Rozloučení

eliska.mb  Vydáno: 28.07.16

Třeba mi vypsání trochu pomůže od bolesti… „Takové věci se stávají,“ říkali mi doktoři. Asi si mysleli, že mi to pomůže. Ano, stávají se, ale nikdy mě nenapadlo, že se stanou zrovna NÁM. Když se to nedotýká vás nebo vašich nejbližších, jde to mimo.

Je mi čerstvých 28, manželovi o 9 let více. Vychováváme jeho děti z předchozího manželství a myslím, že i to byl důvod, proč jsme na miminko čekali. Pořád byl nějaký důvod, proč počkat. Až budou děti starší, až dodělám školu, ještě se na to necítím.

Každopádně v červnu 2015 jsme se definitivně dohodli a já si naivně myslela, že v dubnu ze mě bude maminka. Já naivka… Na pozitivní test jsme si počkali 8 měsíců. Jako by to bylo včera - vždycky jsem si představovala, jak romanticky to manželovi oznámím. Jenže já v šoku, v pyžamu, s počůraným papírkem v ruce stála mezi dveřmi - neschopna slova.

Byli jsme šťastní a začali jsme plánovat. Ne nadarmo se říká - když chceš Boha pobavit, řekni mu své plány. Na druhé kontrole moje gynekoložka viděla dva váčky, ale jen v jednom živý plod. Syndrom mizícího dvojčete prý je běžná věc, abych byla upřímná, ulevilo se mi. Dvě děti naráz bych asi nezvládla - tímto obdivuju matky dvojčat a vícerčat.

Do 13. týdně těhotenství jsem měla ukázkové těhotenství. Na 1. screeningu nám řekli, že čekáme chlapečka a manžel se dmul pýchou. Jenže pár dní po ultrazvuku jsem začala krvácet, žádné slabé špinění, ale kaluž krve pod nohama, když jsem vstala na záchod.

Okamžitě na pohotovost, miminko je v pořádku, placenta je na kraji branky, všechno bude v pořádku, poležte si pár dní doma a buďte opatrná. Jenže téměř po měsíci se situace opakovala, až sem si říkala, zda nemůžu mít nějaké „falešné“ měsíčky.

Opět pohotovost. Jiný lékař tam vidí malý hematom - odpočívejte a dodržujte klidový režim. Moje gynekoložka na kontrole už žádný hematom neviděla, tak jsme byli rádi a říkali si, že je vše za námi. Jenže situace se opakovala potřetí.

Člověk by řekl, že bych už měla být odolná, ale každá návštěva pohotovosti mě snad sebrala pokaždé víc a víc. Paní doktorce se nezdá množství plodové vody - ve zprávě jsem měla spodní hranici a to mě dost vyděsilo. Prý se ale stále obnovuje, tak se nemám čeho bát.

Toto mi řekla doktorka v neděli s tím, že ve čtvrtek jsem byla objednaná na 2. screening, tak napsala zprávu doktorovi, ať si na to dá pozor. Na screeening jsme se s manželem moc těšili, byli jsme trochu zklamaní, že se malej nechtěl moc ukazovat, ale vše, co se má zkontrolovat, bylo v pořádku, i ta plodová voda byla podle pana doktora v normě.

Čím nás ale překvapil, bylo, že řekl, že asi holčička. :) Takže my vlastně doteď nevíme pohlaví. Popřál mi, ať už mám těhotenství v pořádku a bez komplikací a my s klidným srdcem odcházeli z ordinace.

Následující týden se opět objevila krev, bylo to ale přes den, a tak jsem jela ke své gynekoložce, viděla tam někde malou sraženinu a do průkazky mi napsala „Nelze vyloučit vcestná placenta“. Pořád jsem ale byla jakž takž v klidu, prostě někdo takovýhle průběh těhotenství má, to se nedá nic dělat, říkala jsem si a dodržovala klidový režim u maminky se všemi výhodami.

V noci na úterý se mi zdálo, že hrozně moc krvácím, tak jsem utíkala na záchod a jen voda… Vůbec mě nenapadlo, že by to mohla být plodovka, byla jsem sťastná, že to není krev. Šla jsem spát, ale ráno se to opakovalo, volala jsem doktorce a ta říkala, ať okamžitě přijedu a že uděláme test.

Přinesla jsem vložku, test dělala přede mnou, negativní i z vložky, i z následného stěru. To už jsem ale byla neklidná a řekla jsem, že by mi snad bylo líp v nemocnici. Říkala, že mi to klidně napíše, ale že si myslí, že si mě tam stejně nenechají. Ve zprávě bylo napsáno „pro neklid pacientky“…

Samozřejmě, že jsem byla neklidná, když jsem dva měsíce na střídačku krvácela, špinila a teď do toho ta voda!!! V nemocnici se tvářili, jako co tam vůbec dělám, když test byl negativní. No nic - asi pro klid pacientky si mě tam nakonec nechali a já si říkala, že teď už jsem pod dohledem, že to bude dobrý.

Když jsem se šla sprchovat, sestřička po mně chtěla vložku na test. Nikdo mi nic neřekl, tak jsem v klidu usnula, že asi je vše ok. Ráno přišla doktorka, že je jí to hrozně líto, ale že je to ta plodovka a ve 21. týdnu těhotenství se nedá nic dělat. Konec, zhroutil se mi svět, chtěla jsem umřít a nevěřila jsem tomu, že kvůli jednomu testu má všechno skončit.

Nechala jsem si zavolat doktora, který se mi to snažil vysvětlit. Že nevěří na zázraky a že je pro ukončení těhotenství, že i kdybychom to uměle udržovali do toho 24. týdne těhotenství, že nám nikdo nedokáže říct, že miminko bude zdravé. Druhý den, že se udělá ultrazvuk a budeme se muset rozhodnout.

Bylo to hrozné, sice jsem ještě necítila pohyby, ale podle ultrazvuku jsem věděla, že miminko žije, to ho mám jen tak zabít? Když už jsme spolu vybojovali půlku? Co když se rozhodnu pro vyvolání potratu a pak z pitevní zprávy se dozvím, že vlastně vše bylo ok? Ale co když se rozhodnu pro to neukončovat a narodí se postižené miminko? Dokážu s tím žít? Nebo mě to dožene za týden a potratím někde sama doma? Chci to? Nejhorší noc v mém životě…

Druhý den ultrazvuk rozhodl za nás. Vůbec žádná plodová voda. Všichni lékaři se shodli, že to je situace, která nedává šanci na přežití…

Podepsali jsme tedy s manželem papíry a poprvé zavedli tablety na vyvolání, že prý 99 % žen potratí do 24 hodin. No já nikdy nemám nic normálně, takže já se tam trápila 3 dny.
Teď bych chtěla popsat, jak samotný potrat probíhal. Kdo se na to necítí, nečtěte dál, ale mě tenkrát takovýhle informace pomohly, když jsem nevěděla, co mě čeká…

První bolesti se dají přirovnat k menstruaci, nic hrozného, prostě pobolívání břicha, na které si doma ani nevezmete prášek. Postupně přecházejí k bolestem větším, začínají přicházet v intervalech, ale pořád to nebylo nic tak hroznýho. Sestřičky se ptaly, zda chci prášek na bolest, ale já stále odmítala, protože jsem čekala něco o dost horšího, tak to přece nebudu plýtvat na takovýhle „obyčejný bolesti“.

Když už se bolesti nedaly vydržet, zavolala jsem sestřičku a prosila o něco na bolest. To bylo cca 7 hodin večer, první menší bolesti přišly v 5… Myslela jsem si, že mi dá něco na bolest a já se budu trápit a čekat dál, ale zavolala paní doktorku s tím, že se jde na to.

Doktorka mě vyšetřila, říkala, že to pěkně klesá, ale stále nejsem dostatečně otevřená. Vylekala jsem se, že budu muset projít těmi 10 cm jako u klasického porodu, ale doktorka mě „uklidnila“ tím, že 5 bude snad stačit. Následující cca 2 hodiny mám jako v mlze, psychika prostě udělá své, pamatuji si, že jsem chvílema měla záchvat pláče a paniky, celá jsem se klepala, i když jsem se sebevíc snažila být v klidu.

Personál byl skvělý, opravdu musím říct, že milionový, a to doktorka byla těhotná, musel to pro ni být taky hrozný zážitek. Doktorka říkala, že si myslí, že by mi pomohlo se jít projít, že se rychleji otevřu, jenže mě se po lécích hrozně motala hlava, tak jsem to odmítla.

Zkusili jsme teda přetočení na bok. Tam to bylo lepší, doktorka mi poradila, jak dýchat, a konečně asi zabral nějaký z léků a já si chvilku odpočinula. Párkrát jsem zahekala bolestí, doktorka vždycky přiběhla a zkontrolovala, co se tam dole děje. Párkrát do mě strčila prsty a pomohla mi s tím roztahováním, bylo to dost nepříjemné, ale asi nezbytné, aby to trochu urychlila.

Najednou jsem začala mít pocit, že už potřebuju tlačit, jako když potřebuju na velkou. Doktorka říkala, že je to ono, dole vše bylo připraveno, tak nebylo na co čekat. Místo nástřihu mi paní doktorka jen pomohla tím, že mi jakoby přidržela hráz, já jednou zatlačila a bylo po všem.

Pamatuju si tu úlevu, taky to, že jsem křečovitě měla celou dobu zavřené oči, abych malé neviděla. Nejsem ten typ člověka, kterému by to pomohlo. Chtěla jsem si nechat vzpomínky jen z ultrazvuku. Zaslechla jsem 21:46 a 395 g. To je jediné, co si pamatuju.

Paní doktorka se pak snažila ze mě dostat placentu, nejdřív tlačením, pak ona prstama, taháním za pupečník, což nebylo příjemné, ale nic oproti tomu, co už jsem měla za sebou. Nakonec se rozhodla, že se pojede na sál a rovnou mě vyčistí. Pak už jsem se probudila na JIPu, odeslala jsem SMS všem, co to prožívali se mnou, a usnula.

Ráno jsem se probudila, sestřička říkala, že musím na záchod a osprchovat se, dělala jsem hrdinku, že jsem v pořádku, vyskočila z postele a pak se do ní zase rychle vrátila. Motala se mi hlava, pískalo mi v uších, zatmělo před očima. Tenhle stav trval až někdy do odpoledne, asi jsem nějak špatně snášela tu narkózu. Každopádně na večer mě pustili domů. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, všichni se loučili a říkali, že příště se určitě setkáme za lepších okolností.

Přijela jsem domů a padlo to na mě, strašným způsobem. Už nemám bříško, v listopadu nebudu maminka, snesu pohledy a otázky lidí, co nebudou vědět, co se stalo? Ne, nechci teď nikoho vidět. Snesu jen manžela, který mi neskutečně pomáhá. Nezvedám telefony, neodpovídám na zprávy, tohle si musím odtrpět sama. Ale proč já? Proč my? Asi osud.

Je to týden, je mi líp, dostala jsem prášky na zastavení laktace, zatím nic, tak doufám, že ani nic nezačne… Ležím doma, je čas oběda, stále jsem v pyžamu, mezi lidi se nechystám, ale alespoň už trochu funguju. Někdy slyším smutnou písničku nebo vidím reklamu v televizi a padne to na mě, ale snažím se mozek zabavit jinak…

Snad bude líp…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Mexie
Závislačka 2678 příspěvků 28.07.16 00:34

Moc mě to mrzí :( :hug: přeji Ti ať se zase co nejdříve zadaří a tentokrát bez komplikací :hug: hodně štěstí :))

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1174 příspěvků 28.07.16 00:53

:,( :hug: :hug: je to moc smutný deníček. Přeji ti brzké zotavení a ať se brzy zadaří

 
Lucka194
Kecalka 435 příspěvků 26 inzerátů 28.07.16 00:58
:,( :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :kytka:
 
Alternativa
Kecalka 184 příspěvků 28.07.16 01:10

Sama vím, že je to těžké a proto posílám mnoho sil. Jak píšeš, takové věci se stávají, ale neměli by. Je mi moc líto :-( přeji, ať je brzy lépe

 
Anonymní  28.07.16 01:14

To je mi moc lito, mam to stejne, presne pred tydnem jsem musela porodit(,potratit) sve miminko, byla jsem ve 20 tt. Umrelo ve me jeste se nevi proc se tak stalo.Na genetice bylo vse v poradku! Davali mi dve tabletky do ust na vyvolani a pak jsem si rekla o neco na bolest, pichli mi to do zadku. Prvni tabletku jsem dostala v 11dopoledne a druhou v 16.hodin a pred patou uz bylo miminko venku. Placu kazdy den, ale do sebe se uzavirat nemuzu, mam dve male dcerky, tak tu musim byt pro ne i kdyz je to strasne tezke… a treti byl chlapecek, do posledni chvile jsme mysleli, ze cekame treti holku, ale pan doktor mi rekl, ze to byl chlapecek o to tezsi to pro nas je.Moje dve predchozi tehotenstvi byla rizikova, kvuli mim pozitivnim protilatkam, mam totiz rh skupinu - a manzel je rh +.Po porodu prvni dcery kterou jsem rodila v roce 2010 jsem uz nedostala vakcinu a ani anti D, ktera se dava zenam s krevni skupinou -,protoze se mi uz vytvorili protilatky v tehu, tak uz mi nic nemohli dat, dcera je totiz rh + a ja jsem proti ni vytvarela protilatky, ale az kolem 35 tt, nikdo nic nevedel zjistilo se to az po porodu a to uz bylo pozde, dcerka se nastesti narodila zdrava a v poradku az na novor. zloutenku, kterou mela vysokou. Druhe tehu uz jsem mela hlidane v rizikove poradne, na zacatku tehu.mi vzali krev, aby se zjistilo jakou krev ma miminko, nastesti zdedilo krev po me tedy rh -,takze pak uz mi jen hlidali protilatky a rodila jsem 14 pred terminem, aby tam mala nebyla zbytecne dlouho a taky mela velkou hladinu nov.zloutenky.Oba dva porody jsem mela vyvolane, takze zadna sranda. Jinak pan doktor nam doporucil zustat jen u jednoho mimca kvuli mim vysokym protilatkam, my ale neposlechly a v roce 2014 se nam narodila nase druha dcerka, jak uz jsem psala nastesti byla minusko po me…kdybych cekala + tak pan doktor rikal, ze do pateho mesice by miminko ve me umrelo a tranfuzi krve davaji miminku az po 24 tt, kdyz do te doby vydrzi. A treti miminko melo krev take rh -,ale umrelo ve me, jeste se nevi proc se tak stalo.Jsem rada, ze jsem se mohla trosku vypsat. :,(

 
Katty1203
Kecalka 152 příspěvků 40 inzerátů 28.07.16 06:26

Teda to je smutný…Mám slzičky. Přeji Vám klid a pohodu a Vaše vysněné miminko. :hug:

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 201 příspěvků 28.07.16 07:04

Jsi statecna, moc statecna!!! At uz je vse jen dobre!!! :srdce: :srdce: :srdce:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 28.07.16 07:10

Moc mě mrzí, co se vám stalo. Doufám, že brzy znovu otěhotníte a tentokrát bude vše bez komplikací, moc vám to přeju. :hug: :hug:

 
Lenka 80
Kelišová 6006 příspěvků 28.07.16 07:49

Je mi to moc lito :hug: :,(.drz se.

 
Frnda
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 28.07.16 07:54
:hug: :hug: :hug:
 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 28.07.16 08:04

Upřímnou soustrast! Strašně smutné :,( bože, proč se tohle stává :,( :,( :,( :,( :,( :,( :,( drž se a přeju do budoucna zdravé mimčo, i když to těhotenství bude strašně o strachu, zvládnete to s chlapem a maminkou se staneš :hug:

 
Starlink01
Kecalka 105 příspěvků 28.07.16 08:33

Krásně napsané, snad Ti to pomůže a třeba i dalším holkám, co je to potká stejně jako nás :( I když bych byla radši, abys byla poslední… zůstane to asi jen mým přáním. Můj příběh znáš… :,( Drž se :srdce: :srdce: :srdce:

 
Arome90
Nováček 1 příspěvek 28.07.16 08:50

Moc mne to mrzí za vás… :(

 
Kissminka
Kecalka 470 příspěvků 28.07.16 09:08

Je mi to moc líto, vím jak moc je to těžké, rodila jsem ve 25. týdnu dvojčátka, ani jeden chlapeček nepřežil.
Přeji mnoho sil, ať Tě už v životě čekají jen samé hezké věci.

 
Mia21  28.07.16 09:17

To mě mrzí… Jen nechápu proč neudělají rovnou císaře?? A radši nechají takhle trápit…

 
eliska.mb
Kecalka 115 příspěvků 28.07.16 09:28

@Mia21: cisar je samozrejme jedna z moznosti, ale deloh je jeste tak mala, ze prevazuji velka rizika a hlavne snazeni se o nove mimco po cisari v takhle nizkym stadiu se doporucuje az po roce. Tady muzeme po 3-6 mesicich zase zacit…

 
Mia21  28.07.16 09:30

@eliska.mb aha, to jsem nevěděla…

 
RenataPusik
Povídálka 17 příspěvků 28.07.16 09:42
  • prožila jsem to samé v březnu ve 23tt. Synek měl hyfrocefalus a rodila jsem ho 30h. Ja, Kristianka vidět chtěla. Mam u urnicku doma a placentu pod stromem. Potřebovala jsem to tak. A zatím znovu těhotná nejsem:( moc Ti držím palce!!!
 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1389 příspěvků 28.07.16 10:37

Nedokážu si představit takovou ztrátu, je mi to moc líto. Ale musím napsat, že kamarádce se stalo něco podobného. Také odtékala plodová voda a nakonec v 18. týdnu byl vyvolaný potrat. Na genetice nic nezjistili a teď má dva zdravé kluky. Už se to neopakovalo, snad tě to trochu uklidní. Přeji hodně sil! :hug:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7858 příspěvků 28.07.16 11:10

Je mi tolik lito.. :hug:

 
Zidan
Povídálka 25 příspěvků 28.07.16 11:34

@RenataPusik Napsala jste to špatně je to Hydrocefalus.

 
lagherta
Stálice 82 příspěvků 28.07.16 11:36

Moc krasne napsane, moc smutne. Jsi mlada a vsadim se, ze budes mit jeste aspon dve deti… :hug: Ja znam nekolik holek se stejnym pribehem a vsechny maji uz dalsi deti. Hlavne bych do dalsiho detatka uplne nespechala, odzij si tu bolest, priprav telo na nove tehotenstvi, dej mu odpocinek. Moc ti preji, aby zotavovani probihalo rychle… :kytka:

 
lagherta
Stálice 82 příspěvků 28.07.16 11:38

@RenataPusik Presne tak to mela kamaradka… :,( Ale ted, s odstupem casu, ma dva krasny zdravy kluky. :D Takze tobe se urcite taky postesti a mimi prijde. Moc ti to preji, jen bych proste moc nespechala a odpocinula si :hug:

 
řehulka 7
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 28.07.16 11:40

Upřímnou soustrast :hug: Mrzí mě to, jsi strašně statečná :hug: Přeji ti už jen vše dobré :kytka:

 
Mimra
Kecalka 174 příspěvků 25 inzerátů 28.07.16 11:42

Vím, jak se cítíš a ja moc to bolí. Tehdy jsem měla opravdu strašně svíravý pocit na srdci, opravdu bolelo..to jsem přišla o svého chlapečka v 19. týdnu. Bude trvat než se to srovná, ale nezapomeneš nikdy..já na něj stále myslím, i když právě držím v ruce svou 4 měsíční holčičku, kterou jsme počali asi půl roku po té nešťastné události. Přeji mnoho sil :hug:

 
Zahradulinka
Kelišová 6206 příspěvků 28.07.16 11:44

Moc mě to mrzí :,( Přijd za námi do skupiny Prázdná náruč je nás tam hodně hodně moc a pomáháme si snášet bolest :hug: :hug: :hug: :hug:

 
mumisek79
Extra třída :D 11622 příspěvků 2 inzeráty 28.07.16 11:54

:hug: Nemam slov, todle se fakt nemá dít. Preji dostatek sil to vše překonat a začít žit opět plnohodnotný život. Je me to moc líto. Mam vymodlene dite z 5.ivf a cele těhotenství jsem čekala s obavou at se todle nestane :hug:

 
RenataPusik
Povídálka 17 příspěvků 28.07.16 13:09

@Zidan překlep :lol:

 
Lena93
Ukecaná baba ;) 1667 příspěvků 28.07.16 13:11

Upřímnou soustrast! Takové věci by se dít neměly :,( Posílám mnoho sil a přeji, aby se brzy zadařilo se šťastným koncem :hug:

 
1988zanda
Kecalka 333 příspěvků 28.07.16 13:29

Je mi to strašně moc líto :hug: Chápu jak se cítíš já o syna přišla v 25tt uskrtil se a taky si pamatuji jak jsem při tom porodu držela pevně zavřené oči jen abych jej neviděla. :,( Proč jen se nám to deje :nevim: :zed: Ještě rok po tom mi vadilo vidět miminka a těhule. Pak se to zpravilo a už mi vadil jen detsky plac cerstve narozených deticek. Protoze tenn jsem slyšela pres zed kdyz jsem o malého prichazela.Drz se…i na nas se znovu usměje stesti :hug:

 
Kykynkova
Nováček 1 příspěvek 28.07.16 13:40

Čist tenhle článek je hodně smutne. Ukaply mi slzy, tohle by se nemělo stávat. Hodně sil přeji

 
axlpol
Kecalka 429 příspěvků 69 inzerátů 28.07.16 14:07

Hodně smutné a vždycky mě to rozbrečí. Já si odnosila jednovaječná dvojčata a až teď jak jsou na světě si uvědomujeme jak moc byli rizikoví. Až teď mě vše rozbrečí, co vše se mohlo stát. V porodnici jsem byla s takovou maminkou na pokoji.To už držela vymodleného Vojtíška, který začal taky špatně svůj život. Pohmoždili mu slezinu, která praskla, takže operace předčasňátka+za­vodnění organismu a poté praskání měkkých částí těla…Už byla v klidu, vše se zdařilo a právě vyprávěla o předčasném potratu prvního těhotenství. Strašně milá a hezká paní. Na pokoji s námi byla i druhorodička(asi poloromka :roll: )zmalovaná, obtloustlá a nechtělo se jí ani vstávat na pravidelné krmení. O to mi to přišlo jako větší nespravedlnost.

 
eliska.mb
Kecalka 115 příspěvků 28.07.16 14:21

@axlpol: svet je strasne nespravedlivy…man­zelovi deti jsem vzala automaticky za sve, bylo mi 21 kdyz jsme se s muzem seznamili a chlapeckovi v tu dobu rok a pul, vplula jsem do toho tak nejak automaticky.. proto mi ten nekdo nahore nechce doprat biologicky dite? Kolem me je tolik maminek co si neodpustili cigaretu a pravidelne pivo nebo vino, toho vseho se ja okamzite po testu vzdala a jak to dopadlo :(

 
axlpol
Kecalka 429 příspěvků 69 inzerátů 28.07.16 14:40

@eliska.mb o tom mluvím :,( je to nespravedlivé.

 
elineckam
Kecalka 431 příspěvků 42 inzerátů 28.07.16 14:54

Je mi to moc lito, snad se brzy zadari, tohle by se nemelo stavat :,(

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 28.07.16 15:13

Jsi ted zaplavena hormony, na sve smutneni máš plne právo, ale ver ze pomaličku se bude vse zlepšovat a vracet do normálu. Moc ti přeji a zároveň opravdu verim ze nebude trvat dlouho a bude z tebe stastna maminka. Bud silna a drz se! :hug:

 
flicek18
Povídálka 36 příspěvků 28.07.16 15:56

Mrzí mě to. Držím palce ať se z toho brzy dostanete. A případně šťastné další těhotenství. :srdce: :srdce: :srdce:

 
Reaskiller
Závislačka 4259 příspěvků 28.07.16 15:56

Achjo..preco je zivot tak nespravodlivy a zle veci sa stavaju len dobrym ludom :( uprimnu sustrast zakladatelka.. Co su moje tri potraty proti tvojmu zazitku :( moja mamka si prezila podobnu situaciu.. Braska porodila predcasne v 8 mesiaci a neprezil to..zil len dve hodiny :( je to velmi smutne..

 
kecak
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 28.07.16 16:12

Eliško moc mně mrzí čím sis prošla :hug: :hug: :hug: je fajn, že manžel je pro tebe opora, drž se :kytka:

 
Nikbrů
Kecalka 257 příspěvků 28.07.16 17:03

:,( :,(
Moc mne to mrzí :(
Přeji hodně sil :( jsi statecna! :andel:

 
Pracovitá
Kecalka 444 příspěvků 28.07.16 19:20
:,(
 
oliii
Kelišová 5386 příspěvků 28.07.16 19:22

Hrozný zážitek vím o čem píšeš prošla jsem si tím od 11tt krvácení a nemocnice já měla hematom nakonec to skončilo potratem v 17tt, jen rozdíl byl v tom, že já začala potrácet bez tablety a vyřvala jsem si nark, ózu takže ten konec si díky bohu nepamatuju jen poslední ultrazvuk už na sále kde si malý vesele kopal na tohle těhu jsem čekala 6 let :( :(… drž se čas všechno zahojí a doufám, že se brzo dočkáš mimíska já po tomhle zážitku přesně za rok rodila svou princeznu sice opět dřív v 35tt, ale zdravou a plnou života a já věřím že se taky brzo dočkáš :hug:

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 960 příspěvků 28.07.16 19:35

Je mi to moc líto. Úplně jsem si čtením prožila znovu to, co se mi stalo v lednu tohoto roku - v 18tt přestalo bít srdíčko, průběh potratu skoro totožný. Viz můj deníček. A abych tě potěšila, potrat se stal 29.1.2016 a já mám 27.1.2017 nový termín porodu :) Doufám teda moc, aby to tentokrát dopadlo dobře a tobě moc přeju, ať rychle překonáš ty nejtěžší týdny a brzo se raduješ ze dvou čárek. Přebolí to, věř mi! Odžít si ten smutek ale musíš :hug:

 
macina25
Ukecaná baba ;) 2095 příspěvků 28.07.16 19:44

Moc smutné :,( čekám miminko v listopadu a nedovedu si to představit. Doufám, ze se brzy zadaří a všechno bude v pořádku. Moc mě to mrzí :hug:

 
Karvaz22
Povídálka 49 příspěvků 28.07.16 20:01

Drzim palce aby jsi to zvladla. Prozila jsem to v dubnu ve 25 tydnu mi rekly ze neni slyset srdicko. Podstoupila jsem presne to same co ty a v zivote to nepreji ani tomu nejhorsimu nepritely. Uz jsem se z toho docela dostala. Akorat ze dnes jsem mela termin porodu. Tak se mi zastesklo.

 
Jaja87
Kelišová 6326 příspěvků 28.07.16 20:10

Posilam mnoho sil!!! :hug: :hug: :hug: Vim jake to je, ja o miminko prisla ve 13tt, sice brzy ale i tak prisla jsem o kus meho ja!! Byla jsem zklamana smutna, rikala si proc zrovna MY..I kdyz doma mame uz 5 letyho kluka. O to druhe mimi jsem prisla v unoru 2015,musela jsem na revizi, nosila jsem mimi 3tydny v sobe mrtve, nic mi nebylo, nic me nebolelo, nekrvacela, jsem nespinila jsem, mimi odpovidalo 9tt :nevim: :,(. A o dalsi jsem prisla v kvetnu v 5tt, slo to samo.Jen jsem byla ve spitale na HCG, a potvrdlo jsem ze jsem tehotna ale HCG klesalo :nevim:…Bolelo to moc, plakala jsem neustale, nemohla jsem snest a videt tehulky..A zrovna byla tehotna svagrova, meli jsme rodit cca zaroven ja koncem sprna a ona zacatkem zari.
Do dnes kdyz ji vidim pripomene mi to, to co se nam stalo…
Ale v dubnu 2016 jsem porodila holcicku, zdravou..

Verim ze i vam se to povede znova a bude uz vsechno v poradku!!! :srdce: :srdce: Bud silna…Ja musela byt kvuli synovi!!
Trosku to prejde, ale ne uplne uz to v nas bude navzdy, ja vzpominam dodnes…Tohle by se stavat nemelo!!! Tohle je smutne…Drz se..Bud silna a statecna… :srdce: :srdce: :srdce: :kytka:

Příspěvek upraven 28.07.16 v 20:13

 
valentynk
Stálice 70 příspěvků 93 inzerátů 28.07.16 20:14

Eliško přeji mnoho sil vyrovnat se se ztrátou. :,(
A brzy zdravé miminko.
Nemělo by se to stávat těm co po miminku touží. :,(

 
eliska.mb
Kecalka 115 příspěvků 28.07.16 20:33

Dekuju vsem za slova utechy..psani mi pomaha, urcite v tom budu pokracovat…

 
Anonymní  28.07.16 21:03

Bohužel se to stává, taky jsem si tím prošla. Přišla jsem o miminko ve 26.tt, přestalo mu bít srdíčko. Pitva ukázala, že bylo zdravé, ale asi ne dost silné…
Nikdy na to nezapomenu, i když naštěstí po půl roce se nám podařilo znovu a dopadlo to tentokrát dobře. Máme na hřbitově urnu s chlapečkem, nemám moc sílu tam často chodit…

Přeju hodně štěstí a sil a příště to určitě dobře dopadne :hug:

 
KristyM
Ukecaná baba ;) 2077 příspěvků 28.07.16 21:51

Je mi to moc líto, věřím, že brzy budete zase čekat miminko a vše proběhne v pořádku. Drž se, jsi moc silná! :hug: :hug: :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček