Rozpolcenost, zmatek, co dál?

Kakami  Vydáno: 14.03.12

Můj první deníček byl o očekávání a radosti z mého miminka. Miminko má již 8 měsíců, které nebyly ani trošku lehké. Konečně se vše urovnalo a… jsem v tom zas.

Tento deníček bude spíš o otázkách, pocitech a naprostém guláši v mé hlavě. V deníčku číslo 1 jsem si spíš dělala ze všeho srandu, z těhu, z porodu atd., i přesto, že těhotenství nebylo jednoduché. Jenže co následovalo potom? Zlaté těhotenství.

Spíše ve zkratce. Nikolka se narodila a co já na to? Nic. Absolutní pustoprázdno. Žádný mateřský cit, žádná láska, žádné slzy štěstí. Jediné slzy, které jsem ze sebe vydala, byly z pocitu smutku. Řekla bych, že jsem si prožila menší laktační psychózu. Neustále jsem bulel, bála jsem se, byla jsem neskutečně vyděšená z toho, co mě čeká. Přes den, ještě v porodnici, byla malá moc hodná, pořád spala, ale jakmile se setmělo, řev, celé noci prořvané, kojení nám nešlo, absolutně jsme nebyly schopné (já a dcera) se sladit.

Strašně dlouho mi trvalo přijmout ji za svou, přijmout ji za člena mojí rodiny, přijmout ji jako moji dceru, moje dítě, o které se musím postarat a které bych měla bezmezně milovat. Nebyla jsem schopná lásky k ní. První 3 měsíce byly hrozně těžké. Malá byla neskutečně uřvaná, nespavá, krmení bylo peklo. Trápily jsme se obě navzájem. Já ji svým nezájmem, ona mě svojí povahou. Manžel byl utrápený, když nás obě viděl potom, co přišel z práce domů. Já jsem brečela, malá brečela. Postupem času se vše začalo lepšit, malá začínala být vnímavější, méně plakala, krmení se zlepšilo a já jsem zjistila, že se na ni usmívám, že si s ní povídám a že ji mám opravdu konečně ráda. Teď bych si za všechno to, co bylo, nalískala. Nicméně jsem šťastná, že tohle období máme za sebou a že je to uřvané mimino pryč. ALE…

Jsem v tom. Zase. Jsem těhotná. Vím o tom 5 dní a nemyslím na nic jiného. Nevím, co dělat, nevím, jak k tomu přistupovat, bojím se, nejsem schopná říct, co bude dál. Mám v hlavě neskutečný zmatek, bojuji s myšlenkou, zda si dítě nechat nebo nechat vzít. Mám hrůzu z dalšího mimina, ale taky mám hrůzu z toho nechat si ho vzít. Jediné, co vím jistě je, že ať se rozhodnu tak nebo tak, obojího budu litovat :-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.2 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Vája
Nadpozemská drbna 25686 příspěvků 14.03.12 10:55

Myslím, že druhého miminka litovt nebudeš. ;) Už budeš vědět, co a jak a i kdyby by byl začátek opět těžký, zase se to srovná. Každé těhu, porod, dítě je jiné… Držím palce, ať se rozhodneš tak či onak… :kytka:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 14.03.12 10:57

Nemyslím, že bys musela nutně litovat jednoho z rozhodnutí ;)
Já přemýšlím, kde se berou ty představy, že dítě budu milovat a budu k němu mít vztah od prvního okamžiku, co vyleze. U mě to tak rozhodně nefunguje, vztah k dítěti si tvořím postupně, společným soužitím, zážitky, tím jak se vyvíjí… Nebýt těch očekávání o mateřské lásce od prvního okamžiku, bylo by mnoha ženským po porodu líp.
Nicméně tu dobu, než si k dítěti začne utvářet vztah, je potřeba nějak pokrýt, to zajišťují hormony, ale v současné době se kašle na to, že by dítě po svém anrození mělo být s mámou, vážení, měření, oblíkání, to je přeci důležitější :roll:
Doporučuju knihu Bonding - porodní radost! Moje druhé šestinedělí bylo naprosto jiné, ani jsem o něm nevěděla a přičítám to právě kontaktu se svým dítětem, tak jak to příroda původně zamýšlela :D

A co se druhátka týká, to zvládneš :hug: Třeba to zezačátku bude náročnější, ale děti k sobě budou mít blízko, od půl roku už si spolu budou hrát a je to pak fakt sranda je pozorovat (teda mezi prvním a druhým mám 26m, ale věřím, že to tak bude fungovat i mezi druhým a třetím :lol: )

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 14.03.12 11:03

No a co na to vše otec dítěte?

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 14.03.12 11:04

Gratulace velika k miminku…a ze jsi se stim poprala a zvladla to…
Jinak radit ti nemuzu me to teprve vsechno ceka takze nemam zkusenosti.....Jen ti preji hroznemoooc stesti i tvemu miminku…a at uz se rozhodnes jakkoliv doufam ze toho nebudes litovat…hodne stesticka :kytka:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 14.03.12 11:17

Neboj, to dáš :hug:

 
Anonymní  14.03.12 11:19

Držím palce, ať se rozhodneš jakkoli, jednoduché to nebude.....

Právě z tohoto mám neskutečnou hrůzu a protože mi doma leží 4 měsíční bobek a jedno větší dítko už mám, valím dnes k doktorce pro tělísko, abych jednou takové dilema nemusela řešit…

Hodně síly :hug:

 
LenkaZrzule
Povídálka 39 příspěvků 14.03.12 11:22

Vím,že ti je určitě těžko,hlavně po první zkušenosti s miminkem…Z mé vlastní zkušenosti ti napíšu,že i já jsem podstoupila potrat,když byl synovi necelý rok..myslela jsem,že bych to nezvládala a navíc jsme bydleli s rodiči a mým bráchou v malém bytě,prostě hrůza.Dnes bych to už řešila jinak,miminko bych si nechala.Mám dohromady tři děti,na ten potrat nemyslím,ale dnes prostě vím,že bych to dala.S třetím jsem otěhotněla nečekaně a nechtěně a dnes jsem fakt strašně moooc ráda,že ji mám :srdce: ,myslím,že bych určitě litovala toho,že jsem si miminko nenechala než toho,že ho mám.Přeci když už to své mimi držíš v ruce,tak jsi ta nejšťastnější maminka na zemi..Držím ti palce ať je tvé rozhodnutí správné a ty jsi nikdy nemusela pochybovat a litovat.

 
Veryska81
Neúnavná pisatelka 19923 příspěvků 14.03.12 11:27

Máš štěstí, že máš tu možnost mít druhé mimi v bříšku. Jiné maminky by dali kdo ví co, aby mohli mít aspoň to jedno. Jednomu nerozumím. Proč jste se nechránili, aby si mimi neměla, když máš takové myšlenky? :nevim: Rozhodnutí bude stejně jen a jen na tobě. Ty jsi ta, která mimi nosí v bříšku, která jej porodí a pak se o něj stará :think: Přeji ti, aby ses rozhodla správně a hlavně, abys svého rozhodnutí nelitovala ;)

 
Frank1234
Nováček 8 příspěvků 14.03.12 11:33

Myslím si že dávat miminko pryč je blbost leda ho dát potom k adopci.Já sama si přeji miminko a ty můžeš být ráda že budeš mít 2 :) Vše se dá zvládnout!

 
concetta  14.03.12 11:37
Neboj

Tezko se radi, ale jen bych ti chtela rict, ze s druhym ditetem to skoro urcite nebude stejne jako s prvnim. Ja jsem s prvnim mela take dost tezke zacatky a s druhou dcerkou to uz byla „brnkacka“. Proste jsem vedela, do ceho jdu. Je tedy fakt, ze maji velky vekovy rozdil, takze jsem mela cas se poradne vzchopit. Ale zase budes mit tu vyhodu, ze po nejake dobe si spolu budou hrat a budes mit klid. Ten ja kvuli velkemu vekovemu rozdilu nemam.

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 14.03.12 11:44

Jaj, u nas byly zacatky taky dost tezke…proto si fakt davam bacha, abych nemela dalsi mimi…i kdyz casem ho urcite chci,ale ted je nam jen 6 mesicu! No co na to rict, kdyz na reci typu - meli ste si dat pozor je uz pozde?? Jestli mas pobliz nekoho, kdo ti muze pomoct, sla bych do toho, ja nikoho nemam a vim, ze dalsi bych nezvladla…

 
vydrik
Kecalka 243 příspěvků 14.03.12 11:53

Ahoj, chtela bych te povzbudit, kamaradka mela prvni dceru jako ty, protivne narocne miminko, obtiztnho trapice a to je pak i tezke mmilovat, kluk pak dokonaly, spal, jak se odlozil, zadne koliky, myslim si ze to ceka i tebe, ja ti zavidim, ja si to prala jako ty a zatim mam mezi detmi 5 a 10 let rozdil, nezoufej a vzdrz :)

 
Kytka32
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 14.03.12 11:59

Docela chápu, jak ti ty první měsíce bylo, měla jsem to podobně. Ale jak vidíš, všechno se srovnalo a říká se, že u druhého dítěte to už bývá jinak. Měli jste si dávat pozor, když jsi druhé dítě nechtěla, ale už se stalo a já myslím, že to zvládneš :palec: Nevím, kolik dětí chcete, ale jestli dvě, tak si každou noc můžeš říkat, že už jich nebude moc a pak už děti jen porostou :) Držím palce :kytka:

 
Anonymní  14.03.12 12:09

Ja tedy nevim ale cely ten denicek je nejak negativni,je dobre,ze uz mas vztah k dceri,ale co Ti na to rict???Ze je plno lidi,kteri cekaji na to byt konecne tehotny a nejde jim to??Ze by jsi mela byt mozna stastna??
Asi to neni utecha,ale zkus se zamyslet,ze jednou budes stastna mama,ze to budes videt uplne jinyma ocima-hodne sily :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1443 příspěvků 14.03.12 12:09

Neboj, už budeš vědět co a jak! Budeš více seběvědomá, až se to malé narodí :kytka:
A třeba to uřvánek nebude, každé dítě je jiné. Moje holčička první tři měsíce prospala:-)

 
Evullka
Kecalka 403 příspěvků 1 inzerát 14.03.12 12:44

Milá Kakami, možná teď prožíváš šok. Nevím, jestli jsi vše,co píšeš, zvládala sama nebo s pomocí manžela. Mám to štěstí, že se manžel zapojil do úkonů jako bylo krmení a noční vstávání. Pamatuji si, že jsem také žádný zvláštní cit k synovi necítila po narození,jak jsem se o něj denně starala, moje láska k němu byla větší a větší. Akorát jsem se nemusela trápit s kojením. Vyřadila jsem ho. S manželem jsme bývali nevyspalí( to asi všechny maminy), do toho jsem se učila do školy, manžel hlídal a já odbíhala na přednášky a on se vracíval z práce pozdě v noci. Kolikrát jsem mu brečela na rameni, že to nemůžeme zvládnout.A dnes?Ma­lému je 10měs. a já jsem těhotná a dneska už si nepamatuji ty začátky.Pozn.co se toho týká, buď se člověk při styku chrání nebo tak nějak musí tušit ve svém konání,že se to občas podaří přírodě a vznikne nový život.Každopádně, hodně sil :srdce:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 14.03.12 13:03

Holky, co se ochrany týká, tak dokud se Kakami nevyjádří, tak nesuďte, my jsme se chránili, nejdřív kondomem, potom jsem koupila za celkem drahý peníze pesar, několikrát proběhlo vše v pořádku a pak nechápu, jak se to stalo, ale nějak za něj zateklo, ráno jsem ho vyndavala a bylo tam trošinku, nebyla jsem si jistá, zda to je ono nebo jestli to nebyl plodný hlen, měla jsem právě před ovu. No a 10dnů po ovu jsem teda testla a bylo to tam.
Jako teoreticky jsem tehdy mohla jít pro postinor, ale nějak mi to nedocvaklo, pořád jsem tak nějak nevěřila, že když to bylo správně zavedené, tak kudy by se to tam dostalo, no a dostalo. :lol:

 
Kakami
Závislačka 3182 příspěvků 14.03.12 13:53

Já děkuju všem za slova porozumnění a útěchy…To že je mnoho maminek co by dalo já nevím co za to aby měly aspoň jedno miminko, já vím, byla jsem jednou z nich…I já mám své první dítko počaté díky hormonální léčbě. Nikdy dřív jsem se nechránila a nikdy neotěhotněla…Po porodu jsem antikoncepci měla, ale pak se stalo to, že jsem 4 týdny menstruovala a měla jsem 2 týdny do operace žlučníku. S mým dr. jsme se domluvili, že antinu vysadím, že mi nejspíš prostě nesedla a po operaci nasadíme novou, což už se bohužel nestihlo. Je moje chyba to, že jsem spoléhala na to, že když se s manželem přitulíme jednou, že bude vše OK…prostě jsem si nepřipouštěla že se to může stát, kor v mém případě kdy byl s otěhotněním problém. Já vím že to mě neomlouvá, ale teď už se prostě nedá nic dělat. Teď řeším to, jestli budu schopná zvládnout druhé tak malé dítě. Není to hračka, kterou můžu kdykoliv vrátit, je to strašně těžký rozhodnutí a jen ženský co jsou nebo byly někdy v mé situaci chápou, jak mi je…
Co se tatínka týče, ten z toho má radost, on by miminko chtěl a je fakt že on mi hrozně moc se vším pomáhá, ale přece jen já jsem ta která je s tím dítětem nonstop. Ale do ničeho mě nenutí, nechává rozhodnutí plně na mě… :think:

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 14.03.12 14:00

Neznám přesně tvou situaci doma, vztah s manželem, chápu tvůj zmatek, ale myslím si, že interrupce bys mohla litovat víc - hodně víc. Je to nesmírná bolest a definitivní ztráta. Mít dítě je radost, ikdyž třeba nepřijde hned.

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 14.03.12 14:37

Neboj :kytka: , to zvládneš, zvládla si to poprvý, zvládneš to i podruhý :hug: . Přesně jak psaly holky - už víš do čeho jdeš a když sis našla cestičku s prvním špuntíkem, tak si ji najdeš i s tím druhým. Uvidíš, jak malá bude chtít pomáhat s miminkem. Já osobně bych na interupci nešla. Přeji hodně sil a věřím, že se rozhodneš správně :hug: :pankac:

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 14.03.12 14:42

Určitě to pro tebe není snadné rozhodování,Nikolka je ještě malinká,ale upřímně…
Myslím si,že jsi na tohle možná měla myslet dřív než jste se s partnerem(man­želem) milovali…Samozřejmě nevím,třeba vám ochrana selhala 8o
Zase na druhou stranu…Také si myslím,že co se těhotenství týče,budeš teď mít výhodu,stejně tak s porodem a prvními měsíci doma.Pak je otázka jak to zvládnout s Nikolkou,ale věřím,že to zvládnete :srdce:
Rozhodnutí je jen a jen na tobě,dej na své pocity…V klidu o tom popřemýšlej a pak se rozhodni.Neumím si sice představit,že bych teď otěhotněla(malé nejsou ani dva měsíce),ale už pár dní po porodu jsem si řekla,že ten zázrak chci zažít znovu.
Dejte své malé sluníčko spinkat,sedněte si a popovídejte si o všem co by bylo kdyby… :hug:
Já osobně bych asi neváhala ani minutu :srdce: Držím palečky :hug:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 14.03.12 14:43

No tak ja otěhotnila 9 měsíců po porodu a druhé mimi si nenechala. Bohužel jsem se na něj necítila připravená. První dcerka ještě vstávala 2× za noc na kojení, bydleli jsme u rodičů. Svého rozhodnutí nelítuji. Dnes jsem podruhé těhu ve 12tt. Cítím že to zvládnu , první dcerka je mnohém samostatnější, spí celou noc, nekojím. Bydlíme ve svém, a celkově jsme na něj připravené psychický a fyzický. Samozřejmě nemužu nikomu doporučovat potrat, je to ošklivý zážitek ale když to jinak nejde tak to nejde. Doufám že se rozhodneš zpravně. Mimochodem mám dvě kamarádky které májí dětí s malým rozdílem mezí sebou a zvládají to. Ty by ti poradily určitě nechať. Držím ti palečky.

 
K Lady
Ukecaná baba ;) 1733 příspěvků 14.03.12 14:46

Kakami,
trpěla jsi nemocí, může přijít zase, ale nemusí. Teď už o tom víš dopředu, můžeš se poradit s odborníkem, který ti řekne, jaká jsou rizika, že se to projeví znovu a poradí co dělat. Možná se bojíš něčeho, co ani nepřijde, ale to znám… Člověk, když má negativní zážitky, tak si těžko představí, že najednou to bude jiné, krásné. Myslím, že i tady je diskuze o poporodní depresi, třeba by ti pomohlo se o tom pobavit s dalšíma maminama, co si prožily něco podobně těžkého. Moc ti držím palce! Strach je těžký protivník, ale dá se zvládnout.

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 14.03.12 15:30

Mám stejnou zkušenost s první dcerou. Pocity, které jsem měla, už nechci nikdy zažít. V jejích 11 měsících jsem otěhotněla podruhé. Taky přišel veliký strach, že se to bude opakovat. Že prostě v takovým stavu péči o dvě děti nemůžu zvládnout. Ale nic z toho se nestalo. U syna bylo všechno jinak. Všechno se zdálo jednodušší a samozřejmější. Držím pěsti, aby to tak bylo i u tebe!

 
hanak  14.03.12 16:20

Jestli ti můžu poradit.. předej malou na týden k babičce a odjeď kamkoliv trochu si odpočinout. Budeš překvapená, jak ti najednou bude chybět, jak každá tvoje myšlenka bude patřit jí. Vydrž ale ten týden - pomůže ti to utřídit myšlenky a načerpat nové síly.
Co se týče druhátka - já měla totéž kdysi.. Syn se narodil, když dceři bylo 13 měsíců. V první chvíli jsem ho vnímala takřka jako vetřelce - ale když byly synovi 4 měsíce, odjela na týden, děti hlídala babička - a mně se tak neskutečně stýskalo, tehdy mi došlo, jak moc je mám oba ráda, že jsou mojí nedílnou součástí, bez nich bych už žít nechtěla. A tak to už zůstalo. Dnes jsou to puboši se vším všudy, ale na dobu, kdy jsem je vozila společně v kočárku na dvojčata, kdy si pak začaly spolu hrát, kdy spolu vyrůstali a jeden bez druhého ani ránu (to je dodnes), na ty začátky hrozně ráda vzpomínám :)

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 14.03.12 17:03

Čistě pragmaticky - když se rozhodneš pro potrat, budeš litovat určitě. Když se rozhodneš si mimčo nechat, tak možná budeš litovat, ale možná taky né :roll: A já osobně neznám jedinou ženskou, která by litovala, že má děti :) :kytka:

Příspěvek upraven 14.03.12 v 17:03

 
ŠárušN  14.03.12 17:09

Ahoj Kakami. Ani nevíš, jaké máš štěstí, že máš miminko a čekáš druhé, zvlášť pokud jsi předtím nemohla otěhotnět, a teď najednou to jde! Děti nejsou vždy radost, je to i spousta práce a starostí a problémů a trápení ale zároveň je to ohromné štěstí, mít děti. Já osobně jsem zásadně proti potratům, ale nemám v úmyslu tady někomu vnucovat svoje názory, takže ti jenom napíšu, aby ses podívala na svoji malou a představila si, že bys ji neměla, že bys ji kdysi dávno, když byla ještě v bříšku, malinká a bezbranná, dala pryč. To miminko u tebe v bříšku je už taky malý človíček, i když tak ještě nevypadá, a je hloupost zbavovat se ho jenom proto, že máš strach, že to nezvládneš. Věř mi, že zvládnout se to dá a to co jsi zažila s prvním dítětem, nemusíš zažít i se druhým, pokaždé je to totiž úplně jiné! Já jsem byla po prvním porodu dlouho unavená a začátky byly náročné. A když se mi narodil druhý syn, úplná pohoda, vše okolo miminka jsem zvládala tak nějak automaticky. Je spousta lidí co má děti blízko po sobě, a já jsem mezi nimi. Když jsem otěhotněla podruhé, můj první syn měl teprve 6 měsíců! A taky jsem z toho měla trochu obavy ale dát své dítě pryč by mě ani ve snu nenapadlo. 25 měsíců po tom druhém se mi narodilo ještě třetí dítě a za tu dobu jsem zjistila že existuje tolik vymožeností a nápadů, i zde na emiminu jsem našla spoustu tipů jak na to, že už vím, že jsem se bála zbytečně. Vše jsem si předem připravila, promyslela a zorganizovala a věř mi, náročné to občas je, ale není to nemožné. Co je ze všeho nejdůležitější, jsem ráda že svoje děti mám a ještě nikdy jsem toho nelitovala! Rozmysli si to s tím potratem, protože toho by jsi potom opravdu litovat mohla. To miminko za to nemůže. Já osobně si musím dávat hodně velký pozor na to, abych znovu neotěhotněla, momentálně další dítě kvůli finanční situaci nechceme a moje tělo už má taky dost. Ale uvědomuji si že žádná antikoncepce není stoprocentní a dokud spolu s manželem spíme, musíme počítat i s variantou, že bude čtvrtý potomek, a s tímto „rizikem“ jsme prostě smíření a i kdyby bylo sebehůř, svoje dítě bychom nikdy pryč nedali.

 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 14.03.12 17:17

Pokud si to male nechas, budes mit deti stejne daleko jako ja :mrgreen: Podle toho, co pises, jsem na tom pri prvnim byla uplne stejne. Nemohla jsem otehotnet, minimalne 10 let jsem byla bez HA a kdyz to ani po 2 letech porad neslo, dostala jsem od doktorky jeste hormony, diky kterym jsem otehotnela poprve. Malej byl strasna potvora - trpel na bolesti briska, nespal, od 3. mesice mu rostly zuby :zed: Vecer ho zachranoval manzel, stacil mu jen pohled na me a bral mi ho z ruk :D , kolikrat sem mu slibovala babybox by nikdo nespocital :mrgreen: Kojila jsem ho jeste i v tehu, otehotnela jsem i pres to, ze sem jeste po porodu nemela menzes, ale nebyla sem zas tak uplne blba, abych nevedela, ze otehotnet i presto muzu. Diky letitemu sledovani hlenu, ovu, atd sem vedela, kdy mam priblizne plodne dny ;) Takze pak stacil opravdu jen ten jeden nechraneny styk a uz bylo znovu zaseto. Sama sem tomu neverila, kdyz sem si na prvniho musela tak pockat :lol: Diky memu veku sem ani neuvazovala nad tim, ze bych ho dala pryc, chtela sem deti blizko sebe (sice ne az tak blizko, ale holt se stalo)
A u druheho bylo vsechno o 100% lehci. Porodem pocinaje (od zavedeni tablety byl do 1,5 hodky venku a bez nastrihu i siti), kojenim, spanim.....to bylo to predpisove mlade, co se nakoji a usne :srdce:
Nerikam, ze to tak musi byt i u tebe, ale myslim si, ze bude.
Ja totiz byla u prvniho strasne vydesena, kdyz sem si ho prinesla domu. Laktacni psychoza se hezky vyradila. Chodila sem s prvnim po baraku a brecela sem, i kdyz mi spal v naruci…Nejak sem nechapala, co s nim, byla jsem nervozni, neumela se mu venovat, deptal me nepribiranim, placem.....fuj, kdyz si na to ted vzpomenu, byly to hnusne pocity. Jo, jakz takz komunikovat a smat se na nej jsem zacala az tak okolo 6 mesicu…Druhyho jsem po prichodu hned vrzla do pripravene cestovni postylky, zachumlala, prebalila…nevim, bylo top uplne jine.
Ovsem ted uz to jsou poradni mazlici oba dva, jsou 1 tym a je uzasne sledovat, co dokazou spolecne vymyslet. Jsem rada, ze jsou tak blizko u sebe. Myslim, ze si budou jeste v budoucnu hodne rozumet.
Pokud se jeste potrebujes rozhodnout a chces vedet jak to zvladaji jine maminy, tak se koukni na diskuzi skorodvojcata ;)

 
Dydynky
Závislačka 3466 příspěvků 14.03.12 18:24

Přijde mi, že to prostě máš v osudu..třeba ti to chce vynahradit a ukázat ti, že to jde i jinak.. ;)

Jinak moje babi bydlela na hájence v lese, voda z potoka a bez el..měla ročního syna, když se jí narodily dvojčátka a když časem potřebovala, aby se o ní některej postaral ve stáří, byl to ten nejmladší..

Takže když to zvládla moje babi před 6Oti lety, dáš to taky!! :palec:

 
Sarin
Kelišová 5998 příspěvků 2 inzeráty 14.03.12 18:29

Ahoj,tvoje pocity chápu. Náš malej byl ze začátku taky strašně uřvané miminko, ale s postupem času se to zlepšilo. I když i teď umí dát svoji nespokojenost dost dobře najevo :) . Chtěla bych ti jen říct jedno k tomu jak píšeš na konci, že „víš jistě, že obojího budeš litovat“. Myslím si, že jistě budeš litovat jen toho, pokud si to druhé mimi nenecháš. Pokud se ale rozhodneš nechat si ho, tak pořád je tam velká možnost, že všechno bude úplně jinak a naopak třeba ti druhé dítko vynahradí všechno to, co jsi v začátcích s prvním neprožila. Jednoduché to jistě nebude, starat se o 2 malé děti, ale proč by jsi to neměla zvládnout? My ženy zvládneme kolikrát víc než si myslíme ;) :palec: . Tak hodně štěstí a ať se rozhodneš správně :kytka: .

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 14.03.12 18:36

Jen pro podporu. S prvním synem jsem to měla hodně těžké a myslela, že další už mít po tomto nebudu. Nakonec se mi to rozleželo a po 2,5 letech přišla dcera a ta mi předvedla úplný opak - zlaté dítě, o kterém jsem skoro nevěděla, že mám (když odečtu první dva měsíce a bolesti bříška). No a pak se to stalo, otěhotněla jsem i když jsem otěhotnět neměla. Dcera má nyní 14 měsíců a vedle tu spí třetí klouček - takže taky jsem se rozhodovala, zda ano nebo ne, ale nedokázala jsem to a teď bych ho za nic na světě nedala.
Dobře se rozhodněte :palec: a hodně štěstí :kytka:

 
Pavučinka
Zasloužilá kecalka 808 příspěvků 14.03.12 18:53

Ahojky Kakami :mavam: Mám doma 9měsíčního uličníka Honzíka…Nyní jsem ve 31+1tt… :)Vím,že to nebudu mít ani trochu jednoduché,ale na mimčo se moc těším :srdce: :srdce: Termín porodu mám v květnu… :palec:

 
Kakami
Závislačka 3182 příspěvků 14.03.12 18:59

Pavučinko téééda…klobouk dolů… 8o :potlesk:
Holky díky moc za podporu…Dnes jsem byla u mudr. si těhu nechat potvrdit, jsem v 5 týdnu a doktor mě dostal…o možné interupci se spolu budem bavit na příští kontrole až bude vidět srdíčko :,(

 
KIKOLETEK
Ukecaná baba ;) 1639 příspěvků 14.03.12 19:43

hele to ti řekl 8o co je to za přístup :cert:

 
gwyneth
Stálice 85 příspěvků 14.03.12 19:53

Tak já budu mít trochu jiný názor než většina tady. Já mám teď roční dítko a znovu otěhotnět je moje noční můra! Dělám proto všechno, aby se nic takovýho nestalo. Je mi tě moc líto, protože v tom deníčku jako by jsi přesně popisovala moje pocity z mimin. Stalo se vám to opravdu nechtěně, ale určitě by jsi to zvládla. V každým případě ti vůbec nezávidím a moc ti přeju, ať se rozhodneš správně, ale myslím, že zrovna ty máš prostředí na to, si mimi nechat…

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 14.03.12 20:20

Ahoj Kakami,
já jsem na tom byla podobně co se týče dětí za sebou. První byla uřvaná do 2 let, mladší byla zlatíčko, říkala jsem za odměnu. Věřím, že to zvládneš a když máš oporu v muži. Věřím, že se správně rozhodneš.

 
anonymjit  14.03.12 20:31

Ahojky.Měla jsem úplně stejnou situaci jako ty.Holce bylo 5 měsíců,když jsem do toho vlítla znova a taky jsem pomyslela,že si to nenechám,ale zaplat panbu NECHALA a jsem za to moc a moc ráda a když se malej narodil,moc jsem se mu omlouvala,co jsem to chtěla udělat…je to mazlíček.To jsou jen ty první chvíle,když to zjistíš,pak už se začneš těšit…teď už je holce 11 a klukovi 10 a můžu říct,že si rozumí,hrajou si spolu… :mavam:

 
anonymjit  14.03.12 20:34

joo a klukovi říkali smíšek,na každýho se vždycky smál a já si říkala,že se směje na svět proto,že jsem se tak dobře rozhodla a nechala si ho.To zvládneš,máš manžela… :mavam:

 
Muchitos
Závislačka 2812 příspěvků 14.03.12 21:37

Ahoj já jsem skoro ve stejné situaci, po vyndání mireny jsem nestihla nasadit prášky… Mám doma skoro dvouletého neposedného raracha a ted tohle… začátky taky hrozně těžké, dodnes se v noci budí tak 6× za noc a ještě ke všemu studuji dálkově VŠ… všichni okolo mne mi říkali, že nejsem normální..
ALE já prostě nemám odvahu jít na potrat, takže budou rarášci dva.. asi to bude na palici, ale co, nějak to zvládnu, musím :lol:
Rozhodnout se musíš sama, ale podle mě když pujdeš na potrat tak budeš litovat pořád, ale když se rozhodneš pro mimi, tak i přes sebetěžší začátky budeš nakonec ráda… hodně štěstí

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 14.03.12 21:44

Ahoj Kakami, ja som tiez otehotnela 8 mesiacov po porodu. Za mesiac mam termin, a v svojej velkej posteli (postelku sme uz rezervovali tomu/tej futbolistu/ke v brusku) spi nas 16.5mesiacny syn.
Tiez som na zaciatku bola uplne mimo, nevediela som ci to zvladnu. Na zaciatku mne bolo silene zle, na prochazke s kociarkom behala som od stromu k stromu. Potom sa to zlepsilo. Modlila som sa, nech nas prcek co najskor zacne chodit, olutovala som to, ked zacal behat po ulice a som nebola schopna ho dohnat, cudze tety ho zahranovali pred autom ;) Kedysi som uspavala, spevala mu pisnicky atd, ale s casom nebola som schopna pri nom sidet dlho, tak prcek musel si prispusobit sa. Ide to a sme skoro uz na konci tehu :palec: a verim ze bude to dobre.
Znama mi hovorila, ze prve 2 roky bude fakt zahul, ale potom oni budu sa hrat medzi sebou, a ja konecne budem mat svaty klud :palec:

 
medvidek  14.03.12 22:42

Ahoj,litovat?Ne­budeš :-).
Mezi naší třetí a benjamínkem je 14m.Zvládneš se postarat.Bříško bude časem překážet při přebalování,ale jinak…nelituju.Taky nebudeš :srdce: .

 
Pajisekjupisek
Stálice 82 příspěvků 14.03.12 23:34

Ahoj neboj to zvládneš.Mam kamarádku která má tří měsíční dvojčátka a ještě zvládá běhat dvě patra s pejskama ven.Jeji přítel je skoro pořád v práci a tak je na to dost často sama.Zvládnout se dá ledaco.Věřim že to neni procházka růžovou zahradou,ale uvidíš že prckové trošku povyrostou a všechno ti vynahradí.Je to jen na tobě.Ať se rozhodneš jakoliv držim ti palečky.

 
chelup  15.03.12 08:04

Ahoj, já doporučuju probrat to s psychologem, klidně i s psychiatrem a myslím to smrtelně vážně. Z malé psychozy (strach, zmatek, atd.)se může vyvinout něco vážnějšího a odnesete to všichni. Není to žádná ostuda, znám to z rodiny a pomohlo to. Tak se drž a zkus to. :mavam:

 
hartiepa
Závislačka 4900 příspěvků 52 inzerátů 15.03.12 11:12

Dokážu pochopit tvou obavu z dalšího miminka. Ale je pravda, že už máš zkušenosti, bude to pro tebe snazší. Navíc za tak krátkou dobu nestihneš zapomenout co a jak ;) Děti k sobě budou mít blíž díky menšímu věkovému rozdílu.

 
vejra  15.03.12 12:53

U prvního dítěte jsem prožívala to samé jako ty, smutek, necítila jsem k němu žádnou lásku, pouze povinnost, vše se převrátilo vzhůru nohama a začátky byly opravdu těžké, obviňovala jsme se, že jsme špatná matka, když syna ihned po porodu nemiluji, ale časem ta láska přišla :-) U dcery láska přišla ihned po porodu, vše bylo jednodušší, už jsme byla zaběhnutá v určitém režimu a miminko jsem si opravdu užívala.Děti jsou od sebe 2,5 roku, měla jsem hrozný strach, ale vše se dalo zvládnout na jedničku, přijde mi, že když máš už druhé dítě, není ten převrat v životě už tak výrazný. Jsem šťastná, že je mám :-) Držím palce a být ve tvé situaci, dítě bych si nechala. V okolí mám plno kamarádek, které měly děti s odstupem 1 rok a vidím v tom jen samé výhody, děti spolu vyrůstají, mohou provádět podobné aktiviti atd. Lepší než mít děti s odstupem 6 let, kdy vedeš do školy starší a pak hned nakojit mladší, sourozenci s větším věkovým rozdílem si k sobě i hledají špatně cestu a nevyhrají si spolu tolik jako děti, které k sobě mají věkově blíž - vlastní zkušenost se sourozencem… Takže hlavu vzhůru :potlesk: :) :mavam:

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 15.03.12 13:25

Pokud se rozhodneš si miminko nechat, zkus se poradit s doktorem ohledně toho, že jsi měla u prvního asi poporodní depresi. Určitě by se s tím pak kdyžtak dalo něco dělat, a mohla by ses vyhnout podobným stavům u druhého špuntíka. Taky jsem měla začátky krušné, a u druhého prcka to mám tak v plánu.
Moc držím palce, určitě to zvládneš :hug:

 
ejinecka
Závislačka 4293 příspěvků 15.03.12 22:13

Ahoj, já také zažila poporodní depresi, vím jak ti bylo, ale já to naštěstí začla řešit a šla k psychiatrovi, předepsal mi antidepresiva a všechny ty stavy byly a jsou ty tam, nedokázala jsem si představit, že by mohlobýt někdy lépe, kdo nezažil nepochopí, víš, že jsi depresi měla, takže víš, že to může přijít zase a dá se tomu zabránit, zkus napřed zajít k psychologovi a o všem si promluvit, o tvém strachu, atd., až potom bych se rozhodla, je top jen a jen tvé rozhodnutí, ale myslím, že bys spíše litovala toho, že sis ho nenechala :( Navíc ti můžou zastavit laktaci dřív, než vůbec propukne a to taky hodně pomůže..kdyby sis chtěla popovídat, napiš mi SZ, ráda ti povím o svých zkušenostech s depresí :hug: Určitě to zvládneš :hug: :hug: Zvládli to jiné, ty to zvládneš taky :hug: :hug:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 17.03.12 01:32

Ahojky kamarádka měla prvního chlapečka, nooo pěknej raubíř už od narození a je dodnes. Když mu bylo 13 měsíců, narodila se jim holčička. Kámoš-tatínek říká dodnes(a to už je malé 11 měsíců) že občas zapomíná, že má ddceru, pač o ní vůbec nevědí, je to naprosto nenáročné mimčo, ani není moc slyšet, jen si tak pobrukuje, když si SAMA hraje, zato ten první, to je vítr :mrgreen: Naše Verča když si s nimi hraje, tak společně Moničkou uklidňují atmošku, pač kdyby měl Mareček parťáka na zlobení, byli by asi všichni na lustru, zatímco naše Verunka je kliďas, a tak nemá s kým. Kámoška říká že je to náročný, ale o malé taky skoro neví, náročnej je spíš ten první, je hodně temperamentní. (Jestli to tak funguje, tak nám to druhé dítě pěkně osladí :lol: ).

Tobě přeji to samé, mnoho maminek říká, že když to první bylo náročné(a že je první dítě náročné samo o sobě, pač je to všechno pro člověka nové), druhé dítě je klidné a hlavně ty už víš co a jak a zvlášť když je budeš mít takhle po sobě. Rozhodnutí je ale jen na tobě! Jak tady některé maminky píší, byly brzy po porodu těhu a šly na potrat a nelitují, možná bys toho taky nelitovala. Musíš si zvážit sama, co je pro tebe větší „riziko“. ALe pokud tě ovládá jen strach, tak jsem pro abys do toho šla, protože strach je jen přechodnej pocit. Ehm, nepřineseš si miminko domů hned zítra! :mrgreen: Prvnímu bude už 16 měsíců, až by se druhé narodilo(naší malé je teď 16 měsíců a druhé už bych si dokázala představit).

Poslechni svůj vnitřní hlas, dloubej s v sobě a rozhodni se podle toho, co ti říká tvoje JÁ, protože jen TO ví vždycky přesně co je pro nás nejlepší(takovou mám zkušenost).

Jsem zásadně proti potratům, ale to asi jen proto, že jsem měla mít letos srpňátko(taky neplánované), ale život tomu chtěl jinak. Popovídej s odborníkem, klidně i anonymně(linka důvěry-volala jsem tam v šestinedělí-taky laktačka :zed: , a neskutečně mi tam pomohli :dance: )…položí ti správně mířené otázky, na které si odpovíš a tím pochopíš co vlastně ve skutečnosti chceš. ALe prosím tě, vyhni se předčasným rozhodnutím, člověk nekupuje ponožky, ale rozhoduje o tom, jestli jeden člověk bude žít nebo ne(pro mě je miminko člověkem už od začátku, proto to tak říkám).

Posílám mnoho sil! :hug: :hug: :hug:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 17.03.12 02:03

Ještě dodám…první tři měsíce pro mě byly u mojí dcerky peklo na zemi. bylo tam strašně moc věcí najednou a mě už i regulérně hrabalo (kdyby někdo tehdy věděl jak jsem vyšilovala, jaký jsem měla myšlenky a zkraty, tak bych byla zavřená v psych.léčebně do once života, v případě horším v base :? ). Vlastně se divím, že moje dítě ty první tři měsíce přežilo. Tříměsíční kolika jako vyšitá, já kojo psýchy, manžel alkoholik, kterej se moc nezajímal a moje důvěra v něj veškerá žádná, pomoc o té jsem si mohla nechat jen zdát(no teda jako nakoupil, uvařil a i umyl nádobí. Tečka). Na tý lince důvěry mi tehdy hrozně pomohli. Tym jsem si uvědomila co musím dělat dál, vytvořila jsem si plán co budu dělat každý den a co budu dělat dlouhodobě-postupně. Svoji dceru jsem teda bezmezně milovala už co se narodila(ačkoliv jsem jí viděla až 2 hodiny po císaři), jenže pak jsem svou lásku jakoby začala ztrácet, protože toho na mě bylo prostě moc. Postupně se to zase začalo obnovovat, srovnávat, ale bylo to všechno furt na mě. Je to rok a kousek, co jsem začala bojovat za štěstí týhle rodiny, můj manžel skoro nepije, a když tak někde tak, aby mi domů chodil už vyspalej a střízlivej, Verunka je pohodová holčička, pro jejíž úsměv a objetí bych dejchala a chceme druhé.

Proč to celý píšu…no protože z toho druhého mám taky obavu. Už né strach, jen obavu. Můj dlouhodobý plán mi zatím i když přes šílené překážky a nervy vychází, první bod splněn-manžel pochopil a začal rodinu brát opravdu jako rodinu, ne jen jako nějakou svou ozdobu k chlubení před kamarádíčky jakej je borec, bod číslo dvě-prostě nekojit, když mi to přináší tolik utrpení(fyzickýho i psychickýho-jsem jiná) splněn už v 8.týdnech malé, a jsem rozhodnuta druhé nekojit, ne z pohodlnosti, ale z toho, že vím, jaké to je peklo pro moje tělo i mou duši, a chci aby mé děti byly spokojené a aby měly spokojenou maminku, ne ubrečenou trosku se šrámem na duši(ano, takhle moje tělo i mysl přijímala to slavné kojení), tedy i s bodem čílo dvě jsem se vypořádala a jsem na to u druhého připravená(je dost možný že kojit stejně zkusím :mrgreen: -ale už mě ta myšlenka nutnosti dělat něco co dělat nechci netíží), další body jako porod, organizace času, a to se vším všudy-věnovat se oběma dětem, i zvlášť věnovat se manželovi ale i sobě, to musím dobrousit ale to půjde…

Píšu to proto, že ty už víš, co se může stát. Vytvoř si plán abys byla připravená vnitřně na všechno co ti přijde na mysl, že se stane. Máš na to 8 měsíců! :pankac: Což je dlouhá doba. Už víš co o je, když ti tam hned ta láska nenaskočí a já pochopila z tvého deníčku, že to je jedna z věcí, ze které máš tak ochromující strach. Osobně si myslím, že se ti to znovu nestane, protože už víš, co nosíš v bříšku, už jsi to zažila, teĎ si třeba bude s miminekm více povídat, představovat si jak vypadá, s manželem hodinové hovory o tom, jestli bude mít nos po tobě nebo po něm, a jestli třeba nezdědí levé ucho větší, než pravé po pratetě z Kolína atd :mrgreen: Já byla strašně zvědavá jak to mimino bude vypadat :lol: Mě už ke konci bylo jedno, co to bude(neukázala se za celý těhu, nevěděli jsme)ale strašně jsem potřebovala zjistit jak bude vypadat a nemohla se dočkat. myslím si že i proto i když jsem ji neviděla těsně po porodu ale až 2 hodiny a ještě zababuchanou v zavince, to u mě nasočilo hned, pač se mi konečně splnil sen, na který jsem tak dlouho čekala-zjistila jsem jak vypadá :srdce: A byla prostě MOJE! :* Odborník ti možná poradí to samé (hovory s miminkem, promlouvání k němu v duchu atd), možná ti poradí i jiné „fígle“ jak na tu zákeřnost, která tě postihla vyzrát a jak se na to připravit. A co se týče péče o dvě malé děti, jsou tu skupiny, ve kterých jsou maminky se stejně či bližším odstupem dětí, jistě v nich najdeš oporu :hug:

 
BáraaÁďa
Stálice 92 příspěvků 17.03.12 19:30

Jsme na tom podobně, taky jsem si na dceru „zvykala“ a pak to přerostlo v to, že jsem jí nedala z ruky… :oops: a teď byl takový náznak že můžu být těhotná a polilo mě horko, úplně jsem se spotila a v tu chvíli jsem taky nevěděla co mám dělat … naštěstí planý poplach takže to " zatím" nemusím řešit. Tak přeji hodně sil, chápu jak to celé myslíš!

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele