Rakovina nerovná se "konec"

Kies  Vydáno: 12.12.13

Je mi 27, mám 9měsíčního zdravého syna a včera jsem si nějak tak uvědomila, jaké jsem měla vlastně hrozné štěstí.

Začínalo léto roku 2002, bylo mi 16 let, prázdniny a já si šla k dětskému lékaři pro prášky na sennou rýmu. Po otázce, co to mám na tom krku, jsem se na doktorku podívala jako na naprostého blázna, co bych asi měla mít na krku. Ovšem za to, že tam nahmatala nádor, který tam byl usazený a krásně si tam vegetil, jsem jí ještě dodnes dostatečně nepoděkovala. Tím vším to začalo.

Neuvědomovala jsem si (nebo jsem si spíše ani uvědomovat nechtěla) vážnost situace. Ovšem po strašně moc vyšetřeních - od braní krve, přes různé CT až po biopsii - jsem si pomalu začala uvědomovat, že moje situace asi bude zlá a co já si tedy počnu. Nepočala jsem si nic.

O Vánocích, ať jsem chtěla nebo nechtěla, jsem musela podstoupit chirurgický zákrok a odstranění nádoru. Psychický stav v této době neumím popsat. Stále jsem si neuvědomovala vážnost, spíše jsem řešila, že nebudu moc pokračovat ve škole, nebudu se moci scházet s kamarády a budu muset opustit mojí lásku - to všechno mi blikalo hlavou, možná absurdní, možná ne. Pořád lepší než myslet na to, že asi i možná umřu, což bylo úplně klidně možné a i u mě takové myšlenky dříve či později nastaly.

Když postoupím k druhému bodu – léčba - tak mě napadá beznaděj, vztek, smutek, pocity viny a bezmoc, stejně jak to popisovali v knize. Beznaděj z důvodu toho, že všechno to zlé musím podstoupit, aby mi bylo lépe. Vztek jsem měla na všechny okolo. Na důvod se neptejte, sama nevím. Pocity viny pro to, že tím otravuju celou mou rodinu a hlavně mé rodiče, kteří se mnou denně museli být a museli se tomu přizpůsobit. Smutek z důvodu, že já jako mladá s neobvyklým typem nádoru jsem dostávala léky za 130 tisíc na 5 dnů a proto mi bylo stále dobře (ovšem v rámci možností). Okolo sebe jsem viděla jeden týden pána, který přišel po svých, podruhé už tam byl na vozíku a potřetí už nepřijel vůbec.

To všechno se ve mně mísilo a dodnes nedokážu pochopit, že jsem si stále nepřipouštěla to, že já jsem ta nemocná, ale rozdělovala jsem to na JÁ a chudáci Ti druzí. Prakticky jsem litovala všechny okolo a sebe jsem brala jako člověka, který je zde omylem. Zotavování pro mě bylo nejhorší ze všeho. A myslím, že to tak prožívá každý, proto zase uvedu na příkladu, vlastně na mně.

Zotavování a celkový návrat do „reality“ byl pro mě hrozný. Po léčbě jsem byla nateklá, spálená od ozařování, měla jsem o dost kilo navíc, což bohužel asi k léčbě nepatřilo, a musela jsem se vrátit do normálního života. Dokázala jsem se vrátit do školy a i když jsem vypadala hrozně, měla o pár kilo navíc, srovnávací zkoušky jsem si dodělala, postoupila do dalšího ročníku a následně i za pomoci individuálního plánu odmaturovala.

Po maturitě jsem se nehodlala ničeho vzdát, odjela do Prahy, nastoupila na VŠ, našla si partnera.

Po roce známosti přišel další krutý žert - nádor. Tentokrát na nadledvince… Polilo mě horko. Bude se muset „opět“ všeho vzdát? Málem jsem to vzdala celé, operace se „nějak“ nepodařila a já byla pár dní v umělém spánku. První, na co jsem se ptala sedících rodičů u mé postele, bylo to, kolik je hodin. Na ruku jsem jim napsala Z, což je první písmeno, dnes již, manželova jména.

Měla jsem hrozný strach, že ho ztratím, ale on se k tomu postavil, on mě nepřestal milovat a on všechno se mnou prožíval. Světe div se, já se „uzdravila“ zase! Pořídili jsme si pejska, vzali se, počali syna, kterého jsme dlouho zvažovali, ale věřili jsme a… dobře to dopadlo. A užíváme si.

A já mohu sama o sobě říci, že jsem to zvládla na jedničku, dokázala jsem si díky této nemoci věci, které jsem si chtěla dokázat, že i tak zvládnu a co dalšího? Mnohem víc… Dnes, kdyby jste mě potkali, hádám, že byste na mě nic nepoznali. A ač jsou někdy slabší chvilky, snažím se je přehlížet a žít tak, jak mi to někdo, tam někde, napsal.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 12.12.13 00:55
díky za dobrou zprávu

Ahoj, díky za tvůj deníček. Nemám vhodná slova, jak vyjádřit vděčnost tomu nahoře, že příběhy končí i dobře. Věř mi, že vím, o čem to je, bojovat a nevzdávat to. Měla jsem to „naložené“ v jiném odstínu, ale taky slušně, a i mně to dobře dopadlo. Držím ti palce, co to jde, aby to už vzalo trvale dobrý směr, abys měla hromady a hromady krásných chvilek, a dohromady pěkný život. :srdce:

 
Malike
Echt Kelišová 8151 příspěvků 12.12.13 07:32

Ahoj, jsi veliká bojovnice…je to i hodně o tobě, že jsi se nevzdávala a 2× boj vyhrála. přeju ti do života aby se ta mrcha už nevrátila a ty měla klid ;)

 
puntice
Ukecaná baba ;) 1834 příspěvků 6 inzerátů 12.12.13 07:32

Gratuluji :!. A děkuji. Přeji do budoucna jen dobré!!!

 
mikejla542005
Stálice 58 příspěvků 12.12.13 08:14

Gratuluji že jsi to nevzdalan a věe jsi takhle zvládla a přeju ti ať tě v životě čeká už jen dobré :) :hug:

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 12.12.13 08:29

:hug: preju ti zdravi pevne jako skalu :!

 
Pce
Extra třída :D 13873 příspěvků 12.12.13 09:10

Mám před tebou velký respekt…smekám, a musím říct že jsi velká bojovnice. Ať se ti v životě daří… :hug: :palec:

 
Megi00
Povídálka 42 příspěvků 12.12.13 10:13

Moc pěkně napsané..držím palce..jsi statečná…

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 12.12.13 10:14

:kytka: Při čtení deníčku mě úplně mrazilo. Přeju už jen samé zdraví.

 
SuzaG
Závislačka 3568 příspěvků 12.12.13 10:40

Ahoj, s rakovinou mám bohužel sama dost zkušeností a ještě z toho nejsem venku. Proto tě obdivuju, žes to jako 16letá zvládla tak dobře. Já onemocněla v 31letech a měla jsem co dělat to hlavně psychicky zvládnout. Znám ten pocit, kdy ti lékař oznámí, že je nemoc zpátky :zed: A následky ozařování? Ještě teď s nimi po několika měsících bojuju, měla jsem celkem 53 ozářek. Ale musíme bojovat, rakovina pro nás nesmí znamenat konec…
Přeju ti, aby se tobě už nevrátila, NIKDY :hug:

 
Zuzlounek
Ukecaná baba ;) 1891 příspěvků 12.12.13 11:44

Přeji moc moc sil a :palec:, že jsi to tak úžasně zvládla. Mně bohužel letos na podzim vzala rakovina kamarádku a 2 letému chlapečkovi jeho maminku :andel:

 
Kies  12.12.13 11:47

Děkuji všem… Postupem času a zpětně jsem zjistila, že i přes všechny překážky musí člověk myslet pozitivně (všude to říkám a ‚všude‘ mě mají za blázna) ;-)… Ale já tomu věřím a tak si dělám ten život trochu veselejší… Tímto deníčkem jsem chtěla podpořit všechny ‚s něčím‘, že se někdy zázraky dějí

 
Kies  12.12.13 11:52

@SuzaG I Tobě přeju moc sil. Ať je lépe a můžeš si naplno užívat dcerku :kytka:

@Zuzlounek to je mi moc líto… Často také při svých ‚zelených‘-(stav, kdy mi neni dobře ještě dnes) myslím hlavně na svého syna, že se musím dát honem do kupy, už kvůli němu… Kvůli tomu, že je tak sladký, krásný, šikovný a je pro mě tím pravým štěstím :srdce:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 12.12.13 12:59

Tak uz preji jen stesticko a zdravicko-vsem co bojuji s takovym zakernym onemocnenim- :srdce: :srdce: :srdce: :kytka: :kytka: :kytka:
Hodne sily a optimismu :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Toscannii
Povídálka 28 příspěvků 12.12.13 13:04

Moc krásně napsané! Držím ti všechno co jde pro to, aby jsi byla už jen „zdravá“ a mohla se ze všech sil věnovat rodině

 
dip
Povídálka 20 příspěvků 12.12.13 13:15

Mám za sebou něco podobného, jen u mě se to na to přišlo po porodu. Nejhorší jsou ty nervy a snažit se být v klidu. Proto Ti přeju hlavně zdraví a užívej si malého.

 
wildcats
Kecalka 132 příspěvků 12.12.13 13:34

Ne jenom zakladatelce deníčku, ale všem které to potkalo a vyléčily se, strašně moc přeju aby se to nevrátilo a mohly jste být pořád šťastné, po tomto si člověk teprve uvědomí co za kraviny denno denně řeší. Jste všichni statečné a úžasné bojovnice

 
R.O.D.
Povídálka 34 příspěvků 12.12.13 13:48

Hezký deníček, obdivuju Tvoji odvahu! :kytka:

 
marcelka_88
Extra třída :D 13765 příspěvků 12.12.13 13:59

Zivot Ti teda dava pekne zabrat :(, ale musis byt neuveritelne silna zenska :hug:!!! Vsechno jsi zvladla, ve si vyhrala a jeste mas malej uzlicek… mam uplne husi kuzi a do budoucna preji jen to nej a hlavne ZDRAVICKO!!! :srdce: :* :hug:

 
Elenočka
Ukecaná baba ;) 2357 příspěvků 10 inzerátů 12.12.13 16:05

Krásně napsaný deníček :potlesk: Držím palce, aby už vše bylo ok a ty ses mohla těšit ze své šťastné rodinky a hlavně z prcíka. :kytka: Zdraví je totiž to nejdůležitější, pokud nemáme zdraví, nemáme nic :(

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 12.12.13 16:51

Preju hodne zdravi a at uz Te ta zla nemoc necha na pokoji.
Jedine, co se mi v denicku nelibilo je to, ze jsi psala, jak sis to neuvedomovala a resila spis skolu, lasku kamosce a v zaveru se chvalis, jak jsi to zvladla.Ale to je jen muj pocit :kytka:

 
Lenina87
Stálice 70 příspěvků 12.12.13 17:21

Obdivuji Tě, jak jsi silná a věřím, že už jsis všecko „zlé“ vybrala a budeš mít už pohodový život a v něm plno zdraví! Držím palce :hug:

 
Kies  12.12.13 19:50

@AngelikaO v textu je… Neuvědomovala jsem si (nebo jsem si spíše ani uvědomovat nechtěla) vážnost situace. A co se Ti na tom nelibilo?!

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 12.12.13 20:22

Preju uz jen same zdravicko :hug:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 12.12.13 21:30

Držím palce at je vše vpořádku a hlavně hodně zdravííí. Byla jsem na tom podobně taky 2× a jsem tady a užívám si skvělého života. Jen jedna věc nám schází ale po přečtení tvého deníčku mě to nějakým záhadným způsobem dalo naději že se snad už na nás usmějě štěstí a budeme rodinka. :D ještě jednou přeji hodně zdravííííí VŠEMMMMMMM

 
dani24687
Neúnavná pisatelka 15433 příspěvků 12.12.13 21:46

:hug: :hug: :hug: zlatíčko :srdce: :srdce:

 
hanka.br.
Extra třída :D 13948 příspěvků 12.12.13 22:12

Taky doufám, že název deníčku nelže. Posledních půl roku jsme procházeli léčbou s dcerou. Zítra nás čekají závěrečné výsledky…

 
Daja.pribram
Zasloužilá kecalka 593 příspěvků 12.12.13 23:30

Přeju vám už jen zdraví, štesti a zase zdraví :-* :-*

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 12.12.13 23:47

@Kies
to nemelo byt zle, tak se hned necerti. ;) :kytka: Ale takhle to na me pusobilo.Ze jsi to ani tak nejak neresila, atd a pak ses pochvalila.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 13.12.13 00:56

@AngelikaO

Byla jeste hodne mladá. V tomhle veku to děti (v 16ti jsi proste jeste dite:)) tak neřeší. Me v mých 16ti onemocněl rodič rakovinou a me ani jednou nenapadlo, ze by to nepřežil. Vůbec. Proste člověk mysli jinak. Čím jsme starší, tím vic si uvědomujeme svoji smrtelnost.
„Pochvalila“ se, protože nad tím ted vic přemýšlí. Uz neni dite, uvědomuje si ze nad ni ta hrozba rakoviny visí a tímhle si dodává silu. Ma 9ti měsíčního kluka a píchne ji u srdce kdyz ji napadne, ze se ta mrcha vrati.

Určitě to nemyslí tak, ze by se chtěla plácat po zádech.

Přeju hodne zdravi :kytka:

 
verunka 0704
Zasloužilá kecalka 886 příspěvků 13.12.13 07:10

Jsi strašně statečná, hlavně že jsi to zlvádla.

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 13.12.13 11:37

@Loki01
Jj, asi mas pravdu, jen mi to tak opravdu vyznelo, ale nemyslela jsem to ve zlem.. :hug:

 
Kies  13.12.13 12:45

@AngelikaO já to nemyslím zle, jen nechápu, tak se ptám… Že se chválím za to, že jsem to zvládla a nehroutila se z toho mi přijde jako mé plus…?! Ale v poho…jako v 16ti a pak ve 20 neřešíš spoustu věcí tak, jako v pozdějším věku a to, že jsem najednou přestala chodit do školy, vídat kamarády a kluka byl pro mě v tu chvíli šok, ptž jsem si ‚neuvědomovala‘, že jsou jiné věci k řešení a s větší důležtiostí…

Asi jako teď zase se v 27 letech dívám na svět už jinak, jak moji 27letí - zdraví přatelé a vůbec lidi kolem… Ale to k tomu patří a samozřejmě moje myšlení a chování apod. je mojí součástí

Příspěvek upraven 13.12.13 v 12:48

 
Kies  13.12.13 12:53

@Elbica mimínek?! musíš věřit… My se rozhodli a otěhotněla jsem hned ‚napoprvé bez‘ :mrgreen: takže zázrak a přitom já si to plánovala až na nejdřív srpen, aby se mi narodil býk :lol: a co, mám rybu a žiju taky ;)

@hanka.br. Bude dobře! :kytka:

 
APetra
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 14.12.13 21:49

@Kies a @SuzaG omlouvám se, že to spojuji…Vám, ale oběma přeji mnoho zdraví a spoustu sil ke zvládnutí této nemoci. Já sama si to nedokážu předtsvait a vlastně ani moc nechci. Bojím se, ale teď díky Vám vím, že se tomu člověk musí postavit čelem a bojovat.
Posílám :kytka::srdce:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 14.12.13 22:31

@Kies děkuji a věřím že se to podaří. Sice je to vše složitější ale věřím že budem taky rodinka. Měj se krásně.

 
Natálka26
Závislačka 4993 příspěvků 15.12.13 16:04

@Kies
Tak teď už jen zdraví :-) A je pravda, že tyto nemoci líp zvládají takhle mladí než starší, právě kvůli tý bezstarostnosti a nevědomosti vlastní smrtelnosti :-)

Ale jinak klobouk dolů za statečnost :-)

Vložit nový komentář