Radost i strach z neznáma

Wink  Vydáno: 16.07.12

Je mi 22 let, žiji v cizí zemi a po dvouměsíčním vztahu (jestli se to takhle dá po 2 měsících nazvat) jsem naprosto nečekaně těhotná. Nastalo rychlé rozhodování co a jak bude nejen s mým životem, ale s dvěma dalšími. A po konečném rozhodnutí si teprve pořádně srovnat, co že mě to vlastně všechno čeká. Deníčky na eMiminu si čtu už nějaký ten pátek a věděla jsem, že jednoho dne to na mě taky přijde. „Vypsání se“ mi vždycky nějak pomáhalo a asi i potřebuji nějak podpořit a uklidnit.

S pritelem :)

Prvni oblecek - zatim neutralni! :)
1 komentář

Prvni ultrazvuk :)
1 komentář

Před dvěma roky jsem se rozhodla, jako mnoho dalších, odjet na zkušenou do Anglie jako au pair. Chtěla jsem zažít něco nového, zdokonalit se v jazyce, poznat nový život a nové lidi, než se zase pustím naplno do studia na vysoké. Ale rok utekl lusknutím prstů a nedal mi tolik, kolik jsem si ze začátku představovala, takže jsem se rozhodla si to prodloužit a zkusit ještě něco z jiného soudku, jelikož ráda sbírám zkušenosti. Jsem člověk, který moc dopředu neplánuje, kdykoliv se může stát něco, co vám absolutně otočí vaše dosavadní plány nebo vize. A tak se nechávám vést spíše svým pocitem a věřím, že se některé věci prostě dějí z určitého důvodu.

V hotelu Holiday Inn v Londýně jsem začala pracovat na začátku prosince minulého roku jako snídaňová asistentka na poloviční úvazek. Hledala jsem práci už měsíc, protože jsem byla docela náročná a nechtěla jsem ze začátku brát cokoliv, ale penízky docházely, tak jsem si řekla, že alespoň něco a budu si k tomu muset hledat něco dalšího, protože z polovičního bych se tu určitě neuživila. Za měsíc mě ale přesunuli na recepci na plný úvazek, kde dělám doteď. V hotelu jsem se seznámila se svým přítelem, dělal v té době účetního, a teď mi dělá na recepci manažera, což je docela sranda, když jsme partneři. Hned ze začátku jsme si rozuměli, vážně jsme si sedli, ale nenapadlo by mě, že bych chtěla být něco více než kamarádka. Navíc jsme v té době měli oba rozehraného něco jiného, i když ne vážného. Ale nějak se to zvrtlo a po pár „kamarádských schůzkách“ jsme si spolu v lednu něco začali.

Bylo nám spolu fajn, perfektně jsme si rozuměli a trávili jsme spolu víc a víc času. Rozhodně jsem každým dnem cítila, že se mezi námi vytváří větší pouto a začala jsem cítit, že se možná co nevidět zamiluji. Ke konci února už jsem v tom byla asi po uši, ale pořád jsem si to nechtěla moc připouštět :) Nebrala jsem v té době antikoncepci, ale pamatuji si, že když už jsme spolu takhle fungovali nějakou dobu, rozhodla jsem se pořídit si ji a čekala jsem na začátek března na menstruaci, abych ji mohla nasadit.

Těsně před menstruací se nám ale stala nehoda, praskl nám kondom a já jsem, i když jsem si myslela, že je to snad nemožné otěhotnět dva dny před měsíčky, jela pro tabletku po a v klidu jsem si čekala na periodu. Dodnes nechápu, jak se mi posunuly ty plodné dny, že jsem otěhotněla takhle na začátku cyklu. Ta ale nepřicházela, k tomu mě začala pobolívat prsa, ale po skoro týdenním zpoždění byl test negativní, takže jsem to přisuzovala jen k hormonálním změnám po Postinoru. Ale měsíčky pořád nepřicházely, a tak jsem si za další týden a půl dělala test druhý. Na záchod jsem šla těsně před spaním a šla jsem si ho dělat vlastně jen proto, abych uklidnila Saschu. Ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla být těhotná.

Už jsem si dělala milión testů hned po pár dnech zpoždění, abych nebyla nervózní a nikdy nic. Tak proč bych měla být teď. O to více jsem byla v šoku, když se mi po chvilce čekání na testu ukázaly dvě jemně čárky, ne moc výrazné, ale byly už prostě dvě. V naprostém šoku jsem došla do pokoje bílá jako stěna a začala jsem bulet. Sascha to okamžitě pochopil a sám nebyl schopen slova, když ten výsledek viděl. Celou noc jsem brečela, on místy taky a nevěděli jsme, co budeme dělat. K ránu jsme usnuli, ale on chudák vstával v šest do práce. Po pár hodinách se z ní vrátil, protože nemohl pracovat, měl samozřejmě myšlenky na něco jiného. Přišel s kytkou, dalším testem, snídaní pro mě a plyšákem. Nikdy na to ráno nezapomenu. Ten den jsem si asi poprvé připustila, že ho miluji.

Další test vyšel samozřejmě taky pozitivní, a tak jsme začali řešit, co bude. Sascha to nechal na mně, že se zařídí podle jakéhokoliv rozhodnutí. Udělalo mu to pěknou čáru přes rozpočet, měl své plány, neznali jsme se dlouho. Ale je proti potratům, nechtěl si takový zásah do mého těla ani představovat. Já jsem se cítila pokaždé jinak. Nejdříve v šoku a vyplašeně pod tíhou zodpovědnosti za jeho život, za můj a za to dítě. Týden předtím bych to považovala za nemožné, ale den za dnem, jsem najednou viděla vše odlišné, najednou to přece nějak šlo, ale stále jsem se bála. Navíc jsem den za dnem začínala cítit něco k tomu tvorečku uvnitř mě a Saschovi to taky za chvíli nedalo. Přišlo mu hrozné, že něco, co je „teď a tady“ u mě v bříšku a je napůl on, bychom měli ukončit.

Na začátku dubna jsem šla k doktorovi v ČR, kam jsem tehdy jela na dovolenou po půl roce, ten mi potvrdil, že jsem mezi 5–6 týdnem a ať se rozhodneme co nejrychleji. Byla jsem si jistá, že ať se rozhodneme jakkoliv, provedeme všechno v Anglii, přišlo mi zbytečné cestovat. Den za dnem v nás sílila touha si to dítě nechat a nějak se podle toho zařídit. Věřili jsme, že spolu chceme být a že uděláme vše potřebné. Ve mně hlavně byla i ta myšlenka, že pokud bychom se někdy rozešli (jakože to nemáme v úmyslu a ani nechceme, ale známé život), vím, že Sascha by se na naše dítě nikdy zcela nevykašlal a nenechal by mě v tom. On děti miluje, jeho sestra vychovává svou dceru už 5 let bez otce a právě Sascha jí ho první dva roky nahrazoval. Rodina to přijala, já jsem na sebe okamžitě začala dbát se zdravou stravou a přestala jsem ze dne na den kouřit a chodit se bavit. Už jsme se na miminko dávno nedívali jako na něco, co nám něco vezme, ale jedině jako to, co nám něco přinese.

Teď je to tak, že spolu bydlíme v domě s pár kamarády. V září si budeme hledat byt, dříve ne, ať ušetříme co nejvíc. Sascha si našel ke své práci ještě přivýdělek, protože jinak bychom to s mateřskou a jedním platem neutáhli. Termín mám 26. 10., takže jsem teď přesně v půlce. Těhotenství si užívám, pokud se zrovna nestresuji v práci. Objevuji ten úplně nový rozměr štěstí a lásky a připadám si, že mě nikdy nic nemohlo udělat šťastnější. Píšeme miminku deníček, co děláme, jak se během čekání na něj těšíme, lepíme fotky, pouštíme mu hudbu a já si užívám první kopance a sny o něm :) Od začátku mám těhotenství bezproblémové. Žádné nevolnosti, žádné chutě či bolavé zuby, bříško začíná růst asi až teď a jsem pořád plná energie. Pořád dělám dvanáctky, jako jsem byla zvyklá, i když to asi nepotrvá taky věčně.

Vztah se Saschou nám to ještě posílilo a všechno je tak nějak ideální, až si pořád říkám, kdy přijde nějaký zádrhel. Jediné, co mě tu v Anglii mrzí, je fakt, že člověk nechodí každý měsíc k doktorovi na prohlídku s ultrazvukem. Za celé těhotenství jsou jen dva. Jeden ve 3 měsících a druhý máme teď ve 21. týdnu. Jinak vše měří podle obvodu bříška, kontrolují moč a tlak, a to je tak nějak vše. A já jsem jako prvomamina samozřejmě nervózní a chtěla bych vědět co nejvíc. Čtu si všechno z internetu, rady a zkušenosti i vaše deníčky :) A pořád jsem trochu nejistá, jak to zvládnu. Na porod se snažím nemyslet, beru to jako něco, čím si projít musím a zvládly to jiné, tak to musím zvládnout i já. I když mám samozřejmě taky trochu nahnáno… je to ten strach z neznáma, co když bude porod horor, když mám tak pohodové těhotenství.

Pořád se snažím číst a sbírat informace, ať mám co největší přehled a pořád si připadám, že nic nevím, myslím si, že kdybych byla u nás v ČR, jsem mnohem klidnější a mám více informací a větší podporu. Tady si připadám tak trochu na všechno sama (se Saschou), že se prostě musíme postarat sami, nikdo nám v ničem nepomůže a co si neuděláme, nemáme. Ale na tohle už jsem zvyklá vlastně už od střední, kdy jsem se odstěhovala od rodiny, takže žádná novinka. Jen teď je v tom jeden človíček navíc, pro kterého chci udělat všechno, co je v mých silách, přivést ho do života plného lásky, dát mu, co jsem já postrádala a ukázat mu svět z té nejlepší stránky. Jsem docela silná osobnost, mám už ve svém věku docela odžito, a to mě tak nějak dělá myšlením trochu starší, než jsem, ale mám slabé chvilky, jako třeba zrovna teď.

Vím, že tenhle deníček je možná jen o mých pocitech, bez čehokoliv poučného nebo čehokoliv, z čeho byste si mohly vzít příklad. Ale mě to vypsání určitě pomohlo, takže pokud jste během toho románu až doteď neusnuly, děkuji za vás čas, za přečtení a případně komentáře a přeji všem maminkám hodně štěstí!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
BertaCek  16.07.12 03:16

Ve dvaadvaceti po roce v Anglii mas odzito leda kulove :lol:, ale jinak je hezke, ze veci vidis tak optimisticky. Ocenuji, ze chodis stale do prace a nevymlouvas se na tehotenstvi jak na nemoc, z toho by si tu nektere mohly brat priklad.
Nazor na antenatalni peci v UK mam dost kriticky, navic Londyn znam velice dobre a nevim, v jake nemocnici jsi registrovana, jsou v tom zasadni rozdily. Mela by jsi dostat pozvanku na predporodni kurzy, tam urcite chod. Dale, pokud o to budes stat, mohu doporucit my ultra baby na Canary Wharf pro soukromy ultrazvuk; stoji 65 liber.
Urcite si vyreste s partnerem svatbu, obcanstvi ditete i rodny list. Zamilovanost je paradni vec, ale je potreba byt take praktik. Pokud chces cesky pas, ceka te nekolik cest na ambasadu, pokud britsky, dite ho dostane na zaklade rodneho listu, je-li partner Brit. Bez pasu nemuzes vzit dite ukazat domu, uz nelze deti zapisovat do vlastniho.
Hodne stesti, at vam to vyjde.

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 16.07.12 07:38

Ahojky, nesouhlasím s tím že nemáš nic odžito, není to jen o pobytu v Anglii ;) (viz příspěvek nademnou)
Já Ti moc fandím, je to krásně napsanej deníček, určitě to všechno zvládnete! :hug:

Omlouvám se za reakci, omylem mi tam skočila… :kytka:

Příspěvek upraven 16.07.12 v 07:38

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 16.07.12 07:47

Dekuji moc za prvni reakci! Urcite jsem tim nechtela rict, ze si tu po dvou letech pripadam nejak zkusene. Porad si tu pripadam jako cizi a celkove to neni zeme pro me. Tim „odzitym“ jsem mela na mysli celkove svuj dosavadni zivot. Ze ikdyz me prave jako ty, vidi kazdy jen jako optimistickou mladou holku, asi by se hodne divil, kdybych mu rekla, co vsechno za tech par let od puberty stihla. Urcite se to neda srovnat s celym zivotem, ktery me jeste ceka, ale mluvim za muj vek. Takze chci jen rict, ze to v hlave srovnane mam a rozhodne nemam jen naivni vize. Dost rozlisuju optimismus a naivitu :)
Zaregistrovana jsem v St. George's hospital v Tootingu, ktera by mela byt udajne z tech lepsich. Na predporodni kurzy jsem se zaregistrovala, ikdyz ty jsou jen dva dny nekdy ve 36. a 38. tt. Takze si chci spise hledat jeste neco vedlejsiho do te doby. Ale shodou okolnosti jsem se vcera sesla snad po pul roce s kamaradkou na kafe a ta me prekvapila, ze je taky tehotna. A jsme od sebe jen o tyden. Tak jsem strasne rada, ze tu uz budu mit nekoho, ve stejne fazi, s kym muzu vsechno sdilet, resit a treba si domluvime i nejake ty kurzy :)

