Rodinné výlety

Rodičovství
  • esamalova
  • 17.07.14

Když jsme s manželem ještě byli bezdětnatí, bavilo nás cestování po Čechách. Jsme patrioti a vždycky se nám zadařilo najít zajímavý kout, městečko, zříceninu... Dnes už jsme dvoudětnatí a došlo nám, že pokud jedeme na výlet s tříletou Apolenkou a takřka roční Evičkou, musíme se rozhodovat v rozmezí maximálně dvaceti kilometrů od domova, neboť dítka dovedou cesty řádně osladit.

Máme spousty rodinných fotek, které ukazujeme známým, kteří se povětšinou rozplývají nad tou „rodinnou idylkou“. Fotky ovšem nezobrazují skutečnost, ale výřez, titěrnou část výprav. A jak je to doopravdy? S trochou nadsázky, jinak život brát nejde, se rozepíši o výletu na osm kilometrů od našeho domova vzdálený vrch/les Křemešník… My čtyři a věrná fenka Bibi.

Po zkušenostech víme, že cestovat s dětmi dále než za hranice okresu je akce takřka sebevraždná - zejména díky tříleté velmi živé a velmi upovídané Api, kterou každý metr, který má strávit v autosedačce, neskutečně deptá - a nás všechny v autě následně též. Rozhodli jsme se proto, že budeme jezdit pouze „kam oko dohlédne“. Tentokráte na blízký zalesněný vrch Křemešník (pro představu - od rodného Pelhřimova vzdálený zhruba osm kilometrů).

Cesta autem na „Křempl“ je již od poloviny Pelhřimova prodchnuta výkřiky typu: „Už tam budéééém?! Mě už to tu nebaví. Já už tam kci být. Evička spí. Ne, nespí. Už tam budééém? A kdy už tam budééém?!“

Vylezeme z auta, špejruju svíjející se Evičku do našeho ze všech stran prožužlaného nosítka na záda(skutečně už by zasloužilo rekonstrukci, minimálně co se očisty týče),což zatvrzele odmítá.¨

Apolenka: „Já už chci jíííít!“

Jdeme prvních padesát metrů lesem, Evička v nosítku poskakuje nahoru a dolů. Je to nový druh zábavy objevený před týdnem a zdokonalovaný každým hopsnutím,

Apolenka se ptá: „A kam jdeme?“
„Do lesa, beruško.“ (jako by to bylo málo zřejmé, když jí celý den tvrdíme, že pojedeme na výlet do lesa a v současné chvíli nás obklopuje hustý…les!)

Po sto metrech vyndavám klubko hadů z nosítka a pokládám nadšence na zem, kde chumtá mech, hlínu, bukvice a ožižlává klacky.

„Mě to tu nebaví, já bysem chtěla na ty kameny!“ (ukazuje na nedaleké, hrozivě se tyčící se skály).

Vyrábíme domečky z mechu, Apolenka se baví, ale hysterák pokaždé, když nemůže sehnat nějaký kus dřeva, který by se jí hodil (manžel nalezl foťák a fotí). Když se konečně uklidní, přileze Evička a začne mechy z domečku systematicky ožužlávat (manžel stále fotí). Api chytne hysterák, jdeme dělat domeček jinde. Uklidní se. Evičku chytne hysterák, chce ožužlávat mechy z našeho dalšího domečku, což jí nedovolíme (manžel pořád fotí). Apolenka se chlubí mechovou zahrádkou, přibíhá nadšená Bibina a převálcuje mechový domeček (manžel vesele fotí).

To už máme hysterické duo a chudáka psa, který netuší, která bije. Evička nachází choroše a s úžasem jej prozkoumává…ústy. Apolenka jí choroše bere, protože ho „potšebuje“ do mechové zahrádky (manžel právě nalezl nový režim na foťáku a zkouší, jak se s ním FOTÍ!).

Evička chce zpět svého choroše. Apolenka jí ho vrací tím způsobem, že jí ho narve přímo do chřtánu. Pes zdrhá v les.

Konečně chvíle klidu, obě holky mají svého choroše, Apinka našla další u nedalekého ztrouchnivělého pařezu.

Po čtvrthodině se snažím sbalit dítka a fotícího manžela, sehnat psa a nutím je jít na kratší procházku vedoucí pomalu směrem z lesa (znám Api, za chvíli bude fňukat, že jí bolí nožičky). Seberu manželovi foťák (frflá), Apolenku donutím opustit mechovou zahrádku (kňourá), Evičku s plnou pusou chroští rvu do nosítka (řije), pes nadšeně skáče na nás na všechny… konečně je nějaká akce!!!

Manžel navrhuje dobrodružný výstup přes skály, že narazíme na druhé straně na Křížovou cestu vedoucí až ke kostelu na vrchu Křemešník. Apolenka je nadšená. Evičce je to fuk, dostala pro uklidnění k jídlu jakýsi žvanec, ježto srdnatě svým jedním zubem zpracovává (ano, je jí skoro rok a má teprve jeden zub, což nám neopomínají bodré tetičky z příbuzenstva udiveně neustále předhazovat). Žvance si všímá Api, opouští ji nadšení a chce také žvanec. Manžel dostává hlad, pes sbírá drobky. Každý má konečně svůj žvanec.

Vlečeme se na skalnatý vršek. Jsem po nemoci, tak funím, chroptím a nahoře takřka nedýchám. Evičce došel žvanec, tak v nosítku na zádech rozpustile poskakuje. Api se plazí nahoru s tatínkem a frflá, že ji „bóóólííí“ nožičky. Pes opět zmizel v les.

Po půl hodině putování přes skály manželovi dochází, že Křížovou cestu jsme zjevně minuli, nebo tady spíše vůbec není, krom toho došly „zabavovací“ žvance. Evička frflá (pohled na skály, stromy a výhled do krajiny ji nikterak neinteresuje), Api kňourá, že už nemůže, že má hlad/žízeň a že je jí smúhúhúhúhúhútnóóó (=kouzelná formulka, jíž používá, když se jí něco nechce).

Manžel rezignuje a rozděluje holkám svůj žvanec. Pes, doposud neviditelný, se jako zázrakem zjevuje u našich nohou a sbírá drobky. Zejména však pod Evičkou, odkud padají i celé kusy, v neposlední řadě celý kus žvance, kteréhož si pes bohužel všimne dříve nežli já a mizí s ním v les.

Evička hystericky řije, chce svůj žvanec, rozčarovaně si prohlíží Apolenčin. Přiskakuje hrdinný tatínek, dělí Apolenčin žvanec („No ty jsi tak hodná ségra, Apolenko, tohle až se dozví babička, jéje, my tě tak chválíme!!!“).

Pět vteřin ticha.

Manžel: „Holky, podívejte, já už vidím věž kostela, to už brzy budeme u autíčka!“ (snaží se vlít optimismus do žil opět kňourající Api, které došel žvanec). Apinka zdolává šutr za šutrem za vyluzování pisklavých prapodivných zvuků, mezi nimiž čas od času můžeme rozeznat: „Já nééékcíííí koooostéél…Já kcíííí dóómůůůů…Úúúúú, mněéééé jééé smútnóóóó´!“

Tatínek rezignuje, béře dcerku koníka, což nepovažuji na skaliskách za rozumný a bezpečný způsob přepravy, ale Evičce se to jeví jinak. Majíc v ruce poslední drobek žvance, vesele v nosítku nadskakuje (jsouc rozhodnuta mamince zdevastovat záda způsobem neopravitelným) a snaží se Apince chytat nožičku visící z tatínkova ramene.

Funím, chrchlám, smrkám a potím se jak kůň, po pěti dnech hardcore nachlazení jsem smířena s tím, že v křemešnickém lese ponechám svou duši i ostatky.

Konečně jsme z lesa venku, potkáváme kamarády s jejich čtyřletou holčičkou. Api, kterážto byla na umření, neskutečně ji bolely nožičky a opravdu nemohla učinit ještě před sto metry ni krok, neb by skonala únavou a vyčerpáním, nadšeně a plna života seskakuje z „koně“ (který již notně sešel) a utíká ke kamarádce.

Dvě hodiny pak ta „unavená, ucaprtaná chudinka s bolavýma nožičkama“ řádí jak černá ruka v dětském koutku zbudovaném pro radost a pro odpočinutí pocuchaným rodičům, aby si na chvíli lidově řečeno „vodfrkli“. Po jeho uzavření se ještě obě dvě hodinu honí po louce za nebohou Bibinou.

My, nemajíce již žvanec, což Evičku rozhodně nenaplňuje štěstím ani jinými libými pocity, trávíme ten čas tím, že se mezi zabavováním rozzuřené, věčně nespokojené Evičky pokoušíme prohodit pár kloudných slov s přáteli. Evičce jsme zakázali ožižlávat jakési černé chuchvalce loupající se z dřevěného pódia.

Kolem osmé KONEČNĚ razíme domů. „A KDY UŽ TÁÁÁM BÚHÚHÚHÚDÉÉÉME?,“ zní veselá písnička ze zadních řad auta.

Evička zalomí těsně před Pelhřimovem, díky čemuž pak vytahujeme z autosedačky VELMI rozmrzelé, až nas(píp píp píp)ané dítě, rozhodnuté nám to tedy osladit.
Psa jsme naštěstí v lese nezapomněli, to duchaplné zvíře nastoupilo spořádaně do auta samo.

Pevně věřím, že se do křemešnického lesa ještě někdy vrátí nějaká divoce žijící zvířata…

Toliko k veselým rodinným výletům a idylkám, která na nás dýše z fotek. :)

Hodnotilo 21 lidí. Score 4.1.
 Váš příspěvek
 
esamalova  17.07.14 06:20

A sáfryš, koukám, že jsem nakonec neumazala první odstaveček v deníčku, tudíč je tam na začátku stejná věc omílána dvakrát…inu, chybička se vloudí, tak snad neodradí od čtení :mrgreen:

 
Levandule121
Ukecaná baba ;) 2321 příspěvků 17.07.14 07:20

Jé, prima deníček! :kytka: :potlesk: Znám to také, ač máme už o rok starší sestavu. A nikdy jsme nevlastnili nosítko. Tedy vlastně staršího jsme se asi 2× na výletě snažili poponést v šátku a v manduce, ale nakonec volíme golfky, které překvapivě projedou hromadu terénu. A který neprojedou, zdoláme přenesením nebo v konečné fázi jejich sklapnutím a nesením v ruce. Než jsme toto kouzlo objevili, hrkali jsme se starším cestou necestou sporťákem. Ale kupodivu po prvním vyzkoušení golfek v terénu, a následném porovnání se sporťákem další víkend, jsme se k nim vrátili už navždy a jali se s nimi překonávat ještě vyšší vrcholy a rozlehlejší kamenná moře. :lol:

Tenhle víkend jsme dali zrovna rozhlednu na Vlčí hoře, kde jsme se potkávali téměř výhradně s Němci. Mladými i starými, ale Čech byl učiněnou vzácností. :think:

Tak přeji další zdařilé výlety celé rodince a tobě (ale nejen tobě) znovu pevné zdraví! :kytka:

Příspěvek upraven 17.07.14 v 07:23

 
esamalova  17.07.14 11:24

@Levandule121
Kočár jsme také zkoušeli do terénu, leč malá bytostně nesnáší drncání nad kameny a kořeny (a přitom starší to zbožňovala :mrgreen: )

Výletování je sranda, někdy větší, někdy menší, ale je :mrgreen:
Tak ať se nám ty výlety vedou dobře, lépe, nejlépe :mavam:

 
Leli_83
Zasloužilá kecalka 820 příspěvků 17.07.14 13:54

@esamalova Téééda, ty mě děsíš… :-) S manželem jsme dost aktivní lidé, taky obrážíme jenom ČR, každý rok dovolená v jiném koutě, milujeme hory, ale i třeba jižní Moravu. Teď jsme se rozrostli o dceru a pořád pevně věříme, že cestovat budeme i s ní… Říkáme si, že když jsme doteď dokázali podřídit každou dovolenou i výlet psům, tak s mimčem už to taková věda nebude. A teď takové nabourání mých iluzí… :-D

 
esamalova  17.07.14 14:09

@Leli83
Třeba to nebudete mít tak divoké- psala jsem s nadsázkou :mrgreen: My máme obě dvě holky náročné, už jako miminka potřebovala pořád zabavovat, chovat, vymýšlet podněty, neležela nikdy v klidu v kočárku a od té doby, co jsou „mobilní“, vymýšlí pořád ptákoviny :) Apinka nezavře pusu, mluví snad dokonce i ze spaní, Evička je zase pro změnu tvrdohlavec, který potřebuje, aby hora přišla k Mohamedovi, nikoli Mohamed k hoře ;) Ale znám rodiny, které mají ukázkové děti, miloučká neuplakaná a spinkací miminka a děti, které toliko nedivočí, tak neboj :mavam:

 
Leli_83
Zasloužilá kecalka 820 příspěvků 17.07.14 14:18

@esamalova Díky! :kytka: Tak já budu doufat, že taky máme „ukázkové dítě, miloučké neuplakané a spinkací miminko, dítě, které toliko nedivočí“… :-D Jdu tedy dál snít… :-)

 
esamalova  17.07.14 14:24

@Leli83
Jasně že jo- ukázková dítka jsou potřeba, je jich málo :mrgreen:

 
Lithien
Závislačka 4396 příspěvků 17.07.14 17:54

Úžasný denníček, po dvou skoro probdělích nocích doprovázených pláčem je to super vzpruha :D

 
esamalova  17.07.14 18:05

@Lithien
Děkuji :mrgreen: Jsem ráda, že potěšil :) Právě prožíváme něco podobného- mladší dcerka- zuby, starší dcerka- noční děsy :jazyk:

 
iggy.piggy
Zasloužilá kecalka 966 příspěvků 17.07.14 18:07

Jé to je bezva deníček! hrozně závidím. My jsme byli loni stanovat s rok a půl klukem a bříškem, letos jsme chtěli zas, ale mimi má jinou představu. :lol:

 
esamalova  17.07.14 18:13

@iggy.piggy
Rodič míní, dítka mění :mrgreen:

 
iggy.piggy
Zasloužilá kecalka 966 příspěvků 17.07.14 18:31

@esamalova :mrgreen: tak ať Apolenku míň bóóólííí nožičky a užijete spoustu dalších zajímavých výletů. Budu se těšit na další deníčky :palec:

 
esamalova  17.07.14 18:35

@iggy.piggy
Děkuji :) A Vám ať mimčo dovolí opět stanovat, však ono se to všechno umoudří :mrgreen:

 
iggy.piggy
Zasloužilá kecalka 966 příspěvků 17.07.14 18:42

@esamalova dekuju. no myslím, že až okusí, už ho ze stanu nedostanu :lol:

 
Maminka Péťa
Stálice 76 příspěvků 17.07.14 21:27

Teď jsem se pobavila:-)My se za týden chystáme s naším 10 ti měsíčním prckem do Krkonoš, v kočárku vydrží jak kdy, hlavně když může koukat na něco nového co ještě nezná a nosítko budeme zkoušet poprvé až tam, tak jsem opravdu zvědavá, jak si dovču užijeme :lol:

 
esamalova  18.07.14 11:19

@Maminka Péťa
Bude určitě veselo, a to je se zpětným vzpomínáním moc fajn :mrgreen:

 
broskvicka6791
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 23.07.14 14:31

Krásný deníček!!! :lol: :lol: :lol:

Máme to podobné, naštěstí jsou kluci poměrně výletovací, takže v lese mizí společně s psy :lol: a my utěšujeme řvoucí Jůju požírající žvanec, šišky, houby, brouky, listí a pod.

 
esamalova  23.07.14 15:11

@broskvicka6791
:mrgreen: Tak to víte, o čem píši :mrgreen: Aspoň se děcka vyřádí, les je na to jako dělaný (až na chudáka zvěř) :D

 
kattie
Extra třída :D 11483 příspěvků 24.07.14 08:10

@esamalova Deníček hezky psanej, zasmála jsem se :palec:
@Leli83 Hele, neboj, nemusíte to mít tak náročný. My chodili za bezdětna na túry do hor, lezli po skalách, jezdili dlouhé štreky na kole a podobně, a s mrnětem… jezdíme na kole dlouhé štreky, chodíme na túry :lol:, po skalách s ním teda nelezem, to je pravda. Doporučuji kvalitní nosítko na záda, když se mrně unaví, ať si má kam sednout a je mu tam pohodlně.

 
Leli_83
Zasloužilá kecalka 820 příspěvků 25.07.14 10:42

@kattie No, my pomalu začínáme vyjíždět s kočárkem. Po delších procházkách po okolí bydliště jsme zkusili i hory. První výlet (malé bylo 15 dnů) super, druhý teď v necelých dvou měsících trošku akčnější, ale dalo se. Hledáme trasy, kde se dá projet s kočárkem, je to celkem bojovka. V září chceme na dovču do Jeseníků, tož jsme zvědaví. Jinak máme zatím Manducu a malé se v ní moc nelíbí. Ale prý se to časem poddá. Uvidíme… :-)
Výletům se svišti zdar!!! :palec:

 
kattie
Extra třída :D 11483 příspěvků 25.07.14 16:57

@Leli83 Jo, výletům zdar :palec: Jinak u nás fungoval takhle za miminka šátek, ale asi až tak od 3 měsíců, dřív to taky netoleroval.

 
esamalova  26.07.14 11:45

@kattie Jojo, u nás také dříve šátek, ale od cca šesti měsíců se vzteká, když ji navazuji, takže jsme vzali zavděk nosítkem- děcka když si něco umanou, je to jako když se sekne mezek…

Vložit nový komentář