Psychika snažilky 6. část - Předdovolenový

Filipina  Vydáno: 27.07.07

Tak už se chystám na dovolenou. Zítra odlítáme na Chalkidiki - na Mola Kalivu tak jsem zvědavá, jestli to bude hezké nebo nehezká dovolená. S manželem jsme ujetí na Řecko, vlastně mě tím nakazil on. Ještě než jsme se seznámili navštívil řecký ostrov Korfu a byl z toho tak učarován, že když jsme se před třemi lety poprve rozhodovali jestli pojedeme někam za sluníčkem nebo opět do Varů ke švagrovi, stačilo chvíli vyprávět a bylo jasné.
Naše první dovolená byl 15 denní last minute do Leptokárie. Dnes už vím, že to byla moje nejhezčí dovolená. Neměla jsem žádné starosti, za měsíc jsem se měla vdávat a moc jsem se na svatbu těšila. Nakonec jsme za dovolenou nemuseli ani nic platit, naše rodiny se na ni složili a dostali jsme ji zaplacenou jako svatební dar, zbývalo tedy jen našetřit něco na výměnu a jelo se.

Pamatuju se, že se ve mně všechno mlelo. Těšila jsem se na nový zážitek - na letadlo, ale zároveň jsem se bála. Teroristé, pád, letecké neštěstí… Nakonec jsem to přežila a let se mi dokonce moc líbil. Pak tu byl druhý problém - moře. Se svými plaveckými schopnostmi se dokážu utopit i v trošku plnější vaně, natožpak v takovém množství vody. Radost z varování, že v moři jsou ježci, vystřídalo zjištění, že se nejedná o žádné roztomilé neškodné potvůrky, ale na nebezpečí, které při zabodnutí jediné jehlinky do nohy může způsobit opravdu velké nepříjemnosti.

S oběma problémy jsem se zdárně poprala, v plavání se trošku procvičila a s ježky to nakonec nebylo tak zlé. Jenže pak jsme měli vyrazit na romantickou plavbu lodí.

Romantiku si rozhodně nepředstavuju tak, že první hodinu a půl střídavě blednu a zelenám ze strachu z vody a mořskou nemocí. Když jsem se konečně vzpamatovala z prvotního šoku a na loď si zvykla, vyhlásili koupání z lodě přímo uprostřed moře. Lidé se jako na povel nadšeně vyhrnuli ven, potápěli se, čvachtali a já jediná jako trubka stála u zábradlí a sledovala nadšení ve vodě. Když jsem se konečně odhodlala, že to také zkusím, zazněl gong a pokračovalo se v cestě.

Jednoduše řečeno, celou dovolenou jsem se strachovala. Letadlo, hluboká voda, loď, pak také obava co se děje doma, jestli jsou všichni zdraví atd… A úplně zbytečně. Nevědomky jsem si zkazila tu nejhezčí dovolenou, kterou jsem dosud prožila.
Minulý rok jsme vfyrazili opět k moři a opět do Řecka, tentokráte na ostrov Zakynthos. Teď už jsem se moře nebála, dokonce jsem s sebou vezla ploutve a potápěčské brýle, abych je konečně vyzkoušela v praxi. Také jsem s sebou měla mobil - odpadla tedy starost, že se nedozvím co se děje doma. Z mořských ježků jsem také nemusela mít obavy - žádní tam totiž nebyly. Těšila jsem se dokonce i na plavbu lodí, kterou jsme absolvovali hned 2×.

Avšak problém byl tentokrát jinde - toužili jsme po miminku. V té době to bylo něco přes půl roku a jako správný šťoural a magor jsem do té doby prolistovala miliony stránek, pročetla fůru brožurek a vyslechla tisíce nápadů, jak se to zaručeně podaří.

S sebou jsem tedy vezla kyselinu listovou, calibrum baby plán, vitamín E, šumivé vitamíny C, několik ovulačních testů, dva těhotenské a dokonce i několik plavek (někde jsem slyšela, že by se po každém okoupání žena měla převléknout do suchého). Pečlivě jsem si naplánovala, které dny bych měla manžela „svádět“, podkládala se přitom polštářem a večer, místo abysme se šli projít, jsem dvě hodiny ležela, ucpaná kapesníkem, nohy nahoře.

Kdykoli jsem na pláži voděla mimčo, bylo mi smutno a vzpomněla si, že to naše se nedaří. Těhotné řekyně mě vyloženě rozčilovaly, byla jsem podrážděná a naštvaná. Ovulační testy neustále vycházely nedativní a dva dny před naším návratem domů jsem TO dostala. Bylo mi zle, bolelo mě bricho, hlava, byla jsem podrážděná a utrhovala se na manžela. Nebýt mého bláznění, užila bych si hezkou dovolenou. Jenže díky své povaze musím pořád něco komplikovat.

Tentokrát si však dovolenou hodlám užít se vším všudy. Za poslední dva týdny se ve mně něco zlomilo a já konečně pochopila, že silou vůle di jiného stavu nepříjdu a zuřivé myšlení na vytoužené těhotenství mi taky nepomůže, spíše uškodí. V čem je problém vím, jak jej odstranit vím také. Už není důvod neustále bulet nad svým neštěstím, ano, je pravda že tehotná nejsem a moc bych si to přála. Ale teď věřím, že to jednou příjde a snažím si užívat okamžiků, kterých si můžu užít jen „netěhotná“.

Možná během příštího roku otěhotním a porodím. Pak už nebude možné cestovat letadlem na dovolenou, nebudu se moci potápět nebudu moci hrát tenis, který mě tak baví. S dítětem už se možná nikam nepodívám. Pokusím se tedy tuhle dovču užít jako by byla moje poslední. A kdo ví, třeba se právě na ní zadaří…

Držte mi palečky, hned jak se vrátím, budu informovat, jak se mi tam líbilo.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Peciaa
Povídálka 48 příspěvků 27.07.07 14:26

Ahojky, prejeme ti peknou dovolenou a urcite se budeme tesit az nam napises zazitky!
Petra a Anicka 11m.

Vložit nový komentář