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 16.07.12 07:55

Dekuji moc, ja verim, ze ano. A ikdyz ne vse bude jednoduche (jako v tehle dobe nebyva nic), nejak to vzdycky zvladneme. A ja pro to udelam urcite maximum.
O zkusenostech, jak dobrych, tak spatnych ja vzdy rikam, ze jsem za ne jen vdecna a niceho, co jsem kdy udelala, jak jsem se kdy rozhodla nelituju. Hlavne ty nelehke useky v zivote tvori cloveku charakter, takze ja si ted myslim, ze ac se mi na nektere veci nevzpomina nejlip, nesnazim se je z mysli uplne vymazat. Bez nich bych totiz nebyla kde ted jsem a kdo ted jsem.

 
lenin007
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 16.07.12 09:09

Držim palce!!Já myslim že první reakce je buďto závistivá nebo nechápu kdo má hned potřebu poučovat..to nesnášim…ale tak budiž:)Já myslim že jsi dobrá já ve dvaadaveceti lítala max po diskotékách a do anglie samotnou by mě nikdo nedostal:)Takže už jen to obdivuji. Mějte se tam krásně a neboj porodu.Muj byl strašnej ale taky žiju:))

 
nicolinda
Závislačka 3727 příspěvků 16.07.12 09:41

Taky moc držím palce a přeju hodně zdraví Tobě i miminku, všechno at zvládnete na 1 :palec:
Deníček napsaný moc pěkně, citlivě, na mimčo se asi fakt těšíte, od 22ti leté holky bych to až takhle hezky nečekala, taky tím „odžitým“ jsem pochopila něco jiného než jen tu zkušenost z Anglie… :lol:
Fakt držím palce, z deníčku „vypadáš“ celkem rozumně a myslím, že to zvládnete, i když na mě by to tedy bylo moc daleko od domova, je tedy skvělé, že tam máš tu kamarádku s podobně starým těhotenstvím :potlesk: o to bys to měla mít příjemnější, budete vše prožívat spolu, a podporovat se, zas někdy napiš :kytka:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 16.07.12 10:20

Hezký deníček :-)

Příspěvek upraven 16.07.12 v 10:20

 
jjaneck
Kecalka 305 příspěvků 16.07.12 10:53

Jsi šikovná holka, držte se. mám známou, která se dala dohromady s budoucím manželem po tříměsíční známosti, hned otěhotněla, už jsou spolu asi 15 let a maj tři děti, takže to klidně může vyjít :mavam:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 16.07.12 11:58

Moc hezky napsaný deníček! Je vidět, že to máš všechno v hlavě dobře poskládané a miminko se může těšit na milující rodiče, kteří mu vytvoří dobré zázemí. Já jsem byla těhotná ve 23 letech :kytka:
Přeji pohodové těhotenství a krásný porod :srdce:

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 16.07.12 12:13

Dekuju vsem za moc hezke a podporujici komentare, strasne pekne se to cte! Vsechno to prislo najednou a porad to nejak vstrebavam, tak si myslim, ze je celkem prirozene, ze nemame vsechno zarizene a vymyslene lusknutim prstu. Snazime se vsechno delat krok za krokem. Kdybychom vedeli, ze nam to financne nevyjde, nepristoupila bych na tehotenstvi ani za nic. Treba bych si to vsecko obrecela a jen tak bych nezapomela, ale planovat dite do nezajisteneho prostredi s nejistotou bych si nedovolila. Zatim jde vsechno, jak jit ma a snad tomu bude tak nadale.
Mimochodem dneska jdeme zjistit koho ze to vlastne cekame, jestli Coraline nebo Olivera :) Takze uz od 6 rana nespim, pro me velky meznik v tehotenstvi, urcite to znate :)

 
BertaCek  16.07.12 12:48

Jste trochu uzkoprse, mile damy :) mne se darilo kolem dvacitky velmi; dostavala jsem se na zahranicni staze, konference, sbirala sripendia, ve 22dvaceti jsem delala vyzkum v Tokiu, ve 23 zila pul roku v Parizi, ten samy rok se dostala do USA. Darilo se mi, nabidli mi zustat. Potkala jsem prince snu… Taky jsem mela pocit, jak mam odzito, jak nejsem naivni, jak mam vsechno pod kontrolou, kolik jsem toho nedokazala, financne to nevypadalo zle, jak jsem rozumna a racionalni, a temer nade vsema.
Z prince se vyklubal psychopat, a vsechno se to rozpadlo.

O pet let pozdeji jsem se podivala - to jsem zila v Londyne a mela jsem za sebou vysokou skolu a delala svou odbornou praci - jsem se podivala do zrcadla, a uvedomila si, ze i pres svoji sofistikovanost, uspechy, o ktere se nikdo neprel, vim o zivote a svete stejne porad h…o, a kdyz jsem si vzpomnela, jak nad veci a sebejista jsem byla pred peti lety, tak jsem se musela smat sve naivite. Ale v te chvili jsem mela pocit, ze nemuzu udelat chybu… Jsem si skoro jista, ze za let let si rekne autorka totez, a to v dobrem :mrgreen:

Ja autorce jenom preji, aby ji to vyslo, je dobre, ze spoleha sama na sebe, navic je v nove situaci a novem prostredi, ale nemela by si tak uplne rikat, jak ma odzito a veci pod kontrolou, prave proto, aby se vyhla chybam… Kdybych tehdy vic poslouchala druhe, byla opatrnejsi a kritictejsi, hodne chyb a zklamani bych si usetrila. Nepisu ti nic se zavisti, naopak, ale s tim, ze i pri nejlepsi snaze a vire mohou veci nevyjit, proto je treba se ptat, mit zalozni plany, proste byt malinko opatrnejsi, nez se zda, ze je potreba. Pokud to delas, je to jen dobre, ale myslet si, ze proto, ze mas stredni, ze jsi delala aupairku v cizi rodine za minimalni mzdu a delas na recepci mas odzito je fakt trochu odvazne… Rikam to kvuli tobe, kdysi jsem si totiz myslela totez a mela za sebou asi vic veci, a vim, jak me to dohnalo.

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 16.07.12 13:01

Však ona tu ale nepsala nic o svým životě „před Anglií“…Já si tedy myslím, že autorka deníčku nepíše nic o tom, že „má odžito“ jen proto, že dělala au-pair v Anglii :roll: Prostě asi už v Čechách si něco zažila, asi to neměla tak jednoduchý jako většina z nás..a proto má ten pocit, že už má něco odžito (na rozdíl od většiny dvaadvacetiletých holek)…Sama i psala, že to bere vzhledem k věku.

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 16.07.12 13:38

Ja si ted pripadam, jakobych tu psala cely pribeh o me a me sebejistote. Zkusenosti nemusi byt jen o cestovani a o studiich. Vy jste poznala zivot z tehle stranky a ano, klobouk dolu, bylo toho asi hodne. Ja ho poznala zase z jine, ne az tak prijemne a uz jen proto vim, ze svet neni nejruzovejsi. Znamena to ale, ze se mam vzdat nebo uz pesimisticka predtim, nez se o neco vubec pokusim? O tomhle jsem tu psat ale neprisla. Nerekla jsem, ze mame perfektni situaci, ale jak rikate, clovek muze mit 20, 30 nebo 40, muze mit odzito kolik chce a stejne se zklame, stejne se neco zvrtne nebo nebude podle predchozich predstav. Jediny rozdil je v tom, ze ja to prozivam ted a tak se podle toho musim taky zaridit.
Jedine co jsem svym pribehem chtela rict, jsou me pocity behem tehotenstvi a jak verim a pokusim se udelat, co bude v mych silach. A dockala jsem se od Vas komentare v zaklade jen o tom, ze jsem jeste hloupoucka, nevim o cem zivot je a snad jakoby bylo ode me pekne posetile nechat si dite v mem veku a v me situaci. Myslim si, ze lidi si nechavaji deti v horsich podminkach nez mam ja. Jediny rozdil je, ze ja o tom napsala, protoze se za to rozhodnuti nestydim. Neni mi 30 ale neni mi ani 16.
Je mozne, ze se jen obe navzajem nechapeme, takze i tak dekuji za komentar a za rady do zivota a taky preju jen to nejlepsi!

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 16.07.12 14:02

@Wink chybám se nevyhneš nikdy, i když si to někteří lidi myslí, každé zaškobrtnutí nebo neplánovaná situace tě někam posune. maximálně můžeš být opatrná, ale některé věci se v životě naplánovat nedají. můžeš mít miliardu zkušeností a stejně se v životě setkáš se situací, která ti vyrazí dech a budeš mít strach. jsi mladá, ale píšeš vcelku rozumně. nebojím se o tebe, že by ses o sebe sama a o malé nedokázala postarat. radši se dívej do budoucna s optimismem, než aby ses ustrašeně bála každého kroku. řeči typu „máš za sebou kulový“ ti v ničem asi nepomůžou, sama nejlíp víš, že teď musíš být obezřetná a zodpovědná. já ti držím palce. :kytka:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 16.07.12 14:03

@Wink Neřeš :kytka: Je vidět, že to máš v hlavě srovnaný, že jsi zodpovědná a že k tomu všemu, co se ti stalo, přistupuješ rozumně :palec: Já rodila ve dvaadvaceti a plánovaně a rozhodně mi to nepřišlo brzo :nevim: Každej to má jinak…

Příspěvek upraven 16.07.12 v 14:04

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 16.07.12 14:05

A taky ti (vám) držím palce :palec:

 
Caty  16.07.12 21:12

Držím palce a gratuluji k miminku a rozhodnutí. Myslím, že nebudeš litovat a ve 22ti nejsi už na mimi tak mladá. :hug:

 
pajasz
Ukecaná baba ;) 1814 příspěvků 16.07.12 21:28

Ahoj :mavam: kdybych psala deníček já, tak je trochu podobný :lol: ve zkratce jsem to měla tak: chodila jsem na VŠ (Bc. jsem stihla i prvák navazujícího magisterského) a pak jsem měla poslední možnost odjet studovat do zahraničí (erasmus)… náhodou jsem se dostala na Kypr, kde se mi podařilo za 13 dní po mém příjezdu potkat mého budoucího manžela a otce své dcery ;) za měsíc už to budou 2 roky, co se známe, 1 rok, co jsme manželé a naše holčička bude mít 8 měsíců :) otěhotnět se mi povedlo né úplně chtěně v neplodných dnech (jednou jedinkrát jsme si zkusili „antikoncepční“ metodu plodných a neplodných dnů)… taky jsem si užila ty první týdny, kdy jsem nevěděla, co bude dál… chyběl mi rok do Ing., naši daleko, super práci jsem měla v Praze a po návratu z Kypru bych měla ještě lepší flek, ráda jsem cestovala… ale rozhodli jsme se jako vy dva ;) těhotenství jsem si maximálně užila - studovala jsem, byli jsme na supr dovolený na Filipínách, pak jsem si tu zařídila i pracovní stáž a poslední 2 měsíce před porodem jsem byla doma… žádný kurz jsem neabsolvovala, porodu jsem se vůbec nebála - řídila jsem se tátovou radou: „připrav se na všechny možný varianty porodu a nic tě nepřekvapí“ :) porod „trochu“ bolel, ale těch 22 a půl hodiny kontrakcí (z toho 14 hodin na oxytocinu) bych si klidně zopakovala znovu pro ten pocit, kdy ti dají tvoje miminko na břicho a pak se mu poprvé podíváš do očí… (jak to píšu, už bych chtěla rodit znovu ;) )
fandím vám a uvidíš, že bude dobře (jsem neskutečný optimista a žádný zlý věci si k sobě nepouštím)…
a btw. bude to Oliver nebo Coraline? ;)

 
BertaCek  16.07.12 21:44

Nemam vas ani za hloupouckou, ani jsem nikde nepsala, ze je posetile mit dite v tomto veku. V mych slovech to vidite vy proto, ze se bojite, ze si to lide mysli. Nemysli, nebo asppn ja ne.
Myslim, ze jste odvazna, zaroven i nevyhnutelne naivni, ale co vam v dane situaci zbyva. Londyn je jedno z nejdrazsich mest sveta, je dobre myslet na to, kolik stoji day care, baby sitter, skolky, zda vam staci public school (deti chodi do skoly od 4 let) nebo usetrite na privatni, co hypoteka, zda vam staci NHS nebo si zaplatite privatni Bupa, co vase vlastni vzdelani, proste zkuste myslet hodne dopredu, urcite se to vyplati. Budu drzet palce.

 
Anonymní  16.07.12 23:42

Ahoj, gratuluji k rozhodnutí. A závidím optimistický pohled do života. Taky bych to potřebovala. JSem moc opatrná a ustrašená a tak život nežiji na plno.

BertaCek neobviňujte z toho co píše. Asi jste si neporozumněli. V posledním přízpěvku to píše nejlépe. Ona chtěla říct jen to, aby jste mysleli sice optimisticcky, ale dopředu. Vše stojí penízky a děti asi nejvíce. Ale záleží na vás, jaký chcete život, co dítěti chcete dopřát. A nikde není psáno, že musíte bydlet v nejdražším městě. Vždyť můžete odejít i na nějakou dobu do jiné země, jiného města apod.

Určitě to zvládnete.

A k těhotenství a porodu? Každé těhu je jiné, může být dobré, špatné, chvilku v pořádku, chvilku v nepořádku, ale záleží co cítíš ty a jak to vnímáš. Je fajn, že sbíráš informace. A to že je tam mén prohlídek? Určitě se dají připlatit. Ale i u nás je řada vyšetření zcela zbytečných. Ty nejdůležitější tam máš. A to je na počátku, zda je vše OK a potom na určení polohy plodu před porodem. A porod? Já ho třeba zase měla rychlý a v celku bezbolestný. Je to opravdu individuální a věř mi, že s ena porod nedá detailně připravit. Nech to plynout. Nemysli na to. Užívej si těhotenství. A až porod přijde, tak přijde. Ani příliš na předporodní kurzy chodit nemusíš. Stejně během porodu polovičku věcí nevyužiješ. Já třeba byla jen na obhlídce porodnice, kde chci rodit. A to mi stačilo. A pak promluvit si s nějakou porodoní asistentkou. A s ní probrat to, co tě trápí. Jinak jsou kurzy na… Prostě nejsou potřeba.

Držím palečky.

 
janehorka
Zasloužilá kecalka 560 příspěvků 17.07.12 08:03

Ahojky, ja jsem byla v anglii 5roku a mam s Dr jen dobre zkusenosti, ale zalezi na koho narazis, kamaradka co tam byla se mnou tam porodila dve deti a nemuze si to vynachvalit pred mesicem rodila tu v cesku treti a bylo to otresne..z vlastni zkusenosti muzu rict ze po navsteve minulej tyden na gynde zlata UK, odesla jsem uplne otravena, byl to debil a s letackem v ruce po odebrani triceti korun me rekl naschle..

 
webparazit
Kelišová 7427 příspěvků 17.07.12 08:30

Ahojky,

uvodem preji hodne stesti, zdrave miminko a at vsechno dopadne skvele. :hug:

Bohuzel budu taky ta, ktera ti da radu do zivota :lol: Ja otehotnela s Anglicanem asi po 10ti mesicnim vztahu, taky neplanovane. V te dobe jsem zila v UK jiz sedmym rokem, za sebou par manazerskych pozici a v te dobe jsem si uzivala zivot jezdenim nakladakem po UK a Evrope, coz mi vydelavalo velice slusnou vyplatu. Bydleli jsme sami v byte, naklady bych utahla sama ze dvou platu tydennich platu…
Pred rozhodnotim mam nemam jsem sice nestala, protoze jsem nedokazala na potrat jit, ale byla jsem z toho hodne smutna, protoze jsem vedela, ze kariera konci a navic, ze jsme spolu hrozne kratko. Pritel byl nadseny, na rukach me nosil, strasne se tesil.

Vsechno bylo ruzove a skvele… Cekame holcicku, dame ji prijmeni po tatinkovi, vsak se jednou vezmeme… Holcicka se narodila, kdyz mela 2 mesice, nechala jsem zapsat otce do rodneho listu, abych mohla co nejrychleji vyridit anglicky cestovni pas, nebot jsme jeli na oslavu narozenin do CR. (V Londyne nebydlim, takze jezdit na ambasadu a resit neco pres ne bylo na dlouhy loket)

Bylo 23.12.2010, po cca mesici hadek, kdy ja si predstavovala zivot trosicku jinak, ale pritel zil stale tim „anglickym“ zivotem - otevru si pivo kdy chci, koupime do domu, co chci, setrit nepotrebujeme, na zadni vratka myslet nebudeme, vsak si vezmeme pujcku atd se sbalil a odesel. prece on takle zit nebude, nebude se omezovat, tim, ze se narodilo dite, se pro nej nic nezmeni…

zustala jsem s 6ti mesicnim ditetem sama. pan mi navic nechal pekny dluh, zustala jsem v baracku, kam jsme se pred porodem prestehovali a moje penize nepokryly ani 3/4 vydaju!

Pul roku nemel zajem, po pul roce me dal k soudu, prvni stani v prosinci 2011, kde mi odebrali pas od male, nebot jsem cizinka a hrozi, ze malou unesu do zahranici, do papiru se napsalo, ze pokud ji unesu, jdu 3 roky do vezeni. v breznu dalsi soud, pas mi nevratili, zase pod rosudkem napsane, ze mi hrozi 3 roky vezeni pokud malou unesu (i to, kdyz malou vezmu na tri dny na dovolenou do cech, aby videla babicku a s dedou a pokud pan nebude souhlasit a ja si nedam aplikaci na soud)

Ted jsme meli hlavni liceni, kde jsem si pas vysoudila zpatky, ale ex pan ji ted muze ma mit co druhy vikend pres noc, kazde druhe vanoce atd. krmi ji cim chce, zadne zdrave jidlo ( v roce ji vzal do Pizza hut), preferuje Mcdonnalds. Ma novou pritelkyni, ktera si MOJE dite vzala v nedeli na nakupy a on sedel doma sam (proto me vzal k soudu???)
Na vyzivnem mi dluzi neco okolo 800 liber a to mu vymerili smesnych £40 liber tydne, pri jeho platu, to by me stal den ve skolce!!!

Pujcku, co jsme si vzali spolu nesplaci, musim ja…

Pravnik stoji cca 110 liber na hodinu plus dan… Kazda aplikace k soudu (pokud jsem chtela do CR za rodinou, aby za ten rok a pul vubec videli vnucku) stoji 200 liber plus pravni vylohy. Ja se po prosinci 2011 zacala zastupovat sama, nebot jsem citila, jak moje pravnicka souhlasi s jeho pravnikem. Ja byla jen blba ceska, kteta ma dite s anglicanem, on tady patri. Dite je narozene tady, takze je jejich.
(nikoho nezajimalo, ze ma mala i cesky rodny list) Ceska ambasada a ceske urady mi s nicim nepomohly, udajne nebudou vstupovat do anglickeho prava :roll: :roll: :roll:

A prijmeni? pokud malou vidi, tak prece ma o ni zajem, proc by ho meli menit? takze pokazde co cestuji do cech u sebe musim mit rodny list a dokazovat, ze je to opravdu me dite :zed: :zed:

Nerikam, ze se tvuj vztah nejak zvrtne, ale krome vybavicky a jmen bych popremyslela, jak to bude do budoucnosti. Pokud se neco zvrtne (nic zleho ti nepreji), tak nebudes moci do cech na trvalo nez povoleni partnera (vsechno pisemne!!!) nebo soudu.

A ja uz bych zadne mamince neprala to, cim jsem si za ten rok a pul musela projit…

Hodne stesti a porod bude urcite fajn, me se v UK rodilo moc hezky :kytka:

 
loskachlos
Kecalka 171 příspěvků 22.07.12 21:50

Já ti taky moc fandím :potlesk: myslím si, že to máš v hlavě srovnané ;) a vím, že dvacet a dvacet není ten stejný věk u dvou rozdílných lidí :roll: Mám kamarádku, která má ve 21 letech už tří letou dceru a je super máma :palec: Jasně…některé věci by možná udělala ve třiceti trošku jinak…ale o tom to není…Ničeho se neboj…určitě to společně zvládnete…hlavně v to věř…a uvidíš jaká budete krásná rodina :hug: Těším se na další fotky a psaní :-)
Pevně věřím, že se ti nestane nic tak hrozného jako paní nademnou (webparazit), ale pro jistotu bych asi taky trošku o té budoucnosti zapřemýšlela a s někým se poradila :think:

Příspěvek upraven 22.07.12 v 22:05

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 22.07.12 22:09

Ahoj hezky denicek to ti teda zavidim, ze mas tak krasne tehotenstvi jak to mam jak prochazku peklem ;) ale co uz nadelam ;) muj termin je 12.rijna 2012 take ziji v zahranici uz 5 rokem ziji v Californii pritel je american (42) a ja (25) takze velky vekovy rozdil ;)
Je to tezke zit v zahranici bez rodiny taky si kolikrat pripadam sama na vsechno a mam chvilky kdy fakt chci jet domu a nenavidim to tady, ale to jsou asi Jen moje hormony nebo jinak nevim. Preji ti hodne stesti a sil v tehotenstvi at je vse v poho

 
tevevka  07.08.12 16:48

Milá zakladatelko, napsala jste to moc hezky, tak jak říká většina dam zde. Komentáře BertCek berte s nadhledem, nejste první u koho se vypisuje a nakonec sklouzne k sobě, aby se pěkně pochlubila. Podle mě je to jen další - všechno znám, všude byl akorát v prdeli zapomněl zůstat.
Jinak přeji hodně štěstí do nové životní etapy

 
Lucinatko
Závislačka 4735 příspěvků 22.08.12 22:43

Bud rada za „pouze“ dva ultrazvuky, takhle to aspon znamena, ze je vse v poradku a nemusite podstupovat dalsi s nervami v kyblu ;) My museli po par tydnech prekontrolovat anomaly scan, nastesti dobre dopadlo vsechno a pozitri se chystame na dalsi scan.
A gratuluji, ze jste to tak zvladli po par tydnech vztahu ustat, at uz vas v zivote nic negativne neprekvapi, ikdyz z tohoto bude krasne pozitivum ;)

Vložit nový komentář