Radosti i starosti

Tomikate  Vydáno: 13.11.10

Je mně 33 let a když tak přemýšlím nad svým životem, co se týká mých partnerů a dětí, tak si říkám: „Je to vůbec můj život?“

Začnu asi od začátku.

Už, když mi bylo 16 let, tak jsem klidně chtěla miminko. Jak směšné, dnes bych za to svoji dceru asi přizabila, ale bylo to tak. Můj přítel, který byl o 5 let starší, měl naštěstí víc rozumu, a tak k tomu nedošlo. Jenže já, v mých osmnáctinách, jsem na něj vykašlala a hnala se za jiným, aniž bych přemýšlela, jestli dělám dobře.

Samozřejmě, že jsem dobře nedělala. Znala jsem ho pár měsíců a ejhle přišlo moje první těhotenství. Já samou radostí skákala jak malá holka. Vidina miminka s milovaným partnerem mě úplně zaslepila. Partner vypadal šťastně a požádal mě o ruku. Byla svatba veliká :-)

Prostě paráda. Můj taťka nás nechal bydlet v domečku, který patřil jeho rodičům a ti už nežili. Tak jsme si zútulnili dvě místnosti s koupelnou a s WC a já byla pořád v sedmém nebi. Brzy jsem zjistila, že MANŽEL se rád napije a rád u toho i řídí auto. Takže přišlo spousta karambolů. Naše auto ŽIGULIK skončilo několikrát v příkopě. Naštěstí u toho nikdo nikdy nebyl zraněn a já v tom autě ani neseděla.

Byla jsem pořád doma v naší vesničce, v našem domečku. Do noci jsem na manžela čekala, celá ubrečená a ustrachovaná s jakou zase přijde. Pak se nám narodila zdravá a krásná dcera Kristýna. Byla nádherná a já i v 18 letech se o ni postarala bez nějaké pomoci. Byl to můj andílek. Její tatínek z ní byl taky unešený, ale mezi náma to nebylo ono.

Když byl střízlivý, byl milionový, peníze taky uměl vydělat, postaral se, ale kdyby si tak uměl odpustit to pivo :-( Nebyla jsem a ani teď nejsem jedna z těch co si nechají vše líbit, takže jsem si otevřela pusu a pustila se do něj vždy, když přišel domů napitý. A ejhle, přišla první facka. Pak už přišla přímo bitka. On rozkopnutý nos a já monokl přes půl obličeje. To byla konečná.

Zabalila jsem mu igelitky a TÁHNI. Kristýnce byly dva roky. Co teď? Sama v baráku, zima na krku? Bez peněz, bez uhlí, moje mamka se k pomoci nikdy moc neměla. Ještě že byla a ještě je tady moje babička. Nakoupila mi a pomohla z toho nejhoršího. Našla jsem si kamaráda, který si oblíbil moji Kristýnku, to bylo pro mě rozhodující a opět špatně. Já dvacetiletá hloupá holka s dvouletým děckem?

Říkala jsem si „holka, když už sis zkazila život ty sama, tak ho nekaž tomu dítěti a ber chlapa, který má rád Tvé dítě, na mě samotné už nezáleží“ Hup a vrhla jsem se do druhé svatby. Katastrofa. První rok probrečený smutkem po prvním manželovi (prostě toho jsem milovala a nějak i přes to nemohla zapomenout). Další roky nějak utíkaly a já chtěla další miminko. Nedařilo se. Museli jsme na IVF.

První pokus nulový. Čekali jsme na druhý pokus a mezi tím, jsem otěhotněla normálně. Radost veliká, ale bylo to zamlklé těhu. Tím se oddálilo mé druhé IVF. Po půl roce a po druhém IVF se zadařilo a byla tam Natálka :-) Můj druhý andílek. Paráda. S manželem to tak nějak šlo, ale z mé strany to nebyla žádná velká láska. Nevím, co to bylo. Sama tomu dnes nerozumím. Měli jsme hospodu a ta šla od deseti k pěti, protože manžel se zadlužoval a zadlužoval a já to ani ze začátku nevěděla.

První rok s ním jsem žila u něj nad hospodou s jeho rodiči, ale utekla jsem zpět do mého domečku v zapadlé vesničce. Řekla jsem mu, že buď tam půjde se mnou a nebo tam půjdu i bez něj. Bylo mně to i jedno. Šel se mnou. Předělali jsme si zbytek domečku a měli najednou velký byt. Zas nějaká radost.Mezi tím přišlo další těhulkovství, které bylo opět zamlklé, a tak to bylo za doby druhého manželství celkem 3×. Po osmi letech zvláštního manželství, z mé strany bez lásky, jsem to vzdala a požádala manžela, aby se odstěhoval.

Byla jsem zničená se dvěma dětmi. Bála jsem kdejakého zazvonění v baráku jestli to není exhekuce nebo jestli nám nejdou odpojit elektriku. S holkama jsem žila sama necelé dva roky. Bylo to těžké. Pracovala jsem jak to jen šlo, ale byla jsem šťastná, že se nemusím bát přijít domů a rychle rozvěcet jestli nám funguje elektrika nebo teče voda:-) A přišel Tomáš :-) Legrační kluk z internetu, ale z velké dálky 120km.

17. listopadu roku 2006 přijel poprvé na víkend a od té doby jezdil každý víkend. V březnu jsem zjistila, že jsem těhotná a v prosinci se nám narodil Tomášek. Můj třetí andílek. Tomáš nechal v Praze práci a odstěhoval se k nám do té naší zapadlé vesničky. Pro něj byl začátek trochu těžší. Přijet sem z velkého města a bydlet v Opičích horách (tak to tady on nazval).I když si mně vlastně našel se dvouma holkama, se kterýma si rozumí, a máme spolu mé třetí dítě (pro něj to je první vlastní dítě) tak i přesto si moc přeje mít ještě holčičku.

Máme se rádi, ve všem si vyhovujeme, nemůžem bez sebe být, oba pracujem doma a přesto jsme si zatím nezevšednili, a tak teď v září se zadařilo a mysleli jsme, že bude ta vytoužená Barborka. Ale bohužel minulý týden jsme o miminko přišli. Moc to bolí a máme kvůli tomu mezi sebou teď menší trhlinu. Bolí to i jeho a asi si o tom neumíme spolu pořádně popovídat. Ten den, co jsem mu oznámila, že mimi je bohužel pryč, tak byl Tomáš skvělý. Dohodli jsme se, že budem pokračovat hned jak to půjde.

Teď v úterý jsem byla na revizi, ale doma je najednou nějaké ticho.Jsem náladová a protivná. Nevím, jestli ho odháním od sebe já nebo jestli nejde on ke mě. Je to nepříjemná doba i přes to, že mám doma už tři andílky. Věřím, že to nějak překonáme, protože o Tomáše přijít nechci a myslím si, že ani on o mě ne. Jen to chce asi čas…

Je to dlouhý deníček, ale musela jsem se prostě vykecat a podělit se o ten můj zvláštní život.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 13.11.10 11:12

No na svůj věk toho máš za sebou docela hodně :think: . Řekla bych, že jsi se v dospívání cítila strašně osamocená, a proto jsi se pak vrhala po hlavě od jednoho vztahu k druhému, jen proto, aby jsi vedle sebe někoho měla. Do svých 20 let jsem to cítila podobně i u sebe. Pak jsem „naštěstí“ poznala někoho, s kým jsem letos oslavila 11 výroší svatby a ikdyž je někdy „na odstřel“ :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: , doufám, že nám to ještě chvíli vydrží.
A tobě přeju, ať už je to konečně ten pravý :kytka:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 13.11.10 19:44

Hezky napsané… a zajímavé.

Příspěvek upraven 13.11.10 v 19:45

 
Kristýna
Zasloužilá kecalka 683 příspěvků 13.11.10 19:56

Přečetla jsem to jedním dechem a držím palce ať najdete k sobě cestu nejen s partnerem, ale i společnou cestu k vytouženému miminku :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
locika
Neúnavná pisatelka 15887 příspěvků 13.11.10 20:31

Máš můj velký obdiv, že to všechno zvládáš, jiná by se možná už zhroutila…chce to všechno asi hodně vnitřní síly, tak přeju, ať ji v sobě vždy najdeš dostatek…a snad brzy se dočkáte i dalšího miminka a najdete si k sobě s mužem cestu…určitě ani pro něho to není jednoduché a třeba ani neví, jak se teď k tobě má chovat…ale já věřím, že do třetice už všechno bude tak, jak má!! :kytka:

 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18448 příspěvků 13.11.10 21:34

máš za sebou zajímavou a dlouhou životní cestu. Věřím, že tuhle bolístku překonáte a že se s láskou pustíte do dalšího snažení. Držím ti moc pěsti :huban:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 14.11.10 15:39

At se u vas brzy vsechno srovna a casem podari zdrave miminko. Hodne stesti.

 
j.citra
Echt Kelišová 8078 příspěvků 14.11.10 16:11

Prošla sis teda svým.Přeju ať to všechno brzo přebolí,a miminko k Vám dorazí a vše ať je zas o.k.

 
lucipajda
Extra třída :D 10222 příspěvků 15.11.10 07:40

zivot se s nekym proste nemazli :zed: ale ty uz sis to vybrala a brzy se urcite Barborky dockate. preju ti moc moc stesti a sily Tomikate :kytka:

 
Tomikate
Echt Kelišová 9950 příspěvků 15.11.10 10:10

Já Vám všem moc děkuji za milé komentáře :kytka:
Doma se to už srovnalo a zas je vše jako dřív. Takže se vrátila pohoda a klid :srdce:

 
brkatka
Závislačka 2681 příspěvků 15.11.10 16:45

Tomikate, až teď jsem objevila tvůj deníček. Jsi hrozně silná ženská, která už tolik překonala a věřím, že tohle překonáš taky. Život se s námi opravdu někdy nemazlí. Držím moc palečky, ať se brzy zase zadaří. :hug:

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 16.11.10 11:40

Dlouhý, zajímavý příběh. Určitě jsi silná žena a můžeš být příkladem pro některé, co mají vše a stále brblají.. Máš krásné, zdravé tři děti, tak to zkus neřešit a věnuj se jim.
Také jsem přišla o miminko, na konci třetího měsíce. Bylo to mé i partnerovo první miminko. S naším vztahem to nehezky zamávalo. Ještě ten den, co jsme se to dozvěděli mi řekl, že ruší svatbu (že by to byla neveselá svatba) a po týdnu navrhl, abychom si každý našli někoho jiného… Nemusím asi popisovat, jak jsem se cítila.. Bydlela jsem u něj, tak se odstěhovala. Velice krátký čas vše zahojil. Neuměli jsme na to reagovat, bylo to těžké. Ale chyběli jsme si. Po pár měsích už jsme zase bydleli spolu, byla svatba a do roka a do dne první miminko :)
Hodně štěstí ! :srdce:

Příspěvek upraven 16.11.10 v 11:42

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 16.11.10 11:45

To, co sis do svých 33let prožila, tak já se ve stejném věku snažila o první miminko.

Když mi bylo 13let, narodila se mi sestřička a i když jsem jí milovala, tak to byla svělá antikoncepce ! :)Rozhodně nelituji :-)

 
Peťulinkaaa
Zasloužilá kecalka 872 příspěvků 07.01.11 21:11

Moc moc pěkně napsané :hug: .Si opravdu silná ženská,máš můj obdiv.. :potlesk:Držím Vám palečky!! :srdce:

Příspěvek upraven 07.01.11 v 21:11

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele