Psychika snažilky č.149 – Ode mě

VeKo  Vydáno: 09.01.13

Už dlouho přemýšlím, zda by nestálo za to sepsat mých posledních 5 let. Dobu, která s sebou nesla hodně negativních věcí, nepříjemných zážitků, zklamání, ale i pár příjemných situací, a hlavně jsem v tomto čase objevila eMimino a s ním skutečné kamarádky, bez kterých bych těch 5 let rozhodně nemohla zvládnout.

V roce 2007 jsem v lednu vysadila antikoncepci, v domnění, že do konce roku budu určitě těhotná. V červenci jsem už klepala na dveře svého gynekologa, že je určitě něco špatně, protože se nedaří. Dostala jsem Clostylbegyt a Duphaston na 4 měsíce. Pro manžela jsem přinesla domů žádanku na spermiogram. Doteď si vybavuji, jak jsem jela metrem domů a přemýšlela, jak to doma oznámím. Nakonec obavy byly zbytečné, manžel situaci v klidu přijal a od této doby se mnou v naší snaze o dítě spolupracoval a byl, i je, mi tou největší oporou. Bohužel ani za 4 měsíce se nezadařilo, ač vyšel spermiogram na výbornou. Byla jsem zoufalá a v koncích. Teď vím, že to bylo nic oproti tomu, co mě ještě čekalo.

V listopadu 2007 jsem objevila eMimino. Hned jsem se „zabydlela“ v deníčku Psychika snažilky. Musím říct, že mi to úplně změnilo život. Najednou v tom nejsem sama, vždyť ten samý problém s neplodností řeší i jiné holky. Byla to úleva. V prosinci jsem od svého gynekologa dostala doporučení do Centra asistované reprodukce. Doporučil mi Gennet. Na první konzultaci jsme šli v lednu 2008. Následovalo vyšetření průchodnosti vejcovodů, hormonální profil atd., diagnóza: PCO.

V únoru 2008 první IUI se stimulací Gonalem. Neúspěšné. Zhroutil se mi svět. Ale hned jsem se oklepala a začali jsme plánovat IVF. V té době jsme měli 5 let od svatby a mně bylo skoro 30 let. Takže tlak okolí a rodiny už byl k nevydržení. Nad vodou mě držely holky z PS z eMimina, které měly stejné pocity a mohla jsem si s nimi aspoň zanadávat a vyventilovat tak svůj vztek a smutek a hlavně se s nimi skvěle pobavit :-)

Duben 2008 první IVF. Embryoložka nás, s konstatováním, že SPG je výborný, ukecala, ať neděláme ICSI. Druhý den ledová sprcha: žádné vajíčko z 6 se neoplodnilo. Takže poučení pro příště: IVF jedině s ICSI. V srpnu druhé IVF. 2 embrya na transfer a 1 embryo do mrazáku. Náš zoufalec, o něm bude ještě řeč později. Bohužel několik dní po transferu přišlo krvácení a konec nadějí. Nastává další kolečko vyšetření: imunologie, genetika, laparoskopie, hysteroskopie. V prosinci první laparoskopie s hysteroskopií. Zbavila jsem se diagnózy PCO, protože mi byl proveden driling ovárií, ale přišla další ještě horší diagnóza: endometrióza 4. stupně, četné srůsty. Po několikáté to pro mě byl pád z výšky doslova na hubu. Ale zase jsem se zvedla a šla dál.

V únoru 2009 třetí IVF. 2 embrya na transfer. V průběhu stimulace mi bohužel zemřel taťka. Úplně se nabízelo: jeden odešel, druhý přijde. Všichni jsme tomu věřili. Bohužel, ani tentokrát IVF nebylo úspěšné. Rozhodla jsem se a na doporučení doktorky, jsem nasadila znovu antikoncepci na blokaci endometriózy. To bylo v květnu až říjnu 2008. V tomto období jsem si udělal volno od všeho a strávila jsem úžasné 4 týdny ve Františkových Lázních. V listopadu čtvrté IVF. 2 embrya na transfer. Při odběru vajíček mi byla odpunktována endometriální cysta z vaječníku, takže pokus s antikoncepcí nevyšel, endometrióza řádí dál. IVF opět bez úspěchu.

V květnu 2010 druhá laparoskopie s hysteroskopií. Nález stejný: endometrióza 4. stupně, četné srůsty. V srpnu páté IVF. 1 embryo na transfer. 5. den po transferu špinění. Nervy na pochodu, takže rozhodnuto a 8. den po transferu jsem si došla na krev. Šok! HCG 76,9! A při dalších odběrech hodnota stoupala. Neskutečná úleva! Já prostě dokážu otěhotnět! Objednala jsem se na ultrazvuk, dle pokynů 3 týdny po pozitivním testu. Mezi holkami tady na eMiminu se zvedla vlna euforie a velké podpory a radosti. Bohužel na UTZ dutinka bez embrya: afetální vejce. Proběhlo ještě několik kontrol, ale nakonec 5. 10. 2010 revize dělohy. Nebyla bych to já, kdyby vše proběhlo hladce, takže pár dní po revizi opět komplikace: zánět dělohy. Naštěstí zabrala antibiotika.

5. IVF pro mě bylo hodně zlomové. Už jsem to opravdu nechtěla vzdát, když jsem se dostala tak daleko. Já přece dokážu otěhotnět, stále jsem si to opakovala. Manžel mě povzbuzoval a sám říkal, že těch pár týdnů, co jsme žili v naději, že je vše v pořádku, bylo neskutečně nádherných a udělá cokoliv proto, abychom to zažili znovu a opravdu celé.

Březen 2011 šesté IVF. Naprostý propadák, špatná reakce na stimulaci, odběr pouze jednoho vajíčka, které se ani neoplodnilo. Opět pád na dno. Jak je to možný, když v srpnu byl úspěch a teď nic? Následovalo několik cyklů, které byly podporovány Agolutinem, aby to byly cykly alespoň trošku normální, rozuměj: aby vůbec přišla MS.

Když už mi to pojišťovna umožňuje, dala jsem si další odpočinek v lázních. Opět ty nejhezčí týdny. Jeden z nich se mnou strávil manžel. Příjemná dovolená pro nás oba. Sbíráme sílu na další boje. I když mi už vlastně přijde, že náš způsob života, kam patří Gennet, stimulace, injekce, sledování, je vlastně normální. Nenormální mi přijdou ti ostatní. Fakt vtipný :-)

V září 2011 je na řadě je zoufalec. Jedno nebohé embryo dostává svou šanci. Bohužel nedošlo ke zdárnému rozmražení. Tak nic. Co teď? Doktorka už je ze mě zoufalá. Já už mám dokonce i pocit viny, že se kolem mě dost lidí trápí tím, že náš boj je neúspěšný a oni nemohou pomoci. Kamarádky tady z eMimina, mamka, brácha… já fakt nevím co dělat, aby už to bylo za námi všemi. Jediná možnost je zkusit další IVF. V listopadu sedmé IVF a buch… ono to jde. ET dvou embryí a dvě embrya v mrazáku. 1. 12. 2011 HCG v krvi! Opatrná radost. Byla na místě. Biochemické těhotenství. Hmmm, tak to jsem ještě neměla, říkám si. Nad vodou mě drží plánování KETu.

24. 2. 2012 KET dvou blastocyst. 29. 2. 2012 pozitivní test, 2. 3. HCG v krvi. Světe div se! 7. 3. HCG stoupá. Hurá biochemické těhotenství nehrozí. Tak teď už jen se vyhnout mimoděložnímu těhotenství, to ještě ve sbírce nemám (pozn. k dnešnímu dni mi to stále v součtu diagnóz chybí, uff :-)). Ale ani na to nedošlo.

Naše radost den ode dne stoupá. Až do 19. 3. ráno. V posteli krveprolití. Mažeme na pohotovost k Apolináři. V případě porodu by to byla moje porodnice. Na UTZ dvě srdeční akce. Krvácení z hematomu. Kurnik, co budeme dělat? Dvojčata. Radost a strach se střídají jako na horské dráze. Po několika návštěvách pohotovosti, po pár denním ležení v nemocnici se vše vyřeší samo. Syndrom mizejícího dvojčete. Dostávám se do péče výborného porodníka, našeho kamaráda. Celé těhotenství mě sleduje. Všichni máme obavy. Nakonec zbytečné. Těhotenství bez problémů. Já odbornice na všechny procedury pro léčbu neplodnosti jsem celkem v koncích. Těhotenství… jak se to počítá? Co mě čeká za vyšetření? Kdy si mám zažádat o mateřskou? A co porod? Já a vytlačit tříkilové mimino tou malinkou dírkou?

Z „pana mimina“ bude Hynek :-). Nemůžu sice říct otřelou větu: těhotenství je nejhezčí období života, ale i tak je mi fajn. Trápí mě jen cukrovka. Největší problém pro mě, požíračku čokolády :-). Nastupuji na mateřskou. S porodníkem začínáme diskutovat o porodu. Přirozeně? Nebo císařem? Teď asi nastane ta úsměvnější část mého deníčku :-)

11. 11. 2012 termín porodu. V půlce října první návštěva v těhotenské poradně v porodnici. Běžné vyšetření, odběr stěrů na streptokoka. Příště se udělá kontrolní UTZ s odhadem porodní váhy a rozhodne se o porodu. Zatím to vypadá na CS. Přece jen letitá neplodnost, dvě laparoskopie, srůsty, moje výška (spíš nížka :-)). Začínáme doma vtipkovat o datu plánovaného císaře. Kdy by se nám to asi tak hodilo? V týdnu nebo o víkendu? Pohoda. Ufff, vyhnu se protlačování tříkilového mimina tou malinkatou dírkou. Já bych to totiž stejně určitě nepřežila. Byla bych asi první na světě, která to nedokáže. To je jasné. CS bude pohoda. A vůbec, manžel by se mnou k porodu nešel. Ne že by nesnesl krev a ostatní, do teď se mnou absolvoval všechna vyšetření, ale vadí mu ten pocit, že mi nemůže pomoc. K CS by klidně šel, tam by mě nic nebolelo :-) Zakládám si anonymně diskuse, abych zjistila vše o plánovaném císaři. Proč anonymně? Aby holky z naší diskuse nepřišly na to, že bude CS. Nemůžu je přece ochudit o to jejich každodenní „už“? v době blížícího se porodu :-)

V pátek, tři týdny před TP, odchod trošky hlenové zátky. Že jí je trošku jsem si určila sama, mám přece 3 týdny do porodu, tak to bude odcházet postupně ne? Manžel mě nutí zavolat porodníkovi. Na co asi? Určitě by mi řekl, ať čekám, co bude. Nebudu ho přece celé 3 týdny čekání na porod otravovat. A mě nic není. Víkend v pohodě. Sice mě trošku tlačí nízký pás u kalhot. Spadlo mi břicho. Ale co už… 3 týdny před porodem je to normální.

V neděli si jezdím metrem po Praze na kafe s kámoškama. Večer v Ikea. Sakra nějak nemůžu dát nohy k sobě a bolí mě všechny kosti v oblasti pánve. Ty jo, takhle to bude ještě 3 týdny? Ach jo. No z legrace večer vyplníme papíry do porodnice a dáme do postýlky matraci, poslední věc co chyběla k spokojenosti mimina. V noci v 1 hodinu ráno mě pálí žáha, zase. No ty tři týdny už to nějak vydržím. Jdu si dát studené mléko, zabírá to.

V 1:59 dávám holkám do diskuse poslední fotku s břichem. Pak jdu zpátky do postele. Jen si lehnu a rup. Praskla mi voda. Najednou mi došlo, že tři týdny tam to mimino už asi nebude. Vody je nějak moc. Stojím ve vaně. Manžel a kamarádka, která u nás tu noc spala, pobíhají po baráku se slovy: co budeme dělat? Nic mi není, nic mě nebolí. V porodnici slouží můj porodník, příjem domluvený. V autě, na sedačce obalené v pytlích na odpadky, si uvědomuji, že mimino se dneska fakt narodí, to už není žádný planý poplach. No co, přijedu přece do porodnice, porodník mě prohlídne, řekne, že to nepostupuje a uděláme pěkně CS. Na přirozený porod vůbec nemyslím. Nesmysl. V půlce cesty kontrakce. Ještě v pohodě, ale přece jen valíme 160km/h po jižní spojce.

Ve 2:40 příjem do porodnice. Monitor. Kontrakce nepravidelné. Dají se vydržet. Taky aby ne, s vidinou, že za chvíli bude částečná narkóza a CS, usmívám se v duchu :-)

V 3:15 3 cm. Najednou třetina porodu za mnou. Vidina CS se vzdaluje. Kurnik, co budu dělat? Opravdu protlačím mimino tou malinkatou dírkou? To nedám. Hlásím porodní asistentce, že na přirozený porod nejsem připravená, ať mě tedy pro jistotu oholí jakoby i na CS. Potutelně se usmívá. Klystýr a sprcha. Kontrakce sílí. Kolem půl páté dostávám epidural, nález jsou 4 cm. O CS už ani nepřemýšlím. Pořád ale ještě zvládám psát holkám do diskuse, chtěli porod on-line a teď všechny chrápou! To je podpora. Tou skutečnou podporou je mi manžel a můj porodník. Oni se znají, takže padlo i pár vtípků a tak. Atmosféra příjemná. Epidural je vynález světa.

6:35 už to taková legrace není, kontrakce po minutě, 7 cm. Ty jo, ona se ta malinkatá dírka fakt zvětšuje a o tom, že tudy proleze mimino, už není pochyb. A bude to brzy. Z této kontroly už porodník neodchází. Nechává mě položit na bok. Tím se kontrakce znásobí. Manžel mě drží za ruku a povzbuzuje.

7:38 se narodil Hynek, vážil 2720 g a měřil 48 cm. Dokázala jsem to!

Víte, všechny jizvy po porodu se zahojí, i když zůstanou vidět, ta na levé ruce od napíchnutí žíly pro kapačku oxytocinu při porodu, jizva po šití nástřihu, jizva na Hynkovo hlavě po sondě, ale jizva 5leté neplodnosti se nezahojí nikdy, i když není vidět. Je to doba, na kterou nikdy nezapomenu. Jsem si jistá, že tak složité období mě změnilo k lepšímu, i náš vztah s manželem je rozhodně pevnější. Můj pohled na život, na svět a na ostatní se změnil. Jsem pokornější. Ač se to zdá neskutečné, i neplodnost má pro mě pozitiva.

Bylo to složité, bolavé období. Některé okamžiky bylo vážně zdrcující. Byly dny, kdy jsem nedokázala vylézt z postele. Jednou mě dokonce Kadlina musela ve čtyři odpoledne nalákat ledovými kaštany, které mi házela na terasu ložnice, protože jsem prostě nechtěla nikomu otevřít. Opravdu holky, které jsem tady potkala, mi pomohly nejvíc. A pomáhají neustále. I když už třeba může vypadat, že je po všem a už je jen štěstí a pohoda, pomáhají mi prostě jen tím, že jsou a můžu říci, že jsou i pro mě.

Několikrát jsem se samozřejmě chtěla na všechno už vážně vykašlat, ale pak jsem si řekla: „Proč?. Není to zbabělost? Ještě je tolik možností, které jsem nevyzkoušela. A hlavně, všechna ta snaha doteď, by vlastně byla zbytečná.“

Přeji všem, ať se dočkají svého štěstí, ať už to bude dítě vlastní, z darovaného vajíčka či spermie, dítě adoptované, nebo prostě třeba i smíření s tím, že i život se dá prožít krásně a plnohodnotně jen ve dvou.

PS: největší a zaručená rada pro všechny „smažky“: Myslete na to!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 Další »
 Váš příspěvek
 
Huffmanka
Ukecaná baba ;) 1615 příspěvků 09.01.13 06:38
:hug: :kytka:
 
Papia  09.01.13 07:27
:palec: :hug: :hug: :hug: :kytka: :pankac:
 
Kvetinka5.2
Kecalka 139 příspěvků 09.01.13 07:50

Tý jo, četla jsem Tvůj deníček se zatajeným dechem… obdivuji Tě. Že jsi to nevzdala a šla dál a dál za svým snem. Taky s manželem čekáme na miminko už to budou 3 roky… ale říkám si že všechno má svůj čas… díky za Tvůj deníček - sice ze začátku bolavý, ale plný naděje. A ještě se mi vybavila jedna myšlenka… „Každé trápení (utrpení) nás učí milosrdenství“ (sv. Terezka z Lisieux)

Příspěvek upraven 09.01.13 v 07:51

 
Katka101
Extra třída :D 13566 příspěvků 09.01.13 07:56

Veko, krasnej denicek a at ti malej dela jen radost a hlavne zdravi preju :kytka:

 
Buzulumab
Kecalka 216 příspěvků 09.01.13 08:02

Děkuji moc za deníček a doplnění tvého slavného příběhu :) - myslím, že mnoho let tebe i psychiku sledovalo celé emimino… nejdříve jen ze zvědavosti, ale časem se z tvého příběhu stal takový symbolický boj pro všechny neplodnice, takové to: jestli to nevybojuje Veko, tak už nikdo na světě… ani netušíš, pro kolik lidí (kteří psychiku jen četli a nepřispívali) bylo tvé vítězství vzpruhou a nadějí…

jsem moc ráda, že jsi velmi dlouho otevřeně přispívala a mohli jsme tvůj příběh, i ostatní neméně silné příběhy z psychiky, sledovat… za to ti děkuji, mělo to (alespoň pro mě) cenu tisíce psychoterapií a konzultací s odbornými lékaři

gratuluji k Hynkovi, skvělému manželovi a bandě opravdových přátel :kytka:

 
renicka
Zasloužilá kecalka 759 příspěvků 30 inzerátů 09.01.13 08:07

Krásně napsané, dáváš sílu nám ostatním, které by to už třeba chtěli vzdát :hug:

 
neddo
Závislačka 3392 příspěvků 09.01.13 08:21

Moc moc moc ti gratuluji k miminku :hug: Je mi moc líto, čim jste si museli projit. :hug:

 
see
Zasloužilá kecalka 704 příspěvků 09.01.13 08:22

Úžasný deníček a silný příběh :! Obdivuju Tě, že jsi měla tolik sil! My jsme zatím na úplném začátku :roll:

 
kaculkadraculka
Ukecaná baba ;) 2388 příspěvků 09.01.13 08:36

Veko, krásný deníček!!! :potlesk: :palec:
Přeji tobě i malému Hynkovi hodně zdraví a štěstí!!!

 
Martrich
Extra třída :D 11910 příspěvků 09.01.13 08:37

Páááni, prošla sis opravdu hodně komplikacemi, ale hlavní je, že jsi se dočkala toho vytouženého štěstí, tak hlavně zdravíčko oběma..
PS: já bez emimina už tři roky taky ani ránu :mrgreen: :mrgreen: :pankac:

 
Orisek24
Povídálka 25 příspěvků 09.01.13 08:46

Moc hezky denice :potlesk:
Chce se zeptat, s pritelem se snazime o mimi uz dele nez 8 mesicu. Pan doktor rekl, ze to mame jeste zkouset do konce leta 2013 a pak se zacne zajimat :cert: Prosim mam na nej nejak zatlacit nebo co? Za jak dlouho by mel doktor pomoci? Prosim za Vase odpovedi

 
VeKo
Generální žvanilka 20427 příspěvků 09.01.13 08:50

@Orisek24
Tak záleží kolik je vám oběma let. Po roce snažení bych šla určitě už rovnou do CARu.

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 09.01.13 08:54

Krasny denicek :potlesk: :potlesk:

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 09.01.13 09:04

Gratuluji ke šťasnému konci, moc pěkně napsaný deníček.

 
Terýnek
Kecalka 170 příspěvků 09.01.13 09:09

Díky za to PS. Už mě všichni vážně štvou tím, že na to člověk nemá myslet - to teda jako nevím jak. Sice se snažíme teprve něco málo přes rok, ale nemyslet se mi nedaří. Graluji k synovi :potlesk: jsi dobrá kolik jsi toho vydržela

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 09.01.13 09:10

Krásný deníček. Četla jsem ho se zatajeným dechem, jak dopadne. A dopadl nádherně. Gratuluju k Hynkovi. A ta rada na závěr je k nezaplacení :palec:

 
romča36
Závislačka 4341 příspěvků 09.01.13 09:14

Nádherný deníček, včera jsem si pročítala ostatní deníčky snažilek, strašně moc mi pomáhají, hlavně proto, že si člověk nepřipadá sám a divný, když se mu nechce vylézt z postele, když při sexu myslí na to, jestli to vyšlo, když hned po ovulaci začíná dělat testy jestli to náhodou nevyšlo a při ms se utěšuje tím, že je to uhnizďování.
Holky, děkuju Vám všem za to, že si připadám normální.

 
nodysek
Kelišová 6347 příspěvků 7 inzerátů 09.01.13 09:16

Mám slzy v očích, gratuluju k miminku, jste velcí bojovníci, ty i manžel :hug: @Orisek24 já šla k dr po roce, nemusíš hned do CARu, někdy stačí „jen“ udělat hormonální profil a hned se vidí kde je zakopaný pes a vyřeší to i na gyndě. No a když ne, tak pak tě dr sám odešle do caru. Ovšem pokud už na to opravdu „spěcháš“ a dr s tebou nic nechce dělat, pak je tady vždycky možnost změnit doktora za nějakého vstřícnějšího a empatičtějšího :pankac:

 
Leny77
Kelišová 6819 příspěvků 7 inzerátů 09.01.13 09:17

Krásný deníček se šťastným koncem, gratuluju, že jsi to nevzdala. Věřím, že se jednou všechny dočkáme :srdce:

 
Susan23
Kelišová 5472 příspěvků 09.01.13 09:17

Teda Veko, to bylo čtení, ale jako vždy od tebe. Jsi mým vzorem, prostě se nevzdat. Už dlouho a ráda tě čtu a jsem moc ráda, že jsi na Psychiku nezanevřela s narozením Hynečka:)

 
Tereza1986
Kelišová 6276 příspěvků 09.01.13 09:29

Tééda, musela jsem si dojít pro kapesník a to se mi moc nestává :lol:.Kráásný :palec: :palec:

 
Simiana
Kecalka 218 příspěvků 09.01.13 09:49

Super deníček! Strašně ráda jsem Vás četla, na dítě jsem také čekala několik let takže jsem se v myšlenkách vracela vždy zpět.
Náhodou jsem potom narazila na diskuzi, kde jsi byla a uviděla jsem tvůj metřík tak jsem ti v duchu gratulovala, že jsi se po tom všem dočkala.
Jinak veřejný deníček byl vždy úžasný, Váš humor byl skvělý, moc jsem se vždy nasmála. Takže velká gratulace i ostatním holkám z psychiky co se dočkaly mimča :kytka:

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 09.01.13 09:52

Vecko- si me rozbulela covece :mrgreen:. myslim, ze neni nikdo, kdo by ti to nepral. :kytka:
Cap- byla jsem na zkousce z biofyziky z ty vejsky, co jsem se na ni dala
Conul- v patek na tebe myslime :andel:

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 09.01.13 09:53

Večko já otřelá emimiňačka už dávno u deníčků nebrečím…není proč…četla jsem už asi všechno, ale teď se mi cosi kutálí po tváři a jsem neskutečně šťastná :kytka: Hodně jsem na vás myslela od chvíle co vím že jsi odporná těhna :lol: a moc držela palce a vše co jde. Děkuji že jsi napsala deníček :kytka: Hodně zdraví Hynečkovi a celé tvé RODINĚ ( máma, táta a alespoň jedno dítě ;) :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: )

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 09.01.13 09:57

Tak jsem si pobrečela :kytka: nejvíc mě dostaly ty ledový kaštany na terase :pankac:

to p. s. by se mělo napsat obrovským písmem!! na větu „nemysli na to“ jsem do dnes alergická :cert:

 
Sandonoriko
Zasloužilá kecalka 911 příspěvků 09.01.13 10:10

Obrovska gratulace k miminku a hlavne k tvemu a manzelovu pristupu! Boze, to je tak krasny vedet, ze existujou lidi jako vy, co prekonaji takove problemy a zivot jim dopreje splneni snu…at jste zdravi, vsichni tri, preju hodne radosti a stesti!

 
VeKo
Generální žvanilka 20427 příspěvků 09.01.13 10:13

Mondí - jo ještě taková podobná story byla, když jsem byla po revizi. Kadla mě vyzvedla doma a jeli jsme k MišMiš. Sedíme u ní v obýváku, já v křesle a ony obě dvě předemnou na gauči a kojily. Já jen pronesla: no tak to už je ale úplně v prdeli, když už vydržím takovej pohled pár dní po revizi, tak už vydržím všechno. A všechny tři jsme vyprskly smíchy. :mrgreen: A vůbec holky byly hodný a dělily se se mnou o mimina :-) se ani nebály, že jim je ukradnu :-). Teda Kadlovic možná trošku měli obavy, když nechali mého manžela jít za kmotra jejich Verunce. Už už jsem spřádala plány naříznuté brzdové hadičky u auta apod., mohly jsme mít mimino bez práce :-).

 
bel
Závislačka 3312 příspěvků 09.01.13 10:16

:hug:
vecko, mas uplnou pravdu, zustane to vevnitr, asi uz nafurt, neplodkou je proste zenska provzdycky i s prckem v naruci.
pro mne to bylo 7 let, ale ne tak drastickych jako pro tebe.
budu se na tebe zas tesit (stav se v ht)
:*

 
Desperádo
Povídálka 31 příspěvků 09.01.13 10:19

:kytka:
Obrovská gratulace a poděkování, že jsi napsala.
Taky jsem jednou z těch co do PS načuhovaly, tomu smyslu pro humor se nedalo odolat. Ač nesnažilka, naučili jste mě spoustu věcí, hlavně co NEŘÍKAT a NERADIT.
Na tebe jsem myslela, happy end mě pohladil. Ještě jednou díky.

 
Pavla23
Extra třída :D 10652 příspěvků 09.01.13 10:20

Krásný :hug: ode dneška se asi taky začnu učit pokoře :hug:

 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 09.01.13 11:00

Nádherný deníček a strašně moc tě obdivuju my se snazime pouze 2 roky ale proti vám je to prochazka růžovým sadem. Přeju mnoho štěstíčka do dalších dnů :kytka:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 09.01.13 11:03

@VeKo jo tak tenhle druh drsnýho humoru mi chybí!! stará PS je prostě stará PS!! nebejt vás, tak bych neměla, co mám! nejspíš bych teď tvrdla v práci místo toho, že tu pobíhám okolo 3 poblionů a posrandírů, který chytly nějakou tu střevní svini chřipku a místo likvidování šavlí a náloží, za neustálýho zvuku pračky bych „komunikovala“ s těmi klienty za zvuku tiskárny :mrgreen:

Kadla a Mišmiš jsou prostě :pankac:

užívej s Hynkem a občas se s nim přijď do HT pochlubit ;) poved se vám!!

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 09.01.13 11:27

Opravdu klobouk dolu, ze jsi to vsechno zvladla, jsi neco jako vzor pro ty co chteji po prvnim neuspechu vsechno vzdat.Mela jsem sice jen tri IVF, taky jsem se rvala s tim jestli pokracovat, nakonec se mala podarila prirozene, ale co ty mas za s sebou to je teda sila :andel: :andel: :andel:
Gratulace k synkovi Hyneckovi a napsala si to s humorem a krasne, je pravda to co rikal kdysi muj doktor…neotehotni jen ten kdo to vzda :srdce: :srdce: :palec: :palec: :palec:

 
Belča
Kelišová 5377 příspěvků 09.01.13 12:13

Večko tohle mi nedělej, si mě rozbrečela :) Co napsat snad jen aby přibyl i sourozenec :) Mám tě ráda :srdce:

 
Any11
Nadpozemská drbna 28855 příspěvků 09.01.13 12:15

Taky jsem tise sledovala tvuj pribeh a moc obdivovala. Gratuluju! :hug:

 
lilia81
Extra třída :D 14677 příspěvků 1 inzerát 09.01.13 12:26

Nádherný deníček!!! předem moc moc gratuluji k miminku, ať jste všichni 3 hlavně šťastní a zdraví!!!

nedokážu si představit těch 5 let, nedokážu… dokážu si představit svůj rok, jeden jediný oproti tobě, proto máš můj neskonalý obdiv, že jsi tolikrát dokázala vstát a jít… v jednom tě chápu - taky jsem si jen za ten rok uvědomila, jaké je mít dítě dar, jak moc po tom toužím a jak moc jsme vděčná za holky tady na emiminu a hlavně za mého muže, protože on zvládal všechny ty šílené stavy psychické i hormonální a neodešel a dokonce si mě vzal!!! A věřím, že nikdo jiný by mě tak nepodržel, jako on!

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 09.01.13 12:34

Psychiku čtu od dob Filipíny, ale nepsala jsem, neměla jsem ten problém a tak jsem nechtěla rušit. Jen jsem se bavila. Tak, jako dneska tvým deníčkem, který mě teda taky dojal k slzám a ani nebyly potřeba žádné zdrobnělinky. Přeji zdravého syna a určitě jsi tady pro mnohé motor, že to stojí za to to nevzdávat.

 
ameli
Povídálka 12 příspěvků 09.01.13 12:39

@VeKo konečně jsem se dočkala a moc děkuju, že jsi sepsala svůj kus života. Téměř každý den jsem vyhlížela tvůj deníček a říkala si, že by byla škoda to nehodit na „papír“.
Gratuluju k tomu velkému odhodlání nevzdávat se, však ten výsledek za to stojí!!! I mě PS na podzim 2010 po úmrtí našeho chlapečka v 7.měs. těhot. po IVF/KET moc pomohla. Nejen mnoha podobnými příběhy, ale především nenapodobitelým humorem a nadhledem a ačkoliv jsem byla jen tichým pozorovatelem, věděla jsem, že v tom boji nejsme s manželem sami a moc jsem vám všem fandila.
I díky smažkách z PS jsem byla schopná ze znovu zvednout a jít do toho znovu.
Přeju všechno dobré :mavam:

Příspěvek upraven 09.01.13 v 12:49

 
kamca80
Povídálka 48 příspěvků 09.01.13 12:41

Strašně moc ti gratuluji k miminečku, prošla sis toho opravdu hodně a sem ráda, že si se dočkala toho nejštastnějšího konce na světě :-)

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 09.01.13 13:23

Ahoj Večko, díky moc za Tvou skvělou medicínu, kterou jsi určitě nejen mě vlila zase do žil energii k dalšímu boji.

Gratuluju k Hynkovi, ať Vám dělá jen radost.

E.

 
Laya
Kelišová 6316 příspěvků 09.01.13 13:26

Tak jsem přečetla tvůj deníček jedním dechem a taky jsi mě teda rozbulela. Já jsem si neprošla ani zlomkem toho co ostatní holky v PS ale taky jsem se od vás toho spoustu naučila a mám vás všechny moc ráda.

 
Markí1
Závislačka 4512 příspěvků 09.01.13 14:00

Veko i mě se rozbrečela!! :hug: :hug: do uplně stare psychiky sem sice nepřišla ale i tak me ta naše dost chybi ten humor a tak a deníček proste večkoidni :hug:

 
suvik
Generální žvanilka 24534 příspěvků 09.01.13 14:02

To je fajn, zes to napsala. :* Hele dikes, mockrat jsi mi pomohla, vsak vis, jsem moc rada, ze mate tak hezkyho chlapa! :hug: vis jak se mi ulevilo, kdyz se narodil? :D

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 09.01.13 14:17

No teda, taky mám slzy v očích… :hug:
Holky z PS by měly všechny svoje deníčky (a komentáře pod nima) sesbírat a vydat! Myslím, že byste pomohly spoustě dalších „smažek“ :mrgreen: :pankac:
Gratuluju k Hynkovi, ať jste všichni zdraví :kytka:

Příspěvek upraven 09.01.13 v 14:22

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 09.01.13 14:24

Musim rict, ze tvuj denicek me zase trochu nakopnul. Po 2 zamlklinách, 2 letech snažení, ted po nezdarilem KETu si rikam, ze i ja se snad jednou dockam :srdce: :hug:… Ale je to teda boj…

 
Obr Koloděj
Ukecaná baba ;) 1713 příspěvků 09.01.13 14:26

Tý jo! Silný příběh se šťastným koncem. Přeji hodně lásky všem třem :-) :kytka:

 
VeKo
Generální žvanilka 20427 příspěvků 09.01.13 14:35

Ty jo holky ze starý party, to bylo stejně super co? Těch věcí co se tady řešilo! Třeba erotické pomůcky, povídky. Nebo ta báseň, co jsme napsali s Pudlou a DW v hospodě :-). A jednoznačně vede Kavárna u neplodnic. Hláška: spokojím se i s orangutánem! byla taky vynikající.
Fakt kus života… :*

 
andys5  09.01.13 14:53

Teeeeeda holka musim říct jen jedno jediné jsi neskutečnáááá, četla jsem tvuj deníček a klepala se mi bradička a valily slzy..klobouk dolů a moc moc gratujluji. Myslím, že jsi dodala sílu každé z nás co se snažíme!!!

 
Andik333
Neúnavná pisatelka 15354 příspěvků 09.01.13 14:56

Ty jo Vecko ani nevis, jak jsem rada, ze mas Hynka. Furt jsem si rikala ze ten tvuj boj nemuze zustat bez uspechu ale priznam se ze potrat a seste ivf mi vzaly vitr z plachet. To jak jsi vzala revizi, byla pro mne obrovska skola.
Kdyz jsem zjistila u vas, ze cekam Ctirada, mela jsem z toho spatne svedomi asi az do Hynkova porodu. Jsem moc rada, zes to nevzdala. A ze ma Hynda ty nej rodice.

 
Andik333
Neúnavná pisatelka 15354 příspěvků 09.01.13 15:01

Jeste si vzpominam, jak se narodil Ctirad a tobe se nerozmrazil zoufalec a tys mne jeste povzbuzovala. Fakt smekam.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 Další »