Rychlý porod (v Třinci)

agula  Vydáno: 25.05.05

Ahoj těhulky a maminy. Tak jako ostatní budoucí maminky na těchto stránkach hledají příběhy o porodech a připravují se na všechno možné, tak i já surfovala a představovala si jak ten můj porod dopadne. Celé těhotenství jsem byla v pohodě. Četla jsem různé články, chodila na přednášky a i moje třídětná starší sestra mně uklidňovala. Byla jsem připravená skoro na všechno i na to nejhorší, ale takhle jsem si to vůbec nepředstavovala.

Termín porodu jsem měla vypočítaný na 21.11.2004. Ještě v pondělí 1.11. jsem byla v nemocnici na poslední přednášce (o epiduralu) a na prohlídce porodního sálu. Kamarádkám jsem ještě v žertu říkala, že za tři týdny si tu porodní postel vyzkouším. Opak byl pravdou.

Ráno ve středu 3.11. mně probudil manžel, který odcházel do práce. Tak jsem se s ním rozloučila a krásně zalehla zpátky do vyhřatého pelíšku. Pak jsem se probudila až v 10, když náše fenka začala kňučet, že chce najíst.. Tak jsme obě posnídaly. Kolem 11 mně začalo bolet v podbříšku a chtělo se mi na velkou, tak jsem šla. Když jsem vykonala potřebu, tak bolest se ještě zvětšila. Myslela jsem, že jsem asi něco špatného snědla. Potom mně napadlo že to můžou být poslíčci, ale bolesti byly asi co pět minut a hrozně intenzivní. Tak jsem to zkoušela rozchodit. Chudák naše fenka chodila pořad za mnou a nevěděla co se děje a proč tak funím. Teprv po hodince jsem pochopila, že už je to tady a já ještě nemám sbalené věci (kdo by čekal porod skoro o tři týdny dřív..). Snažila jsem se pořád zachovat chladnou hlavu a nepanikařit, vždyť mi stejně neměl kdo pomoct. Vytahovala jsem věci ze skříně a mezi tím jsem prodýchavala. Teprv ve 13 jsem volala manželovi ať přijede z práce přímo do porodnice a doufala jsem, že stihne tam být včas aby mně mohl držet za ruku.

Pak jsem volala sanitku, jenže číslo na těhotenské průkazce bylo špatné a tak jsem volala na další čtyři čísla než jsem se konečně dovolala. Za pět minut přijela sanitka a já mněla už kontrakce asi co 2 minuty. Když jsem cestou viděla jak opravují silnici tak jsem si řekla, že asi porodím v sanitce. Když jsme dojeli do nemocnice a já už ležela na příjmu, myslela jsem jen na to aby to manžel stihl, tak moc chtěl být u porodu. Jenže přišel primář a řekl, že už musím jít na sál. Už jsem ani necítila, kdy mám bolesti, bolelo mně to pořád. A tak mně sestra rychle vyholila a zavedla mně na sál. Cestou jsem jenom slyšela funění a hekání ostatních maminek co přijely předemnou, ale ještě čekaly na pokojích.

Ve 14,15 se nám narodila krásná a zdravá holčička Karolinka. Manžel to samozřejmě nestihl (kvůli zácpam na silnici), ale stejně byl šťastný když dostal dceru do náruče.

Pak jsem si lehla zpátky na příjem, manžel seděl s Karolinkou vedle mně a se zdravotní sestrou jsme vyplňovali potřebné údaje, které jsme předtím nestihli. Celkově celý porod i s bolestma totiž trval jen 3 hodiny.

Takže nevím jaké je to dostat epidural, nevim co je klystýr a ani jsem neskákala ve sprše na míči, ale jsem šťastná, že to tak dopadlo. Personál v nemocnici byl moc fajn a starali se o nás moc dobře.

I teď po půl roce když si na to všechno vzpomenu, tak se mi chce štěstím plakat. Byl to totiž můj nejhezčí a největší zážitek. Na bolest si už ani nevspomenu jen na ten krásný zážitek, když jsem dostala poprvé mou holčičku do náruče.

Přeji vám hladký a málo bolestivý porod, a hlavně zdravá a veselá děťátka, protože to je nejdůležitější…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
mroe
Extra třída :D 12157 příspěvků 26.05.05 01:42

Ahoj Agulo a maminky současné i nastávající!
Nedá mi to a musím reagovat na tenhle příspěvek, můj porod se tomu tvému totiž v mnohém podobal a velmi mi tak připomněl chvíle před skoro sedmi měsíci.

Celé těhotenství jsem byla v pohodě, žádné velké nevolnosti, žádné problémy, žádné poslíčky a tak jsem se taky těšila, jak mi bude můj manžel na porodním sále pomáhat dýchat, utírat čelo a jak pak spolu přivítáme naší holčičku na světě. Termín porodu jsem měla vypočítaný na 17.11.2004, takže jsem si ještě v polovině října vyřizovala doklady, žehlila oblečky a vtipkovala, s tim, že do porodu ještě daleko, tak co, že.

V úterý 25.10. jsem absolvovala předporodní rychlokurs, prohlédla si porodní sál a dozvěděla se, kdy odjet do porodnice, co s sebou do tašky, jak poznat, že už rodím a tak (všechno jasné, jak jinak) a objednala se na kontrolní kardiotokogram na 1.11.

Manžela, který právě končil studia ve Velké Británii jsem ve středu přesvědčila, že můj gynekolog sice říká, že není důvod se domnívat, že bych měla rodit předčasně, ale přeci jen, že se mi zdá datum příletu až 13.11. poněkud riskantní, jestli chce být u porodu naší dcery, a tak si letenku ve čtvrtek přebukoval na 8.11. Byla jsem spokojená, do 8.11. určitě neporodím, vždyť mi nic není.

Brzy ráno v pátek 28.10. jsem se vzbudila s pocitem, že něco není úplně v pořádku - buď jsem se počurala, nebo mám nějaký podivný výtok. Cítila jsem se ale dobře, naše miminko vesele kopalo,jako vždy, tak jsem se rozhodla nepanikařit, plodová voda přeci odteče naráz, to přeci vypadá jinak, to bych poznala, ne? Tak vyměnit prádlo a jít si zas lehnout. Situace se ale během dopoledne opakovala nejméně 5×, nakonec jsem nevydržela a po marné konzultaci s dostupnou literaturou, jsem v jednu zavolala do porodnice a byla vyzvána vcelku nepříijemnou porodní asistentkou, ať se tedy přijedu ukázat, lépe sanitkou než MHD a vleže a raději rovnou s taškou do porodnice, někdo se na mě koukne. Naházela jsem do tašky pár věci dle seznamu z kurzu zastrčeného v hloubi šuplíku(kdo by balil skoro tři týdny před termínem, že?) a jala se shánět sanitku. Po čtvrthodině přepojování, vysvětlování a odkazování na jiná telefonní čísla, jsem se konečně dovolala někam, kde mi slíbili sanitku poslat. K mému překvapeni se za chvíli přihnala RZP s blikajícím majáčkem, prý jedou pro porod a tak spěchají, moc se divili, když jsem jim prišla naproti s taškou v ruce a ujišťovala je, že já tedy určitě ještě nerodím, až za tři týdny, to je jen kontrola pro jistotu..

V porodnici provedli nějaký test a zeptali se mě, zda netrpím únikem moči. Netrpěla jsem, ale na plodovku to prý nevypadá. Druhý test byl ale pozitivní. A tak jsem rodila. Můj manžel byl v šoku, nechápal vůbec, co mu to říkám, jak můžu rodit, když on přeci přiletí až 8.11.?

Do půlnoci se nedělo celkem nic moc, až na 2 kapačky s ATB proti případné infekci, klystýr, nějaké odběry a kontrolní ultrazvuk. Radili mi spát,abych měla dost sil na porod, ale moc to nešlo, když jsem si pořád říkala, tak ja rodím, zítra už budu držet naši holčičku v naruci a přitom mi pořád nic není a manžel je kdovíkde. O půlnoci začaly slabé a nepravidelné kontrakce, do rána byly tak po 10 -15 min, ani protržení plodových obalů a odtok plodové vody je neurychlily, otevřená jsem byla asi na 4 prsty a tak jsem v 7.30 dostala do ruky kapačku s oxytocinem na urychlení a vyvolání silnějších kontrakcí.

A najednou šlo vše ráz na ráz. Jedna kontrakce za druhou, každá další horší a delší než ta předchozí. Dostala jsem balon na skákání, prý kvůli lepšímu otevírání, ale za chvílii jsem měla co dělat, abych se na něm udržela. Do té doby jsem měla manžela na telefonu, ale teď už jsem nebyla schopná držet telefon, nataženou ruku s kapačkou, balon a postel, abych neupadla zaroveň. Asi po hodině mé zoufalé úpění na míči přivolalo porodní asistentku, která zavelela - rychle na porodní sál, ať nám neporodíte v posteli na hekárně. A v 8. 40 se po pár zatlačeních narodila naše zdravá krásná dcera Julie.
Když jsem volala mámě, abych ji tu radostnou novinu oznámila, ptala se, jak mi je a jestli se to dá vydržet, když prý ji před půlhodinou ujistilii, že neporodím před polednem.

Tak teď už vím, jak vypadá předčasný odtok plodové vody a že muže odtékat po troškách, či jen tak kapat, proč, to uz asi nikdo nezjistí. A musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem říkala porodní asistence na kurzu, když o tom mluvila, že doufám, že to se mně nestane, protože to bych určitě nepoznala. A jak porodní asistentka prohlásila, že jsem asi jediná matka, která už na porodním sále plánuje dalšího potomka ( to v poporodní euforii a s přesvědčením, že jestli tohle je ten hrozný zážitek, kterého se všichni tak bojí, tak to si to klidně ještě párkrát zopakuju). Když nepočítám noc s kontrakcemi, při kterých se dalo občas i schrupnout, trval celý můj porod asi hodinu a čtvrt( a pak, že se holky couraj).

Trochu mě i manžela mrzí, že viděl naši dceru až čtvrtý den po porodu, protože dříve přijet prostě nestihl, ale jsme štastni, že všechno dobře dopadlo a jsme rádi, že jsme mohli spolu rodit alespoň po telefonu - díky bohu za ten pokrok! Manžel prohlásil, že to dalši už si utéct nenechá.

Takže vám také přeji hladký, nekomplikovaný, krátký a málo bolestivý porod a zdravá a šťastná dětátka a pokud něco zrovna nevyjde, jak jste si představovaly (člověk míní a život mění), neptrapte se tím, třeba to vyjde příště.

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 27.05.05 20:47

Ahoj holky,
prvně gratuluji k miminkům a pak musím napsat, že mě udivuje, jak jste byly klidné tři týdny před podordem.....
Já jsem bláznila už tak měsíc a půl, tašku nachystanou, manžel v pohotovosti - ty poslední dva týdny jsem musela být na zabití.......­........a nakonec jsem ještě 14 dní přenášela a porod byl na vyvolání :o)))
To je asi klasika. Kdybych byla v klidu a bez tašky, určitě by se mi stalo to, co vám.

No, každopádně je fajn, že to všechno dobře dopadlo :-)

Veronika

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček