo na přání hned napoprvé a to mě děsně, ale děsně rozmazlilo. Ani ne za dva roky jsme chtěli další, ale neměla jsem menstruaci díky kojení. I přesto jsem dělala desítky dnů nekonečné grafy BT,spekulovala jsem nad mírnými hrbolky co že by mohla být ovulace a co fiktivní menstruace…(je tu někdo bláznivější???), menstruace došla pět měsíců po snažení, konečně!!! Takže jsem ji hezky oslavila a mnula si ručky, jak se nám to  teď povede…ouha…přišla další a další a já to vzdala. Fakt vzdala, byla jsem už nějak unavená z toho grafování, měření a sexování. Nabrala jsem si nějakou práci a nechala tomu poslední měsíc bez ochrany. Pak jsem chtěla počkat až do podzimu na další snažení, že dám tělu oraz, užiju si léto a udělám si čtyřměsíční profesní kurz. Práce nad hlavu, kurz v rozběhu…a // !!! Šok, zděšení… navíc spermie musela přežít cca 4-5 dní do ovulace, kterou jsem zachytila náhodným měřením, jelikož mě ovulačně bolelo břicho. Parádní zákon schválnosti!!! Nepřeju si vám zažít ten šok, jak zvládnu práci, studium, téměř dvouleté dítě a k tomu břicho! A co je asi nejdivnější, nejvíc mě mrzelo, že jsem si to „Neužila“. Ovulaci, zahnizďování, pozorování se…ale to vy jistě víte o čem mluvím. Najednou jsem si zpětně vybavovalal střípky toho příběhu našeho miminka, připravovala se na lednový porod a začla se těšit…a v 7tt jsem potratila… Bylo mi to jasné, na ultrazvuku byl gestační váček příliš malý…otěhotnět bych musela v době, kdy jsem měla již pozitivní test. Takže? Zamlklé těhu? Vztek, lítost, zklamání…prostě mi bylo jasné že čekám na samovolný potrat. Těhu příznaky už pár dní nebyly žádné, cítila jsem se skvěle. Dva dny zoufalství, pak jsem si řekla, co se má stát, stane se…a večer jsem začala krvácet. Byla to úleva, zní to hrozně, ale vysvobodilo mě to z té hrozné nejistoty. Ráno jsem absolvovala ten parádní kolotoč na gyndě, ve špitále revizi…a bylo mi dlouho smutno…až poté to na mě padlo plnou silou, ta ztracená naděje, ten andílek, to cosi, čemu jsem s láskou říkala ještě v bříšku „šmudlinko“
Léto jsem si užila, práci zvládla, studium dokončila a je to tu zas. Měřím, grafuju a užívám si to. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, mít tu nekonečnou naději. První cyklus se to nepovedlo, testovala jsem od 7dne po ov u jak prdlá, naděje skončila s menstruací. Dnes jsem 4 den po ovulaci a beru to klidněji než minulý měsíc, i když to ještě může vypuknout a asi i vypukne…ten váš krásně popsaný syndrom.
Upínat se musím, jinak to nejde…je to jako říct někomu, kdo sexuje, ať na to prostě nemyslí…to vás pohltí, to nejde.
Snad jen myslet na ten příští cyklus…protože teď to určitě nevyjde (protože se to nehodí, nejde to, nechcete to, váháte a kdovíco ještě, co může postrčit ten zákon schválnosti).
Přeju vám holky co nejdříve // a hodně trpělivosti a sil!!! A mrkám na vás…
NiKi z POdzimních snažilek 06, co tam  zkejsla až doteď…

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 22.10.07 21:33

ještě doplním, že jsem v první chvíli brala ten potrat jako trest za to, že mě ty // fakt šokly. No jo, to ano, nejvíc právě proto, že to bylo v době, kdy jsem na to v rámci možností NEMYSLELA. Tudíž budu z pověrčivosti raději MYSLET.
Ale jednu výhodu to mělo, dnes vím, že si // budu hodně hodně vážit už od samého začátku, těhotenství je velký dar tak holky doufejme, že nám bude dáno.
 NiKi

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 21:53

Moc mě mrzí jak tvé těhotenství dopadlo. Já sama bych se z toho asi zbláznila a moc tě obdivuju za to, jak statečně jsi to zvládla a hlavně že tě to neodradilo od dalšího snažení se. Máš jednu velkou výhodu - víš, že to jde. Možná se budeš snažit delší dobu než lidičky z tvého okolí, ale víš, že otěhotnět můžeš a to je moc dobře. Já samu sebe uklidňuju že to tak všechno možná mělo být. Třeba nás osud takhle zkouší pro to, abychom si pak miminka víc vážily, abychom si to všechno líp užily. U mně se střídají stavy depresí s klidem, nebo lhostejností. Chvilku si říkám - teď to řešit nebudu, zaměřím se na studia, na lekce angličtiny, v létě třeba na zahrádku, koncem listopadu mě chytne vánoční mánie a až do 24. prosince budu lítat po obchodech a shánět dárky, budu zdobit byt, tvořit adventní i jiné věnce, výzdobu na balkón či jiné nesmysly. U jiných aktivit se krásně relaxuje, jenže pak příjde období, kdy to prostě nejde jinak než se upnout na vysněné těhotenství. V okamžiku, kdy po snažení se ležím podecpaná polštářem, ideálně ještě s nohama nahoře a přemýšlím, jestli jsem v dostatečně dobrém úhlu na to, aby ty potvůrky měly cestu co nejsnazší, přechází období klidu a lhostejnosti v období depresí. Přivodím si je vlastně nevědomky - už jen takové detaily že přestávám pít kofeinové nápoje, vyhýbám se kuřákům či zakouřeným prostorám, jím více vitamínů či v restauraci s kamarádkou si dám místo 2deci bílýho raději pomerančový džus. Protože co kdyby náhodou. A pak už, ať chci nebo nechci, jednám podvědomě tak, jako by uvnitř mně už rostl nový človíček. Menstruaci obrečím, ale pak, po nějaké době, opět nabydu novou energii a dám si předsevzetí co všechno udělám, co všechno zařídím, vymyslím…prostě si naložím co nejvíc práce a na těhotenství si zakážu myslet. A tak to jde pořád dokola… Vyjímkou je když příjde někdo z rodiny či z okolí s radostnou zprávou, nebo se mě nějaká dobrý duše zeptá: „A co vy, vy ještě nechcete…?“ !!!!! Vraždila bych !!!!! :-))
Držím palečky ať brzy objevíš další // a pořádně si je užiješ. Ideálně ještě příštích 9 měsíců a ať k prvnímu prckovi přibude ještě další.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 22.10.07 21:53

Moc mě mrzí jak tvé těhotenství dopadlo. Já sama bych se z toho asi zbláznila a moc tě obdivuju za to, jak statečně jsi to zvládla a hlavně že tě to neodradilo od dalšího snažení se. Máš jednu velkou výhodu - víš, že to jde. Možná se budeš snažit delší dobu než lidičky z tvého okolí, ale víš, že otěhotnět můžeš a to je moc dobře. Já samu sebe uklidňuju že to tak všechno možná mělo být. Třeba nás osud takhle zkouší pro to, abychom si pak miminka víc vážily, abychom si to všechno líp užily. U mně se střídají stavy depresí s klidem, nebo lhostejností. Chvilku si říkám - teď to řešit nebudu, zaměřím se na studia, na lekce angličtiny, v létě třeba na zahrádku, koncem listopadu mě chytne vánoční mánie a až do 24. prosince budu lítat po obchodech a shánět dárky, budu zdobit byt, tvořit adventní i jiné věnce, výzdobu na balkón či jiné nesmysly. U jiných aktivit se krásně relaxuje, jenže pak příjde období, kdy to prostě nejde jinak než se upnout na vysněné těhotenství. V okamžiku, kdy po snažení se ležím podecpaná polštářem, ideálně ještě s nohama nahoře a přemýšlím, jestli jsem v dostatečně dobrém úhlu na to, aby ty potvůrky měly cestu co nejsnazší, přechází období klidu a lhostejnosti v období depresí. Přivodím si je vlastně nevědomky - už jen takové detaily že přestávám pít kofeinové nápoje, vyhýbám se kuřákům či zakouřeným prostorám, jím více vitamínů či v restauraci s kamarádkou si dám místo 2deci bílýho raději pomerančový džus. Protože co kdyby náhodou. A pak už, ať chci nebo nechci, jednám podvědomě tak, jako by uvnitř mně už rostl nový človíček. Menstruaci obrečím, ale pak, po nějaké době, opět nabydu novou energii a dám si předsevzetí co všechno udělám, co všechno zařídím, vymyslím…prostě si naložím co nejvíc práce a na těhotenství si zakážu myslet. A tak to jde pořád dokola… Vyjímkou je když příjde někdo z rodiny či z okolí s radostnou zprávou, nebo se mě nějaká dobrý duše zeptá: „A co vy, vy ještě nechcete…?“ !!!!! Vraždila bych !!!!! :-))
Držím palečky ať brzy objevíš další // a pořádně si je užiješ. Ideálně ještě příštích 9 měsíců a ať k prvnímu prckovi přibude ještě další.

 
kote
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 23.10.07 08:38

Ahoj Filipi,

sleduji Tvůj příběh a držím Ti palce, stejně jako všem holkám, které touží po miminku, které stále nepřichází. Možná Tě můj příběh trochu uklidní, protože moje cesta k těhotenství také nebyla vůbec snadná.

Zhruba před dvěma lety jsme si s manželem řekli, že je načase. Věděli jsme, že neotěhotním bez pomoci lékařů, problém je u nás na manželově straně. Takže jsme naběhli hned do CARu, kde mi zjistili špatné hladiny hormonů a na:,–(ili léčbu clomhexalem. Jenže se mi udělala cysta, takže několik cyklů jsme nemohli stimulovat, protože jsme čekali, až cysta zmizí.

Konečně jsme po několika měsících dospěli k ovulaci a následně i k prvnímu IUI. Těšila jsem se jak malá, protože jsem byla přesvědčená, že to vyjde. Ovulace byla prokazatelná, sliznice krásná, tak proč by ne?! Jenže ono to nevyšlo. Následovalo dalších několik cyklů, kdy jsem stimulovala různými léky, ovulace vždy byla, IUI tím pádem taky, ale to bylo všechno. Červená teta vždy s neúprosnou pravidelností přijela. Byla jsem netrpělivá a tak jsme vloni v létě podstoupili první IVF.

Opět jsem byla přesvědčená, že to vyjde. Pravděpodobnost u IVF je někde mezi 35-40% (naproti IUI kde je pouze 10%). Odebrali mi 4 vajíčka, zavedli dvě. Čekání bylo hrozné, bolelo mě břicho, neměla jsem na nic náladu. A pak přišla deprese, protože 12. den po transferu jsem začla krvácet. Měli jsme s manželem velikou krizi, ale po pár dnech, které jsem probrečela, jsme si vážně promluvili a ujistili se, že přes všechny neúspěchy spolu chceme zůstat. Tou dobou jsem vůbec nevěděla, jestli do dalších pokusů budu mít sílu a tak jsme se rozhodli, že začneme shánět informace o adopci.

Možná se to někomu bude zdát příliš brzy, ale já jsem byla hodně vyčerpaná a představa dalšího běhání po doktorech mě skličovala. O adopci jsem všechno zjistila a pustili jsme se do ní. První kroky byly trochu nesmělé, ale potom jsem zjistila, že lidé, kteří se kolem adopce u nás v kraji motají jsou prima a ztratila jsem zábrany. Absolvovali jsme psychologickou přípravu, potkali jsme spoustu zajímavých lidí, kteří nám do života vnesli něco, co tam dosud nebylo, a sice velikou dávku tolerance a štěstí, které rozdávají. Mám tím na mysli rodiny, které už děti osvojili a podělili se s námi o své zkušenosti. I kdybychom se k adopci nakonec nedostali, vůbec toho nelituju, byl to úžasný zážitek.

Příprava na adopci je dlouhotrvající proces. Asi po půl roce jsme se tedy rozhodli, že zkusíme druhé IVF, že jsem se uklidnila a jsem na něj připravená. Změnili mi protokol, měla jsem mírný hyperstimulační syndrom, břicho mě bolelo víc než u prvního IVF, ale odebrali 7 vajíček, tři zavedli. Trochu jsme se bála, aby z toho nebyla trojčata :-( Následovalo čekání a obrovské zklamání přesně v den mých třicátých narozenin. Obrečela jsem to, ale deprese nebyla tak veliká, protože jsme měli rozjetou adopci a já věděla, že se miminka dočkám. Jakoukoliv cestou.

Na další IVF jsem si netroufla, ale rozhodli jsme se, že se vrátíme k IUI, které má sice menší šanci, ale je daleko méně náročné pro mé tělo. Před dalšími pokusy jsem byla na laparoskopii, kde mi zjistili perfektní průchodnost vejcovodů, takže dalším inseminacím nic nestálo v cestě. Zase jsem si tedy začala píchat mírné dávky hormonů, aby se vajíčka lépe tvořila a dozrávala a každý měsíc podstupovala inseminace. Když jsem 14. den po IUI začínala špinit, obrečela jsem to, jak jinak, ale už po chvíli jsem byla v pohodě.

Po inseminaci, která proběhla 15.8. jsme s manželem odjeli na dovolenou. Oba sportujeme, takže jsme nabalili kola, brusle, boty na túry, kempingové vybavení a odjeli jsme do Itálie. To, co jsme prováděli, se nedá nazvat jinak než šílenosti. Několikrát jsme totálně promokli a promrzli, na kolech jsme jezdili terénem v dešti po kluzkých kamenech, pěší túra se podobala výstupu na Mt Everest, koupali jsme se v ledové vodě, spali jsme v autě a tak podobně. Dělala jsem si legraci, že jestli mám náhodou v bříšku nový život, říká si, že se teda narodí prdlým rodičům. V tomhle cyklu jsem tomu fakt nevěřila ani za mák.

Když jsme se vraceli po 12 dnech do Čech, v autě jsem cítila to známé bolení v břiše a jen tak mimochodem jsem naznačila manželovi, aby mi na nejbližší benzince zastavil, že asi bude potřeba! Na toaletě se ale nic červeného neobjevilo. A neobjevilo se ani několik dalších dní, byť břicho bolelo stále. Byla jsem hrdinka a test jsem si udělala až cca 4.den po vynechání MS a když se objevila druhá čárka, rozbrečela jsem se. Den nato mi v krvi naměřili vysoké HCG a tentýž den večer na UTZ pan doktor potvrdil, že je vidět přesně co vidět být má. Verdikt byl: jsem těhotná. Po 11 pokusu IUI!

Teď začínám 13tt, pomaloučku se mi rýsuje bříško a snad teprve teď začínám věřit, že skutečně budeme mít dítě. Nevím, proč to vyšlo zrovninka tenhle cyklus, snad změna prostředí, možná proto, že jsem dala v práci výpověď a přestala se stresovat… kdo ví?!?

Jsem přesvědčená, že vám to vyjde. Třeba to bude déle trvat, ale jednou se to prostě podaří. Nedá se na to nemyslet, to moc dobře znám. Také jsem se jistou dobu nemohla podívat na projíždějící kočárek nebo maminku s bříškem. To mají asi všechny dlouhodobé snažilky stejné. Moc mi ale pomohlo brát to jako součást života, neutíkat před tím, brát to jako skutečnost, která je a se kterou se musím nějak poprat. Když jsem si tohle uvědomila, začli jsme zase jezdit ne návštěvy ke kamarádům, kde se to hemží dětmi a byla jsem zase ta jejich bláznivá teta, co vymýšlí kraviny. A kupodivu mi tohle moc pomáhalo. No a pak mi pomohlo mluvit o tom s holkama na emiminu, konkrétně v zebřičkovém deníčku, kam tě srdečně zvu. Jsou tam holky, co toho mají za sebou hodně a jsou skvělé. Rozumí všem pocitům, které máš, protože to všechny osobně prožívaly!

Filipino, koukám, že můj příspěvek je poměrně dlouhý :-) Snad jsi měla sílu dočíst ho až sem :-))))) Chtěla jsem Tě jím povzbudit!

Budu na Tebe v pátek myslet. Neboj se nic, IUI není nic hrozného :-)

Kotě a prťátko v bříšku

 
KatkaM
Zasloužilá kecalka 600 příspěvků 23.10.07 12:48
 
KatkaM
Zasloužilá kecalka 600 příspěvků 23.10.07 16:42

Ahoj Filipi a vsetky snazilky,
keďže ma trapi rovnaky problem ako vas, rozhodla som sa aj ja niečo napísať. Moja snaha o otehotnenie trvá už 2 roky a začala som to riešiť len pred nedávnom. Na rozdiel od teba, Filipi, ja som klamala doktorovi čo sa týka doby snaženia, ale tak, že som si 1 rok ubrala :) povedala som si, že doktor by na mňa pozeral ako na blázna, kde som tak dlho bola. No tak som absolvovala vyšetrenie hormónov, keďže v minulosti somn mala vyšší testosterón. Výsledky boli v poriadku, ale dôležitejšie budú až teraz v pondelok, to budem 22 DC a lekár by mal podľa nich zistiť, či mám ovuláciu. A potom sa pôjde ďalej. Mám z toho strach, ale čo už. Inak som veľmi rada, že okrem mňa je na svete ešte niekoľko „cvokov“, ktorí na sebe vidia všetky príznaky tehotnenia každý mesiac. U mňa tieto príznaky každý mesiac ako zázrakom zmiznú s príchodom MS. Aj keď ja už na emimino nakukujem dlhšiu dobu a môžem vám povedať, že mi to pomáha, posledné mesiace už sa toľko nepozorujem, lebo z príspevkov snažiliek vidím, že je to zbytočne. Inak ja si myslím, že to, že na mimi stále myslíme, nie je fakt až tak normálne, potrebujeme nejakú psychoterapiu a tú máme napr. aj v takýchto denníčkoch. Myslím, že snažilku by úplne mohla pochopiť len psychologička, ktorá si niečím takým sama prešla. Človek sa z takéhoto niečoho potrebuje vyrozprávať, vidieť, že nie je sám s takýmto problémom a je to hneď lepšie.  Veď my sa raz dočkáme! Ahojte

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 23.10.07 19:40

Hola!
Opravdu mě potešilo, když jsem zjistila, že nejsem na světě jediná, kdo se chová  a myslí takto až úchylně iracionálně.
Falešná březost - to mají zvířata, třeba když se jim po říji nepodaří počnout - celou dobu falešné březosti jim roste břicho a pak nakonec fiktivně porodí - najdou si nějakou hračku a o tu se starají. Naše fena to měla několikrát.  To je přesně to, co bych si určitě uhnala, kdybych se snažila sama sebe přesvědčit, že se to určitě podaří.
Ze začátku snažení se mi dokonce dělalo nevolno v tramvaji!
Hele možná bychom si měly vyměnit ICQ a sdělovat si denně vzájemně své nové zajimavé nepochybně těhotenské příznaky, aby se nám rozumná většinová společnost nesmála. (Samozřejmě, až otěhotníš, nebudu o Tobě chtít v životě slyšet). Já například, nyní, třetí den MS, má nějak podivně vysokou teplotu. Tedy ne těhotenskou, to zas ne, to už bych si udělala 35 testů, ale ani ne folikulární, tak něco mezi. Jistě, může to být pozůstatek předchozího cyklu a zřejmě to ještě klesne, ale co když to je nějaký závažný příznak něčeho způsobujícího neplodnost?! A nebo začínající chřipky?
Znáš to, že uděláš test, pak ho hodíš do koše a pak jdeš znova hrabat v koši, jestli to tam náhodou nevyskočilo?

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 23.10.07 19:52

No jistě, to je přesně ono. Víš jak jsem si vyčítala presíčko, které jsem si dala v předpokládané době nidace? A já mám přitom presíčko tak ráda. Teď před MS jsme měli u nás akci a naštěstí jsem se neomezovala a lehce jsem popila, ještě by mě to mrzelo, že jsem se omezovala a k ničemu. Pro jistotu zobu listovku po každé ovulaci abych ty svoje hříchy vykompenzovala.
Teď při MS jsem si řekla že na živiny pro mimi kašlu a začnu hubnout, neb po dobu snažení kynu jak vánočka. A zahájila jsem to dietní svačinkou ve složení 1× tatranka + 1× fidorka + 1× čokoládový bonón. Tak je to s mojí vůlí. A stejně jako se nedonutím dělat denně pár minut posilovací cvik na břicho, nedokážu si odepřít čokoládičku když se na mě doma usmívá, nedokážu si odepřít ani další těhutest. A když doma dojdou, koupím další, jsou přece tak laciné. Jenom se snažím je kupovat v různých lékárnách, aby mě neměli za to co jsem, tedy za blázna. Ačkoliv věřím, že nejsem snad jediná, která si koupí 3 krabičky testů naráz.  

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 23.10.07 19:56

ještě dodatek, myslíš že jsi tam mohla mít tu druhou čárku z těch léků, co jsi brala na stimulaci?

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 23.10.07 20:37

Pudoslavo ano ano, já se půl roku chovala půl cyklu jako těhule a tehdá se na to vyprdla ze zá:,–(y. A pak přišli děsný výčitky: Potratila jsem, protože:

  • jsem pila zelený čaj, který narušuje buněčný vývoj embrya
  • pila jsem hodně černého čaje  s teinem, že?
  • v době nidace jsem si s manželem dala po dvou letech sklenku šampaňského a pekelně se mi motala hlava
  • zobala jsem Proenzi na bolavý kolena
  • v době nidace a pak ještě jednou jsem si vzala prášek na migrénu s homeopatiky

…apod…fakt hrůza, dr. mi sice vysvětlil, že příčina je neznámá, i on mě svým přístupem přes ten potrat přenesl v dobré náladě, dá-li se to tak říct, připadala jsem si  fakt opečovávaná, v nemocnici všichni milí…ale výčitky jsou dodnes…
A tak jsem od září zahodila zelený čaj, šampaňský ve vitríně k svátku se asi stane archivním vínem, prášky na hlavu jsou vypotřebovaný kromě paralenu, a s Proenzi to ještě řeším, jestli se může nebo ne…
A s těmi testy? Jsem na tom stejně, fakt je, že se cítím divně, když kupuju dva :-), taky obcházím lékárny a nechám si vyložit vícero testů a pak dělám, že se nemůžu rozhodnout a tak si jich vezmu radši víc…:-DDD uf, jsem ráda, že nejsem sama…haha…
A vyšilovat budu už asi brzo, dneska jsem 5. den po ovu a divně mě bolí břicho…v době, kdy mě nikdy nebolelo…že by nidace? BT byla dost nízko 36,7, což by také mohlo být, asi zítra trapně nedospím v touze změřit BT…no nic, jedu v tom zas…
HOdně zdaru holky
 NiKi

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 23.10.07 21:13

a víte co je nejhorší? Že někdo na to peče, chlastá, neomezuje se v potravinách, nedejbože kouří a je mu to fuk, čeká až se mu menstruace zpozdí o měsíc…a je v pohodě a těhotní jak na povel..Achjo…

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 24.10.07 08:53

Já mám po ovu 36,7 normálně, někdy 36,8. Před ovu mám tak 36,1-2. Myslíš, že to je nidační dip, to co máš teď? Bylo mi na psychiku líp, když jsem se neměřila, měřím se znovu, že se chystám k dr.  Stávalo se mi totož. že jsem se probudila hodinu předem a nevěděla, jestli mám měřit hned, nebo až v obvyklou dobu. Nebo jsem se změřila, zjistila že teplota je moc nízká a nemohla pak z toho dál spát a zkoušela to znovu a znovu. Teď se změřim jak se vzbudím a na výsledek se kouknu až když definitivně vstanu.
Nejhorší je, když to před MS začne klesat. Je fakt lepší to nevědět, alespoň má člověk déle naději.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 24.10.07 09:47

Tak jsem se nechala přesvědčit a prozatim se objednala na gyndu, stejně bych měla mít teď někdy prevenci. Pudla.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 24.10.07 09:50

Jo, mimochodem, to bylo určitě těma homeopatikama :-)))). To je jed!

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 24.10.07 09:59

máš recht :-D  

Jinak já jsem radši, když tu MS čekám, pokles mám dva dny před…tak nějak se na tu červenou průtrž psychicky připravím, než abych pak koukala na wc totálně zoufalá… a už jsem dokonalá, budím se pravidelně +- půlhodina asi kvůli měření, další důkaz bláznovství.
JInak super, že jdeš na gyndu, dobrý krok.
 N.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 25.10.07 15:31

Já myslím že s tou gyndou děláš dobře, i kdyby ti řekla že jsou výsledky dobrý, tak stejně nic neztratíš. Já jsem se svým rozhodnutím moc spokojená, takhle jsem se ještě mohla snažit třeba deset let a marně.
Ta druhá čárečka byla určitě z hormonů, konkrétně z Pregnylu, takže jsem se po předchozí zkušenosti odnaučila dělat si těhotenské testy. Nebo aspoň myslím, že jsem se to odnaučila… To uvidím tak za 14 dní :-)) Jinak, taky jsem byla ten typ ženské, která vleze do lékárny, snaží se tvářit „jakože nic“ chvilku váhá který test má vzít a nakonec se rozhodne pro oba. Já jsem většinou chodila do lékárny kousek od našeho, měli to tam nějak podezřele levné, jenže když jsem si asi 4× po sobě nechala objednat ovulační test (na skladě ho samozřejmě neměli), začali na mě hledět jako na blázna, tak jdu pokaždé někam jinam.
Hele, k té zvýšené teplotě mě tak ještě napadlo co zřejmě mám občas i já. Ovulaci můžeš mít i častěji do měsíce, někdy 2×, někdy 3×, podle toho kolik máš dozrálých folikulů. Já jsem si taky myslela že je to blbost, ale tak nějak mi to vysvětloval minule doktor, poslední folikul se mi uvolnil asi 3 dny před tím něž jsem začala špinit. Tak je možný že máš třeba ovulaci. Tomu by odpovídala i ta zvýšená teplota. Jinak mě nic jinýho nenapadá… Ještě k té listovce, tu já taky užívám, dřív jsem do sebe valila kyselinu listovou, calibrum baby plán, hořčík, selen, vápník, vitamín B, prostě denně fůru tabletek. Dneska užívám už jen listovku, ale každý den. Tak doufám, že to k něčemu bude :-))
Jsem ráda, že takových „magorů“ jako jsem já je víc. Já myslím, že takhle to vnímá většina ženských, který po miminku touží zoufale, jen možná s tím rozdílem, že některé o tom nemluví a jiné se snaží samu sebe přesvědčit, že ony jsou vlastně v pohodě a že jim to nevadí. Někdo o tom zase není schopný mluvit nebo psát.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 25.10.07 15:39

Taky mi vadí ta nespravedlnost. Moje kamarádka z dětství celý těhotenství pálila a pálí jednu za druhou, doma pili kofolu, pila kafe, vitamíny nebrala ani se nijak nehlídala. když jí doktor řekl, že už musí ležet, aby neporodila v 6. měsíci, vybodla se na jeho slova a normálně dál bloncala po venku nebo zašla s kámoškou na dvě deci. Nic si z toho  nedělala, byla si prostě jistá že to dopadne dobře a dopadlo. Původně dítě vůbec nechtěla, otěhotněla v době, kdy si 2× zapomněla vzít antikoncepci a holčička příjde na svět jen díky omylu doktorky, která jí řekla, že na potrat už je pozdě, že to o týden prošvihla. Ve skutečnosti jí omylem dva týdny těhotenství přidala. Jen díky tomu si dítě nechala. No jo, na světě není spravedlnost, ale na tohle je nutný si zvyknout.
Moje další známá se už taky půl roku snaží o miminko, jen s tím rozdílem, že je úplně jiná povaha než já. Jí to totiž vůbec nevadí. Ráda se baví, ráda si zajde na solárko, věrnost jí taky moc neříká, takže to nechává náhodě. Já ten typ bohužel nejsem a asi si to moc zabírám. Říkám si, že to chce asi jen čas. Jenže na můj vkus už to trvá nějak moc dlouho :-))
To proenzi bere i můj chlap a vůbec mu to nepomáhá. Tak doufám, že ty máš lepší zkušenost :-))

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 25.10.07 15:42

Děkuju za podporu, tvůj příběh mě opravdu hodně potěšil a zvedl mi náladu. Ono se říká že IUI moc šancí nedává, ale přece jen je to lepší než sedět s rukama založenýma v klíně a doufat že se to třeba povede samo. Tak uvidíme, měla bych na to jít zítra, ale mám negativní ovulační test, tak pochybuju že to výjde. Jen by mě zajímalo jestli to bolí, nebo jestli je to aspoň nepříjemný. Mně teda všichni tvrdí že ne, ale to se mi moc nezdá, když to protahují tím čípkem… A ještěby mě zajímalo, jak dlouho potom musíš ležet? Nechávají si tě nějakou dobu tam nebo hned jedeš domů? A dostala jsi kalíšek nebo ne?
Já vím, moc otázek, ale zítřek se blíží a já jsem strašně nervózní…

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 25.10.07 16:40

Ahojda, tak to jsi na tom podobně jako já. Jakmile dostanu menstruaci, ranní nevolnosti se vypaří, břicho přestaně „divně“ bolet, prsa přestanou růst, nebo se rovnou zmenší, bolest samozřejmě taky přestanou, na pachy a vůbě už najednou citlivá nejsem… Prostě blázen :-)) Jsem si jistá, že je nás hodně a asi je to u každé to samé. Když člověk něco opravdu moc chce, může se sebevíc přesvědčovat že na to nemyslí, neupíná se, může si hledat fůru jiných zájmů, ale stejně to je někde v hloubi duše zakořeněné a i když se násilím snažíme tyhle myšlenky potlačit, není to nic platné. Prostě na to myslíme, toužíme po tom a ať si říká kdo chce co chce, budeme na to myslet do té doby, dokud se to nepodaří.
Trošku mě zarazily ty výsledky, na které čekáš. Mně to zjišťuje normálně na ultrazvuku, ońo je i nějaké vyšetření, které to může taky prokázat? Docela mě to zaujalo. Dlouho jsem ke svému doktorovi nepřišla s nějakým novým návrhem co by ještě mohl vyzkoušet :-))

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 26.10.07 07:19

Filipi, dneska držím palečky, ať to dobře dopadne…:-)
A proenzi mě zabírá stoprocentně, po intenzivní kůře mi stačí brát 1 tabletku za dva za tři dny a kolena mě nebolí, i krční páteř se zlepšila a netrpím…
 NiKi

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 26.10.07 08:58

Děkuju moc, už jsem docela nervózní a měla bych to i ráda za sebou. Tak pak dám hned vědět jestli jsem na tom byla, oni sice tvrdí že dnes mít ovulaci budu, ale včera mi vyšel ovulační test negativní. Tak nevím nevím… Každopádně díky za palečky a pak dám hned vědět.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 26.10.07 08:58

No jestli to byla ovu, tak to jsem to pěkně pro… protože jsem měla takové intenzivní předmenstruační pocity, že jsem na tulení vůbec neměla chuť.  Když se ti uvolní folikul před MS, tak i v případě oplodnění asi nemá šanci, za těch 6,5 dne, než doputuje do dělohy, sliznice ještě nemůže být připravená.
Každopádně teplota už klesá, takže asi standard.  Je fakt, že teď si těhu nemůžu namlouvat ani omylem, takže jsem relativně v klidu a taky to do té ovulace daleko lépe utíká než ty dny poté. Mám jen svou chronickou mírnou depku bez vyšilování. Mě bolí břicho i teď, ale nepřikládám tomu význam, já mívám bolestivnou MS s průjmem.
Ty si teď měříš teploty, nebo na to kašleš? Ono tedy mě to na předmestruační vyšilování stejně nepomohlo, protože viděla křivku, že teplota klesala a pak místo MS zase začala stoupat, tak se utěšuju planými nadějemi až do MS a ještě i chvilku poté.
Listovku beru jen po ovu do MS, beru teď pyridoxin, jestli náhodou… uvidíme co se mnou udělá gyn., nechce se mi na žádné vyšetření, nejraději bych, aby mi dala alespoň na 2 měsíce nějaký hormon naslepo. Hlavně bych se nejraději vyhla všem invazivním vyšetřovacím metodám.
Dej vědět, jak to dopadlo s tou inseminací.
Založíme klub šílenců?

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 26.10.07 16:44

Já myslím že otěhotnění před MS nevadí. Nebo aspoň tak nějak mi to říkal doktor, že po píchnutí pregnylu se mám snažit od nějakýho 15 dne až do MS, že to nevadí, protože jsem toho měla víc, těch folikulů. Tak myslím že by to vadit nemělo, ale opravdu netuším…
Inseminaci mám za sebou, hurá, ale nevím, jestli na to v neděli nepůjdu znova. Mám to celý nějaký divný, ovu bych správně měla mít až zítra, ale pro jistotu mi inseminaci udělali už dnes. Tak doufám že se potvůrky udrží a že to tam nějak zvládnou. V neděli jdu na kontrolu a kdyby se vajíčka ještě neuvolnila, tak jdu na to znovu. Nebylo to nic strašnýho, jen jsem to trošku cítila, ale nebylo to zdaleka nic nepříjemnýho a trvalo to snad půl minuty. A dali mi tam i kalíšek, heč! :-))
Klub šílenců? To by šlo :-)) A jak se tak tady na to dívám, asi bysme měli členů tolik, že bychom nestačili přibírat nové :-))

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 27.10.07 06:56

Supr,držím palce!!! Nevěděla jsem, že je IUI takovej fofr!!!
Já jsem dnes 9DPO a píchá mě děsně břicho…snad snad…ale BT není moc vysoko…36,9 37,0…tak si zas naděje nedělám. TO je dilema, achjo…
Klub šílenců beru!
 NiKi

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 27.10.07 07:53

alerspoň máš jistotu, že ti pulci budou ve správnou dobu na spárvném místě. Někde jsem četla, že při inseminaci se otěhotní na 5-6 pokus, to je skoro jako při normální sexování  tedy ne ovšem v našem případě, že :-)) taky už víš, že se vejce tvoří.
Já jsem teď po příšerný službě a je mi nevolno, což mi obvykle po horších službách bývá. Mám dojem, že nespolknu ani ten euthyrox. 
Hlaš pocity!

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 27.10.07 10:38

To je nepochybně těhotenství :-) teplota dobrá. Mě teda taky bolí břicho, ale je to od přemíry zelí. Co prsa?

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 27.10.07 15:24

Holky, tak sleduju že už je tu docela dost komentářů a nové jsou stále níž a níž. Napíšu tedy nový deníček a můžeme pokračovat tam.

Vložit nový komentář