Růžové brýle II.

michalka87  Vydáno: 24.02.11

Aneb těhotenstvím se nemusí vše obrátit k dobrému. Byla jsem těhotná. Nevěřícně civěla na ty dvě čárky a přemýšlela, zda mě nešálí zrak. Míšo, je to tady, budeš maminou. Ten úžasný pocit, který se mi rozlil po těle ani nedokážu popsat. Vystartovala jsem ze záchodu jak formule a utíkala do kuchyně, kde seděla moje kamarádka, její tehdejší přítel a ten můj. Neviděla jsem sama sebe, ale oči mi musely zaručeně svítit jako baterky. Na nic jsem už nečekala a vyhrkla: budeš táta!

To jako já, jo? Přítel se na mě podíval. Ne, asi ten za tebou odvětila jsem v návalu štěstí a ten pitomec se fakt otočil! Propadla jsem euforii, že se zadařilo celkem brzy a moje růžové brýle snad o to víc pevněji seděly. Představovala jsem si v tu chvíli rodinku jak má být, přítel se o nás jisto jistě postará, přece nás nenechá ve štichu. Najdeme si byt a snad konečně po mnohých alkoholových a bohužel i toluenových eskapádách se dá dohromady. Vždyť bude táta. V tu chvíli, to jediné, na co se zmohl, byla obrovská oslava, ze které přišel až o den později.

Letěla jsem od kamarádky jako splašená k nám, jestli je někdo doma. Mamču jsem potkala zrovna před domem a vyhrkla, že se potřebuji objednat na gyndu. Koukla se na mě a bez obalu mi řekla: „Jsi těhotná.“ Žádná otázka, konstatování. Můj šťastný úsměv asi vydal za všechny odpovědi. Nic mi na to neřekla, jen se pousmála. Hned ve čtvrtek jsem mazala k doktorce společně s mamkou, protože shodou okolností byla taky objednaná, šla si pro výsledky cytologie. Paní doktorka byla vcelku milá a podle PM mi vypočítala datum porodu na 14. 7. 2007. Odebrala krev a za týden pro výsledky. Týden byl nekonečně dlouhý, ale konečně nastal můj den D a já celá natěšená seděla v čekárně.

Je to tak, jste těhotná… v 6. týdnu. Pak nastal ten kolotoč vyplňování rodinných anamnéz, vyšetření. Nejsem si už jistá, ale myslím, že mi dala ten den průkazku. Mezitím to doma moc růžové nebylo. Táta byl alkoholik. Celé manželství pil a to trvalo v té době 26 let. Život jsme neměly snadný. Nebil nás, ale už to, že jsme přišly domů a věděly jsme, že přijde opilý, nás znervózňovalo. V opilosti se většinou jal řešit ty nejzávažnější otázky a chtěl nás všechny mít u toho. Po mamce chtěl většinou peníze na pivo a když se rozhodla mu je nedat, to pak začal pravý teror, mnohdy došlo i na facky. V jeden den byl schopný jít do hospody i na třikrát.

Vždycky se jen vyspal, najedl a šel. Z výše uvedených důvodů jsem to tátovi nechtěla říkat. Bála jsem se, co mi řekne a že mě vyhodí. Ale ten říjen, který byl pro mě šťastným měsícem, se něco zlomilo. Táta přestal ze dne na den pít. Jen chodil do práce a domů. Přišel totiž na to, že když on není mamce s to poskytnout něhu, lásku a hlavně podporu, kterou potřebovala kvůli špatné cytologii a obavám z možné rakoviny, ale i prožívat normální manželství, když ne on, tak někdo jiný. Přiznám se, že jsem věděla, že mamka chodí za někým jiným. Nesnesla už ta alkoholová představení, párkrát se stalo, že jsme neměli peníze a museli si půjčovat, sex byl taky nucený. Chtěla jen obejmout a říct, že bude vše ok, že se nemusí bát. Tohle můj táta neuměl.

Měsíce běžely a můj pan úžasný se nezmohl absolutně na nic. Nebyl registrovaný na pracáku, z práce odešel záhy po mém oznámení, že jsem těhotná, místo aby vydržel a snažil se zajistit nám, ale hlavně sobě, řádný život. Dluhy začaly narůstat, ale on si z toho nic nedělal. Stále kradl železo, pro něj samotného to stačilo, koupil si něco k jídlu, ale to hlavní utratil za alkohol. Přes den byl v čudu a v noci mi chodil křičet pod okno, že už je tady a ať vylezu. To bylo třeba v půl třetí ráno.

Většinou jsem vykoukla z okna, že už jdu a plahočila se rozespalá dolů. Jen jsem otevřela dveře, spustil na celý barák, kde jsem tak dlouho a že má hlad. Jak jinak než že byl úplně namol. VŽDYCKY! Jindy jsem zkusila dělat, že ho neslyším a nevylezla z okna, ale to byl schopný zvonit na sousedy, ať ho pustí dovnitř a vždy ho nějaká „dobrá duše“ pustila. Nejednou se také stalo, že jsem přišla v noci dolů a on spal před vchodem nebo na lavičce. Bohužel všichni věděli ke komu patří a začaly se množit stížnosti.

Moje těhotenství bylo mezitím úžasné, i přes časté nervování. Vše bylo v pořádku, miminko krásně rostlo. Nebylo mi špatně a nebýt toho, že se mi zvětšoval pupík, ani bych neřekla, že jsem těhotná. Ale situace doma se začala zhoršovat. Táta stále nepil, ale našel si jinou „zábavu“. Nečekaně jezdil z práce domů kontrolovat, jestli je máma doma a on, absolutní antitalent na veškerou techniku, si pořídil mobil a volal a volal. Mně, ségře, když to máma nezvedala. Nebyl líný, když měl volno, jít mamce v deset večer naproti do práce, někdy i v půl dvanácté, když dělala přesčasy. No, můžu vám říct, záběr na psychiku jako blázen.

Když máma někam šla, chodil s ní. Na nákupy, kosmetiku, k doktorovi. Prostě všude. Strašně mě bolelo ho vidět, jak se trápil. Nemohl spát. Bral prášky na spaní a antidepresiva a šíleně zhubnul. Z jeho normální váhy 118 kilo na 90, snad během čtyř měsíců. V té době už věděl, že jsem těhotná, protože mu to mamka řekla a jeho reakce mě absolutně překvapila. Řekl, že je to můj život, ale s tím přítelem, že bych měla něco dělat nebo mě zničí. A doma ho samozřejmě nechtěl. A já si uvědomila, že s ním vlastně taky nechci žít, ale pořád jsem ho měla tak nějak ráda.

Až jednou… To byl zrovna konec dubna. Přišel opět v noci, já opět běžela dolů a už ve výtahu jsme se hádali. Říkám mu: nekřič, ale on, že si může křičet jak chce. Hned jak jsme vystoupili, šel za výtah, otevřel okno a sedl si na parapet (podotýkám, že bydlíme v 7. patře). Nalitý mi něco vysvětloval a pak mu snad ruplo v bedně a začal na mě řvát, že dítě určitě není jeho a že má zku… život, žádné peníze a že ho to nebaví. Stoupl si a zeptal se mě, jestli má skočit. Dívala jsem se na něj s hrůzou v očích. Všechno se se mnou točilo a pak náhle jako když utne. Na mysli mi vytanula jedna jediná myšlenka. BUDEŠ OD NĚJ MÍT KONEČNĚ POKOJ. V klidu jsem se na něj podívala a řekla mu: tak dělej!

Samozřejmě, v koutku duše jsem se modlila, ať vystřízliví a sleze, ale moje chladná hlava byla nad tím vším a jaksi mimo. Užasle se na mě podíval a slezl. Cos to řekla? První rána tedy štípala, ale ne moc. Druhá, třetí… Chytla jsem mu ruce a nebýt náhlého píchání v břiše, tak by mě snad i přesto zbil. Pustila jsem jeho ruce, chytla se za břicho a slzy mi vhrkly do očí. Bože můj, já o to miminko snad přijdu. Chvilku jsem v klidu vydýchávala, až mě bolest přešla. On se mezitím stočil do klubíčka a spal.

Ráno, když jsem se šla podívat za výtah, už tam nebyl. A nepřišel ani za den ani za dva. Potom jsem se dozvěděla z vyprávění, že spal u nějakého kamaráda a když zrovna nekrade, tak hraje playstation a že šel jednou pro flašku s tím kamarádem a chytli ho policajti. Měli na něj políčeno dlouhou dobu, ale nemohli ho nikde najít. Od soudu dostal pálku třinácti měsíců natvrdo. A já si klidně mohla začít užívat těhotenství…

Tady to znovu ukončím, protože už tak je to opět dlouhé, ale předesílám, že napíšu ještě jeden deníček a to poslední z téhle kapitoly mého života. Rodina vzala mé těhotenství vskutku skvěle a všichni se moc těšili. Dostalo se mi plné podpory, jak finanční, tak i psychické. Jen ti mí „rodičové“…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 24.02.11 07:13

Jááá se z tebe zbláááznííííííííím :-D to je nejnapínavější seriál co znám :-D
Nee, opravu krásně píšeš a strašně se těším na další pokračování a doufám s dobrým koncem pže ten Ti moc přeju!!!! :hug: :kytka:

 
Liduska lili  24.02.11 08:29

Tak doufám že to pokračování bude brzo, jsem nedočkavá co napíšeš. Už se těším.

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 24.02.11 08:49

Teda Michalko, ty nám dáváš! Mohla bys klidně psát romány :wink: . Taky už se nemůžu dočkat pokračování. Tvůj styl je mi hodně blízký, dost sis toho prožila, doufám, že už bude jen líp! :kytka:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 24.02.11 09:56

Ty kobro to je síla.
Honem honem chci pokračování

 
Fima
Nadpozemská drbna 27830 příspěvků 11 inzerátů 24.02.11 12:20

Opět super deníček! :palec: :palec: :palec: Už se těším na pokračování. :-D

 
poki
Extra třída :D 13256 příspěvků 24.02.11 12:46

já už chci třetí díl… krásně píšeš :palec:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 24.02.11 13:49

Já se snad toho šťastného konce nedočkám … :-) Ještě pokračování, prosím :-)

 
AliceP
Závislačka 3622 příspěvků 24.02.11 17:50

tedaaa takhle nas napinat..tak se esim na posledni dil:))

 
Bobi.verunka
Závislačka 3226 příspěvků 17 inzerátů 24.02.11 21:27

Taky už se těším… Jsem hrozně zvědavá, jak to vše dopadne…

 
michalka87
Stálice 67 příspěvků 25.02.11 02:51

Tak holky, posledni dil meho ,,veleuspesneho romanu" :mrgreen: byl dopsan. Posledni cast a ta nejdelsi..
PS:jdu si zchladit prsty, se mi z nich kouri.. :-D

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 26.02.11 14:32

Čte se to jako detektivka (a přitom je to reálný život), těším se na třetí díl! Snad všechno dobře dopadlo a ty jsi spokojená mamina.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele