Psychika snažilky 2. část

Snažení

Připojuju druhou část svého příběhu: Poté, co otěhotněla moje nejlepší kamarádka, cítila jsem se opravdu mizerně. Proč ona, která má neperspektivní vztah, nemá kde bydlet, nemá jak zařídit miminku pokoj a vlastně ho ani nechce a neví, co si s ním počít? Proč ona, která má přítele, který se na dítě ještě necítí zralý? Začala se ve mně rodit zášť a nenávist. Seděla jsem s ní v cukrárně, popíjela čaj a předstírala, jak nadšená jsem z téhle noviny a jak moc jí to přeju.

Pozorovala jsem ji, jak během hodiny vykouřila tři cigarety a vypila skoro půl litru vína a přemýšlela jsem, proč ti, kteří po dětech netouží a bezou je jako přítěž, jako nutné zlo, je mít můžou a ti, kteří by pro ně udělali první poslední a mají pro ně zázemí, je mít nemohou.
Manžel mě uklidňoval svou obvyklou frází: Vždyť rok ještě není tak dlouhá doba… Vždyť jsem mladá… Určitě budu v pořádku… Za rok miminko určitě bude… Nesmím se na to upínat…
Klasika. Každému se velmi snadnop radí - přestaň se na to upínat. Nemysli na to, snaž se vypustit, užij si dovolenou. Po každém sexu jsem si říkala - co když teď možná…? Při každém pohldu na miminko v kočárku či na těhulku jsem byla smutná. Několik dní před očekávanýma měsíčkama už jsem byla jako na trní.
Hormony mi tedy nepomohly. Dobrala jsem i šestou - poslední dávku a stále jsem nebyla těhotná. S doktorkou jsem se tedy domluvila na laparoskopii - na zákrok, při kterém se hadičkou podívají do mého těla a zjistí, jestli je ve mně nějaký problém či ne.
Všechno se událo moc rychle, takže jsem si ani nestihla uvědomit, co se děje. Ve středu mě lékařka odkázala na předoperační poradnu. Tu jsem navštívila ve čtvrtek, celá nervózní, co se bude dít. Přijal mě sám primář. Zamyšleně se škrábal na čele a vysvětloval mi, že před prázdniny se neoperuje, nejdříve to půjde v září a to mají docela plno.
Pak navrhl lepší variantu - neděle. Na mou näivní otázku, kterou neděli má namysli, mi odpověděl že tuto. Byl to šok. Měla jsem dva dny na to, abych se s tím nějak smířila.
Naštěstí jsem nestihla přemýšlet. V neděli jsem nastoupila do nemocnice, v pondělí jsem šla na zákrok. V úterý jsem byla doma dřív, než jsem se nadála.
Včera jsem dostala další měsíčky. Ale mám naději. Za měsíc odlétáme na dovolenou, jak jinak, než opět do Řecka. Právě tam bychom na miminku rádi zapracovali a domů si odváželi ten nejkrásnější suvenýr…

Hodnotilo 0 lidí. Score 0.0.
 Váš příspěvek
 
ahulena
Nováček 1 příspěvek 27.06.07 12:42

Mila Filipino,
pokud jde o prvni cast Tveho clanku, muzu te ujistit, ze Tvoje pocity jsou uplne normalni - teda „podle sebe soudim Tebe“. Musim se priznat, ze pomyslim i na zlocin, kdyz vidim odstaveny kocarek s ditetem pred samoskou…
Preju Ti pevne zdravi a hodne stesti - jak na dovolene (taky mirime do Recka a taky si tak trochu rikam, jak by bylo pekne privezt si suvenyrek), tak i po ni.
Jak potvrzuje i ma osobni zkusenost, ono to nakonec vyjde v momente, kdy se to uplne nejmin hodi (jako napr. kdyz podas v jedne nesnesitelne praci vypoved a v druhe idealni podepises smlouvu).
Ahulena

Vložit nový komentář