S koly na Šumavu

Kaťule3  Vydáno: 03.09.07

Bydlíme na severní Moravě a tak jsme se na Šumavu vypravili autem. Už to pro nás představovalo problém v podobě toho, jak naše dvě děti - kluci ve věku 3,5 a 1,5 roku, zvládnou tak dlouhou cestu. Se starším už není problém, ale mladší je docela živý neposeda. Často jsme zastavovali - vždy podle toho, jak byl některý z nich neklidný nebo mrzutý. Chvíli se proběhli po parkovišti, pohráli si s hračkami, … protáhli tělíčka a nožičky a po chvíli se zase jelo dál. Pitíčka a nějaké malé občerstvení muselo být stále po ruce. Také dětské sedačky byly v autě umístěny tak, aby měli oba dobrý výhled ven. Oba si pak na hodinku zdřímli, takže nám skoro sedmihodinová cesta uběhla docela rychle. Tím, že byli děti klidné, byl klidný i manžel za volantem. Cestu zpět jsme si naplánovali večer, takže ji synové celou prospali.

Ubytování jsme měli také báječné, krásný malý apartmánek v Hlásné Lhotě. To bylo naše stanoviště, ze kterého jsme vyjížděli do okolí. Většinou jsme se tam vraceli pouze na přespání a celé dny jsme s dětmi trávili venku v přírodě. Celý týden jsme měli štěstí na počasí.
Jeden den jsme strávili na Lipně. Bohužel bylo docela chladno na koupání, takže jsme si smočili pouze nohy, kluci si hráli s kyblíky a lopatkami na písčité pláži a stavěli hrady a přehrady, kanály, stavěli tunely,… Vyhlídkové plavby už byly zrušené, protože už bylo údajně po sezóně. Nevím, zda se dá poslední srpnový týden považovat za konec sezóny, lidí tam bylo stále dost. Škoda, že soukromé jachtařské kluby a loděnice byly pevně uzamčeny a nepřístupny veřejnosti. Kluci mohli alespoň zpoza plotu obdivovat krásné jachty a lodičky většinou zahraničních majitelů.
Ostatní dny jsme statečně s manželem šlapali na kolech ty velké kopce, zatímco naši synové spokojeně seděli v sedačkách za námi a pozorovali krajinu. Kupodivu jsme s nimi ujeli i dost kilometrů. Snad to bylo tím, že jsou zvyklí - jako rodina takto trávíme často náš volný čas, snad to bylo i změnou krajiny - samé kopce, lesy, louky, kravičky, ovečky,… Každý den jsme se vypravili jinam, udělali okruh, který nabízel i nějakou zajímavost. Takto jsme projezdili okolí Borové Lady, Kvildy, Knížecí pláně, navštívili jsme Husinec - rodiště Jana Husa. Muzeum bylo sice přístupné, ale pro naše ratolesti absolutně nezajímavé. Zato se jim ale líbila přehrada za Husincem. Zrovna zde prováděli cvičení zachranáři a hasiči. Náměstí v Prachaticích mě zaujalo nádhernou architekturou, naše dva drahoušky zajímala kašna a železné kolo, které bylo umístěno jako aranžmá na náměstí v kombinaci s květinami. Návštěva Vimperku byla také zajímavá. Zámek se nad námi tyčil už z dálky, než jsme se k němu dostali, pršelo a z návštěvy nebylo nic. Na náměstí byly dvě kašny - opět zajímavost, kterou pravidelně vyhledávají moji synové snad všude, kam s nimi zavítáme. Také je zaujala velká věž s hodinami. Ty mimochodem každý den natahuje náš známý, se kterým jsme měli možnost vystoupat po točitém dřevěném schodišti až do věže k hodinám. Kluci byli nadšení, poprvé viděli velký hodinový stroj a ještě navíc při natahování. Na svých toulkách po šumavských pláních jsme také navštívili Libínskou rozhlednu, ke které vedla cesta lesem po pěší trase. Naši kluci budou ještě asi dlouho vzpomínat na cestu ke zřícenině hrádku Hus. Zpočátku k ní vedla docela pěkná lesní cesta, pak se ale proměnila v docela nepřístupný terén, přeskakovali jsme přes velké kameny, kořeny stromů. Takto jsme se dostali až k řece a přes železnou lávku opět do kopce, kde na nás čekal jeden zachovalý hradní pilíř.
Kromě spousty krásných zážitků jsme si domů dovezli také velké množství hříbků, které začaly růst zrovna v době našeho pobytu. Naše dovolená byla pěkná a klidná, hlavně proto, že jsme neplánovali nic nad naše síly a hlavně nad možnosti našich dětí. Tím odpadla zbytečná nervozita, když byli kluci nervózní a neklidní, zastavili jsme. Pohráli si, odpočinuli a jelo se dál. Když nám mladší syn usnul na kole, celá rodinka se uložila k spánku na sluníčkem vyhřáté louce s mechem…takový odpolední spánek už jsem dlouho nezažila. Tímto se mi ověřila zkušenost, že s malými dětmi lze podniknout mnoho věcí, ale musí se přihlížet k jejich schopnostem a možnostem. Hlavně to chce trpělivost ze strany rodičů a větší časové možnosti, protože obdivování jednoho kamínku nebo kvítečka tady může trvat jednou tak dlouho než v domácím prostředí.
Návštěvu Šumavy mohu jen doporučit, všechny cyklostezky měly krásný asfaltový povrch nebo alespoň zpevněný, málokterá stezka byla neudržovaná. Všude jsme potkávali rodiny s dětmi, buď na kolech nebo jen tak na procházkách s kočárkem. Většina restaurací nebo horských chat měla posezení i venku a nikomu naše děti nevadily - musím podotknout, že zvláště ten mladší je docela živý a hlučnější.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek
Poslat
nový deníček