Separace dítěte od matky po porodu

ssoniks  Vydáno: 11.10.11

Příběh otřesného chování pediatrů k rodičce předčasně narozené holčičky. Vyprávění o mamince, která se nedala a bojovala za to být v kontaktu se svou nemocnou dcerkou. Byla jsem potřetí těhotná, prvně jsem velice brzy potratila, druhé těhotenství bylo udržované s předčasným porodem ve 33. tt.

Katka v krizi bez mámy(den předtím jsem se k ní nedostala měla jsem...

1 den krize v 16 30 podepisuji negativní reverz a otevírám inkubátor a...

8 den po porodu a 3 tí den po krizi lékařka uznává,že má přítomnost katce...
3 komentářů

Konečně jsme si vybojovali polohovátko,tzv.dělohu a katka má konečně pocit...

Konečně s mámou zatím na jip(on to defakto ani jip nebyl byl to jen pokoj...

Ani to další se neobešlo bez komplikací. V 7. tt krvácení, ve 12. tt jsem se do nemocnice prozvracela. Ve 22. tt odchod hlenové zátky, kontrakce, hrozící potrat. Bohužel ve 28. tt jsem začala slabě krvácet a měla jsem znovu kontrakce, takže zpátky do nemocnice, kde jsem zůstala až do 35. tt na lůžku s nohama nahoru a na infuzích. Pak mě pustili domů, ale v sobotu jsem se vrátila, tentokrát s preklampsií.

V pondělí mi v 17 večer odtekla plodová voda a v 17.30 mě přijali na porodním sále. Zrovna se měnila služba a vedle na sále se rodilo, takže mi natočili monitor a měla jsem relativně klid a soukromí. Kontrakce byly pravidelné každých 5 minut, ale velmi slabé, byla jsem celkem vysmátá a klidná. Ve 20.55 primář začal porod urychlovat, protože jsem měla vysoký krevní tlak a dostala jsem horečku, takže oxytocin, klyzma, sprcha a 2 tabletky prostinu vaginálně. Kontrakce hodně zesílily.

Po 23. hodině se mi kontrakce slily do jedné obrovské křeče bez pauzy, začala jsem zvracet, brečela jsem, že chci epidural, že to nevydržím. Porodní asistentka byla velice milá a empatická, snažila se mě uklidnit a říkala: já vím, ten prostin je hnusný, vydržte, už jste na 6 cm, za chvilku to bude. Začala jsem sténat nahlas, ke konci jsem začala i křičet. V životě mě nenapadlo, že budu křičet u porodu. Najednou jsem cítila silný tlak na konečník, s údivem jsem se zeptala, co to je, a PA: no to je přece vaše miminko, už chce na svět, budeme tlačit, ale já jsem nemohla, tolik to bolelo a já byla už úplně vysílená. Dvakrát jsem dokázala zatlačit, sáhla jsem si na hlavičku mezi svými stehny, ale pak už jsem nemohla a jen křičela. Začala jsem vidět v mlze, pak už jsem měla jen tmu před očima a hlas sestřičky se mi vzdaloval.

Sestřička mě na sále profackovala a podala mi kyslík, to mě přivedlo zase zpátky a po 10 minutách jsem maličkou Katku vytlačila. PA mi ji ihned dala na bříško a já ji mohla hladit, byla nádherná, hned křičela a já byla šťastná, byla to taková úleva. Jenže pak se přestřihla pupeční šňůra a v ten moment mi ji z bříška vzala dětská sestra a utíkala s ní na novorozenecký box. Já mezitím porodila placentu a dětská sestra mi přinesla zabalenou Kateřinu ukázat. Sdělila mi, že váží 2700 g a že je nedonošená a musí ji odnést do inkubátoru. S tím jsem se smířila, přece jen se Katka narodila o měsíc dřív.

Co ale následovalo, bych nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli. Hned v 6 hodin ráno jsem vstala a letěla se podívat na malou na JIP. Zeptala jsem se, jestli si mohu malou pohladit, mohla, ale jen na chvilku. Sotva jsem se jí dotkla, už mi sestra říkala, ať jí zavřu inkubátor. Donesla jsem jí polohovátko, tzv. dělohu, na které jsem v noci spala, aby polohovátko bylo cítit mým pachem, neumožnili mi ho mé dceři do inkubátoru dát, ale aspoň jí dali polohovátko od nich. Požádala jsem o nějakou nádobku na mlíčko, abych jí mohla donést. Koukali na mě, jako bych spadla z Marsu a bylo mi řečeno, že laktace nabíhá 2.-3. den po porodu. I přes to jsem si odnesla kelímek na mlíčko. Odpoledne jsem si chtěla malou klokánkovat - neexistuje, tak aspoň přebalit - no vy jste se snad zbláznila, ještě na ni přenesete nějakou infekci.

Druhý den mi lékařka dovolila si malou na chvilku pochovat, ale já si přála ji klokánkovat, tak jsem ji 30 minutek klokánkovala. Celou dobu jsem jí zpívala a po tvářích mi tekly slzy. Třetí den ji přendali z inkubátoru do vyhřívané postýlky a vytáhli jí infuzi. Když jsem přišla na JIP, šíleně jsem se lekla, když jsem viděla prázdný inkubátor a lékařka mi sděluje: to jste překvapená a že zkusíme kojit. Dvakrát jsem ji nakojila a konečně ji viděl i tatínek.

Čtvrtý den Katce prudce stoupla žloutenka, putovala zpátky do inkubátoru. Já jsem dostala injekci na odchod očistků, ale na ni jsem dostala alergii, takže jsem celý den nemohla za malou. V noci se mi udělalo lépe a tak jsem na 3. ráno odstříkala mlíčko a zanesla ho na JIP s tím, jestli mohu vidět malou. Odpověď byla: no to snad nemyslíte vážně, tak pozdě v noci. Přesto jsem ji na chvilku viděla.

Pátý den ráno při vizitě vidím Katku v inkubátoru celou bledou, bříško nafouklé k prasknutí a se sondou v nose a z ní zelený odpad - lékařka mi sděluje, že malá je v sepsi a že jí přestala fungovat střeva, a naznačovala mi, že za to můžu já, protože jsem je tlačila, abych se o malou mohla starat, hladit ji, klokánkovat, kojit ji a tak to všechno uspěchali, aby mi mohli vyhovět. Katka je na tom velice špatně a úplně mi zakázali na ni sahat a otevírat inkubátor. Ptala jsem se, proč na ni nesmím sahat. Protože na ni přenesete infekci a zemře, my pro ni děláme maximum, snažíme se jí zachránit život. Naopak vy ji ohrožujete na životě. Argumentuji tím, že ony na ni také sahají a já si ruce desinfikuji.

Po 20minutovém dohadování sděluji sestře, že já na Katku sahat budu, a pokud se jí to nelíbí, tak jim podepíši negativní reverz. V 16.30 ho podepisuji: „Maminka informována o vážnosti stavu, o hrozící NEC a nebezpečí z ní vyplývajícím, o nutnosti parenterální výživy, ATB léčby a klidovém režimu dítěte. Přesto trvá na svém přístupu a v zájmu bazální stimulace bez vědomí personálu otvírá inkubátor a stimuluje dítě. Za toto své jednání chce nést svoji zodpovědnost.“

Věděla jsem že to možné je, přece jsem měla už jednu vlastní zkušenost za sebou, přece už mám doma jednoho nedonošence a v Plzni se k nám chovali úplně jinak, Honzík netrávil 10 dní po porodu, měl krev ve stolici, celkově se zhoršil. Průběh byl docela podobný, ale nikdo mi nezakazoval na mé děťátko sahat, mohla jsem si ho pochovat, klokánkovat, přebalit, změřit mu teplotu, zvážit, prostě matka byla zapojena do ošetřovatelské péče o miminko, krmili jsme přes sondu a zde? Matka brána jako obtížný hmyz a dítě v inkubátoru tak maximálně na koukání jako na nějaké výstavě a opovažte se na něho sáhnout! Takhle jsem se nějak aspoň cítila a byl to tak hnusný pocit…

Každopádně jsem velmi omezila pobyt u inkubátoru a poslušně jsem se jen na Katku koukala. Rvalo mi to srdce, vyletěl mi tlak nahoru tak, že jsem musela dostat injekci a pak infuzi, natáčeli mi EKG a volali ke mně internistu, báli se, abych jim nešla do eklamptických křečí, celý den jsem probrečela. Kolem JIP jsem nemohla ani projít, sotva jsem se přiblížila, začla jsem se nekontrolovatelně třepat a musela jsem utéct zpátky na pokoj se vybrečet, prostě to nešlo.

Další den jsem chtěla mluvit s primářem. Primář si na mě našel čas a mluvila jsem s ním na JIP vedle inkubátoru. Nebyl to 3× milý rozhovor. Ptala jsem se, proč nemohu na Katku sahat, když oni můžou, začal na mě řvát, že Katka je na kyslíku, a pokud chci, aby měla poškozený mozek, tak ať na ni sahám klidně dál - ale Katka na kyslíku nebyla, kdyby byla na kyslíku, tak jí do inkubátoru nelezu. Pak jsem lékařku poprosila, aby Katka dostala alespoň pelíšek, řekla, že ho nedostane, tak jsem se zeptala na důvod a ona mi sdělila, že na ni potřebují dobře vidět. Po tomto sdělení jsem chtěla nechat převézt Katku do jiného zařízení. Primář mi řekl ano, že ji převezou, ale jedině na mé vlastní náklady.

Volala jsem zakladatelce Babyklokánků Ivaně Antalové a ta mě podpořila, to oni porušovali základní práva, ne já. Po ujištění jsem se uklidnila a šla na JIP, už jsem se ani neptala, odesinfikovala jsem si ruce a otevřela inkubátor. Sotva jsem to udělala, začla na mě sestra řvát, co si to dovoluji, tak jsem jí sdělila, že jsem podepsala negativní reverz a že na svou dceru prostě sahat budu. Položila jsem jí svou dlaň na temeno a začla na ni mluvit, že jsem s ní a že ji tam samotnou už nikdy nenechám, začala jsem jí zpívat a Katka otevřela oči. Večer se začala zlepšovat a i mně bylo mnohem mnohem lépe.

Třetí den uznala lékařka, že Katce má přítomnost neškodí, ale naopak prospívá. Po 3 týdnech jsme byly obě propuštěny domů.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
zázvorka
Kecalka 102 příspěvků 11.10.11 08:12

Zrovna včera jsem to četla na rodina.cz. Drsný…

 
cher  11.10.11 09:02

To by jeden neřekl, že je toto možné. :pocitac:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 11.10.11 09:03

Fakt síla. Přeju vám oběma, aˇt už lékaře dlouh, dlouho nemusíte vidět :mrgreen: Můžu se ještě zeptat, kde jsi rodila?

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 11.10.11 09:28

8-o To je desny,ale uz je to za vami a cekji vas uz jen krasne chvile :hug: :hug:

 
renč  11.10.11 09:53

fakt mazec, gratuluji k hrdinskému činu, málo kdo by si troufl postavit se proti lékařům, klobouk dolů.

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 11.10.11 09:55

kde jsi rodila?

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 11.10.11 09:57

Fakt síla :cert: Musely jste si holky vytrpět :hug: Kde si rodila???

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 11.10.11 09:57

Je mi z toho tak smutno, že to nejde ani slovy vyjádřit. Je to hnus, jak se někteří lékaři k maminkám chovají. My budeme kvůli mému zpackanému porodu jejich vinou porodnici žalovat. A doufám, že lidí, kteří si toto nenechají líbit, bude přibývat :pocitac: . Opravdu čekám na dobu, kdy budou lékaři empatičtí a dokáží se vžít do situace a pocitů maminky, která je strašně vyděšená. Ale asi se nedočkám. Přeji vám, abyste vy i miminečko byli už jen spokojení, zdraví a hlavně spolu :hug: .

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 11.10.11 09:58

Děs běs :pocitac: . Holky přeji vám ať si spolu užíváte spoustu krásných chvil. :huban:

 
Jahudka87
Ukecaná baba ;) 2374 příspěvků 11.10.11 10:00
:zed: :zed: :zed:
 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 11.10.11 10:17

Moc smutné, že se takhle někde chovají, zrovna na oddělení, kde je empatie, tak moc důležitá.Mateřská láska je přeci nejvíc co miminku pomůže, copak jsou 100 let za opicema.Je mi to fakt líto.

A tobě a tvé rodině přeji štěstí, zdraví a ať vám dělají děti jen samou radost.Jsi silná a máš můj obdiv, že jsi si dokázala vybojovat svá práva.

 
Anonymní  11.10.11 10:24

Porodnice Kyjov

 
suchar
Nadpozemská drbna 29308 příspěvků 4 inzeráty 11.10.11 10:25

Máš můj obdiv :wink: já zažila podobné chování :roll: a taky jsem si vydupala své a nenechala se vystrašit!!!!
Přeji takovou odvahu a sílu bojovat všem maminkám ,které mají nemocné děti a chtějí jim být na blízku!!! Bohužel zatím to tak není a většina zdr. personálu zneužívá toho,že rodiče jsou neštastní a na pokraji zhroucení :-( :zed: :zed:

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 11.10.11 10:27

Jsi ohromně silná, že si jdeš za svým, že si se nedala, to je pro tebe i holčičku velice důležité… Přeju už jen to nejlepší!

 
nba
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 11.10.11 10:38

Jsi opravdu velice silná! Pevně věřím, že se svou dcerou zažiješ už jen samé krásné časy a to nejhorší máte za sebou. :srdce: :srdce: :srdce:
A k těm lékařům, kteří se k Vám oběma takto chovali se asi raději nebudu vyjadřovat.. :pocitac: :zed: To je prostě opravdu síla!!! :cert:

 
EvaG
Extra třída :D 10549 příspěvků 11.10.11 12:43

Ahoj to snad ani není možné, já rodila předčasně v Brně (31+3 1430g a 40cm) moje první návštěva, kdy jsem tam byla já za malým se podívat, byl na jipce, tak přišla sestra jeslti jsem si ho už pohladila, já nechtěla já se bála, vzala mi ruce a položila mi je na malýho, řekla mi, že on ten dotek potřebuje, byl obložen polštářky. No úplně opak toho co jsi požila ty.
Gratuluji k narození miminka. :kytka:

 
cher  11.10.11 12:53

Ty jo, v Kyjově jsem taky rodila. Loni, malá měla 2,8 byla 17 dní před termínem, ale do inkubátoru mi ji nevzali. Jak tak koukám, tak naštěstí. Nicméně primář u vizity mi řekl-ona není v termínu, že? Tak říkám, že je 17 dní před a ptám se a proč? V něčem neodpovídá? A on- takhle přece nevypadá zralý novorozenec! 8-o A to bylo vše, co mi řekl, i má spolubydlící čuměla a já taky :zed:

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 11.10.11 13:22

Moc smutné chování. Doufám, že už je všechno v pořádku. Mně se nestalo to co tobě, ale něco podobného. Rodila jsem vyvolávaně, ale bez komplikací 5 dní po termínu. Po porodu byl malý 3 hodiny se mnou na porodním boxu, pak ho z neznámých důvodů dali do inkubátoru. Za pár hodin mi přišel oznámit primář, že má nepravidelnou srdeční akci a překládá ho do jiné nemocnice na JIP, hlavně protože jsem zdravotník a aby se preventivně něco nezanedbalo. Mně přeložili taky, ale malý ležel na JIPu a já na gynekologickém oddělení. Chodila jsem za ním po 3 hodinách, ale v noci jsem nesměla, že nemám mléko, tak naco??? Kojení se nám ne a ne rozběhnout, protože jednak stres, jednak to odloučení a i to, že s přikládáním mi moc nepomohli a návštěvy trvali maximálně pár desítek minut. Celé dny mi bylo do breku, protože porod jsem měla dlouhý a těžký a ani jsem syna pak neměla u sebe.
Malý je naprosto zdravý, i když musel absolvovat všechna možná vyšetření. Nepravidelná srdeční akce u novorozence, zejména v době spánku a bdění je normální, ale hlavně že to máme už za sebou.
Personál na JIPu byl sice OK, ale těch pár dní odloučení, stresu, pozdní laktace a poporodní depresi mi už nikdo nevrátí.

 
lisacek
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 11.10.11 13:48

Jsi moc statečná maminka a udělala jsi to, co je správné, takový hnusný přístup lékařů mě zvedá ze židle, jde mi mráz po zádech, když to čtu.

Na tvém místě bych udělala to samé :hug:

Přeji už jen všechno dobré :kytka:

 
Viktorie Vivien
Závislačka 4137 příspěvků 11.10.11 14:08

Takhle by za své dítko měla bojovat každá maminka :wink:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 11.10.11 14:16

taky jsem rodila v kyjově a měla jsem akutni sekci.
Mimčo dali do inkubatoru ,malej se narodil v 39+4tt a byl v pořadku,zdravej ale mel jen porodni vahu 2550g ale to je asi normalni když jsem male postavy a taky jsem mela takovou porodni vahu.Manžel taky nesmel na maleho makat a pochovat.ani na kojeni mi ho nenosili.

 
Evulina
Extra třída :D 11027 příspěvků 11.10.11 14:26

Ahoj,
bohužel, to není ojedinělý přístup. Já rodila v Hradci Králové, naštěstí pouze 5 dní před termínem, vše jsem dělala tak, jak mi řekly, ale stejně mám hroznou vzpomínku na oddělení šestinedělí…Nešlo mi kojit, mám ploché bradavky..Už jsem z toho byla zoufalá a sestra na mě opovržlivě koukala, když jsem ji v pozdních večerních hodinách rušila od televize, že se malá nemůže přisát. Přišla, vzala malou zprudka za hlavu, zabořila jí hlavu do mého prsa, u kterého druhou rukou vší silou mačkala dvorec, až mi málem tekly slzy… Malá samozřejmě začala brečet a nic z toho nebylo. Kroutila nade mnou hlavou a přinesla kojící klobouček a opět se vše opakovalo - hrubé zacházení s mým malým broučkem, dceřin brek a sestřin křik že už vážně neví, co teda s náma!!!..Už jsem toho měla tak akorát - vyhnala jsem jí, káču jednu, začala brečet a byla totálně v háji s nervama…Druhý den jsem si řekla, tak to ne, žádná protiva už na nás nemá a daly jsme si s malou čas a ona se najednou přes klobouček přisála…Kojíme tak dodnes a je nám 5 měsíců…
Jen pro zajímavost - hradecká porodnice se pyšní tím, že se specializují na to, aby matky kojily…
Já nechci celý tamní personál házet do jednoho pytle, to ne, ale tato sestra tam nemá co dělat!!!!! :cert:

 
MajdaT27
Kecalka 111 příspěvků 11.10.11 14:45

No to snáď není pravda jak se to k vám chovali?To je hnus.Moc vám oběma přeji už jen hezké a šťastné dny. :hug: :kytka:

 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 11.10.11 17:11

Tak to je dobrý maraz, takhle se přece lékař nechová… Hlavně, že nyní už jste s dcerou v pořádku a spokojené doma… hodně štěstí do dalšího života malé… Ať Vám s manželem dělá jen samou radost…

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 11.10.11 17:12

No to snad není ani pravda! jsi hrozn silná maminka a zvládla jsi to skvěle! Já jsem jinak drška drškatá ale v porodnici jsem si nechala líbit všechno, i protivnou, hrubou PA u porodu i zlé sestry na šestinedělí. Jsem hloupá a vylískala bych se za to protože jsem nechala dva dny malého plakat hlady, nedokázala jsem si vydupat na sestrách příkrm, mléko jsem neměla a chodila jsem tam skoro pořád, malej si vyřval hlasivky a třetí den sestra přilítla s očima na vrch hlavy že malej má veliké úbytky na váze že musíme dokrmit! no nepovídej!
Do teď je mi to líto že jsem se neozvala..

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 11.10.11 17:15

Soňo, četla jsem tvůj článek i na rodině.cz. Tady na emiminu určitě najdeš víc podpory :hug: Rozhodně si myslím, že když mohou sahat na miminko zdravotníci, mohli ti to aspoň jednou denně taky umožnit. Navíc jsi zkušená pracovat s nedonošencem. Jejich přístup omlouvá snad jenom to, že je to malá porodnice a chybí jim zkušenosti z neonatologické péče a jednoduše měli strach vybočit ze zajetých kolejí. Kdybyste leželi na neonatologickém oddělení, určitě bys měla k miminku lepší přístup a spíš by tě podporovali v kontaktu s dítětem. Možná, že v jiných malých porodnicích jsou osvícenější, všechno je to o přístupu primáře, ten určuje pravidla :nevim:

 
tumpach
Závislačka 4702 příspěvků 11.10.11 18:00

fuj jak se nejake nemocnice muzou takto chovat k lidem,nikdy byh tam nepáchla :-( :-( :-( :mrgreen:

 
ssoniks
Povídálka 19 příspěvků 11.10.11 18:23
Děkuji za podporu

Ahojky mockrát děkuji za podporu,opravdu ji hodně ted potřebuji zvlášť po příspěvcích na rodině.cz
ten článek vznikl hlavně pro ostatní maminky,aby se bránili zbytečnému odloučení,S Hon­zíkem porod ve 33 týdnu jsme leželi v Plzni na Lochotíně a přístup byl opačný-dotýkání,pebalování měření teploty už na jirpu-to je resucitační něco jako aro pro děti,a pak na jipu už krmení,vážení,klo­kánkování cvičení na míči,první koupání koupal i tatínek prostě jsem se učili naprosto vše s dítětem i přes veškeré ty hadičky kolem jinak rodila jsem v malém městské porodici v Kyjově za 10 dní má kačenka 4 měsíce a je z ní už nádherná slečna dnes jsem byli na vítání občánků máme 5 kg

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 11.10.11 18:25

desny pristup, to by snad mohl vedet kazdy, ze kontakt s matkou muze delat zazraky. vim to z vlastni zkusenosti, maly byl po porodu podchlazeny, nechtel jist, ohrivani pod svetlem moc nezabiralo, tak ho sestricka strcila ke me pod deku a za chvili bylo dobre :kytka:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 11.10.11 18:31

na rodine.cz branili porodnici? to by me teda zajimalo, nemohu to najit :nevim:

 
ssoniks
Povídálka 19 příspěvků 11.10.11 19:04

ne jen tam měli kecy že jsem nezodpovědná ,na lidé. cz že jsem píča,máma na tečku mezi oči,že takové mámě by měli děti okamžitě sebrat do děcáku vysterilizovat a zavřít až sčerná :pocitac:

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 11.10.11 20:22

co prosím??!!! to jsou ubožáci proboha

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 11.10.11 20:25

uf, to je hrozné, a nechápu, jak můžou tvrdit, že laktace začíná až 2-3den, já třeba porodila v devět večer a do rána jsem mohla odstříkat z každého prsa 120m…ty brďo, jsi fakt silná, že jsi to všechno zvládla…
hlavně že už jste doma :hug: :hug: :hug: :hug:

 
derunka  11.10.11 21:20

Jsi šikulka :palec: :palec: :palec: A úžasná bojovnice :palec: ..... a doktoři a sestry padlé na hlavu :pocitac: :pocitac: :pocitac:
Já měla prcka narozeného o měsíc a půl dřív. 3 dny jsem ležela na JIP aby mě mohli dát dohromady, druhý den i když jsem nesměla mi doktor řekl že se pojedu podívat na otočku za malým a pak rychle zpátky ať jsem co nejdřív zdravá. Bohužel jsem jim omdlívala, tak to nešlo. 3.den mě převezli na riziko a hned jsem frčela za malým. Sestry i doktoři byli úžasní. Ne já, ale sestřičky: pohlaďte ho, zkuste ho přebalit, pochovejte si ho. A já se tolik bála, ale jen díky nim jsem se seznamovala s malým. Nerozkazovali mi nic, naopak, slušně mě požádali ať přijdu nejpozděli do desíti do večera a ráno klidně hned v osm. Slušně mi vysvětlili, že před osmou ho kontroluje lékař, probíhají vyšetření a že bych tam byla zbytečná a když budu chtít cokoliv vědět, doktoři odpoví. Tatínek se bál ho pochovat a také nutili ho. Ale on se bál. …
Někdo narazí na blbce a někdo opravdu na anděli. A díky bohu že já měla to druhé. Tohle bych poslala na psychiatrii, když neví co je pro dítě dobré

Jo a přečetla jsem si to na těch lidech. Kašli na ně, tohle můžou psát jen pitomci co sami děti nemají. Jsi fakt statečná :palec:

Příspěvek upraven 11.10.11 v 21:29

 
Katy2
Hvězda diskuse 49681 příspěvků 11.10.11 21:28

To snad není ani možné takto se chovat k matce dítěte. 8-o 8-o
Já rodila první dceru v Motole necelý 35tt, diagnostikována už v těhotenství srdeční vada, po porodu nekroza tlustého střeva. ležela na dětské chíře, stav velmi vážný, celková sepse a i přesto jsem mohla dělat vše, přebalování, měření, atd. Mohla jsem u ní trávit celý den bez omezení, nikdo mi nikdy neřekl, že na své dítě nesmím šahat. 8-o 8-o

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 11.10.11 23:24

Jsi moc statečná a díky, že jsi svůj příběh zveřejnila, určitě to pomůže i jiným maminkám brát se za svá práva. Na lidé.cz je spousta debilů, neber je vážně :hug:

 
verona02
Kecalka 133 příspěvků 11.10.11 23:50

Hrůza, otřesné chování, obdivuji Vás, že jste si dokázala stát za svým. Zažila jsem v Ústí, taky ne zrovna milý přístup, bohužel jako naprosto nezkušená prvorodička jsem byla vystrašená a radši držela hubu a krok. Dnes toho hrozně lituji. Navíc někde jsem tu četla komentář kde maminka psala ohledně nepříjemné sestry, co jí měla pomoct s kojením a že jejich nemocnice se specializuje na to, aby maminky kojili. Není to jen tam, u nás to samé, alespoň v mém případě. Naprosto minimální snaha a podpora v kojení mé předčasně narozené dcery. Takže bohužel to dopadlo tak že jsem asi 4 měsíce odsávala a pak pomalu přestala, už jsem neměla sílu.

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 11.10.11 23:55

Som rodila 34+0 v Krci, v Prahe. Mala som tak isto ako ty, maleho mi ukazali iba raz po porodu, a potom nic, ja som isla za nim po niekolkich hodinach. Tiez som tam mala neuplne prijemnu sestricku. Dodnes si pamatam, plakala som po telefonu manzelovi, ze chcem maleho v narucii :-) Pres veskeru negativnost, ja som drzala jazyk za zubami, robila som vsetko co sestricka hovorila, a furd som sa usmevala, a nakoniec aj ta sestricka usmala na mna, a potom uz to islo liepse. Ale asi, ako ty, reverz by som nepodpisala. Neviem, podla mna to je prilis riskantne, ktore moze sa neoplatit.
Ale klobuk dolu, je citit, ze si vediela, co je dobre pre vas :potlesk:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 12.10.11 00:19

Tak to je síla! Jsi statečná a máš můj respekt :kytka: hodně zdravíčka a lásky :hug:

 
atominnka
Generální žvanilka 20914 příspěvků 12.10.11 09:26

Ahoj, je to smutné, jak se k tobě chovali. Já teda nemám zkušenost s péčí o nedonošené děti, ale nemyslím si, že tohle jednání bylo od doktorů správné. Jsi dobrá, že jsi si to vydupala. Na druhou stranu možná měli doktoři strach vyjet ze zajetých kolejí, jak už tu někdo psal. Ale mohli se chovat jinak.
Přeji maličké do života hodně štěstí a hlavně zdraví

 
zuzimimi  12.10.11 11:08

Jsem moc ráda,že nakonec vše dobře dopadlo a vůbec tě nechci za nic kritizovat,protože dokud člověk není v podobné situaci,tak sám neví jak by reagoval…
Pracuji také v nemocnici(v sou­časné době jsem na mateřské)a tak vím i ze svých vlastních zkušeností,že lidé někdy vezmou dané informace jinak než byly podávány.Nechci se jich zastávat,jen si myslím,že bychom si měly uvědomit,že mají velmi náročnou práci a díky nim nám zachraňují životy např,našich miminek.Ty jsi měla určitě také svojí pravdu,ale chodit tam bez domluvy a otvírat samovolně inkubátor mi také nepřijde moc moudré…
Vždycky by bylo fajn slyšet a vidět v té dané chvíli i tu druhou stranu a né jak supice psát,jak se takhle strašně mohli chovat!Napadlo některou ,která se tady tak strašně pohoršujete,že mohli v některých chvílích jednat i správně nebo ,že daná situace byla pod tíhou maminky psychického vypětí zcela jiná?

 
katule9
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 12.10.11 12:46

Ahoj,zkus se na to podívat taky z zé druhé strany-personálu,já jsem zdravotní sestra a pracuji na JIRPN a musim říct že sestry chápu,nezlob se na mě ale kdyby mi nějaká matka otevřela sama inkubátor tak bych ji pěkně vyčinila :evil: ,pracuji ve fakultní nemocnici v praze kde musim říct je péče opravdu špičková,a pokud je dítě v sepsi a je čertvě v inkubátoru tak an něj nenecháme sahat-max pohladit na pár sekund a musim říct že matky to plně respektují.Ono taky se říká že jak se ty chováš k někomu takovou měrou se on chová k tobě..skus se zamyslet jestly taky nebyla trochu chyba v tvám chování a způsobu komunikace

 
Timmisek
Stálice 95 příspěvků 12.10.11 15:46

Rodila jsem v Motole a byla jsem psychicky připravená na továrnu, ale stejně, když mě doktorka na JIPU řekla, že si nesmím pohladit malého, tak jsem to obulela. Byl na vyhřívaném lůžku. Ale člověk se musí obrnit a bojovat. Bylo to náročné. Na spoustu lidí vzpomínám ráda na pár opravdu ne.

 
ssoniks
Povídálka 19 příspěvků 12.10.11 19:26

jsem taky sestra jip a mám už jednoho nedonošence doma byl o 3 týdny mladší a byl na tom daleko hůře ale nikdo mi nezakazoval na něho sahat,vždy jsem mohla aspon na chvilku ani né ho hladit spíše položit ruku dlan na jeho hrudník a čelo,tady šlo hlavně o to nepochopení o lži a o to jednání,prot jsem je nerespektovala a po 20 minutovém dohadování sjem prohlásila že na svou dceru prostě sahat budu a prot jsem jim taky podepsala ten reverz a křik primáře po mě že malá je na kyslíku a že bude mít poškozený mozek tím otvíráním je hodně nemístné když na kyslíku nebyla-to sestra z jipu pozná a navíc to mám i ve zdrav.dokumentaci

 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 12.10.11 20:20

jo jo a prostě jo!!! konečně jste mě utvrdila že na to být se svým dítětem máme právo, takže pokud se mi něco podobného stane budu bojovat jako vy !!!

 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 12.10.11 20:20

jo jo a prostě jo!!! konečně jste mě utvrdila že na to být se svým dítětem máme právo, takže pokud se mi něco podobného stane budu bojovat jako vy !!!

 
ssoniks
Povídálka 19 příspěvků 13.10.11 09:42

to je skvělé aspoń někomu byl tento článek přínosem :dance: :palec: bojujte
dítě patří k matce zdravé či nemocné žívé nebo mrtvé dítě patří k rodičům-kniha boding

 
Anonymní  15.10.11 14:34

ssoniks, když jsem se ti koukla na profil na tvé příspěvky, tak 5.1.2010 píšeš, jak v Plzni na Lochotíně ti na jirpu vůbec nevyšli vstříc a týden sis na syna nesáhla. A že až po převozu na jip se to zlepšilo.

No a tady u deníčku v komentáři z 11.10.11 18:23 píšeš, jak v Plzni na jirp byli úžasní, dotýkání, přebalování, měření teploty už na jirp :think:
Nějak mi to nesedí :nevim:

Každopádně přeji tobě i dcerce hodně zdraví.

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 15.10.11 15:55

Ssoniks, precetla jsem si tvuj prispevek nekolikrat, videla jsem ho i na baby-cafe a rodine a slysela, zes ho dala take na lide.cz. V jednom z komentaru, uz nevim, na kterem serveru, pises, ze chystas podat zalobu. Chtela jsem se zeptat, za co presne je chces zalovat? Z tveho clanku mam pocit, ze ti personal v podstate kdykoli vyhovel, ac treba nerad, nebo na kratsi dobu, nez sis ty predstavovala. Proto by me zajimalo, jak to s tou zalobou myslis. Urcite je dobre, ze ses ozvala a nenechala ses odpalkovat, ale ja se bohuzel nemuzu zbavit pocitu, ze tvuj pribeh je podan velmi cernobile. Sama pises, ze jsi zdr. sestra - opravdu si ve sve praci vzdycky vsem vyhovela na stroprocent? Treba po pulhodinovem dohadovani, kdy z tebe nekdo delal blba? (promin, ale takhle na me tvoje dohady trochu pusobi, zvlast podle jednoho komentare, kdy jsi pry chtela znat veskery postup do podrobnosti vctene ciselnych hodnot) Vzdycky jsi v praci mela usmev na rtech, velke pochopeni a cas travit s jednim pacientem, kteremu jsi musela svou praci „obhajovat“? To je jen zlomek otazek, ktere me napadaji. Ale znovu opakuji, ze si myslim, ze je dobre, ze ses nedala, ze ses o svoje pocity podelila na ruznych serverech, ale bohuzel mi tvoje reakce pripada extremni a bohuzel i kontraproduk­tivni, bohuzel.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 15.10.11 16:14

zuzimimi a zbytek co si mysli, ze mamminka je nezodpovedna: ssonik ma naprostou pravdu, pokud si desinfikuje ruce muze na mimi sahat. Tady v „te hrozne Anglii“ se klokankuje normalne a nemame zadna umrti novorozencu kterym by se dalo predejit:)
A samovolne se ten inkubator urcite neotevrel..otevrela ho ssonik.
SSonik: Je to hrozne, jsem rada ze sis dupla a nakonec jhste byli spolu. Z tech negativnich prispevku si nic nedelej, oni nekteri lide zapominaji ze doktori nejsou nadlide a nesezrali celou moudrost sveta. Nejhorsi jsou asi nektere sestricky:):)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček