Psychika snažilky 9. část - Z trošku jiného soudku...

Filipina  Vydáno: 29.08.07

Milé „kolegyně“ snažilky, dnes nebudu fňukat nad tím, jak se nám nedaří miminko, ani rozebírat svůj psychický či fyzický stav. Chtěla bych se s váma podělit o svou novou zkušenost - o návštěvu u své nejlepší kamarádky z dětství, u těhotné kamarádky, které jsem tak dlouho záviděla!
Byly jsme nejlepší kamarádky už od školky. Lenka bydlela kousek ode mně, pravidelně jsme spolu tedy chodily ven nebo se různě navštěvovaly. Přátelství přetrvalo i první a druhý stupeň základní školy, to už jsme se obě dostaly do puberty a přimkly k sobě ještě víc.

Se vším jsme se svěřovaly, já věděla o jejich prvních tajných láskách, ona zase o těch mých. Spolu jsme „nenápadně“ obcházely kolem bydlišť atraktivních spolužáků či jiných kluků, kteří se nám líbily, spolu jsme rozebíraly kdy se na nás který fešák usmál nebo naše první políbení. Věděla jsem, že všechno, co jí prozradím, zůstane jen u ní, stejnou jistotu měla i ona u mně. Veškerý volný čas jsme trávily spolu, neustále se něčemu chichotaly, prostě typický obrázek věčně rozdováděných patnáctiletých puberťaček.
Opravdu jsme si skvěle rozuměly, byly jsme jako sestry, přesto každá úplně jiná. Ona, ovlivněna výchovou svých rodičů byla vždy ta opatrnější, pomalejší, než něco udělala, pořádně si to promyslela. Nikdy by neudělala žádnou hloupost, do puntíku dbala rad a nařízení svých rodičů a i k životu přistupovala zodpovědněji než já. Byla ambiciózní, toužila si udělat vysokou školu a něco znamenat. Já byla pravý opak. Jednala jsem bez rozmyslu a pak musela nést následky, na život a svou budoucnost jsem se dívala lehkovážněji, stejně tak na učení. Měla jsem neustále na vědomí, že příkazy jsou od toho, aby se porušovaly.
Dokonale jsme se doplňovaly, ona brzdila mě, já ji zase popouštěla v rozletu. Velká změna však přišla v okamžiku, kdy jsme nastoupily na střední školu. Někdy v té době jsem se seznámila se svým prvním přítelem, většinu volného času jsem náhle toužila trávit s ním a ona byla sama. Někdy v té době si našla svou tajnou lásku opět ona. A zřejmě v té době přišel ten velký obrat.
Kluk, kterého tajně milovala od třinácti let, byl zadaný, ale připustil možnost, že někde „bokem“ by se mohl scházet i s Lenkou. Já na ni tenkrát neměla čas, byla jsem zaláskovaná a vídaly jsme se stále méně a méně.
Já se pak se svým přítelem rozešla a nestačila se divit, co se z mé kamarádky děje. Začala kouřit, to aby Radkovi připadala starší. Začala se výrazněji malovat, to aby jí to přidalo aspoň pár let. Její mluva byla o něco vulgárnější, to proto, že starší holky tak mluví. Najednou začala navštěvovat různé pochybné srazy, odkud se obvykle vracívala pozdě večer s výmluvou rodičům, že byla se mnou na zábavě.
Po nějaké době jsem se seznámila se svým současným manželem a po nějaké době s ním začala i bydlet. Lenku její zadaný přítel doslova odkopl, tentokrát jsem se jí snažila být větší oporou, ale její podivné touze dokázat si že o ni ještě někdo stojí, už jsem zabránit nedokázala. Ním „někdo“ měl být kdokoli, když se tedy vyspala s prvním klukem, který o ni na zábavě projevil zájem, připadala si skvěle. V tomto duchu se odvíjel její další život.
V osmnácti už jsem měla pocit, že si spolu nemáme co říct. Každá jsme bydlely na jiném konci města a naše komunikace se omezila jen na krátké rozhovory na ulici, když jsme se náhodou potkaly, ovšem většinou ukončené argumentem typu: „hele víš co, napíšeme si nebo zavoláme, já teď strašně spěchám…“ Nikdy jsme si nezavolaly. Čas letěl jako voda, já se vdala a asi rok po svatbě jsme se s manželem začali snažit o miminko. Procházeli jsme si různými stavy depresí, pak štěstí, když přišla nějaká lepší zpráva, poté opět smutkem. Měsíce utíkaly jako voda, a někdy v té době se mi ozvala opět Lenka.
„Hele, já nevím co mám dělat… Jsem v tom a doktorka mi řekla, že je už dokonce pozdě na potrat…“
Sešly jsme se v restauraci, Lenka pálila jednu za druhou a nervózně popíjela kafe. „Uvědomuješ si, že by jsi to neměla?“ Upozornila jsem ji. „Miminku to škodí.“
„Jo jo, to je zvyk.“ Argumentovala, ale cigaretu v klidu dokouřila. Dozvěděla jsem se že ze školy odešla dva roky před maturitou a nastěhovala se ke klukovi, u kterého nemá jistotu, jestli ji po této „novince“ nevymlátí duši z těla. Protlouká se různě, chvíli načerno pracuje tam, chvíli zase tam, jen dokud ji nevyhodí.
Nemají pořádně kde bydlet, žijí spolu po podnájmech s dobou platnosti maximálně půl roku, nemá ani na jídlo, natož na dítě.
Záviděla jsem ji a nenáviděla ji. Vyhýbala jsem se jí jak jsem jen mohla a nechápala tu nespravedlnost. Ona která nemá zázemí, nemá kde bydlet, nemá peníze ani chuť si toho drobečka nechat, je těhotná, zatímco já, která pro něj mám všechno, otěhotnět stále nemůžu. Byla jsem naštvaná na ni, na osud, na sebe.
Dalších několik měsíců jsem se jí vyhýbala a modlila se, abych ji někde nepotkala.
Asi před měsícem přišel zlom. Možná už mě přestalo bavit pořád brečet a litovat se, možná pomohla změna lékaře, nebo jsem třeba jen konečně chytla zdravý rozum, jisté je, že najednou jako by po dlouhé době vysvitlo sluníčko, ubylo těhotných a mé zášti vůči nim. Najednou jsem přála kamarádce, která spoustu let nemůže otěhotnět, aby se jí to konečně povedlo, najednou jsem se mohla přijít potěšit s malým synovcem a najednou jsem mohla i zkontaktovat Lenku.
Je to jen pár dní, co jsem se vrátila z návštěvy od ní. Pořád je to stejně ztřeštěná holka, jakou si ji pamatuju. Pořád jsem přesvědčená, že je to slušná holka s dobrým srdcem, pořád je to moje nejlepší kamarádka z dětství. Vím, že i kdybych jí dnes svěřila své nejtajnější trápení, nechala by si to pro sebe. V jádru je to pořád ta super holka, kterou jsem znala.
Jenže jiskra jako by náhle vymizela. Termín porodu má za měsíc, přesto dosud neomezila kouření. A proč? Krabička cigaret tomu malýmu přece neublíží… Vždyť tolik ženských kouří… Pít kávu či kofeinové nápoje také nepřestala. Proč by taky, vždyť malá dávka kofeinu (několik litrů denně) mu přece taky neuškodí. Že spí v posteli s kočkou, která může vlézt i na postýlku? Co je na tom špatného? Co s ní mají dělat, když jinde spát nechce?
Najednou jsem všechno viděla z trošku jiné stránky. Její přítel se sice očekávaným otcovstvím změniál aspoň v tom smyslu, že začal pracovat a celkem dost vydělávat. Ovšem ani sama kamarádka neví, jestli jsou to poctivě vydělané peníze. Podnájem mají sice hezký, ovšem opět jen po dobu půl roku. Zařízení bytu naprosto nedostačující, nevhodné.
Všude po zemi se válely chlupy od kočky, vysavač si Lenka půjčuje od mámy jednou měsíčně. Moc nepere, protože většinou oblečení zapere nebo jinak obarví, čeká tedy vždycky než dorazí máma a pomůže jí. Na domácí práce čas nemá, sice je celý den doma, ale je přece těhotná, vždyť to je práce sama o sobě.
za necelý měsíc má termín porodu a jedinou výbavu co má, je několik letních bodyček a postýlka. Když jsem jí přinesla dětský olejíček, zírala na mě jako na blázna a nechápala na co to je.
Najednou jsem si všimla, že ona vlastně závidí mně. Závidí mi bezstarostnost, jistotu, kterou mám u manžela i v bydlení, závidí mi klidný způsob života a hlavně fakt, že nečekám dítě, na které nejsem připravená.
Vím, že až já konečně otěhotním a narodí se mi miminko, bude mít všechno co potřebuje. Milující rodiče, klidné rodinné zázemí, domov, veškerou potřebnou péči. Vím, že si těhotenství maximálně užiju a nebudu se muset stresovat pro materiální věci.
Vím, že teď už jí nemám co závidět a také vím, že až se jí miminko narodí, ráda jí ho občas pohlídám nebo povozím. A kdo ví, možná se i já brzy dočkám vysněného miminka a třeba budou jednou naše děti nejlepší přátelé…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Sandula
Ukecaná baba ;) 1971 příspěvků 30.08.07 10:24

Filipo krasnej clanek..je super ze jsi se dokazala znovu vzchopit a kamaradku vyhledat..jen mi je trosicku lito toho miminka..zkus kamaradku castejc navstevovat a treba ji vytahnout do mesta a tam spolecne neco pro miminko nakoupit..ty vis urcite co mimi potrebuje a zasvet do toho i ji..a az porodi,tak bud jeste jeji vetsi kamaradka,chod k ni stale na navstevu,hlidej mimi,kontroluj zda je v poradku a aby Lenka neco nezanedbala a vlastne tim treba i trenuj praxi na to svoje budouci miminko..Lenka bude rada a ty urcite castecne taky..mej se hezky a tesim se na dalsi tvuj clanek.

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 30.08.07 11:37

Moc nechápu, co jsi tím článkem chtěla říct. Divíš se, že jste se s kamarádkou odcizily, ale přitom na ni nenecháš nit suchou. To, že se v těhotenství chová tak jak se chová, je jenom její věc, to že nemá doma sterilno jako v muzeu, je taky jenom její záležitost.
A to , že ty by sis to zařídila jinak, je zase věc tvoje, ale to ještě není důvod k tomu, aby si cítila ňákou křivdu, že ona to prostě nedělá po tvým.
Myslím si , že být pravá kamarádka znamená toho druhýho vyslechnout, být s ním když to potřebuje, ale né mu radit nebo vrtat do života a moralizovat.

Bibina

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 30.08.07 13:45

Určitě se o to pokusím, ale nechci nikomu vstupovat do života a moc se do nich montovat. Ona si to stejně udělá podle sebe, čase se určitě naučí co a jak. Já mám tu výhodu, že už jsem za tu dobu stihla ledacos pročíst, ji těhotenství zasáhlo nepřipravenou, doteď na to nepomýšlela. Nerada bych aby dopadla jak moje sestřenice, která má u sebe svou mámu každý den a s manželem se kvůli tomu hádají. Samozřejmě, slíbila jsem jí že kdykoli bude potřebovat pomoc, může se ozvat, má taky svoji maminku a relativně mladou babičku, takže to určitě nějak zvládne. Ale s tou přípravou na vlastní miminko máš asi pravdu. To je zajímavá myšlenka…

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 30.08.07 14:00

Vidím že jsi mě pěkně setřela a odsoudila, přitom jsi si článek podle mně jen špatně přečetla. Zajímalo by mě jak jsi došla k tomu, že jsem naštvaná a že cítím křivdu pro to, že to nedělá podobně jako já? Nebo snad že bych jí vrtala do života a moralizovala?  Ne­pamatuju se že bych psala něco podobného. Rozhodně se jí neukazuju jako příklad vzorné přípravy, já sama těhotná nejsem a myslím, že až to příjde, taky budu hodně tápat a zjišťovat rady od zkušenějších těhulí a mamin.
Nesouhlasím s tebou že je všechno jen její věc. Myslím, že by jí někdo měl vysvětlit, že když vykouří pět cigaret během hodiny a půl, že to miminku neprospěje, ba naopak mu může hodně ublížit. Ano, tohle je snad jediná věc pro kterou ji odsuzuju, protože tohle není jen její věc. Kazí zdraví sobě? Ano, to je její věc. Ale tímhle kazí život i tomu miminku které nosí v sobě a to už, aspoň podle mně, jen její věc není. Stejně si tohle, jako vše ostatní, udělá po svém. Jenže znát názor druhé strany musí a myslím, že od toho kamarádky jsou.
Rozhodně jsem neklesla na úroveň abych procházela po bytě, ošklíbala se, prstem demonstrativně stírala prach z nábytku a neustále jí říkala co má nebo nemá dělat. Taková semetrika se ze mně zatím ještě nestala. Ale myslím, že kamarádka je tu nejen od toho aby vyslechla, ale také od toho aby do té druhé kopla když dělá botu, aby jí to vysvětlila taky z druhé stránky. Kdykoli já udělala nějakou botu, dala mi to také jasně a zřetelně najevo.
Máš pravdu že je její věc jak si to zařídí. Na spoustu věcí časem příjde sama, je hodně nepřipravená a stále si ještě neuvědomuje svůj stav. Až se jí dítě narodí, bude nucená k mnoha věcem, o kterých se jí teď ani nesní. Myslím, že ženská může být připravená sebevíc, může hltat spoustu knížek či rad, ale ta pravá příprava na mateřství prostě neexistuje.
Odsoudila jsi mě za to, že na své kamarádce nenechám ani nit suchou. Jenže tenhle článek neměl být jako pomluva, jen jsem tím chtěla vyjádřit, že jsem jí těhotenství tak strašně dlouho záviděla a přitom vůbec netušila, že ona zase závidí mně, že těhotná nejsem. A také to, že je rozhodně lepší si na vysněné těhotenství nějaký ten rok počkat, než otěhotnět nečekaně, nechtěně a do naprosto nepřipraveného prostředí.
Pokud někomu připadám jako vtíravá moralizující semetrika, je mi to líto.

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 30.08.07 15:28

Ahojky,  

určitě nejsi vtíravá moralistka - to je opravdu hodně jednoduché o někom plácnout - jen jsi zodpovědnější holka a díky tomu dovedeš lépe odhadnout, co může ohrozit takové malé a absolutně bezbranné dítě. Souhlasím naprosto s tím, co jsi napsala, že tvá kamarádka nenese odpovědnost už jen sama za sebe - to vem čert, když na to sama nedbá - ale jak k tomu přijde její dítě… Je velmi smutné číst takové příběhy, tím spíš, že jsou bohužel reálné.  

Přeji ti hodně štěstí!
Demi.

 
Hanka1
Echt Kelišová 9556 příspěvků 30.08.07 16:18

Mam ctyrlete dite a ted si troufam rict (i kdyz ten vyraz moc nemusim) „snazilka“. Proste bychom chteli dceri poridit sourozence. „Pracujeme“ na tom od jara, za tu dobu jsem s dcerou uz davno byla tehotna. Nechavam to osudu a zatim z toho nedelam vedu. Presto mne na tvem clanku zarazila jedna vec a to jak si psala, ze - zavidis tehotnym?! Ja mam okolo sebe hodne cerstvych tehulek a ze bych nejake zavidela? Naopak moc jim to preju a tesim se z jejich rostoucich brisek.
Neber to prosim nijak zle, jen mne to proste zarazilo, je fakt, ze dite mam a netusim jaky to musi byt „zahul“ pro psychiku, kdyz se dlouhodobe nedari. Presto jak se rika - prej a bude ti prano. Ja preji at se u vas brzy objevi  miminko…Hanka

 
Hanka1
Echt Kelišová 9556 příspěvků 30.08.07 17:13

Omlouvam se za to tucne pismo…nejak jsem si nevsimla..

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 30.08.07 17:47

Děkuji za názor, jsem ráda, že to tak nevidím sama. Myslím, že argumenty, že dítěti pár cigaret denně neuškodí jsou opravdu hloupé a když někdo tvrdí, že to přece nejde jen tak ze dne na den přestat, tak to také není pravda. Vidím to na své mamce. Když přišla do jiného stavu se mnou, byla silný kuřák. Jakmile ale zjistila, že už není sama, típla poslední cigaretu a od té doby už si žádnou nedala. Vydrželo jí to až dodnes. Jsem ráda že jsi se mě v tomto zastala, opravdu si myslím, že říct své nejlepší kamarádce že cigaretama miminku škodí je to nejmenší co pro to malý můžu udělat.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 30.08.07 17:54

Já jsem prvního půl roku také všem miminko přála, neviděla jsem důvod proč by to nám jít nemělo a neúspěch jsem sváděla na to, že jsme se prostě jen netrefili do toho správného dne. Jenže po roce už to bylo divný i doktorce, která byla ještě víc bezmocná než já. Pořád se mnula za bradu, kroutila hlavou a říkala: „Co s váma mám dělat…“ Jednou měsíčně jsme chodila na ultrazvuk, jenže to bylo jako bych tam ani nešla. Vždycky to vypadalo tak nějak všelijak a nic bližšího jsem se od ní nedozvěděla.
jinak jsem člověk přející a miminko jsem přála vždycky a každýmu, radovala jsem se z těhotenství kamarádek, jenže pak se ve mně něco bloklo a začala jsem šíleně závidět. Během krátké doby otěhotněly dvě moje sestřenice, pak Lenka, nato manželovy dvě sestřenice, spolužačka ze střední, prostě jako naschvál se to všem dařilo jen mně ne a k tomu všemu mi doktorka jasně dávala najevo že neví co se mnou.
Pomohla změna doktora. Ihned jsme přišli na to co mi vlastně je a pan doktor si mě tak pěkně „připravil“ že by mi zítra měla začít ukázková ovulace. Dnes už jsem v tomto úplně v pohodě. Samozřejmě že si šíleně moc přeju aby nám to konečně vyšlo, ale teď už vím co mi je, jak se to dá léčit a hlavně mám doktora, který si ví rady a nedává neustále najevo, jak v tomto směru nemá žádné zkušenosti. Držím palečky aby se snažení povedlo, od jara to ještě není tak dlouhá doba a dlouhou chvíli vám zatím může krátit vaše holčička. Držím palečky ať jí brzy přibyde bráška nebo ségra.

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 30.08.07 20:35

Ahoj Filipi:O)
Mně se Tvůj článek líbí, ráda z povzdálí pozoruji, jak přestáváš lpět na vytouženém miminku a vracíš se do „normálního“ života. Určitě to chtělo hodně síly, přestat na mimčo tak úpěnlivě myslet a je fajn, že jsi to zvládla:O)
Potěšil mě i obrat v tom smyslu, že už nezávidíš kamarádkám jejich miminka i to, že jsi se s touhle kamarádkou zase dala do kupy. Máš pravdu v tom, že kamarádka už teď nerozhoduje jen sama za sebe, ale je odpovědná i za miminko. Bohužel člověku, který prokouří celé těhotenství, to asi nevysvětlíš. Já jsem před otěhotněním byla silný kuřák a ještě, když jsem objevila po devíti měsících snažení //, první, co jsem udělala bylo, že jsem si zapálila. No a potom jsem s tím sekla. Je teda pravda, že jsem během těhu několik cigaret vykouřila, bylo to ve velmi vypjatých situacích, kdy jsem nevěděla, jak z toho ven. Jenže potom mi bylo ještě hůř, vyčítala jsem si to… Nekouřila jsem ještě celý další rok, kdy jsem Sáru kojila a pak jsem do toho postupně zase spadla. Sice už nejsem tak silný kuřák, jako tehdy, ale pár denně si jich dám. Myslím, že jsem se snažila udělat maximum a za těch pár cigaret se nestydím. Někdo to možná odsoudí, ale tak to prostě bylo.
Ještě jsem Ti chtěla říct, že Tvoji závist jsem schopná pochopit. Není to nic, za co by se člověk měl stydět, důležité je, že jsi se s tím dokázala takhle dobře vypořádat:O)
Těším se na další Tvůj deníček a přeji hodně štěstí do snaženíčka!
 Jaa

 
Rhfenda
Nováček 3 příspěvky 30.08.07 20:40

Ahojky Filí a všichni ostatní!!!!!!!
Posílám Vám pěkný pozdrav z mateřské dovolené,není to provokace!!!!!!To jistě pochopíte po přečtení mého příspěvku!!!!!!!!!! Moc dobře chápu tvé pocity,tvé myšlení a tvou velkou touhu po mimi a ještě větší touhu otěhotnět!!!!!!!!!­!!!!Já jsem si tím vším prošla a ráda bych se s Vámi o to podělila!!!Jsme s manželem spolu již 14 let a děťátko jsme začali plánovat před !8 lety! Najednou jsme zjistili že v našem případě asi není tak jednoduché si toto splnit.Jenže!Byla jsem toho názoru že až to přijde tak to přijde,to bylo na povrch ale uvnitř jsem byla neuvěřitelně DIVNÁ–dnes to nechápu ale nedalo se to jinak–Cizí děti mě nějak moc nezajímali,těhotné jsem viděla též všude a snažila jsem se je přehlížet ale dost dobře to nešlo a přesně jsem si všímala takových věcí jako TY,protože máme vlastní byt a do práce jsme chodili a po svatbě máme a a a a a a No a tudíž mi to co se dělo kolem mě přišlo strašně nespravedlivé,a pořád jsem si říkala A proč zrovna MY......A nená­viděla jsem takové řeči lidiček okolo,že a kdy ty budeš mít mimi,už máš nejvyšší čas (je mi 30) a když jsem přiznala jak se věci mají,tak jsem si vyslechla..To na to nesmíš myslet,to je nervama a a a a spousta dalších frází!!Ty lidičky si neuvědomují že tím ubližují,ale zrovna tak jak já jsem nemohla za to že jsem byla vztahovačná tímto směrem..To jistě znáš!!A přesně mi vadí když někdo kouří do bříška miminku a ta hygiena  a a a a a TAK.. No a tak jsme začali lítat po vyšetřeních a vše jsem vždy strašně obrečela a než jsem otěhotněla bylo toho opravdu moc kolem toho všeho a zjistili nám že jsme oba zdrávi a že ovulace probíhá,tak jsem podstoupila tři neúspěšné pomocné inseminace a jedno ÚSPĚŠNÉ umělé oplodnění!!!Tě­hotenství proběhlo v pořádku,i když jsem se pořád obávala nejhoršího a a a a.Tím že to nebylo až tak jednoduché do jiného stavu přijít,tak jsem opravdu těhotenství prožila s obavami a s pocitem neuvěření že tedy jako UŽ..Dnes má Filípek 8 měsíců,má se čile k světu,jsme šťastní a rádi o tom všem kolem mluvíme protože jsme zjistili že to pomáhá dalším lidem kolem nás kteří řeší podobný problém..Teď mám kamarádku co nemůže otěhotnět,jsou teprve ve stádiu že to zkouší sami a nedaří se a strašně ráda se přijde pomazlit s naším Filípkem a vykoupe ho a blbne s ním a já jí za to strašně moc obdivuju,a závidím,protože já jsem to nedokázala!!!Je též utrápená ale vše prožívá jinak…Chápu tu tvou závist a nespokojenost a jsi pašák že to všechno dokážeš přiznat!!Strašně moc ti to miminko přeji,protože do takového krásného manželství miminko patří!!!Hlavně se mějte rádi a MOC držím palečky ať se na vás štěstí usměje!!!Není to fráze-jen upřímnost!!Pá Helena  

 
Majdina
Kecalka 246 příspěvků 31.08.07 10:58

Úplně náhodou jsem narazila na tvůj článek…a jo, taky nechápu, cos tím chtěla říct. Že každý uvažujeme jinak? Že má někdo štěstí a někdo smůlu? Že se někomu daří a někomu nedaří? Žes v sobě dokázala něco zlomit/potlačit (a opravdu jsi to dokázala?) 
Hele, já nechci naopak kritizovat ani moralizovat tebe, jen mi to přišlo…o ničem? Nebo prostě o životě? Takhle to přece je se vším…bohužel…nebo bohudík?
Pevně doufám, že se ti brzy podaří mít vytoužené miminko a že i tvoje „kamarádka“ pochopí, jak se o děťátko starat. Možná že ne všechno je popsané v chytrých knížkách a zafunguje úplně obyčejný instinkt… Že to prostě bude mít ten skvělej HAPPYEND!

 
hope
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 31.08.07 12:41

ahoj!
musim rict ze ja te naprosto chapu…
s manzou jsme chteli mit mimi hned po svatbe… no a cekali jsme vic jak rok (ja vim ze to neni zas tak strasna doba, ale nam se to zdalo nekonecne)… za zacatku jsem vsem ty briska prala, pak jsem zacala videt kolem sebe kazdou tehulku (zrovna tady vsichni tehotneli jak na bezicim pase…) a nam se proste nedarilo a moc jsme po miminku touzili .. pak uz jsem zacala mit „averzi“ na deti.. proste jsem se bala si s nimi hrat… prislo mi to strasne nespravedlive, ze nekdo se na chlapa jen podiva a je v tom a my se snazime,, snazime… mame vse co si muze miminko prat a proste se mimi nekde toula a k nam nejde… je fajn, zes to dokazala prekonat a ze to dokazes i priznat…
mrzi me ze se tu najdou prispevky, ktere te za tve pocitiy odsuzuji (jsou to proste pocity a ty nemuzes ovlivnit ani kdybys jakkoli chtela… tohle proste kazdy clovek proziva jinak), ale co jsem si vsimla tak te odsuzuji a nechapou prave ty, ktere nic takoveho nezazili… je rozdil cekat na ditko rok a vice a snazit se par mesicu.. takze si z takovych prispevku nic nedelej… kdo tohle neprozije a „spadne do toho napoprve“ ten proste pocity snazilek nemuze pochopit nikdy…
a preji ti brzy tve vysnene //
Hope a Terezka

 
Tinuvien
Neúnavná pisatelka 18784 příspěvků 31.08.07 15:25

Začetla jsem se a doufám, že nevadí, že sem píšu. Mám trochu pohled z druhé strany. Otěhotněla jsem s dlouhodobým přítelem-manželem na studiích. Spadli jsme do toho dost z čista jasna, ale byli jsme rádi. Vždycky se dá vše nějak zařídit a v našem případě to dopadlo dobře. Nemáme sice x serepetiček a blbin, ale o dítě se staráme dobře, je čisté, nakrmené atd. Nemá stohy hraček, ale pár kvalitních, kojila jsem skoro dva roky a opravdu je z něj inteligentní klouček, který je hodně napřed vedle stejně starých dětí. Prostě nejde o to, co kdo všechno má, někdo zařizuje před a někdo až potom. Mateřské instinkty jsou lepší než tuny literatury (taky jsem toho hodně přečetla).
Moc ti přeji, aby se změnou doktora přišlo vytoužené miminko a věřím, že budeš dobrou matkou. Jen si občas uvědom, že méně je někdy více.
Rozhodně tě nechci jakkoliv kritizovat, protože si nedovedu představit jaké to je čekat na čápa.

 
Dana Klaudie
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 31.08.07 16:38

Ahojky, původně jsem nechtěla psát komentář, jenom jsem si sama pro sebe řekla, jak je to nespravedlivé, ale teď když jsem si přečetla komentáře jiných pisatelek, nedá mi to a musím reagovat.

Kamarádce by měl opravdu někdo dost důrazně říct, jak se má chovat v těhotenství a jak ne, protože jinak to odnese více či méně to miminko - zdravotně, intelektem atd… 

Filipi hlavu vzhůru, až to budeš nejméně čekat určitě budeš těhotná  a budeš mít krásné zdravé miminko, které bude hrozně rádo, že má tak skvělou maminku!
Já mám zdravou holčičku, celé těhotenství jsem se snažila chovat tak, abych jí neubližovala. Nikdy v životě jsem nekouřila a nepila alkohol, snažila jsem se stravovat zdravě a přesto chybělo málo a mně by zbyly jenom  oči pro pláč.
Dcera začala mít málo kyslíku díky uzlu na pupečníku…chtěla ale žít a tak se raději rychle narodila o měsíc dřív. Jsem hrozně ráda, že to tak dopadlo, proto nechápu proč někdo dokáže riskovat život miminka.....

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 31.08.07 16:56

Všem, které mě tu povzbudily a podpořily moc děkuji. Dnes u mně byla kamarádka znovu a je mi ještě hůř než když jsem ji viděla minule. Prozradila, že jí lékař řekl, že se pomalu začíná otevírat, ale aby bylo miminko v pořádku, musí vydržet do 10. října. Nesmí kouřit, nesmí moc chodit, musí se moc šetřit, aby se to malý nenarodilo dřív. Navíc má šíleně maličkou porodní váhu.
Připadala jsem si zle už jen pro to, že za mnou musela dojít přes celé město. Nejraději bych ji naložila a odvezla do auta, bohužel jej má manžel s sebou v práci, přemluvila jsem ji tedy alespoň ať jede autobusem. Když jsme se loučily, volala jí jiná kamarádka. Lenka jí slíbila, že se k ní staví. A opět přes půl města.
Kouření omezit odmítá, teď už to prý nemá cenu. Já vím, že tu možná někdo řekne že je to jen její věc, ale pokud je miminko tak vážně ohroženo jako je to její, myslím, že by se měla trošku vzpamatovat a přestat se chovat jako umanuté malé dítě. nejhorší na tom je, že tomu maličkýmu vlastně nijak nemůžu pomoct. Nezbývá mi než držet palečky, aby se miminko drželo pevně a aby bylo zdravé.

 
Hanka1
Echt Kelišová 9556 příspěvků 31.08.07 22:55

Holt komu neni rady, tomu neni pomoci. Tak snad prejeme miminku, aby to odneslo s co nejmensimi nasledky a doufejme ze se treba jeho maminka brzo vzpamatuje…

 
Hanka1
Echt Kelišová 9556 příspěvků 31.08.07 23:05

Pokud to bylo na mne, tak ja Fili neodsuzovala, pouze jsem psala, ze to nechapu, coz je zase muj pocit. Taky jsem ji vysvetlila, ze v podstate nevim jake to je cekat na mimi, toz asi tak. A mimochodem u prvni dcery jsem do toho nespadla napoprve, ale vy:,–(ila jsem prasky a nechala tomu volny prubeh, ktery pravda trval „jen“ 3 mesice. Rodila jsem 16 dni pred mymi 30tymi narozeninami. Ted jsme ve fazi „snazeni“ i kdyz je pravda, ze tomu spis taky nechavame volny prubeh, i kdyz ted to trva nejak dele…

 
Majčus
Kecalka 356 příspěvků 02.09.07 00:35

Jsem jedna z těch ke kterým přišlo těhotenství nečekaně a nevytouženě. Mám dítě, které jsem nechtěla, a věř, že šok to byl pořádný, bydlela jsem v podnájmu, o kterém jsem věděla, že mě tam s malým dítětem nebudou chtít a zrovna jsem dala výpověď v práci, celé těhotenství, tedy téměř celé jsem zapírala, před rodinou a tak trochu i sama před sebou. Ještě měsíc před porodem, jsem jezdila na koni,( je tedy pravda, že nekouřím, ani nekafuju)a v posteli mám dosud dva psy. Ještě na porodním sále jsem netušila jestli si miminko chci nechat a ještě měsíc před porodem, jsem neměla na miminko téměř nic, jen pár oblečků posbíraných po známých. Nakonec, ale svého syna miluju snad stejně jako všechny ostatní mámy, dupaček měl taky dost. Jen tím chci napsat, někdy se prostě ten život tak nějak zamotá, a i když má Tvoje kamarádka měsíc před porodem a nic připraveného to ještě neznamená, že své dítě nebude milovat, nebo nebude vědět co sním, prostě se to naučí a před kočkou ho bude bránií zuby nehty.
Přeji Ti aby i ty jsi brzo přišla o menstruaci, vše proběhlo hladce a narodilo se Vám krásné, zdravé miminko.

 
Elinda
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 05.09.07 08:49

Filipino - pánubohu poručeno… Mimina jsou „potvůrky“ odolné - a to, že se Tvá kamarádka chová „nezodpovědně“, ještě neznamená, že to nebude v pořádku. Naštěstí.

Ono ani to, že člověk vše dělá s nejlepším svědomím také neznamená, že vše dobře dopadne. Jsou věci, které nikdo neovlivní. Nechci tím Tě kritizovat, promiň jestli to tak vyznělo - zas se jen špatně vyjadřuju. Líbí se mi Tvé poslední články a příspěvky - přijdou mi najednou takové „dospělé“. Už žádné fňukání, jak je svět nespravedlivý - ale články od ženy, která zná svou cenu, která si je jistá - a které nemůže nic ublížit. Zírám na ten posun, který jsi během asi měsíce nebo dvou udělala! Máš můj obdiv. :)

A k té kamarádce - víš, oni doktoři mají občas různé názory… Tělo si ale samo řekne (alespoň to moje). Pokud se sama cítí dobře, tak ať si běhá. Ulehnout měsíc před porodem na divan také není nejlepší - mohla by pak mít problém porodit. A když si vzpomenu, jak doktoři hodlali v těhotenství honit mně… Nakonec jsem se naštvala, přestala chodit na jakákoli vyšetření kromě občasné návštěvy mého obvodního gynekologa (který mi samozřejmě vždy vynadal, jak riskuju) - a razila jsem heslo: hlavně se nestresovat. Takže jsem byla v pohodě, chodila si na procházky, běhala jsem - a výsledek: máme 2 krásné zdravé syny, nikdy žádné problémy nenastaly. Jistě: náhoda. Ale dopadlo to. ;)

Měj se krásně (a tiše nenápadně tržím pěstičky).

Vložit nový komentář