Rok 2013 a to ještě není konec

O životě

Jak jsem za rok stihla otěhotnět, vdát se, oslavit dvacetiny, ultrarychle porodit a začít žít v Praze:)

svatební
3 komentářů

osmiměsíční pupek :)
1 komentář

prvně spolu <3

držím hlavu :)

ten nekrásnější úsměv na světě <3
5 komentářů

Začal rok 2013. Měla jsem už dlouhodobý vztah s přítelem, oba jsme byli (on tedy pořád je) studenti. Poznali jsme se u nás v Českých Budějovicích, odkud oba pocházíme. Já žila v Českých Budějovicích a studovala ve Veselí nad Lužnicí, on žil a studoval v Praze. Měli jsme pro sebe jen víkendy, ale o to víc jsme si vážili času, když jsme byli spolu. Já měla letos maturovat, on končit druhý ročník vysoké školy. No a co kdo chtěl nechtěl, jakýmsi zázrakem jsem měla v lednu na těhotenském testu 2 čárky (už vím, že antikoncepce není 100% :D.

Měla jsem plán: odmaturovat, přestěhovat se do Prahy, začít pracovat (místo jsem měla domluvené) a za rok třeba možná otěhotnět. Najednou bylo vše nějak dřív, než jsem očekávala. S přítelem jsme tenkrát zvažovali, co budeme dělat. Ale já měla jasno.

Sice jsem byla objednaná na UPT, ale nedokázala jsem to. Teď bych si nejradši hlavu urazila, když si vzpomenu, že bych tu mojí malou krasotinku dala pryč. Takže místo cesty do porodnice jsme se rozhodli pro cestu na radnici.

Na radnici jsme přišli s tím, že se chceme vzít. Matrikářka nám nabídla datum, přítel to odsouhlasil, já měla bradu až na zemi a bylo to domluveno - 12.4.2013 se bereme.:) Doprovodila jsem ho na nádraží, odjel do Prahy a já byla zase v ČB. Vůbec jsem nevěděla, jak to mám všem říct. Moji rodiče to tak nějak vzali, je to přeci náš život. Ale jeho rodiče byli tvrdě proti, už jen proto, že on nemá tu vysokou hotovou. Byla to hrozná válka s mojí tchýní, ale stejně jsem nakonec vyhrála:D.

Začalo to všechno vybírání šatů, obleků, bot, doplňků, restaurací a všeho možného. Chtěla jsem malou svatbu s rodinou a pár přáteli. Přítel to pojal trochu při větším a když jsem přijížděla na náměstí, nechápala jsem, kam se všichni na radnici vejdou:D.

Přesně ve 13:23:21 zaznělo naše „ANO“:). Potom přišel rodinný oběd, večerní zábava s kamarády, svatební noc na hotelu a svatební cesta na Karlštejně.
Stále jsme ale bydleli odděleně. Do 30.4. jsem ještě pořád chodila do školy. Tam to věděla jen jedna kamarádka. No a kvůli mojí hospitalizaci v nemocnici, jsem v květnu k maturitě nemohla. Září bylo jistotou, ale byl tady jeden problém - termín porodu - 14. a 19. září, ale o tom později :)

Od 1. května jsem nastoupila do práce - začala jsem pracovat jako asistentka ředitele v rodinné firmě mého manžela. Práce mě sice vůbec nebavila (nesnáším administrativu), ale pro budoucí peníze jsem to dělala ráda, a to i proto, že mi to teď dost pomáhá. 16. 5. 2013 mi paní doktorka oznámila pohlaví mého buráčka v břiše - a je to jasné, je to Amálka:) Předtím jsem si strašně přála kluka, ale když jsem ji na té černobílé fotce viděla, bylo mi to úplně jedno, hlavně že je zdravá:)

Manžel stále bydlel a studoval v Praze, já pracovala. Už jsem se nemohla dočkat, až všechny zkoušky skončí a budeme spolu. Od června tomu už tak bylo. Bydleli jsme v ČB, já chodila do práce, on na brigády a konečně jsme žili jako manželé. Milovala jsem (a stále miluji) rána, když se vedle něj probouzím :).

Celé léto jsme pracovali. Na mateřskou (nemocenskou) jsem nastoupila 8.8. 2013. Měla jsem potom dost času, takže jsem si začala shromažďovat a srovnávat všechny věci, které jsem pro Amálku už měla a sepisovat seznamy, co mi ještě chybělo. Začalo taky moje velké stěhování do Prahy. Protože jsem velkou milovnicí bot a všech možných oblečení bylo toho opravdu hodně.

3 cesty dvěma auty z ČB do Prahy a zpět. Manžela málem trefilo, když viděl všechny ty boty a kabelky, ale byla jsem tvrdě rozhodnutá, že si je všechny nechám. Nakonec jsem dokázala přistoupit na kompromis a v slzách jsem dala jednu kabelku a jedny boty pryč, dál cesta nevedla:D. V Praze jsme taky malovali. Mé osmiměsíční bříško bylo už obří a já si tady vesele škrábala strop, malovala zdi na zelenou a na růžovou, šůrovala a podobně. Občas jsem si říkala, že už snad rodím. Ale Amálka věděla, že ještě nesmí ven:)

V srpnu jsem také měla narozeniny. Byly to 20tiny. Bylo mi trochu líto, že nebyla žádná velká párty, ale něměla bych na to tenkrát ani energii. Hráli jsme dostihy a sázky, mamka mi udělala mé oblíbené věnečky a prvně jsem od malinka měla rychlé špunty:D Užila jsem si to.:)

Najednou byl konec léta, konec srpna a já měla za 14 dní první termín porodu. Předtím mě ale čekala ještě jedna zkouška - státní maturita. Tu jsem dělala přesně 4. a 5. září. Nestresovala jsem se, prostě jsem si řekla, že buď to dám nebo ne. Zvládla jsem to za lidovku:)

11. 9. byl další termín maturity. Já se doma šrotila, měla jsem to všechno v hlavě a každý den jsem Amálce říkala, že až to spolu zvládneme, tak se už uvidíme. No Amálka to tak úplně nechtěla. Voda mi praskla v neděli 8. 9., když jsem byla v noci čůrat. Nějak jsem ani nevěděla, že to bylo už „TO“, ale neměla jsem žádné stahy, nic už ze mě neteklo, tak jsem si šla normálně lehnout. Ráno jsme to říkala manželovi, že si myslím, že to byla hlenová zátka.

Pak jsem se poptala tady na emiminu a holky mi řekly, že to podle popisu asi byla voda. No a při cestě na nákup jsem to vzala přes nemocnici. Na nákup už jsem nedojela. Oznámili mi, že Amálka musí být do čtvrtka venku. V tu chvíli mi to tak nějak všechno došlo, začala jsem se pořádně bát, klasika. Budu nejhorší máma, nezvládnu to apod.

V pondělí mě v nemocnici nechali být, v úterý přišla první vyvolávačka. Stahy od 10 od rána po 5 minutách do 6 hodin do večera. Nebylo to nic hrozného, ale příjemné to taky nebylo. V 6 večer jsem se najedla a Amálka řekla, že mě nechá ještě jednu noc vyspat. V 7 hodin ráno přišla druhá vyvolávačka. A hned to jelo jak na běžícím pásu. V 7:30 mi začaly kontrakce tak silné, že jsem nemohla vydržet na monitoru. V 8 hodin už jsem byla na 3 cm. Sestřička mi řekla, že se mám začít balit a volat manželovi. V 9 hodin, když jsem slezla na porodní sál a přijel manžel, už jsem byla na 6 cm. Od pondělka jsem si hlásila epidurál. Paní doktorka mi oznámila, že už nic takového nemůžu dostat, že už jsem moc otevřená.

V tu chvíli jsem si říkala, že to nikdy nezvládnu. No a v 10:09 se to moje štěstí narodilo :) Jmenuje se Amálka, měla 52 cm a 3170g :)Byla to ta nejkrásnější nejmodřejší žížala. Manžel si ji hezky podepsal a přinesl mi ji na porodní křeslo. Plakal, když nás viděl pohromadě.

3 dny jsme strávili v nemocnici. Doma už na nás všechno čekalo připravené (postarala se mi o to mamka - jela jsem na nákup, ne rodit:D) a byla jsem ráda, že mi se vším pomohla.

Teď jsou Amálce skoro 3 měsíce. Už jsme měli rýmu, taky už nekojím, ale drží hlavu, má 5 kg a je to snad nejusměvavější a nejukecanější miminko a já jdu k maturitě v květnu. :D

I když jsem si rok 2013 představovala naprosto jinak, jsem ráda, že mám skvělého muže, super rodinu a tu nejkrásnější Amálku pod sluncem <3

Hodnotilo 27 lidí. Score 4.1.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Itany
Zasloužilá kecalka 864 příspěvků 04.12.13 07:03
:kytka:
 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 04.12.13 07:13

Přeji hodně štěstí a lásky i na dále :hug:

 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1446 příspěvků 04.12.13 07:38

To je nádherné.. Amálka je krásná a má překrásné jméno :andel:. A Tobě mateřství strašně sluší!! Opatrujte se a buďte zdravé! :srdce:

 
luffinka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 04.12.13 08:41

Tak to jsi teda ten rok vzala hodně zhurta :potlesk: a ono je to někdy lepší. Být maminkou ti sluší.
Deníček je hezky napsaný, vtipný a plný samých fajn věcí :*
Ať se daří.

PS: Amálka je fajn jméno, jmenuje se tak neteřinka :mavam:

Příspěvek upraven 04.12.13 v 08:41

 
verulicek  04.12.13 09:54

Za mě super :kytka: tak to hezky zvládněte! máte pěkně nakročeno, budu držet všechny palce! :dance:

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 04.12.13 10:52

Krásný životní příběh! Tak přejeme hodně zdravíčka a štěstíčka celé rodince! :D

 
Vejunka1
Ukecaná baba ;) 1966 příspěvků 04.12.13 13:35

To se tak krásně čte :-)

 
baily
Kecalka 233 příspěvků 04.12.13 14:41

Nádherný deníček :-) hodně zdraví Vám obooum a ať jste rodinko všichni šťstní:-)držím pěsti v květnu :-)

 
kaja00
Extra třída :D 12087 příspěvků 04.12.13 18:54

Krasny :)

 
anonymoussss  04.12.13 19:58

Zajímavé, že se tady množí příběhy, kdy selhala antikoncepce… to to berete jak lentilky nebo je za tím něco víc? 8)

 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 04.12.13 20:26
:kytka: :mavam:
 
Missy_X  04.12.13 21:15
:palec:
 
Veru88
Kecalka 170 příspěvků 04.12.13 21:17

Krásný :hug: gratuluju, vypadáte jako supr rodinka a já tady u toho brečím :kytka:

 
Jahudka87
Ukecaná baba ;) 2374 příspěvků 04.12.13 21:33

Moc hezký příběh a hezky napsaný. Gratuluju :hug:

 
carnation
Závislačka 3098 příspěvků 04.12.13 22:04

Gratuluji, moc vam to slusi, jak s manzelem, tak s Amalkou :-)
Přidám i svuj rok 2013, v lednu nemocenska po gyn. operaci, potom opet doma na 60% kvuli prekazkam na strane zamestnavatele, na zacatku cervna statnice, na konci cervna svatba, v rijnu zjistene tak moc chtene tehotenstvi, ktere bude az do cervna 2014.

Od teto zkusenosti rikam, ze osud si nevybereme, on nam ty smutne a hlavne vesele roky naplanuje sam a zakladatelka tohoto denicku je mi uz taky dukazem:-)

 
Teruu
Kelišová 5311 příspěvků 04.12.13 22:19

To je prostě božíí!!krááása hodně zdravíčka a lásky :kytka: :srdce:

 
choch
Zasloužilá kecalka 682 příspěvků 05.12.13 12:50

@Veru88 nebreč ty to máš taky pěknýýýýty bambulko :kytka: :kytka: :hug:

 
choch
Zasloužilá kecalka 682 příspěvků 05.12.13 12:51

Moc hezký a není co dodat :hug: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
ametyst
Extra třída :D 10358 příspěvků 05.12.13 20:42

Moc gratuluji :kytka:.Jsi moc sympatická a maličká je rozkošná :hug: :srdce:

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 06.12.13 20:26

Přeji hodně štěstíčka a zdravíčka a krásně napsaný příběh :)

 
NicoLete
Povídálka 50 příspěvků 08.12.13 18:19

Všem moc děkuji! :kytka: prsotě: štěstí je krásná věc :) :srdce:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama