Říkali jí zázrak

karamelka1  Vydáno: 24.02.11

S přítelem jsme si přáli miminko, podařilo se mi otěhotnět až na čtvrtý pokus umělého oplodnění. Když jsem se s přitelem seznámila, byla jsem neskutečně šťastná a zamilovaná, krátce po té co jseme začali spolu chodit, mě chytil slepák a musel ven, jenže jsem měla pořád nějaké komplikace a bohužel mi museli odebrat i vejcovody.Byla jsem z toho dost špatná, bylo mi už třicet a přítel děti nemá a hodně toužil po rodině.

Rozhodli jsme se tedy pro umělé oplodnění co nejdříve i když jsme spolu byli jen krátce. První tři pokusy nevyšly, byla jsem hodně zoufalá a ztrácela naději, přítel se ale nevzdával a dodával mi sílu pokračovat dál. Čtvrtý pokus se podařil, byli jsme neskutečně šťastní a má dcera se na sourozence taky moc těšila. O to větší radost byla, že jsme se dozvěděli, že čekáme dvojčátka.

Těhotenství jsem si moc užívala, nebylo mi špatně a cítila se skvěle, ale v 8 týdnu mi paní doktorka řekla, že jednomu z dvojčátek nebije srdíčko, že se jedná o zamklé dvojče, ale druhé miminko se mělo k světu. Moc jsem se bála i o to druhé, trochu jsem si oddechla, když jsem měla po prvním trimestru, pak jsem byla klidnější, když jsem začala cítit pohyby a byla šťastná, že miminko prospívá.

Bohužel jsem měla pozitivní výsledky na Downův syndrom a musela na odběr plodové vody, měla jsem neskutečný strach, jak dopadnou výsledky, naštěstí bylo vše dobré a já se dala do klidu a opět si začala užívat těhotenství. Po 14 dnech jsem z ničeho nic začala malinko krvácet, neměla jsem žádné bolesti, nebylo mi špatně, pohyby jsem cítila, tak mě to hrozně vyděsilo a jeli do nemocnice, tam nic nezjistili, vše mělo být v pořádku, ale nechali si mě tam na pozorování.

Po týdnu po ultrzvuku mi doktor řekl, že mě budou muset urychleně převést do jiné nemocnice, kde mají speciální inkubátor pro nedonošené děti, začala se mi odlučovat placenta 4 cm, přitom já sama jsem necítila žádné komplikace, byla jsem ve 24. týdnu a nadovedla jsem si představit, že je to konec našeho štěstí. Když mě přivezli do druhé nemocnice, tak mě uklidnili, že je vše v pořádku, že nechápou, proč na převoz tak spěchali, trochu jsem se uklidnila.

Když za mnou lékař nechodil mě kontrolovat ani mi nedali léky, tak jsem si myslela, že je vše v pořádku, ale k ránu jsem měla bolesti a došlo k porodu. Narodila se mi krásná zdravá holčička, ale byla strašně malinká, měla pouze 28cm a 400g a tím byla moc slabá na přežití. Hned jak to bylo možné jsem za ní šla. Nedovedla jsem si vůbec představit, jak vypadá miminko narozené, tak brzy a strašně moc jsem se toho pohledu bála, ale ona byla tak krásná, kůžičku krásně napnutou a růžovou, krásné dlouhé řasy, vlásky a obočí měla jak namalované.

Měla vše, jak má být, byla jako panenka. Nemohla jsem se vynadívat, jak byla krásná, ale to taky bylo vše, co pro ni mohl člověk udělat. Byla to hrozná bezmoc, když člověk viděl, jak bojuje. Všude samé hadičky a přístroje a když nějaký zapípal, tak jsem šla pomalu do mdlob, ten neskutečný strach při každém nadechnutí, že je to to poslední. Každý den jsem za ní jezdila a strávila u ní hodiny a prosila Boha ať jí dá šanci, ať to náš drobeček, zlatíčko zvládne.

Doktorka mám dala naději, že pokud začnou dobře fungovat střeva a močový měchýř, tak má naději, a to se stalo po třech dnech, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít neskutečnou radost z prvního hovínka, které měla. Dokonce byla tak živá, že si narazila ručičku, jak sní hýbala a celé oddělení jí začalo držet palce a doufali, že to zvládne, říkali jí tam zázrak. 8. den se ale její stav zhoršil na začínající zápal plic, bojovala 9. dní a do poslední chvíle se snažila hýbat ručičkama jako kdyby nám chtěla zamávat. Zemřela chvíli poté co jsme odešli.

Zhroutil se mi celý svět, nechápala jsem proč se vše stalo, nechtěla jsem přijmout tu skutečnost, týden jsme byli zavření s přítelem doma a nenáviděli toho tam nahoře, proč nám ji vzal, hlavně ve chvilkách, kdy jsem musela odstříkávat mléko a nemohla ten náš malý zázrak přiložit k prsu. Nikdy by mě nenapadlo, že místo miminka si domů přivezeme urnu, vždy jsem si myslela, že pohřbívat budou jednou děti mě, né já je, aspoň si myslím, že by to tak v životě mělo být.

Je to 7 měsíců a pořád to bolí, jako kdyby to bylo včera, ale mám doma dceru, která jde do puberty a ta mě potřebuje, ale musím říct, že nebýt přítele, tak bych to nezvládla. I když má dcera není jeho, za vlastní ji považuje a to mi dodává sílu, ale smířit se s tím je těžké, vlastně nevím do dneška, proč k porodu došlo, zda díky tomu odběru plodové vody nebo selhal lidský faktor, v jedné nemocnici poznají, že hrozí porod a v druhé tvrdí, že je vše v pořádku, a to je asi důvod, proč se člověk pořád trápí.

Nyní zkoušíme štěstí dál, podstoupila jsem opět umělé oplodnění, ale bohužel se to nepovedlo, nevzdáváme to a půjdeme do toho znova, přítel věří, ale já mám strach. Myslím na tu naší krásnou vymodlenou princeznu, na naší bojovnici, strašně mi chybí a pořád ji budu milovat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 24.02.11 07:36

Ahoj, je mi to moc líto a přeju Vám ať se brzo všechno zlepší a narodí se Vám zdravé miminko!!!! Posílám hodně síly a lásky!!!!

 
Fima
Nadpozemská drbna 27821 příspěvků 11 inzerátů 24.02.11 08:36

Moc smutný deníček. :cry: Držím moc moc palce, aby jste to všechno brzy zvládli a vaše princezna vám seslala nové a zdravé miminko co nejdřív, které odnosítě úspěšně až do konce. :hug: :kytka:

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 24.02.11 08:56

Je mi to moc líto, hrozně moc vám přeji krásné zdravé miminko a věřím, že se to podaří! Buď statečná. Je skvělé, že máš v partnerovi takovou oporu! :hug: :hug: :hug:

 
JITULINECKA
Kecalka 314 příspěvků 24.02.11 09:08

Svět je strašně nespravedlivý, tohle by se nemělo stávat :-( . Je mi z toho do breku, ale věřím, že když jsi jednou na dně, tak už může být jen lépe a od toho dna se jde jedině odrazit směrem nahoru. Přeji vám, ať vás brzy potká štěstí v podobě krásného, zdravého miminka, které bude váše holčička z nebíčka hlídat na jeho cestě životem. :srdce:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18901 příspěvků 24.02.11 09:10

Je m to lito :cry: Moc ti preju, aby se na vas brzy usmalo vase malinkate stesticko :hug: :hug:

 
xantipa  24.02.11 09:11

Musíte být hodně silná žena, přeji vám, aby to tentokát opravdu vyšlo a vy s partnerem si slplnili sen v podobě společného děťátka.My s manželem čekáme naše první miminko, o které jsme se také dlouho snažili, přesto mám neustále obavy, aby bylo vše v pořádku. Hodně štěstí s síly, věřím, že se to podaří! :kytka:

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 24.02.11 09:21

Tohle je tak smutné a nespravedlivé :cry: je mi moc líto vašeho andílka.
Moc Vám držím pěsti, ať co nejdříve otěhotníte a narodí se Vám zdravé miminko :-)

 
Liduska lili  24.02.11 09:30

Ahoj taky přeji hodně sil do dalších pokusu a věřím, že se vám narodí vytoužená princezna.

 
Jita.tutik
Kecalka 470 příspěvků 24.02.11 09:42

Tečou mi slzy po tváři, když čtu takovéhle deníčky.
Moc obdivuji Vaši statečnost a přeji mnoho štěstí při dalším pokusu a hlavně zdravé a spokojené miminko :srdce:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 24.02.11 10:28

ahoj, je mi to moc lito, moc vam drzim palce at vam to vyjde, verim ze urcite jo a narodi se vam krasne zdrave miminko…jen vydrzet, nezdavat to. :srdce: :kytka:

 
VeKo
Generální žvanilka 20428 příspěvků 24.02.11 11:00

Karamelko - přeji hodně sil do dalšího boje…!

 
katchuli86  24.02.11 11:19

Je mi líto,co se stalo,já prožívám něco podobného, v listopadu mi umřela 23dení holčička nar v 39tt. má také svůj deníček s názvem Mrkétka,můžete si jej přečíst…musdíme doufat,že čas to vše aspoň trochu napraví. Taky se snažíme znovu otěhotnět,ale psychika dělá svoje…Já v boha nevěřím,protože kdyby byl,nedopustil by,aby svět opouštěli děti,kteří za nic nemůžou a jsou bezbranní.Přeji hodně sil a štěstí k dalšímu miminku :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Mišulinka
Kelišová 5020 příspěvků 24.02.11 13:15

Přeju hodně síly do dalšího boje!!! :hug: :hug: at máte brzo v náručí svoje zdravé miminko!!! :srdce: :srdce:

 
Mišmiš
Kelišová 6128 příspěvků 24.02.11 15:15

Karamelko. Nevim co napsat. Asi proto do takto smutnych denicku nikdy nepisu. Nevim proste co na to rict. Behem cteni jsem krome smutku citila i obdiv nad vasim bojem. Nevzdavejte se i nadále. Pokud muzete tak zkousejte dalsi a dalsi pokusy. Pokud uz se jednou povedlo otehotnet muze byt prave dalsi pokus ten pravy. Mrzi me to. Preji hodne sil.

 
AliceP
Závislačka 3622 příspěvků 24.02.11 17:23

to je moc smutny denicek..drzim ti moc palce at se zadari a vas andilej se k vam zase vrati

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 25.02.11 08:56

Milá Karamelko, to co se Vám stalo je moc bolestné. Rozumím Vašim slovům - pocitu bezmoci, nechápání otázky Proč? Proč zrovna Vám? Život je hodně složitý. Člověk, který neprožije tu neskutečnou bolest spojenou se ztrátou svého dítěte nechápe, co to znamená. Jsem maminka Andílka Aničky (můj příběh je zveřejněný na webových stránkách Dlouhé cesty). Moje dcera se narodila 39+2 tt. Byla zdravá, byla živá při mém vstupu do porodice. Bohužel, vinou lékařky, která k mému porodu dorazila pozdě, rovněž pozdě nařídila císařský řez. Moje dcera, ač byla donošená a vážila 3220g po 4 dnech na následky pozdě nařízeného císaře zemřela. Pochybení mi přiznal primář porodnice. Řekl, že mohlo dojít k dřívějšímu nařízení o císaři. Kdo ho měl nařídit, když u mého porodu jsem měla tolik „čumilů“, ale ani jednoho odpovědného lékaře? Je to 16 měsíců. Bylo to moje první dítě. Bolest, kterou ve svém srdci mám není už tak zničující. Vím, že tenhle úděl, my ženy Andílků, budeme nosit až do smrti. Pohled na život, hodnoty se změnily, ale život kolem skutečně běží dál. Je neuvěřitelné, že i v dnešní době se může stát něco takového. Vaše holčička byla velký bojovník. Jen měla vyměřeno jen málo času, který nikdo z nás nezná.
Vám jsem chtěla popřát hodně sil. Máte oporu a to je dost důležité pro ženu. Nám se manželství tak nějak rozpadlo. Jste na to dvá, vlastně i s dcerou tří. Přeji Vám, ať se další miminko podaří.

 
ciniminisek
Echt Kelišová 7647 příspěvků 25.02.11 09:28

Smutný příběh.Je mi to moc líto.Život si svámi zahrává.Je pevně doufám a moc vám přeji aby to trápení už skončilo a vy s emohli radovat ze štěstí,které vás potká v podobě vytouženého uzlíčku.Držím pal­ce.

 
karamelka1
Nováček 7 příspěvků 25.02.11 09:54

Děkuji vám,za slova,které píšete a je mi strašně líto co se vám stalo,je hrozné,že se něco takového stává.Už dříve jsem narazila na stránky,kde maminky píší své příběhy,ale nemohla jsem to číst,strašně mě trápily a bolely ty osudy,které maninky píší,nejen ten můj.Teď,když se pokouším znova o miminko,mě ten smutek a beznaděj zase přepadá,mám strach,ale mám přítele a je mi oporou.Moc mě mrzí,že vám manželství nevydrželo,nedovedu si představit,jak v tak těžké situaci ješte řešit takový problém,já bych to asi nezvládla,máte můj obdiv a zároveň vám přeji už jen samé štěstí,takovou bolest si nezaslouží žádná žena.Jen se vás zeptám:řešila jste nějakou stížnost na lékaře?I po 7 měsících mi to nedá spát a těžko se smiřuji,myslím stále na to,že se dalo něco dělat,vše mohlo být možná jinak.Ptala jsem se dvou lékařů na názor a oba lékaři mi řekli,že stím nechtějí mít nic společného,že u porodu nebyli.Můj přítel nechce věřit,že se něco,jako zanedbání péče stalo zrovna nám a pídit se po pravdě,jak to je,se mu nechce.Asi by se stím nesmířil,kdyby to tak bylo.Tak jsme to nechali být,ale mě to pořád nedá spát.Proto se ptám vás,jestli nevadí,jak to bylo u vás.
Přeji vám mnoho štěstí,partne­ra,miminko no zkrátka vše co si přejete :kytka: :kytka:

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 25.02.11 10:48

Karamelko, po smrti Aničky se událo hodně věcí, které bych raději nezveřejňovala.
Můžu se podělit o nasbírané zkušenosti. Když jsem chtěla podat žalobu, tak mi manžel řekl, že to nezvládá a když tak učiním, tak on podá žádost o rozvod, že v tom žít nebude. O rozvodu jsme se pak bavili následující rok až doteď. Byla jsem oproti Vám slaboch. Když mě pustili z JIP po 3 dnech na gynekologii, tak jsem se bála jít za svojí dcerou na neonatologii. Neviděla jsem jí. Manžel nechtěl dělat hrob. Já chtěla alespoň popel. Ani to nemám.
Teď žijeme odděleně, ačkoli se mi na podzim přes všechny hádky podařilo podruhé otěhotnět. Neskutečné trauma (dle medicínského názvu posttraumatický stresový syndrom), který jsem si z porodnice odnesla, problémy, hádky v manželství, moje druhé těhotenství významně ovlivňuje. Modlím se, aby to nemělo na dítě, které je v bříšku tak neklidné, následky. Není to těšení se v pravém slova smyslu. Je to strach, bolest, lítost, bezmoc. Jen věřím a modlím se.
Když se vrátím k podstatě Vašich otázek myslím, že právě neshody s manželem v tomto důležitém životním bodě byly ty rozhodující pro další problémy. Takže pokud jste s přítelem zajedno. Jste na to dva a to je podstatné. Vyvarujete se pozdějším neshodám a konfliktům mezi s sebou při dalším rozhodování jak v celé věci postupovat.

Nicméně možnosti, které máte, jsou:
1. požádala bych nemocnici o kopii zdravotnické dokumentace. Jestli chcete můžu Vám vzor poslat na soukromý email. U Vás bych požádala o dokumentaci z obou nemocnic. Udělejte to, zaplatíte za to poplatek standardní dle ceníku nemocnice, ale dočtete se plno věcí. Alespoň já se dočetla víc o dceři. Nicméně o nestandardně vedeném spontánním porodu, který vedla čerstvá absolventka s 3.měsíční praxí, o těch čumilech a o tom, že u porodu atestovaný dozor nebyl, není ani čárky. Nicméně dle práva v ČR za celý porod zodpovídá lékař.
2.můžete podat stížnost na lékařskou komoru. Promlčecí lhůta je 1 rok. Je na zvážení, kde bydlíte a jak funguje lékařská komora ve vašem městě. V řadě případů bych podala stížnost do jiného okresu. Zkorumpovanost a známosti bohužel fungují i v neprospěch. Takže, aby byly strany nezaujaté, tak to podejte jinam.
Výsledkem určitě nebude odebrání lékařské licence, ale budete znát a mít více informací a jiný náhled na věc. Možná můžete i získat nějakou finanční hodnotu, ale u komor jsou to řádově tisíce, v případě, že dojde k nějaké náhradě.
2. podat trestní oznámení na konkrétního lékaře nebo na neznámého pachatele za ublížení na zdraví s následkem smrti. Nicméně na stilizaci už je třeba kvalifikovaná právní podpora. Promlčecí lhůta jsou 2 roky. Zde by se celého případu ujala policie a začala šetření. Pozitivem je, že získáte bezplatně posudky, za které byste jinak platila větší sumy. Záleží na rozsahu dokumentace. Policie může šetření ukončit z důvodu neprokazatelnosti. Ale ty nezávislé soudní znalecké posudky můžete mít pro další možnost, pokud se pro ní rozhodnete.
3. podat žalobu na nemocnici k civilnímu soudu za újmu, kterou máte. Nám bylo řečeno, že můžeme vysoudit max. 2 mil.Kč. Bude to trvat roky 3 - 5 dle odvolávání se nemocnice. Ty z podstaty věcí tak musí činit, protože odškodné vyplácejí pojišťovny.
Je otázkou, zda vysouzená suma je odpovídající Vaší újmě? Za sebe bych řekla, že ani 10 mil. mi to, co jsem ztratila a co jsem prožila nic nenahradí. Jen asi to bude pořád jitřit bolest, kterou nosíte v srdci jen Vy.
4. můžete se zkusit domluvit samozřejmě právně přímo s nemocnicí. Výsledek ale považuji za negativní - nemocnice Vám jen tak odškodné nedá.

Všechny body můžete řešit současně. Můžete využít jak Lékařskou komoru, tak policii, tak civilní soud najednou.

Pokud na to najdete sílu, tak to udělejte, pokud máte podezření, že došlo k pochybení.

Hodně sil přeji.

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 25.02.11 11:11

K závěrečným slovům z předchozího příspěvku doplňuji, udělejte to, pokud se s partnerem shodnete. Vyvarujete se hádkám, které by z nestejných názorů na řešení situace plynuly.

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 25.02.11 12:46

Karamelko-Moc ti držím palečky jsi hodně statečná žena a i ty slova co jsi napsla byli moc smutné že tohle se stalo pávě vám. Život jde dál a vy se snažíte o nového člena rodiny a držím palečky aby to bylo co nejdříve azadařilo a vy jde byli strašně moc štastní a malá na to bude koukat ze zhora a dá pozor na vaše mimi. :kytka:
Moc moc držím palečky. :wink: :lol:

 
Alyss
Extra třída :D 10420 příspěvků 25.02.11 14:50

To je moc smutný příběh :cry: :cry:

Držím vám palce a přeju už jen vše dobré :hug:

 
Leska
Echt Kelišová 7864 příspěvků 25.02.11 15:03

To je strašné! Držím vám palce, ať je k vám osud milosrdnější a podaří se vám brzy miminko, které se narodí zdravé a silné a budete ještě šťastnější a větší rodina :huban:

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 25.02.11 15:17

Při čtení tvého příběhu mi běhal mráz po zádech…jak důvěrně z nám pocity tebou popsané…také jsem maminkou andílka…už je to rok a čtyři měsíce co mi odešel syn ještě z bříška do nebe…nebyl ani jeden jediný den, kdybych si na svýho syna nevzpomněla, ale je pravda, že postupem času už to neprovází tolik slz…

přeji ti moc sil, aby jsi to zvládala dál…a z vlastní zkušenosti, jen další dítě ti z tohohle pomůže…já jsem těhotná, bojím se jako blázen, ale to miminko za to stojí…držím pěstičky, aby se na tebe co nejdřív usmálo štěstí v podobě dalšího miminka, který zaplní bolavé srdíčko, aspoň částečně, protože její místečko nikdo a nic nenahradí… :hug: :hug:

 
Silvi.100
Extra třída :D 12692 příspěvků 25.02.11 19:02

Je mi to líto :cry: držte se a přeji už jen štěstí :srdce:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 25.02.11 19:30

A proto bych NIKDY nešla na odběr plodové vody :cert:

Smrt maličké mě strašně mrzí :cry: A tobě moc a moc přeju, abys našla klid v duši, odpovědi na své otázky a hlavně!!!DALŠÍ MIMINKO!!! :srdce: :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 25.02.11 20:35

Karamelko, je mi to tak moc líto. :hug: Tvůj zázrak na tě dohlíží a určitě drží pěstičky, aby to příště vyšlo. Nechceš přijít do Prázdné náruče? Hodně si tam pomáháme. :hug: Holky jsou více než skvělé, uvidíš.

 
karamelka1
Nováček 7 příspěvků 28.02.11 12:46

Jsem tu nováček,A co je to ta prázdná náruč?Myslela jsem,že fungují jen tyto stránky a ještě jsem je pořádně neprohlížela.Dekuji

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 28.02.11 16:33

prázdná náruč je diskuse maminek andílků…
určitě přijď mezi nás… :hug:

http://www.emimino.cz/…nkovani/500/

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 28.02.11 21:50

:cry: měla jsem skoro stejný osud…i umělé oplodnění i porod…porodila jsem naši Julinku v 27tt byla v pořádku vážila 960g a měřila 35cm..vše by bylo dobré kdyby u ní nepropukl zápal plic…náš andílek zemřel po 15 hodinách :cry: je mi to moc líto..pomalinku začínám doufat že nám andílek pošle sourozence..je to težké :cry: :hug:

 
karamelka1
Nováček 7 příspěvků 01.03.11 17:36

Dekuji všem,že mi dodáváte energii,podpora vás všech je nenahraditelná a všem maminkám andílků přeji jen to krásné děkuji :kytka:

 
lena.kaja  06.03.11 15:22
nespravedlivost

ahojky, skoro jsem nemohla docist, brecela jsem, zatim co mi na ruce poskakovala moje 10mesicni Karolínka a delala kravinky. i kdyz je obcas silene zlobidlo, nevim co bych delala bez ni. Ja nechapu, proc se takove veci deji lidem, co o to zlatícko tak stoji a bojuji, a zensky, ktere fetuji a vubec o sebe v tehu nepecuji, takove problemy nemaji. Ja mela taky velky strach, ve 27tt mi zacalo tvrdnout brisko, pak jsem od 34tt lezela na udrzovani a Kajinka se narodila ve 36+4dni. nastestí. preji, at se vam to podari

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček