Růžové brýle

michalka87  Vydáno: 22.02.11

Už snad od 15 jsem toužila po miminku. Sestřenky jsou o dost mladší, takže jejich vození v kočárku, které mě opravdu bavilo a připadala jsem si jako mamina, jsem si užila dosytosti. Pak přišla střední, tak jsem na chviličku upustila od svých dnů. A pak BUM a já se poprvé doopravdy zamilovala.

Jako většina mých věcí v životě i tohle seznámení bylo náhodné. Za mojí nejlepší kamarádkou přišel tehdy její kamarád, že zase další kamarád má narozeniny, tak jestli by se nepřišla ukázat. Souhlasila a dodala, že má ještě dvě kamarádky a jestli by mohly přijít taky. Odpověď zněla kladně a mně se tím podepsal rozsudek na dlouhé tři roky.

Samotná oslava nestála za nic, kluci už byli notně pod parou a zrovna ten nejvíc společensky unavený mi padl do oka. Nic moc zvláštního se nedělo a my zhruba po dvou hodinách odcházely, klepajíce si na čelo, proč nás tedy zval, když se nedělo nic mimořádného a dokonce ani ty narozeniny nebyly aktuální. Další den přišel znovu kamarád ke kamarádce a znovu, tentokrát už všechny, nás zval na mega party. Nevěřícně jsme se na sebe podívaly, no tak jestli to bude jako včera, tak rozhodně nikam nejdeme. Ale nene, dneska to bude o něčem jiném. Tak jsme tedy souhlasily a šly. Abych to zkrátila, mému objevu jsem padla do oka začali jsme spolu chodit.

Byla jsem opravdu zamilovaná až po kořínky svých vlasů :) Snad proto, že jsem opravdovou lásku ještě nepoznala. V té době jsem končila druhý ročník a přišly prázdniny. Přítel bydlel sám, mamka se sestrou se odstěhovaly pryč a s taťkou nežily už pěknou řádku let. První šok přišel, když jsem zjistila, že se musí okamžitě vystěhovat, jelikož byt byl matky a ta ho vrátila zpět městu. Takže tam vlastně nějaký ten měsíc žil nelegálně. Jednou vpadla do bytu policie a vyvedla ho, že tam nemá co dělat. Zůstal sám, na ulici. Neměl kam jít ani peníze. A tím začalo peklo. Nevnímala jsem ho hned, ale postupně dorostlo do obřích rozměrů a stáhlo i mně.

Domů jsem ho vzít nemohla, táta byl zásadně proti a vlastně byl i proti vztahu s ním. Věděl, že to s ním myslím vážně a tak se poptával. No, nic kladného to nebylo. Spával po kamarádech, za výtahy, po sklepech, kde se dalo. Já ukončila druhák a těšila se na prázdniny, jak budu každičkou chvíli trávit s ním. Nevadilo mi, že začal pít, neměl práci. Omlouvala jsem to tím, že přece nemůže pracovat, když je bezdomovec, nemá teplé jídlo, sprchu a hlavně kde hlavu složit. Jak by v práci vypadal? Jak jsem byla naivní a pitomá dodnes nepochopím.

Nicméně dny běžely a já odjela s rodinou do Chorvatska. Báječně si to užila a po 10 dnech přijela zpět. Hned jsem dostala studenou sprchu. Někoho zbil. Hrozil soud a vícero věcí, které udělal v minulosti plus ještě to ublížení na zdraví. Jisto jistě by šel sedět. Ale nic se nedělo. Zatím… Pořád jsem byla zamilovaná. Dny běžely a opravdu nebyla chvíle, kdy bych nebyla s ním. Prázdniny pomalu končily a vše bylo stále relativně v normálu.

Začal třeťák. Jeee, jak mně se do té školy nechtělo. Chtěla jsem být jen s ním. Začala jsem chodit za školu. Omluvenky jsem si psala sama, i když jsem se děsila chvíle, kdy se na to přijde. Ale pro něj bych přece udělala všechno. Když už jsem do školy šla, přestávky jsem prospávala a někdy i hodiny, schovaná za sešity a učebnicemi. Kamarádky si dělaly starosti, co se se mnou děje, jedna si dokonce myslela, že beru drogy, když se cítím unavená a pořád spím. Nicméně třeťák, i přes tyto drobné excesy jsem dokončila. I když s opravkami na krku.

Začaly prázdniny a já byla pořád jen s ním. Začala jsem si uvědomovat, že jsem na něm závislá. Nepřežila bych, kdyby mě opustil. Občas, když táta nebyl doma, chodíval se k nám najíst a vyspat. Pořád pil, ale já to neviděla, nebo ne, že neviděla, ale nechtěla vidět. Občas jsme se pohádali, ale vždycky jsem to ustála a doslova se připlazila zpět.

Prázdniny končily a přišel čtvrťák (opravky jsem udělala). První týden jsme jeli se třídou do Německa na exkurzi. Vše bylo ok a já si tam slíbila, že budu chodit do školy pravidelně a pokud možno odmaturuji. Jenže člověk míní, život mění. Po příjezdu zpět se vše vrátilo do starých kolejí. Ba co víc, můj vlak vykolejil. Přestala jsem do školy chodit úplně. Věděla jsem, že na to táta přijde a utekla z domu.

Začali jsme přespávat po známých a když to nešlo, tak jsme spali v polorozbořených domech za městem. V té době jsme si vydělávali na jídlo tím, že jsme kradli železo a dávali ho do sběru. Moc za to nebylo, ale my měli aspoň na jídlo, cigarety… A vždycky zbylo i na alkohol. Začal pít ještě víc. Takhle to šlo dlouhý jeden rok. Mezitím měl nějaké soudy, ale vždycky vyvázl relativně dobře. Ještě neseděl a ani v dohledné době to nevypadalo, že by šel…

Já jsem si začala pomalu uvědomovat, že takhle už žít nechci. Sice pozdě, ale přece. Najednou ani nevím, jak se to seběhlo, táta mě přijal domů, ale pod podmínkou, že si najdu práci. Nadšeně jsem souhlasila a hned se pustila do běhání po úřadech, vyřizování pojištění a dluhů s ním spojených. Ale stále jsem se stýkala s ním. Naštěstí si už našel práci a odjel na montáž někam ke Kolínu. Byl vyučený zedník. Přijel vždycky na pár dnů a zase byl pryč. Já mezitím sháněla práci, ale kdo by dneska zaměstnal holku jen se základním vzděláním.

Oběhala jsem snad všechny možné i nemožné firmy, soukromníky. Vcelku mi bylo jedno, kde budu pracovat, hlavně, abych práci měla, ale nikde mě nevzali. Zbyla mi poslední firma ve městě. Nechtělo se mi tam, ale věděla jsem, že nemůžu být bez práce kvůli svým dluhům a taky kvůli tátovi. Nechtěla jsem zpět na ulici. Dala jsem si oddych a řekla si, že další den tam půjdu, ale přijela mamčina známá a pozvala mě k ní. Viděla jsem v tom chvilkový oddych od všech starostí a jela s tím, že pak hned naklušu do té firmy.

Takže bylo září 2006 a já jela k tetě do 50 km vzdáleného města. Pomáhala jsem jí na baráčku, starala se o děti a v té chvíli na mě zase přišly ty myšlenky. Co kdybychom se pokusili o mimi? Vždyť práci už přítel má a vydělává slušné peníze. I po tom všem, co jsem s ním prožila, jsem s ním chtěla mít mimi. Jeden víkend tam za mnou přijel a strávili jsme ho úplně úžasně. Grilování, sranda, prostě taková pohodička. Pak odjel, já po 14 dnech taky a zpět do toho kolotoče.

Září se přehouplo v říjen a já měla v plánu jít do té firmy a neodejít, dokud
mi neřeknou, že jsem přijatá. Den předtím jsem se svým přítelem trávila chvíle u kamarádky. Pili jsme čaj a povídali si o životě. Pořád si mě prohlížela, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Dlouho jsme se neviděli, tak asi proto. Najednou vyhrkla, zcela mimo náš dialog: „Nejsi těhotná?“ Upřímně jsem se tomu zasmála, ale strčila mi test do ruky a dorážela na mě tak dlouho, až jsem na ten záchod šla a test si udělala. Stále ještě s úsměvem na rtech a myšlenkami, že se asi zbláznila, jsem sledovala, jak se zbarvuje i druhá čárečka na testu. BYLA JSEM TĚHOTNÁ!

Tady ukončím své vyprávění, protože by toho bylo ještě spousty. Rozhodně nejsem hrdá na to, co jsem udělala a prožívala. Dodnes si vyčítám, že ty růžové brýle, které jsem měla hned od začátku na očích, jsem nesundala dřív. Držely opravdu pevně. Na jednu stranu si říkám, co bych změnila a že tenhle vztah bych okamžitě vymazala ze svého života, ale když se podívám vedle sebe na svoje skoro čtyřleté sluníčko, říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem dostatečně poučená a růžové brýle jsem zahodila daleko a už je nepoužívám.

Děkuji, jestli jste dočetli až sem. Tímto zavírám svoji 13. komnatu a doufám, že už ji nebudu muset nikdy otevřít. I když klíč mám pořád u sebe…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 22.02.11 07:24

Ahooj, no ty jo přečetla jsem jedním dechem, moc napinavy a zajimavy denicek…Jestli se muzu zeptat…jak jste na tom ted? Jste s přítelem porad spolu??? :kytka: :andel:

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 22.02.11 08:49

Ahoj Michalko, taky musím říct, že jsem přečetla jedním dechem, snad i proto, že podobný exemplář, jako je tvůj přítel, je můj bratr, takže spoustu z toho, co píšeš znám :cry: .

Doufám, že už tě potká jen to hezké a pokud už se tak nestalo, najdeš si spolehlivého, hodného a milujícího manžela.

Každopádně, kdyby se ti chtělo napsat pokračování, moc ráda si přečtu…

Hodně štěstí! :hug:

 
Zrzulka
Povídálka 43 příspěvků 22.02.11 10:04

I já jsem Váš deníček přečetla naráz (i s mimičem na klíně)a zajímalo by mě c o bylo dál????????_Kde jsou ty 4 roky??Život není jednoduchýýý,ale snad už bude líp. :andel: :andel:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 22.02.11 12:36

Čtu, čtu a najednou konec! :lol: Pěkně napsané a teď mě zajímá, co se dělo dál!! Jak to dopadlo? Zůstali jste spolu nebo ne? Co na těhotenství říkali rodiče?

 
poki
Extra třída :D 13256 příspěvků 22.02.11 12:56

mám to jako ostatní holky..... přečetla jsem jedním dechem a teď mě zajímá… co bylo dál???

Příspěvek upraven 22.02.11 v 12:56

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 22.02.11 13:16

ahoj, krasne napsne, bavilo me to cist, ale take by me zajimao jak to vse dopadlo?? co na tehotenstvi pritel a rodice?

 
Fima
Nadpozemská drbna 27830 příspěvků 11 inzerátů 22.02.11 15:12

Krásný a zajímavý deníček, taky jsem četla a četla a četla a nakonec konec. :-( Nebylo by fakt nějaké pokračování? Určitě by to uvítaly i další holky! :palec:

 
kattkka
Generální žvanilka 24304 příspěvků 22.02.11 15:21

Pokracovani. :palec: prosim.

 
michalka87
Stálice 67 příspěvků 22.02.11 17:49

Ahoj holky..Docela jste me prekvapily :-) Jsem rada, ze se libilo..Lidove receno, jsem si to vyzrala i behem tehotenstvi, takze vsem spatnym dnum nebyl konec, jak jsem doufala. Urcite pridam i pokracovani a na vase otazky odpovim v dalsim denicku.. Diky moc :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 22.02.11 18:32

Taky sem četla jednim dechem a prosim o pokračování.Jsem ráda že se zde objevila další super spisovatelka a mám se na co těšit :potlesk: :potlesk: Život šílenej a občas k pousmání,ale kdopak aspon na chvilku ty brýle nenosil :wink:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 22.02.11 18:39

Jo jo, určitě chceme pokračování. Bylo to moc utnuté až se tím vytratila pointa.
Jinak super deníček, i když chvílemi dost drsný.

 
Liduska lili  22.02.11 19:42

Ahoj, jak už psali ostatní, taky jsem četla jedním dechem a přitom i kojila. Jestli by bylo pokračování, tak si ho milé ráda přečtu a klidně ať je to dlouhé, krásně píšeš.

 
michalka87
Stálice 67 příspěvků 22.02.11 20:17

Tak holky denicek je napsan, ted uz jen schvaleni admina.. :-)

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 22.02.11 20:34

Teeeda … docela síla!!! Ale fakt krásně a poutavě napsaný, hltala jsem až do konce a čekám na pokračování :-)

 
KÁJA92
Povídálka 45 příspěvků 22.02.11 21:40

Tak přeji pevné nervy s přítelem (pokud spolu jeste jste, o tom ses nezmínila) a hlavně spokojené zdravé mimčo a vztahy s rodiči, to je to nejdůležitější. Jináč zkus popřemýšlet, nebo se poptat, jestli by nešlo dodělat nějak tu maturitu, ta je taky důležitá. Dítě poroste, bude chtít jet s kamarády na lyžák (lyže, pobyt, oblečení), občas nějakej ten McDonald, kroužky (výtvarka, tanec, nástroj), diskotéka, školní akce (výlety, exkurze), některé děti (většina) trpí od určitého věku syndromem značkového oblečení, to taky není za hubičku, atd, atd ;-) S maturitou seženeš většinou lepší práci než bez ní, tak třeba by to šlo dálkově? Můžeš zkusit zajít do školy, kam si chodila na střední, o tohle se tam staraj výchovní poradci a určitě ti rádi poradí ;-)

 
kerolen
Kelišová 5320 příspěvků 22.02.11 22:18

Opravdu krásně napsaný a dojemný deníček, přečtený jedním dechem. Už se těším na pokračování :mavam:

 
AliceP
Závislačka 3622 příspěvků 22.02.11 23:06

ahojky..opravdu zajimavy pribeh a jak psala gabi, tak uz jsem taky napjata na pokracovani..je to jako cist knihu:)

 
Martyy
Kecalka 423 příspěvků 23.02.11 09:51

moc hezky napsaný.také jsem to četla jedním dechem a držim pěsti,at už nemáš žádný růžový brýle a Tvoje sluníčko Ti dělá jen samou radost :kytka:

 
Alenka
Ukecaná baba ;) 1938 příspěvků 23.02.11 11:36

Moc hezky napsany, tesim se na pokracovani.. Ruzovy bryle znam, taky jsem si prozila velkou lasku a ted nechapu, ze jak jsem to mohla vydrzet a toho cloveka milovat :nevim: Verim, ze v nacti udela spousta lidi velky kopance..

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 23.02.11 21:58

No jo, taky se těším na pokračování. Doufám, že ho nepřehlédnu. Nebo už nepřehlédla. :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele