Rychlý, ale těžký porod Kristýnky

kalinichta  Vydáno: 22.01.12

Žádné děti se kolem mě nerodí, otěhotním a už podruhé se spustil babyboom hromady mých kamarádek. Navíc euforie z mého druhého porodu opadla, přibývá nadšení z blížících se dalších miminek a mě to nutí napsat o svém prvním porodu už podruhé, tentokrát s odstupem, nadhledem a veřejně.

šťastná třináctka

sestřička mi ji na sále ukazuje
1 komentář


1 komentář

poprvé s tatínkem (den po porodu)
1 komentář

i v nemocnici mají myši :-D
1 komentář

Kdybych začala těhotenstvím, bylo by to víc než na jeden zápis do deníčku :-) Takže zrychleně, termín 24. 11. 2006, doktoři mě ale tipovali na začátek listopadu, už 3 týdny před termínem jsem chodila otevřená na 2 prsty. Víno, úklid, sex, horká vana, maliník, dokonce i Hamilton, nic nepomáhalo, a tak jsem se ocitla v pátek 1. 12. v porodnici na kontrole. Běžné měření, skoro dvě hoďky na monitoru, oxytocinový test, odhad miminka 3850 g, a výsledek? „Do pondělka nevydržíte, nejpozději zítra porodíte, a kdyby náhodou ne, hlaste se v pondělí.“

A já držela a vydržela. V neděli večer jsem dostala běhavku, ale spíše z nervů, z toho co přijde. Do porodnice jsem přijela v pondělí v 7 ráno s úsměvem a v pohodě. Natočili mi monitor, vše bylo ok. Pak mě a mámu (můj sparing partner k porodu :-D ) dovedli na pokoj. Měla jsem zažádáno o nadstandard, chtěla jsem hekat sama a v klidu :-) V 9:15 mě prohlédl doktor a dostala jsem tabletku na vyvolání porodu. V 10:00 monitor, kontrakce žádné a já se vysmátá dívala s mamkou na televizi. Po monitoru následovala příprava. Pro mě jen klystýr (mimochodem moooc příjemná věcička), holení zvládl manžel už den předem. A pak báječná horká sprcha. V 11:30 přišel doktor, řekl, že jsem otevřená na 3 cm a píchl mi vodu.

Od té doby to začalo, za 10 minut jsem už poprvé zvracela. Začaly mě šíleně bolet kyčle, myslela jsem, že mi upadnou nohy. Pořád jsem čekala nějaké stahy do břicha nebo do zad jako při poslíčcích, ale nic, jen ty kyčle. Hnali mě do sprchy pod teplou vodu. Tam jsem se jim během chvilky složila a pořád při stazích zvracela. Píchli mi něco do zadku na nevolnost a na bolest. Od té doby jsem byla jako zblblá, hrozně se mi chtělo spát a stále jsem zvracela. O mamce jen vím, jak mě hladila po vlasech a lítala za mnou s vložkou a utírala plodovku po zemi). Takhle to bylo dokola až do 13:10 (ani ne 2 hodiny od začátku stahů), kdy jsem se probrala z polospánku na balonu a snažila se doplazit na záchod s tím, že chci kakat. Až po argumentu, že jsem po klystýru a že nemám co kakat, jsem změnila směr na porodní sál (boxy tam ještě neexistovaly).

Pamatuju si, že ještě asi půl hoďky předtím, když se doktor na mě díval, tak říkal něco o 7 cm. A pak že se prvorodičky otvírají 1 cm za 1-2 hod. Nechápu, jak jsem se mohla tak rychle otevřít. Na stůl mi dovolili vylézt až nějak kolem půl druhé. Nejdřív mě vycévkovali, předtím jsem nebyla schopná se vyčurat. To už jsem čas nevnímala. Začalo něco, na co bych ráda zapomněla :-( Pak si jen pamatuji, že jsem začala tlačit, pak tma a pak jsem se dívala kolem sebe a zjišťovala, kde to jsem. To už ta bolest nebyla tak silná a cítila jsem, že se mi vždycky stáhne břicho, a to nebolelo. Byly tam prý 4 doktoři a miminko se dostalo ven tím stylem, že mi jeden tlačil na břicho a druhý táhl malou kleštěmi ven.

Předtím jsem cítila jen malinké štípnutí, to jak mi nastřihli hráz. A pak jsem najednou měla na břiše řvoucího malinkatého tvorečka. Někde jsem zaslechla, že je to macek. Byla jsem jako opilá, všechno jsem vnímala z dálky. A pak se jedna ze sestřiček mrkla miminku do rozkroku, řekla že je to holčička a zeptala se mě na jméno. Kristýnka. Naše děťátko je na světě. Ven se dostala v 14:20, 3900 g a 51 cm. Pak se čekalo na placentu. To jsem jen ležela a odpočívala. Už žádná bolest, jen šílená únava. Máma byla celou dobu se mnou. Manžel to nestihl. Pádil do porodnice, ale já byla rychlá, chybělo mu už jen 150 km.

Mamka šla nafotit, jak malou umývají a zavolat tu novinu mému muži a dál do světa. Za chvilku se ukázala zpátky v závěsu s dětským panem primářem a sestřičkou, která nesla naši Kristýnku. Dětský primář se mi představil, prý se vždycky chodí dívat osobně na takové komplikované případy, Kiki mi teď nedají a vezmou ji pro jistotu na pár hodin do inkubátoru. Tak jsem zase osaměla, jen s mamkou a se sestřičkou, která pořád držela pupeční šňůru trčící z mého rozkroku. Po 40 minutách od narození miminka se placenta nehnula, zase se objevili 2 doktoři a už mě psychicky začali připravovat na to, že mě budou muset uspat, že se tam skřípla. A začalo to znova, prý poslední pokus. Jeden doktor mi už zase tlačil předloktím na břicho, sestřička táhla opatrně za šňůru a já tlačila ze všech sil. Díkybohu se to nakonec tímto způsobem podařilo.

Pak následovalo šití. Některé stehy jsem necítila a některé dost bolely, ale oproti předcházejícím kontrakcím, to nic nebylo, teď mi zbyla už „jen“ 7,5 cm dlouhá jizva. Po šití si šla máma taky odpočinout domů a mě si tam ještě 2,5 hodiny nechali přímo na sále na kapácích a EKG. To už mi bylo docela dobře. Vedle v boxu byla paní, která už měla taky porod za sebou. Odcházela v pohodě sama po svých na oddělení šestinedělí. Záviděla jsem jí, že má po celou dobu šití svoje miminko u sebe. Ale byla jsem ráda, že je moje malá v pořádku, i když jsem ji v té chvíli neměla u sebe. Hrozně jsem byla z porodu zklamaná, z toho, že jsem ji nedokázala vytlačit sama, z toho, jakou jsem tam vyvolala pozornost, měla jsem pocit totální neschopnosti a trvalo to až do porodu druhátka, jinak a v jiné porodnici, naštěstí.

A nebyla bych to já, kdybych nepřidala nějakou perličku nakonec. Je to tak měsíc, co jsem se ve školce bavila s učitelkou naší Kristýnky o pětileté prohlídce. Byla tam ještě jedna maminka, která si přišla pro Kačenku (mimochodem její nejlepší školkovou kamarádku). A učitelka říká, jééé, holky teď nedávno měly obě narozeniny a mně se zdá, že dokonce ve stejný den. Tak jsem se zeptala maminky, kdy se Kačenka narodila, taky 4. 12. A pak kde se narodila, porodnice stejná. Nedalo mi to, a v kolik hodin? Asi ve 14 hodin :-DDDD To už bylo moc, naše holky se narodily ve stejný den, ve stejné porodnici, ve stejnou hodinu a ve stejné místnosti, maminka Kačenky byla ta paní, která po porodu odešla ze sálu po svých. Ještě si stěžovala, že ji kvůli mně nechtěli vzít na pokoj dřív (trčela tam přes 3 hodiny) kvůli mému porodu placenty a následně velkému šití. Neměli na ni čas.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 22.01.12 11:00

Moc pěknej deníček to byl.
Ale je to šílené jak v tu nejvhodnější dobu ti muselo teda být šíleně.
To zvracení po celou dobu porodu.
Ale hlavní je že maláí Kristínka je zdravá a dělá vám moc velkou radost to je krásná náhoda se takhle potkat i děti ve stejnou hodinu se narodily i ve školce spolu chodí jsou znich nelepší kamarádky to je nádhera.
K malé moc Gratuluji :dance: :kytka: .

 
Dorothea
Extra třída :D 14911 příspěvků 22.01.12 12:28

Mě by zajímalo, jaké to je mít u porodu maminku?

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 22.01.12 13:23

Ahoj, no teda musela sis vytrpět :? Já jsem se při porodu syna seznámila s mojí ted velmi dobrou kamarádkou. Dostaly jsme současně klystýr a začaly si povídat přes příčku mezi záchody :mrgreen: No prostě drbny i v nějtěžších chvílích. Asi 2 roky jsme se neviděly a pak jsme se náhodně sestěhovaly do jedné vesnice, kluci spolu nastoupili do školky a jsou z nich bezva kamarádi. My jsme se tedy před 2-mi lety odstěhovaly o 1km dál do vedlejší vesnice a kluci tak chodí do jiné školy, ale v kontaktu jsme stále ;) Loni spolu byli kluci i poprvé na letním táboře a letos pojedou zas. Někdy prostě přátelství vzniká za zvláštních situací, ale jsem za něj moc ráda :pankac:

 
kalinichta
Kecalka 411 příspěvků 22.01.12 16:37

Dorothea: neni to spatne, ze zacatku jsem se pred ni stydela, ale pak uz mi to bylo fuk. Nebylo to planovane, muj muz hodne cestuja, ja ho tam chtela, ale byl pryc a sama bych to nedala. Na rozdil od partnera se me neptala, jak mi je, jestli neco nepotrebuju nebo jestli nema zavolat sestricku. Proste tam jen byla, podavala co jsem potrebovala a uklidnovala me. Ale je fakt, ze odchazela s placem, rikala ze uz nikdy vic nechce videt svoje dite takhle trpet, nakonec se mnou byla i u druheho porodu :lol:

Mishka2: pri porodu na zachode, taky dobry :lol: :lol: :lol:

 
Kikišátko  02.03.12 13:02

Vladěnko byla jsi statečná a silná maminka vím jak moc to bylo hrozné,ale zvládla jsi to :-))) Kristýnka je úplně §žasná a skvělá holčička :-)) máme jí strašně moooooccc rádi!!!!! :srdce: :srdce: :srdce: :) :) :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele