Rok starostí a radostí za námi aneb deníček ?oživlé mrtvoly?

 Vydáno: 22.11.04

Ještě jsem do žádného deníčku nepřispívala, a proto mě napadlo, že založím úplně nový, kde napíšu všechno, co mě napadne, od těhotenství až po 1. narozeniny. Snad se vám bude líbit.

Po dítěti jsem toužila už hodně dlouho, a když manžel konečně po mém velkém přemlouvání povolil a řekl, že se pokusíme o mimčo, byla jsem šťastná jak blecha.
Vy:,–(ila jsem antikoncepci, začala pročítat všechny možné časopisy, každý den prohlížela webové stránky se vším, co souviselo s dětma. Každý měsíc, jakmile se zpozdila menstruace, jsem jak šílená běžela do lékárny a koupila gravitest. Jaké bylo zklamání, když se první ani druhý měsíc neobjevily 2 čárky. Ale říkala jsem si: ?Nesmíš být tak nedočkavá, hlavně klídek?. A pak, 3. měsíc po vysazení prášků, se konečně objevily. Skákala jsem radostí do stropu. Přemýšlela jsem, jak to říct manželovi. On to vyřešil za mě. Ráno přišel do koupelny těsně po tom, co mi gravitest vyšel pozitivně, jenom na mě kouknul, a jako by se nechumelilo řekl: ?No jo, já to tak nějak čekal.?

Pak to začalo, kontroly na gynekologii, ultrazvuky, odběry krve, nakupování výbavičky atd. atd. Všechno probíhalo v pořádku, ale v 7. měsíci se to nějak zkomplikovalo, dostala jsem hydronefrozu (zánět ledviny) a brala antibiotika až do porodu. 12. 11.2003 se mi konečně po všech těch útrapách narodil můj krásnej klučina. Taky to chudák neměl při příchodu na svět jednoduchý. Omotala se mu pupeční šňůra kolem krku, takže hned po porodu mu museli dát kyslíkovou masku, aby to rozdýchal, ani mi ho nedali na břicho a šupajdili s ním do inkubátoru, ať se trochu zahřeje. Pak mi oznámili, že měl jen 2 cévy místo 3 v pupečníku a že by mohl být problém s ledvinami. Naštěstí se ukázalo, že je vše OK. V porodnici jsme zůstali o den déle kvůli vysoké žloutence, ale nakonec všechno dobře dopadlo a manžel si pro mě přijel a jeli jsme domů.

A začal pořádnej kolotoč, kterej všechny znáte. První 3 měsíce hrozný prdíky, nic nepomáhalo, jediný, co docela dobře fungovalo, bylo obléct malého jako že jdeme na procházku, a on okamžitě usínal. Nejdřív se budil každé 2-3 hodiny. Ve 4 měsících začal spát celou noc a já si řikala, jak mám hodného chlapečka, že mě nechá v noci spát. Ze dne na den se to všechno změnilo a po měsíci pohody se začal zase budit po 2 hodinách. Někdy jsem i v noci nevyspáním brečela a manžel mě musel zastoupit. S kojením to taky chvílema vypadalo bledě, musela jsem jednu dobu přikrmovat umělým mlíkem, ale rozkojila jsem se a kojím dodneška. Prsa to odnesly, vypadají jak dvě placky. Jediný, s čím jsem hodně spokojená, je moje postava. Vždycky jsem byla spíš baculatější, ale po porodu a kvůli starání se o dítě jsem shodila tolik, že mám takovou váhu, jakou jsem vždycky chtěla mít a jsem hubená. Až mi rodina říká, že vypadám jak z koncentráku, ale mně to nevadí:-).

Rok se s rokem sešel a my nedávno oslavili 1. narozeninky. To tak rychle uteklo, že si to člověk nestačí uvědomit. Dítě roste před očima a kdybych neměla fotky, když byl ještě novorozeně, tak si ani nevzpomenu, jak vypadal. Když to všechno srovnám v hlavě, tak to byl rok plnej velký práce, skoro žádnýho spánku, velkýho bordelu v bytě, studenejch večeří na ?stojáka?, neumytých oken, ale hlavně velký radosti s tím mým opičákem.

A proč jsem dala jako podtitul ?oživlou mrtvolu?? Protože když se na sebe poránu kouknu do zrcadla, jak mám splihlý vlasy, kruhy pod očima, propadlý tváře a vylezlý žíly na rukou, nic jinýho mě v tu chvíli nenapadne. Prostě tak vypadám, jak oživlá chodící mrtvola. Ale stojí to za to, bez dětí by ten život za moc nestál.

Přeju vám všem hodně štěstí s dětičkama a protože se blíží Vánoce, tak bohatého Ježíška, hodně zdraví a pořádně si to užijte.

Jana

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 22.11.04 18:19

Ahoj mrtvolko! :o)

Fakt dobrý, zavzpomínala jsem si, jak vypadal ten první rok u nás!

Gratuluji ke klučíkovi, ten náš oslavil v listopadu půl roku.

Teď po druhým dítěti se snažím na sebe víc dbát, chodím do cvičení, koupila jsem si nový ohoz a těším se na jaro, až vytáhnu kolo.

Jsi dobrá, že ještě kojíš, já to táhla ještě při druhým těhotenství. Pokud bude ještě vytoužená druhá holčička, chtěla bych mít trochu větší odstup, aby si tělo odpočalo.

Alice

 
Anonymní  22.11.04 19:22

Ahoj Jani, moc pěkné povídání, velice podobný osud. Dlouho očekávané mimčo, velké problémy při těhotenství i porodu, totálně nespavé a hyperaktivní mimčo, … Dceři je 13 měsíců, taky jsme hodnotili co neuvěřitelného se za ten rok stalo. Rozhodně nebylo všechno tak happy, jak se píše v článcích o mateřství. Byly dni, kdy jsem únavou a nevyspáním neviděla, jenom jsem si mechanicky předříkávala: vyčisti si zuby, učeš se, obleč tu řvoucí příšerku, dej jí do kočárku, ať si aspoň chvíli zdřímne. Teď už chodí, začíná mluvit, celý den vymýšlím blbiny, jak tu malou neposedu zabavit. Už jsem byla i dvakrát u holiče a jednou na kosmetice, začínám taky tu „unavenou ženskou“ dávat dohromady. Jako každá máma vím, že mám tu nejkrásnější, nejšikovnější, nej … holčičku na světě a ta za všechno to starání stojí. BaKaLa

Vložit nový komentář